Obchod s divokými zvířaty jen kvete. Odborníci odhadují, že počty divokých savců, ptáků, ryb a plazů klesly za posledních 40 let o 60 procent. Hodnotné jsou sloní kly, nosorožčí rohy nebo téměř všechny části tygřího těla. V národních parcích se sice rangeři snaží zvířata chránit, nemohou ale být na několika místech současně. Tento problém pomáhá řešit umělá inteligence. TLAPKA, jak se systém jmenuje, se učí z dat o chování pytláků a předvídá jejich další útoky.
Nelegální obchod s divočinou je výnosný byznys, ročně se v něm protočí až 220 miliard korun – víc peněz lze vydělat už jen obchodem s drogami nebo se zbraněmi. Pytláci zabíjejí zvířata z různých důvodů, vždy ale pro lidský užitek. Některé části zvířat jsou žádané v tradiční medicíně, jiné jako ozdoba nebo magický amulet. Jeden mrtvý tygr může na černém trhu vynést až 1,1 milionu korun.
Práce rangera v národním parku je svým způsobem nejen frustrující, protože několik lidí většinou obrovské plochy neuhlídá, ale i nebezpečná. Pytláci ochránce zvířat často raději zabijí, než aby jim překáželi v lupu. Někdy zločinci na rangery útočí plánovaně. Jen za loňský rok bylo v konžských parcích zavražděno přes 20 rangerů, někteří z nich chránili vzácnou populaci goril horských. Pytláci přitom mají za sebou leckdy výborně organizovanou zločineckou skupinu s finančními prostředky, o kterých se národním parkům může jen zdát.
S ochranou divokých zvířat by mohla pomoci umělá inteligence – přesněji počítače, které sbírají data o minulých útocích pytláků a na jejich základě předvídají, jak se budou zločinci chovat v budoucnosti. Tomuto principu zpracovávání informací se říká strojové učení – čím více dat počítač získá, tím lépe pak dokáže předpovídat budoucnost. Jedním z takových počítačů je systém TLAPKA (PAWS, Protection Assistant for Wildlife Security), jejž v roce 2013 začali vyvíjet odborníci z harvardské univerzity.
TLAPKA vyhodnocuje data z veřejně dostupného systému SMART (Spatial Monitoring and Reporting Tool), který vyvinul Světový fond na ochranu přírody (WWF), zabývající se sběrem dat o pytlačení. Umělá inteligence pak na základě informací o chování pytláků v minulosti navádí rangery na místa, kde by se pytláci měli pravděpodobně vyskytovat, a určuje také trasy, po nichž se mají při svých hlídkách pohybovat.
Vývojáři TLAPKU poprvé vyzkoušeli v ugandském Národním parku královny Alžběty v roce 2014. Zvířata, která tu na dvou tisících kilometrech čtverečních hlídá ani ne stovka rangerů, ohrožují tisíce pastí a ok nalíčených pytláky. TLAPKA si národní park rozdělí do úseků kilometr na kilometr a pro každý takový úsek poté vyhodnocuje pravděpodobnost výskytu pastí na základě toho, kde pytláci líčili v minulosti. Každý čtvereční kilometr tak získá hodnocení nebezpečnosti pro zvířata na základě dat z posledních deseti let. Následně umělá inteligence doporučí trasu, kterou se mají rangeři vydat.
Sara Polak: Umělá inteligence není hodná nebo zlá, to dělají lidé
Systém musí data vyhodnocovat neustále, chování pytláků se totiž logicky přizpůsobuje chování ochránců parků. Také závisí na ročním období, zda například zvířata putují za vodou. Během zkušebního půl roku byli rangeři posíláni na trasy, které vedly jak skrze úseky vyhodnocené jako nebezpečné, tak přes ty bezpečné. V těch nebezpečných skutečně nacházeli více pastí.
Vývojáři TLAPKY spolupracují s WWF od roku 2018, kdy také začali systém společně představovat dalším přírodním rezervacím, například v kambodžském parku Sepak, kde žije početná populace slonů indických a plánuje se tam znovuvysazení tygrů, kteří byli v této oblasti vyhubení v roce 2007. Jedná se o podobnou situaci jako v Ugandě: obrovská rezervace a jen 72 rangerů. V Kambodži se TLAPKA učí pracovat s chováním zvířat a pytláků v období monzunů, které v Africe nejsou. Systém byl úspěšný i v asijské zemi, za jediný měsíc „našel“ pětkrát více pastí než rangeři. Spolupráce s nadnárodní WWF má za cíl dodat umělou inteligenci až do 600 národních parků.
Jako u každého systému fungujícího na základě informatiky podmiňuje úspěšnost predikcí kvalita vstupních dat. Rangeři nemusí vždy odhalit všechny pasti a systém pak nebezpečnou oblast vyhodnotí nesprávně. Složité může být i vyhodnocení, kdy byla past nalíčena. Problematický je také fakt, že jakmile rangeři zastraší pytláky v jedné oblasti, ti se zkrátka přesunou a budou přírodu decimovat jinde. Díky systému TLAPKA snad ale obdobných prostorů bude ubývat.
Autorka textu: Zuzana Šotová
Zdroj úvodní fotografie: Flickr CC