By marissaorton (Sweatshop project Uploaded by Gary Dee) [CC BY-SA 2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], via Wikimedia Commons

Přinášíme překlad textu VICE News, který ukazuje, že vykořisťování pracovníků se netýká jen jihovýchodní Asie a dalších vzdálených světů, ale také Evropy.

O asijských továrnách, ve kterých panují nelidské podmínky (tzv. sweatshopy) se v poslední době mluví stále víc. Mohou za to především novináři a neziskové organizace, které upozorňují na okolnosti, ve kterých lidé vyrábějí produkty dovážené na západní trh. Zde se prodávají s obrovskou marží, která činí až sto padesát procent (patří sem známé značky jako například H&M, Benetton a další).

Pracovní podmínky vypadají tak, že ve výrobní hale bez jakýchkoli ventilačních zařízení pracuje klidně i tři tisíce zaměstnanců až třináct hodin denně šest či sedm dní v týdnu. Například v Bangladéši je měsíční plat cca 80 dolarů, přičemž pronájem velmi skromného přístřeší stojí 40 dolarů za měsíc. V poslední době toto téma otevřela i norská reality show s názvem SweatShop – Dead Cheap Fashion, která vyslala tři mladé módní bloggery na tři měsíce do sweatshopu v Kambodži.

Británie čelí modernímu vykořisťování

Obrat světově nejnavštěvovanějšího módního webového portálu ASOS má letos údajně přesáhnout jeden a půl miliardy dolarů. K tomu je potřeba velká pracovní síla, která zajišťuje mimo jiné chod jednotlivých skladů, jako je například ten v britském Grimethorpe. V říjnu loňského roku ho navštívil i britský premiér David Cameron a pochválil ASOS za poskytování potřebných pracovních míst v oblasti, která zoufale volá po investicích.

Realita je však úplně jiná. Spousta bývalých dělníků a odborů přirovnala práci v rozsáhlém skladu ASOSu k modernímu vykořisťování. Podle nich je šikana nabíledni, vedení ignoruje zdravotní a bezpečností pravidla, stanovené cíle jsou vyčerpávající a nedosažitelné, a manažeři brání přístupu k odborům. Zaměstnanci si stěžují, že jsou vyčerpáni přílišnými nároky na výkon a povahou tzv. „flex“ systému, ve kterém jsou směny upravovány podle poptávky. Personál se o povinnosti nastoupit do práce dozví pouze s dvouhodinovým předstihem a lidé mohou jít domů až tehdy, když nejsou potřeba.

Pracovní prostředí je také zcela nevyhovující. Například zaměstnanci, jejichž úkolem je vybírat zakázky ze zásob zboží, tlačí těžké vozíky přes pět podlaží a každou směnu nachodí několik mil, na odpočinek pak mají jen půl hodiny. Základní mzda činí 6,77 liber (10 dolarů) za hodinu. „Je to nejhorší systém, jaký jsem v životě viděl,“ řekl jeden z bývalých pracovníků. Lidé tu v součtu odpracují 90 až 100 hodin za týden, 12 až 13 dní v kuse. Pokud to někomu nevyhovuje, velmi brzy je bez práce. Personál je navíc pod nepřetržitým dohledem.

„Musíte to dělat, výmluva neexistuje. Nezacházeli s námi jako s lidmi. Měl jsem dojem, že kdybych se přidal k odborům, vyhodili by mě. Byl jsem příliš vystrašený.“ Postupy v ASOSu jsou zastaralé a nebezpečné. „Pokud pracujete způsobem, jakým byste pracovat měli, je nemožné dosáhnout stanovených norem. Lidem se vyhrožuje a jsou podporováni v tom, aby porušovali zdravotní a bezpečnostní pravidla. Ale pokud nahlásí nehodu, budou potrestáni za porušování těchto pravidel.“

Práce je hlavně pro imigranty

ASOS společně se svým dodavatelem, společností Norbert Dentressangle, tato obvinění odmítají a ve svém prohlášení pro Vice News píší: „Jsme nesmírně hrdí, že jsme mohli poskytnout práci lidem z okolí Barnsley. Mnoho pracovních pozic nakonec zaplnili místní nezaměstnaní.“ Bývalí pracovníci z fabriky však tvrdí, že jde jen o PR, přičemž realita má dalekosáhlé důsledky na radikalizaci místního obyvatelstva.

Firmy práci nabízejí především imigrantům z východní Evropy, kteří jsou ochotni pracovat v místních nepřijatelných podmínkách. Zběžné vyhledávání přes Google odhalí seznam polských reklam, které nabízejí v ASOSu pracovní příležitosti. Když redaktoři VICE News navštívili sklad v Grimethorpe, všichni dělníci, se kterými mluvili, pocházeli z Rumunska. Ti jim řekli, že místní dělníci v ASOSu pracovat nechtějí – oni ovšem také ne. Platy v Rumunsku se prý pohybují kolem 295 dolarů za měsíc, což není mnoho.

„Všichni jsme zneužíváni,“ řekl jeden z dělníků. „Ale všichni tu práci potřebujeme,“ dodává. Samotná fluktuace zaměstnanců je obrovská. Dělníci najatí přes agenturu jsou často posláni domů, aby se společnost vyhnula povinnosti poskytnout jim stejná práva jako stálým zaměstnancům. Pracovníci nočních směn se nechali slyšet, že v případě neochoty pracovat během Vánoc je čekalo disciplinární řízení.

Situace rozehrává také národnostní motivy

Nábor vysokého počtu dělníků z východní Evropy ze strany ASOSu budí nelibost mezi místními. Jeden mladý muž řekl, že se o práci u ASOS ucházel už dvakrát, zatím neúspěšně. Všichni tento neúspěch sváděli na to, že sklad je plný cizinců. „Tohle všechno odstartovala Thatcherová,“ řekl místní usedlík. „Byl jsem labouristou skrz naskrz. Ale teď už si tím nejsem tak jistý.“ Další prohlásil, že už svou politickou příslušnost změnil směrem k pravicové, protiimigrační straně UKIP.

Obchodní odbor se snaží lidi odradit od obviňování imigrantů a přitáhnout jejich pozornost spíše k samotným praktikám podniku. Pořádá také nábory v okolí ASOSu, aby dělníky přiměl ke vstupu do odborů a společnost ke zvýšení platů a zlepšení podmínek. Zatím nic nezafungovalo. Společnost ASOS nedovolí obchodnímu odboru ani navštívit prostory skladu.

Žádný ze zastupitelů Grimethorpe nechtěl s VICE News o ASOSu hovořit a místní předseda labouristů Michael Daugher na žádosti o komentář neodpověděl. Obchodní odbor se s Daugherem setkal, ale žádnou pomoc od něj nezískal. Mezitím se ze situace snaží vytěžit co nejvíc krajně pravicová Britská národní strana, která na svých webových stránkách označuje neochotu ASOSu zaměstnávat místní za hanbu.