„Za normálních okolností bych vám popřál, ať si film užijete. Ale tady to asi není na místě,“ uvádí svůj snímek Kuciak: Vražda novináře (The Killing of a Journalist) režisér Matt Sarnecki. Je úterý 5. července, jsme na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde napjatě čekáme na promítání evropské premiéry dokumentu o prohnilosti státu, která může vést až k vraždě dvou mladých lidí.
Světová premiéra The Killing of a Journalist proběhla již v květnu v kanadském Torontu. Ta evropská je ale trochu jiná, svým způsobem citlivější, neboť na západě Čech budeme sledovat dokument o tom, co se dělo a děje u našich východních sousedů. Dívat se na méně či více známé tváře, znovu prožívat události, které šokovaly snad každého a ještě před čtyřmi lety by nám připadaly naprosto nereálné, nemožné.
V Karlových Varech je horko a před divadelním sálem, kde projekce proběhne, stojí fronta lidí. Na premiéru dlouho očekávaného dokumentu přijel tým investigace v hojném počtu. S šéfredaktorkou Pavlou Holcovou před vpuštěním do budovy divadla vtipkujeme, že nebyl dobrý nápad dát si řasenku, neboť se slzám asi neubráníme.
To už ale přicházejí rodiče zavražděných Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Dveře divadla se otevírají, hřejivé venkovní slunce mizí, vítá nás šerosvit hlediště. Před samotným začátkem promítání je celý filmařský tým i s Kuciakovými a Zlatou Kušnírovou představen na pódiu. Když mluví Josef Kuciak a děkuje divákům za jejich přítomnost, napjaté ticho v sále přerušuje první vytahování kapesníčků.
Dokument začíná videem natočeným lidmi, kteří Jána a Martinu sledovali. Poté se ozve hlas Pavly Holcové, která má ve snímku roli průvodkyně a vypravěčky. Když policejní vyšetřovatel popisuje, jak byli Ján a Martina zavražděni, což ilustrují fotografie krvavých louží a prázdných nábojů, ozve se z levého balkonu pláč. I divačka vedle mě se začíná ošívat a vrtět. Naprosto ji chápu. Scény na plátně jsou drsné, nepříjemné, mrazivé.
Při záběrech z demonstrací, jež na Slovensku vypukly po vraždě, podlahu malého divadla rozduní podkresová hudba. I takto zní v Karlových Varech rozhořčení a touha po změně prohnilých poměrů slovenské politiky, justice, policie.
Vražda novináře opravdu není film, který si divák v klidu užije. Některé záběry mu vhání slzy do očí, když ale rodiče zavražděných v dokumentu vyprávějí o vrtoších svých potomků, neubrání se úsměvu, naopak začne brblat a hučet při projevech politiků a policie, kroutit hlavou nad naprosto arogantním Marianem Kočnerem, smát se fotkám jeho parťačky Aleny Zsuzové. The Killing of a Journalist zkrátka probouzí emoce, ale současně nutí k přemýšlení. Je to kronika zločinu i varování před zvůlí mocných.
Pamatuju si humbuk, který kolem natáčení filmu panoval v naší redakci, pamatuju si, co Pavla o celé kauze vyprávěla, pamatuju si, jak kolegyně Eva Kubániová neúnavně ověřovala fakta a překlady, pamatuju si historky o Kuciakových a Zlatě Kušnírové, jací jsou to skvělí lidé a jak těžké pro ně bylo natáčení filmu o vraždě jejich dětí. Pamatuju si, jak na sebe Eva s Pavlou po kanceláři pokřikovaly různá nová fakta o zatýkání slovenských policistů, soudců a dalších šíbrů a jak jsme všichni sledovali soudní proces s Kočnerem a Zsuzovou v Pezinku. Pro člověka, který vznik dokumentu, ale i události na Slovensku pozoroval nepřímo, byť ze zákulisí, je možnost vidět finální filmové dílo velkým zážitkem.
Po skončení projekce diváci opouštějí sál a moc nemluví. Hovory se rozproudí teprve venku, poté, co temno a chlad z dění na Slovensku zůstaly v divadle a přede dveřmi je opět slunečný den. Pán stojící opodál trefně prohodí: „Teda, bylo to docela náročný.“ Má pravdu, ale jak v závěru filmu říká Pavla Holcová: „Změna je možná a je na nás, jestli bude k lepšímu, nebo k horšímu.“
Režisér dokumentu Matt Sarnecki nám pak u piva vysvětluje, jak jsou pro něj reakce karlovarského publika důležité. „Co se dělo na Slovensku znáte mnohem lépe než lidé v Torontu, je vám to bližší.“ Několikaminutový potlesk vestoje směrem k rodičům Jána a Martiny po závěrečných titulcích musel být i pro něj satisfakcí.
Autorka textu: Zuzana Šotová
Autor úvodní fotografie: ČTK/Šulová Kateřina