Tento týden to ve světě organizovaného zločinu opět vřelo. V našem výběru tak naleznete informace o cestování ruským vězeňským systémem, které podstupuje opoziční lídr Alexej Navalnyj. Mexická armáda se naopak potýká s problémem, jak rozeznat členy kartelů od svých vojáků, zatímco evropští zákonodárci nadále neúnavně bojují proti špionážnímu softwaru Pegasus. Vše a ještě více se dozvíte v dnešním #zesvěta.

#1 Nečekaný přesun Navalného

„Cestování vesmírem pokračuje – přesunul jsem se z jedné vesmírné lodi na druhou,“ napsal ve středu na Instagramu vězněný ruský opoziční vůdce Alexej Navalnyj. Čímž potvrdil, že byl přemístěn z vazební věznice do jiné – federální vězeňské kolonie IK-6 v obci Melechovo považované za nejděsivější kriminál v Rusku. Podle zpravodajského serveru Komersant se za utajovaným Melechovem skrývají případy mučení a záhadných úmrtí vězňů.

O přesunu nebyl informován ani Navalného právník. Když dorazil na plánovanou návśtevu do původní věznice a ptal se na svého klienta, personál mu pouze sdělil, že žádný takový se v jejich zařízení nenachází.

Samotný Navalnyj se k přemístění vyjádřil na svém profilu, kde neskrýval rozčarování. “Jsem velmi rozhořčen,“ řekl a dodal, že „vše ostatní je jinak v pořádku“. Podivný dodatek si lze vyložit všelijak, třeba jako: žiju a nevzdávám to.

Celou tiskovou zprávu naleznete na webu Ruské Tiskové Agentury.

Nové informace o Putinově majetku

#2 Vojenská výbava pro mexické kartely

Mexické námořnictvo vyšetřuje rozsáhlou krádež vojenského vybavení, ze skladů jim zmizely uniformy, neprůstřelné vesty a další věci. Podezření padá na tamní kartely, jejichž členové by se ve zcizených uniformách mohli vydávat za příslušníky armády. V tomto případě námořnictva, drogy se přece pašují i po moři. Přitom ale nejde o ojedinělý případ.  

Mexické úřady totiž zabavily už v březnu kartelu Sinaloa obrovské množství vysoce výkonných zbraní a taktického vybavení – podle prohlášení mexického ministerstva obrany šlo o více než dva miliony nábojů, 128 dlouhých zbraní (útočné pušky, samopaly), 38 ručních zbraní, 19 kulometů a také 100 balistických plátů do neprůstřelných vest.

Předpokládá se, že zboží ukradli aktivní příslušníci armády.

Více o vybavení mexických kartelů se dozvíte v tiskové zprávě generálního tajemníka mexického námořnictví.

#3 Horká linka proti kryptopodvodům

Společnost Chainalysis, zabývající se výzkumem blockchainu (speciální druh decentralizované ochranné databáze), spustila novou horkou linku. Tá má poskytovat podporu organizacím, jež se staly terčem kybernetického útoku souvisejícího s kryptoměnami nebo s požadavky na výkupné.

Horká linka s názvem Crypto Incident Response bude fungovat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, a oběti, jestliže se ozvou, budou ihned spojeny s týmem vyšetřovatelů ze společnosti Chainalysis. Pokud byly prostředky již převedeny nebo odcizeny, tým pomůže navázat kontakt s orgány činnými v trestním řízení a s poradci pro vymáhání majetku.

Díky rychlé reakci a okamžitému sledování finančních prostředků má program ztížit zločincům výběr peněz a usnadnit policejním orgánům jejich dopadení.

Více o fungování horké linky se dozvíte přimo na webu Chainanalysis.

#4 Pegasus používají také země EU

Izraelská firma NSO Group v úterý sdělila evropským zákonodárcům, že nejméně pět zemí EU používalo její špionážní software. Firma rovněž potvrdila, že vypověděla nejméně jednu smlouvu s členskou zemí EU v důsledku zneužití jejího sledovacího softwaru Pegasus.

Poté, co vyšlo najevo, že tento špionážní software je rozšířený také v Evropě a byl použit proti některým významným vládním činitelům, včetně španělského premiéra Pedra Sáncheze nebo francouzského prezidenta Emanuela Macrona, a politickým skupinám ve Španělsku, Polsku a v Maďarsku, zákonodárci EU zahájili vyšetřování

Skupina NSO Group zdůraznila, že v rámci boje proti ostré kritice vůči jejich technologiím by ráda podpořila vytvoření mezinárodního orgánu pro regulaci špionážního softwaru. „Něco podobného jako je dohoda o nešíření jaderných zbraní“, kdy tuto technologii budou moci používat pouze země, které se dohodnou na stanovených pravidlech.

Co na to říkají evropští zákonodárci si můžete přečíst v článku od Politico.

Autorka textu: Nina Kodhajová
Autorka úvodní grafiky: Nikola Klepáčková

The post #zesvěta: Navalnyj v nejděsivějším vězení Ruska appeared first on investigace.cz.

V oblasti kybernetické bezpečnosti byl odhalen nový špionážní software s názvem Hermit. Stejně jako špionážní software Pegasus od izraelské firmy NSO je i Hermit využívaný vládami, které prostřednictvím SMS cílí na vysoce postavené nebo ve svém oboru důležité osoby, jako například vedoucí pracovníky podniků, aktivisty za lidská práva, novináře, akademiky či vládní úředníky. 

Tým společnosti Lookout Threat Lab, zabývající se kybernetickou bezpečností, letos na jaře odhalil „sledovací software“, jenž byl v dubnu používán vládou Kazachstánu během násilného potlačení protivládních celonárodních protestů. „Na základě naší analýzy je pravděpodobné, že spyware, který jsme pojmenovali ‚Hermit‘, vyvinul italský dodavatel spywaru RCS Lab a společnost Tykelab Srl, která se zabývá telekomunikačními řešeními. Společnost Tykelab Srl přitom podezříváme, že funguje jako krycí společnost,“ uvedli výzkumníci ve svém příspěvku na blogu minulý týden. 

Podle jejich názoru to však není poprvé, co byl software Hermit nasazen do akce. Pracovníci Lookout Threat Lab totiž odhalili, že tento software použily při protikorupční operaci v roce 2019 rovněž italské orgány. Mimo to se objevily důkazy, že neznámý aktér použil Hermit i v převážně kurdském regionu severovýchodní Sýrie, dějišti mnoha tamních konfliktů. 

RCS Lab, jejich spyware a kontroverzní konexe

Italská společnost RCS Lab působí v oboru špionážních technologií již více než tři desetiletí. Své výrobky nabízí stejným trhům jako společnost NSO Group Technologies, jež vyvinula spyware Pegasus. Obě firmy se oficiálně zabývají „zákonným odposlechem“ a tvrdí, že svou technologii prodávají pouze zákazníkům, kteří mají k využití špionážních softwarů legitimní oprávnění, tedy zpravodajským službám a orgánům činným v trestním řízení. „Ve skutečnosti jsou tyto nástroje často pod záminkou národní bezpečnosti zneužívány ke špehování vedoucích pracovníků podniků, aktivistů za lidská práva, novinářů, akademiků a vládních úředníků,“ varovali výzkumníci.

Podle týmu z Lookout Threat Lab napadá spyware Hermit konkrétní mobil prostřednictvím SMS zpráv, jež předstírají, že mají původ u legitimního zdroje. Analyzované vzorky se vydávaly za aplikace telekomunikačních společností nebo výrobců chytrých telefonů. Hermit klame uživatele tím, že při spuštění škodlivých aktivit zobrazuje na pozadí legitimní webové stránky značek, za něž se vydává. 

Známá je také verze Hermitu pro operační systém Apple iOS, Lookout Thread Lab se ale zatím nepodařilo získat její vzorek k analýze. 

Stejně jako o dalších dodavatelích špionážních softwarů není o společnosti RCS Lab a jejích klientech mnoho známo. Z dostupných informací přesto vyplývá, že má značnou mezinárodní působnost.

Podle uniklých dokumentů zveřejněných ve WikiLeaks v roce 2015 byla společnost RCS Lab prodejcem spywaru HackingTeam, nyní známého jako Memento Labs, a to již v roce 2012. Korespondence odhalila, že RCS Lab spolupracovala s vojenskými a zpravodajskými agenturami v Pákistánu, Chile, Mongolsku, Bangladéši, Vietnamu, Myanmaru a Turkmenistánu – poslední tři jmenované země jsou přitom běžně řazeny k autoritářským režimům. 

Společnost RCS Lab v minulosti jednala i se Sýrií, a to v rámci spolupráce s berlínskou společností Advanced German Technology (AGT) při prodeji sledovacích řešení.

Přečtěte si

Americká obranná skupina jedná o koupi špionážního softwaru Pegasus

Tykelab a jeho propojení s RCS Lab 

Co se týče společnosti Tykelab, podle webových stránek poskytuje neškodná technologická řešení. Pracovníci Lookout Threat Lab ale objevili různé veřejně dostupné indicie, jež naznačují opak, a také propojení firmy se společností RCS Lab. 

Například profil jednoho ze současných zaměstnanců Tykelabu na síti LinkedIn vypovídá o tom, že pracuje i ve společnosti RCS Lab. 

Kromě toho Tykelab nabízí služby, které vyžadují dovednosti, jež mohou být užitečné při vývoji a poskytování surveillancewaru (typ softwaru umožňující zachytit soukromou online aktivitu oběti). Jde například o znalosti nebo interakce s telekomunikačními sítěmi, analýzu sociálních médií, SMS služby a vývoj mobilních aplikací. V jedné z nalezených pracovních nabídek společnosti Tykelab na pozici bezpečnostního inženýra jsou vypsány požadované dovednosti, které by se přímo uplatnily při dohledu nad mobilními sítěmi a zařízeními. 

Mimo to se Lookout Thread Lab také podařilo objevit spojení mezi Tykelab a RCS Lab na základě IP adres. 

Přečtěte si

Projekt Pegasus: Napíchnutý Macron 

Jak Hermit klame oběti a vyhýbá se odhalení

Jak už bylo zmíněno, Hermit předstírá, že pochází z normálních telekomunikačních společností nebo výrobců chytrých telefonů. Aby si malware tuto falešnou masku udržel, načítá a zobrazuje webové stránky těchto firem a současně spouští své škodlivé aktivity.

Než však k této činnosti dojde, provede Hermit řadu kontrol, aby se ujistil, že není analyzován. Což zahrnuje hledání přítomnosti emulátoru a známek toho, že samotná aplikace byla upravena tak, aby usnadnila analýzu. 

Rizikoví klienti, těšte se

Prodejci takzvaného „legálního odposlechu“, jako jsou společnosti RCS Lab nebo NSO Group, obvykle tvrdí, že své výrobky prodávají pouze subjektům, které je využívají k legitimní špionáži, například tedy policejním složkám bojujícím proti organizovanému zločinu nebo terorismu. Zejména v posledních letech se však objevilo mnoho zpráv o protizákonném zneužívání těchto spywarů. Podle všeho a navzdory aférám typu Pegasus bude tento trend nadále pokračovat. 

Právě tento měsíc totiž generální ředitel skupiny NSO Shalev Hulio otevřel možnost prodeje špionážní technologie i „rizikovým“ klientům. Údajně kvůli finančním tlakům, jež firma zažívá. 

The post Hermit: Nový špionážní software appeared first on investigace.cz.

Americký obranný dodavatel, společnost L3Harris, jedná o převzetí sledovací technologie společnosti NSO Group. Tento obchod by americké společnosti poskytl kontrolu nad spywarem Pegasus, jedním z nejsofistikovanějších a nejkontroverznějších hackerských softwarů na světě.

Transakce vyvolává obavy

Několik zdrojů deníků The Guardian a Financial Times potvrdilo, že obchodní jednání se soustřeďují na prodej klíčové technologie – softwaru izraelské společnosti NSO – a také na možný přechod zaměstnanců NSO do společnosti L3Harris. Jakákoli dohoda však stále naráží na značné překážky, včetně nutnosti souhlasu vlád USA a Izraele, které dosud nedaly dohodě zelenou.

Vysoký úřadník Bíleho domu se pro The Guardian vyjádřil, že USA se jednání neúčastnily, a dodal, že „taková transakce, pokud by se uskutečnila, vyvolává pro USA vážné kontrarozvědné a bezpečnostní obavy“.

Pokud by byla dohoda schválena, znamenalo by to pro společnost NSO radikální obrat necelý rok poté, co ji Bidenova administrativa zařadila na černou listinu a obvinila ji, že jedná „v rozporu se zahraniční politikou a zájmy národní bezpečnosti USA“.

Systém Pegasus, který mění telefony v odposlouchávací zařízení a odhaluje jejich šifrovaný obsah, vyvinuli zaměstnanci elitních izraelských vojenských zpravodajských jednotek. Ministerstvo obrany této země také reguluje jeho prodej současným nebo budoucím spojencům.

Loni psala investigace.cz o tom, jak vládní klienti společnosti NSO využívají sledovací technologie k cílenému sledování novinářů, aktivistů za lidská práva, vysokých vládních úředníků a právníků po celém světě. Napíchnutým telefonům se nevyhnul ani Emmanuel Macron či úřad britského premiéra. 

Projekt Pegasus: Napíchnutý Macron 

Vyjádření stran

Mluvčí společnosti L3Harris v komentáři pro The Guardian uvedl: „Jsme si vědomi možností softwaru a neustále vyhodnocujeme potřeby našich zákazníků v oblasti národní bezpečnosti. V tuto chvíli je cokoli nad rámec těchto informací spekulací.“

Citovaný vysoký úředník Bílého domu také uvedl, že americká vláda „nesouhlasí se snahami zahraničních společností obcházet americká opatření pro kontrolu vývozu nebo sankce včetně umístění na seznam subjektů amerického ministerstva obchodu pro škodlivé kybernetické aktivity“.

„Každá americká společnost – zejména prověřený americký obranný dodavatel – by si měla být vědoma toho, že transakce se společností zařazenou na černou listinu ji automaticky nevyřadí ze seznamu pochybných subjektů. Stále bude podnětem k prověrce, zda transakce nepředstavuje kontrašpionážní hrozbu pro vládu USA nebo pro její systémy a informace, zda mohou být ohroženy další americké majetkové účasti u obranného dodavatele, do jaké míry si zahraniční subjekt nebo vláda zachová určitý stupeň přístupu nebo kontroly a širší důsledky pro lidská práva,“ dodal úředník Bílého domu.

Dohoda naráží na několik nevyřešených otázek, včetně toho, zda by byla technologie umístěna v Izraeli nebo v USA a zda bude Izraeli jako zákazníkovi umožněno technologii nadále využívat.

Jakákoli transakce by rovněž narazila na překážky na izraelské straně. Jedním z předpokladů je, že by dohled nad technologií, veškerý vývoj Pegasu a personál musel zůstat v Izraeli.

Vlády špehovaly spywarem novináře, aktivisty i disidenty

Společnost NSO je regulována izraelským ministerstvem obrany, které má konečné slovo nad vládními klienty společnosti. Izrael v minulosti čelil intenzivní kritice za to, že souhlasil s prodejem sledovací technologie zemím se špatnou pověstí v oblasti ochrany lidských práv, včetně Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů.

Také americká vláda loni NSO Group zařadila na svou černou obchodní listinu, což znamená, že nemohou nakupovat vybavení nebo služby od amerických společností bez schválení. 

USA uvedly, že společnost zařadily na černou listinu, protože Pegasus umožnil autoritářským vládám útočit na disidenty, novináře a aktivisty. Společnost NSO naopak tvrdí, že své technologie prodává pouze za účelem boje proti terorismu a zločinu, a to po pečlivém prověření svých vládních klientů a po získání souhlasu izraelské vlády.

The post Americká obranná skupina jedná o koupi špionážního softwaru Pegasus appeared first on investigace.cz.

Americké ministerstvo spravedlnosti vydalo minulý týden komplexní zprávu, ve které vyzvalo různé americké instituce, aby při vyšetřování trestných činů týkajících se digitálních měn a při boji proti této kriminalitě více spolupracovaly s ostatními státy a koordinovaly s nimi svou činnost. 

Zpráva ministerstva spravedlnosti se věnuje jednak vnitrostátní úrovni, americké zákony o kryptoměnách jsou totiž nesourodý systém, který se liší stát od státu. Objasňuje však také, jak mohou USA při stíhání zločineckých organizací spolupracovat se zahraničím. 

Zpráva ministerstva spravedlnosti pochází od generálního prokurátora a je reakcí na březnové vládní nařízení prezidenta Joea Bidena o zodpovědném přístupu k digitálním aktivitám a jejich rozvoji. 

Americké ministerstvo spravedlnosti při tvorbě zprávy spolupracovalo s dalšími agenturami a státními úřady, včetně amerického ministerstva vnitřní bezpečnosti nebo Komise pro cenné papíry. Zjišťovalo, jak nejlépe posílit mezinárodní spolupráci při prosazování práva v této oblasti. 

Zpráva dochází k závěru, že navzdory již přijatým krokům v boji proti nezákonnému využívání digitálních aktiv se „musí neustále vyvíjet úsilí, aby bylo této výzvě možné čelit“. 

Také se v ní uvádí, že zločinci využívají inovace a anonymizační funkce kryptoměn k usnadnění trestné činnosti ve všech koutech světa. Mnoho trestných činů – mimo jiné praní špinavých peněz, vymáhání výkupného pomocí ransomwaru, financování terorismu a vyhýbání se sankcím – lze uskutečnit mnohem rychleji, když neprochází tradičními finančními cestami. Ty totiž mají zavedená pravidla a postupy pro označování podezřelých transakcí. 

Proč je těžké sankcionovat kybernetické zločinecké skupiny

Americké ministerstvo spravedlnosti není jediným úřadem, který pracuje na tom, jak zlepšit dohled nad kryptoměnami. 

Začátkem června uspořádal senátní Výbor pro vnitřní bezpečnost a vládní záležitosti slyšení, na němž se řešila rostoucí hrozba, že kryptoměny mohou usnadnit útoky ransomwarem a lze je využívat při placení pachatelům. 

Mezi doporučeními, která předložil předseda výboru, senátor Gary Peters, například bylo, aby federální úřady měly více údajů o tomto typu trestné činnosti a sdílely navzájem více informací. Senátor Peters také doporučil rozšířit operativní úsilí USA a budovat kapacity s mezinárodními partnery, více s nimi sdílet informace a odstranit regulační mezery mezi jednotlivými jurisdikcemi.

Stejné doporučení – sdílení informací s dalšími partnery v oblasti vymáhání práva – je obsaženo i ve zprávě ministerstva spravedlnosti. Zpráva také doporučuje včasnou koordinaci a nekonfliktnost vyšetřování domácími a mezinárodními partnery. Tedy aby akce jako například zabavení majetku nebo zatčení mohly probíhat včas a koordinovaně. Potřebná je také spolupráce při uchovávání a shromažďování záznamů a důkazů nebo poskytování politické podpory a odborných znalostí mezinárodním partnerům. 

Květnové hvězdy mezi českými konspiračními a dezinformačními weby

Zpráva uvádí, že jedním z důvodů, proč je přeshraniční spolupráce zásadní, je skutečnost, že nedostatečná regulace a dohled v jiných zemích spolu s nedostatečným prosazováním dodržování předpisů u platforem pro obchodování s digitálními aktivy často umožňují zločincům vystavit americké a mezinárodní finanční systémy riziku. Mezery v regulačních režimech proti praní špinavých peněz mohou vytvářet příležitosti pro zločince, aby využili regulačních nesrovnalostí. 

V této oblasti Evropa navrhuje pravidlo, které bude nutit kryptoměnové burzy hlásit každou transakci bez ohledu na její výši. 

Ve zprávě se ale také se poukazuje na výhody využívání digitálních měn. Transakce založené na blockchainu jsou trvale zaznamenávány v distribuovaných „účetních knihách“ veřejně dostupných na internetu. To by nakonec mohlo vytvořit více příležitostí pro orgány činné v trestním řízení, aby „sledovaly peníze způsobem, který není možný v tradičních finančních systémech“.

The post Mezinárodní spolupráce v boji proti kryptoměnové kriminalitě appeared first on investigace.cz.

Den po začátku ruské invaze na Ukrajinu vydala organizace Conti zabývající se ransomwarem, tedy kybernetickým vydíráním, neobvyklé politické prohlášení. Přislíbila v něm plnou podporu ruské vládě a uvedla, že použije všechny možné prostředky k úderu na kritické infrastruktury ruských odpůrců.

Veřejně deklarované spojenectví s autoritativním režimem prezidenta Vladimira Putina, který navíc rozpoutal vojenskou agresi proti svrchovanému státu, ale skupině způsobilo problémy. Conti proto své prohlášení krátce nato zmírnila. „Nejsme spojenci žádné vlády a probíhající válku odsuzujeme,“ stálo v následném vyjádření, kde nicméně přislíbila odvetu Spojeným státům, pokud rozpoutají kybernetickou válku proti „kterékoli ruskojazyčné oblasti světa“.

Pokus skupiny Conti prezentovat na veřejnosti svůj nezávislý status však nevyšel. Několik dní po začátku ruské invaze uživatel @ContiLeaks napsal tweet „Sláva Ukrajině!“ a zároveň zveřejnil 60 000 interních zpráv Conti na Twitteru. Komunikace vykazovala známky propojení mezi Conti a ruskou zpravodajskou službou FSB. Skupina se přesto na sankční seznam nedostala. A to ani vzhledem k rozsáhlým škodám, jež za svou existenci napáchala. Podařilo se jim třeba proniknout do počítačových systémů více než tisíce obětí po celém světě, zablokovat jejich soubory a za obnovení přístupu vybrat výkupné ve výši více než 150 milionů dolarů. Svým obětem rovněž ukradli data, ukázky zveřejnili na darkwebových stránkách a hrozili, že v případě nezaplacení výkupného zveřejní další. Proč tedy taková benevolence ze strany institucí? Vzhledem k liteře amerického zákona se totiž Američanům zakazuje platit svým vyděračům, na něž jsou uvaleny sankce, jakékoli výkupné. To by každou oběť ransomwaru postavilo před svízelné dilema: zaplatit a překročit zákon, nebo nezaplatit a vystavit se riziku spojenému se zablokovanými soubory a ukradenými daty?

Sankce nejsou snadné 

Na sankčních seznamech amerického Úřadu pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC), který spadá pod ministerstvo financí, se v minulých letech octnula pouze hrstka ransomwarových zločinců či skupin útočících na Američany. 

Zařazení není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, uvedli pro server ProPublica.org současní i bývalí úředníci ministerstva financí. Sankce lze uplatnit, jestliže pro ně existují pádné důkazy. V tomto směru se OFAC většinou spoléhá na informace od zpravodajských služeb, orgánů činných v trestním řízení, na zprávy z médií a z dalších zdrojů. V případech ransomwarových útoků OFAC obvykle používá důkazy předkládané při obvinění z trestných činů. Vyšetřujícím orgánům však může trvat roky, než někoho přesvědčivě obviní.

„Posuzování důkazů je velmi obtížné,“ přiznal při nedávném rozhovoru Michael Lieberman, zástupce ředitele odboru vymáhání práva úřadu OFAC. 

Facebookové skupiny podporovatelů ruské invaze výrazně neposilují

Další nesnází při uvalení sankcí je fakt, že ransomwarové skupiny neustále mění své názvy, právě aby se vyhnuly sankcím i právním následkům své trestné činnosti. Této strategie se drží i skupina Conti. Technologický web BleepingComputer před dvěma týdny oznámil, že Conti oficiálně ukončila svou činnost. Článek, který se odvolával na informace společnosti AdvIntel zabývající se prevencí hrozeb, uváděl i podrobnosti o stavu stránek a serverů skupiny a jeho závěr byl jednoznačný: „Conti je pryč, ale jejich operace pokračují.“

Zánik názvu Conti podtrhuje další důvod, proč je těžké sankcionovat ransomwarové skupiny: zařazení na seznam sankcionovaných subjektů bez uvedení konkrétních jmen, jež za skupinou stojí, nebo zveřejnění dalších identifikačních znaků by totiž mohlo způsobit potíže nevinným osobám. Například zákazník banky s příjmením Conti by se mohl objevit na seznamu sankcionovaných osob, což by pro něj i banku znamenalo nechtěné právní riziko, uvedl pro server ProPublica.com Michael Parker, bývalý úředník odboru OFAC pro vymáhání práva. Vláda by pak musela podobné zádrhely rozplétat. 

Uvalením sankcí by federální vláda navíc ztížila činnost poškozeným organizacím, jako jsou například podniky a nemocnice, které by mohly utrpět újmu v podobě prozrazení obchodního tajemství nebo jiných citlivých informací. Zároveň by jim hrozilo i ukončení činnosti, jestliže by nemohly kvůli nezaplacenému výkupnému obnovit své uzamčené soubory. (Pokud oběť ransomwaru zaplatí, hackeři jí poskytnou klíč k odemčení souborů a zavážou se, že její ukradená data nezneužijí.) 

Platit, nebo neplatit?

Podle právníků a vyjednavačů, kteří pracují s oběťmi ransomwaru, jich většina po únorovém prohlášení o podpoře ruské vlády nakonec výkupné nezaplatila. Situace je podle nich ale nepřehledná. „Určitě by pro nás bylo jednodušší, kdyby byla skupina přidaná na sankční seznam OFAC,“ řekl v ProPublica.org právník Michael Waters, který často pracuje s oběťmi ransomwaru. „Pak prostě nebudeme provádět platby těmto skupinám.“ 

Některé americké oběti ale Conti nadále platily přes kanadského prostředníka zvaného Cypher. Generální ředitel Daniel Tobok uvedl, že Cypher po zahájení války zaplatil skupině Conti jménem asi tuctu obětí, z nichž více než třetina byla americká. Podle Toboka jim totiž hrozilo, že by v případě neuhrazení požadované částky musely propustit zaměstnance nebo zcela ukončit činnost. 

Federální vláda od placení výkupného dlouhodobě odrazuje a v posledních letech to dává na vědomí odborníkům, kteří pracují s oběťmi ransomwaru. V říjnu 2020 vydalo americké ministerstvo financí doporučení, v němž se uvádí, že „společnosti, které zprostředkovávají platby výkupného kybernetickým aktérům jménem obětí“, mohou „riskovat porušení předpisů OFAC“. Druhé prohlášení z roku 2021 současně připouštělo, že oběti někdy provádějí platby, které porušují sankce, ale mohou být posuzovány shovívavě, pokud incident i platbu rychle nahlásí úřadu OFAC. 

Ministerstvo financí si od těchto pokynů slibovalo, že více obětí přimějí ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení. Což by pak mohlo vést k většímu počtu obvinění a sankcí. 

Zdá se, že tato část strategie i přes výše zmíněné problémy začíná fungovat: podle právníka Michaela Waterse se oproti minulosti hlásí více obětí. Nahrává tomu i fakt, že po vydání doporučení OFAC začalo mnoho pojišťoven po svých klientech zasažených ransomwarem požadovat důkaz, že incident nahlásili FBI. 

The post Proč je těžké sankcionovat kybernetické zločinecké skupiny appeared first on investigace.cz.

Obchod s drogami dlouhodobě patří k jedné z hlavních činností organizovaného zločinu. Odhaduje se, že tento výnosný byznys představuje přibližně pětinu celosvětových zisků z trestné činnosti. Europol ve spolupráci s EMCDDA (Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost) v květnu vydal studii s názvem „Trh s drogami v EU: hloubková analýza“, která se detailně zabývá celým procesem od výroby a pašování až po distribuci a užívání drog. Začneme s hvězdným produktem tohoto byznysu: kokainem. 

Nejčastěji užívaná droga Evropy

První část studie přináší detailní pohled na evropský trh s kokainem, který si na starém kontinentě drží prvenství jako nejčastěji užívaná nelegální stimulační droga. Nejrozšířenější je dlouhodobě na jihu a západě Evropy, přičemž se odhaduje, že v Evropské unii vyzkoušelo účinky bílého prášku během svého života přibližně 14 milionů lidí ve věku 15 až 64 let, což je téměř 5 % z celkového počtu Evropanů v této věkové kategorii. Mezi nimi je přibližně 3,5 milionu těch, co drogu užili v posledním roce. 

Kokain se do Evropy dostává ze zemí Jižní Ameriky různými způsoby a cestami – po moři nebo letecky. V roce 2020 bylo v EU již čtvrtým rokem po sobě zadrženo dosud nejvyšší množství kokainu: naposled 214,6 tuny. To je o 6 % více než v roce 2019. Z toho jen na Belgii, Nizozemsko a Španělsko připadá dohromady přibližně 73 % z celkově zadrženého množství. 

Podle studie putovaly největší odhalené zásilky kokainu do Evropy nákladními loděmi, kde byly ukryty především v námořních přepravních kontejnerech. Ty jsou obvykle na lodě naloženy v Jižní Americe, zejména v Brazílii, Kolumbii a Ekvádoru, a směřují do velkých evropských přístavů, jakými jsou Antverpy a Rotterdam. Počet nákladních kontejnerů, jež ročně projdou například přístavem v Rotterdamu, se pohybuje kolem 15 milionů. Právě proto se pašeráci spoléhají na to, že obsah jejich kontejnerů zůstane v tomto obrovským množství nepovšimnut. 

Další často využívaná trasa zahrnuje tranzit přes Karibik, severní Afriku včetně ostrovů u pobřeží západní Afriky. 

V poslední době však došlo k rozsáhlým objevům kokainu i v jiných částech Evropy, což svědčí o tom, že skupiny obchodníků rozšiřují své aktivity i do přístavů, kde mohou být opatření na odhalení pašovaného narkotika vnímána jako méně intenzivní. 

Proč je tak těžké dohledat majetek ruských oligarchů

Studie tak přichází se zjištěním, že dostupnost kokainu v Evropě je pravděpodobně na historicky nejvyšší úrovni a droga je pro spotřebitele dosažitelná jako nikdy v minulosti. 

Chemické analýzy vzorků kokainu zabavených v Evropě naznačují, že hlavní zdrojovou zemí této drogy nadále zůstává Kolumbie, ačkoli počet vzorků peruánského původu v posledních letech znatelně vzrostl. Do Evropy se ale bílý prášek doráží v hrubé formě a do finální spotřebitelské podoby se zpracovává až tady. 

Ve studii to potvrzují informace o v Evropě zabavených chemických látkách nutných k výrobě čistého kokainu. Zpráva Europolu uvádí, že kokain se v Evropě zpracovává ve specializovaných extrakčních zařízeních, a to v mnohem větším měřítku a sofistikovanějším způsobem, než se dosud předpokládalo. Existují rovněž náznaky, že se narkotikum v Evropě vyrábí i z meziproduktů (kokainové pasty) a při chemické extrakci z listů koky. To je znepokojivý vývoj, tak jako fakt, že pašování velkého množství těchto meziproduktů do Evropy odhalilo značnou mezeru ve zpravodajských informacích, s nimiž evropské policejní orgány dlouhodobě operovaly. 

Opravdu je to problém

S historicky snadnou dostupností kokainu ale současně narůstá počet zdravotních i sociálních problémů spojených s touto drogou. Pokud současné trendy přetrvají, píše se ve studii, je více než pravděpodobné, že se tyto problémy budou neustále zvyšovat. 

Na pozadí vysoké dostupnosti oblíbeného evropského narkotika pak studie zkoumá a konstatuje průnik kokainu na nové trhy a do sociálně nových skupin. Popisuje také stále častěji uplatňované škodlivější způsoby jeho užívání, jako je kouření nebo injekční aplikace. 

Navzdory zvýšenému úsilí se zdá, že trh s kokainem je vůči snahám o zákaz či kontrolu odolný a zároveň inovativní, a to jak ve vývoji nových metod přepravy a distribuce, tak i v utajování sítě výrobce–konzument a při zvyšování zisků.

Objem peněz, které tento trh generuje, přitom vytváří řadu významných bezpečnostních hrozeb. Studie Europolu vyjmenovává například korupci, násilí a ohrožování legitimních obchodních aktivit. 

The post Evropa: Rekordní množství zabaveného kokainu již čtvrtý rok po sobě appeared first on investigace.cz.

Tento týden se toho ve světě organizovaného zločinu hodně událo především v jedné disciplíně – obchodu s drogami. V tradičním pátečním výběru zpráv se dozvíte, jak se dají drogy upravit, aby se daly lépe pašovat, jak vynalézaví pašeráci staví tunely a nebo jak se naopak vlády distribuci těchto nelegálních látek snaží všemožně zabránit. To vše a ještě více přináší dnešní #zesvěta.

#1 Cukr je droga

Společnou operací španělských, francouzských a kolumbijských úřadů pro boj proti drogám se podařilo zabránit obchodu, při kterém pašeráci plánovali převézt nejméně 22 tun kokainu. Jak je známo, pašeráci drog mají mnoho kreativních způsobů jak se vyhnout odhalení kontrabandu. V tomto případě byl kolumbijský kokain kombinován se zásilkami cukru. Tyto zásilky byly určeny do tajné laboratoře ve Španělsku, kde měly být obě látky znovu odděleny, aby se kokain mohl dostat do další distribuce. Úřady uvádějí, že se jim podařilo zatknou pět údajných členů skupiny obchodující s drogami i jejich hlavní cíl: drogového bosse, který působil v Dubaji.

Více o úspěšném policejním zásahu se můžete dočíst od našich kolegů z OCCRP. 

#2 Země tunelových inženýrů

Podle zprávy amerického ministerstva spravedlnosti odhalili američtí vyšetřovatelé tunel, který propojuje mexickou Tijuanu s americkým městem Otay Mesa. Odhalený tunel se nachází v hloubce 18,5 metru, a je plně vybaven kolejnicemi a speciálně upravenými, zesílenými stěnami. Byla v něm také nainstalována elektřina a ventilační systémy. Při této podzemní akci zabavili federální vyšetřovatelé Spojených států téměř tunu kokainu a zatkli šest osob.

Od roku 1993 bylo odhaleno celkem 90 podzemních chodeb spojujících Mexiko s Kalifornií. Podle amerického ministerstva spravedlnosti bylo jen 27 z nich vybudováno stejně důmyslně jako ten vedoucí k Otay Mesa.

Zpráva amerického ministerstva spravedlnosti vám odhalí více detailů celé akce.

Amerika a evropské státy vedou v hodnocení netransparentnosti

#3 Státní koka

Vláda peruánského prezidenta Pedra Castilla přišla s kontroverzním nápadem jak bojovat proti obchodu s drogami. Peruánská vláda by měla vykupovat všechnu koku v zemi – od legálních i nelegálních pěstitelů.

Malá část vyprodukované koky se v zemi prodává a spotřebovává pro tradiční účely, jako je napříkald výroba čaje, ale odhadem 90% rostlin se zpracovává na kokain, který živí obchod s drogami. V roce 2020 odhadl americký úřad pro národní politiku kontroly drog produkci kokainu v Peru na přibližně 810 tun ročně, což z něj činí druhého největšího producenta kokainu na světě hned po Kolumbii.

Více o tomhle kontroverzním plánu naleznete v článku od InSight Crime.

#4 Základní škola dealerů a vrahů

Ekvádorské město Duran má pověst násilného místa. Vraždy jsou tam běžnou součástí bojů mezi soupeřícími gangy obchodníků s drogami, které podle oficiálních údajů jen v Duranu vydělají měsíčně kolem 1,8 milionu dolarů. 

V týdnu vyšla investigativní reportáž od CBS News, ve které novináři popisují místní praktiky. Obchodníci s drogami v ekvádorské „škole vrahů“ připravují na budoucí krvavé zaměstnání děti již od 10 let. V úkrytu jednoho z kartelů v Duranu, našla policie sbírku plyšových krokodýlů, což je vedlo k domněnce, že gangy hračky používají, aby děti přilákaly. Ty z počátku “jen” prodávají drogy, pak jim ale šéfové do ruky vrazí zbraň a mladí zabijáci jsou na světě. Nízký věk gangsterů lze vypozorovat i ze statistiky – většina zatčených v Duranu za tento rok byla ve věku 17 nebo 18 let.

Celá reportáž od CBS News je zde.

Autorka textu: Nina Kodhajová
Autorka úvodní grafiky: Nikola Klepáčková

The post #zesvěta: Mexiko – země tunelových inženýrů appeared first on investigace.cz.

Šéf mezinárodní zločinecké organizace Grupo America neboli jedné z nejsilnějších mafií světa, která praktikuje byznys s kokainem ve velkém, čelí v Americe obvinění z mnohem přízemnějšího činu, než jsou vraždy a pašování drog: v době pandemie covidu-19 požádal o státní finanční pomoc, na kterou podle žalobců neměl nárok. A obdržel ji.

Kartelem Grupo America se investigace.cz zabývala přes pět let. Zjistili jsme, že tato zločinecká skupina působí v desítkách zemí a zásobuje Evropu tunami kokainu z Jižní Ameriky, přičemž její aktivity sahají až do České republiky. 

Dlouho unikala policii i díky své nepředvídatelnosti. Členové organizace jsou nesmírně opatrní, a proto je téměř nemožné infiltrovat její vedení. Policisté se domnívají, že strukturu vedení Grupo America tvoří zhruba patnáct nejvýše postavených osob, jež řídí kolem stovky důvěryhodných spolupracovníků na několika kontinentech. Ti pak podle potřeby zaměstnávají lokální zločince.

Drogy od Grupo America byly zabaveny například v USA, Velké Británii, Bosně a Hercegovině, Panamě, Austrálii, Španělsku nebo Švýcarsku. Na seznamu nechybí ani Česká republika.

Šéf

Mileta Miljanić, v Bosně narozený šéf této sítě drsných obchodníků s kokainem s vazbami na italskoamerickou mafiánskou rodinu Gambino a s nejméně tuctem vražd na kontě, podle trestního oznámení, které bylo zveřejněno ve středu minulý týden, obral americký Úřad pro malé podniky (Small Business Administration, SBA) o více než 150 000 dolarů (3,5 milionu korun) z fondů hospodářské pomoci podnikatelům během covidové pandemie.

V prohlášení připojeném k žalobě je uvedeno, že obvinění proti Miljanićovi vzniklo na základě jeho žádosti o úvěr od SBA, podané na začátku pandemie v březnu 2020 a týkající se řešení ekonomických problémů (Economic Injury Disaster Loan). V tomto případě Miljanićovy společnosti MDP Rebar Solutions LLC, která údajně podniká ve stavebnictví. Policejní vyšetřovatelé jsou naopak přesvědčeni, že se „firma nezabývá žádnou zákonnou činností, ale je to fiktivní společnost, jejímž prostřednictvím jsou distribuovány miliony dolarů členům a spolupracovníkům organizovaného zločinu“. Podle prohlášení FBI společnost zaměstnává kromě Miljaniće různé členy jeho rodiny a consigliera (poradce šéfa) ze známé mafiánské rodiny Gambino, který je v dokumentu označen jako „Individual-1“.

Přečtěte si

Grupo America: Kdo je tady šéf?

Podle zprávy Miljanić tvrdil, že společnost MDP Rebar dosahuje ročních příjmů přes 2 miliony dolarů (50 milionů korun). Vyšetřovatelé ovšem odposlouchávali Miljanićovy telefonáty a vyžádali si i záznamy z jeho banky, což jim potvrdilo, že MDP Rebar byla pouhou zástěrkou.

Od prosince 2018 do května 2021 bylo na tři různé bankovní účty společnosti složeno zhruba 6,8 milionu dolarů (160 milionů korun), pokračuje prohlášení. Z toho zhruba 5,7 milionu dolarů pocházelo výhradně od stavební firmy vlastněné společníkem rodiny Gambino, 810 000 dolarů na účty poslal Miljanić nebo jeho blízcí příbuzní, zbytek byly peníze poskytnuté ze strany SBA.

„Na základě zkoumání účtů společnosti MDP Rebar se nezdá, že by tato firma platila nějaké výdaje, které by byly spojené s výrobou stavebních výztuží,“ uvádí ve zprávě důstojník FBI William Dionne. Přibližně 1,7 milionu dolarů z výše citovaných příjmů společnosti (6,8 milionu) bylo totiž vyplaceno Miljanićovi, jeho manželce a třem dětem.

1,5 milionu dolarů pak podle všeho putovalo ke kápovi rodiny Gambino, společník této mafie dostal 925 000 dolarů a 484 000 dolarů obdržel další člen klanu Gambino. Zbytek peněz směřoval k jiným pochybným postavám, například 10 000 dolarů dostala přítelkyně zmíněného kápa Gambinů.

Přečtěte si

Ze zákulisí: Jak jsme zmapovali kartel Grupo America

Podle vyšetřovatelů Miljanić falšoval účetnictví, aby to vypadalo, že společnost MDP Rebar má větší výdaje než příjmy, a vyhnula se tak placení daní. V jednom z telefonních odposlechů Miljanić diskutoval s členem mafiánské rodiny Gambino o fingování výdajů. „Na materiál a další věci, aby to vypadalo, že máte ztráty,“ uvádí se v prohlášení. „Dělej, co musíš,“ odpověděl Miljanić.

Také analýza finančních záznamů MDP Rebar ukázala zjevné anomálie. V účetní knize společnosti bylo uvedeno více než sto plateb za „dodávky a materiál“ a „pronájem zařízení“ v celkové výši téměř 900 000 dolarů, vysvětluje se ve zprávě FBI.

V bankovních záznamech MDP Rebar se však žádné platby uvedeným dodavatelským společnostem neobjevily. Namísto toho, uvádí policejní dokument, připadly finanční prostředky Miljanićovi a jeho manželce, která část této sumy v hodnotě 85 000 dolarů použila k zaplacení svých účtů u American Express.

Minulou středu, kdy Miljanić poprvé stanul před soudem kvůli těmto podvodům, jej soudce Andrew Krause odmítl propustit na kauci. Celý případ se bude znovu projednávat 6. června.

Přečtěte si

Grupo America 1: Radiografie jednoho kartelu

Miljanićovi přitom není pobyt ve vězeňské cele cizí, v roce 2000 si v řeckém vězení odpykával trest za drogové delikty, v 80. letech pro změnu skončil za mřížemi v USA kvůli podvodům s kreditními kartami. V Americe byl opět zadržen 23. února minulého roku, a to kvůli držení zbraně, kterou FBI našla v zásuvce jeho nočního stolku, když u něj v rámci vyšetřování úplatkářství prováděla domovní prohlídku. Až dosud se mu však dařilo vyhýbat se trestům odpovídajícím jeho roli šéfa mezinárodního drogového syndikátu.

Autorka textu: Nina Kodhajová
Autor úvodní grafiky: Lukáš Nechvátal

The post Grupo America: Mafiánský boss a covidová podpora appeared first on investigace.cz.

Před ruskou invazí na Ukrajinu odborníci očekávali, že nezanedbatelnou roli v konfliktu budou hrát i kybernetické útoky. Navzdory velké síle Ruska v této doméně však zatím došlo k relativně málo viditelným akcím proti ukrajinským systémům. Oproti minulosti se už Ukrajina totiž dokáže bránit a pomáhají jí v tom i hackeři z celého světa. Nejen o tom včera informovala britská vládní zpravodajská organizace GCHQ.  

Sir Jeremy Fleming, ředitel britské špionážní agentury GCHQ, v úterý ráno ve svém projevu uvedl, že ačkoli se obavy z plnohodnotné online války mezi Ruskem a Ukrajinou zatím zcela neprojevily, v rámci konfliktu stále existuje oboustranně vysoká kybernetická aktivita. Fleming zároveň potvrdil, že v kyberprostoru Rusko zesílilo své útoky i na západní země, které podporují Ukrajinu v jejím úsilí bránit se invazi. 

Zvýšenou aktivitu ruských hackerů v minulých týdnech ostatně poznaly i české instituce, jež se koncem dubna staly terčem kybernetických útoků DDoS.

Distributed Denial of Service je typ útoku na internetové služby nebo stránky, jehož cílem je omezit či přímo vyřadit z provozu internetový systém uživatele a znemožnit k němu přístup i ostatním.​​ 

Ministr vnitra Vít Rakušan pro ČTK prohlásil, že za útoky stojí ruští hackeři. 

Uvedl, že se jim žádné informace ani soukromá data občanů ukrást nepodařilo. Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost rovněž oznámil, že se sám stal terčem útoků, které pokračovaly několik dní, přičemž cílem byly mimo jiné i webové stránky Úřadu vlády.

Kreativní cesty pravdivých informací do Ruska

Pěkně od začátku

V ranních hodinách 24. února, kdy ruské jednotky vstoupily na území východní Ukrajiny, hackeři agresora ochromili desítky tisíc satelitních internetových modemů na Ukrajině i v celé Evropě, které prostřednictvím společnosti Viasat poskytovaly internet tisícům lidí. 

Tento kybernetický útok prozatím zůstává jedním z největších veřejně známých, k nimž v rámci konfliktu došlo. 

Napadení sítě kontrolované americkou satelitní firmou Viasat způsobilo na začátku války „opravdu obrovské problémy v komunikaci“, uvedl pro Reuters vysoký ukrajinský představitel pro kybernetickou bezpečnost Victor Zhora. K bleskovému digitálnímu útoku proti Viasatu britské ministerstvo zahraničí v úterý sdělilo, že za operací stojí Rusko, přičemž se odvolalo na „nové zpravodajské informace Spojeného království a USA“, aniž upřesnilo další podrobnosti.  

Nešlo přitom o jedinou podobnou akci. Podle studie společnosti Microsoft ruští hackeři během invaze napadli i několik důležitých ukrajinských organizací, včetně jaderných energetických společností, mediálních firem a vládních subjektů.

Ačkoli je obtížné vysledovat cíle jednotlivých hackerských útoků, k jednomu incidentu došlo 1. března, kdy se raketový útok na kyjevskou televizní věž shodoval s rozsáhlými destruktivními kybernetickými útoky na kyjevská média.

O několik dní později Microsoft odhalil ruskou kybernetickou aktivitu také v sítích ukrajinské elektrárenské společnosti právě v době, kdy ruská armáda obsadila Záporožskou jadernou elektrárnu, největší svého druhu v Evropě.

Extremisté na Telegramu posilují. Včetně těch, co propagují invazi na Ukrajinu

Proč se očekávalo víc?

​​Využití kybernetických útoků jako součást vojenské operace není ze strany Ruska nic nového. Tyto prostředky Moskva použila už v průběhu invaze do Gruzie v roce 2008 či na Krym v roce 2014. „Od té doby se Ukrajina stala cvičištěm pro ruské kybernetické operace,“ říká pro server nature.com Lauren Zabierek, odbornice na kybernetickou bezpečnost v mezinárodních konfliktech z Harvardovy univerzity. Například v letech 2015 a 2016 vyřadily ruské útoky na několik hodin ukrajinskou energetiku.

V roce 2017 Rusko prostřednictvím ukrajinského účetního softwaru pro změnu nasadilo neslavně známý malware NotPetya, který se rychle rozšířil po celém světě a způsobil firmám škody a narušení provozu v řádu miliard dolarů. V měsících, jež následovaly po útocích NotPetya, mnozí specialisté spekulovali, že Ukrajina sloužila jako „testovací území“ ruských kybernetických válečných schopností a že se tyto schopnosti, co se týče sofistikovanosti a dosahu, zvyšují.

Ukrajinské vládní, finanční a další systémy byly takto více než deset let napadány hackery podporovanými ruským státem. Teprve v posledních letech se ukrajinská obrana vyrovnala ruské kybernetické agresi, a to díky pomoci americké vlády, intenzivnímu výcviku vlastních bezpečnostních agentur a aktivitám svých počítačových programátorů. 

Nyní je samotné Rusko v kybernetické aréně pronásledováno proukrajinskými hackery, oportunistickými zločineckými skupinami a podle některých výzkumníků kybernetické bezpečnosti i subjekty podporovanými vládami západních zemí.

Někteří z nich se spojili v relativně jednoduchých „útocích na odepření služby“, jež bombardují ruské webové stránky, aby je vyřadili z provozu. V reakci na to se ruské společnosti od bank přes železniční prodejce jízdenek až po média dočasně odpojily od celosvětového internetu, čímž si zajistily, aby přístupnost jejich stránek byla dosažitelná pouze z Ruska. 

Jiní hackeři se naopak zaměřili na databáze ruské vlády a osob blízkých Kremlu, ukradli jejich data i utajované dokumenty a tyto zprávy vypouštějí do světa. 

Odhadnout plný rozsah těchto útoků je téměř nemožné. Některé z úniků citlivých informací totiž pocházejí i z jednotek ruské FSB (Federální služba bezpečnosti) nebo z tajných zpravodajských složek, které se pravděpodobně nikdy veřejně nepřiznají k tomu, že byly úspěšně napadeny. 

Hacktivismus

Poté, co letošního února vypukla válka, Ukrajina vyzvala hacktivisty (spojení slov hackování a aktivismus), aby jí pomohli v obraně před Ruskem. Od té doby se na sociálních sítích objevuje neustálý proud nejmenovaných hacktivistů z obou nepřátelských stran, kteří tvrdí, že provedli úspěšné průniky do ruských nebo ukrajinských cílů. 

Pomocnou ruku ale Ukrajině podaly i některé velké technologické společnosti. Již zmíněný Microsoft upozornil Kyjev na kybernetické útoky a nabídl i ochranu před malwarem. Nejvýraznějším rysem tohoto kybernetického konfliktu však zůstává skutečnost, že se Kyjevu podařilo zmobilizovat podporu tisíců hackerů neboli „hacktivistů“ z celého světa. Ukrajinská vláda tím spustila svou „IT armádu“, jejíž úlohou je posílení civilní infrastruktury, jako jsou třeba nemocnice a elektrické sítě proti kybernetickým útokům, ale i špionáž vůči Rusku. 

Hacktivisté často mohou identifikovat a opravit chyby v softwaru i na sítích. Pomáhají také odhalovat a potírat ruské dezinformace. Ukrajině jde zkrátka o holou existenci a proti zákeřnému napadení Ruskem je třeba se bránit. Každopádně ale tato válka mimo jiné ukázala nutnost zintenzivnit mezinárodní úsilí o vytvoření digitální Ženevské úmluvy, která by stanovila humanitární normy a právní standardy pro kybernetickou válku. Dosažení jakéhokoli konsensu bude nesmírně obtížné. Samotná debata je však užitečná i proto, že upozorňuje na kolektivní zranitelnost světa v oblasti kybernetiky. 

The post Hackeři na všech frontách appeared first on investigace.cz.

Nejnovější zpráva společnosti The Citizen Lab z Torontské univerzity podrobně popisuje napadení úřadu britského premiéra a ministerstva zahraničí špionážním softwarem Pegasus. Politici se stále zdráhají tento spyware regulovat, přestože sami mohou být terčem jeho útoku.

Kouzlo mytického Pegase

Zpráva, kterou minulý týden zveřejnila výzkumná laboratoř The Citizen Lab, potvrdila, že v letech 2020 a 2021 její pracovníci zaznamenali několik podezřelých případů napadení spywarem Pegasus i v oficiálních sítích Spojeného Království, konkrétně úřadu premiéra a ministerstva zahraničí.

Tyto útoky, u nichž se prokázalo spojení se Spojenými arabskými emiráty, Indií, Kyprem a Jordánskem, The Citizen Lab ve zprávě podrobně popisuje. The Citizen Lab, která se zabývá sledováním elektronické špionáže, zároveň zdůrazňuje potřebu zpřísnit mezinárodní regulace týkající se spywaru Pegasus a podobných typů softwaru.

Software Pegasus provádí útoky „zero-click“: uživatel telefonu nemusí kliknout na podezřelý odkaz, aby se jeho přístroj nakazil. Pegasus se zaměřuje na vývojářům neznámé zranitelnosti systému – útoky označované jako „zero-day exploits“ – a nezanechává žádné stopy. Zero-day exploits znamená zneužití dosud neobjevené bezpečnostní chyby v softwaru nebo hardwaru, čímž mohou hackeři prolomit daný systém. Tyto chyby se těžko hledají a přístup k nim se na černém trhu prodává za vysoké částky.

„Existuje černý trh se zero-days, které jsou nalezeny a následně prodávány zločineckými syndikáty,“ říká pro britské The Times nejmenovaný expert západní vlády, který strávil deset let sledováním kybernetického průmyslu. „Ten, kdo je ochoten zaplatit hodně peněz, a v některých případech mluvíme o milionech za hacknutí jediného smartphonu, obvykle najde na dark webu anonymního hackera, který to dokáže. Ale vláda, která nechce spolupracovat se zločinci a chce mít takový nástroj k dispozici, nemá moc možností, kam jít.“ 

A právě zde přichází na scénu NSO, firma založená v roce 2010 nedaleko Tel Avivu. Hlavní zisky společnosti NSO pocházejí z vývozu špionážního softwaru, který je pod kontrolou izraelského státu. Svůj vlajkový systém Pegasus firma nemůže prodávat soukromým zákazníkům, pouze vládám schváleným Izraelem. 

Od dob, kdy začal Benjamin Netanjahu využívat Pegasus jako nástroj diplomacie, vypadá seznam zákazníků jako mapa zahraničněpolitických zájmů Izraele. Zahrnuje země Latinské Ameriky, jako je Mexiko a Panama, které se v posledních letech vzdaly propalestinského hlasování v OSN. Dále jsou na seznamu populistické vlády Polska a Maďarska, které se staly nejostřejšími obhájci Izraele v Evropské unii.

Přečtěte si

Mexická vláda špehovala rodiče zavražděných studentů

NSO je zdánlivě nevládní soukromá softwarová společnost působící v rámci izraelských zákonů. Jejím většinovým vlastníkem je Novalpina Capital, soukromý investiční fond se sídlem v Londýně, v jehož poradním etickém výboru zasedá Cherie Blair, manželka bývalého britského premiéra. 

NSO ale není obyčejná soukromá společnost. Vyvíjí sledovací software používaný izraelskou rozvědkou a její vazby na izraelskou vládu a bezpečnostní složky jsou hlavním tajemstvím jejího úspěchu. Stovky výzkumníků pracujících v NSO se naučily svému řemeslu stejně dobře jako vojáci a důstojníci izraelské vojenské rozvědky. 

Z toho je zřejmé, že Pegasus nebyl vyvinut k tomu, aby odhaloval tajemství manželů při rozvodových řízeních. Od svého počátku je prodáván jako klíčový nástroj v boji proti teroristům a organizovanému zločinu a mezi jeho uživatele patří například FBI nebo německá Spolková policie. 

Připisuje se mu, že pomohl mexickým úřadům dopadnout drogového barona El Chapa a umožnil zatčení členů ISIS, kteří plánovali útoky v Evropě, dříve, než je provedli. Jeden z potenciálních palestinských teroristů při výslechu uvedl: „Izraelci věděli, o čem sním, ještě než se mi to zdálo.“ 

Kontroverze ale nastala, když se v posledním roce objevily důkazy o tom, že byl Pegasus používán proti novinářům, aktivistům za občanská práva, poslancům Evropského parlamentu, úředníkům EU, a dokonce i premiérům. Tento skandál vrhl na kybernetickou bezpečnost zničující světlo a vyvolal pobouření.

Přečtěte si

Projekt Pegasus: Napíchnutý Macron 

„Tato narušení na nejvyšší vládní úrovni ukazují, že je třeba zpřísnit mezinárodní regulaci sledovacího softwaru,“ uvedl pro Techmonitor Etay Maor, senior ředitel bezpečnostní strategie společnosti Cato Networks. „Vlády by měly mezi sebou uzavírat smlouvy o tom, co je a co není dovoleno dělat v mezinárodním prostoru [pokud jde o špehování]. Ve fyzickém světě se to již děje, ale nemyslím si, že v kybernetické oblasti je něco regulováno.“

Evropa začíná jednat

K zásahu proti společnostem, které nasazují Pegasus a další spyware od NSO, již vyzvali poslanci ve Velké Británii. Loni v listopadu podepsalo deset poslanců dopis, v němž požadují, aby vláda ukončila programy kybernetické bezpečnosti se zeměmi, o nichž je známo, že používají špionážní software NSO k útokům na své vlastní občany, a žádali také, aby na společnost NSO byly uvaleny sankce.

I v Evropské unii bylo rozhořčení tak velké, že přimělo Evropský parlament k vytvoření zvláštního výboru, jehož úkolem je aféru zneužití spywaru Pegasus vyšetřit. Výbor zahájil svou práci minulý týden a má při vyšetřování vysoké ambice. Předpokládá se, že bude pracovat přibližně dvanáct měsíců, ale jeho činnost je omezena jedním důležitým faktorem: nebude mít žádnou skutečnou pravomoc udělovat tresty nebo sankce. Na základě svých zjištění může vydat doporučení a usnesení, jeho skutečnou zbraní však bude dělat co největší hluk, aby na skandál upozornil.

Vyšetřování bude zahájeno prověřením stávajících vnitrostátních právních předpisů 27 členských států týkajících se sledování a bezpečnosti s cílem zjistit, zda způsob, jakým byl Pegasus používán, porušuje vnitrostátní právo nebo právo EU. Mezi zeměmi, které údajně nasadili špionážní software proti různým osobám, novinářům či aktivistům, jsou Maďarsko, Polsko a Španělsko. Poslanci Evropského parlamentu budou chtít sestavit úplný seznam vlád EU, které jsou na seznamu klientů NSO.

Izraelská NSO je v současnosti žalována společnostmi Apple a Meta, vlastníkem Facebooku, za porušení bezpečnosti a v listopadu ji americké ministerstvo obchodu zařadilo na černou listinu. 

Přečtěte si

Etický hacker Lupták: Podobnému útoku se skoro nedá bránit

Odborníci z oboru se v názorech na problémy společnosti NSO rozcházejí. Někteří izraelští technologičtí manažeři obvinili NSO, že v honbě za ziskem zašla příliš daleko a zavírala oči před tím, co její zákazníci s Pegasem dělali. Jiní obviňují americkou administrativu a technologické giganty z pokrytectví, že se pustili do relativně malé izraelské společnosti, která zpochybnila jejich dominantní postavení.

Slibované vyšetřování izraelské vlády se zatím nerozběhlo. „NSO zná příliš mnoho tajemství příliš mnoha vlád,“ uvedl minulý týden pro britské The Times nejmenovaný izraelský vládní úředník. „I když donutí společnost k rozpadu, bude tak či onak vzkříšena. Po těchto schopnostech je prostě příliš velká poptávka ze strany vlád, a pokud je nekoupí od NSO, objeví se jiní, kteří budou nabízet podobné služby.“

Autorka textu: Nina Kodhajová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková 

The post Pegasus napadl britské ministerstvo zahraničí a úřad premiéra. Jak spyware regulovat? appeared first on investigace.cz.