Vláda Viktora Orbána utratila během pandemie covidu-19 stovky milionů eur za nepoužitelné zdravotnické vybavení, přičemž veřejné peníze skončily v kapsách pochybných podnikatelů. Kvůli nepružnému systému maďarského zdravotnictví čekají na lékařské vyšetření desetitisíce tamních obyvatel, což svádí ke korupci. Na Slovensku byli z přijímání úplatků za špatné reformy zdravotnictví obviněni poslanci parlamentu a rodina vysokého státního úředníka Kajetana Kičury inkasovala statisíce eur díky jeho manipulaci s veřejnými zakázkami ve prospěch soukromých společností. Rumunsko se pro změnu potýká s hrubým zacházením se seniory v domovech důchodců a také se zjištěním, že téměř polovina rumunských nemocnic představuje pro pacienty bezpečnostní riziko v podobě požárů způsobených starou elektroinstalací. V Bulharsku jsou zase prostředky ze zdravotního pojištění odčerpávány pomocí systému falešných hospitalizací.

Zkorumpované zdravotnictví v Maďarsku 

Uplácení personálu kvůli přednostnímu zacházení nebo konkrétní službě je v maďarském zdravotnictví běžná forma korupce. Vzhledem k nízkým mzdám a nepříznivým pracovním podmínkám úplatky od pacientů přijímá mnoho lékařů i zdravotních sester. Ve snaze bojovat proti této formě korupce Maďarsko od roku 2021 poskytování a přijímání odměn za lékařské zákroky kriminalizuje. V roce 2022 protikorupční policejní agentura takových případů zaznamenala jedenáct. 

Vlivem pandemie došlo v Maďarsku k rozšíření soukromé zdravotní péče. Hlavním důvodem byly především dlouhé čekací lhůty a pokles kvality veřejného zdravotnictví. Podle oficiálních údajů je v současné době na čekacích listinách téměř 40 000 pacientů a některé zákroky se odkládají déle než půl roku. Investigativní server Átlátszó přinesl díky celostátnímu průzkumu, který se na měření těchto problémů zaměřil, informaci, že pacienti čekají na zásadní operace nejen několik měsíců, ale mnohdy i více než rok. 

V prvním roce pandemie maďarská vláda prostřednictvím státních organizací i společností s nejasným pozadím shromáždila největší kapacitu plicních ventilátorů na světě, tedy v poměru k počtu obyvatel. Maďarské daňové poplatníky přišlo těchto 17 000 ventilátorů na více než 772 milionů eur (přes 17 miliard korun). Podle tehdejších cen se plicní ventilátor přitom prodával za zhruba půl milionu korun a maďarské nákupy by tak měly vyjít na přibližně 355 milionů eur. V roce 2022 vláda bezplatně předala stovky ventilátorů zemím, jako je Česko, Slovensko, Ukrajina, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Libanon, Jordánsko, Kyrgyzstán, Uganda, Moldavsko a Tunisko. 

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Zdravotnictví

I přesto, že dříve zakoupené čínské vybavení za miliony eur zůstalo nevyužito, nakoupilo maďarské ministerstvo zahraničních věcí dalších tisíc předražených ventilátorů od nizozemsko-izraelské společnosti. Server Átlátszó rovněž zjistil, že jedním z velkých příjemců pandemického byznysu v Maďarsku byl János Hiszem, klíčová postava spojená s aférou ázerbájdžánského laundromatu. Hiszemova společnost dodala maďarské vládě ventilátory a další zdravotnické pomůcky za 79 milionů eur (téměř dvě miliardy korun). 

Více než sedm milionů kusů nekvalitních respirátorů nakoupila vláda v Číně, aby je rozdala lékařům, zdravotníkům a příslušníkům policie i armády. Obchodní společnost, která tuto zakázku získala, obdržela od vlády přes 35 milionů eur (přes 840 milionů korun). Server Átlátszó též zjistil, že i když vláda jednala přímo s výrobcem vakcíny Sinopharm, očkovací látky nakonec nakoupila přes prostředníka za vyšší cenu. Těsně před uzavřením obchodu změnila zprostředkovatelská společnost sídlo i majitele, přičemž nový vlastník měl podle Átlátszó v minulosti pochybné obchodní transakce.

Podivné finanční machinace Kajetana Kičury na Slovensku

Na začátku pandemie nakupovala slovenská Správa státních hmotných rezerv pod vedením Kajetana Kičury – osobního přítele bývalého premiéra Roberta Fica – ochranné zdravotnické prostředky (respirátory, chirurgické roušky nebo ochranné rukavice) od malých a neznámých firem. 

V březnu 2020 úřad podepsal kupní smlouvu se společností Lacorp na ochranné masky a respirátory v celkové hodnotě 35 milionů eur (přes 841 milionů korun). I když tento nákup nevládní organizace označily za značně předražený, Správa hmotných rezerv podepsala další smlouvu s nově založenou společností A-test. Přestože tato firma se státem nikdy neobchodovala, měla mu dodat jednorázové roušky za 13 milionů eur (přes 312 milionů korun). Firma nakonec roušky nedodala a zároveň odmítla vrátit zálohu ve výši téměř čtyř milionů eur (přes 96 milionů korun). Za tyto nákupy Kičuru nově ustanovená slovenská vláda v roce 2020 odvolala a Národní kriminální agentura ho obvinila z přijímání úplatků a z legalizace zisku z trestné činnosti. 

Poté, co Správa hmotných rezerv uzavřela pochybné smlouvy, Kičurův syn koupil dva byty za statisíce eur bez hypotečního úvěru. Podle státního zastupitelství Kičura manipuloval s výběrovými řízeními na nákup zdravotnických pomůcek, jako byly respirátory a operační roušky, a stát tak údajně připravil o zbytečné výdaje ve výši až pěti milionů eur (přes 120 milionů korun). Kičura čelí obvinění z korupce i v dalších kauzách z doby, kdy byl osm let v čele Správy státních hmotných rezerv. 

Kauza Gorila 

Před Vánocemi 2011 došlo k úniku zpráv o operaci, kterou Slovenská informační služba prováděla pod krycím jménem Gorila. Událost odhalila jeden z největších politických a korupčních skandálů v novodobé historii Slovenska. Informace totiž ukázaly, že finanční skupina Penta a její bývalý šéf Jaroslav Haščák měli vlivné známosti v politických kruzích. Penta vlastní největší soukromou zdravotní pojišťovnu v zemi, nemocnice a lékárny. Jak naznačují dokumenty Gorila, finanční skupina se snažila získat kontrolu přímo nad ministerstvem zdravotnictví. I když vyšetřování přineslo některé indicie o trestné činnosti související s tímto případem, trestné činy nakonec nebyly potvrzeny. Kauza přesto zůstává nevyřešeným a kontroverzním tématem. Haščák i Penta jakékoli pochybení popírají.

Nekvalitní rumunská péče

Na začátku roku 2023 přišli rumunští investigativní novináři se zjištěním, že v několika centrech pro seniory a osoby se zdravotním postižením dochází ke špatnému zacházení s klienty. Centra byla napojena na tehdejší ministryni pro rodinu a rovné příležitosti Gabrielu Fireu. O půl roku později prokurátoři Ředitelství pro vyšetřování organizovaného zločinu a terorismu odhalili, že centra provozovaly dvě zločinecké skupiny, které pro své podnikání dostávaly podporu z veřejných zdrojů. Na základě těchto informací odstoupili ministr práce i ministryně pro rodinu a byly suspendovány osoby, jež měly na provoz center dohlížet. 

Během posledních let také desítky Rumunů zemřely při požárech v tamějších starých nemocnicích, přičemž mnoho smrtelných případů způsobily závady elektroinstalace. Strašlivé následky v podobě ožehnutých lůžek, zčernalých oddělení a zbytků ohořelých těl pacientů jsou symbolem velkých nedostatků státního zdravotnického systému. 

Novináři z rumunského serveru Context.ro tuto skutečnost několik měsíců vyšetřovali a zjistili, že téměř polovina státních nemocnic má jednotky intenzivní péče vybavené elektroinstalací starší než dvě desetiletí. Trestní případ, který skončil rozsudkem vězení, potvrdil, že hlavní příčinou požáru v dětské nemocnici v Bukurešti, jenž tragicky ukončil život šesti dětí, byla stará a vadná elektroinstalace na jednotce intenzivní péče. Rumunský premiér k situaci ohledně zastaralých nemocnic dodal, že takový je v současné době systém veřejného zdravotnictví. 

Podvodné odčerpávání peněz ze zdravotní pojišťovny v Bulharsku

Bulharské zdravotnictví je údajně podfinancované, systém je nepřívětivý k pacientům a často vyvolává veřejné skandály, což se týká jak veřejných nemocnic vybudovaných za komunismu, tak i nových soukromých nemocnic a zdravotnických středisek. Obojí financuje Národní zdravotní pojišťovna (NZOK). Rozpočet NZOK činí ročně asi 3,5 miliardy eur (přes 82 miliard korun), dvě miliardy eur plynou z daní a poplatků za zdravotní pojištění, zbytek ze státního rozpočtu. Bulharsko se navíc již několik let potýká s technickými problémy spojenými se zavedením moderního elektronického systému zdravotní péče, což má za následek špatnou sledovatelnost výdajů na zdravotnictví. 

Novináři z bulharského serveru Bivol zjistili, že kvůli neexistenci účinné elektronické kontroly dochází k obchodování s léky. Nemocnice lék vyfakturují zdravotní pojišťovně, některým pacientům dají placebo (vizuálně podobnou látku bez léčivé složky) a originální lék pošlou do zahraničí, za což dostanou peníze. 

Investigativní novinářka Miroluba Benatova v roce 2021 nadto odhalila systém zavedený ve státní nemocnici Lozenec v Sofii, který umožňoval odčerpávat peníze z NZOK prostřednictvím falešných pacientů. Nemocnice vykazovala neexistující hospitalizace a získala navíc 200 000 eur (téměř pět milionů korun). Předpokládá se, že stejné postupy používají i další nemocnice po celé zemi. Díky těmto informacím začala prokuratura případ vyšetřovat, do dnešního dne ale nebyla vznesena žádná obžaloba. 

To však není jediný problém nemocnice Lozenec. Po dlouhá léta komunismu byla až do nového milénia nejluxusnějším státním zdravotnickým zařízením. V roce 2022 v ní proběhl audit, jenž ukázal mnohá pochybení včetně nelegálních transplantací ledvin od chudých ukrajinských a moldavských občanů bohatým pacientům ze Spojených arabských emirátů (SAE), Japonska a dalších zemí. Dárci falešně předstírali, že jsou blízkými příbuznými pacientů – což je jediný případ, kdy bulharská legislativa takové transplantace připouští.

Kromě toho dochází v bulharském zdravotnictví běžně k přesouvání na čekacích listinách týkajících se transplantací, a to ve prospěch významnějších lidí, a dále k nepotismu a korupci. Například během pandemie využívali politici a veřejně známé osoby nejlepší péče v sofijských nemocnicích, zatímco obyčejní lidé umírali na nedostatek kyslíku v regionálních zdravotnických zařízeních.  

Bulharsko v té době rovněž bojovalo s nekvalitními či předraženými čínskými respirátory. Nejkurioznějším případem byl ovšem dar zdravotnického materiálu ze Spojených arabských emirátů, z něhož se vyklubala zásilka datlí. 

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Zdravotnictví II appeared first on investigace.cz.

Pracovní týden se pomalu chýlí ke svému konci, což znamená, že je ideální čas na další souhrn zpráv z uplynulého týdne. V dnešním vydání se dozvíte, že protiruské sankce nedopadají pouze na Rusy, jak by se na první pohled mohlo zdát, nebo kde také mohou skončit peníze Evropské unie určené pro chudé a hladovějící. To vše a ještě více v dnešním #zesvěta.

#1 Kolaterální škody protiruských sankcí

Většina světa na Ruskou agresi na Ukrajině reaguje gradujícími sankcemi vůči Rusku. Ty ale nedopadají pouze na Rusko a jeho obyvatelstvo, ale také na občany okolních států, kteří do Ruska dojíždějí, nebo odjíždějí za prací, aby zaopatřili svou rodinu. Miliony lidí z chudších zemí jako jsou například Kyrgyzstán, Uzbekistán nebo Tádžikistán si tak kvůli slábnoucímu rublu a obchodu ve většině případů už nemohou dovolit posílat svým rodinám peníze, které vydělali. A pokud jejich příjem vyschne úplně, pravděpodobně se kvůli rostoucím cenám letenek ani nebudou moci vrátit domů. Sankce postihují nejen je, ale také jejich rodiny, které jsou na těchto příjmech často závislé.

Jak vážné jsou kolaterální škody vzniklé při uvalování sankcí a kolik lidí postihnou se dočtete v textu OCCRP.

#2 Slepá skvrna amerického finančního systému

Víte, která ze zemí je jedním z největších bojovníků proti praní peněz a krácení daní a zároveň největším daňovým rájem na světě? Správná odpověď zní Spojené státy americké. Jednou z výrazných slabin jsou tzv. registrovaní zástupci, kteří zakládají a posléze i zastupují v zemi registrované společnosti. Takového krytí s oblibou využívají boháči, zločinci nebo internetoví podvodníci.

Jak moc velký problém registrovaní zástupci představují a jakým nekalostem například pomohli si můžete přečíst v rozsáhlém textu ICIJ.

#3 Fondy evropské pomoci zločineckým gangům

Naším rumunským a bulharským kolegům se podařilo dopátrat část peněz, které v roce 2012 zmizely z projektu Evropské unie na zajištění potravin pro hladovějící Rumuny. Zástupci EU si na distribuci jídla totiž nevědomky vybrali společnost, za kterou stály údajné postavy bulharského organizovaného zločinu. Ti za 19 milionů eur (v přepočtu zhruba 520 milionů korun) místo základních potravin, jako je mouka nebo olej, pro chudé Rumuny nakoupili pobyty v luxusních hotelech a drahé jídlo pro sebe.

Kterak finanční pomoc nakonec přeci jenom pomohla (jen úplně jinak úplně někomu jinému) se dozvíte v textu OCCRP.

#4 Vrahové Chášukdžího (pravděpodobně) vyváznou bez trestu

Soud v Turecku nařídil přeložit soudní proces v případu vraždy saúdského disidenta a novináře Džamála Chášukdžího do Saúdské Arábie. Tímto krokem téměř jistě zhasla poslední naděje na spravedlnost za ohavný zločin, jenž vyvolal celosvětové pobouření. Turecký ministr spravedlnosti Bekir Bozdağ, který minulý týden schválil předání případu do Saúdské Arábie, sice ve svém prohlášení uvedl, že proces bude pokračovat v Saúdské Arábii a že Turecko počká na odsouzení a rozsudky, než se vzdá vlastního případu. Saúdští představitelé ovšem už dříve uvedli, že svůj proces, který za podivných okolností skončil v roce 2019, považují za konečné slovo v této věci.

Jak zlepšit turecko-saúdské vztahy a zároveň zastrašit nepohodlné novináře se dočtete v textu The New York Times.

Autor textu: Lukáš Nechvátal
Autorka úvodní grafiky: Nikola Klepáčková

The post #zesvěta: Kolaterální škody protiruských sankcí appeared first on investigace.cz.

Zákon o evidenci skutečných majitelů a nouzový stav se zřejmě přitahují. Poprvé se potkaly už letos v březnu. Návrh zákona tehdy zařadil na program prvního jednání vlády v nouzovém stavu – „mimořádně“ – sám premiér Andrej Babiš (ANO). Přitom právě jemu zákon v tehdejší podobě vysloveně nahrával – svěřenské fondy, do kterých vložil své firmy, měly totiž výjimku. Skutečného majitele uvádět nemusely. „Když jsem to zjistil, udělali jsme tiskovku,“ říká pirátský poslanec Vojtěch Navrkal. Vláda pod tlakem opozice a médií špatný zákon, předložený ve špatné době, nakonec stáhla.

Teď se situace opakuje. Bez větší pozornosti prošel minulý týden zákon o evidenci skutečných majitelů druhým čtením v poslanecké sněmovně. Do českého práva má převést evropskou směrnici (5. AML – Anti Money Laundering) proti praní špinavých peněz a financování terorismu, která akcentuje právě průhlednost vlastnictví a finančních toků. A vládní návrh znovu neměří svěřenským fondům stejným metrem jako ostatním firmám.

Česká kreativita

Znát skutečné majitele firem, přes jejichž bankovní účty mohou téct velké peníze, kteří pobírají dotace či získávají veřejné zakázky, je pro boj s legalizací výnosů z trestné činnosti a financováním terorismu klíčové. Právě na skutečné majitele proto cílí evropská směrnice označovaná zkratkou 5. AML. Po členských zemích Unie chce, aby ve své legislativě pojem skutečného majitele jasně vymezily, zavedly evidenci majitelů a promyslely, jakým způsobem ověřovat pravdivost takto shromážděných dat. Neméně důležitým úkolem je stanovení sankcí, jež mají případně dopadnout na toho, kdo zalže nebo něco podstatného zatají. 

Směrnici jsme měli implementovat nejpozději letos v lednu, avšak ministerstvo spravedlnosti, vedené Marií Benešovou, s předložením zákona o evidenci skutečných majitelů otálelo. A jak už bylo řečeno, zákon se nakonec – z aktivity premiéra Babiše – měl dostat na jednání vlády právě v době, kdy kvůli pandemii koronaviru a čerstvému vyhlášení nouzového stavu měla země úplně jiné starosti. Po vlně kritiky vláda návrh zákona z programu stáhla.

Návrh se nakonec dostal do sněmovny až v červnu a kritizovaná pasáž – že svěřenské fondy budou mít z evidence skutečných majitelů výjimku – z něj zmizela.

Opoziční poslanci přesto nejsou spokojeni. Svěřenské fondy už sice nemají výjimku, zároveň pro ně ale platí zvláštní režim. „Když se člověk podívá na evropskou směrnici, z níž zákon vychází, nikde tam není, že by svěřenské fondy měly být v nějakém zvláštním režimu. Je to jakási česká kreativita,“ kritizuje vládní předlohu poslanec Vít Rakušan, předseda Starostů a nezávislých (STAN). „Když máme premiéra, jehož majetek je ve svěřenských fondech, může vláda vysvětlovat sebelíp, proč se této kreativity dopustila. Vždycky to bude nevěrohodné, vždy tu bude podezření, že se premiérovi sjednává nějaká výhoda.“

Přečtěte si

Česká dotační bažina

Špatná doba

Rakušan proto spolu s pirátským poslancem Navrkalem prosazuje pozměňovací návrh, podle kterého by pro svěřenské fondy platila stejná pravidla jako pro všechny ostatní právnické osoby. „To, co nyní navrhuje vláda, je výkladově nejisté, nejednoznačné,“ říká Navrkal. „V praxi by to zřejmě znamenalo, že by se výkladem zákona musel často zabývat soud, a to případ od případu.“

Piráti by rádi změnily vládou předložený návrh ještě v dalších bodech. Například pokuty za lživé nebo zatajené informace by měly být vyšší, aby se jich zalekly i velké firmy. Mimo to také požadují, aby případné nesrovnalosti mohl oznamovat kdokoli, nejen úředníci, kteří budou za evidenci zodpovídat.

Zákonem se teď bude zabývat ústavněprávní výbor a v horizontu měsíce nebo dvou by ho měla schválit sněmovna. Zda se opozici podaří prosadit takovou podobu, která by opravdu důkladně zprůhlednila majetkové struktury, záleží mimo jiné i na tom, jak se k normě postaví vládní sociální demokraté či rádoby opoziční komunisté.

„Nouzový stav není zrovna vhodná doba pro tento zákon,“ říká předseda starostů Rakušan. „Při prvním nouzovém stavu v březnu chtěla vláda zneužít situaci, kdy byla pozornost upřena jinam. Teď je to jen smůla. Ale faktem je, že pozornost lidí je opět upřena jinam než na majetkové poměry pana Babiše.“

Každopádně Evropa nám důležitost toho, že skuteční majitelé firem mají být nepochybní, v posledních dnech znovu připomněla. Podle loňského auditu Evropské komise je premiér Babiš ve střetu zájmů, protože má přímý i nepřímý vliv na svěřenské fondy, do kterých v roce 2017 vložil kvůli českému zákonu o střetu zájmů akcie svých firem Agrofert a SynBiol. Česku kvůli tomu hrozí, že přijde o unijní dotace. Babiš střet zájmů popírá. Za Česko poslalo vyjádření k auditu ministerstvo pro místní rozvoj, vedené Klárou Dostálovou (ANO). Komise odpověděla minulý týden, když do Prahy zaslala svou reakci na české stanovisko ke své auditní zprávě. Její obsah zatím není znám.

The post Jiný metr na svěřenské fondy appeared first on investigace.cz.

Více než dvacet let chrání Evropský úřad pro boj proti podvodům (běžně známý jako OLAF, z francouzského Office européen de lutte antifraude) finanční zájmy EU, vyšetřuje podvody, korupci a závažné zneužívání rozpočtu Unie a jejích institucí. Vytyčil také politiku Evropské komise pro boj proti podvodům.

OLAF zkoumá celou řadu přestupků od pochybení v postupech zadávání veřejných zakázek až po celní podvody a padělání dokumentů. Veřejně je přitom známo jen velmi málo informací o dopadu jeho vyšetřování ve visegrádském regionu, kde ke zpronevěře fondů EU dochází od chvíle, kdy se tyto země v roce 2004 k Unii připojily. OLAF nemá žádné soudní pravomoci, kterými by státní orgány činné v trestním řízení přinutil jednat podle svého doporučení. Samotné vlády tohoto evropského regionu zároveň ukazují, že návrhy OLAFu neberou vždy dostatečně vážně.

V letech 2014 až 2018 provedl OLAF v celé EU téměř 1 200 vyšetřování a doporučil Evropské komisi získat zpět do rozpočtu EU přes 6,9 miliard eur. Vydal také téměř 1 700 návrhů na soudní, finanční, disciplinární a správní kroky, které mají příslušné orgány v konkrétních členských státech EU provést. Když byl však OLAF dotazován ohledně rozsahu a povahy těchto podvodných aktivit v oblasti Visegrádu, zdráhal se poskytnout jakékoli bližší informace.

Některé údaje o členských zemích EU lze přesto ve výročních zprávách OLAFu nalézt: Jedna z roku 2018 uvádí, že celkem 95 dokončených vyšetřování v oblastech evropských strukturálních a investičních fondů a zemědělství prováděných v letech 2014 až 2018 se týkalo zemí visegrádského regionu, tedy Polska, Maďarska, České republiky a Slovenska. Co se těchto čtyř let týče, OLAF doporučil, aby se zpět do fondů EU vrátilo celkem 0,45 % plateb. Pro některé země visegrádského regionu jsou tato čísla ještě nižší. OLAF nemá kompetenci právně vyžadovat vrácení peněz, vydává pouze doporučení. Přešetření tak zůstává v rukou státních orgánů jednotlivých zemí. Průměr přešetření na základě doporučení OLAFu se v EU mezi lety 2012 až 2018 pohyboval kolem 36 %.

Naši visegrádští kolegové se pokusili dozvědět se od OLAFu i od národních agentur o konkrétních případech vyšetřovaných ve střední Evropě více – například o často zneužívaných prostředcích určených pro zemědělství. Zjistili jsme, že povaha podvodů byla podobná ve všech zemích Visegrádu: při podávání žádostí o finanční prostředky se používaly falešné doklady nebo falešné certifikáty výdajů, náklady na služby a vybavení byly při veřejných zakázkách nadměrně navýšeny nebo se o prostředky hlásily společnosti, které neměly v úmyslu projekt uskutečnit.

Česká dotační bažina

Fiktivní nabídky za miliony

V Polsku se vyšetřuje několik případů, kterými se zabýval i OLAF a u nichž Evropskému parlamentu doporučil vyžadovat navrácení neoprávněně použitých dotačních částek.

Například v Poznani tamní regionální prokuratura prošetřuje případ, na který upozornil audit OLAFu. Ten se týká společnosti, jež obdržela prostřednictvím PARP (Polské agentury pro rozvoj podnikání – pozn. red.) dotaci 38 milionů zlotých (228 milionů korun) k nákupu „inovativní výrobní linky na výrobu ocelových tyčí pomocí laserové technologie“. Šetření, které stále probíhá, podle úřadu momentálně vychází z informací o registraci společnosti a údajů ze Švýcarska, Itálie a Německa.

Podle státního zastupitelství zaměstnance PARP uvedli v omyl zástupci příjemce dotace a jejich rozhodnutí byla ovlivněna nespolehlivými dokumenty.

Další případy vyšetřované polskými státními zástupci se týkají údajného porušení podmínek výběrového řízení a organizování fiktivních nabídek.

Za posledních 15 let obdrželo Polsko od EU 163 miliard eur (4,44 bilionu korun). Celková suma potenciálně zneužitých prostředků je v porovnání s žádanou částkou proto velmi malá. Odhady, kolik finančních prostředků EU bylo zneužito, se však obvykle nezabývají případy, kdy byli podezřelí z podvodu zproštěni obvinění nebo jinak osvobozeni. Na základě analýzy reportů OLAFu, médií a soudních spisů polští kolegové zjistili, že celková částka, kterou polští podvodníci vytáhli z EU, může dosáhnout až stovek milionů eur. Přesné číslo zůstává neznámé.

Hraběnka a farmáři

Evropská unie posílá na Slovensko obrovské množství peněz formou zemědělských dotací. Tyto prostředky jsou spravovány a přerozdělovány Zemědělskou platební agenturou (Pôdohospodárska platobná agentúra – pozn. red.), což je instituce s ročním rozpočtem více než půl miliardy eur. Takové peníze přitahují nejen zemědělce a zemědělské společnosti, ale i lidi s pochybnými úmysly. Zneužívání zemědělských dotací proto představuje na Slovensku velký problém. V zemi existuje okolo šesti tisíc zemědělských subjektů, přičemž asi 50 % z nich pravidelně o dotace žádá. 

Ľubica Rošková je v podnikatelských kruzích na východním Slovensku přezdívána „Hraběnka“. Tato 66letá psycholožka zahájila svoji podnikatelskou kariéru v roce 1992. Později se zapojila i do politiky a stala se poslankyní za Smer-SD, politickou stranu bývalého dlouholetého premiéra Roberta Fica.

Po neúspěšných volbách v roce 2016 se Rošková vrátila k podnikání, tentokrát v oblasti zemědělství. V listopadu 2016 „Hraběnka“ investovala 6 640 eur do společnosti Gard a přejmenovala ji na Agro Porúbka. Firma, kterou Rošková vlastní spolu se svým spolupracovníkem Jozefem A. (čelí obvinění, proto neuvádíme celé jméno – pozn. red.), má sídlo na východním Slovensku a může se pochlubit působivým portfoliem. Najdeme v něm podniky zabývající se pronájmem automobilů, nemovitostí, administrativními a překladatelskými službami, lesnictvím a zemědělstvím. Přestože celkový zisk společnosti není nijak zvlášť velký (v roce 2018 dosáhl příjmu 165 464 eur), příběh Agro Porúbka se na Slovensku stal velmi populární. Oba majitelé jsou nyní vyšetřováni Národní kriminální agenturou (NAKA), která zkoumá obvinění z podvodů s dotacemi a poškození finančních zájmů Evropské unie.

Agro mrtvých duší

V letech 2016 a 2017 Agro Porúbka nezákonně získala zemědělské dotace v hodnotě 150 tisíc eur. Průměrná dotace na hektar půdy činí 240 eur, v roce 2017 se tyto dotace vztahovaly na celkovou plochu 430 hektarů rozložených na 63 různých místech východního Slovenska, což vzhledem k tomu, že společnost měla v tomto roce oficiálně jen sedm zaměstnanců, bylo více než pozoruhodné.

Podezřelé aktivity společnosti odhalil reportér ze slovenského Denníku N. Jeho zjištění později potvrdila také kontrola Zemědělské platební agentury, která již požaduje návrat 150 tisíc eur vyplacených z dotací EU. Firma je stále vyšetřována. I když tato částka není velká, přibližuje způsob, jakým jsou na Slovensku fondy EU zneužívány.

Vyšetřovatelé přišli na řadu nesrovnalostí. Agro Porúbka například vybírala zemědělské dotace na půdu, která nebyla vůbec zemědělská. Jak zjistily Aktuality.sk, patřilo mezi tyto domnělé „zemědělské“ oblasti i malé letiště pro práškovací letadla, betonové parkoviště, fotbalové hřiště, nepřístupný říční ostrov a majetek plynárenské společnosti. V jiných případech zase firma obdržela peníze na pozemky, jež vlastnili jiní lidé. O tyto dotace žádala obvykle bez jejich vědomí.

Kontrola zemědělské platební agentury také potvrdila, že společnost Agro Porúbka na pozemcích, pro něž dotace získala, nehospodařila.

Odpověď, proč se Agro Porúbce podařilo získat dotace, přitom není bůhvíjak komplikovaná. Přerozdělování zemědělských fondů EU na Slovensku je totiž založeno na systému důvěry: od zemědělců se nepožaduje, aby o vlastnictví dané půdy předložili důkazy. Pokud podvodník spojí několik malých pozemků do jednoho většího a ten použije k podání žádosti o dotaci, nikdo to okamžitě nezjistí – ani skuteční vlastníci půdy. Zemědělská platební agentura bude zkoumat, komu pozemky patří, pouze tehdy, jestliže dva různé subjekty požádají o dotaci na stejný pozemek.

Ve své zprávě z roku 2018 OLAF napsal, že v oblasti evropských strukturálních a investičních fondů a zemědělství bylo v období 2014 až 2018 na Slovensku zjištěno 1 649 podvodných a nepodvodných nesrovnalostí. Číslo představuje 19,29 % všech plateb z EU, což je nejvyšší podíl ze všech členských zemí. Španělsko, které se umístilo na druhém místě, mělo nesrovnalosti ve 3,3 % plateb. Čtrnáct šetření OLAFu ze Slovenska bylo ukončeno doporučením s žádostí o vrácení 2,29 % financí.

Někdo musí být první 

Maďarsko je pro změnu na špici seznamu unijních zemí, jimž OLAF vydal doporučení vrátit 3,84 % z finančních prostředků poskytnutých EU v období 2014 a 2018.

V roce 2018 generální prokurátor Maďarska Péter Polt odmítl kritiku Evropského parlamentu ohledně podvodného použití dotačních prostředků. Polt trval na tom, že vyšetřování na základě doporučení úřadu OLAF probíhala, a rovněž zveřejnil seznam všech takových soudních řízení od roku 2012.

Maďarští kolegové z Átlátszó zkoumali jednotlivé případy uvedené v seznamu generálního prokurátora a zjistili, že o některých nejprve informovala média a investigativní novináři. Až na základě těchto zpráv započal vyšetřování OLAF a teprve poté bylo zahájeno trestní stíhání.

Většina případů uvedených generálním prokurátorem je stále v průběhu šetření. Všechna obvinění se týkají podobných věcí jako například použití falešných certifikátů o výdajích a nafouknutí ceny vybavení. V některých případech žadatelé ani neměli v úmyslu projekt uskutečnit.

Na zetě mi nesahejte

Bývalá německá europoslankyně Ingeborg Grässle, která předsedala parlamentnímu výboru dohlížejícímu na využívání fondů EU, varovala v září 2019 o způsobu, jakým vláda Viktora Orbána využívá prostředky EU. Grässle uvedla, že Maďarsko „má problém s podvody, korupcí, veřejnými zakázkami a také se skutečností, že tamní soudní systém se nechce zabývat trestnými činy, snad proto, že jeho součástí jsou lidé, kteří chrání zločince“. Jeden z případů, který se v tomto ohledu často zmiňuje, přímo souvisí s rodinou Viktora Orbána.

Evropský úřad pro boj proti podvodům zaslal na začátku roku 2018 maďarským úřadům výsledek své dvouleté práce a doporučil právní kroky související se „závažnými nesrovnalostmi“ a „střetem zájmů“ u společnosti Elios Zrt. Ta v letech 2011 až 2015 získala zakázky na instalaci nového pouličního osvětlení ve městech po celé zemi. OLAF vyšetřoval celkem 35 smluv o celkové hodnotě 40 milionů eur (cca 1,1 miliardy korun) z prostředků EU.

Během podpisu smluv byl spolumajitelem a správcem společnosti třiatřicetiletý István Tiborcz, mimo jiné zeť premiéra Viktora Orbána a člen exkluzivního klubu sta nejbohatších lidí Maďarska.

Je také důležité zmínit, že Tiborczova společnost rovněž získala řadu dalších veřejných zakázek, které nebyly úřadem OLAF kontrolovány. Elios pracovala pro univerzity, stadiony, státní elektrárenskou společnost i železniční společnost. Kolegové z Átlátszó prošli všechny veřejné soutěže, které společnost Elios vyhrála, a zjistili, že 84 % jejích příjmů z veřejných zakázek v letech 2010 až 2016 pocházelo z fondů Evropské unie.

Podrobnosti o tom, jak společnost Elios fungovala, aby vyhrála výběrová řízení na veřejné osvětlení, byly odhaleny v oficiálních dopisech. Ty zaslal OLAF maďarským městům, jež dostala finanční prostředky EU na nová veřejná osvětlení a jejich instalaci pak zadala Eliosu. 

Dokumenty objasňují, jak byly veřejné soutěže zmanipulovány: kritéria pro výběrová řízení se na poslední chvíli měnila, konkurenční nabídky psaly stejné osoby, životní cyklus LED svítilen neodpovídal pravdě, byly odhaleny personální vztahy mezi subdodavateli a auditní společností a na některých místech společnost Elios představovala jediného uchazeče o nabídku.

V únoru 2019 maďarská vláda rozhodla, že Evropské komisi nepředloží faktury o projektech modernizace veřejného osvětlení prováděných společností Elios. Platby společnosti Elios tím pádem nelze čerpat z fondů EU a účet tak zaplatí maďarští daňoví poplatníci. Maďarská pobočka Transparency International v prohlášení uvedla, že „tímto krokem maďarská vláda potvrdila zapojení společnosti Elios do podvodného výběrového řízení a působí jako spolupachatel, který umožňuje podezřelým z korupce vyváznout bez postihu“.

To znamená, že OLAF již nemá právo celou věc nadále vyšetřovat. Jeho dopisy, jež byly zaslány obcím, umožňují zrekonstruovat, co se přesně stalo, a obsahují podrobnosti, které jasně naznačují, že došlo k trestným činům.

Maďarská policie již uzavřela dvě vyšetřování týkající se Eliosu. V obou případech konstatovala „nedostatek spáchaného zločinu“. Podle odborníků na trestní právo, které Átlátszó kontaktovalo, měla policie naopak dojít k závěru, že došlo ke zpronevěře finančních prostředků a státního rozpočtu zločineckou organizací.

Tento text vychází z původních článků našich partnerů z Maďarska, Polska a Slovenska.

Autoři textu: Katalin Erdélyi, András Becker, Brigitta Csikász, Tamás Bodoky (Atlatszo.hu), Daniel Antoni (ICJK), Mariusz Jałoszewski, Konrad Szczygieł (Fundacja Reporterow)

Preložil: Lukáš Nechvátal

Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl za podpory mezinárodního investigativního projektu GACC (The Global Anti-Corruption Consortium) zaměřeného na země Visegradu. Na projektu spolupracují Átlátszo a Direkt36 z Maďarska, polská Fundacja Reporterów, Investigatívne centrum Jána Kuciaka ze Slovenska a česká investigace.cz.

The post Dotované a podvedené. Visegrádské čerpání eurofondů pod dohledem OLAFu appeared first on investigace.cz.

Pirátský europoslanec Mikuláš Peksa byl jedním z šestičlenné mise Výboru Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu (CONT), která přijela letos v únoru do Česka především kvůli střetu zájmů premiéra Andreje Babiše (ANO). Zpráva z cesty této šestice, vedené předsedkyní zmíněného výboru Monikou Hohlmeier, je téměř hotová. Vyplývá z ní, že unijní pravidla, jež mají zabránit střetu zájmů, České republika nesplňuje.

Co obsahuje zpráva z vaší české kontrolní mise?

Je to asi deset stran textu a dvacet stran příloh, které charakterizují, co jsme viděli, a dávají doporučení, jak problémy řešit. Zatím je to jen návrh zprávy, všichni účastníci naší mise se k ní momentálně mohou vyjadřovat. Proto bych považoval za nekorektní návrh zprávy zveřejňovat, počkejte si na finální verzi. Ta by měla být hotova koncem dubna, až zprávu odsouhlasí všichni účastníci mise.

Překvapilo vás něco jako člověka, který zná české poměry lépe než vaši zahraniční kolegové?

Filozofií mise bylo prozkoumat jednotlivé stupně kontroly získávání a utrácení evropských peněz. Šli jsme tak po celém řetězci, chtěli jsme vidět, zda mechanismus předcházení střetu zájmů je opravdu funkční. Mise mi dala věci do kontextu, pomohla mi pochopit, jak je celý systém nastavený a co jsou jeho problematické části. Podle mého názoru je to především nedokonalé převedení evropské směrnice proti praní špinavých peněz do českého práva a nedostatečné pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu.

Co konkrétně je špatně?

Směrnice proti praní špinavých peněz ukládá zřízení rejstříku, ve kterém je u každé firmy zapsáno, kdo je takzvaným koncovým vlastníkem, konečným uživatelem výhod. Takový rejstřík v Česku sice existuje, ale není dobře nastaven. Zapisuje se do něj na základě čestného prohlášení, nikdo přitom neověřuje, zda jsou zapsané údaje pravdivé. Rejstřík navíc není veřejný, nahlížet do něj mohou jen vybrané úřady. Například na Slovensku je tento rejstřík nastavený daleko lépe. To bezzubé nastavení rejstříku pochází z minulého volebního období, implementaci evropské směrnice mělo na starost ministerstvo financí, které tehdy řídil Andrej Babiš.

Co najdu v českém rejstříku, když si zadám Agrofert, respektive svěřenské fondy, do kterých ho Andrej Babiš vložil, a co ve slovenském?

Ve slovenském rejstříku je mezi konečnými uživateli výhod Andrej Babiš. Co najdete v českém nevím, nemám k němu přístup. Předpokládám ale, že tam bude uvedený správce svěřenských fondů. Mohu jen spekulovat o tom, že správce dal čestné prohlášení pro zápis do rejstříku, aby premiéra zbavil odpovědnosti.

A v čem jsou nedostatečné pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu?

Úřad smí zkontrolovat příjemce dotace. Když se však jedná třeba o dceřinou firmu, nesmí už kontrolovat matku. Například by mohl jako příjemce dotace kontrolovat Farmu Čapí hnízdo, ale už ne Agrofert, kdyby byla Farma součástí tohoto holdingu.

The post Kontrolní mise EU v zemi kozla zahradníka appeared first on investigace.cz.

Pandemie koronaviru sice vytlačila dotační problémy českého premiéra Andreje Babiše z prvních stránek novin, klíčoví aktéři na ně ale nezapomněli. Pouhé čtyři dny po vyhlášení nouzového stavu se na programu vlády objevil mimořádný bod. Pokud by byl projednán, nová podoba rejstříku skutečných majitelů by nahrála Babišovi ve sporu o jeho střet zájmů i svěřenské fondy, do nichž vložil svůj majetek. Pod tlakem veřejnosti nakonec kontroverzní bod z programu jednání vlády zmizel. Nezapomněla však ani delegace Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu, která v Česku zkoumala střet zájmů koncem února. Brzy zveřejní zprávu ze své návštěvy.

Pomatená a vlastizrádci

„Ona je trošku pomatená. Ona vůbec nerozumí, jak fungují dotace,“ znevažoval letos koncem února český premiér Andrej Babiš europoslankyni Moniku Hohlmeier. Důvodem byl fakt, že delegace Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu (CONT) vedená zmíněnou europoslankyní přijela do Česka prošetřit Babišův střet zájmů. O dvou českých zástupcích v šestičlenné delegaci, Tomáši Zdechovském (lidovci) a Mikuláši Peksovi (piráti), předseda vlády zase prohlásil, že jsou to „vlastně vlastizrádci“, kteří „bojují proti českému premiérovi, místo aby bojovali za české zájmy“.

Osobně se premiér s europoslanci nesetkal. Žádost o schůzku podle členů delegace nejdříve přijal, pak ale řekl, že nemá místnost pro celou delegaci a bude mluvit jen s jejími vyslanci. Nakonec plánované setkání zrušil. Své rozporuplné postoje pak novinářům vysvětlil následovně: „Neměl jsem žádný důvod se s nimi setkat. Protože já o dotacích nerozhoduji, nikdy jsem nerozhodoval. Žádný střet zájmů nemám.“

Hohlmeier hned na konci únorové návštěvy shrnula, že český systém předcházení a zjišťování střetu zájmů při čerpání evropských dotací je velmi chabý, nejasný a dá se snadno obejít. Pravidla pro rozdělování dotací jsou nadto nastavena tak, aby je získávali především velcí hráči, velké podniky v průmyslu i v zemědělství: „Nabyla jsem dojmu, že to není náhoda, ale záměr.“

Začátkem dubna delegace dokončila návrh závěrečné zprávy z návštěvy. Resumé je jednoznačné: v Česku neexistuje žádný jasný mechanismus, který by řešil střet zájmů při čerpání evropských dotací. Až zprávu odsouhlasí všech šest členů delegace a seznámí s ní kolegy z více než padesátičlenného rozpočtového výboru, bude se jí zabývat i Evropský parlament. Nyní, když se vyjednává další sedmileté dotační období, může europoslance obzvlášť zajímat.

Pravda ze Slovenska

O střetu zájmů Andreje Babiše v souvislosti s dotacemi se v Česku začalo mluvit na začátku roku 2017. Babiš (ANO) byl tehdy čtvrtým rokem ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD), premiérem se stal až na sklonku roku 2017 po výrazném vítězství (skoro 30 procent) hnutí ANO v tehdejších sněmovních volbách. 

V únoru toho roku začala v Česku platit novela zákona o střetu zájmů, která zakázala, aby společnost ovládaná členem vlády dostávala dotace, státní investiční pobídky, veřejné zakázky či provozovala televizní a rozhlasové vysílání a vydávala periodický tisk. V polovině roku 2018 pak vešlo v platnost finanční nařízení Evropské unie, v němž je střet zájmů precizně popsán.

Babiš zavedl pro novelu přezdívku „lex Babiš“. Všechny zmíněné oblasti se ho totiž týkaly. Český premiér začal být v celé Evropě dáván za odstrašující příklad střetu zájmů a poslanci přijetím novely do značné míry reagovali na neudržitelnou situaci. Neuralgickým bodem této situace se stal koncern Agrofert, který Babiš jako jeho jediný majitel budoval od 90. let minulého století a který zahrnuje více než 250 firem z různých oborů, např. chemie, potravinářství, zemědělství či lesnictví. Obrat společnosti se pohybuje kolem 150 miliard korun a zaměstnává přes 25 000 lidí. 

Právě do Agrofertu tečou masivní dotace, skoro 2 miliardy korun ročně. Z jeho výročních zpráv navíc vyplývá, že od Babišova vstupu do vlády v roce 2013 dotační proud zesílil (ze zhruba jedné miliardy ke zmíněným dvěma). Firmy holdingu dostávají také státní investiční pobídky a stejně tak se hojně účastní veřejných zakázek. Dalším svébytným střetem zájmů je i to, že Babiš krátce před svým vstupem do vlády koupil vydavatelství Mafra (patří do něj druhý nejčtenější deník MF Dnes nebo Lidové noviny).

Pár dní před nabytím účinnosti novely vznikly dva svěřenské fondy (AB Private Trust I a AB Private Trust II), do kterých Andrej Babiš vložil své firmy. Od té doby tvrdí, že tím je jeho střet zájmů definitivně vyřešený.

Jenže není, Babiš je nejen zakladatel fondů, ale také jejich beneficient, takže má prospěch z toho, když prosperují. Může mít rovněž vliv na dění ve fondech. Správcem jednoho z nich je Zbyněk Průša, který je zároveň předsedou představenstva Agrofertu, a Babiš s ním dlouhodobě spolupracuje, stejně jako se správcem druhého fondu, právníkem Alexejem Bílkem. V radě protektorů obou fondů pak zasedá i Babišova manželka Monika.

V tomto směru navíc existuje klíčová informace – Babišem podepsaný verifikační dokument, že je skutečným majitelem svěřenských fondů. Dokument byl nalezen ve slovenském rejstříku skutečných majitelů, a to díky nové straně s protikorupčním potenciálem Piráti, která se po volbách 2017 poprvé dostala do sněmovny. 

V Česku sice takový rejstřík skutečných majitelů rovněž existuje, na rozdíl od toho slovenského je ale bezzubý – neveřejný, informace v něm nikdo neověřuje, za nepravdu nehrozí téměř žádný postih (na Slovensku může být citelně postižen nejen autor nepravdivých informací, ale i právní kancelář, jež data stvrzuje verifikačním dokumentem). Povinnost být v rejstříku splnila v Česku jen asi třetina firem. 

Český rejstřík skutečných majitelů byl zaveden za vlády Bohuslava Sobotky ovlivněné zmíněnou evropskou směrnicí o střetu zájmů. Za resjtřík byl zodpovědný právě Andrej Babiš coby tehdejší ministr financí. Piráti míní, že „je otázka, zda neměl zájem, aby rejstřík skutečných majitelů byl nefunkční“.

Ministr spadl ze židle

Právě Piráti se hned poté, co začalo v srpnu 2018 platit evropské nařízení o střetu zájmů, obrátili na Evropskou komisi, aby se „závažnému střetu zájmů“ premiéra Babiše a ministra zemědělství Miroslava Tomana (jeho otec vlastní velký zemědělský podnik Agrotrade, ministrův bratr jej řídí) věnovala. 

Na konci loňského roku pak evropský audit, který se týkal dotací ze strukturálních fondů, střet zájmů opravdu potvrdil. Premiér Babiš podle něj jako šéf vlády ovlivňuje dotační politiku a z ní skrze Agrofert sám profituje, což je v rozporu s evropskými pravidly. Druhý audit, jenž cílí na peníze ze zemědělských fondů, spěje ke stejnému závěru.

Piráti se proto na podzim 2019 obrátili na vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou s podezřením, zda se Babiš, lidé z firem Agrofertu či státní úředníci čerpáním a proplácením dotací a veřejných peněz nedopouští „dotačního podvodu, porušení povinností při správě cizího majetku či zneužití pravomoci úřední osoby“. Věcí se poté začala zabývat Národní centrála proti organizovanému zločinu.

Pirátské trestní oznámení má 45 stran a doplňuje ho 58 příloh. Jeho součástí je několik právních rozborů „střetu zájmů“ a „skutečného majitele svěřenských fondů“. Všechny analýzy docházejí k tomu, že premiér Babiš tuto skutkovou podstatu naplňuje. „Andrej Babiš nikdy neuvedl ani jednu nezávislou autoritu, která by potvrdila, že není ve střetu zájmů,“ zdůrazňuje se v oznámení. „Nejde o střet dvou různých právních názorů, ale o právní shodu na této věci.“

Několik dokumentů trestního oznámení zmiňuje, že premiér Babiš má na dotační politiku vliv, neboť spolu s ministrem zemědělství Tomanem na evropské půdě bojuje proti stropu zemědělských dotací pro velké podniky, jedná o pravidlech dotací s eurokomisaři. 

A nepřímý vliv má také na úředníky, kteří určují českou dotační praxi. Příkladem může být zážitek Leo Steinera, jenž dělal ředitele národních programů ve Státním fondu životního prostředí. Rozhodl se, že kvůli střetu zájmů pozastaví dotaci pro podnik Ethanol Energy z holdingu Agrofert a počká, až se Česko dobere k nějakému jednotnému postoji. 

„Pozastavených projektů jsou desítky ročně,“ popsal Steiner investigaci.cz svou zkušenost, „v tomto případě se ale postup zcela vymykal běžnému průběhu.“ Místo kritické debaty na téma, zda Agrofertu proplácet nebo neproplácet, mu ředitel fondu Petr Valdman poslal e-mail s emotivním vyjádřením ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) ve sněmovně. Bylo v něm, že když si ministr Brabec přečetl evropskou auditní zprávu, „málem spadl ze židle“, poněvadž jsou to jenom „ničím nepodložené spekulace“. Steiner nakonec kvůli „nepřátelské atmosféře“ z fondu odešel.

Většina úředníků ale v české iracionální atmosféře tak zásadový postoj neprojevuje. Jsou v obtížné situaci, fakta vypovídají o střetu zájmů, ale vládnoucí politici jej zpochybňují. Ekologický ministr Brabec (ANO) mluví o „nepodložených spekulacích“, ministr zemědělství Toman zase o „útocích na české zemědělství“, ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO) se děsí, že zásadový přístup k dotacím by ohrozil „stovky a stovky českých lidí“, zaměstnanců dotovaných firem a jejich rodiny. Úředníci v tomto terénu alibisticky lavírují, svá pozitivní rozhodnutí odkazují například na to, že v žádosti o dotaci nebo o veřejnou zakázku není uveden jako skutečný majitel Babiš, případně se kryjí tak, že vyžadují „čestné prohlášení o neexistenci střetu zájmů“. 

Hřiště pro velké hráče

Jak ale konstatovala europoslankyně Hohlmeier, v Česku nejde jenom o střet zájmů, nýbrž  i o to, že pravidla rozdělování dotací jsou nastavená takovým způsobem, aby je získávali především velcí hráči v průmyslu i v zemědělství. A že to „není náhoda, ale záměr“.

Týdeník Euro například v polovině roku 2019 sestavil tabulku největších příjemců evropských dotací na rozvoj podnikání a ochranu životního prostředí. Přestože peníze měly jít dle unijních pravidel malým a středním podnikům, tabulce kralují „miliardáři“. Největší částku, přes 800 milionů korun, získal v období od roku 2014 zbrojař Jaroslav Strnad a jeho syn Michal (vlastníci skupiny Czechoslovak Group a firem Tatra Trucks a Excalibur Army), třeba na energetické úspory, vývoj nového motoru tatrovek nebo vývoj obrněného vozidla. Svěřenskými fondy spravovaný Babišův Agrofert skončil s více než 400 miliony korun čtvrtý. Euro ale upozorňuje, že zmíněné průmyslové a ekologické dotace představují jen malý díl veřejné podpory Agrofertu, po započtení zemědělských dotací či investičních pobídek od státu se dostaneme jen za období 2014 až 2017 k sumě kolem 6,5 miliardy korun.

Záměru pomoci velkým hráčům se už v roce 2016 věnoval například server neovlivni.cz. Zveřejnil dopis Petra Cingra, místopředsedy představenstva Agrofertu a prezidenta Svazu chemického průmyslu, zaslaný náměstkovi ministra průmyslu Tomáši Novotnému, který byl zodpovědný za čerpání peněz (zhruba 120 miliard korun) z programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIK).

Cingr v dopise náměstkovi děkuje za „velmi konstruktivní jednání ve sněmovně“ a shrnuje, na čem si myslí, že se dohodli. Jednak by měla padnout „současná představa“, která omezuje počet žádostí „jednoho propojeného podniku“ ohledně dotací na jednu až dvě, aby se tak „koncerny i velké podniky“ mohly ucházet o peníze na neomezené množství projektů. Změnit by se mělo také omezení, podle kterého by velké podniky směly vyčerpat jen 20 procent z celkové částky nabízených dotací. Cingr zdůrazňuje, že chápe „obavu ministerstva průmyslu“ z nadměrné poptávky velkých podniků a z toho, že vyčerpají většinu peněz a Evropská komise pak bude mít výhrady. Navrhuje proto alespoň část veřejné podpory pro velké hráče dvakrát zvětšit, na 40 procent celkové částky. Zdůvodňuje to bohulibě, je třeba „nastartovat připravené větší projekty“ a tím také „hospodářství ČR“ a „podpořit zaměstnanost“.

Lobista Cingr se podepsal jako prezident Svazu chemického průmyslu. Faktem ale je, že z jím navrhovaných změn by měl prospěch také koncern Agrofert, v jehož představenstvu seděl.

 

Lidé z praxe popisují i subtilnější možnosti, jak směřovat peníze k velkým podnikům. Za markantní příklad lze použít jeden z programů OPPIK, nazvaný technologie; Upřednostňuje žadatele, kteří si kromě stroje k němu koupí i řídící systém. Na první pohled je to chválihodné, podporuje se tím přece modernější výroba. Při bližším ohledání se ale ukazuje, že malé firmy v tomhle programu nemohou moc uspět, k jednomu stroji řídící systém nepotřebují, navíc často prodraží investici nad jejich možnosti. 

Stejné pravidlo platí i při investicích v zemědělství. „Víc bodů dostane ten, kdo si k zemědělským strojům pořídí i satelitní navigaci,“ popsal investigaci.cz jeden příklad Jan Štefl, místopředseda Asociace soukromého zemědělství a člen monitorovacího výboru Programu rozvoje venkova. „Říkají tomu precizní zemědělství, protože kombajn si s pomocí satelitu najde optimální směr jízdy po poli, umí přesně sledovat předchozí řádek. Jenže takovou investici si mohou dovolit jen velké podniky, ti malí v důsledku bodového znevýhodnění nakonec z možnosti čerpat peníze na investice vypadnou.“

Oficiální punc dal domněnkám o systémovém protežování velkých hráčů Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). V polovině roku 2018 zveřejnil závěr o rozdělování dotací z Programu rozvoje venkova. Vybral si jedno opatření nazvané Spolupráce, na které šlo celkem 3,8 miliardy korun. NKÚ konstatoval, že ačkoliv deklarovaným cílem byla podpora malých a středních podniků, většina peněz skončila u velkých. „Je to díky pravidlům a podmínkám, které ministerstvo zemědělství nastavilo,“ napsali kontroloři. „Víc než 2,8 miliardy korun bylo vyčleněno na jednu konkrétní oblast, kde většinu žadatelů představovaly právě velké potravinářské společnosti.“ Třeba mlékárenský kolos Madeta takto dosáhl na 225 milionů korun, Vodňanská drůbež a Kostelecké uzeniny, obě firmy z holdingu Agrofert, dostaly celkem 397 milionů korun. 

Přečtěte si

Kontrolní mise EU v zemi kozla zahradníka

Klíčové okolnosti neznáme

Střet zájmů ale není první dotační kauzou Andreje Babiše, kterou se Česko a Evropa zabývá. Už v roce 2008 se psalo o dotaci 42,5 milionu korun z evropských fondů, jež získala Farma Čapí hnízdo. Babiš tehdy ještě nebyl v politice (hnutí ANO založil o tři roky později, ve sněmovních volbách s ním uspěl v roce 2013), byl ale známý jako jeden z nejbohatších Čechů, bezskrupulózní podnikatel a schopný lobbista. Články se také netýkaly věcí, které jsou dnes v souvislosti s Farmou Čapí hnízdo na pořadu dne – tedy podezření Andreje Babiše z dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie, ale faktu, že z evropských peněz podporujeme projekty miliardářů a běžní obyvatelé regionu z nich nemají žádný prospěch.

Na jaře 2010 byl rekreační a konferenční areál Čapí hnízdo hotov. Vznikl kolem ruin někdejšího lihovaru a hospodářského dvora, který se povedlo celkem citlivě rekonstruovat a začlenit do něj nové objekty. Jeho dominantou je jízdárna v podobě čapího hnízda, obložená zježenými dubovými kládami. Areál zahrnuje nejen konferenční sál pro asi 170 lidí, hotel, restauraci, hřiště na basketbal, házenou a golf, dětské hřiště, ale též farmu, patří k němu i rozlehlý rybník a přes sedmdesát hektarů pastvin a polí v okolí.

Babiš byl v době, kdy rostlo Čapí hnízdo, známý a médii sledovaný muž. Veřejnost se dozvídala nejen o expanzi jeho Agrofertu, ale i o kontroverzní kariéře tohoto byznysmena slovenského původu. Začal ji na sklonku komunistického režimu, kdy pracoval pro státní podniky zahraničního obchodu, například Petrimex, a později je zastupoval v Maroku. Ze slovenských archivů vyplývá, že poskytoval informace komunistické státní policii, Babiš tvrdí, že nebyl agentem, jen prý předával obchodní informace. 

Jeho vlajková loď Agrofert vznikla v roce 1993, několik týdnů po rozpadu Československa, jako česká pobočka na Slovensku sídlícího někdejšího státního podniku Petrimex. Babiš se stal ředitelem této pobočky a o dva roky později Agrofert ovládl. Klíčové okolnosti tohoto ovládnutí nejsou dodnes známé. Figurovaly v něm například peníze záhadné švýcarské společnosti O.F.I., která kromě vstupu do Agrofertu nevykázala žádnou jinou aktivitu. Babiš tvrdí, že za O.F.I. stáli jeho bývalí spolužáci ze švýcarského lycea, kde ale na přelomu šedesátých a sedmdesátých let studoval jenom pár měsíců a jméno žádného z nich nikdy neuvedl. Ani Petrimex uspokojivě nevysvětlil, proč se nechal připravit o pobočku, do které investoval stovky milionů korun a přenechal jí většinu svých klientů.

Růst Agrofertu pod Babišovou taktovkou pak začíná akvizicemi chemiček, které vyrábí zemědělská hnojiva. Později skupuje například síť podniků, jimž patřila sila na skladování obilí. Jak strategické to bylo rozhodnutí, se ukázalo po nezvyklé úrodě obilí v roce 2004, kdy byl stát postaven před povinnost pomoci zemědělcům s nadúrodou takzvanými intervenčními nákupy. Stát ale sklady, do kterých by mohl takto nakoupené obilí uložit, neměl. Nastala tak absurdní situace, od zemědělců pšenici levně vykupovaly dva největší majitelé skladů (jedním z nich byl Agrofert) a intervenční peníze za skladování tekly k nim (šlo o zhruba jeden a půl miliardy korun pro oba majitele skladů).

Postupně Babiš nabaloval další články potravinářského výrobního řetězce, Agrofert vstoupil do zemědělské výroby, pořídil si zpracovatelské podniky, mlékárny, masokombináty, pekárny, a také výrobu biopaliv. Právě v souvislosti s biopalivy se Babiš proslavil lobbistickým majstrštykem. Prezident Václav Klaus na jaře 2010 vetoval zákon o vyšším povinném dílu biopaliv přimíchávaném do nafty a benzinu. Babišovi se ale podařilo přivést poslance do sněmovny na mimořádnou schůzi, kde veto přehlasovali. Novináři tehdy reportovali, že „demonstrací před sněmovnou to jistila Agrární komora“, v níž má Agrofert silnou pozici. Doporučení účastnit se demonstrace dostali také zaměstnanci firem holdingu Agrofert.

Musel jsem lhát

Vraťme se ale k Čapímu hnízdu. Až do poloviny roku 2010 se mělo jaksi samo sebou za to, že patří Babišovi. Bulvární deník AHA například nabídl čtenářům sérii fotek právě dostavěného „kuriózního objektu druhého nejbohatšího Čecha“ s titulkem: „Miliardář Babiš má Čapí hnízdo!“

První zmínka o dotačním problému padla na podzim roku 2010 v týdeníku Ekonom s podtitulkem: „Majitel holdingu Agrofert tvrdí, že mu areál Čapí hnízdo nepatří. Mlží kvůli dotacím?“ Původním záměrem reportéra nebyla žádná dotační investigace, text měl být o životě miliardářů, konkrétně o „dvou právě dokončovaných středočeských areálech“ dvou nejbohatších Čechů, majitele finanční skupiny PPF Petra Kellnera a majitele Agrofertu Babiše, které „propojují vesnické  stavby s moderní architekturou, luxusní ubytování s krásnou přírodou“. Redaktora Jiřího Pšeničku ale zaskočilo, že zatímco Kellner se k novému areálu otevřeně hlásí, Babiš „mlží“. 

„Možná proto, aby nepřišel o dotace,“ uvažoval v článku o Babišově tvrzení, že jeho Agrofert není majitelem Čapího hnízda, ale jen „strategickým partnerem“. Kdo je majitel, Babiš údajně nevěděl. Tuto informaci nebylo možné zjistit ani z obchodního rejstříku, protože Farma Čapí hnízdo měla anonymní listinné akcie na majitele. (Díky změně zákona byl tento vysoce korupční typ akcií v roce 2014 zakázaný a změněný na akcie na jméno.) Novinář v článku dovozoval, že důvodem vlastnické netransparentnosti může být fakt, že Farma Čapí hnízdo získala dotaci z evropských fondů – určenou jen pro malé a střední podniky. Kdyby se ukázalo, že je propojena s kapitálově mnohem silnější firmou, musela by dotaci vracet.

Zmíněný článek z roku 2010 příliš pozornosti nevzbudil, nejasnosti kolem dotace a vlastnictví Čapího hnízda zapadly jako jedna z mnoha zápletek v kariéře kontroverzního miliardáře. Na pořad dne se dotační otazník znovu vrátil po roce 2013, když Babišovo hnutí ANO skončilo ve volbách na druhém místě se skoro 19 procenty hlasů, a Andrej Babiš se stal ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD). 

Pokud jde o samotné vlastnictví Čapího hnízda, předvedl Babiš hotový veletoč protichůdných výroků. Co řekl v roce 2010 redaktorovi časopisu Ekonom, jsme už zmínili. Tři roky nato ale na Twitteru psal o Čapím hnízdě způsobem, jako by mu říkalo pane: „Zkušenosti v podnikání i politice mě ujistily, že nejlepší místo k životu je moje farma. Zvířata nelžou, nekradou a nemají lidské problémy.“ O pár dní později opět na Twitteru dodal: „Na naši farmu přiletěl čáp, takže už by se nemělo ochladit.“ Krátce před úspěchem ve sněmovních volbách naopak časopisu Respekt tvrdil: „S Čapím hnízdem nemám nic společného. Nevím, komu to patří. Farmu mají, myslím, nějací advokáti.“ 

Podobná tvrzení se několikrát opakovala. Na přímé dotazy novinářů vlastnictví Čapího hnízda vždy popřel, o to raději se jím ale chlubil před voliči. Katarze přišla na jaře 2017, k opozičním politikům, kteří dlouhodobě žádali, aby Babiš nejasnosti kolem Čapího hnízda vysvětlil, se přidali poslanci vládní ČSSD a svolali k tomuto tématu mimořádnou schůzi sněmovny. 

Babiš tam poslancům sdělil, že v době přidělení dotace vlastnily anonymní akcie Farmy Čapí hnízdo jeho dvě dospělé děti, Adriana Bobeková a Andrej Babiš mladší. Podíl za další dvě nezletilé děti a manželku Moniku držel její bratr Martin Herodes. „Proč jsem nechtěl říci jména akcionářů? No, protože jsem nechtěl ohrozit svoje děti. Svoji rodinu! To je to nejcennější, co mám!“ uzavřel emotivně Babiš. „Nemohl jsem říci pravdu! Toto přece musí každý rodič pochopit!“ Téměř padesátka poslanců hnutí ANO pak svému lídrovi dlouze a ve stoje tleskala.

Nevím, nepamatuji si

Záhada držitelů akcií byla tedy objasněna. Zbyla ale další záhada, proč vlastně Regionální operační program (ROP) Střední Čechy na Čapí hnízdo vůbec přispěl.

„Tenhle projekt měl být stopnut, neměl dostat žádné peníze, oba posudky na něj byly negativní,“ řekla investigaci.cz na adresu Čapího hnízda Ivana Havlíková, jedna ze dvou externích hodnotitelů, které si úředníci ROP Střední Čechy v roce 2008 najali. Před dvanácti lety Havlíková uzavřela čtyřstránkové hodnocení jasně deklarovanou pochybností o tom, že projekt širší veřejnosti prospěje. Doslova napsala: „Plánovaný areál by jistě úspěšně sloužil k prezentaci investora a k pořádání jeho firemních akcí, jeho přínos pro celý region a efektivní využití vložených prostředků nebyly ale podle mého názoru dostatečně prokázány.“ 

Hodnotitelé také zmiňovali, že se nevyznají v propletenci firem, jež se okolo projektu točily  – pozemky koupila a o stavební povolení požádala Imoba z holdingu Agrofert, daňová přiznání doložilo ZZN Agro Pelhřimov z téhož holdingu, žadatel byla Farma Čapí hnízdo, jejíž majitel nebyl známý. Hodnotitelé proto chtěli, aby tento propletenec žadatel vysvětlil. Havlíková dnes říká, že si po hodnocení domluvila schůzku s úředníky ROP: „Projednávali jsme to osobně, upozorňovala jsem na to, že projekt má vážné nedostatky a ptala se, jak budeme dál postupovat, jestli se to stopne, nebo jestli budeme po žadateli chtít upřesnění.“

Projekt se ani nestopl, ani nepřepracoval. Naopak, v srpnu 2008 hladce prošel hlasováním výboru Regionální rady. V patnáctičlenném výboru byli politici především ze stran, jež jsou dnes v parlamentní opozici, převahu měla ODS. 

Opozičním politikům ale žádný významný otisk kauzy, u jejíhož zrodu kdysi stáli, v hlavě nezůstal. „Proboha, jak si mám z doby před dvanácti lety pamatovat projednávání nějakého projektu, rozumějte, projednávaly se jich stovky, že tam bylo nějaké Čapí hnízdo si vůbec nepamatuji,“ říká dnešní senátor ODS Jiří Burian a dodává: „Jestli jsem na tomhle zasedání vůbec byl.“ (Podle zápisu z jednání byl přítomen.) 

„Na Čapí hnízdo si nepamatuji, projekty hodnotili hodnotitelé a úředníci, my jsme dostávali jenom výsledky,“ tvrdí pro změnu poslankyně TOP 09 Helena Langšádlová. „Prošlo nám rukama mnoho a mnoho desítek projektů. Aby se člověk některým z nich podrobně zabýval, musel by mít podezření, že něco není v pořádku, a my jsme žádné takové podezření neměli.“

Jednou z příčin může být i to, že úředníci si výhrady externích hodnotitelů nechali pro sebe. Politici, kteří peníze na Čapí hnízdo odhlasovali, o nich podle tehdejšího předsedy výboru, dnes poslance ODS Petra Bendla, neměli ani tušení. „My jsme je neměli vůbec k dispozici, nebyly součástí dokumentace. My jsme dostali doporučení, o ničem takovém jsme nevěděli,“ uvedl Bendl pro irozhlas.cz. „Úřad neavizoval žádné problémy. Rada rozhodla na základě toho, co připravil úřad.“

Podle Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), který se Čapím hnízdem také zabýval, kritika projektu ze strany hodnotitelů nedorazila ani k žadateli, tedy k Farmě Čapí hnízdo. „Příjemce dotace nebyl o externím hodnocení nikdy vyrozuměn a nikdy nebyl požádán, aby objasnil problematické prvky,“ stojí v závěrečné zprávě OLAF z roku 2017. „Projekt byl schválen navzdory závažnosti expertních komentářů a absenci vysvětlení od žadatele.“

Zodpovědní úředníci nechtějí svou někdejší roli komentovat. „Moc se omlouvám, nechci o tom mluvit,“ říká Iveta Holá, jedna ze dvou žen, jež měly projekt a externí hodnotitele na starosti. Dnes pracuje v soukromé konzultantské společnosti, která radí obcím, krajům a ministerstvům v oblasti regionálního rozvoje a kvality životního prostředí. Její bývalá kolegyně Martina Pecháčková dělá projektovou manažerku evropských a národních programů na ministerstvu pro místní rozvoj a také nechce mluvit. Má tu stejného šéfa jako kdysi na úřadě ROP Střední Čechy, jeho někdejší ředitel Marek Kupsa dnes zastává funkci ředitele jejího odboru. Ani on se ale s médii nechce bavit. „Podával výpověď na policii, je vázán mlčenlivostí,“ říká sekretářka za nepřítomného ředitele. „Můžete mu zkoušet volat, ale jsem si jistá, že vám řekne totéž, co já.“

Přečtěte si

Koronavirus: Premiér v porcelánu

Nepravdy a zatajené informace

Policisté zvažovali, zda nemají stíhat také úředníky, kteří dotaci areálu posvětili, a to kvůli porušování povinností při správě cizího majetku. Dospěli však k závěru, že jejich případný zločin je už promlčený.

Nakonec policie v září 2017 obvinila celkem jedenáct osob z dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie. Hrozilo jim pět až deset let za mřížemi. Vedle samotného Andreje Babiše se obvinění týkalo lidí ze statutárních orgánů Farmy Čapí hnízdo a dalších kooperujících firem. Mezi obviněnými byli i Babišova dcera, syn, manželka a její bratr.

Policisté shromáždili řadu důkazů o tom, že v případě Farmy Čapí hnízdo se nikdy nejednalo o samostatnou firmu, naopak byla propojená s kolosem Agrofert, a dotaci pro malé a střední podniky tak získala podvodem. K podobným závěrům došel i OLAF (European Anti-Fraud Office), který kauzu šetřil ve stejné době jako česká policie (2015-2017). Také OLAF píše o „nepravdivých a zatajených informacích“ v žádosti o dotaci. Jak OLAF ve své zprávě uvádí, z úplných informací by muselo být zřejmé, že žadatel „netrpěl handicapy typickými pro malé a střední podniky“, a proto nepotřeboval finanční pomoc. Zároveň Evropský úřad pro boj proti podvodům dospěl k závěru, že rodinné vazby mezi osobami vlastnícími Farmu Čapí hnízdo a holding Agrofert „znemožňují, aby bylo na firmy nahlíženo jako na nezávislé“, ale byly „propojené“. 

Navzdory těmto skutečnostem státní zástupce Jaroslav Šaroch stíhání všech obviněných na podzim 2019 zastavil. Konstatoval sice, že mezi Farmou Čapí hnízdo a společnostmi z holdingu Agrofert panovaly „zcela nadstandardní vztahy“, avšak dle jeho názoru se nepodařilo prokázat, že by Babiš byl skutečným vlastníkem akcií, a na Farmu Čapí hnízdo se tak může pohlížet jako na malý či střední podnik. Podle Šarocha nebylo prokázáno ani to, že nepravdivé či zkreslené údaje někdo napsal do žádosti o dotaci úmyslně.

Kauza pak putovala k nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi. Ten zrušil Šarochem zastavené stíhání v případě dvou lidí, současného premiéra Babiše a Jany Mayerové, dotační expertky a členky představenstva Farmy Čapí hnízdo, která žádost o dotaci z evropských peněz vypracovala. Konec jejich stíhání žalobce Zeman označil za „nezákonný a předčasný“ a kauza se znovu vrátila ke státnímu zástupci Šarochovi.

Toho teď spolu s vyšetřovateli čeká spousta práce. Musí se znovu a hlouběji zabývat tím, zda Čapí hnízdo a Agrofert byly, či nebyly propojené – Šarochovi totiž na rozdíl od OLAF rodinné vazby jako důkaz nestačily. Nevěděl si také rady s konstatováním, co je přesně malý podnik –  jasná definice takového subjektu podle něj údajně neexistuje. Tento problém by nyní měly vyjasnit evropské instituce. Vyšetřování by rovněž mělo cílit i na otázku, zda Babiš nebyl takzvaným nepřímým pachatelem, tedy někým, kdo řídil získání dotace z povzdálí, aniž by v procesu sám figuroval.

Koncem dubna by měla být hotová konečná verze zprávy europoslanců z rozpočtového výboru, kteří kvůli premiérovu střetu zájmů v únoru pod vedením Moniky Hohlmeier navštívili Česko. Výbor pak doporučí europarlamentu, jak by měl postupovat při schvalování nového evropského rozpočtu, jenž se právě projednává. Dá se očekávat, že ochota naslouchat lobistům velkých hráčů z Česka bude snad konečně nižší než dosud. 

Autorka článku: Hana Čápová

Autorka grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl za podpory mezinárodního investigativního projektu GACC (The Global Anti-Corruption Consortium) zaměřeného na země Visegradu. Na projektu spolupracují Átlátszo a Direkt36 z Maďarska, polská Fundacja Reporterów, Investigatívne centrum Jána Kuciaka ze Slovenska a česká investigace.cz.

The post Česká dotační bažina appeared first on investigace.cz.

Marek Čermák

V květnu 2009 vypsalo statutární město Zlín výběrové řízení na dostavbu nadzemní polyfunkční budovy Kongresového centra, jejíž spodní část (takzvané Univerzitní centrum) se budovala už od roku 2006. Od počátku provázely výstavbu rozjitřené reakce – v první řadě kvůli absenci vypsání architektonické soutěže. Podoba stavby byla svěřena zlínské rodačce Evě Jiřičné, která se ve svém návrhu odklonila od typicky zlínské „baťovské“ architektury. Otázky vzbuzovaly i obavy z financování celého megalomanského projektu. Ten ve výsledku vyšel na 685 milionů korun, z čehož 450 milionů poskytla Evropská unie, 65 milionů český stát, 160 milionů Statutární město Zlín a 80 milionů Zlínský kraj. 

Radnice a její vazby

Velkou zastánkyní projektu byla od počátku tehdejší primátorka Zlína Irena Ondrová (ODS), kterou na radnici v listopadu 2011 vystřídal Miroslav Adámek za hnutí STAN. Nové vedení kritizovalo Ondrovou za netransparentní hospodaření v rámci výběrových řízení a zadávání zakázek, ve kterých se mohla dostat do střetu zájmů, neboť v letech 2003-2010 vyfakturovala městu Zlín asi osm milionů korun firma EC-invest s.r.o., jejímž jednatelem byl v té době bývalý manžel Ondrové, Ladislav Ondra. Ondrová pro ČTK uvedla, že přes Radu města, jejíž byla členem, žádná zakázka pro EC-invest neprošla.

Nicméně statutární město Zlín mělo s netransparentností při zadávání zakázek dlouhodobý problém – v září 2009 mu Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ukložil pokutu 800 000 Kč. A to za „porušení  zákona o veřejných zakázkách ve třinácti zakázkách v celkové hodnotě přes 421 milionů korun„.

Netransparentní výběrová řízení = sankce pro město

Podobné problémy provázely také stavbu Kongresového centra. Podle auditu Ministerstva financí, který kontroloval hospodaření s financemi poskytnutými z evropských fondů se ukázalo, že z projektu byly uhrazeny položky v hodnotě přes 600 tisíc, které však na stavbě nebyly k nalezení. Navíc dodatečné stavební práce proběhly bez vypsání řádného výběrového řízení. V březnu a červnu roku 2010 byly totiž uzavřeny dodatky ke smlouvě, které obsahovaly dodatečné stavební práce, které však nebyly v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, a proto byly označeny za nezpůsobilý výdaj. Auditoři to vypočítali na pokutu ve výši 25% hodnoty dodatečných stavebních prací.

Celkovou výši těchto nezpůsobilých výdajů pak auditoři po započtení sankcí vyčíslili na 16 343 123 korun. V rámci daňového řízení pak vznikla městu Zlín povinnost vrátit část dotace. Odvod za porušení rozpočtové kázně byl dle informací z ROP Střední Morava vyčíslen na téměř 27 milionů korun. Finanční prostředky muselo na konci roku 2012 město Zlín uhradit z vlastních zdrojů, odvod schválila na svém zasedání rada města 7. prosince 2012 v rámci rozpočtového opatření. Na základě dalšího auditu z roku 2012 vznikla povinnost zaplatit ještě dalších 610 tisíc korun. I tyto prostředky uhradilo město.

Firma v pozadí

Firmou, která vyhrála původní výběrové řízení na výstavbu centra, byla otrokovická PSG International ve spolupráci s pražským Metrostavem. PSG pak realizovala i některé další práce, kvůli kterým Zlín dostal pokutu.

Tato společnost se v roce 2009 stala sponzorem zlínského hokejového družstva. Název týmu se tak změnil na PSG Berani Zlín a prezidentem se od ledna 2011 stal současný primátor Miroslav Adámek (STAN).

Podle analýzy Transparency International z roku 2016 darovala společnost PSG International v roce 2010 dar 2 miliony korun politické straně ODS (oproti tomu ČSSD dostala 49 900 korun, ANO 50 000 korun). V roce 2010 daroval ODS 500 000 Kč také Juraj Surovič, místopředseda představenstva a člen dozorčí rady PSG International a předseda představenstva PSG a. s. (v roce 2012 daroval ODS ještě 50 000 a v roce 2016 daroval 300 000, tentokrát straně STAN).

PSG International je však jen jedním segmentem společnosti PSG a.s., která na základě informací ze serveru Hlídač státu taktéž finančně podporuje strany napříč politickém spektrem: v roce 2009 darovala ODS 30 000 korun, v roce 2010 KDU-ČSL 150 tisíc korun, ČSSD 49 tisíc korun, ODS 50 tisíc korun, v roce 2014 ANO 70 tisíc korun).

Společnost PSG International v minulých letech čelila i mediálně známé kauze nerealizované výstavby elektrárny na Sibiři. Ruská firma UPUP podala na PSG International návrh na insolvenci poté, co údajně prostavěla méně než za co dostala zaplaceno. Podle serveru iDNES po PSG International Rusové požadovali 1, 8 miliardy korun. Další investor, kterým byla Česká exportní banka (ČEB), v tomto projektu utopila 5,5 miliardy korun, což ji dostalo do problémů a stát ji tak musel poskytnout téměř čtyřmiliardovou dotaci. Ředitel ČEB Karel Bureš MF DNES pak uvedl, že dodnes nechápou, jak mohl někdo toto financování schválit, protože nejen že nebyl znám zdroj splácení, ale ve smlouvách chyběla i záruka výkupu elektřiny za zajištěné ceny.

Projekt byl zpracovaný ve spolupráci se studenty v rámci projektu „Odhal si svůj europodvod“ s podporou Nadačního fondu rodiny Orlických.

The post Netransparentní zadávání víceprací stálo Zlín 26 milonů korun appeared first on investigace.cz.

Leona Kunayová

Historie projektu rekonstrukce parku sahá do roku 2002 a probíhala v několika fázích, kdy byly postupně rekonstruovány budovy, viniční altán, oplocení, Grotta a další objekty v areálu. Poslední, závěrečná fáze oprav byla zaměřená na revitalizaci veřejného prostranství parku. Tuto fázi oprav financovala Městská část Praha 2 spolu s příspěvkem z Evropských strukturálních fondů (Operační program Praha-Konkurenceschopnost) v hodnotě 61,5 milionů korun. Na opravy byla vypsána veřejná zakázka, kterou vyhrála firma SWIETELSKY stavební s. r. o. ve spolupráci se společností CENTRA a. s., s nabídkovou cenou 91 899 900 Kč. Do výběrového řízení se ale přihlásily další dvě firmy s nižší nabídkovou cenou, které byly z konkurzu vyřazeny. Jenže podle auditorů pověřenými Ministerstvem financí, se tak stalo neoprávněně. Jedná se o firmy Skanska a.s. s nabídkou za 69 564 711 korun a HOBAK a. s. s nabídkou za 83 976 838 korun.

Oficiálními důvody pro vyloučení těchto dvou firem byla skutečnost, že nepředložily čestné prohlášení o obratu dosaženém s ohledem na předmět veřejné zakázky. A že z doložených dokumentů nebylo jasné, zda uchazeč prokázal zkušenosti s obdobnými zakázkami.

Komise, která se sešla 23. května 2011, požádala o doplnění požadovaných dokumentů. Přestože obě firmy chybějící materiál v prodloužené lhůtě dodaly, byly dne 30. května 2011 hlasováním komise vyřazeny z konkurzu s odvoláním na rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Podle ní údajně nelze přihlížet k žádnému z dokumentů předložených po uplynutí lhůty pro podání nabídek.

„Komise, která posuzovala kvalifikaci, však k doplnění již nemohla přihlédnout, neboť dle § 52 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., je v otevřeném řízení dodavatel povinen prokázat splnění kvalifikace ve lhůtě pro podání nabídek a jak vyplývá z rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pro prokázání kvalifikace lze přihlížet pouze k dokumentům zařazeným v nabídce každého uchazeče, tedy nelze přihlížet k žádnému dokumentu doloženému po uplynutí lhůty pro podání nabídek.“

To je však podle auditorů v rozporu s výkladovou praxí ustanovení § 59 odst. 4 ZVZ, podle níž je postup výzvy k doplnění kvalifikace legitimní a umožňovala ho i zadávací dokumentace.  Společnost Skanska a.s. na výzvu zadavatele řádně a včas reagovala a dokumenty doplnila, nabídka tak netrpěla jinými vadami, a přesto byl uchazeč vyřazen. Podle nich tak zadavatel, tedy Městská část Praha 2, porušil principy hospodárnosti a vzniklé škody vyčíslili na 26 802 227 korun. Odpovědnost za tuto škodu (v případě prokázání zavinění) by měli nést členové komise, kteří o neoprávněném vyloučení firem rozhodli. 

Řídící orgán Operačního programu Praha Konkurenceschopnost se seznámil s obsahem auditní zprávy Ministerstva financí, nesouhlasil však s výší nezpůsobilých výdajů, které rozporoval a snížil na cca 15 milionů korun. Koncem srpna 2016 odeslal příjemci dotace výzvu k vrácení části finanční podpory.  Na tuto výzvu neobdrželi žádnou reakci, a proto vydal platební výměr, který byl odeslán 14. listopadu 2016. Proti tomuto výměru se příjemce odvolal a toto odvolání v současné době řeší Odbor 12 Ministerstva financí. Pokud by odvolání zamítl, městská část Praha 2 by ze svého rozpočtu musela vrátit částku přibližně 15 milionů korun. Na situaci již zareagovala politická konkurence stávajícího vedení radnice Prahy 2. Pražští Piráti budou v dubnu interpelovat ministryni financí kvůli liknavosti odvolacího orgánu a v souvislosti s možnou škodou plánují podat trestní oznámení.

Projekt byl zpracovaný ve spolupráci se studenty v rámci projektu „Odhal si svůj europodvod“ s podporou Nadačního fondu rodiny Orlických.

The post Bude stát Grébovka Prahu 2 dalších 15 milionů korun? appeared first on investigace.cz.

Státní instituce mají krátkou paměť. Společnosti, které figurovaly v mnoha „nepovedených“ projektech, stále získávají lukrativní veřejné zakázky. Některé z těchto projektů byly placené i z Evropské unie. Mezi nejvíce předražené veřejné zakázky patří ty z odvětví informačních technologií a také z oblasti poradenství. Vypadá to tedy, že nejlepší je mít firmu na poradenství v informačních technologiích.

Společnost BDO IT a.s. je poradenskou firmou v oblasti informačních a komunikačních technologií. Jako taková byla schopná získat zakázky na českých ministerstvech dohromady za stovky milionů korun. Často v rámci projektů, které byly posléze označeny za zbytečné. A vypadá to, že téměř žádná z nich nebyla bez kontroverzí.  Nic však nenasvědčuje tomu, že by se dobře nastavený systém „stát – lukrativní veřejná zakázka – BDO IT“ změnil, přestože se může zdát, že důvody, proč tato společnost byla tak úspěšná, již pominuly. Pro připomenutí přidáváme známé a dále jednu novou státní zakázku, kde tato společnost figurovala a kde to státní kasu stálo peníze navíc.

Ministři – kolegové

Ministerstvo zemědělství dostalo v roce 2014 půl miliardovou pokutu za zadávání zakázek bez soutěže nebo za „zmanipulované” soutěže, kdy jedním z „výherců” veřejné zakázky byla i společnost BDO IT. Ta v roce 2010 získala zakázku za 143 milionů na poskytování služeb ICT. O zakázky se tak začala zajímat i protikorupční policie. Nový ministr zemědělství Rusnokovy vlády, Miroslav Toman, však  zakázku pro BDO IT prodloužil, a to i přes pokračující vyšetřování. Jedním z těchto důvodů může být fakt, že Miroslav Toman společnost BDO IT znal nejen jako „dodavatele” informačních a komunikačních technologií ministerstva, ale také jako obchodního společníka. Potravinářská komora České republiky, kde byl Toman od roku 2007 prezidentem, totiž vlastnila třicetiprocentní podíl ve společnosti Foodservis s.r.o., kde zbylých 70 procent vlastnila právě BDO IT.

BDO IT je spojena i s dalším ministrem z Rusnokovy vlády, ministrem práce a sociálních věcích Františkem Koníčkem, který v letech 1999–2001 zastával funkci místopředsedy představenstva a v letech 2001–2004 byl předsedou dozorčí rady. Místopředsedou představenstva byl poté i jeho syn Martin Koníček, a to v letech 2001–2012.

I Andrej Babiš v křesle ministra financí měl s BDO IT tu čest. Jednalo se především o nenápadnou zakázku malého rozsahu za necelých 200 tisíc korun, avšak odborníci upozorňovali na její strategičnost. Jednalo se totiž o dohled nad Elektronickou evidencí tržeb (EET). Tím se BDO IT dostala bez soutěže k informacím, které měly hodnotu stovek milionů korun.

Dotace

BDO IT pracovalo i pro Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). Zde firma prováděla funkci technického dozoru v projektu Národní elektronický nástroj, který měl sloužit k administraci a zadávání veřejných zakázek. Projekt za půl miliardy korun, kde přes dvě stě milionů přispěla Evropská unie, doprovázely opět kontroverze, měl být dokončen v roce 2012, avšak předání projektu se o dva roky zdrželo. Jeho povinné využívání pro centrální státní orgány se stále odkládá kvůli technickým problémům. Projekt byl předražený a samotná ministerstva, která by ho měla používat, ho kritizují.

Na dotace nedosáhla BDO IT jen na MMR, ale také na Ministerstvu vnitra (MV). Podle auditu neoprávněně. Bylo to v projektu Centrální místo služeb, přesněji na zakázku „Služby a projekce inženýringu CMS“. I když bylo zadávací řízení vyhlášeno jako otevřené, byla podána pouze jedna nabídka ze strany BDO IT. Audit však tvrdí, že zadavatel si kladl neoprávněný požadavek na předložení certifikace dle normy ISO 27001 a 20000 v technických kvalifikačních předpokladech, což bylo v rozporu se zadáváním veřejných zakázek. Protože výčet dokladů k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů je stanoven taxativně, zadavatel nemůže od dodavatelů požadovat předložení jiných než v zákoně uvedených dokladů. Tento postup tak mohl významně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, protože nelze vyloučit, že by se do výběrového řízení přihlásili i další dodavatelé, kteří by mohli nabídnout výhodnější podmínky. Toto pochybení mělo dopad na výdaje projektu ve 100 % hodnoty realizované zakázky.

Ministerstvo vnitra se zachovalo překvapivě i u jiné zakázky z projektu Služby a projekce inženýringu CMS. Kdy bylo vypsáno otevřené zadávací řízení, do kterého se přihlásily dvě společnosti: GTS Novera a.s. s nabídkovou cenou 64 443 164 Kč, a Telefónica 02 Czech republic, a.s. s nabídkovou cenou 99 904 189 Kč. Toto otevřené zadávací řízení však bylo zrušeno a o dva měsíce později bylo zahájeno jednací řízení s uveřejněním, kde subjekty dostaly devět dní pro podání nabídek. Nabídku tak podala pouze Telefónica 02 s novou nabídkovou cenou 64 771 373 Kč. Při dotazování, proč bylo původní zadávací řízení zrušeno, nebylo MV auditorům schopné odpovědět, a ani nepředložilo žádné argumenty, proč se tak stalo.

Díky postupu Ministerstva vnitra v zadávání jednotlivých zakázek v rámci projektu Centrální místo služeb – Komunikační infrastruktura Informačních systémů veřejné správy byly auditem vyčísleny nezpůsobilé výdaje na 93 412 368 Kč.  Na základě daňové kontroly projektu CMS ze strany Finančního úřadu, který zjistil neoprávněné použití finančních prostředků, byl Ministerstvu vnitra uložen souhrnný odvod ve výši 96 692 077 Kč. Ministerstvo posléze požádalo o prominutí a po částečném vyhovění zaplatilo cca 29 milionů korun. O systému vzniku škody z fondů EU si můžete přečíst zde.

Dle zprávy NKÚ „nebyl tento projekt připraven, realizován a řízen způsobem, který by zajišťoval jeho úspěšné dokončení v souladu s časovým plánem. NKÚ však konstatuje, že i přes tyto zjištění přispěl projekt k rozvoji komunikační infrastruktury veřejné správy. “  Termín dokončení byl nakonec prodloužen do konce listopadu 2015. Tento termín byl stěžejní, jinak by totiž nemohlo ministerstvo čerpat podporu z prostředků Evropské unie.

Kohoutek stále kape

Veřejné zakázky z ministerstev BDO IT stále získává, v poslední době to byly například interní audity v kybernetické bezpečnosti. V roce 2017 a 2018 tak dle registru smluv podepsala smlouvy například s Ministerstvem zahraničních věcí (cca 4 mil. Kč), Ministerstvem financí (cca 2,2 mil. Kč), Ministerstvem pro místní rozvoj (4 mil. Kč) a Ministerstvem dopravy (1,5 mil. Kč).

Projekt byl zpracovaný ve spolupráci se studenty v rámci projektu “Odhal si svůj europodvod” s podporou Nadačního fondu rodiny Orlických.

The post Dobří holubi se vracejí, aneb IT služby snesou všechno appeared first on investigace.cz.

Lukáš Nechvátal, Steffi Černá

Při procházení problematických dotací z Evropské unie jsme narazili i na firmy, které se stále pohybují ve světě veřejných zakázek, kde některé jsou také dotované z Evropské unie. Příkladem toho může být slavná kampaň Ministerstva zemědělství za necelých 150 mil. korun, která byla zaměřená na zvýšení spotřeby sladkovodních ryb. Tento propagační propadák, který byl financovaný 125 mil. korun z EU již v pozornosti médií byl. Vedle toho, že se spotřeba sladkovodních ryb nezvedla, ba naopak lehce klesla, se o ní média zajímala i ve vztahu se společností, která tuto zakázku vyhrála, byla jím firma Dorland, s.r.o. Společnost, kterou dříve vlastnil Jiří Dřízhal a kterou dnes vlastní jeho dcera Lucie Češpivová. Společnost, o které se zmiňoval i zastřelený český “kmotr” František Mrázek, když byla v odposleších zachycena část rozhovoru, kde Mrázek říká, „Ten z Dorlandu se jmenuje Dřízhal? Ten je náš,“. Známá je také blízkost vedení společnosti k ODS, kdy paní Češpivová byla předsedkyní dozorčí rady nakladatelství Opportunitas, které vydávalo měsíčník 51Pro, který byl propojen právě s ODS a v jehož redakční radě seděl mimo jiné Marek Dalík. Společnost Dorland také připravovala billboardové kampaně ODS, například i tu protivládní z roku 2005, kterou vymyslel Ivan Langer.

Tento kontroverzní projekt však má i další rozměr. Tím jsou nezpůsobilé výdaje, které zjistil audit ministerstva financí, když kontroloval soulad realizace projektu a které vyčíslil na 31 312 720 Kč. Nezpůsobilé výdaje byly auditem vyčísleny z několika důvodů, tím hlavním bylo zjištění, že zakázku neměla společnost Dorland vůbec vyhrát, porušovala totiž podmínky, které byly vymezené nařízením Rady (ES) č. 1198/2006, které uvádí, že „Operace nesmějí být zaměřeny na obchodní značky ani nesmějí odkazovat na určité země nebo zeměpisné oblasti, s výjimkou produktů uznaných podle nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin.“ A jelikož se název celé propagační kampaně nabízené firmou Dorland vedl pod názvem “Ryba domácí”, kdy slovo domácí sloužilo jako identifikátor, odkud ryba pochází, tedy z tohoto označení vyplývalo, že byla vyrobena v České republice. Více konkrétní byla pak společnost i v navrhovaném řešení, jak bude projekt prezentován veřejnosti, kdy navrhovala bod „Vzbudit u redaktorů televizní publicistiky zájem o téma českých ryb.“ nebo „Apel na českost – podpora českých produktů.“ Projekt tak nesplňoval požadavek uvedené v zadávací dokumentaci a měl tak být vyřazen.

Problematický byl i samotný předmět plnění, který u zakázky za cca 150 mil. nebyl dostatečně specifikován a k řádnému upřesnění pak nedošlo ani při uzavření smlouvy o dílo. Popis plnění je tak uveden jen velmi obecně a nelze z něho přesně určit, co bude ve skutečnosti za plnění provedeno. Dle auditu obsahuje příloha smlouvy jen informace, jako je například „TV spoty, 5 variant – nákup médií 13.001.320,00 Kč“, které nejsou doplněny o žádné další podrobné specifikace. Ministerstvo financí tak jednoznačné říká, že “Nepřesné stanovení rozsahu plnění veřejné zakázky a následné Smlouvy o dílo mohlo mít za následek neprovedení díla v požadovaném rozsahu a kvalitě.” Vliv na výběr nejvýhodnějšího dodavatele mohl mít i diskriminační prvek, kdy Ministerstvo zemědělství stanovilo povinnost předložení závazného příslibu banky o vystavení bankovní záruky, která se však nijak nepromítnula v rámci navazujícího jednacího řízení bez uveřejnění.

Zajímavý je i způsob hodnocení, kdy podle hodnotících kritérií měla navrhovaná řešení váhu 70 % a cena pouze 30 %. Jedním z bodů hodnocení navrhovaného řešení bylo i zda je návrh komunikační strategie v souladu se zadavatelem stanovenými cíli. Bohužel nevíme, kolik bodů dostala společnost ze naplnění tohoto bodu, který dle auditu nesplnila.

Projekt prověřoval i Nejvyšší kontrolní úřad, který zde kontroloval výdaje v hodnotě 52, 5 milionů korun, pochybení našel u 1,8 milionů korun. Mimo jiné konstatoval, že Ministerstvo zemědělství zaplatilo 1,5 milionů pouze na základě písemného prohlášení a to bez kontroly, zda dodavatel slíbenou práci skutečně odvedl. Velmi kritizovaná byla i krizová linka, kam měli lidé volat s informacemi o závadném rybím mase. Ta nebyla téměř nikým využívána a tak se cena jednoho hovoru vyšplhala v roce 2008 na 9.000 korun. Kritiky se projektu dostalo i od nastupujícího ministra zemědělství Mariana Jurečky z KDU-ČSL, který ji označil za “plýtvání penězi”.

Vyčíslení nezpůsobilých výdajů má i svou dohru. Ministerstvo zemědělství, i přes odvolání, bylo nuceno zaplatit z kapitoly rozpočtu ministerstva zpět do státního rozpočtu částku ve výši 37 485 694 Kč. Ministerstvo na škodu, která ji vznikla, reagovalo nahrazením oddělení veřejných zakázek samostatným odborem a přijalo novou komplexní směrnici. Tento příklad však může být modelem pro tvrzení, která uvádíme zde. Nemalé peníze jako v tomto případu se jen přelévají z rozpočtu do rozpočtu a zodpovědnost za škodu ve výši 37 a půl milionů je v kruhu rozmělněna, avšak soukromý dodavatel zakázky dostal všechny své faktury plně zaplacené, i když prošel zadávacím řízením plným pochybností.

Dotace stále táhnou

V současné době získala společnost Dorland, s.r.o. další veřejné zakázky, které jsou placené z Evropských fondů. Jedná se mimo jiné o zakázky u Potravinářského svazu ČR, kde je prezidentem od roku 2007 Miroslav Toman, s výjimkou let 2013-2014, kdy byl ministrem zemědělství. U Potravinářského svazu získala společnost Dorland smlouvy za cca 90 mil. Kč, jedná se o zakázku – návrhu a zajištění efektivní komunikační kampaně, která povede k posílení povědomí a způsobu užití paštik z Evropské unie u spotřebitelů v Rusku a o zakázku na propagační kampaň k označování výrobků v rámci evropského systému ochrany názvů produktů. Dále má podepsanou smlouvu o smlouvě budoucí na dalších 90 mil. Kč, kde se jedná o propagaci režimů jakosti unie. 

Potravinářská komora je zájmové sdružení, které vedle spolupráce se společností Dorland na projektech, které jsou placené z evropských dotací, zadala v roce 2011 veřejnou zakázku své dceřiné společnosti Foodservis, s.r.o. Tu od roku 2008 vlastnila Potravinářská komora ČR, v roce 2010 prodala 70% podíl společnosti BDO IT a.s., která je také známá jako štědrý příjemce evropských dotací. Miroslav Toman byl v době zadávání veřejné zakázky jak členem dozorčí rady společnosti Foodservis, tak prezidentem Potravinářské komory ČR, což by se dalo označit minimálně za střet zájmu. Potravinářská komora se s lidmi z Dorlandu zná nějen z výběru veřejných zakázek. Nakladatelství Opportunitas, ve kterém figurovala opět Lucie Češpivová, mimo jiné vydávalo i časopis Potravinářské komory – Svět potravin.

K zemědělství má tato reklamní agentura blízko. Další společnost Lucie Češpivové, která se stejně jako Dorland zabývá reklamní a marketingovou činností, je S.M.A., a.s. Ta získala od Lesů ČR zakázky na reklamu za nejméně 27,5 milionů a paní Češpivová nakonec i chalupu v lukrativní oblasti Jizerských hor, která byla prodána bez soutěže a za velmi zvláštních okolností. Chalupu totiž od Lesů nekoupila přímo Češpivová, ale bývalá předsedkyně dozorčí rady její společnosti S.M.A. Ivana Petříková. Ta za ní Lesům zaplatila 3,65 milionů korun, chalupa však nakonec skončila právě u Češpivové, která ji dle dokumentů z katastru koupila od své kolegyně za 378 tisíc korun. Hospodářské noviny spekulovaly s nabízejícím se vysvětlením, že si chalupu Češpivová nechtěla kupovat napřímo, právě kvůli její blízké spolupráci s Lesy ČR. Důvod prodeje totiž zůstává také nejasný. Lesy ČR neměly žádný důvod zbavovat se lukrativní nemovitosti, kterou chtěli přestavět na informační centrum a rozhodnutí o nepotřebnosti nemovitosti, kterou žádali auditoři, se záhadně ztratilo. Místo je exklusivní především díky zákazu stavět kvůli ochraně přírody, což dělá ze stávající zástavby zlatý důl.

Projekt byl zpracovaný ve spolupráci se studenty v rámci projektu “Odhal si svůj europodvod” s podporou Nadačního fondu rodiny Orlických.

The post Kolotoč se točí, ministerstvo platí appeared first on investigace.cz.