Koronavirus: Zásilka z Číny není nezištná pomoc

Rozhovor se sinoložkou a profesorkou z Univerzity Karlovy Olgou Lomovou o aktuální situaci v Číně, podivném postoji Světové zdravotnické organizace na začátku epidemie, o čínské „pomoci“ a servilnosti českých politiků i některých médií vůči Číně. 

Olga Lomová, zdroj: archiv Olgy Lomové

Premiér Babiš ohledně epidemie koronaviru prohlásil, že Čína tuto situaci zvládla, má obrovské zkušenosti a máme se od ní co učit. Je to pravda? Jaká je v tomto směru aktuální situace v Číně? 

Čína situaci nakonec zvládla, ale nejprve katastrofu sama způsobila a bojovala s ní způsobem, který přinášel další zbytečné oběti. Čínské úřady skoro dva měsíce před svými lidmi zatajovaly, že se šíří nebezpečná nemoc, takže se ve Wu-chanu ještě pár dní před uzavřením města bez omezení konaly masové akce a miliony lidí město opustily a cestovaly po Číně i do celého světa, kam nemoc roznesly. Ještě na začátku ledna čínské úřady dokonce kriminalizovaly doktory, kteří na novou nemoc začali upozorňovat. Když potom nejvyšší vedení Komunistické strany Číny v čele s generálním tajemníkem vyhlásilo všelidovou válku proti koronaviru, mobilizovalo armádu a začala se uplatňovat drastická opatření, zvýšila se nejprve panika a chaos, protože obyvatelstvo, zvyklé na zatajování informací, ničemu nevěří. Čínská armáda vždy řeší věci po svém, takže docházelo k otřesným případům, jako je případ malého tělesně postiženého chlapce, jenž zůstal doma sám, zatímco rodiče byli zavřeni v karanténě, kterou nesměli opustit. Chlapec se o sebe nedokázal postarat, a než se rodičům podařilo dostat z nemocnice, zemřel.

Alarm ale nepřišel ani od Světové zdravotnické organizace (WHO).

Na veřejné mínění i protiepidemická opatření konkrétních států to mělo skutečně neblahý vliv. V podobných situacích se od WHO očekávají jasné informace a návod, jak postupovat. WHO se ale tři týdny tvářila, že se v Číně neděje nic, co by mohlo ohrozit ostatní svět. Místo aby na samém počátku vydala varování nejvyššího stupně, její ředitel tvrdil, že Čína má problém pod kontrolou. Předpokládám, že zodpovědní lidé v této organizaci měli dostatek informací a také museli znát precedens s epidemií SARS v Číně před sedmnácti lety, aby si uvědomili, že situace je vážná. Proto jejich liknavý postup nechápu. Že se události mohly vyvíjet jinak, kdyby WHO na nebezpečí zareagovala okamžitě a adekvátně, ukazuje příklad Taiwanu. Tato země sousedící s Čínou bez ohledu na prohlášení WHO reagovala okamžitě přísnou prevencí a epidemie tam zatím ve velkém nepropukla. 

Čím si tu liknavost Světové zdravotnické organizace vysvětlujete?

Někteří lidé z nitra WHO se nechali slyšet, že chválit Čínu, i když není za co, je nutné, protože je třeba ji povzbuzovat, aby se snažila stát zodpovědným členem mezinárodního společenství. Podle mého názoru je to naprosté nepochopení situace a hlavně povahy čínského režimu. Názory, že je třeba Číně pomáhat, aby se začala chovat v souladu s běžnými mezinárodními normami, neberou v potaz její odlišný politický systém.

“Tahle snaha mi dává naději, že společně dokážeme zvítězit. Tento koronavirus pro nás představuje nebývalou hrozbu. Je to také nevídaná příležitost spojit se jako jeden proti společnému nepříteli,” řekl na tiskové konferenci ředitel WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus. Zdroj: Twitter WHO

Jsou poslední informace o tom, že Wu-chan nehlásí už žádné nové případy epidemie, pravdivé?

To je těžké posoudit. Vzhledem k tomu, jak čínští komunisté hlídají a manipulují informace, by mě nepřekvapilo, kdyby pravdivé nebyly. To, že situace je stále vážná i podle stranického tisku, můžeme vyčíst mezi řádky oficiálních zpráv. Jak tyto zprávy vypadají, dokládá jedna z nich ze čtvrtka 19. března. Týká se tří největších nemocnic ve Wu-chanu, s nimiž prostřednictvím telemostu komunikovala členka politbyra a místopředsedkyně vlády Sun Čchun-lan. Konkrétních informací je ve zprávě málo, zato se dočteme, že, slovy soudružky Sun: „V tuto chvíli jsme ve fázi stabilizace urgentní léčby, zejména obtížná je léčba hospitalizovaných pacientů. Je třeba pokračovat v prohlubování naplňování ducha direktivy generálního tajemníka Si Ťin-pchinga ohledně toho, že urgentní péči a léčbu je třeba klást na první místo.“ Jazyk místopředsedkyně vlády Sun může znít českému čtenáři dost krkolomně, ale přesně takový je  čínský originál.

Čím to, že Čína, kam ještě v únoru putovala i skrovná pomoc ochranných pomůcek z České republiky, se náhle proměnila v jediného zachránce planety ohledně těchto pomůcek? 

Podmínky globálního businessu posledních třiceti let byly takové, že západní firmy stěhovaly výrobu do Číny. Čína dnes vyrábí polovinu všech zdravotnických pomůcek na světě, které jsou k ochraně před epidemií potřeba. Výrobci jsou často evropské a americké firmy, ale své výrobky dodávají především na čínský trh. Co jsem zachytila ze zpráv v zahraničních médiích, výroba běží i jinde v Evropě, například ve Francii, ale kapacita nestačí. Mimo jiné i proto, že až donedávna většinu produkce skupovali zákazníci z Číny. To skončilo teprve s vyhlášením mimořádných opatření, jak je postupně přijímají evropské vlády.

Ministr vnitra Hamáček v rozhovoru pro Lidovky.cz v úterý 17. března tvrdil, že bez Miloše Zemana a jeho přátelských vztahů s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem bychom čínskou pomoc nedostali. Nesleduje Čína touto pomocí spíš své politické cíle v Evropě? 

Tak především to není žádná „pomoc“, pokud se pamatuji dobře, za dodávky ochranných pomůcek jsme zaplatili přes miliardu korun. Je to obchod a pro někoho možná velmi výhodný. Také jsem zachytila zprávu, že česká firma Respilon, která vyrábí zdravotnické roušky v Číně, nemůže své výrobky dodat do České republiky, protože k nim nemá přístup a pravděpodobně byly zabaveny čínskými úřady pro vlastní potřebu. Takže mluvit o nezištné pomoci je nepravdivé.

Návštěva prezidenta Miloše Zemana v Čínské lidové republice v dubnu 2019. Zdroj: hrad.cz

Poklonkování našich vládních politiků i části českých médii čínské pomoci trochu připomíná atmosféru léta 1947, kdy neúrodu v Československu „zachraňoval“ Sovětský svaz dodávkami obilí. Propagandistický vděk jsme za pár měsíců zaplatili ztrátou svobody a naprostým podrobením se Moskvě.

Analogie s rokem 1947 je případná už proto, že propaganda je od počátku jedním z pilířů moci Komunistické strany Číny, stejně jako tomu bylo v SSSR, odkud se čínští komunisté pilně učili, jak převzít a udržet moc. Lidé v cizině si tuto skutečnost neumí srovnat s moderními velkoměsty, která vyrostla v Číně za posledních třicet let, ale pravda je, že ČLR nikdy neustoupila od principů „vedoucí úlohy strany“ vždy a za všech okolností. To je také příčina, proč se epidemie tak katastrofálně rozšířila.

Proč si myslíte, že z veřejné debaty v Česku i v Evropě skoro zmizela podstata celého problému pandemie neboli že za současné zdravotní ohrožení Evropy je zodpovědná především Čína a její utajování informací, když se ve Wu-chanu v průběhu loňského prosince koronavirus objevil?

Těžko říct. Jednak jsou lidé asi v podstatě dobrosrdeční, mají soucit s lidmi v Číně, kteří také trpí epidemií, vidí, jak se s problémem se střídavým úspěchem potýkají jejich vlastní vlády, a moc nemyslí na to, co bylo v Číně. Lidem na Západě většinou také nepřijde na mysl, že by někdo mohl hrozit vězením doktorovi, který upozornil na nebezpečnou nemoc, protože si svým upozorněním dovolil dát najevo (možná nechtěně), že jsou věci mezi nebem a zemí, na které je i Strana krátká.

Autor článku: Jaroslav Formánek

Autor úvodní fotografie: Flickr CC

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.