Gruzínská vládní strana Gruzínský sen prosadila schválení zákona o zahraničních agentech. Prezidentka země Salome Zurabišvili zákon sice vetovala, parlament ji však přehlasoval. Zákon přezdívaný „ruský“ nařizuje médiím a neziskovým organizacím, které získávají více než 20 % rozpočtu ze zahraničí, aby se registrovaly jako „organizace nesoucí zájmy cizí moci“. Podle opozice zákon omezuje svobodu slova i tisku a vzdaluje zemi od Západu a vstupu do EU. Podobným nařízením likvidoval Vladimir Putin opozici v Rusku. Gruzie zažívá nejrozsáhlejší protesty od rozpadu Sovětského svazu.
David Stulík
David Stulík je zvláštním zmocněncem ministra zahraničních věcí pro otázky Východního partnerství. Dříve pracoval jako analytik a ředitel východoevropského programu v českém Bezpečnostním centru Evropské hodnoty. Vykonával i funkci spolupředsedy Česko-ukrajinského fóra pro občanskou společnost a je členem programové rady Česko-polského fóra.
Jako unijní diplomat působil dvanáct let v Ukrajině na pozici tiskového a informačního mluvčího pro delegaci EU. Předtím pracoval v organizaci Člověk v tísni a v Nadaci rozvoje občanské společnosti, kde se zaměřoval na rozvoj občanské společnosti v České republice. David Stulík je také spoluzakladatelem Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM a v roce 1997 získal ocenění Mladý Evropan roku.
V Gruzii i přes masové protesty prošel zákon o zahraničních agentech. Snaha o jeho prosazení už tady ale jednou byla, na začátku letošního roku. Můžeme začít tam?
V Gruzii jsem byl naposledy před necelým rokem. Právě tehdy se politici snažili tento zákon posadit poprvé, což vyvolalo velké protesty mladých lidí, už tenkrát tomu říkali ruský zákon. EU na počátku reagovala velmi slabě. Kvůli protestům však tehdy zákon stáhli.
Aby jej po krátké době opět vytáhli.
Při své návštěvě jsem se setkal s lídry protestů. Jednalo se o mladé lidi, kteří nebyli nijak politicky angažovaní, nebyli v žádných stranách. Zkrátka šlo o úplně obyčejné lidi. A bylo na nich vidět, jak jsou naštvaní a za jakou výhru považují stažení zákona. A najednou je tady zákon znovu, zrovna nyní, kdy do parlamentních voleb zbývá pár měsíců a současná vláda by neměla mít problém obhájit svůj mandát, protože opozice v Gruzii je slabá a nemá silnou podporu voličů. Politicky to opravdu nedává smysl. Nejsem paranoidní, ale domnívám se, že za tím stojí Rusko, které donutilo vládní stranu Gruzínský sen zákon znovu prosadit, byť se tím před volbami významně politicky oslabí.
Proč si to myslíte?
Zákonem o zahraničních agentech všechno jen začíná, vláda má v šuplíku další zákony, které ještě více zbrzí směřování Gruzie do EU. Stejně tomu bylo v letech 2013–2014 na Ukrajině s Janukovyčem (Viktor Janukovyč byl prezidentem Ukrajiny v letech 2010–2014, pozn. red.), ten byl také pod tlakem Rusů. V Gruzii nyní veřejně vystoupil – což běžně vůbec nedělá – Bidzina Ivanišvili, hlavní oligarcha v zemi a zakladatel vládnoucí strany Gruzínský sen, a začal hlásat, jak je Západ prohnilý, má dvojí cíle a nutí Gruzii, aby otevřela druhou frontu proti Rusku. Nakonec přitom prohlásil: „My stejně do Unie chceme!“ Naprosto schizofrenní projev. Jenže právě Ivanišvili má údajně v Rusku velké majetky – něco jako Janukovyč a jeho rodina, ten s Rusy také čile podnikal.
Myslím si, že současná ruská strategie spočívá ve vyvolávání nových, menších lokálních konfliktů, kterým se my v EU a NATO musíme věnovat, což je právě cílem Kremlu. Například na zasedání Rady ministrů zahraničních věcí EU, které se koná každý měsíc, byla doteď stabilním bodem programu Ukrajina. Nyní se na úkor Ukrajiny musíme zabývat Gruzií.
Co se v Gruzii bude dít dál? Jednání o vstupu do EU byla zastavena?
Nedávno velvyslanec EU v Gruzii prohlásil, že tyto rozhovory se skutečně zastavily, a to v důsledku vzdalování Gruzie od standardů EU. Další připravované zákony mají být namířeny například proti LGBTQ komunitě nebo podporovat tradiční rodinné hodnoty. Každý takový zákon je oddaluje od EU. Čím více se Gruzie bude klonit tímto směrem, tím větší budou v zemi protesty.
Probíhají už v Gruzii nějaké restrikce nebo vysloveně represe vůči protivládně smýšlejícím lidem?
Například moje kamarádka, právnička a analytička, nedávno dostala dost vysokou pokutu za to, že předsedu parlamentu veřejně nazvala ruským sluhou. Během několika hodin ji zatkla policie za urážku veřejného činitele. Soud se několikrát odkládal a nakonec vynesl rozsudek – vysokou pokutu nebo patnáct dní vězení. Mezitím vystoupil předseda parlamentu Šalva Papuašvili a řekl, že v zemi působí Západem financování diverzanti a jmenoval pět osob, včetně zatčené právničky. Několik hodin od jeho prohlášení jednoho ze jmenovaných brutálně zmlátili. Moje kamarádka se teď samozřejmě bojí, protože rovněž dostává výhrůžky. Něco podobného v Gruzii nemá tradici.
Co se tedy bude dít dál?
Lidé jsou naštvaní. Na druhou stranu ale velmi dobře pochopili smysl posledních událostí, zasadili si je do srozumitelných souvislostí. My v EU pořád mluvíme o zákonu o zahraničních agentech. Ne, pro Gruzínce je to ruský zákon! Stojí před nimi jedna velká geopolitická otázka – buď na Západ, nebo zpátky do Sovětského svazu, což nechtějí dopustit. 85 % Gruzínů je pro vstup do EU. Rusku ovšem vyhovuje, co se v Gruzii momentálně děje, země je rozhádaná, politické instituce nefungují. Navíc začaly vznikat nové politické strany, byť nikdo pořádně neví, kdo je kdo.
Zároveň existuje jeden velký strašák, kterého používá i gruzínská vláda, a to je už zmíněné otevření druhé fronty s Ruskem. Gruzínci si moc dobře pamatují, co se dělo v roce 2008, kdy se válčilo v Jižní Osetii (jednalo se o krátký válečný konflikt vyprovokovaný Ruskem a tamními separatisty, Gruzie na separatisty zaútočila a následně prohrála, pozn. red.), a to je pro ně velký strašák, velké trauma. Mimochodem od té doby gruzínská armáda postupně slábne. Američané dokonce nedávno zrušili plánovaná vojenská cvičení v Gruzii a hned nato oznámili Arménci, že se podobné manévry s Američany budou odehrávat u nich. Arménie je teď Spojenými státy, ale i Českem považována za většího spojence.
Jak reálný je scénář, že Rusko na Gruzii zaútočí?
Nemyslím si, že by Rusové hned použili své vlastní síly. Půjdou na to skrze své lidi v Gruzii. Nebo mohou udělat přesně to, co v roce 2014 v Ukrajině, kde nasadili takzvané zelené mužíčky, tedy neoznačené vojáky, kteří rozdmýchávali lokální konflikty.
Chápu to správně, že v gruzínské společnosti panovalo určité napětí a čekalo se jen na ten symbolický poslední kamínek, který strhne lavinu?
V Gruzii bylo revolucí několik, naposledy po volbách v roce 2003, které vynesly k moci dnes už bývalého prezidenta Michaila Saakašviliho, jehož hnutí docílilo sesazení tehdejšího prezidenta. Saakašviliho garnitura ale také nebyli žádní beránci, existovaly případy zastrašování opozice, umlčování médií, využívání represivních složek proti oponentům. A právě tyto věci, plus prohraná válka v roce 2008, kdy se Saakašvili skutečně nechal vyprovokovat k útoku, způsobily, že se od něj společnost odvrátila. Poté se objevilo hnutí Gruzínský sen a v jeho čele do té doby veřejně se neangažující oligarcha Bidzina Ivanišvili. Jak už jsem říkal, vydělal peníze v Rusku, má tam silné konexe, a zároveň si myslím, že právě proto má na něj Kreml silné páky. V tomto kontextu nebude asi náhoda, že přes Gruzii se údajně obcházely protiruské sankce a pašovalo se do Ruska zboží, které bylo na sankčních seznamech Západu. Existují dokonce nahrávky, které dokazují, že Ivanišvili pomáhal Rusům exportovat kradené ukrajinské obilí. Takže hodně Gruzínců se v poslední době zklamalo i v této vládní straně, která měla nějakých 35 % podpory. Dneska je to podstatně méně, a to i kvůli onomu „ruskému“ zákonu, který nikdo nechce. Zkrátka vládní činitelé se nechovají jako politici, ale jako političtí sebevrazi.
Saakašvlili definitivně zmizel ze scény?
Ne, je teď v opozici, respektive jeho strana. Nějakou dobu působil v ukrajinské politice, jeho cílem ovšem vždycky bylo vrátit se do Gruzie jako hrdina, zachránce. No a tak se rozhodl tajně nastoupit na nákladní loď, kde se s pomocí zaměstnanců schoval mezi kontejnery, a v gruzínském přístavu vystoupil s tím, že jde dělat revoluci. Jenže lidé už za ním nešli. Dneska sedí ve vězení za nelegální překročení hranice a postupně se zhoršuje jeho zdravotní stav. Dalo by se říct, že současná gruzínská opozice je za osmnáct a vláda bez dvou za dvacet. Proto je teď v Gruzii ohromná poptávka po nových politických lídrech a vznikají nové strany. Západ má přitom strach, že tam nastane bezvládí.
Vraťme se na závěr ještě k Rusku – na co se teď zaměřili, jak můžou momentálně skrze válku v Ukrajině negativně ovlivňovat dění v Evropě?
Rusové se už delší dobu soustřeďují na likvidaci ukrajinské energetické infrastruktury, takže na podzim a v zimě tam reálně hrozí, že nebude dostatek elektřiny. Ukrajinci ztratili více než 50 % zdrojů elektřiny a 80 % zdrojů tepla. V době ruských útoků totiž neměli dostatek protiletecké munice. Rusové rovněž zaútočili na infrastrukturu podzemních zásobníků s plynem v západní Ukrajině, kde mají uložený plyn i evropské firmy – maďarské, slovenské, rakouské – pro případ, že by ho v zimě bylo nedostatek. Ukrajina má největší takové sklady na světě. Problém je, že Rusové zničili infrastrukturu na povrchu, což tomu plynu sice nijak neublíží, je zabezpečený pod zemí, ale může být složité ho dostat na povrch a do potrubí směrem do EU. Takže se může stát, že třeba Slovensko nebude mít dostatek plynu. A zase to může vyvolat nestabilitu, energetickou krizi. Nehledě na to, že obdobná situace může způsobit další vlnu uprchlíků z Ukrajiny, protože lidé nebudou mít v zimě teplo a elektřinu.