Pátek se s pátkem sešel a na programu dne je opět #zesvěta, kde se podíváme na zoubek rozličným bizarním druhům zločinu. Digitální zloději dat utřeli, neboť se jim do spyware systému nabourali hackeři a veškerá data jejich obětí vyhodili do virtuálního koše. V Černé Hoře se pro změnu chystá soud, který snad rozhodne spor o opály zmizelé před více než dekádou. Rybáři z africké Sierry Leone se sice o nic nepřou, ale bezúhonní také nejsou, což zjistil jeden tamní kapitán, když je načapal in flagranti při protizákonném rybaření. A v Kyrgyzstánu na závěr nadále probíhá útlak svobodných médií – investigativní server Kloop se tam údajně provinil špatnou formulací ve svých stanovách a měl by pykat.

#1 #SpywarePorazenLOL

Špionážní software v portugalštině s názvem WebDetetive za posledních několik let napadl na území Jižní Ameriky téměř 80 tisíc telefonů, a to převážně v Brazílii. Počet postižených by býval možná ještě vyšší, nebýt nejmenovaných hackerů, kteří využili bezpečnostních chyb WebDetetive a veškeré informace ze spywarové databáze odstranili. Udatní hackeři zabránili i tomu, aby zařízení do databáze nahrávala nová data. Skupina provozující tento spyware tak přišla o všechny informace, mezi nimiž byly například IP adresy, e-mailové adresy nebo historie privátních nákupů. Hrdě to potvrdili zmínění hackeři, jejichž totožnost zůstává neznámá: „#fuckstalkerware“.

Více informací o tom, jak se hackeři dostali do systémů špionážních softwarů, naleznete na webu TechCrunch.

#2 Křišťálově jasná hádka o opály

Kotor je nejzachovalejší středověké město Černé Hory. Právě tady zasednou za soudní stolec ctihodní představitelé tamní justice a budou se pokoušet rozplést gordický uzel případu ztracených opálů z roku 2011. Tehdy dva muži s jihoafrickými pasy přiletěli ze Švýcarska do Černé hory s téměř třiceti kilogramy opálů, což je duhový mineraloid známý svými údajně léčivými vlastnostmi: například by měl do života svého majitele vnášet naději a harmonii. Fenjekovi a Strelenskému, tedy těm dvěma, co k břehům Jadranského moře připlachtili ze země bank, kvalitní čokolády a neméně dobrého ementálu, ale opály přinesly spíše vrásky na čele. Dle jejich tvrzení jim totiž drahocenné kameny neznámé hodnoty „podvodně odnesl“ černohorský podnikatel s nemovitostmi Branko Ćupić. Ten měl na opálovou dvojici čekat na letišti a provést je koridory tak, aby se vyhnuli všem kontrolám. Poté měl milý Branko opály uložil do bezpečí hotelového trezoru. Akce proběhla podle plánu, avšak zadrhla se o rok později, kdy Ćupić odmítl drahokamy dvojici vydat. Fenjek a Strelensky se proto obrátili na policii. Ta nakonec opály našla a nařídila jejich trvalé zabavení, neboť orgány činné v tomto řízení se domnívaly, že kameny byly do země přivezeny nelegálně. Soud v Kotoru má proto rozhodnout o tom, komu opály skutečně patří, a také o vině či nevině Ćupiće. Nad kotorskou soudní síní se tím pádem vznáší naděje pro opravdové majitele duhových mineraloidů a dlouho by na sebe nedala čekat ani harmonie, jestliže by soudci gordický uzel konečně rozetnuli. Mimochodem, jedna z dalších vlastností opálu je prý ta, že dokáže svého nositele přinutit, aby přijal odpovědnost za své činy. Zda jsou Fenjek, Strelensky či Ćupić nuceni nosit opálové náramky, nám ale není známo.

Kompletní zprávu o komplikovaném hledání černohorských opálů najdete na stránkách Radio Free Europe.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Jak země EU špehují své občany

#3 Lovem ryb proti biodiverzitě

Už v roce 2003 jistý animovaný žralok Bruce z pohádky o klaunu očkatém, který zoufale hledá svého syna, prohlásil: „Ryba je kámoš, ne žrádlo.“ Těžko říct, co by řekl o průmyslovém lovu v chráněné mořské oblasti u břehů Sierry Leone. Kvůli místní rozmanitosti podmořské flóry i fauny a její zásadní roli při udržování zdravého ekosystému oceánu je zde lov traulery (loď s vlečnou sítí) zakázán. Povolení k rybaření zde mají jen drobní rybáři. Místní kapitán, který si přál zůstat v anonymitě, nicméně pořídil videozáznam, na němž jsou vidět dvě lodě, jež za sebou táhnou rybářské sítě právě v chráněné oblasti. K incidentu došlo jen několik dní poté, co novináři z OCCRP odhalili nedostatky ve sledování podobných plavidel, které se v pobřežních vodách Sierry Leone vyskytují. Z kapitánova videa je možné rozeznat část názvů inkriminovaných lodí, oba začínají slovem „Přátelství“. Zda by podobné přátelství naplnilo Bruceovy představy o tom, jak se kámošit s rybami, lze ovšem silně pochybovat.

Více informací o nezákonném lovu nabízejí webové stránky OCCRP.

#4 Děláš dobře svou práci? Půjdeš před soud

Médium Kloop, partnerská organizace OCCRP, podle kyrgyzské prokuratury nemá patřičnou licenci a svým zpravodajstvím znepokojuje veřejnost. Kyrgyzská prokuratura ve své žalobě nadto zdůrazňuje, že Kloop nemá šíření informací (což je hlavní funkce hromadných sdělovacích prostředků, pozn. red.) výslovně uvedeno ve svých stanovách. Na základě toho prokuratura žádá soud, aby Kloop zakázal. Stížnost prokuratury obsahuje celkem pět stran, z toho čtyři a půl kritizují údajnou manipulaci s veřejným míněním, kterou měli mít novináři z Kloop na svědomí. Podle šéfredaktorky tohoto média se jedná o další pokus omezit či přímo zakázat nezávislá média v zemi: „My ale budeme v naší práci pokračovat, dál budeme psát články a vytvářet obsah našeho webu.“

Jak se kyrgyzská prokuratura snaží potlačit nezávislá média v zemi, se detailněji dočtete na serveru OCCRP.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz. 

The post #zesvěta: Za opál ujít světa kraj appeared first on investigace.cz.

Málokdo drží krok s dobou tak jako zločinci a podvodníci. Jak se dozvíte v dnešním #zesvěta, k podvodům už byla zneužita i generativní umělá inteligence. Mimo to ozřejmíme, čím se poslední dobou na internetu baví mladí lidé a proč se jejich zábava moc nelíbí americké armádě. Nakoukneme ale i do strastí a slastí každodenního života v daňových rájích a poradíme, co dělat, pokud opravdu toužíte po tom zásobovat ruskou armádu.

#1 ScamGPT

Jestliže někdo reaguje opravdu rychle na nejnovější technologické trendy a objevy, jsou to podvodníci a zločinci. Což platí i pro případy velkých jazykových modelů a generativní umělé inteligence. Výzkumníci z bezpečnostní společnosti Sophos totiž varují, že v obchodech Google Play a App Store se objevují aplikace, které předstírají nabídku přístupu ke službě ChatGPT od neziskové organizace OpenAI. Podvodné aplikace nechají uživatele nejprve bezplatně vyzkoušet chatbota, načež od těch málo pozorných začnou vybírat předplatné. Fleecewary, jak se těmto typům zrádného softwaru přezdívá, tahají z méně technicky zdatných obětí nadměrné množství peněz za funkci, která je jinde dostupná zdarma nebo za velmi nízký poplatek. Těží také z toho, že uživatelé ne vždy vědí, jak spravovat své předplatné, a proto si neuvědomují, že i když aplikaci odstraní, jejich pravidelné platby budou u této služby nadále aktivní.

Abyste drželi tempo s nejnovějšími zločineckými trendy, přečtěte si text časopisu Wired.

#2 Rajský život v daňových rájích

Informovat o tom, jak se v daňových rájích daří ulitým penězům, je denním chlebem investigativních novinářů. Přitom se často opomíjí fakt, že při honbě za co nejlépe optimalizovanými daněmi se do daňových rájů nepřesouvají pouze společnosti nebo zisky, ale i lidé. A zatímco v případě peněz novináři zjišťují, co se s nimi v daňových rájích děje, zbohatlíků už se nikdo neptá, jak se jim na nové adrese vede a zda je jejich nový život opravdu rajský. Hodně daňových rájů totiž tvoří maličké státy, které jsou pro běžný život drahé, tamní společenské vyžití je oproti světovým metropolím minimální a třeba z karibských ostrovů je to všude daleko. Nejlépe by tak z pomyslného žebříčku daňových rájů, jenž by ovšem nehodnotil jen výši daně, ale i kvalitu života, vycházely země typu Švýcarska, které je pro bohaté cizince daňově příznivé a zároveň dostatečně velké a dobře propojené s okolními státy.

Pokud vás zajímají další úskalí (daňově) optimálního života, můžete se o nich dočíst v textu Financial Times.

#3 PeníZe nepáchnou

Za pár dnů tomu bude 15 měsíců, co Rusko zahájilo invazi do Ukrajiny. Od té doby se mnoho ruských oligarchů i státních společností ocitlo na všemožných sankčních seznamech, až se může zdát, že tato země je kompletně izolovaná, a je proto nemožné s ní jakkoli obchodovat nebo podporovat její armádní úsilí. Jenže zdání jako obvykle klame. Stačí totiž nedodávat zboží přímo ruskému státu a armádě, ale vzít to přes prostředníky. Pětadvacet evropských společností tak nadále vesele zásobuje ruské ozbrojené síly. Přesněji řečeno zásobují ruské společnosti, na něž se sankce nevztahují, a ty pak přeposílají evropské výrobky armádě. Mezi zmíněnou pětadvacítkou najdeme společnosti z Německa, Francie, Švýcarska, Maďarska, Itálie, Estonska, Litvy, Rakouska, Polska a Slovenska.

O evropských dodavatelích ruské armádě se dočtete v textu Insideru.

#4 Pentagon hunting PRO

Mladí lidé si na internetu našli novou zábavu. V poslední době je stále populárnější vyhledávání tajných dokumentů americké armády na komunikační platformě Discord. Vzniká tím napínavá soutěž mezi hledači a armádou, která se uniklé dokumenty snaží rovněž nalézt, aby je mohla co nejdříve odstranit. Tento druh „zábavy“ se rozmohl letošního dubna uprostřed příprav na ukrajinskou vojenskou protiofenzívu. Na citované sociální síti se tehdy objevilo velké množství dokumentů amerických zpravodajských služeb, a to včetně těch o válce v Ukrajině. Údajný původce úniku, jednadvacetiletý Jack Teixeira z Massachusetts, příslušník zpravodajské jednotky americké Národní letecké gardy, byl brzy poté zatčen. Jak se však záhy ukázalo, tajné materiály zveřejňoval téměř od samého počátku ruské invaze do Ukrajiny, ovšem na uzavřeném serveru, díky čemuž dokumenty unikaly pozornosti jak médií, tak i americké armády. Přesný počet písemností, které se dostaly na internet, je neznámý, únik je přesto považován za jeden z největších za posledních několik let.

Pravidla nové populární online hry se dozvíte buď v textu od Wall Street Journal nebo na ruském serveru Meduza.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

Autor textu a úvodní grafiky: Lukáš Nechvátal

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post #zesvěta: ScamGPT appeared first on investigace.cz.

Švýcarská prokuratura zahájila vyšetřování na základě loňské kauzy Suisse Secrets, v rámci které novináři odhalili, že banka Credit Suisse zavírala nad svými klienty a jejich majetky obě oči. Uniklé dokumenty ukazují, že si v bance zakládali účty kriminálníci a korupčníci z celého světa. Prokuratura ale nechce vyšetřovat banku, nýbrž whistleblowera, tedy člověka, který dokumenty poslal novinářům.

Švýcarsko má jedny z nejpřísnějších zákonů o bankovním tajemství na světě. Článek 47 zákona o bankovnictví z roku 1934 uvádí, že za vyzrazení informací o zákaznících banky třetí osobě může následovat postih až tří let vězení. Výjimku nemají ani novináři, kteří odhalují nekalé praktiky bankovních institucí, a tedy slouží veřejnému zájmu. Například v Česku mohou novináři hranice zákona do určité míry překračovat, pokud tak činí ve veřejném zájmu – například když publikují příjmy veřejně činných osob. 

Z Credit Suisse unikly dokumenty o zhruba 18 tisících bankovních účtech a 30 tisících držitelích účtů, přičemž některé jsou až z roku 1940. Vyšlo tím najevo, že mezi klienty banky byli například alžírský generál obviněný z mučení, děti ázerbájdžánského mocnáře, a dokonce srbský drogový boss známý jako Miša Banana. K zákazníkům Credit Suisse patřila i rodina šéfa egyptské zpravodajské služby, který pro CIA dohlížel na mučení osob podezřelých z terorismu, Itala obviněného z praní špinavých peněz pro nechvalně proslulou mafii ‚Ndrangheta, německého manažera, jenž uplácel nigerijské úředníky za telekomunikační zakázky, nebo jordánského krále Abdalláha II., na jehož osobním kontě se v jeden moment sešly peníze v hodnotě 230 milionů švýcarských franků (přes 5,5 miliardy korun), přestože Jordánsko pobíralo miliardové částky zahraniční pomoci. 

Tyto a jiné podobné dokumenty poskytl anonymní whistleblower německému deníku Süddeutsche Zeitung, který pak na kauze spolupracoval s nadnárodní novinářskou sítí Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) a devětatřiceti dalšími médii. Ve své zprávě jednomu z největších německých médií tenkrát whistleblower uvedl, že „odpovědnost za tuto situaci nenesou banky, ale švýcarský právní systém. Jednoduše řečeno, švýcarští zákonodárci jsou zodpovědní za umožňování finančních zločinů a švýcarský lid má díky přímé demokracii v této zemi moc s tím něco udělat.“

Přečtěte si

Boj proti finanční kriminalitě se komplikuje v Evropě i Americe

Loňská kauza sice zvířila vody jak na mezinárodní úrovni – švýcarské zákony kritizovala například Světová banka nebo Evropská unie –, tak na úrovni švýcarských politických stran, žádný výsledek to ale nepřineslo. Na základě zjištění novinářů německý europoslanec Markus Feber, mluvčí strany EPP (Evropská lidová strana), v Hospodářském a měnovém výboru Evropského parlamentu loni Švýcarsko kritizoval za to, že tamní banky nedostatečně předcházejí praní špinavých peněz a daňovým únikům. „Credit Suisse zřejmě preferuje pohled jinam, místo aby kladl obtížné otázky,“  uvedl s tím, že zákony o bankovním tajemství by nikdy neměly být prostředkem, jak ukrývat nekale nabyté finance. 

Navzdory kritice se švýcarský parlament nakonec rozhodl, že nastavené zákony o bankovním tajemství nebude nijak novelizovat, přestože například omezují svobodu tisku. Rozhodnutí nahrálo do karet Credit Suisse, který podal stížnost k Federálnímu státnímu zastupitelství (MPC), jež následně zahájilo vyšetřování „hospodářské špionáže, porušení obchodního tajemství a porušení bankovního tajemství“. Jestliže vyšetřovatelé whistleblowera identifikují, bude zřejmě čelit obžalobě z hospodářské špionáže.

Vzhledem k tomu, že hospodářská špionáž je ve Švýcarsku považována za politický trestný čin, upozornila MPC, že k jejímu stíhání je třeba povolení Spolkové rady a Spolkového ministerstva spravedlnosti a policie (FDJP). FDJP již údajně souhlas udělilo. 

Ne všichni švýcarští vrcholní politici ale s vývojem událostí souhlasí a článek 47, který de facto umožňuje skrývat i nekale nabyté finance, kritizují. Ženevský zemský rada a funkcionář sociálně demokratické strany Carlo Sommaruga podal na banku trestní oznámení s tím, že „už toho bylo dost“. 

Credit Suisse již loni po zveřejnění kauzy Suisse Leaks veškerá nařčení z ochraňování majetků korupčníků, tunelářů a zločinců z celého světa popřel. 

Podle Josepha Stiglitze, amerického ekonoma a bývalého viceprezidenta Světové banky, jsou přitom uniklé dokumenty jen malým zlomkem toho, jakou klientelu Credit Suisse ve skutečnosti skrývá. „Když pouhý malý výřez ukáže tolik problematických klientů, diktátorů a jejich rodin, válečných zločinců, úředníků a šéfů zpravodajských služeb, zkorumpovaných manažerů, obchodníků s lidmi, problematických hlav států, sankcionovaných podnikatelů a porušovatelů lidských práv – což je skutečná galerie lumpů –, co bychom viděli, kdyby se okno do banky otevřelo dokořán?“ uvedl loni pro OCCRP. 

The post Švýcarská prokuratura nevyšetřuje netransparentní banku, ale whistleblowera appeared first on investigace.cz.

Když byl v únoru 2016 do čela Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA), tehdy zmítané obrovskou korupční aférou, zvolen Švýcar italského původu Gianni Vincenzo Infantino, sebevědomě prohlásil: „Celý svět nám bude tleskat za to, co z FIFA uděláme.“ Jenže muže, který se prezentoval jako „reformátor s čistýma rukama, co FIFA zbaví všeho toxického“, doběhlo hned několik docela toxických afér.

Jméno Gianni Infantino se v minulosti v nějaké problematické kauze poprvé objevilo v souvislosti s datovými úniky, počínaje dokumenty z Panama Papers v roce 2016. Podle těchto informací Infantino mezi lety 2003 a 2006, kdy byl ještě ředitelem právního oddělení Unie evropských fotbalových asociací (UEFA), uzavřel dohody se dvěma muži, kteří byli následně obviněni z korupce. 

Předmětem uzavřených smluv byla práva na vysílání tří fotbalových soutěží: Ligy mistrů, Poháru UEFA a Superpoháru UEFA. Práva za poloviční cenu, než UEFA zájemcům běžně nabízela, koupila argentinská společnost Cross Trading, načež je obratem prodala ekvádorské televizní síti Teleamazonas za značně vyšší cenu. V případě Ligy mistrů UEFA prodala práva Cross Tradingu podle tehdejšího kurzu v přepočtu za více než 2,7 milionu korun. Teleamazonas je nicméně koupila za více než 7,5 milionu korun. K podobnému nárůstu ceny došlo i u práv k evropskému Superpoháru.

Firma Cross Trading, kterou vlastní argentinský podnikatel Hugo Jinkins, jenž založil i její dceřinou společnost Full Play, měla v zemích Latinské Ameriky práva na vysílání mezistátních zápasů. V roce 2015 byl ale Hugo Jinkins obviněn mimo jiné z toho, že zaplatil nejméně 53 úplatků vysoce postaveným fotbalovým funkcionářům.

Infantino podepsal zmíněné smlouvy právě s Jinkinsem. UEFA se po úniku informací bránila tím, že při podpisu nemohla vědět, že Jinkins bude o deset let později zapleten do kriminální aktivity. Stejně tak odmítala jakoukoliv spojitost s prodejem práv mezi společnostmi Teleamazonas a Cross Trading. 

Přečtěte si

Plzeňské mlžení v Lize mistrů

Tajné schůzky v hotelu

Každopádně se tato aféra začala vyšetřovat pod dohledem švýcarského generálního prokurátora Michaela Laubera. (Obě fotbalové instituce, UEFA i FIFA, sídlí ve Švýcarsku.) Jak ale vyšlo najevo, v letech 2016–2017, kdy už byl Infantino prezidentem FIFA, zorganizoval jeho přítel z dětství a rovněž prokurátor Rinaldo Arnold několik tajných schůzek v bernském hotelu Schweizerhof – ten mimochodem patří sousedící ambasádě Kataru. Schůzek se podle švýcarského týdeníku L’Illustré zúčastnilo pět osob v čele s Giannim Infantinem. V roce 2020 tak bylo otevřeno vyšetřování této kauzy a generální prokurátor Lauber byl ze své funkce s hanbou odvolán. Prezidentovi FIFA, který chtěl jeho prostřednictvím údajně ovlivnit šetření okolo prodeje televizních práv, tak hrozí až sedmiapůlletý trest vězení za podněcování ke zneužití profesní funkce a za maření trestního řízení, jak uvedl deník Illustré.

Celý případ má nyní na starosti prokurátor Stefan Keller. Všichni účastníci schůzek v bernském hotelu ale během prvních výslechů trpěli kolektivní ztrátou paměti ohledně důvodu i obsahu jejich tajných jednání. Podle švýcarského týdeníku se Infantino pouze nechal slyšet, že přece „není nic špatného na tom, když se náhodou sejde s generálním prokurátorem“. Ve švýcarském rádiu RTS se letošního 31. července k celé záležitosti vyjádřila i bývalá generální prokurátorka a známá žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Carla Del Ponte: „To je neuvěřitelné. Mimo ty dva byly schůzkám přítomny ještě další tři osoby a nikdo nic neví?! To znamená, že se všichni domluvili na falešném svědectví.“

Hopsa hejsa do Kataru

S kauzou souvisí i spekulace švýcarských novinářů, proč se Infantino s celou rodinou přestěhoval loni na podzim do Kataru. Poprvé v historii světových fotbalových šampionátů se tak stalo, že prezident FIFA změnil své bydliště ve prospěch pořadatelské země. Stěhování z Curychu do Dauhá odhalili letos v březnu novináři z bulvárního deníku Blick a FIFA tuto zvěst z počátku rezolutně popírala.

Teprve když deník zveřejnil informace o Infantiniho dcerách, které v katarském hlavním městě regulérně studují, FIFA změnila stanovisko a prohlásila, že se prezident přesunul do Kataru kvůli tomu, aby se mohl osobně podílet na organizační přípravě naprosto výjimečného turnaje. Podle reglementace FIFA má ale tyto aktivity ve své kompetenci generální tajemník organizace, Senegalec Fatma Samba Fiouf Samoura, jak uvádí deník Blick.

Přečtěte si

Zelená je tráva, fotbal je byznys

Infantino je známý svou slabostí pro arabský emirát, který brání zuby nehty vůči jakékoli kritice. Navíc se nikdy netajil oblibou přepychu a různých výhod, což přinejmenším luxusní dům na předměstí Dauhá i možnost využít v případě potřeby soukromý tryskáč vládce Kataru, šejka Tamíma Bin Hamad Ál Tháního, jistě splňují. Ve Švýcarsku se ale spíš spekuluje o tom, zda ho ke změně adresy nevedl fakt, že Katar nevydává své rezidenty k trestnímu stíhání v zahraničí. A jak dopadne vyšetřování prodeje televizních práv i tajných schůzek v hotelu Schweizerhof, bůh suď?

Neznámé sousloví fair play

Infantiniho jméno figurovalo rovněž v úniku dat z roku 2018, o němž psal server Der Spiegel a pro který se vžil název Football Leaks. Podle těchto informací dvaapadesátiletý Švýcar pomohl některým fotbalovým klubům vyhnout se trestům za porušení finanční fair play (FFP).

Jmenovitě šlo o kluby Manchester City a Paris Saint-Germain, jejichž majitelé pocházejí z Kataru. Infantino měl ze své pozice v UEFA umožnit těmto klubům, aby nadhodnotily své sponzorské smlouvy, což je v rozporu s pravidly FFP, které mají zabránit právě tomu, aby díky záměrně nadhodnoceným smlouvám, jež přitom neodpovídají skutečnosti, mohly mít kluby větší výdaje. V případě Manchester City byla smlouva nadhodnocená o desítky milionů eur, v případě Paris Saint-Germain šlo dokonce o stovky milionů.

Co je to finanční fair play?

UEFA Financial Fair Play Regulations je soubor předpisů, jež mají zabránit tomu, aby profesionální fotbalové kluby utrácely více, než vydělají, a přitom se nedostaly do finančních problémů, které by mohly ohrozit jejich existenci. Pravidla byla zavedena ve snaze ochránit evropské fotbalové soutěže před velkým množstvím peněz od zahraničních investorů především z USA, Ruska a arabských států, kteří začali investovat do špičkového fotbalu po celé Evropě. Zjednodušeně řečeno, podle FFP mají kluby vycházet s vyrovnaným rozpočtem a nemají se zadlužovat.

Za takové porušení FFP mohly oba kluby obdržet nejpřísnější možné tresty, například vyřazení z účasti v evropských pohárech. UEFA možné porušení pravidel vyšetřovala několik měsíců. Nakonec ale uzavřela s Manchesterem City i Paris Saint-Germain pouze smlouvu o vyrovnání. Právě k tomu měl podle dat Der Spiegelu přispět Infantino. Během řízení se několikrát sešel se šéfy obou fotbalových klubů a nabízel jim taková řešení, na něž neměl dostatečné oprávnění. 

Jsem dělník s máslem na hlavě

Šest let po slavném prohlášení Gianni Infantina, jak bude celý svět tleskat tomu, co z nejbohatší a nejmocnější sportovní organizací udělá, nemůžou FIFA přijít na jméno nejen fotbaloví fanoušci, ale i obránci lidských práv, členové a příznivci komunity LGBT a především všichni, jimž není lhostejné vykořisťování levné pracovní síly.

Šampionát probíhá v neobvyklém zimním termínu, v autokraticky řízené zemi bez fotbalových tradic, kde se nedodržují lidská práva, homosexualita je trestná a kde tisíce zahraničních dělníků z Indie, Pákistánu, Nepálu či Srí Lanky budovaly v těžkých klimatických podmínkách (letní teploty až okolo 50 stupňů) supermoderní stadiony i potřebnou infrastrukturu za mizerné platy a mnohdy v ohrožení vlastního života. (Katarští organizátoři oficiálně uvádějí 37 smrtelných úrazů při výstavbě stadionů, britský deník The Guardian v březnu 2021 publikoval číslo 6 751, kam na základě údajů z ambasád výše citovaných států spadají všichni zahraniční dělníci, kteří v Kataru zemřeli od roku 2010, kdy byla organizace šampionátu zemi přidělena.)

V předvečer zahájení turnaje už tuto neustálou kritiku nevydržely rozrušené nervy prezidenta FIFA, který před novináři přednesl podrážděný projev. Mimo různé nesmysly, kdy se například přirovnal k zahraničním dělníkům, přičemž jeho roční základní příjem činí v přepočtu přes 34 milionů korun, po světě se pohybuje v soukromých tryskáčích a pobývá v luxusních rezidencích, Infantino osočil všechny kritiky z pokrytectví a udělování falešných lekcí z morálky. Jak ale ukazují zmíněné kauzy, másla na hlavě má i on sám tolik, že by se mu leskla, i kdyby měl vlasy husté jako poctivý fotbalový trávník.

---

Autoři textu: Jaroslav Formánek, Kamila Plzáková
Autor úvodní fotografie: ČTK / Panoramic / JB Autissier

The post Fotbal: Proč prezidentovi FIFA ujíždějí nervy appeared first on investigace.cz.

Je tu další pátek a to znamená další výběr toho nejzajímavějšího ze světa organizovaného zločinu! Věděli jste například, jaký trest vám hrozí za špionáž? A nebo co teď frčí ve světě pašeráků zvířat? A co dělá Švýcarsko pro podporu nezávislé novinařiny? Vše a ještě více se dozvíte v dnešním #zesvěta.

#1 Každý není James Bond

Ve Spojených státech byla tento týden v pondělí odsouzena 59letá Xiaorong You za špionáž a podvody ke 14 letům vězení. Její příběh je ale poněkud nudnější než ten, co můžete znát například z filmů s Jamesem Bondem. You byla chemická inženýrka společnosti Coca-Cola, jež ukradla ve prospěch čínské vlády a čínských obchodních zájmů cenné informace týkající se speciálního nátěru plechovek. Obchodní tajemství, jehož vývoj stál v přepočtu téměř 2,9 miliard dolarů.

Že špionáž v reálném světě nemusí být nutně jako z filmu se můžete dočíst na stránkách amerického ministerstva spravedlnosti.

#2 Falešné profily stojí za Ruskem

Že se rusko-ukrajinský konflikt neodehrává pouze na území Ukrajiny ale i na internetu, není žádnou novinkou. Společnost CASM Technology, která se zabývá výzkumem škodlivých informací a dezinformací na internetu, ve dnech 2. a 3. března vysledovala 9 907 profilů propagujících podporu Ruska. BBC dál prozkoumala několik stovek z nich a zjistila, že značnou část tvoří profily falešné. Stovky profilů, které „stojí za Ruskem“, vznikly pár dní po začátku invaze a pouze ve velkém množství retweetovaly zprávy. Kryly se přitom za ukradené profilové fotografie, včetně například fotografií australské influencerky nebo amerického rappera, který byl před třemi lety zastřelen.

O dalším způsobu hybridní války se dozvíte na webu BBC.

Obrázky z denacifikace a populismu na domácím Twitteru

#3 Oslí kůže jako nový bitcoin?

Podle nové zprávy organizace Donkey Sanctuary je vedle mnoha nelegálních částí volně žijících zvířat, s nimiž se obchoduje po celém světě, rostoucím odvětvím také obchod s oslí kůží. Ačkoli se legálnost obchodu s oslí kůží různí, je často hluboce spojen s nelegálním obchodem s volně žijícími živočichy. Podle zprávy prodej nelegálních produktů z volně žijících živočichů spolu s oslími kůžemi umožňuje obchodníkům využívat legálně složitý obchod k maskování obchodu zcela nelegálního. Kůže se tak například používají k zakrytí zásilek nelegálních částí zvířat, jako jsou šupiny luskounů. Mezi největší zprostředkovatele tohoto obchodu pak patří sociální média, kde obchodníci často otevřeně a bez následků nabízejí své zboží.

#4 Švýcarský boj proti transparentnosti

Většina zemí světa si uvědomuje, jak je důležitá transparentnost a podporuje novináře a aktivisty v odhalování neprůhledných struktur. A pak je tu Švýcarsko. Místní zákonodárci se minulý týden rozhodli nedotknout se článku 47 federálního zákona o bankách a spořitelnách, který stanovuje trest odnětí svobody až na tři roky a pokutu pro toho, kdo prozradí důvěrné bankovní informace o klientovi švýcarské banky. Článek byl kritizován OSN, novináři a obhájci lidských práv jako porušující svobodu tisku. Švýcarští bankéři následně toto úterý rozhodnutí parlamentní komise nezrušit kontroverzní článek obhajovali. Dosud sice nebyl nikdo na základě tohoto zákona stíhán, zákon však účinně umlčuje místní whistleblowery a například zabránil místním novinářům v účasti na nedávné mezinárodní kauze Suisse Secrets.

Více se o nešťastném směřování jedné z nejneprůhlednějších jurisdikcí se dozvíte ve zprávě OCCRP.

Autor textu: Lukáš Nechvátal
Autorka úvodní grafiky: Nikola Klepáčková

The post #zesvěta: Každý není James Bond appeared first on investigace.cz.

Ačkoliv asi úplně všichni netrpělivě sledují vývoj a dění na Ukrajině, svět se nepřestal točit. A už vůbec se nezastavil svět organizovaného zločinu. Švýcarské banky nedobrovolně odhalily svá tajemství v rámci novinářského projektu Suisse Secrets, drogové kartely v Mexiku údajně přikrmují své tygry členy znepřátelených gangů a ve Velké Británii začali bojovat proti domácímu násilí vodou.

#1 Co to má v banšičkách?

Švýcarské banky jsou po desetiletí synonymem tajemství a vyvolávají představu obrovského bohatství bezpečně uloženého v horských trezorech. Je to silný brand a švýcarská vláda dělá vše pro to, aby ho ochránila. Problém ovšem je, že možností švýcarského bankovního systému využívají k nekalým účelům také například zkorumpovaní politici nebo organizovaní zločinci. Drakonické švýcarské zákony o bankovním tajemství téměř znemožňují ostatním vládám nebo novinářům s tím cokoliv udělat. Až dosud.

Prostřednictvím svého partnera, německého deníku Süddeutsche Zeitung, získala OCCRP uniklé záznamy o více než 18 000 účtech Credit Suisse. Jedná se o největší únik informací z velké švýcarské banky v historii, který novináři zpracovali v rámci projektu nazvaného Suisse Secrets (neboli Švýcarská tajemství). Jedná se jen o malou část celkových aktiv banky, ale i tak novináři v údajích našli desítky pochybných postav, včetně alžírského generála obviněného z mučení, dětí brutálního ázerbájdžánského mocipána, a dokonce srbského drogového bosse známého jako Miša Banana.

Celý projekt OCCRP Suisse Secrets spolu s jednotlivými odhaleními najdete na tomto odkazu.

#2 Vodou proti domácímu násilí

Policie ve Velké Británii zkouší při boji proti domácímu násilí novou zbraň. Vodu. Přesněji řečeno chytrou vodu, speciální forenzní kapalinu, která na první pohled vypadá jako voda, ovšem při nasvícení ultrafialovým světlem svítí. Ženy, které jsou oběťmi domácího násilí nebo třeba obtěžování, mají takovou vodu nastříkat na pachatele, čímž ho policie může díky unikátnímu složení každé dávky „chytré vody“ prokazatelně spojit s obětí, případně místem činu. Voda navíc zůstává na kůži až šest týdnů a na oblečení mnohem déle.

Jak léčit domácí násilí vodou se dočtete ve zprávě BBC.

#3 Příkrm tygrů bengálských podle mexických drogových kartelů

Mexické úřady zatkly člena zločinecké skupiny Los Ardillos, zabavily 11 ukradených vozidel, 28 kilogramů marihuany, zbraně, náboje a tři bengálské tygry. K čemu choval člen drogového kartelu tygry? Podle místních médií k tomu, aby je mohl krmit svými nepřáteli. Los Ardillos jsou totiž zapleteni do sporu o kontrolu nad drogovými trasami směřujícími do USA s nejméně dvěma dalšími mexickými zločineckými skupinami: Los Rojos (Rudí) a Los Guerreros Unidos (Spojení bojovníci). Je ale dost možné, že vysvětlení bude daleko prostší. Latinskoameričtí obchodníci s drogami rádi chovají exotická zvířata, jako jsou krokodýli, lvi a tygři, jako své domácí mazlíčky.

Když vám dojdou peníze na krmivo pro vaše domácí mazlíčky, prostě začněte válku gangů, jak se dozvíte od OCCRP.

#4 Nevěřte všem, co potkáte na internetu

Manželský pár se ve Spojených státech amerických u federálního soudu v Západní Virginii přiznal ke spiknutí za účelem poskytnutí důvěrných dat. Jonathan Toebbe byl odborníkem na jaderné pohonné systémy ponorek, což je jedno z nejpřísněji střežených národních tajemství. Podle ministerstva spravedlnosti se pokusil tyto informace prodat zahraniční vládě a posílal zprávy někomu, o kom se domníval, že je zahraničním úředníkem. Ve skutečnosti se jednalo o tajného agenta FBI. Jonathanu Toebbeovi měla asistovat jeho manželka Diana, která působila jako hlídka, zatímco její manžel zanechával informace v tzv. mrtvých schránkách. Bývalá učitelka půjde na základě dohody s federální prokuraturou do vězení až na tři roky, jejího manžela čeká trest v rozmezí 12-17 let.

Jak roky připravovaný komplot nakonec selhal kvůli jednomu falešnému přátelství si můžete přečíst u BBC.

The post #zesvěta: Švýcarská tajemství appeared first on investigace.cz.

Minulý týden vyšla zpráva The State of Tax Justice za rok 2021, která zkoumá ztráty státních příjmů v důsledku přeshraničních daňových úniků nadnárodních společností a jednotlivců, kteří přesouvají své majetky a finanční zisky do zahraničí. Státy celého světa tak letos tratily dohromady 483 miliard dolarů (v přepočtu zhruba 10,75 bilionů korun), tedy částku, za kterou by se například populace celého světa mohla třikrát kompletně naočkovat proti nemoci Covid-19. Chudé státy navíc poměrně ztrácejí daleko víc než státy bohaté.

Zpráva o stavu daňové spravedlnosti, zveřejněná organizacemi Tax Justice Network (TJN), Global Alliance for Tax Justice a globální odborovou federací Public Services International, uvádí, že ze 483 miliard dolarů, jež země ročně ztratí na daních, připadá 312 miliard dolarů na nadnárodní společnosti, které přesouvají své zisky do zemí s nízkou korporátní daní – tzv. daňových rájů. Zbylých 171 miliard dolarů se pak týká zneužívání daňových rájů bohatými jednotlivci.

Letošních 483 miliard dolarů, což je oproti loňsku o 56 miliard dolarů více, se skládá pouze z přímých daňových ztrát. To znamená z těch, které lze zjistit z analýzy údajů, jež nadnárodní společnosti samy vykazují, a také z bankovních údajů shromažďovaných vládami. V tomto odhadu však nejsou započítány nepřímé ztráty neboli ty, jež vznikají za situace, kdy státy v mylném domnění, že takto přilákají investice, samy snižují daňové sazby, aby vyrovnaly přímé ztráty způsobené odléváním zisků nadnárodních korporací. Podle odhadů MMF (Mezinárodní měnový fond) jsou tyto nepřímé ztráty až třikrát vyšší než ztráty přímé.

Pro datového odborníka z TJN Miroslava Palanského proto 483 miliard dolarů ročně ztracených v daňových rájích představuje pouhou špičku ledovce. „To, co můžeme vidět nad povrchem, vidíme díky určitému nedávnému pokroku v oblasti daňové transparentnosti. Víme ale, že pod povrchem je mnohem více daňových úniků, které stojí státy mnohonásobně více,“ dodává.

Lví podíl viny na tomto stavu nesou mezi zeměmi s vyššími příjmy členové OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), malého klubu bohatých zemí, jenž je zároveň hlavním tvůrcem světových pravidel v oblasti mezinárodních daní. Navzdory závazkům členů OECD ohledně omezení globálního zneužívání daní bylo zjištěno, že členové OECD jsou zodpovědní za 78 % daňových ztrát, které svět ročně utrpí. Vyjádřeno v penězích, jedná se o zhruba 378 miliard dolarů ročně (cca 8,56 bilionů korun).

Globální minimální daň v procesu

Největším viníkem mezi členy OECD je pak Velká Británie, nesoucí zodpovědnost za více než třetinu (39 %) světových daňových ztrát. Spojené království je zkrátka největší původce globálního zneužívání daní, k čemuž využívá síť tvořenou britskými zámořskými územími, jako jsou Kajmanské ostrovy, ale i korunními závislými územími, jako je Jersey, a samozřejmě londýnským finančním centrem City. Vláda Spojeného království má plnou moc nařizovat nebo vetovat tvorbu zákonů v těchto zámořských a závislých územích a klíčové vládní pozice v těchto jurisdikcích jmenuje královna.

Pavučina Spojeného království je spolu s členskými zeměmi OECD Nizozemskem, Lucemburskem a Švýcarskem zodpovědná za více než polovinu daňových ztrát, kterými trpí svět (55 %). Z těchto důvodů jsou tyto země často označovány jako „osa daňových úniků“. Svět kvůli těmto státům ročně přijde na daních o více než 268 miliard dolarů (přes 6 bilionů korun), což odpovídá více než 18násobku částky, která by v letech 2020 a 2021 celosvětově pokryla náklady na roušky používané v době pandemie.

Globální zneužívání daní, jež umožňují bohaté země, ale naopak nejvíce dopadá na chudobnější státy. Země s vyššími příjmy sice přicházejí o více daní v absolutních číslech (443 miliard dolarů ročně), avšak jejich daňové ztráty představují v celkovém státním rozpočtu menší část jejich příjmů. Jde o částku, která nepřesahuje 9,7 % jejich společných výdajů na zdravotnictví. Země s nižšími příjmy oproti tomu přicházejí v absolutních číslech sice o méně daní (39,7 miliardy dolarů ročně), jejich ztráty ale představují mnohem vyšší podíl na jejich daňových příjmech a výdajích. Dohromady země s nižšími příjmy takto přicházejí o téměř polovinu (48 %) svých rozpočtů na zdravotnictví a na rozdíl od členů OECD mají jen malé nebo žádné slovo v otázce mezinárodních pravidel, jež toto zneužívání nadále umožňují.

Česká republika ztrácí podle výpočtů TJN v daňových rájích přes 755 milionů dolarů ročně (zhruba 17 miliard korun). To odpovídá necelým 2 % daňových příjmů země a přepočteno na obyvatele každý z nás svým způsobem přichází za rok zhruba o 70 dolarů (necelých 1600 korun). Přibližně 87 % těchto ztrát vytvářejí společnosti přesouvající své zisky do daňových rájů, zbytek jsou daňové úniky soukromých osob. Naopak laxním přístupem v této sféře daňové politiky Česká republika umožnila nadnárodním společnostem „ušetřit“ za poslední rok vlády Andreje Babiše 97 milionů dolarů (cca 2,19 miliardy korun).

Autor textu: Lukáš Nechvátal
Autorka grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post 11 bilionů korun ročně mizí v daňových rájích appeared first on investigace.cz.

Nezávislá mezinárodní síť Tax Justice Network (TJN), zabývající se výzkumem a analýzou daňové a finanční regulace, varuje, že země Evropské unie přicházejí ročně o 27 miliard dolarů (678,5 miliardy Kč) na daních od amerických firem, které zneužívají zákon a převádí své zisky do zemí s nízkou korporátní daní z příjmu. Existence takových daňových rájů pro nadnárodní firmy tak může ohrozit například financování následků koronavirové pandemie.

Velké americké společnosti zneužívají zákon a převádějí své zisky do států EU, jež nabízejí velmi nízké korporátní daně. Tímto krokem tratí většina členských zemí Evropské unie ročně více než 17 miliard dolarů (427 miliard Kč) na daních z příjmu. Ze stávající situace naopak profitují Velká Británie, Švýcarsko (není členem EU) a Lucembursko, které nabízejí sazby daně od 10 do 0,8 procent. K této, už tak dost vysoké částce, je třeba přičíst i 10 miliard dolarů ročně (251,5 miliardy Kč), které se „ztratí“ v Nizozemsku. Jedná se přitom o peníze, jež  by mohly být použity na financování vědy a výzkumu, zdravotnictví nebo právě při řešení následků současné pandemie.

Tajnůstkáři ve světě financí

Členské státy Evropské unie si přitom rizika spojená s daňovými ráji zjevně uvědomují – svědčí o tom například před pár dny přijaté rozhodnutí Dánska, Polska a Francie neposkytovat finanční pomoc s následky pandemie firmám, které jsou registrované v daňových rájích. Italský premiér Giuseppe Conte minulý týden v rozhovoru pro nizozemský De Telegraaf Nizozemsko ostře kritizoval. Nazval je „podivným daňovým rájem“ a uvedl, že jeho „dumpingová politika (snižování cen jako forma konkurence – pozn. red.) jen přispívá k tomu, aby se v Nizozemsku registrovalo čím dál tím více firem“. Evropská ekonomika zkrátka nemůže růst, jestliže existují zadní vrátka ve formě daňových rájů. A právě obnova ekonomiky bude v nejbližší době velmi důležitá.  

Spočítáme vám to

Tax Justice Network provedla analýzu dat publikovaných Spojenými státy, která ukazují, kde přiznávaly americké firmy zisky za roky 2016 a 2017. Namísto toho, aby zisky vykazovaly v zemích, kde je vytvořily, přesunuly v roce 2017 zisky v hodnotě 115 miliard dolarů (2,8 bilionu Kč) do Spojeného království, Švýcarska, Lucemburska a Nizozemska, kde jsou sazby daně z příjmu korporací v praxi mnohem nižší. Činí tak proto, aby mohly v jiných evropských zemích  přiznat méně vydělaných peněz a zaplatit tak o miliardy méně na daních z příjmu. Samotné Spojené království, Nizozemsko, Švýcarsko a Lucembursko jsou společně odpovědné za polovinu světového vyhýbání se placení daní z příjmu. 

Zpráva dále upřesňuje rozložení daňových úniků. Za největší ztráty na korporátních daních z příjmu je odpovědné Lucembursko – více než 12 miliard dolarů ročně (300,3 miliard Kč) – následuje Nizozemsko s 10 miliardami (250,5 miliardy Kč), Švýcarsko se 3 miliardami (75,1 miliardy Kč) a Spojené království s 1,5 miliardami dolarů (37,6 miliard Kč) ročně. Nejvyšší daňové úniky pak byly nahlášeny v zemích, které pandemie koronaviru postihla nejvíce – Francie, Německo, Itálie a Španělsko.

Níže uvedená tabulka ukazuje země Evropské unie podle ztrát přímo zapříčiněných vyhýbáním se placení daní z příjmu. Podstatný je druhý sloupec, jenž prezentuje změnu ve výnosech dané země (tzn. o kolik méně země vybrala na korporátních daních z příjmu). Částky jsou uvedeny v miliardách dolarů.

Evropské daňové ráje nejen že připravují ostatní evropské země o zisky z korporátních daní z příjmu, navíc ochuzují zbylé členské státy i o peníze, které by vybraly, kdyby státy jako Lucembursko, Nizozemsko a Velká Británie měly nastavenou běžnou výši daní. Americké firmy se tedy nejen srocují v daňových rájích a platí daně z příjmu jen tam, ale zároveň platí daně tak nízké, že na tom prodělává celá EU. Lucembursko v tomto směru „plýtvá“ nejvíce – ročně vybere na daních z příjmu amerických firem jen 0,4 miliardy dolarů (10 miliard Kč). Za každý dolar, který Lucembursko vybere, přijde Evropská unie o 32 dolarů (za každých 25 Kč ztrácí  800 Kč). Nizozemsko, které vybere na daních asi 2 miliardy dolarů, připraví EU o 10 miliard dolarů ročně (50 miliard Kč vybráno, 250 miliard Kč ztráta).

Co jsou to daňové ráje? Vysvětlíme!

Co s tím?

Jak může Evropská unie proti zneužívání daňových rájů bojovat? Prvním krokem by mohla být dlouho připravovaná reforma jednotného způsobu danění pro celou EU (například the Common Consolidated Corporate Tax Base). Převádění profitu do daňových rájů by se stalo nepotřebným, protože by každý musel platit daně tam, kde nabyl zisků, nikoli tam, kde zisky přiznal.

Dalším způsobem, jak zlikvidovat daňové ráje, by bylo zavedení minimální daně z příjmu v celé EU ve výši 25 procent nebo více – navýšení daní z příjmu pro firmy, které profitují z pandemie, by navíc poskytlo Evropské unii dostatek prostředků na řešení následků krize spojené s covid-19. Jednotlivé země by také měly vypracovávat zprávy, které by zajistily transparentnost i pro nadnárodní společnosti. Tax Justice Network v tomto směru vytvořila pětistupňový test, jenž může snadno prověřit, zda daná společnost „ulívá“ své zisky do jiné země.

V době pandemie se více než kdy jindy ukazuje, že je na čase skutečně dobře sledovat, kam výdělky z dané země tečou – protože „odteklé“ peníze by jednotlivé státy mohly použít právě na podporu svých obyvatel, namísto podpory těch nejbohatších.

The post EU prodělává na evropských daňových rájích appeared first on investigace.cz.

Švýcarsko jako jediné odmítlo nabídku německé policie, která mu chtěla poskytnout unikátní data z Panama Papers. Jde o miliony dokumentů uniklých z právní firmy Mossack Fonseca. Ta pomáhala bohatým klientům zakládat společnosti v daňových rájích a tím se – často nelegálně – vyhýbat daním.

Podle Sonntags Zeitung obdrželo v září 2017 tuto nabídku od německého Spolkového kriminálního úřadu (BKA) celkem 16 zemí. Švýcarsko ale bylo jediné, které své policejní vyšetřovatele a státní zástupce do Wiesbadenu – sídla BKA – nevyslalo. Tím se připravilo o možnost získat od svých německých kolegů unikátní data, jež přibližují, jak mocní a bohatí lidé před státními úřady skrývali své příjmy za pomoci skořápkových firem a složitých právních struktur v daňových rájích.

Německý BKA má v souvislosti s Panama Papers k dispozici celkem 41 milionů dokumentů.

„Kdyby je procházel jeden policista, trvalo by mu to více než 300 let. A věřte mi, že i kdyby to přežil, pochybuju, že by si na konci pamatoval, co četl na začátku,“ sdělila reportérům investigace.cz Sabine Vogt, ředitelka Odboru boje proti závažnému a organizovanému zločinu, během loňského rozhovoru v sídle BKA ve Wiesbadenu.

 

Ačkoliv daňové ráje nejsou samy o sobě nelegální, jejich benevolentní jurisdikce jsou s oblibou zneužívány k praní špinavých peněz nebo k daňovým podvodům. Zveřejnění Panama Papers proto vyústilo v sérii odhalení, která připravila o pozici mnoho světových státníků – například premiéra Islandu Davída Gunnlaugssona nebo předsedu vlády Pákistánu Naváze Šarífa.

A právě Švýcarsko patřilo mezi země s nejvyšším počtem takzvaných prostředníků, tedy právních a konzultantských firem či jednotlivců, kteří pomáhali bohatým klientům skrývat jejich reálný majetek tím, že pro ně zakládali a spravovali složité firemní struktury v Panamě, na Britských Panenských ostrovech, na Bahamách a jinde.

Uniklé dokumenty z Panama Papers odhalily, že na těchto operacích se podílelo 1339 švýcarských právníků, finančních poradců a dalších zprostředkovatelů, kteří za posledních 40 let pomohli založit 38 tisíc společností v daňových rájích.

Mluvčí švýcarské federální policie řekl, že tamní vyšetřovatelé jsou s německými kolegy v kontaktu. Německá policie však tvrdí, že od švýcarských kolegů dosud neobdržela žádnou žádost o spolupráci v souvislosti s Panama Papers. Kancelář švýcarského státního zastupitelství to vysvětluje tím, že je údajně omezena předpisy, jež stanovují, za jakých podmínek může získat nebo použít takový důkazní materiál.

Panama Papers nám poskytly chybějící vodítko

Autor: Jakub Šimák

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Ticho po švýcarských bankovních pěšinách appeared first on investigace.cz.