„Měl jste někdy offshorovou firmu v Karibiku?“ Tak zní otázka, kterou chci položit premiéru Andreji Babišovi ještě před publikováním série našich článků týkajících se jeho osoby v projektu Pandora Papers. Povede se to, dokonce dvakrát, a to při dvou různých příležitostech. Poprvé na červeném koberci, po němž kráčí k Městskému divadlu v Ústí nad Labem na společnou tiskovou konferenci s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Podruhé, když jde k autu po tiskové konferenci v areálu elektrárny Prunéřov. Andrej Babiš ale ani jednou neodpoví.
Pronásledujete mě
Dvě konfrontace „v terénu“ jsou poslední, na minimum redukovaný pokus, jak přimět premiéra Babiše, aby na téma svých offshorových firem na Britských Panenských ostrovech, ve Washingtonu a v Monaku, přes které koupil nemovitosti ve francouzském Mougin, řekl alespoň slovo.
Příležitostí měl během září dost, ani na jednu výzvu však nereagoval.
První žádost o rozhovor mu za všechna média zúčastněná v projektu Pandora Papers odeslali kolegové z Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ ) už 16. září 2021. Když nereagoval, ICIJ mu 20. září zaslalo tři stránky, 18 velmi konkrétních otázek, které jeho offshorové podnikání rozebíraly ze všech stran. Seznam všech otázek naleznete v naší Neprůstřelné sekci. Kolegové z BBC poslali své dotazy pro jistotu také Janě Adamcové z Úřadu vlády, stejně jako mluvčímu ANO Martinu Vodičkovi. Odpovědi byly urgovány i telefonicky.
Andrej Babiš celou záležitost naprosto ignoroval, nenapsal ani to, že se nebude vyjadřovat.
Nezbývalo proto nic jiného, než za ním během předvolební kampaně vyrazit do terénu. Štáb britské BBC 25. září zamířil do Královéhradeckého kraje, kde Babiš podepisoval svou novou knihu Sdílejte, než to zakážou a později se procházel na připravované akci záchranných složek.
„Chceme se vás zeptat na vaše nemovitosti ve Francii. Proč jste k jejich nákupu použil offshorovou firmu a proč jste je nepřiznal? Proč jste k nákupu nemovitostí použil tak komplikované schéma?“ volal na premiéra reportér BBC Rory Tinman z dálky a přes záda jeho bodyguardů. Když se v jeden moment pokusil dostat k Babišovi blíž, bodyguard v kostkované košili s černými brýlemi na čele ho odhodil na blízké hasičské auto.
Na otázky Babiš neodpověděl. Zato se na novináře BBC obořil: „Když mě chcete natáčet, musíte mě požádat o souhlas. Pronásledujete mě celý den, aniž byste mě požádali o dovolení.“
Když Babiše konfrontovali reportéři BBC…
Zdroj: @guardian pic.twitter.com/3S4dUgDRc2
— Filip Titlbach (@FilipTitlbach) October 3, 2021
Není místo
Další příležitost položit premiéru Babišovi alespoň nějakou otázku se naskytla 29. září, během společné tiskové konference s premiérem Orbánem v ústeckém divadle. Za investigaci.cz se na tuto akci chceme akreditovat hned tři, pro jistotu proto volám jedné z mluvčích vlády, Veronice Beníškové, jež má akreditace na starost. „Není problém, že nás bude z jedné redakce víc?“ ptám se. Říká, že není, počet míst prý není nijak omezen.
Nezávisle na sobě vyplňujeme akreditační formulář stejně jako kolegové z Le Monde či z německé NDR/WDR. Z Úřadu vlády nám ale postupně přicházejí e-maily podobného znění: „Z důvodu omezené kapacity tiskového sálu v ústeckém divadle Vás na tiskovou konferenci nemůžeme akreditovat.“
Rozhodneme se tedy improvizovat a do Ústí nad Labem navzdory zamítnuté akreditaci vyrážíme. Před divadlem poprosím dva jiné novináře, kteří akreditaci mají, zda by na tiskovce moji otázku – „Měl jste někdy offshorovou firmu v Karibiku?“ – nepoložil někdo z nich. První mě odmítne s omluvou, že má možnost jít i na následující (médiím ještě více uzavřený) „mítink s občany“ a organizátoři z ANO ho varovali, že jestli bude na tiskové konferenci klást nepříjemné dotazy, na mítink může zapomenout. Druhého kolegu otázka pobaví a slibuje, že pokud bude příležitost, tak ji položí. (Neuspěje, počet dotazů byl omezený, dostalo se jen na maďarskou televizi, Českou televizi a Prima CNN.)
Akreditovaní novináři se pomalu trousí do divadla. Dva muži s košťaty ještě zametají červený koberec, natažený od silnice k divadlu, aby na něm při příjezdu premiérů – kteří obědvali na ústecké Větruši – nebylo ani smítko. Kolona vládních aut také vzápětí přijíždí, z jednoho vystupuje premiér Babiš.
V ten moment se rozhodnu, vyrazím za ním a chvíli jdu po jeho boku na červeném koberci. „Pane premiére, jsem Čápová z investigace.cz, mám dotaz: Měl jste někdy offshore v Karibiku?“ stihnu říct svou otázku, než mě muž z ochranky odstrčí se slovy: „Ustupte, bude tiskovka, pak se zeptáte.“ Premiér Babiš na mě ani nepohlédne, kráčí dál po červeném koberci, jako by neviděl a neslyšel.
Obdobného přivítání se Orbánovi dostalo i u ústeckého divadla. pic.twitter.com/ugvEltakdG
— Adéla Karásková Skoupá (@skoupaa) September 29, 2021
Červený seznam
Před tiskovou konferencí v ústeckém divadle vzbudil rozruch seznam na stolku za dveřmi, podle kterého organizátoři novináře buď pustili, nebo nepustili dovnitř. Někteří z těch, kdo požádali o akreditaci, na něm byli vybarveni žlutě, jiní červeně. Z celkem asi devadesáti novinářů se jich na „červený seznam“ dostalo devatenáct.
Byli mezi nimi právě lidé z Le Monde, NDR/WDR či investigace.cz, tedy z médií, která spolupracovala na projektu Pandora Papers. „Na místě jsem zjistil, že moje jméno je na červeném seznamu stejně tak jako jména dalších zahraničních, ale i českých novinářů. Nevíme, proč nás tam nepustili,“ řekl pak Radiožurnálu zpravodaj Le Monde pro střední Evropu Jean-Baptiste Chastand.
Červenou také dostal třeba režisér Vít Klusák a jeho tým. Klusák v roce 2015 natočil o Babišovi situační portrét Matrix AB, který se současnému premiérovi ani trochu nelíbil. Začátkem září pak doprovázel Babišova syna Andreje na volební mítink, kde Babiš mladší konfrontoval svého otce s výčitkou, že ho zatáhl do svých her kolem farmy Čapí hnízdo.
Naopak novináři, od nichž se dalo očekávat, že nebudou klást nepříjemné otázky, se na ústeckou tiskovou konferenci dostali i bez akreditace. Například bývalý šéfredaktor Lidových novin István Léko, jehož jméno bylo pod seznamem akreditovaných dopsáno rukou. Právě tento novinář je známý svou loajalitou a servilností k Andreji Babišovi, předtím, než vedl Lidové noviny z premiérova svěřenského fondu, mu Babiš financoval mediální projekt Česká pozice. „Ročně dávám na Českou pozici 20 milionů korun,“ řekl Babiš v roce 2013. „Zbytek si István musí někde naškrábat.“
Proti omezování svobodné žurnalistické práce, kterou tato forma seznamu zjevně představuje, se později ohradil Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu (CZ IPI) a Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNZ), stejně jako francouzský syndikát novinářů.
Mikrofon vám nedáme
Další příležitost položit premiéru Babišovi zmíněnou otázku se naskytla hned o den později, 30. září, kdy měl společnou tiskovou konferenci s ministrem průmyslu a zároveň dopravy Karlem Havlíčkem a šéfem ČEZu Danielem Benešem v areálu elektrárny Prunéřov.
Na tuto tiskovou konferenci se investigaci.cz, stejně jako kolegyním z televize NDR/WDR, podařilo akreditovat bez problémů. Napadlo nás, že důvodem by mohl být fakt, že tyto akreditace nevyřizoval Úřad vlády ani ANO, ale tisková mluvčí ČEZu Soňa Holingerová.
Ani tady ale mikrofon do ruky nedostanu. Ačkoli se hlásím hned od začátku, tisková konference je ukončena ve chvíli, kdy bych měla dostat slovo, protože nikdo jiný se s dalším s dotazem už nehlásí.
Vyrazím proto za premiérem, odcházejícím v obležení bodyguardů směrem k autu. Do bezprostřední blízkosti Andreje Babiše mě ale muži z ochranky nepustí, ať se hnu, kam se hnu, narážím na jejich těla. Otázku sice řeknu tak nahlas, že ji premiér musí slyšet, ani tentokrát však neodpoví. Můj plán probojovat se až k autu, dát nohu mezi dveře, a mít tak premiéra na chvíli tváří v tvář pro sebe, vinou dobré práce ochranky nevyjde.