Novinář Abdelhak El Idrissi pro francouzský deník Le Monde pokrývá vyšetřování Andreje Babiše ve Francii. S Abdelhakem jsme spolupracovali na kauze Pandora Papers, která odkryla, jak si Andrej Babiš přes půjčku, kterou poskytl sám sobě, nakoupil nemovitosti ve Francii na Azurovém pobřeží. Sešli jsme se začátkem prosince v pařížském parku nedaleko univerzity, kde Abdelhak přednáší, a mluvili jsme o tom, zda se blíží rozuzlení a jak případ dopadne.

Tento rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Jaký je plný název úřadu, který vyšetřuje případ staronového českého premiéra Andreje Babiše?

Je to Národní finanční prokuratura (v originále Parquet National Financier, pozn. red.), která byla ve Francii vytvořena v roce 2014 po velkém místním skandálu. Zjistilo se tehdy, že ministr financí, zodpovědný za rozpočet a tedy i za boj proti daňovým podvodům, sám na daních podváděl. To vyvolalo obrovský skandál a v reakci na to se kontrolní finanční systém ve Francii výrazně změnil. Mimo jiné vznikla tato Národní finanční prokuratura a také nová vyšetřovací jednotka odpovědná za boj proti korupci a finanční kriminalitě. V rámci tohoto úřadu existuje Ústřední úřad pro korupci a finanční kriminalitu, který má na starosti právě případ Babiš a Château Bigaud.

Má tato jednotka zkušenosti s podobně prominentními případy?

V rámci tohoto úřadu fungují dvě velké jednotky. Jedna má na starosti korupci, druhá daňovou kriminalitu, ta se specificky zabývá bojem proti daňovým podvodům. Obě jednotky se zabývají nejdůležitějšími a nejsložitějšími případy daňových podvodů jak jednotlivců, tak společností a velkých firem, jako jsou americké společnosti McDonald’s nebo Google, které jsou ve Francii vyšetřovány kvůli daňovým únikům a daňovým podvodům. Je to tedy jakási elitní jednotka, která se věnuje nejsložitějším a nejcitlivějším případům.

A právě tato jednotka má na starosti i případ Andreje Babiše? 

Ano. Prokuratura, Parquet National Financier, se rozhodla zahájit vyšetřování na základě novinářského projektu Pandora Papers, na kterém jsme ostatně pracovali spolu. Poté, co jsme kauzu vydali, jsem se dozvěděl, že se rozhodli zahájit vyšetřování. Ve Francii není zase tak výjimečné, že se vyšetřování inspiruje prací novinářů.

Přečtěte si

Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš

Dotáhli do konce už nějaké velké případy, které by byly podobné? Byli už například nějací politici z EU díky práci této jednotky obviněni a odsouzeni? 

Z hlavy ti moc příkladů nedám. Kromě Andreje Babiše tu ale jeden velký případ je, a to bývalý ministr, bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu a bývalý kandidát na prezidenta Dominique Strauss-Kahn. Jeho jméno jsme totiž našli v podobném projektu, a to v Panama Papers a později i v Pandora Papers. V jeho případě šlo také o podezření z praní špinavých peněz a z daňového podvodu v souvislosti se společností, kterou založil v Maroku.

Andrej Babiš tedy není jediný, kdo byl po zveřejnění Pandora Papers vyšetřován.

Takže úřad už má bohaté zkušenosti s vyšetřováním prominentních nebo citlivých případů, jako je tento…

Ano, pro nás asi nejcitlivějším případem byl bývalý francouzský ministr odpovědný za boj proti daňovým podvodům, který byl také z daňového podvodu podezřelý. Byl vyšetřován touto jednotkou. Není to pro ně nic výjimečného, že vyšetřují osoby s politickým vlivem kvůli daňovým podvodům.

Přečtěte si

Pandora Papers: Francouzská policie uzavírá vyšetřování Andreje Babiše

Od zahájení vyšetřování uplynuly asi dva roky. Mohl bys shrnout, co se během této doby stalo? 

Pro pozorovatele z venku může být překvapivé, že trestní vyšetřování trvá už dva roky a nic se nestalo. Jenže my máme ve Francii podstatný problém s nedostatkem vyšetřovatelů, tím pádem mají na starosti mnoho případů.

Dva roky tedy z této perspektivy nejsou pro vyšetřování finančních trestných činů tak dlouhá doba. Samozřejmě nemám radost z toho, že to trvá tak dlouho. Vyšetřování navíc komplikuje i fakt, že je potřeba mnoho informací získávat ze zahraničí a to pak trvá ještě déle.

Na začátku vyšetřování se ke mně dostala informace, že na základě našeho článku „byly provedeny kontroly“. To znamená, že vyšetřovatelé se začali zabývat tím, že museli stanovit, jestli podle francouzských zákonů opravdu došlo k daňovému podvodu.

Nebudu tu teď zacházet do detailů celé kauzy zámečku Bigaud. Všichni víme, že Andrej Babiš použil složité offshorové struktury, aby půjčil peníze sám sobě. Nejde o evidentní daňový podvod a úřady budou muset jasně vyargumentovat, proč to za podvod považují.

A kontext je také složitý, protože Babišovo politické pozadí francouzským prokurátorům situaci neusnadňuje.

Přečtěte si

Babiš se zbavuje zámečku, kvůli kterému je ve Francii vyšetřován

Ty jsi teď nakousl teorii, že Andrej Babiš vytvořil tento offshorový systém, aby se vyhnul placení takzvané solidární daně. Co je to solidární daň? Mohl bys to vysvětlit?

Když to řeknu zjednodušeně, solidární daň je staré jméno pro něco, co se dnes jmenuje daň z majetku. Je to taková daň pro bohaté lidi. Původní koncept byl ten, že když je někdo velmi bohatý, řekněme má více než jeden milion eur, musí zaplatit tuto daň. Emmanuel Macron tuto daň změnil. Teď to funguje tak, že bohatí lidé sice pořád musí zaplatit tuto „solidární daň“, ale pouze z jejich nemovitostí. Nezohledňuje se tedy vše, co jako boháč máš, ale pouze nemovitosti. Princip je jednoduchý. Máš nemovitosti v hodnotě více než řekněme pět milionů eur, a tak musíš zaplatit tuto daň.

A samozřejmě vím, že někteří lidé se snažili placení této daně vyhnout. Tvrdili, že sice mají vilu v hodnotě dvou milionů eur, ale protože si tyto peníze půjčili – například od banky –, je zůstatek nulový. A tím pádem žádnou daň platit nemusí.

Jenže, a teď je potřeba to vnímat zejména ve vztahu k případu Andreje Babiše, co když to není banka, kdo vám peníze půjčil? Co když jste peníze půjčil sám sobě? Tohle je pak šedá zóna a někteří daňoví právníci mohou namítat, že se stále jedná o půjčku. Není třeba daň platit.

Prokuratura to tak ale podle všeho nevnímá. Půjčku si vzala tatáž osoba, takže jde o zneužití zákona.

Myslíš, že právě tohle řeší vyšetřovatelé v případě Andreje Babiše, který půjčil skoro 400 000 000 korun sobě samému?

Myslím, že ano. Ale abych byl fér, Babiš není jediný, kdo je terčem vyšetřování za to, že takto obešel zákon.

A ví se, kdo právně zastupuje Andreje Babiše, jestli vůbec někdo? 

Andrej Babiš zatím nebyl předvolán k výslechu, takže pokud už ve Francii má právníka, tak tato informace není veřejná.

Autorka rozhovoru: Pavla Holcová

The post Francouzský novinář El Idrissi: Babiš na nákup „zámečku“ půjčil miliony sám sobě. Prokuratura určí, jestli to bylo legální appeared first on investigace.cz.

Podle informací Seznam Zprávy uzavírá francouzská policie vyšetřování nákupu nemovitostí Andreje Babiše ve Francii a do konce roku 2025 oznámí verdikt (později agentury upřesnily, že verdikt bude vynesen až začátkem roku 2026). Informaci o francouzských nemovitostech Andreje Babiše a jejich nákupu přes síť offshorových firem přinesla investigace.cz v říjnu 2021. Dokumenty dokládající vlastnictví offshorových firem a půjčky mezi firmami byly součástí uniklých dokumentů Pandora Papers jejichž zkoumání se investigace.cz účastnila jako jediná česká redakce. 

Přečtěte si

Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš

Kořeny offshorové kauzy bývalého českého premiéra spadají do roku 2009, kdy francouzská právní kancelář DB Artwel Advocats požádala své kolegy z Panamy (právní kancelář Alcogal) o speciální službu pro českého klienta. Byl jím Andrej Babiš, který v té době ještě nepůsobil v politice a chtěl anonymně založit firmy v diskrétních daňových rájích.

Strukturu offshorových firem na Britských Panenských ostrovech, v americkém Washingtonu a v Monaku použil nejdříve k tomu, že sám sobě půjčil skoro 400 milionů korun. Peníze v roce 2010 posléze investoval do nákupu šestnácti luxusních nemovitostí na francouzské Riviéře, včetně zámečku Château Bigaud. Firma, které tyto nemovitosti patřily (monacká SCP Bigaud), pak v roce 2018, kdy už byl Babiš českým premiérem, zakotvila ve společnosti SynBiol z Babišova svěřenského fondu jako jeho akvizice. Není jasné, jakou částku firma SynBiol za akvizici zaplatila.

Přečtěte si

Babiš se zbavuje zámečku, kvůli kterému je ve Francii vyšetřován

Francouzský deník Le Monde v srpnu 2022 zveřejnil informaci, že francouzská prokuratura zahájila trestní stíhání v souvislosti se zjištěními, které vyplývají z dokumentů Pandora Papers.

Během prezidentské volby v lednu 2023 Andrej Babiš informace o vyšetřování odmítal a reagoval tvrzením, že „pokud má někdo být vyšetřován, tak ho někdo musí kontaktovat“.

Francouzský prominentní právník William Bourdon v rozhovoru s investigace.cz řekl: „To je naprosto absurdní! Ve Francii můžete být vyšetřováni i bez toho, že by vás kdokoli kontaktoval. Pro prokuraturu neexistuje absolutně žádná povinnost dávat podezřelému vědět, že je vyšetřovaný. To je úplně iracionální stížnost.“

Přečtěte si

Francouzský právník Bourdon: „Babišovo tvrzení, že Francie musí vyšetřované kontaktovat, je absurdní.“

Pro francouzské úřady je problematický fakt, že Babiš byl majitelem jak firmy, která peníze poskytla, tak firmy, která pak nemovitosti nakoupila. Původ peněz je přitom neznámý. Navíc díky tomu, že nákup nemovitostí zaplatil z “půjčených” peněz, se Babiš vyhnul placení francouzské „daně z bohatství“.

V Česku, kde měl Babiš po vstupu do politiky přiznat vlastnictví offshorových firem, se vyšetřování zastavilo.

Na projektu Pandora Papers pracovalo více než 600 novinářů z celého světa, včetně investigace.cz, a zpracovali data o velikosti téměř tří terabajtů. Jejich práci koordinovalo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ).

Přečtěte si

Pandora Papers: O projektu

Kromě offshorových firem Andreje Babiše zkoumala a popsala investigace.cz i další sítě offshorových firem vlastněné prominentními Čechy. Jednalo se například o firmy Ivany Tykač, Radovana Vítka, Petra Bendy, Iva Rittiga nebo Františka Koníčka.

The post Pandora Papers: Francouzská policie uzavírá vyšetřování Andreje Babiše appeared first on investigace.cz.

V roce 2009 si Andrej Babiš pořídil nemovitosti na francouzském Azurovém pobřeží. Zámeček Bigaud s pěti ložnicemi, čtrnácti koupelnami, domácím kinem, třemi krby a saunou koupil za téměř 400 milionů korun, a to přes několik anonymních offshorových společností. Původ peněz na nákup nikdy přesvědčivě nevysvětlil, stejně tak nedokázal odpovědět, proč tento majetek nikdy neuvedl v majetkovém přiznání, jež byl povinen po svém vstupu do politiky každoročně vyplňovat a v němž jinak poskytuje detailní pohled do svých majetkových poměrů. O kauze jeho majetku ve Francii informovala investigace.cz v roce 2021. Tehdejší premiér následně prohrál parlamentní volby. V roce 2022 Babiše kvůli této transakci začala vyšetřovat francouzská prokuratura. Dnes se Andrej Babiš Château Bigaud zbavuje.

Podle inzerátu, který diskrétně neuvádí adresu, jde o luxusní nemovitost na pozemku o rozloze přibližně 5,5 hektarů. „Nemovitost nabízí výjimečné prostředí, kvalitní služby a ušlechtilé a elegantní materiály. Z bazénu si můžete v naprostém klidu vychutnat úchvatný a nádherný výhled na moře […] Sídlo má velmi krásný vchod, příjezdovou cestu a fontány. Nemovitost o rozloze 700 m² nabízí trojitou recepci s krbem, 5 apartmánů s koupelnami, kuchyní a spíží, hernu, domácí kino, saunu… […] Toto panství se také skládá z mnoha vedlejších budov včetně bytu správce, na přibližně 5,5 hektarech půdy nalezneme stáje, jízdárnu s výběhem, tenisový kurt i vyhřívaný bazén s úchvatným výhledem na moře,“ sděluje inzerát realitní kanceláře zaměřené na luxusní nemovitosti Sotheby’s.

V roce 2018 se v těchto místech fotila s kamarádkami a s nafukovacími plameňáky Monika Babišová. Na dovolenou do zámečku Bigaud na Azurovém pobřeží jezdila každé léto, jak dokládají i další fotografie z jejího Instagramu, kde používá hashtag Cannes a příslušný letopočet. Fotil se zde i Andrej Babiš – například v červenci roku 2015, kdy vykonával funkci ministra financí, tu byl vyfocen rozvalený v člunu s popiskem „25. 7. obhajuju rozpočet v Lánech, tak trénuju“. Dnes je dům k prodeji za necelých 568 milionů korun.

Video – Šéfredaktorka investigace.cz Pavla Holcová vysvětluje, jak jsme ověřili, že nemovitost, která se prodává, je skutečně zámeček Château Bigaud Andreje Babiše:

Andrej Babiš si nechal za účelem nákupu realit vytvořit panamskou právní kanceláří Alcogal sérii offshorových firem. První byla registrována na Britských Panenských ostrovech v Karibiku, další v USA a v Monaku. Smlouva přibližně na 400 milionů korun ve formě půjčky na nemovitost, kterou si poskytl sám Andrej Babiš a využíval ji opět jen Andrej Babiš a jeho rodina, vyvolala řadu podezření. Půjčka je ve smlouvě definována tak, že je splatná společně s úrokem, a to 17. září 2019. Jenže obě firmy – jak věřitel, tak dlužník – před splatností půjčky zanikly bez jakéhokoli nástupce (Blakey Finance v roce 2015 a Boyne Holding v roce 2018). Není tedy jasné, jestli půjčku v hodnotě téměř 400 milionů korun vůbec někdy někdo splácel a zda ji někdy někdo vymáhal.

Svou karibskou firmu Blakey Finance, jež existovala do roku 2015, washingtonskou Boyne Holding, zrušenou až v roce 2018, ale ani 0,1 procenta monacké společnosti SCP Bigaud, která je majitelem zmíněné nemovitosti ve Francii, Babiš neuvedl v žádném majetkovém přiznání, jež byl povinen každoročně vyplňovat po vstupu do politiky a v němž jinak poskytuje detailní pohled do svých majetkových poměrů od luxusních hodinek až po životní pojištění nebo plat z Agrofertu.

Francouzský úřad pro boj s korupcí a finančními a daňovými podvody (Office central de lutte contre la corruption et les infractions financières et fiscales) českého poslance předběžně vyšetřuje od února 2022. Prokuratura vidí jako problematický fakt, že Babiš je majitelem jak firmy, která peníze poskytla, tak firmy, jež poté nemovitosti nakoupila. Původ peněz je přitom neznámý. Navíc se Babiš tím, že se jedná o půjčené peníze, vyhnul placení francouzské „daně z bohatství“.

Andrej Babiš na dotazy autorů textu nereagoval.

Přečtěte si

Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš

The post Babiš se zbavuje zámečku, kvůli kterému je ve Francii vyšetřován appeared first on investigace.cz.

V dubnu 2022 publikoval tehdy už bývalý premiér Andrej Babiš na své facebookové stránce koláž s fotografií Pavly Holcové a textem nazvaným „Došlo Whatsappem“. Zpráva zněla: „Pokud by se Babiš opovážil kandidovat na prezidenta, tak už je dávno s panem Sorosem domluvené, že na něho týden před volbami zase našijeme nějakou nepravdivou špínu. Posledně to zabralo. Pan Soros byl velmi spokojený!“

Příspěvek reagoval na mezinárodní novinářskou kauzu Pandora Papers, v jejímž rámci investigace.cz zveřejnila v říjnu 2021 průkazné informace o tom, že Andrej Babiš nakupoval nemovitosti ve Francii přes řetězec offshorových firem a tyto majetky pak nikdy nepřiznal ve svém majetkovém přiznání, od politiků zákonem vyžadovaném. Babiš následně ve svém pravidelném videoblogu tvrdil, že Pavla Holcová mu prohrála říjnové volby. Samotný text, v němž byla popsána celá kauza, kdy přes firmy na Britských Panenských ostrovech, Washingtonu a Monaku investoval skoro 400 000 000 korun neznámého původu, ale Babiš nikdy nerozporoval. Dnes je za tento nákup nemovitostí vyšetřován francouzskou prokuraturou.

Už soud prvního stupně nařídil text smazat protože „kritika žalobkyně rozhodně nemohla vyvolat seriózní diskusi, byla odvetou za kauzu Pandora Papers a byla evidentně šířena s úmyslem poškodit žalobkyni“. Odvolací soud přidal i povinnost omluvy.

Přestože Andrej Babiš se svým marketingovým týmem tento příspěvek nevytvořil, ale jen sdílel, soud přihlédl k tomu, že „žalovaný je bývalým předsedou vlády, kandidátem na funkci prezidenta republiky, je předsedou významné politické strany, poslancem Parlamentu ČR, vlastníkem řady významných celostátních médií, a tedy osobou veřejně činnou s velkým vlivem na veřejné mínění a tomu odpovídá i významně větší počet sledujících. Žalovaný si mohl a měl být vědom, že jeho příspěvek povede k nenávistným reakcím vůči žalobkyni, přesto nikterak debatu nemoderoval, nemírnil, nevysvětloval, že se, jak začal tvrdit až v tomto řízení, údajně jedná jen o legraci a nadsázku.“

Soud prvního stupně se také vyjádřil k tomu, že Andrej Babiš měl pod svým příspěvkem moderovat nenávistné komentáře, které se vztahovaly k osobě Pavly Holcové: „Vzhledem ke komentářům pod příspěvkem měl mít žalovaný přinejmenším pochybnost o tom, že příspěvek je čtenáři vnímám jako pravdivý, a měl vyvinout potřebné úsilí k vysvětlení svého postupu, což však neučinil, přestože byl žalobkyní k jeho dobrovolnému odstranění vyzván.“

„Jsem přesvědčena o tom, že se jako novináři dodržující etické standardy máme postavit politikům, kteří nám až příliš často malují terče na záda a ponoukají své fanoušky k tomu, aby nás šikanovali,“ vyjádřila se k rozsudku Pavla Holcová.

„Soud potvrdil, že žalovanému nešlo o seriózní veřejnou diskusi, ale že se dopustil zlovolného utoku,“ doplnil advokát novinářky Tomáš Němeček.

Tématem zodpovědností za nenávistné debaty pod posty politiků na sociálních sítích se letos zabýval i velký senát Evropského soudu pro lidská práva. Ten 5. května 2023 ve věci Sánchez proti Francii shledal, že „trestněprávní postih stěžovatele nepředstavuje porušení jeho práva na svobodu projevu dle čl. 10 EÚLP“, tedy uznal, že politici mohou být trestně zodpovědní za své posty na sociálních sítích a nenávistné reakce, které vyvolávají.

The post Andrej Babiš se musí omluvit novinářce Holcové appeared first on investigace.cz.

Nadace OSF včera udělovala  již po třinácté novinářské ceny. Investigace.cz si ze dvou nominací odnesla jedno ocenění v kategorii audiovizuální žurnalistiky za „Nejlepší rozhovor, beseda nebo diskuze.“ 

Přečtěte si

Pandora Papers: Kyperské schéma Ivany Tykač

Investigace.cz získala také Slovenskou Novinářskou cenu 2022

Vítězství si také v rámci Slovenské Novinářské ceny 2022 odnesl tým investigativních novinářů ve složení Karin Kőváry Sólymos z ICJK.sk, Julia Dauksza, Anna Gielewska a Anastasia Morozova z Frontstory.pl, Josef Šlerka z Investigace.cz v kategorii „Písemná žurnalistika – investigativní příspěvek“ za sérii článků k dezinformačnímu portálu NewsFront.

Přečtěte si

NewsFront: Nenávistné pozdravy z Krymu

Přečtěte si

NewsFront: Jak se šíří kremelská propaganda s koronavirovou příchutí

Přečtěte si

Jak úspěšný je NewsFront v regionu V4

The post Investigace.cz získala českou Novinářskou cenu 2022 appeared first on investigace.cz.

Třetí duben je důležitým novinářským výročím, a to především pro Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů, zkráceně ICIJ, jehož jsme jako investigace.cz součástí. Třetího dubna roku 2016 totiž došlo k prvním odhalením v kauze Panama Papers, mezinárodním novinářském projektu založeném na bezprecedentním úniku informací z panamské advokátní kanceláře Mossack Fonseca.

Zveřejněno bylo více než 11,5 milionu dokumentů, které se týkaly více než 214 tisíc offshorových společností a skandál zasáhl mnoho prominentních osobností, včetně politiků, celebrit a podnikatelů z celého světa. Třetí duben je ale také datum, kdy byla v roce 2013 publikována úplně první investigace ICIJ týkající se daňových rájů, označovaná jako Offshore Leaks či „Tajemství na prodej“.

Jak se v malém týmu pracuje na velkých věcech? Mění novináři svět k lepšímu? A mohou svůj zdánlivý boj s větrnými mlýny vyhrát? 

Rozhovor se zakladatelkou a šéfredaktorkou investigace.cz Pavlou Holcovou. Dostupný na všech podcastových platformách.

The post Podcast ODPOSLECH: Sedm let s Panama Papers – rozhovor appeared first on investigace.cz.

Autor kriminálních románů David Baldacci v rozhovoru vysvětluje, jak ho investigace Mezinárodního konsorcia novinářů (ICIJ) a projekty Panama a Pandora Papers inspirovaly k napsání jedné z jeho nejnovějších knih, pojmenované Muž v 6:20. Rozhovor byl původně publikován na webu ICIJ.

Hlavní múzou amerického spisovatele Davida Baldacciho je zločin. Při psaní svých příběhů se inspiruje mimo jiné i prací investigativních novinářů. Původně začínal jako advokát, pak se mu ale začalo dařit na poli literatury a postupem času prodal více než 150 milionů knih.

Když právě nepíše, bedlivě sleduje politickou scénu. V rozhovoru s novinářem Fergusem Shielem vysvětluje, jak práce ICIJ a odhalení majitelů offshorových účtů podnítily jeho spisovatelskou představivost. Kauza s offshorovými společnostmi v něm také probudila rozhořčení nad tím, jak je toto skryté bohatství mocných užíváno jako zbraň a jak se politická scéna polarizuje.

„Inspirace pro knihu The 6:20 Man přišla ve chvíli, kdy jsem jednoho dne krátce po přečtení investigace Pandora Papers jel na kole,“ vzpomíná spisovatel. „Říkal jsem si, že dnes všichni vědí o tom, jak a kam ty černé peníze tečou. Ale že by se ti, již je takto přesouvají, spokojili s tím, že tyto finance jen někde nechají ležet? Nebo by spíš chtěli, aby jim něco nepřetržitě vynášely? Nechtěli by je využít i jako zbraň?“

Baldacciho poslední kniha vypráví příběh Travise Devina, bývalého příslušníka elitní jednotky americké armády, který se stal schopným finančníkem. Poté, co za podezřelých okolností odešel z armády, přijal práci investičního analytika v newyorské firmě Cowl & Comely — práci, kterou ale brzy začal nenávidět.

Každé ráno si Devine oblékne oblek, vezme kufřík provedený v imitaci kůže a nasedne na vlak odjíždějící v 6:20 na Manhattan, kde jako špatně placený pracovník pomáhá firmě vydělávat miliony dolarů. Devinův svět se začne hroutit ve chvíli, kdy někdo zabije jeho kolegyni a bývalou milenku a on musí prokázat, že je nevinný. Proto se sám pustí do vyšetřování vraždy.

V momentě, kdy si není jistý, komu může věřit, ho spisovatel Baldacci konfrontuje se širším významem Pandora Papers. Dokumenty odhalují vnitřní fungování utajené černé ekonomiky, z níž mají prospěch jen mocní, bohatí a zločinci — právě toto téma je už deset let středem zájmů novinářů ICIJ, včetně investigace okolo Offshore Leaks a Panama Papers.

Devine začne přemýšlet nad sítí finančních tajností a napadne ho, jak velká část Spojených států asi patří někomu jinému. Baldacci v rozhovoru řekl, že tuto otázku si kladl i on sám. „Jako Američanovi mi na Americe velmi záleží,“ přibližuje spisovatel. „A většina z nás by se na takovou otázku styděla odpovědět.“

S miliardami dolarů, které mají k dispozici, podle něj někteří zlovolní lidé, jako je třeba Vladimir Putin, usilují o neomezenou moc, ne jen o bezbřehý luxus. „Amerika je tou nejvyšší cenou… Chaos je pro zkorumpované skvělá věc. Každý den se přesvědčujeme, kolik mají ty nejmocnější postavy v zemi peněz. Moc a peníze nikdy nebyly propletenější než dnes. Tohle je druhý Pozlacený věk. A my často netušíme, odkud tyto peníze tečou.“

Baldacci vysvětlil, že ho znepokojuje skrytost současné korupce i to, jak moc je rozšířená. Řešení je podle něj možné, jestliže by se lidé, jimž záleží na demokracii, spojili s organizacemi jako je ICIJ a odhalovali toky černých peněz.

„Zcela to závisí na dobré vůli lidí,“ prohlásil spisovatel. „Je to skoro jako změna klimatu. Situace dosáhne určitého bodu zlomu. Lidé o tom musí dál a dál mluvit.“

Podle Baldacciho je příznačné, že právě americký okres s nejvyšším počtem auditů Americké daňové správy (IRS) je zároveň jedním z nejchudších. „Vždycky mi vadilo, že když například vyloupíte banku, můžete očekávat, že půjdete do vězení minimálně na 20 let. Ale když okradete lidi o desítky tisíc milionů dolarů, dostanete jen tři až pět let.“

Lži, utajování a přesuny špinavých peněz, které poškozují tolik lidí, by měly mít ve všech případech vážné důsledky, vyjádřil se Baldacci a rovněž uvedl, že nesmírně bohatí lidé se často domnívají, že jsou chytřejší než všichni ostatní, a tudíž také méně odpovědní. A když se jejich pocit neodpovědnosti spojí s obrovským skrytým bohatstvím, důsledky mohou být zničující. „Bez následků to ale budou dělat dál,“ dodal.

Na závěr rozhovoru Baldacci zdůraznil, že práce ICIJ objasňuje nejtemnější zákoutí ekonomických pletich těch nejmocnějších lidí na světě. „Pandora Papers skutečně otřásly světem. Tleskám práci, kterou děláte.“

Autor textu: Fergus Shiel (ICIJ)
Autorka české verze: Mahulena Kopecká

Autor úvodní fotografie: Allen Jones

The post Moc a peníze. Pandora Papers jako inspirace pro kriminální thriller appeared first on investigace.cz.

Třetí duben je důležitým novinářským výročím, a to především pro Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ), jehož součástí je i investigace.cz. Někteří si toto datum možná pamatují jako den, kdy v roce 2016 došlo k prvním odhalením v kauze Panama Papers v médiích po celém světě. Jde ale také o datum, kdy byla o tři roky dříve publikována původní investigace ICIJ týkající se daňových rájů, označovaná jako Offshore Leaks či „Tajemství na prodej“.

Případ Offshore Leaks dovedl australského novináře Gerarda Rylea do Washingtonu, D.C., kde se stal ředitelem ICIJ. Investigace offshorového systému spojila více než stovku reportérů, kteří jako jeden tým pracovali na rozsáhlé databázi uniklých informací o finančních podvodech. Právě tito novináři jsou průkopníci systému rozsáhlé vzájemné spolupráce založené na datech, jež se stala důležitým pilířem novinářské práce ICIJ.

Gerard Ryle v rozhovoru popisuje, jaký dopad měly články týmu ICIJ za posledních deset let, ale i to, jak tato práce změnila jeho život i životy lidí po celém světě.

Kdy jste se poprvé dozvěděl o skrytém světě offshorových financí a paralelní ekonomice, která uvnitř tohoto prostředí funguje?

Na offshorové daňové ráje jsem poprvé narazil, když jsem pracoval jako investigativní reportér v Austrálii, tedy několik let předtím, než jsem se dostal do čela ICIJ.

Začalo to okolo roku 2006 případem muže, jenž tvrdil, že vynalezl jakousi kouzelnou tabletu. Poté, co ji člověk vhodil do palivové nádrže vozidla, měla zázračně odstranit toxické emise a také výrazně snížit spotřebu paliva. Tableta v Austrálii vzbudila značný rozruch, upoutala pozornost mnoha nejvlivnějších lidí i celebrit v zemi a investoři do ní vložili celkem 60 milionů dolarů. Byl to však obrovský podvod. Vynálezce pilulky prodával miliony bezvýznamných akcií společnosti sídlící na Britských Panenských ostrovech, aniž by dodržoval řádné finanční protokoly.

Mnoho investorů věřilo, že se z nich stanou milionáři. Pamatuju si, že jakmile se celé schéma rozpadlo a lidem došlo, že byli podvedeni, jeden z akcionářů mi tvrdil, že se mi nikdy nepodaří prolomit utajení, jež té podvodnické společnosti poskytuje systém offshorů. Tohle byla výzva, které by žádný investigativní novinář neodolal.

Přečtěte si

Tajemný zdroj Panama Papers po letech promluvil, zmínil i Jána Kuciaka

Když jste v ICIJ začínali řešit původní uniklá data z Offshore Leaks, napadlo vás, že je to začátek investigativní práce, která bude nakonec trvat deset let?

Poté, co jsem napsal knihu o společnosti na zmíněné kouzelné tabletky, mě kontaktoval zdroj a nabídl mi velmi podrobné informace o tom, jak jsou nastavené finanční struktury na Britských Panenských ostrovech i v dalších daňových rájích. Brzy nato jsem získal 2,5 milionu záznamů pocházejících od dvou poskytovatelů offshorových služeb, tedy od firem, které zřizují offshorové účty v daňových rájích pro lidi, co mají nějaká finanční tajemství.

Zanedlouho mi začalo být jasné, že firma na kouzelné pilulky je pouhá špička gigantického ledovce. Objevily se totiž informace o tisících dalších takových společnostech po celém světě. Předtím se ještě nikomu nepodařilo do tohoto tajného světa proniknout. A mně od toho světa právě v tu chvíli někdo předal klíče.

Zároveň jsem věděl, že to není případ, který by mohl vyřešit jediný novinář. Došlo mi, že jde o začátek dlouhé cesty. Musel jsem udělat přesný opak všeho, co mě jako investigativního novináře učili — tedy sdílet informace s dalšími kolegy. Nikdo nemohl tušit, jak dlouho tato cesta potrvá a že během ní přijdeme na zcela nový způsob novinářské práce.

Jak vzpomínáte na ten dubnový den před deseti lety, kdy jste publikovali první ze série investigativních článků „Tajemství na prodej“?

V paměti mi zůstaly neustále zvonící telefony. ICIJ tehdy byla maličká organizace, jež fungovala ve stísněných kancelářích s výhledem na uličku plnou popelnic. Odtud jsme se snažili nějak zvládnout všechnu tu pozornost, kterou nám v tu chvíli věnoval celý svět.

Přečtěte si

Pět let s Panama Papers

Lze nějak vysledovat přímou linku vedoucí mezi původním souborem dat a následnou investigací ICIJ v průběhu posledních deseti let? Mám na mysli kauzy, jako jsou Panama Papers a Pandora Papers.

Od naší první spolupráce před deseti lety vede přímá linie ke všemu, co se dělo později. Vzpomínám si, že jsem tehdy řekl, že „úniky dat plodí jen další úniky“. Nejenže jsme novinářům ukázali, jaké výhody má sdílení informací, ale první offshorový projekt také vedl k celé řadě dalšího prošetřování finančních tajemství, přičemž každé z nich odstartovala nějaká předchozí investigace. Brzy nato jsme do této problematiky pronikli hluboko v případech jako China Leaks, Luxembourg Leaks a Swiss Leaks. Právě Luxembourg Leaks potom spustily Panama Papers a ty zase následnou investigaci Paradise Papers.

Nakonec mě kontaktoval zdroj s nabídkou 12 milionů záznamů. Z těch se stal projekt Pandora Papers, největší mezinárodní novinářský projekt v historii. Spolupracovalo na něm přes 600 novinářů ze 150 zpravodajských médií z více než stovky zemí.

Vzpomínáte si na nějaký konkrétní moment, jenž vám ulpěl v paměti za uplynulých deset let, kdy probíhala investigace daňových rájů — nebo který je skoro až neuvěřitelný?

Stále ve mně probouzí vztek ta obrovská míra korupce, kterou se nám podařilo odhalit, zejména pak u politiků. Je to systém udržující neuvěřitelnou propast mezi těmi, kdo mají majetek, a těmi, kdo ho nemají. Jde také o systém, jenž usnadňuje nejrůznější druhy trestné činnosti. Takový systém si zaslouží být odstraněn.

Jak se podle vás situace změnila za posledních deset let, tedy od chvíle, kdy byly publikovány výsledky vaší první investigace? A co ICIJ chystá do budoucna?

Myslím, že jsme se naučili dělat naši práci lépe, protože z každé investigace jsme si vzali nějaké ponaučení. Náš model spolupráce a sdílení informací jsme přenesli i na další důležitá témata, jež si vyžádala naši pozornost — od nefunkčních lékařských implantátů přes podsvětí mezinárodní diplomacie až po ničení životního prostředí v globálním měřítku — a za tu dobu jsme stihli vyškolit stovky novinářů.

Dokud bude docházet k nepravostem, budeme pokračovat v novinařině, která otřásá světem.

Zdroj textu: ICIJ
Autorka české verze: Mahulena Kopecká

Zdroj úvodní fotografie: ICIJ

The post Novinařina, která otřásá světem. Deset let odkrývání finančních tajemství nejmocnějších appeared first on investigace.cz.

Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) upozornilo, že americký Senát zablokoval důležitý návrh zákona, určený pro boj s praním špinavých peněz a korupcí ve Spojených státech. Podobné komplikace s potíráním finanční kriminality nastaly i v Evropě, kde Soudní dvůr Evropské unie zrušil ustanovení, podle kterého má být evidence skutečných majitelů firem veřejná ve všech členských státech EU.

Návrh amerického zákona nazvaný Enablers Act spatřil světlo světa již v roce 2021. Ve zkratce se jedná o soubor nařízení, jež by měla umožnit kontrolu společností, které jsou zapojeny do systému praní špinavých peněz nebo se podílejí na jiných potenciálně rizikových aktivitách. Návrh vznikl v reakci na publikování informací z takzvaných Pandora Papers, jež odhalily, jak američtí advokáti, provozovatelé korporátních služeb a realitní makléři napomáhali praní špinavých peněz na území Spojených států. Jmenovitě šlo o státy Wyoming, Jižní Dakota a Delaware, které jsou díky příjemně nízkým či nulovým korporátním daním tradičně považovány za daňové ráje. 

Korporáty, právníci nebo realiťáci, tedy zprostředkovatelé služeb (v originále „enablers“, odtud název zákona), nemusí kontrolovat, z jakých zdrojů pochází majetek jejich klientů. V tom se liší například od bank, které mají povinnost provádět důkladnou kontrolu původu peněz, jež se jejich prostřednictvím dostávají do oběhu. Právě těchto aktérů, kteří tuto povinnost nemají, využívají různí podvodníci, zločinci, autokrati nebo zbohatlíci typu ruských oligarchů. Skrze právníky, poradce a konzultanty tak perou špinavé peníze v zahraničí, především v západních zemích. Bez těchto zprostředkovatelů by neměli, jak své nelegálně nabyté finance přesunout a zužitkovat je v demokratickém prostředí.

Enablers Act měl tento problém napravit tím, že poskytne americkému ministerstvu financí (USDT) větší pravomoce. Například k tomu, aby zmíněná problematická odvětví donutilo zavést specializované programy nebo orgány zaměřené proti praní špinavých peněz, a tedy prokazatelně kontrolovat, zda peníze jejich klientů nepocházejí z trestné činnosti.

Zákon se navzdory zablokování těší čím dál větší podpoře u americké veřejnosti. S jeho přijetím naprosto souhlasil i poradce prezidenta Joea Bidena pro národní bezpečnost Jake Sullivan. Odpůrci navrhované právní normy oponují tím, že by podkopala základní principy právního státu a práva občanů, neboť advokáti by museli USDT podávat interní informace o finančních aktivitách svých klientů.

Přečtěte si

Pandora Papers: Jak pokračuje vyšetřování Babišových offshorů?

Uzavírání registrů skutečných vlastníků

Stejným argumentem, tedy ochranou práv občanů, zdůvodnil své rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie v případě zrušení nařízení o veřejnosti dostupné evidenci skutečných majitelů právnických osob. Podle nálezu Soudního dvora EU jsou takové evidence v rozporu s Listinou práv a svobod (LZPS).

Doposud byly informace o skutečných majitelích veřejné, a to na základě unijní směrnice proti praní špinavých peněz. Ta je podle rozsudku Soudního dvora EU nyní neplatná, neboť se jedná o nepřijatelný zásah do práva na soukromý život a na ochranu osobních údajů.

Pomyslnou roznětkou soudního rozhodnutí byly dvě žaloby podané v Lucembursku. V té první majitel firmy argumentoval, že veřejný přístup k datům jej vystavuje „riziku podvodu, únosu, vydírání, násilí a obtěžování“. V druhé žalobě společnost namítala, že veřejný registr porušuje právo na ochranu soukromého a rodinného života.

Ztráta přístupu k Evidenci skutečných majitelů ale může být pro novináře podstatnou překážkou v jejich práci, jak podotýká šéfredaktorka Pavla Holcová v podcastu Odposlech investigace.cz: „Právě tyto obchodní rejstříky a evidence skutečných majitelů jsou pro nás jako novináře naprosto klíčové. Většina kauz začíná tak, že se k nám dostane jméno, ať už jméno člověka, nebo firmy, a první věc, co uděláme, je to, že se podíváme do obchodních rejstříků.“

Členské země EU mají možnost se vůči rozhodnutí soudu odvolat. Rozsudek Soudního dvora EU zatím akceptovalo několik států a své registry uzavřely, bylo mezi nimi například Lucembursko, Irsko a Rakousko. Česká Evidence skutečných majitelů prozatím zůstává dostupná.

Autorka textu: Kamila Plzáková
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Boj proti finanční kriminalitě se komplikuje v Evropě i Americe appeared first on investigace.cz.

Francouzská prokuratura oznámila stíhání Andreje Babiše. Ten je vyšetřován z praní peněz v souvislosti s nákupem nemovitostí na francouzském Azurovém pobřeží. Tento Babišův skrytý majetek loni v říjnu odhalila kauza Pandora Papers, na které se investigace.cz podílela.

Francouzský úřad pro boj s korupcí a finančními a daňovými podvody (Office central de lutte contre la corruption et les infractions financières et fiscales) českého poslance předběžně vyšetřuje od února tohoto roku. Důvodem je nákup nemovitostí v městečku Mougins, jenž Babiš provedl skrze sérii offshorových firem, které si navzájem půjčily téměř 400 milionů korun.

Problematický je fakt, že Babiš je majitelem jak firmy, která peníze poskytla, tak firmy, která pak nemovitosti nakoupila. Původ peněz je přitom neznámý. Navíc díky tomu, že se jedná o půjčené peníze se Babiš vyhnul placení francouzské „daně z bohatství“. Nyní Národní úřad finanční prokuratury stíhání veřejně oznámil, jak píše deník Le Monde.

V Česku, kde měl Babiš přiznat vlastnictví offshorových firem, se vyšetřování zastavilo.

Kořeny offshorové kauzy bývalého českého premiéra spadají do roku 2009, kdy francouzská právní kancelář DB Artwel Advocats požádala své kolegy z Panamy (právní kancelář Alcogal) o speciální službu pro českého klienta. Byl jím Andrej Babiš, který v té době ještě nepůsobil v politice a chtěl anonymně založit firmy v diskrétních daňových rájích.

Strukturu offshorových firem na Britských Panenských ostrovech, v americkém Washingtonu a v Monaku použil nejdříve k tomu, že sám sobě půjčil skoro 400 milionů korun. Peníze v roce 2010 posléze investoval do nákupu šestnácti luxusních nemovitostí na francouzské Riviéře, včetně zámečku Château Bigaud. Firma, které tyto nemovitosti patřily (monacká SCP Bigaud), pak v roce 2018, kdy už byl Babiš českým premiérem, zakotvila ve společnosti SynBiol z Babišova svěřenského fondu jako jeho akvizice. Není jasné, jakou částku firma SynBiol za akvizici zaplatila.

Přečtěte si

Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš

Autorka: Zuzana Šotová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Francouzská prokuratura oznámila stíhání Andreje Babiše appeared first on investigace.cz.