Evropská komise se opakovaně snaží bojovat proti tomu, aby se velké společnosti vyhýbaly placení daní z příjmu. Minulý týden proto navrhla přepracování daňového systému v Evropě a zavedení jednotného souboru pravidel pro zdanění právnických osob. Chce tak zabránit tomu, aby si evropské vlády navzájem konkurovaly v lákání podnikatelských investic formou snižování daňových sazeb. Aby tato legislativa vstoupila v platnost, bude ale zapotřebí jednomyslný souhlas členských států EU. Některé z nich přitom slouží jako daňové ráje.
Nový návrh, již třetí, který komise předložila za posledních 10 let, vyzývá k jednotnému způsobu zdanění podniků tam, kde generují zisky, a nikoli tam, kde mají sídlo. Sídlo totiž často a mnohdy jen na papíře bývá v místech, kde je nižší daňová sazba.
„Daňová pravidla v Evropě by měla podporovat inkluzivní oživení, být transparentní a zavírat dveře daňovým únikům,“ uvedl v prohlášení evropský komisař pro obchod Valdis Dombrovskis.
Irene Tinagli, předsedkyně Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu, návrh uvítala jako způsob, jak podpořit oživení ekonomiky, jež byla postižena pandemií covidu-19. „Nemůžeme řádně podpořit oživení evropské ekonomiky se stávajícím systémem, který umožňuje, aby se stovky miliard eur potenciálních daňových příjmů ztrácely kvůli daňovým únikům a podvodům,“ řekla na tiskové konferenci.
Někteří zastánci daňové spravedlnosti však zůstávají skeptičtí ohledně rozsahu návrhu a jeho šancí na schválení všemi členskými státy, což je klíčový požadavek.
Sjednocovací plán známý pod jménem „Podnikání v Evropě: Rámec pro zdanění příjmů“ (Business in Europe: Framework for Income Taxation) neboli BEFIT bude dokončený do roku 2023. Jeho součástí je i projekt na zvýšení dohledu úřadů nad fiktivními společnostmi, což by mělo zabránit vyhýbání se placení daní a daňovým únikům.
Podle odhadů Komise přichází Evropa každoročně o 40 až 85 miliard dolarů v důsledku vyhýbání se placení daní z příjmů právnických osob. Za tuto situaci nesou také zodpovědnost některé členské státy, které lákají nadnárodní společnosti svými shovívavými daňovými zákony neboli za pomoci výhodných nabídek a velmi nízkých daňových sazeb.
Například v rámci vyšetřování Paradise Papers z roku 2017 informovalo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ, Consortium of Investigative Journalists) o tom, jak společnost Apple dokázala až dvě třetiny svých celosvětových zisků směřovat do dceřiných společností registrovaných v Irsku, kde neplatily téměř žádné daně.
Nejnověji pak zjistili v Investigate Europe, že společnost Amazon během pandemie covidu-19 sice dosahovala vysokých zisků, avšak bilance společnosti, která zastřešuje její evropské podnikání se sídlem v Lucembursku, vykázala za rok 2020 ztrátu přesahující 1 miliardu dolarů. Amazon zkrátka neplatil daně v zemích, kde měl velké tržby, nýbrž všechny zaplatil v Lucembursku s daňově velmi benevolentní politikou, což i vzhledem ke zmíněné miliardové ztrátě umožnilo společnosti získat daňové úlevy.
V případě, že by se záměr Komise s jednotnou daňovou sazbou úspěšně realizoval, by Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj stanovila minimální sazbu pro nadnárodní společnosti na celém světě. S podobným návrhem už přišly Spojené státy začátkem letošního roku a navrhly celosvětovou minimální sazbu daně pro podniky ve výši 21 %. Ministři financí Francie, Německa a dalších zemí EU uvedli, že tento plán podporují. Spojené království ale podle deníku Guardian návrh odmítlo.
Navrhovaná reforma Komise by se nedotkla sazeb daně z příjmu právnických osob v jednotlivých zemích. Zisky a ztráty společností z jejich evropské činnosti by se sečetly a čistý zisk by se poté rozdělil mezi jednotlivé země.
Podle Rasmuse Corlina Christensena, odborníka na daňovou politiku EU z Copenhagen Business School, však politická role Komise může způsobit, že se její snahy o daňovou reformu vyhrotí a některé evropské členské státy si Komise znepřátelí.
„Tím, že Komise trvá na implementaci prostřednictvím směrnice, riskuje, že posílí postavení daňových rájů v EU, aby se na úrovni EU bránily globální dohodě o minimálním zdanění, které by se nemohly bránit na úrovni OECD/G20,“ prohlásil Christensen.
Představitelé Komise sice tyto problémy připouštějí, pro server Politico ale uvedli, že navrhovaná evropská daňová agenda může mít větší šanci na prosazení, pokud se země OECD dohodnou na celosvětové daňové dohodě, která se očekává do poloviny roku 2021.
Autorka textu: Scilla Alecci, ICIJ
Překlad textu: Nina Kodhajová
Autor úvodní fotografie: Thijs ter Haar, Flickr CC