Od počátku ruské agrese na Ukrajině uběhlo více než sto dní a zároveň už padly tři rozsudky za válečné zločiny. Ukrajinské soudy je vynesly nad ruskými vojáky. Za dobu trvání války se většina obvinění vůči straně agresora týká porušování lidských práv a páchání válečných zločinů. Prokazatelně se jedná o vraždění civilistů, bombardování nemocnic nebo rabování. Nedodržení mezinárodních konvencí se však dopustili i Ukrajinci, byť v nesrovnatelně menším měřítku než Rusové.
„Porušování mezinárodních úmluv je markantnější jak v četnosti, tak v závažnosti ze strany Ruské federace,“ konstatuje zpráva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE), která sdružuje země EU, ale i Spojené státy, Kanadu nebo zakavkazské země. Tým expertů z Conflict Intelligence Team (CIT), kteří pracují s otevřenými zdroji, vyšetřuje válečné zločiny na Ukrajině a v Sýrii. Dění na Ukrajině CIT monitoruje od začátku vpádu ruských vojsk a s tímto tvrzením souhlasí. Ruskému opozičnímu médiu iStories poskytl CIT komentář k obviněním, jež lze doložit důkazy, ale i k těm, kde věrohodnost spáchaných činů není jistá nebo ji nelze dokázat.
Typickým příkladem válečných zločinů je nehumánní zacházení s civilisty. Před dvěma měsíci obletěly svět záběry zmasakrovaných lidí v Buči, města nedaleko Kyjeva. Záznamy ze satelitů a dronů v tomto případě jasně ukazují, že se ruští vojáci skutečně dopustili vraždění civilistů – mrtvoly se na ulicích města objevily během ruské okupace. Vzniklo i video, jenž zachytilo ruský tank, který střílí po osobě vyjíždějící zpoza rohu na kole. Zároveň existují důkazy, například satelitní snímky, že v době, kdy město ovládali ruští vojáci, začaly vznikat masové hroby. Dalšími důkazy jsou svědectví přeživších, zdokumentovaná novináři.
Válka na Ukrajině urychlila odchod Česka z Mezinárodní investiční banky
Zvěrstva v Buči spáchali podle zjištění expertů a novinářů z iStories převážně jednotky ruských výsadkářů. K tak velkému masakru podle nich došlo proto, že vojáci byli na místě dlouhou dobu a pod konstantní palbou – místních obyvatel se báli, neboť mohli odhalit jejich polohu, a tak je pro jistotu všechny postříleli. Zločinů na civilistech se ale ruští vojáci dopustili i v regionech Černihiv a Suma na severu země, mimo to se objevují stále nové případy. Ačkoli Rusko jakékoli pochybení odmítá, zpráva organizace Human Rights Watch popisuje systematické vraždění civilistů jako nedílnou součást postupu ruských vojsk. Organizaci se mezi únorem a březnem podařilo ověřit 32 případů hromadného zabíjení a sedm případů mučení.
Jedním z důvodů, proč na Ukrajině přichází o život tolik civilistů, je i fakt, že Rusko nepoužívá sofistikované zbraně, které má ve svém arzenálu NATO, neboť nedisponuje technikou, jež by dokázala přesně zaměřit cíle palby. I proto mají ruské střely a letecké útoky četné civilní oběti. Ruské vojsko nadto hojně používá raketomety a kazetovou (jedna střela obsahuje více malých bomb) nebo zápalnou munici. Tyto zbraně se zcela legitimně využívají při boji v otevřeném terénu. Jenže ruští vojáci je odpalují i ve městech, což mezinárodní konvence zakazují. Experti z CIT potvrzují několik případů, kdy ve městech našli zbytky zápalných bomb nebo raket. Analyzovali také několik videí, kde jsou zřetelně vidět stíhačky shazující bomby na bytové domy. Ruská strana na podobné případy ostřelování civilních budov odpovídá tím, že Ukrajinci bomby shazují sami na sebe.
Specifickým případem je pak bombardování nemocnic a zdravotnických zařízení – v médiích rezonovaly například zprávy o zničené porodnici v Mariupolu. Ke konci května napočítala Mezinárodní zdravotnická organizace (WHO) na Ukrajině více než 200 případů zničených zdravotnických zařízení. Zabito bylo 75 lidí. V těchto případech se nemusí jednat o přímý útok na zdravotnické budovy, ale o následky neřízeného bombardování.
Zprávy nadnárodních organizací Human Rights Watch a Amnesty International také potvrzují informace o znásilňování ukrajinských žen, což dokládají svědectví obětí, která se objevují v médiích. Zprávy o tom, že ruští vojáci znásilňují i děti, se z otevřených zdrojů nepodařilo ověřit.
V neposlední řadě se mezi válečné zločiny počítá unášení civilistů. V médiích se objevily informace o „lidech držených ve sklepích“ nebo o tom, že ruští vojáci střílí civilisty oblečené v oděvech připomínající vojenské vybavení – například v maskáčích. Experti z CIT považují podobné zprávy za značně pravděpodobné. Existují také informace o detenčních centrech, jež na Donbase vznikaly již v letech 2014 a 2015, kdy došlo ke konfliktům se separatisty podporovanými Ruskem. Jasným důkazem unášení civilistů je zadržení starosty Melitopolu z 11. března, kterého ruští vojáci drželi v zajetí pět dní.
Z otevřených zdrojů se CIT podařilo rovněž ověřit informace o rabování ruskými vojáky. Například z běloruského Mazyru – města na hranicích s Ukrajinou – se snažili odeslat do Ruska 130 balíků s válečnou kořistí. Odhalily je ale uniklé záznamy z tamních bezpečnostních kamer. Dalším z nepřímých důkazů se stal případ, kdy se na sociálních sítích jistý Moskvan chlubil, že jeho zeť přivezl „BMW vy víte odkud“. Mnozí okradení Ukrajinci navíc dokázali sledovat svá ukradená zařízení pomocí aplikace Apple, která putování tabletů nebo telefonů Ruskem poskytuje v živém přenosu.
Jedním z důvodů, proč dosáhlo rabování takových rozměrů, jsou podle analýz sociální rozdíly mezi ukrajinskými regiony, jež Rusové napadli, a regiony, z nichž vojáci pocházejí. Dalším důvodem je zkrátka fakt, že platy ruských vojáků nejsou nijak vysoké.
Zacházení s válečnými zajatci by mělo odpovídat mezinárodním standardům a konvencím – jinak se jedná o válečný zločin. Zároveň se s takovými osobami nemůže nakládat jako s běžnými vězni, informace o nich například musí mít k dispozici nadnárodní organizace jako třeba Červený kříž, který také zajišťuje komunikaci s jejich příbuznými. To podle ukrajinské vicepremiérky Rusko nedovoluje. Současně se množí zprávy o ponižování zajatců. Jakékoli případy špatného nakládání se zajatci ovšem není možné ověřit, dokud k nim nebudou připuštěni právě zástupci mezinárodních organizací. O kauzách zavražděných zajatců experti zatím nemají věrohodné důkazy.
Válečným zločinem je i nucená mobilizace, tedy posílání lidí do válečných zón proti jejich vůli. To se týká okupovaných území Doněcké a Luhanské republiky – okupující strana nemá právo žádat civilisty, aby šli do války. Může je pouze využít například k opravám infrastruktury.
Nedodržování mezinárodních úmluv ohledně válečného konfliktu se však dopustili i ukrajinští vojáci, když prokazatelně zastřelili válečného zajatce. Incident byl natočen a jeho pravost potvrdili novináři z Bilt a New York Times. Existuje i video, kde ukrajinští vojáci střílí ruské zajatce do nohou. Poradce prezidenta Zelenského v reakci na tyto záběry uvedl, že nesou znaky válečných zločinů a celý incident bude důkladně vyšetřen.
Mimo to byly potvrzeny dva případy, kdy ukrajinské vojsko použilo kazetovou munici na ostřelování rezidenčních oblastí – v jednom případě se jednalo o rakety, jež zasáhly vesnici v charkovském regionu, v tom druhém Ukrajinci bombardovali vesnici v Belgorodské oblasti. Zemřel jeden Rus.
Množství aktuálně spáchaných válečných zločinů mnohonásobně převyšuje ty z období mezi lety 2014 a 2015. Oproti Rusku ale ukrajinské soudy nad svými vojáky v minulosti skutečně vynesly několik rozsudků za porušování mezinárodního práva. Naopak zprávy o tom, že by adekvátně postupovali i Rusové, neexistují.