Desítky lidí zaplatily firmě Jitoro stovky tisíc korun za auto. Zákazníci se domnívali, že s poslední splátkou bude vůz jejich. Pak ale zažili šok: auto jim zabavila leasingová firma Unileasing. Ukázalo se, že auta patřila právě Unileasingu, firma Jitoro byla jen mezičlánek. A peníze, které jí klienti posílali, přestala Unileasingu vyplácet.
Auto se zabavuje
Začátkem loňského prosince seděla Monika Holubová v autě před školou a čekala na své dvě děti, desetiletého syna a osmiletou dceru. Zánovní Opel Astra tehdy splácela firmě Jitoro, měsíčně 8 900 korun. Vtom vedle ní zastavilo auto a řidič stáhl okénko. „Myslela jsem, že se chce ptát na cestu,“ vzpomíná. „On ale řekl, vystupte si, auto se zabavuje.“ Auto našel před školou podle namontovaného GPS lokátoru.
První, co ženu napadlo, prý bylo: „Asi jsem udělala nějaký průser, nějakou splátku jsem blbě zaplatila.“ Muž jí ale vysvětlil, že o ni nejde. Teprve tehdy se od něj dozvěděla, že majitelem vozu není firma Jitoro, s níž uzavřela smlouvu, ale leasingová společnost Unileasing, které Jitoro přestalo platit, byť ona své finanční závazky řádně plnila.
„Děti právě přicházely k autu, nechápaly, co se děje, protože jsem brečela,“ vzpomíná Monika Holubová. V první chvíli ji napadlo, že auto nikomu nedá. „Volala jsem manželovi a ten mi řekl: ‚Nehádej se a auto odevzdej.‘“ Prosila tedy muže, který přijel vůz zabavit, aby ji alespoň nechal dojet domů, do vsi kousek za Sokolovem. „U zahrady jsem auto vyklidila a předala mu klíče,“ vzpomíná.
Když momentálně nezaměstnaná Monika Holubová a její manžel, řidič kamionu, spočítali, kolik je zabavené auto na měsíčních splátkách a kauci stálo, došli k úctyhodné částce 471 tisíc korun.
„Volala jsem na Unileasing, že chci auto doplatit, že zaplatím i to, co jim Jitoro dluží,“ říká žena. „To nejde, řekli mi. A nabídli, abych si auto koupila za odhadní cenu, nějakých 320 tisíc korun.“ Po tomto neúspěšném pokusu Holubovi podali trestní oznámení na policii kvůli podezření z podvodu. „Můj názor je, že se Jitoro a Unileasing domluvili. Pro Unileasing by to bylo výhodné, auta se jim už skoro zaplatila a teď je znovu prodají,“ myslí si Holubová, která pak strávila hodiny na internetu a zjistila, že lidí jako oni – kteří platili za auto Jitoru a pak jim ho Unileasing zabavil – jsou desítky.
Investigace.cz kontaktovala tři z nich. Podnikatel z Klatov Štefan Murgoš naposílal Jitoru 376 tisíc korun, Unileasing si pro Opel Astra přijel, když byl na opravě v servisu. Pětadvacetiletý dělník Daniel F. (nechce uvést celé příjmení) zaplatil 245 tisíc korun, Škodu Fabia mu Unileasing zabavil před domem jeho rodičů kousek od Kralup nad Vltavou, kde bydlí. Zdravotní sestru Janu Grey z Ústí nad Labem stála Octavia Combi v devítitisícových měsíčních splátkách 184 tisíc korun.
Právě Jana Grey jako jediná ze čtyř oslovených auto odmítla vydat. Nechala ho odstavené kousek od svého domu, kde už stojí víc než dva měsíce. Unileasing na ni podal trestní oznámení pro zpronevěru.
Černý puntík
Ačkoli jsou klienti firmy Jitoro, kteří přišli o auto, roztroušeni napříč republikou a jejich životní příběhy jsou poměrně odlišné, jedno mají společné. Jedná se o lidi, jež běžné banky a leasingové společnosti nechtějí jako své klienty. Mají totiž „černý puntík“, přesněji řečeno figurují v registru dlužníků, mají exekuce nebo jsou v insolvenci.
„Můj bývalý manžel nasekal dluhy, mě do toho namočil,“ vysvětluje zdravotní sestra Jana Grey, proč na internetu hledala před pořízením auta hesla jako „leasing bez registrů“ nebo „splácení bez prokázání příjmů“. Pětadvacetiletý Daniel F. zase nedokázal splácet dluhy kvůli nemoci, která mu nějaký čas nedovolila pracovat, a požádal o oddlužení.
Podle jeho matky Ivety F. mají ale právě lidé v insolvenci velkou motivaci dostát finančním závazkům. Kdyby něco nespláceli, hrozí jim zrušení insolvence, a tím pádem i konec vidiny na odpuštění části dluhů. „Myslím, že takové firmy jako Jitoro s tím počítají,“ říká, „klienti v insolvenci nemají šanci dosáhnout na běžný leasing, zároveň jsou ale velmi motivovaní řádně splácet.“
Všichni poškození, s nimiž investigace.cz mluvila, se přitom shodují na několika věcech. Při podpisu „Smlouvy o nájmu dopravního prostředku“ s firmou Jitoro měli za to, že právě Jitoro je majitelem aut, která jim dává k užívání. O tom, že skutečným majitelem je Unileasing, se dozvěděli až později. K dispozici totiž měli jen malý technický průkaz, kde bylo Jitoro uvedeno jako provozovatel auta.
Skutečného majitele by našli leda ve velkém technickém průkazu, ten ale k dispozici neměli. Někteří se o Unileasingu dozvěděli teprve ve chvíli, kdy jim auto přijeli zabavit. Jiní o něco dřív, třeba když dostali do rukou velký technický průkaz kvůli potřebné technické kontrole. Nevěnovali tomu ale velkou pozornost, připadalo jim, že když řádně platí, nic špatného se stát nemůže.
Shodně se také snažili přesvědčit Unileasing, aby jim vůz nechal a mohli uhradit zbývající splátky. Podobnou zkušenost jako Monika Holubová, která chtěla cenu auta doplatit i s dluhy od Jitoro, má i Štefan Murgoš. „Jak k tomu přijdu, zaplatil jsem tolik peněz,“ vzpomíná na telefonát s Unileasingem. „Odpověděli, to není naše věc, starat se o tyto záležitosti. Prý mi auto prodají, ale za tržní cenu, asi 300 tisíc korun.“
Rodinné firmy
Firma Jitoro začala po zabavení aut dělat mrtvého brouka. V současnosti je jejím jediným jednatelem a zároveň jediným společníkem šestadvacetiletý Tomáš Žďánský, krátce byl spolumajitelem také jeho dvacetiletý bratr Ivan. Za firmu nejčastěji jednala jejich matka Gabriela Žďánská, případně její manžel Tomáš. Klientům, kteří přišli o auta, ale Žďánští přestali brát telefon.
Ti se proto na internetu pídili po dalších informacích o této rodině. Zjistili, že momentálně provozuje pizzerii L’assaggio v pražském Karlíně. Zdravotní sestra Jana Grey, která odmítla auto vydat, vyrazila do pizzerie dokonce osobně. „Řekla jsem, že si chci stěžovat na jídlo, abych paní Žďánskou vylákala z kuchyně,“ vypráví. „Myslím, že kdybych rovnou řekla, že jsem tam kvůli autu, tak by nevyšla.“ Z toho, že se s Gabrielou Žďánskou dokázala potkat tváří v tvář, měla sice dobrý pocit, nijak jí to ale nepomohlo. „Nabídla mi jiné auto. Že prý pronajímají i jiné vozy než od Unileasingu,“ říká Grey.
Žďánští telefony nezvedali ani investigaci.cz. Vyrazili jsme proto do L’assagia. Na zahrádce nás za slunného odpoledne přišel obsloužit mladík s vousy a tetováním. Říkáme, že jsme novináři a chceme mluvit s paní Žďánskou. Mladík odpovídá, že ta bude v pizzerii k zastižení až druhý den. Zkusíme štěstí: „Nejste náhodou pan Žďánský?“ Přikývne. Mluvíme tedy s Tomášem Ždánským, jednatelem a jediným společníkem firmy Jitoro.
„My se k tomu vůbec nebudeme vyjadřovat, dokud se to nedořeší,“ odpovídá na všechny otázky, jež se týkají vztahů Jitora s jeho klienty a s Unileasingem. „Nechte mi tu číslo. Mamka se vám ozve, až to bude dořešené.“
Vyjadřovat se nechce ani Unileasing. Akcie této rovněž rodinné firmy drží Pavel Ovsík a Milena Ovsíková, Pavel Nový a Eva Nová, všichni z Klatov. Oslovili jsme tři statutární zástupce firmy, předsedu dozorčí rady Petra Kubeše, spolumajitelku a členku dozorčí rady Evu Novou a místopředsedu představenstva Luboše Nového. Ani jeden z nich nechtěl vztahy s Jitorem a s jeho podvedenými klienty komentovat. Luboš Nový pak požádal o zaslání otázek e-mailem.
Pomozte nám odhalovat příběhy, jako je tenhle.
Podporujte pravidelně nezávislou investigativní žurnalistiku a pomozte nám odhalovat zločince a bezpráví.
Myslí tím fakt, že na jednom řádku smlouvy se sice říká, že „po řádném zaplacení všech splátek se vozidlo stává majetkem nájemce“, avšak v jednom z předchozích odstavců se naopak dočteme, že „po řádném ukončení nájmu“ bude předmět nájmu „prodán nájemci přes autobazar, na kterém se obě strany dohodnou“. Smlouva tak jasně neříká, zda si klienti auto splátkami koupí, nebo zda za něj platí jenom nájem jako třeba za pronajatý byt.