Organizace OSN pro drogy a zločin (United Nations Office on Drugs and Crime, zkráceně UNODC) koncem června vydala zprávu „World Drug Report 2020“ o stavu obchodu s drogami a jejich užívání. Jde o shrnutí celosvětové situace za několik minulých let. Dokument samozřejmě ovlivnila i pandemie koronaviru. Producenti drog se museli přizpůsobit karanténním opatřením a uzavřeným hranicím, naopak uživatelé zaznamenali nedostatek omamných látek, ale i větší pozornost ze strany státu.
Změny na trhu
Užívání drog je obecně na vzestupu. V roce 2018 bylo na světě 269 milionů uživatelů, což je 5,3 % celosvětové populace. Největší nárůst v počtu uživatelů drog se za poslední desetiletí objevil v rozvojových zemích, jejichž obyvatelstvo častěji podléhá drogové závislosti, což souvisí i s kvalitou vzdělání, nezaměstnaností a sociálním vyloučením. Závislý se v této situaci dostává do začarovaného kruhu, kde chudoba a ostrakizace ještě více pohání jeho návyk. Na druhou stranu však stále nejvíce berou drogy lidé v bohatých státech. Tento jev je především podmíněn vyššími příjmy obyvatel, příkladem může kokain a jeho pověst drogy pro bohaté. V rozvinutých zemích lidé používají drogy spíše rekreačně, pro zábavu. Zpráva rovněž uvádí, že omamné látky se konzumují více ve městech než na venkově – v městských oblastech přitom žije téměř polovina celosvětové populace.
Podle UNODC tento trend konzumace narkotik zůstal více méně stejný. Pandemie ale proměnila zvyklosti. V době koronavirové krize hlásí země po celém světě nedostatek drog (ale i léků), snížení jejich kvality nebo prudký nárůst cen. Uživatelé přecházejí na jiné látky, než na jaké jsou zvyklí, což může být velmi nebezpečné, nebo nastupují léčbu. Přísnější kontroly na hranicích mají také za následek méně zadržených dodávek, například v Itálii. Pašeráci používají jiné cesty nebo tuto aktivitu omezili. Zločinecké organizace se v některých regionech nadto odklonily od svého běžného podnikání a zaměřily se na nové příležitosti, které jim nabídl nouzový stav spojený s koronavirem. Například v balkánských zemích se rozběhl trh s falešnými léky. Zpráva UNODC zároveň spekuluje i o tom, že výrobci záměrně nepouštějí drogy do oběhu a dělají si zásoby, což při rozvolnění krizových opatření povede k přesycení trhu.
Další riziko naopak souvisí se zemědělstvím. Může se stát, že v návaznosti na koronavirovou pandemii budou farmáři svolnější k pěstování plodin pro produkci drog. Nahrávají tomu snížená pozornost úřadů a institucí zavalených problémy s řešením krize, ale i finančně lukrativní nabídky za jejich prodej. Ty mohou rozhodnout ve státech zažívajících hlubokou ekonomickou krizi nebo v oblastech zasažených klimatickými změnami. UNODC vidí řešení tohoto problému v cílené podpoře pěstování plodin, které nelze využít k výrobě narkotik.
UNODC se také domnívá, že díky téměř zastavené letecké, železniční a osobní dopravě se drogy již začaly mnohem více pašovat po moři. Je to méně nápadné a na loď se vejde i více zboží. Takto například putují dodávky kokainu z Jižní Ameriky přímo do Evropy. Heroin z Afghánistánu se pro změnu pašuje přes Írán, Turecko a Balkán do východní a střední Evropy. V Mexiku zase vyrostly obrovské továrny na výrobu pervitinu a vytlačily z amerického trhu malé laboratoře z USA.
Co se týče pervitinu, v Evropě se mezi lety 2014–2018 nacházelo 5 % ze světových pervitinových laboratoří, přičemž 90 % z nich bylo nalezeno v Česku (převážně takzvané „kuchyňské laboratoře“). Další pak v Německu, Rakousku, Polsku nebo na Slovensku. Česká republika společně s Nizozemskem dlouhodobě patří mezi největší producenty této drogy v Evropě a mezi země s nejvíce demontovanými laboratořemi. Pervitin se u nás vyrábí převážně z pseudoefedrinu, který je součástí léků prodejných bez receptu (ale s omezením počtu zakoupených kusů), jako je například Paralen nebo Nurofen.
Drogové trendy
Jak zpráva UNODC uvádí, specifickou součástí drogového trhu se staly léky, které by se k lidem měly běžně dostat jen na předpis nebo pod dozorem lékaře. Zneužívány mohou být jako takové, nebo mohou sloužit jako prekurzory, neboli výchozí suroviny k výrobě jiných syntetických látek. Existují i speciální „designové“ prekurzory, mnohdy vyvinuté kvůli koronavirem způsobenému přerušení dodávek těch běžně používaných. I tyto látky lze samozřejmě zneužít k výrobě narkotik.
Naopak nedostatek prekurzorů z východní Asie zapříčinil v době krize prudký nárůst cen pervitinu v Mexiku a ve Spojených státech. A nejen tam. V České republice uzavření hranic odřízlo zásoby prekurzorů, a snížilo tak dostupnost pervitinu. Zajímavé je v tomto směru Rusko, poněvadž obdobné problémy tam téměř nezaznamenali. Dokument OSN to vysvětluje tím, že prekurzory i drogy si Rusové vyrábějí sami, a tak mají mefedronu (známý také jako „mňau mňau“) a jiných oblíbených syntetických drog dostatek.
Obecně je rovněž na vzestupu užívání stimulantů, hlavně kokainu a pervitinu. Kokain je populární především v Severní Americe a západní Evropě, pervitin pak v jihovýchodní Asii. Koronavirem zapříčiněné nedostatky zmíněných drog také mohou vést ke zvýšenému užívání alkoholu nebo benzodiazepinů (tlumící látky používané například k léčbě úzkostí), nebo k míchání různých druhů syntetických narkotik. Lidé, kteří si drogy vpichují, se navíc mohou koronavirem snáze nakazit nejen kvůli sdílení stříkaček, ale i slabšímu imunitnímu systému. Už tak vytížené zdravotnictví proto může léčbu závislých odmítnout.
Legalizace jako řešení?
Podle zprávy UNODC Kanada, Uruguay a některé státy USA zlegalizovaly prodej marihuany nejen k léčebným účelům. Nyní se ukazuje, že sice vzrostl počet jejích uživatelů, avšak ve zmíněných státech se snížil počet zabavených nelegálních dodávek. V jiných částech světa naopak nelegální obchod s marihuanou roste. V Kanadě se za minulý rok až 60 % uživatelů marihuany obracelo na legální prodejce.
UNODC obecně doporučuje trh s marihuanou pečlivě sledovat – zvláště pak potenciálně nebezpečné elektronické cigarety s vysokým obsahem THC (psychoaktivní složka marihuany) nebo různé uměle vyrobené koncentráty (například oleje). Produkty obsahující THC by se také neměly zaměňovat s těmi, jež obsahují jen kanabinoid CBD, který nemá psychoaktivní účinky a je propagován jako zdravější varianta. V Severní Americe zároveň budí obavy investice velkých tabákových a alkoholových producentů právě do marihuany, mohly by totiž odvést debatu od zkoumání účinků této drogy na zdraví k honbě za ziskem za každou cenu.
Zpráva uvádí, že v Česku se mezi lety 2016–2018 nelegálně pěstovalo konopí jak ve vnitřních prostorách, tak i venku. Policie za tu dobu zlikvidovala 118 633 rostlin a 534 pěstíren.
Peníze na prvním místě
Celosvětově je dostupnost péče a pomoci pro drogově závislé stále na velmi špatné úrovni – ročně je vhodná léčba poskytnuta pouze jednomu člověku z osmi. Průzkumy přitom ukazují, že vědecky podložená léčba závislostí a jiných problémů spojených s užíváním drog je levnější než jejich neřešení – to zvyšuje kriminalitu, obecně snižuje bezpečnost a vede k nárůstu počtu osob bez domova a nezaměstnanosti.
Drogy sice častěji zkouší obyvatelé bohatých zemí, ovšem následky drogové závislosti, pašeráctví a organizovaného zločinu dopadají nejvíce na chudší vrstvy. Rozvoj zdravotnictví a sociální péče, ekonomický rozvoj a bezpečnost jsou zbraněmi, které je možné využít k vyrovnání socioekonomických nerovností, a tedy k boji s drogami. Koronavirem způsobená krize je v tomto ohledu problematická, protože ekonomickou situaci pro mnoho lidí a zemí zhoršuje. Může se stát, že se lidé bez práce nebo v těžkých životních situacích uchýlí k nelegálním aktivitám či právě k užívání drog.
V roce 2000 se vlády zavázaly investovat do boje s drogami 3 % z obnosů, které jsou vyčleněné na rozvoj. V roce 2017 se investice propadly na 0,02 %. To může znamenat, že peníze jdou z jiných fondů nebo to, že vlády do problematiky zkrátka neinvestují. Vliv na finance měla i krize v roce 2008. Méně zemí se také podílí na společných protidrogových operacích. Pašování drog a zločinecké organizace ale jen zřídka působí na území jednoho státu. Efektivní boj proti nim musí být tedy založený na úzké spolupráci více zemí – například v nastavení společných zákonů a pravidel nebo ve sdílení zkušeností.
Zpráva UNODC proto vysvětluje, že boj s drogami bude účinný nejen zaváděním společných opatření, ale také zlepšováním bezpečnosti zemí, snahou o udržitelný rozvoj a respektováním lidských práv.