Policie České republiky nám potvrdila, že nejlepší obrana proti tzv. podvodům 419 spočívá jedině v prevenci. Kvůli absenci mezinárodních úmluv se zeměmi, odkud internetoví podvodníci většinou pocházejí, je údajně téměř nemožné zpětně se domáhat spravedlnosti. Proto jsme se rozhodli částečně zastoupit místo policie a udělat osvětu o zřejmě nejpřesvědčivějším typu tohoto podvodu. Řeč bude o podfukářských bazarových nabídkách.
V rámci prevence policie radí ignorovat a mazat podezřelé zprávy, věnovat pozornost špatné češtině a nereagovat na žádné výzvy spojené s finančními nároky vůči vám. Většina podvodů se zálohovými platbami se totiž objeví zčistajasna s nabídkou nepředstavitelného bohatství. Z oběti pak špatnou češtinou hodlají vymámit různé poplatky. O tom jsme psali v předešlém článku Vyzkoušeli jsme za vás: Milionářem snadno a rychle. Co když ale finanční plnění odpovídá přesně tomu, co jste předpokládali, a zprávy, jež vám chodí, jsou naprosto očekávatelné?
Tak tomu totiž bývá při podvodných nabídkách na bazarových a aukčních webech. V tomto článku popíšeme na příbězích reálných lidí tři základní typy tohoto podvodu. Ve dvou je podvodník v roli kupujícího, v jednom vystupuje jako prodávající.
1. Podvodník v roli kupujícího – peníze a/nebo osobní informace
Lucie Šplíchalová, zakladatelka kreativního studia PiArt, se rozhodla prodat několik věcí na internetovém bazaru. Po několika dnech se ozvala jistá Dánka s tím, že má o nabízený artikl vážný zájem a přijímá cenu i podmínky. Zboží požadovala co nejrychleji, hned druhý den ráno měla Lucie složit na nejbližší pobočce MoneyGramu zálohu za dopravu. Domluva zněla, že ve chvíli, kdy Luciina platba projde, uvolní se na její PayPalový účet částka za zboží včetně ceny za zmíněnou přepravu. Jako důkaz jí přišel (do spamu) e-mail od „PayPalu“, který potvrzoval, že platba někde čeká.
Téměř okamžitě ji Dánka podle adresy prodeje vyhledala a poslala ji do její nejbližší pobočky MoneyGramu. Když jí Lucie odvětila, že zrovna není v Praze, kupující velmi ochotně nabídla jiné, vhodnější pobočky, aby složení zálohy co nejvíce usnadnila. Komunikovala okamžitě a nepřetržitě, opakovaně volala i uprostřed noci.
Protože zájemkyně byla ze zahraničí, poslala Lucii také kopii svého dokladu totožnosti a požadovala to samé od ní. Lucie vyvíjenému tlaku a vzrůstajícímu stresu nakonec podlehla a kopii opravdu poslala. Když se posléze trochu uklidnila, uvědomila si, že osoba, s níž komunikuje, má podle svého tvrzení žít v Dánsku, avšak na WhatsAppu používá telefonní číslo s britskou předvolbou. Samotná doprava zboží byla také daleko dražší než nabízené věci, a aby prodávající platila víc než kupující, se jí jevilo nesmyslné.
Lucii zkrátka došlo, že se pravděpodobně stala součástí podvodu, o čemž vyrozuměla i „zájemkyni“. Ta ji rovněž obvinila z podvodu a přestala odpovídat.
Mohlo by se zdát, že tímto příběh končí. Po několika měsících se ale Lucii začali ozývat lidé ze Slovenska a z Rumunska, kteří se ptali, zda je to opravdu ona, kdo od nich chce koupit auto, počítač, sedačku a podobně. Za poslední tři měsíce se jí takto ozvalo sedm lidí. Stali se totiž oběťmi stejného podvodu jako Lucie: rovněž čelili nátlaku, dokonce odpovídali i na totožné zprávy s tím rozdílem, že tentokrát podvodníci použili Luciinu identitu. Používali k tomu její doklad totožnosti, fotografii staženou z Facebooku a falešný e-mailový účet vytvořený na její jméno. Stejné zůstalo pouze telefonní číslo používané na WhatsAppu. Když Lucie podvodníky s celou záležitostí konfrontovala, komunikovala vlastně sama se sebou. Podvodníci se nejdříve tvářili, že nerozumí, co po nich chce. Když jim však sdělila, že všechno nahlásila na policii, číslo zrušili a začali používat jiné.
Posledním člověkem, kterého „Lucie“ podvedla, je IT inženýr z Rumunska. Ten kromě svých dokladů podvodníkům poslal téměř tisíc eur. Celou věc se v současnosti snaží bezvýsledně řešit s PayPalem, neboť jméno a adresa, na kterou peníze poslal, podle PayPalu neexistují.
2. Podvodník v roli kupujícího – zboží
Jakub Stupka, spoluzakladatel a provozní ředitel společnosti Ecomail, chtěl prodat celkem nový a minimálně používaný kočárek. Vyvěsil proto inzerát na internetový bazar. Anglicky se ozvala paní z Belgie, o kočárek projevila zájem a současně požádala, zda by jí ho mohl poslat do Belgie. Souhlasila i s cenou za kočárek a poštovným v eurech. Jakuba napadlo zmínit se Belgičance, že doma mají už nepotřebné tři šátky na nošení dětí, kdyby měla třeba o jeden zájem. Belgičanka okamžitě koupila všechny tři. „To už bylo trochu nezvyklé, že by někdo vzal všechno, co mu člověk nabízí. V tu chvíli jsme i se ženou trochu zpozorněli a začali víc prověřovat jednotlivé detaily, co nám kupující psala,“ popisuje Jakub.
Zájemkyně přeposlala zprávu z kanadské banky, že peníze čekají někde na půli cesty a budou uvolněny ve chvíli, kdy jí pošlou potvrzení z pošty, že zásilka byla odeslána. Když se ale ve své bance zeptali, zda takový způsob platby existuje, dostali zápornou odpověď. S tímto se obrátili na Belgičanku, která po vyhýbavých odpovědích a argumentech typu „já peníze poslala, teď je řada na vás“ o koupi postupně ztratila zájem. Stupkovi pochopili, že se mohli stát obětí podvodu, jestliže by „zájemkyni“ poslali kočárek, jenž by jim nikdo nezaplatil, a navíc jej mohl prodat dál. „Ve chvíli, kdy jí bylo jasný, že nám je to jasný, přestala úplně komunikovat.“
„Belgičance“ poslali ještě jeden poslední e-mail. Přílohu tvořil obrázek, po jehož otevření odesílatel zprávy rozpoznal přibližnou polohu příjemce. Takto zjistili, že člověk, s nímž komunikovali, pochází z Jihoafrické republiky. „Koukali jsme se, na jakou adresu v Belgii chtěla poslat ten kočárek. Vypadalo to na horší čtvrť. Když jsme se podívali přes Google Earth, vypadalo to tam šíleně, dalo by se říct skoro až vybydlený barák. S největší pravděpodobností tam žili nějací příbuzní nebo spolupracovníci, kteří by kočárek prodali dál,“ dodává Jakub.
3. Podvodník v roli prodávajícího
Syn paní Suki Johal, účetní velké britské společnosti, si na bazarovém serveru vyhlédnul auto, prezentované ve skvělém stavu a s řízením vyhovujícím v Británii, tedy na pravé straně. Problém spočíval pouze v tom, že se auto nacházelo ve Švýcarsku. Prodávající byla sice původem také Britka, která však žila v zemi helvétského kříže, a protože se zrovna stěhovala a vozidlo si nemohla vzít s sebou, rozhodla se ho prodat. Navíc za velice příznivou cenu. Tomu syn nedokázal odolat a výhodnou nabídku přijal.
Aby vysněný dopravní prostředek obdržel, musel zaplatit zálohu za dopravu ve výši pět tisíc liber, zbytek prý dohodnou později, až auto dostane. Prodávající sice nevěděla, kde bydlí, a tudíž ani kam má auto poslat, to ale evidentně nevadilo.
Když se s tím svěřil své matce Suki Johal, okamžitě mu řekla, že zde něco nehraje. Majitelce nabízeného automobilu se proto rozhodla zavolat, jedinou odpovědí však byla hlasová schránka. Číslo navíc nebylo ani britské, ani švýcarské a účet, na který měl syn zaplatit zálohu za dopravu, byl registrovaný v České republice. „Syn mi ale nevěřil, když jsem mu řekla, že jde o podvod. Pohádali jsme se kvůli tomu, byl totiž přesvědčený, že je to legální prodej. Neměl vůbec povědomí o tom, že existují takové podvody.“
Aby mu dokázala, že se skutečně jedná o podvod, napsala „Britce ve Švýcarsku“, že má o nabízené auto také zájem. Byť byl její syn ujištěn, že vozidlo je už rezervováno jen pro něj, jeho matka dostala odpověď, že je stále na prodej, jestliže zaplatí dopravu ze Švýcarska do Velké Británie.
„Zavolala jsem mu a říkám: ‚Víš, co je nového? Budu mít stejné auto jako ty, protože teď chce ta ženská peníze ode mě!‘ Na to mi odpověděl, že zrovna to ráno peníze za dopravu poslal.“ Oba okamžitě vyrazili do banky, aby zastavit transakci. Jelikož platba už odešla, všechno nahlásili na policii. Tam jim sdělili, že peníze odešly na účet registrovaný v České republice, s čímž nemohou nic dělat a mají se obrátit na českou policii. Což se vzápětí stalo a pouze díky jejich rychlé reakci se podařilo transakci zastavit, účet zmrazit a peníze poslat zpět. Jak Johalovi později zjistili, účet patřil Rumunovi, kterého za několik týdnů česká policie chytila a odsoudila za obdobné podvody. „Kdybychom nezareagovali tak rychle, nejspíš by vybral peníze z účtu, ten následně zavřel, změnil identitu a my bychom přišli o peníze nadobro,“ hodnotí zpětně situaci Suki.
Autor článku a grafiky: Lukáš Nechvátal
Text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.