Novaja gazeta ve skutečnosti přestala vycházet už v březnu. Proč?
V několika číslech jsme stránky, kde původně měly být texty o válce na Ukrajině, záměrně ponechávali prázdné. Byl tam jen popisek, že tam měly být válečné reportáže našich reportérů, což ale zákon zakazuje. Toto gesto zřejmě nezůstalo bez povšimnutí a Roskomnadzor, který funguje jako cenzurní orgán, nám dal dvě výstrahy.
Skutečnost, že periodikum dostane v průběhu jednoho roku dvě výstrahy, může být důvodem pro zrušení licence. Novaja gazeta dostala dvě výstrahy v průběhu čtyř dní, přičemž byly za něco, za co se dřív udělovala jen pokuta. Na našem webu jsme na dvou místech totiž neměli označení „zahraniční agent“. Byla to čistě formální chyba, která vznikla nedopatřením, nikoli zlým úmyslem. Za to se běžně dává redakci pokuta ve výši 40 000 rublů a 4 000 rublů šéfredaktorovi. V minulosti jsme podobné pokuty vždy řádně uhradili, ale najednou jsme místo pokuty dostali výstrahy.
Proto jsme se rozhodli být opatrní a ponechat si noviny na lepší časy, takže jsme pozastavili jejich vydávání i publikování zpráv na webu do té doby, dokud nebude ukončena „speciální operace“. Stejně jako všichni jsme doufali, že to skončí rychle. Posléze jsme však zjistili, že RKN podal žádost o zrušení licence k soudu. Je třeba dodat, že dle znění příslušného zákona se RKN po udělení dvou výstrah může, ale i nemusí obrátit na soud.
Domníváte se, že RKN hledal jen drobné záminky, aby vás zavřeli?
Je to tak. Tento týden proběhlo soudní stání, kdy začalo být jasné, jak je celá záležitost absurdní, neboť problém vůbec nespočívá v byrokratických formalitách, které nám vytýká RKN. Například důvodem pro zrušení licence časopisu byla podle RKN skutečnost, že nevyšlo jeho srpnové číslo. U soudu jsme ukázali tištěné číslo s datací, tedy že vyšlo 8. srpna, jako důkaz to však nestačilo. Po patnácti minutách se soud rozhodl a vyhověl žádosti RKN. Je zřejmé, že jde o politický proces a pokus zničit poslední nezávislé médium v Rusku.
Vydrželi jsme to nejdéle ze všech. Hodně našich kolegů skončilo čtvrtého března, kdy vstoupil v platnost „zákon o válečné cenzuře“. Což samo o sobě pro média představovalo něco jako „noc dlouhých nožů“, poněvadž v noci z třetího na čtvrtého března došlo k zablokování kolem 30 médií, většinou internetových.
Čeho podle vás chce RKN ve finále dosáhnout?
Kam Rusko obecně směřuje, je zřejmé – za železnou oponu. Přesněji řečeno do stavu, kdy je vyloučený jakýkoli pohled odlišný od státní propagandy. V našem případě je cíl jasný – zákaz, zrušení, neexistence. Jenže si všichni uvědomujeme, že železná opona už není možná v té podobě, v jaké existovala během studené války. Máme nové technologie a omezit úplně všechno nejde. Pravda a informace dnes protékají i cenzorům jako voda mezi prsty. Další rok oslavíme třicet let publikování našich novin a žádné byrokratické rozhodnutí nás jen tak nezruší. Za mými zády také visí šest portrétů mých zavražděných kolegů, kteří pro nás pracovali, a proto zemřeli, což představuje silný závazek.
Zvažujete přenést sídlo novin do zahraničí, tak jak to udělala v minulosti řada jiných ruských redakcí?
Ti z našich novinářů, kteří se chtěli přestěhovat, už to udělali. Takto vznikla Novaja gazeta Evropa, s níž sice nejsme formálně spojení, jde o samostatné médium, ale dělají jej bývalí kolegové. Jak říká náš šéfredaktor, máme příbuzné DNA. Nikoho nenutíme zůstat ani nikoho nenutíme opustit Rusko – jde o individuální rozhodnutí každého z nás. Opustit vlast a začít někde znovu je navíc těžká zkouška. V tomto smyslu proto není až tak jasné, kdo to má těžší – ti, co zůstali, nebo ti, co odjeli? Novaja gazeta jsou ruské noviny, a dokud jsou naši čtenáři v Rusku, měli bychom zůstat tady. Pokud se i my přestěhujeme do zahraničí, bude to znamenat skutečný konec ruských médií.
Na druhou stranu je tu příklad Ivana Safronova, který byl za svou novinářskou činnost odsouzen na 22 let zrovna ve stejný den, kdy vám vzali licenci.
Ano, případ Váni Safronova je zcela nemyslitelný. Ostatně jsem přesvědčená, že ve vězení nebude tak dlouhou dobu, neboť mnohem dřív padne současný režim. V našem případě se ale rozhodli vydat jinou cestou. Také nás mohli označit za zahraniční agenty nebo novináře, kteří podporují extremismus. Zřejmě se ale rozhodli zaměřit na noviny jako takové. Nevím, jestli je to lepší, nebo horší možnost. Samozřejmě ve srovnání s rozsudkem Váni je zrušení licence sranda.
Nedávno zemřel Michail Gorbačov, jenž pro NG hodně znamenal. Mohla byste popsat roli, kterou sehrál v životě vaší redakce?
Oficiálně byl Gorbačov akcionář, měl desetiprocentní podíl našich akcií. Jeho role byla samozřejmě mnohem větší. V podstatě patřil ke spoluzakladatelům NG, protože za část z peněz, které tenkrát dostal za Nobelovu cenu (Gorbačov obdržel Nobelovu cenu za mír v říjnu 1990, pozn. red.), jsme koupili prvních dvacet počítačů. Bez něj by redakce nemusela vůbec vzniknout.
Nikdy přitom neovlivňoval náš obsah, přestože noviny pozorně sledoval a četl. Do redakce chodil spíše výjimečně, většinou během nějakých oslav nebo výročí. Jednou k nám dorazil na silvestrovský večírek v kostýmu Dědy Mráze. Dobře si pamatoval jména novinářů a to, o čem psali. Proto jim mohl říct: „Četl jsem váš sloupek a nesouhlasím s ním, je ale napsaný výborně.“ Vždy jsme si říkali, že to hlavní, co naše redakce sleduje, jsou lidská práva, a Gorbačov byl toho ztělesněním.
V nedávné době jsem vedla rozhovor s investigativním novinářem z Kyrgyzstánu Alim Toktakunovem. Vyprávěl, že investigativní novináři jsou pro obyčejné Kyrgyzy za hrdiny a spousta mladých lidí sní o tom takovým novinářem být. Jaká je v tomto směru situace v Rusku?
Nejlepší investigativní novináři Rusko opustili, protože čelili nebezpečí zatčení. Příkladem je náš bývalý kolega Roman Anin a celý jeho tým iStories. Před válkou jsme měli mezi začínajícími novináři hodně zájemců o stáž. Vzestup zájmu začal už po vraždě Anny Politkovské. Například speciální reportérka Elena Kostjučenko k nám nastoupila právě proto, že chtěla pracovat v redakci, kde působila Politkovská. Pak následovaly velké povolební protesty v letech 2011–2013 a proces Bolotnaja (pojmenování podle moskevského náměstí Bolotnaja, kde byly v květnu 2012 zatčeny a později souzeny desítky demonstrantů proti Putinovu režimu, pozn. red.) a přišla další vlna zájmu, zejména z řad mladých lidí. Zrovna v té době jsme rovněž zaznamenali nárůst čtenářské základny mezi lidmi ve věku 18–24 let.
Zároveň musím dodat, že současné vzdělání novinářů v Rusku je velkou neznámou. Fakulta žurnalistiky na Lomonosovově univerzitě, kde jsem kdysi studovala, se změnila k nepoznání. Dneska mají studenti žurnalistiky přiděleného pracovníka FSB, který na ně dohlíží. Dřív byla v nabídce předmětů i politická investigativní žurnalistika, nyní tam jednoduše není. Koho dnes připravuje fakulta žurnalistiky? Zaměstnance Russia Today a dalších státních médií. Dobrou pověst kdysi měla i Fakulta žurnalistiky na Vysoké škole ekonomické, ale i ta byla reorganizována a jejím děkanem je Ernest Mackevičius (moderátor státního televizního kanálu Rossija 1, pozn. red.). Nová generace novinářů to má zkrátka hodně těžké.
Jak může západní společnost podpořit nezávislá média v Rusku?
Za prvé, v Rusku žádná nezávislá média už oficiálně neexistují. Za druhé, jakákoli podpora ze zahraničí automaticky dělá z média zahraničního agenta, takže vlastně škodí. Řekla bych, že je spíš na čase podpořit ruské novináře, co odešli do zahraničí.
Plánuje Novaja gazeta spustit nové, zatím nezablokované projekty?
Podali jsme několik žádostí o licenci, uvidíme, zda budou schváleny. Spustili jsme obnovený YouTube kanál. Navíc rozhodnutí o zrušení licence zatím nevstoupilo v platnost. Podáme odvolání, pak bude následovat další soudní stání. Tento týden vyjde čtvrté číslo magazínu, a dokonce zvažujeme, že bychom vydali i poslední číslo novin před tím, než bude naše odvolání zamítnuto. Zbývá nám na to zhruba měsíc.
Připouštíte i možnost tajného vydávání novin?
Vzdor musí být. Pokud existuje síla, pak existuje i odpor. Samozřejmě netoužíme přímo po tom, abychom celostátní deník s třicetiletou tradicí a vybranou pověstí proměnili na samizdat, ale vzhledem k tomu, že novináři v minulosti dokázali pracovat i za nepříznivějších podmínek, my to určitě také nějak zvládneme.
Naděžda Prusenkova absolvovala Fakultu žurnalistiky Lomonosovovy Univerzity v Moskvě. Je speciální reportérka a mluvčí ruského listu Novaja gazeta. V redakci pracuje od roku 2009.
Autorka textu: Kristina Vejnbender