Po zveřejnění textu Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš jsme se opět sešli s bývalým policejním vyšetřovatelem finanční kriminality Kamilem Koubou, abychom se tentokrát už velmi konkrétně pobavili o tom, co to znamená, že český předseda vlády Andrej Babiš vytvořil složité offshorové schéma a sám sobě půjčil 381 milionů korun.
Jak dlouho jste se zabýval vyšetřováním finanční kriminality?
Finanční kriminalitou se zabývám od roku 2001, kdy jsem nastoupil k protikorupční policii. Praní peněz k tomu přibylo v roce 2002, kdy se tento typ zločinu poprvé objevil v trestním zákoníku. Finanční kriminalitě se věnuji i po odchodu do civilu v roce 2013, odcházel jsem z pozice metodika praní peněz, čili jsem metodicky vedl finanční vyšetřovatele v celém Česku. Dnes přednáším v různých evropských zemích o tom, jak identifikovat legalizaci výnosů z trestné činnosti a zabránit jí.
Narazil jste během své kariéry na podobné schéma?
Toto schéma firem mi připomnělo hned můj první velký případ. Jen tam šlo o jiné offshorové země. Princip byl ale velmi podobný, tehdy také šlo o půjčku od offshorové firmy. Půjčka nebyla splacena, a tak vznikla pohledávka. Přes tuto pohledávku se pak tunelovala jedna známá česká společnost. O detailech ale nemůžu mluvit, jsem vázaný doživotní mlčenlivostí.
Zřízení offshorové firmy ale může mít i naprosto legitimní důvod, že?
Ano, to rozhodně ano. Z pozice vyšetřovatele jsem se ale zabýval jen případy, kdy bylo podezření na zneužití offshorové firmy pro nějaký trestný čin. Často se nám ovšem nepodařilo prokázat, že jde o kriminalitu, protože takzvané praní peněz je velmi specifický problém. Je potřeba prokázat zdrojový trestný čin (trestný čin, ze kterého pocházejí peníze, které je potřeba legalizovat neboli vyprat – pozn. red.) Když jsme jej neprokázali, nemohli jsme vyšetřovat ani to praní peněz.
Jaké jsou ty legitimní důvody pro využívání offshorové firmy?
Například slavné osobnosti tím chtějí chránit své soukromí – tímto způsobem mohou před veřejností skrýt své vlastnictví či aktivity. Tyto jurisdikce se také využívají k takzvané optimalizaci daní – tedy k tomu, aby společnosti nebo jedinci odvedli na daních do státní kasy mnohem méně peněz.
Co vás na schématu vytvořeném předsedou vlády Andrejem Babišem nejvíc zaujalo?
Jeho složitost. Pokud potřebujete využít offshore pro jeden z těch výše uvedených legitimních důvodů, nevytvoříte nic tak složitého. Zaujalo mě však i zapojení banky. Zejména skutečnost, že veškeré účty byly vedeny v jedné bance. To mě samozřejmě vedlo k myšlence, že banka musela vědět, co se děje. Anebo byl ten bankovní dům podveden. Jiný důvod, proč banka na všechny ty zřejmé symptomy praní peněz nereagovala, mě nenapadá.
Co z té složitosti schématu vyplývá?
Jestliže nebudeme spekulovat a vyjdeme jen ze známých faktů, vyplývá z toho, že český premiér Andrej Babiš vyvinul velké úsilí, aby skryl fakt, že je to on, kdo s penězi přišel. Navíc investoval i do toho, aby vytvořil zdání, že se jedná o legální peníze.
Odhalení osoby v pozadí dává schématu zcela nový rozměr, protože jde o Andreje Babiše, dnešního předsedu české vlády. Navíc v roce 2016, kdy podala panamská právní kancelář oznámení o podezřelé operaci, byl ministrem financí, tedy politikem, pod nějž spadá úřad, který měl i tento typ finanční kriminality vyšetřovat.
Může to mít i nějaké normální obchodní vysvětlení? Optimalizace daní? Ochrana soukromí rodiny?
Domnívám se, že nikoli. Když se pozorně podíváte na schéma, ve světle uniklých informací je zřejmé, že se jedná o peníze, které Andrej Babiš půjčil sám sobě s čtyřprocentním úrokem. Další tisíce dolarů musel zaplatit právníkům za založení a udržování jeho offshorových firem. Celé to schéma nedává ekonomický smysl. K optimalizaci daní nebo k ochraně rodiny se používají mnohem jednodušší nástroje.
Panamská právní kancelář Alcogal vedla Andreje Babiše jako extrémně rizikového klienta. O čem to svědčí?
To znamená, že tato právní kancelář si plnila svoje povinnosti z pohledu zákona o praní peněz. Správně identifikovala Andreje Babiše jako rizikového klienta. Tím pádem on i jeho činnost podléhali zesílené kontrole. Myslím si, že jedním z důvodů, proč byl přiřazen do této kategorie, může být fakt, že Andrej Babiš doložil původ svých 15 milionů eur, tedy nějakých 400 000 000 korun, pouze čestným prohlášením, nikoli listinnými důkazy.
V Alcogal poté, co Andreje Babiše v roce 2016 začal vyšetřovat OLAF (Evropský úřad pro boj proti podvodům), sepsali zprávu o podezřelých finančních aktivitách svého klienta a poslali ji finanční zpravodajské jednotce z Britských Panenských ostrovů.
Představuji si to tak, že když společnost Alcogal zjistila, že se Andrej Babiš stal politikem, a navíc ho vyšetřuje OLAF, zareagovali a oznámili to analytické finanční jednotce z Britských Panenských ostrovů. Co pak následovalo, to se můžeme jen domnívat. Ze své zkušenosti jsem si jistý, že pokud je podáno takzvané OPO (oznámení o podezřelém obchodu) na vysoce postaveného politika jiné země, pošlou dotaz do dané země, jestli mají zájem na nějakém vyšetřování. K tomu jsou i efektivní nástroje – takzvaná platforma Egmont Group. Když se podíváte do výroční zprávy finanční analytické jednotky Britských Panenských ostrovů, komunikace s českým partnerem v roce 2016 opravdu probíhala, komunikovali spolu osmkrát.
Měla by tento případ řešit policie?
Jsem přesvědčený, že ano. V USA by se měla vyšetřovat Babišova firma registrovaná ve Washingtonu, a to pro podezření z účasti na praní peněz. Ve Francii by se měl vyšetřovat původ peněz. Podle mého názoru je dokonce možné všechny takto nabyté nemovitosti Andreje Babiše na území Francie zmrazit pro účely trestního řízení, o kterém si myslím, že by mělo být zahájeno. Tento finanční převod by mohl být vyšetřován i v Česku, domnívám se, že to ještě není promlčené.
Premiér Babiš během nedělní předvolební debaty na CNN Prima News oznámil, že peníze na nákup nemovitostí odešly z Česka a doputovaly opět do Česka. Z dokumentů ale vyplývá, že peníze pravděpodobně odešly z Ženevy a doputovaly do Monaka. Jak to vidíte Vy?
Předně, ať své tvrzení dokáže. Tvrdím, a budu se opakovat, že z dostupných informací existuje důvodné podezření, že premiér Babiš vytvořil schéma na praní peněz proto, aby zakryl sebe jako osobu, která do schématu přinesla peníze, s cílem vytvořit fiktivní pohledávku, resp. vzbudit zdání, že si na nákup nemovitostí půjčil. Nejdříve od firmy na Britských panenských ostrovech a později od banky v Monaku. Peníze se do ČR, resp. do svěřenského fondu, vrátily vyprané v podobě nemovitostí, což je učebnicový model praní peněz.
Kamil Kouba se věnoval problematice praní peněz od roku 2001, kdy nastoupil k protikorupční policii. V hodnosti plukovníka vedl speciální oddělení, které bylo příjemcem trestních oznámení na Finančním analytickém úřadu. Byl opakovaně oceněný za boj proti praní špinavých peněz, působil i jako člen českého vyjednávacího týmu při obhajobě přijatých AML opatření (Anti-Money-Laundering) v Radě Evropy ve Štrasburku. Po odchodu do civilu úspěšně lektoruje v oblasti praní peněz soukromý sektor v Česku i v zahraničí.