Parlamentní listy, portál kritizovaný za to, že poskytuje prostor prokremelsky orientované dezinformační kampani a šířením fám či zjevných nepravd manipuluje s veřejností, finančně podporovala některá česká ministerstva. „Slabost“ pro toto médium v letech 2015 až 2017 projevily resorty průmyslu, zdravotnictví a školství, dohromady poslaly Parlamentním listům více než milion korun. Jak investigace.cz zjistila, ministerstva nebyla sama, kdo z bizarních důvodů – omezit vliv Babišem ovládaného vydavatelství Mafra nebo mít klid od novinářů – využíval Parlamentní listy a platil jim za často neobjektivní informování.
Velebme se
Změna v reklamní strategii ministerstva průmyslu a obchodu mezi lety 2014 a 2015 bije do očí. Ještě v roce 2014 ministerstvo používalo pro svou prezentaci několik různorodých médií: rádio Impuls, Hospodářské noviny, Deník a týdeník Euro (poslalo jim dohromady zhruba 530 tisíc korun). V následujících dvou letech je ale všechno jinak – ministerstvo v tomto směru už využívá pouze jediné médium, a to server parlamentnilisty.cz (v roce 2015 dostal za reklamu přes 387 tisíc, v roce 2016 asi 302 tisíc korun). Stěžejní zůstaly Parlamentní listy i v roce 2017, kdy ministerstvo platilo za reklamu také deníku E15 (obě média dostala zhruba po dvou stech tisících korun).
Období, kdy resort preferoval Parlamentní listy, se více méně překrývá s dobou, kdy v jeho čele stál Jan Mládek (ČSSD). Na portálu parlamentnilisty.cz o ministrovi a úspěších jeho resortu vyšlo přes padesát textů. „Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) na bilanční tiskové konferenci shrnoval úspěchy svého resortu v uplynulém roce. Vyzdvihl především nečekaně vysoký hospodářský růst, k čemuž prý jeho ministerstvo nemalou měrou přispělo,“ zní třeba úvod jednoho z textů z ledna 2016. V únoru se například dozvíme hned v titulku: „Ministr Mládek: Za poslední měsíce jsme v energetice společně dosáhli řady úspěchů.“
Někdy tyto texty, psané tiskovým odborem ministerstva, působily jako běžné zpravodajství, častěji pod nimi byla poznámka „tisková zpráva“. Nikdy však čtenářům nebylo jasně řečeno, že jde o placenou reklamu.
Proč ministerstvo svěřilo reklamu právě serveru, který podle analýzy politologů z Masarykovy univerzity manipuluje se čtenáři? Serveru, který v roce 2014 získal anticenu Křišťálové lupy za porušování principů seriózní žurnalistiky a jejž slovenský projekt Konspirátoři.sk zařadil mezi servery, na nichž se „nedoporučuje inzerovat“, pokud si chtějí firmy zachovat dobré jméno?
Parlamentní listy
Společnost Our Media, která Parlamentní listy vydává, vlastní mediální podnikatel Michal Voráček a Ivo Valenta. Posledně jmenovanému se také někdy říká „král českého hazardu“, neboť je majitelem skupiny Synot. Ta podniká především v hazardním průmyslu, nabízí hrací přístroje, videoloterijní terminály, provozuje online poker či online kasino (v roce 2014 vstoupil Valenta do celostátní politiky, byl zvolen senátorem).
Parlamentní listy vznikly před jedenácti lety a celkem rychle se dostaly mezi desítku nejčtenějších zpravodajských serverů. Vsadily na rychlé zprávy a produkci s výbušným obsahem, od vykreslování uprchlíků jako nebezpečných teroristů po vzájemné obviňování se politiků – to vše je často doplněno emotivním titulkem včetně vulgarit. Server se také dokořán otevřel politikům, mohou tu zveřejnit, co chtějí, redakce nijak neřeší, jestli jejich tvrzení nejsou lživá. Server se stal terčem kritiky kvůli tomu, že dává prostor konspiraci a dezinformacím.
V poslední době daly Parlamentní listy prostor také čínské propagandě. Velvyslanec Číny Čang Ťien-min v nich publikoval text, v němž kritizoval hongkongské demonstranty a uvedl, že za protesty stojí zahraniční skupiny. Text byl součástí čínské kampaně ve střední a východní Evropě, velvyslanectví nabízela místním sdělovacím prostředkům komentáře nebo rozhovor, samozřejmě s oficiálním čínským výkladem událostí. V Česku se nabídky chopily právě Parlamentní listy.
Byly démonizovány
Od chvíle, kdy ministerstvo průmyslu a obchodu svěřilo svou reklamu téměř výhradně serveru parlamentnilisty.cz, sice utekla jen krátká doba, avšak historická paměť resortu je podle všeho ještě kratší. „Rozhodování o inzerci je v gesci odboru komunikace,“ píše vedoucí tiskového oddělení a mluvčí Štěpánka Filipová. „Důvody změny neznáme, daný útvar měl jiné vedení.“ Oním „jiným vedením“ byla v době změny ministerské reklamní strategie ředitelka odboru komunikace Markéta Mikešová. Oslovit ji už ale nelze, z ministerstva odešla a někdejší kolegové o její další kariérní cestě nic nevědí, vystopovat ji není možné ani přes internet.
„Parlamentní listy byly démonizovány,“ reaguje na dotaz, proč jím vedený resort zadával reklamu převážně tomuto periodiku, bývalý ministr Jan Mládek. Tím ale jeho vysvětlení končí. „Za léta v politice jsem paranoik,“ říká do mobilu a dodává: „Vážená dámo, teď vám nadiktuji e-mail, napíšete mi, kdo jste a co chcete, a pak se rozhodnu, jestli vám odpovím. Nechci se bavit o něčem, co mi není příjemné, ale nevylučuji, že se budu bavit.“ Mail sice dostane, mobil zvedne i podruhé, ale jen proto, aby řekl: „Telefon jsem vám vzal omylem. Myslím, že naše korespondence a komunikace tímto může skončit.“
Za všechno může Babiš
Ve stejné době jako Mládkem vedené ministerstvo průmyslu si reklamu v Parlamentních listech platily také další dva resorty řízené politiky ČSSD. Ministerstvo zdravotnictví v čele se Svatoplukem Němečkem poslalo vydavateli Parlamentních listů, firmě Our Media, více než 180 tisíc korun a ministerstvo školství, vedené Kateřinou Valachovou, zhruba 85 tisíc korun.
„Řešil to odbor komunikace, já jsem to neřešil, měli v tom moji plnou důvěru,“ říká o reklamě na serveru Parlamentní listy někdejší ministr, dnes ředitel bohumínské nemocnice Svatopluk Němeček. „Asi usoudili, že to ministerstvo z nějakého důvodu potřebuje.“
Tehdejší ředitel odboru komunikace Jan Štoll je sdílnější a vysvětluje, proč ministerstvo Parlamentní listy potřebovalo. Spolupráce s nimi byla podle Štolla „logickou reakcí“ na fakt, že lídr hnutí ANO Andrej Babiš (v letech 2014 až 2017 ministr financí, od prosince 2017 předseda vlády) vlastnil vydavatelství Mafra (od poloviny roku 2013, vydává například Mladou frontu Dnes či Lidové noviny). „Resorty vedené politiky ANO prezentaci v Parlamentních listech neměly?“ ptá se řečnicky Štoll a hned si odpovídá: „Ani nemusely, měly své noviny. Kdybychom měli takto exkluzivní přístup do tak čteného média,“ dodává s odkazem na resorty, které vedli politici ČSSD, „tak Parlamentní listy také nepotřebujeme.“
Analýza novinářského sdružení Free Czech Media z roku 2015 skutečně ukázala, že MF Dnes a Lidové noviny změnily referování o Babišovi poté, co je koupil. Výzkum porovnal články ze dvou období, před koupí novin a po ní (od listopadu 2011 do května 2013 a od června 2013 do prosince 2014). Podle analýzy v druhém období výrazně narostl počet článků referujících o Babišovi. Především se ale změnilo jeho hodnocení a celkové vyznění textů (například počet pozitivních článků o Babišovi v MF Dnes stoupl ze 30 na 202, počet kritických klesl ze čtyř na nulu).
„S vydavatelstvím Mafra jsme byli na kordy,“ pokračuje bývalý šéf komunikace ministerstva zdravotnictví a zdůrazňuje: „Vycházela tam překroucená tvrzení, citace od lidí z ministerstva, které nikdy neřekli…“ Na konkrétní příklad si Štoll nevzpomíná, každopádně ví, že spolupráce s Parlamentními listy mu vyhovovala i proto, že jakýkoliv materiál, který tam ministerstvo poslalo, bez problémů otiskly. „Chápu, že z pohledu novináře to může znít divně,“ říká Štoll. „Ale pro nás to mělo docela logiku, bylo to vyvažování toho, že na vlivných serverech vycházely překroucené články.“
Manipulativní techniky v Parlamentních listech
V roce 2016 zařadila Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity Parlamentní listy do Analýzy manipulativních technik na vybraných českých serverech spolu s dalšími třemi weby (ac24.cz, svetlokolemnas.info a cz.sputniknews.com). Podle autorů analýzy byly tyto servery „často zmiňovány jako portály dávající prostor prokremelsky orientované dezinformační kampani a aktivně pomáhající hájit politiku současného Ruska a jeho pohled na dění ve světě i v Česku“.
Autoři zpracovali v průběhu března 2016 více než dva tisíce textů a zjistili, že „propaganda, se kterou se můžeme v dnešní době u nás potkat, se značně liší od toho, co známe z historických období nebo třeba z dnešní Ukrajiny“. Na manipulativní obrázky či videa téměř nenarazíme, „snaha přenést na čtenáře emoce a zkreslené vidění světa probíhá sofistikovaněji“. Tedy prostřednictvím takových technik jako „svalování viny“, „fabulace“, „nálepkování“, „apel na strach“, „názor autora ve zpravodajství“, „relativizace“ či „démonizace“.
Analytici z Fakulty sociálních studií tak dospěli mimo jiné k překvapivému závěru. Ukázalo se, že zejména u zahraničněpolitických témat byly některé manipulativní techniky (svalování viny, nálepkování, apel na strach, démonizace) častější v Parlamentních listech než ve Sputniku (odnož ruské státní zpravodajské agentury Russia Today). Kromě toho budila řada článků negativní emoce, jakými jsou nenávist, strach či rozhořčení.
„Parlamentní listy jsou vnímány jako přechod mezi seriózními médii a šedou zónou prokremelské manipulace,“ komentoval analýzu pro ČT jeden z jejích autorů Miloš Gregor. „Podle našich dat jsou ale co do obsahu stejné jako AC24 a s manipulativními technikami se u nich setkáváme dokonce častěji než třeba u Sputniku. Což je o to vážnější, že čeští politici je vnímají jako standardní prostor pro svoji prezentaci.“
Slovenský projekt Konspirátoři.sk, jehož cílem je pomoci firmám ochránit jejich dobré jméno při zadávání online inzerce (nechává důvěryhodnost jednotlivých serverů hodnotit odbornou porotou), zařadil Parlamentní listy do přehledu konspiračních webů, na kterých „nedoporučují inzerovat“.
Politologové z Masarykovy univerzity momentálně znovu vyhodnocují čerstvá data. „Analýza ještě není hotová,“ říká Miloš Gregor. „Zdá se ale, že se články v Parlamentních listech posunuly od dezinformačního média k politickému bulváru. V roce 2016 se tu opravdu objevovaly i konspirační teorie nejhrubšího zrna, teď spíš zveličují, zjednodušují, straní některým politickým proudům, snaží se vzbudit emoce, staví proti sobě dobré a zlé. Popisují politiku podobným stylem, jakým Blesk píše o celebritách.“
Nejen ministerstva
Parlamentní listy byly oblíbené ale i mezi krajskými politiky. Reklamu na tomto serveru si platil někdejší hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek (ČSSD) nebo Moravskoslezský kraj pod vedením Miroslava Nováka (ČSSD), Ústecký kraj stálo v letech 2012 až 2015 „zveřejňování tiskových zpráv a prezentace kraje“ na zmíněném serveru přes 590 tisíc korun. Pražský magistrát zase zaplatil v roce 2016 za měsíční bannerovou kampaň a čtyři propagační texty o bezbariérových budovách a o zákazu segwayů 120 tisíc korun. Čelil pak kritice, že texty nebyly označeny jako komerční sdělení.
V současné době si česká ministerstva reklamu v Parlamentních listech už neplatí, placenou spolupráci s nimi ukončil i Ústecký kraj a Praha. Naopak Pardubický kraj do reklamy na tomto serveru už třetí rok investuje přes sto tisíc korun ročně a spolupráci si nemůže vynachválit. Kraj se sice nemusí vymezovat proti médiím vlastněným konkurenčním politikem, jak zdůvodňoval volbu Parlamentních listů bývalý ředitel komunikace zdravotnictví, jeden rozměr serveru mu ale vyhovuje stejně jako Štollovi – obdrženou zprávu publikuje bez dalších zásahů. Jinými slovy nad problematikou a věrohodností textu redakce Parlamentních listů nehloubá, nezasadí jej do kontextu, nezeptá se lidí s jiným názorem. Připomíná to funkci tisku z doby komunismu, kdy noviny bez výhrad papouškovaly jakýkoliv žvást zaslaný stranickými orgány.
Dominik Barták, mluvčí Pardubického kraje, to ale vnímá jinak: „Redaktoři jiných médií si z naší tiskové zprávy vyberou jen něco, nějak ji interpretují. V Parlamentních listech naopak máme jistotu, že zpráva vyjde se stejným obsahem a zabarvením, s jakým jsme ji vydali.“
Slovo má jen někdo
„Novináři nejsou hlásné trouby. Jejich úlohou není jen překlopit tiskovou zprávu, měli by ji ověřit, získat pohled protistrany, dát věci do kontextu,“ říká autor Analýzy manipulativních technik na vybraných českých serverech, politolog z brněnské Masarykovy univerzity Miloš Gregor. Chápe ale, že pro politiky a jejich mluvčí znamenají zvídaví novináři práci navíc. A faktem je, že reklama, která se tváří jako článek, má větší váhu. „Jenže tohle pojetí je sice výhodné pro píáristu, ale ne pro čtenáře,“ komentuje Gregor. „Ten automaticky předpokládá, že článek prošel nějakým kritickým pohledem redaktora.“
Jak nepřehlednou a realitu zkreslující situaci přináší mísení placené reklamy a zpravodajství, ukazuje třeba článek Parlamentních listů z letošního listopadu. Text podepsaný redaktorem PV popisuje ve čtyřech odstavcích „pracovní setkání hejtmanů s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem“. Citovaný v něm není ani ministr, a na jednu výjimku ani nikdo z hejtmanů. Onu výjimku představuje hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (ČSSD).
Ten je zato citovaný hojně, hned ve třech z celkem čtyř odstavců. Ve čtvrtém je pro změnu pozitivní zmínka o Pardubickém kraji, který se „nedostatek školitelů mladých lékařů snaží řešit svým dotačním programem“. Čtenáři tak ulpí v hlavě, že jediný, kdo měl k problémům ve zdravotnictví co říci, bylo právě Pardubicko a jeho hejtman. A samozřejmě netuší, že za tento způsob žurnalistiky Pardubický kraj Parlamentním listům platí sto tisíc korun ročně.
Půl melounu na výjimečné situace
Na konci letošního října se do péče vydavatele Parlamentních listů, firmy Our Media, svěřilo i Generální finanční ředitelství, podřízené ministerstvu financí. Podle smlouvy si finanční ředitelství za částku nepřesahující 480 tisíc korun ročně objednalo „podporu při tvorbě specifických tiskových podkladů“, „dotváření mediálních výstupů“, „analýzu mediálního obrazu“ a „krizový management a komunikaci při specifických, výjimečných a ojedinělých situacích“.
Co je myšleno „specifickými tiskovými podklady“, co je „krizový management a komunikace“ a proč na to běžný tiskový mluvčí nestačí? „Občas jsme zaskočeni reakcí novinářů,“ říká ředitelka odboru služeb klientům Ilona Macháčková, která měla výběr na starost. „Jde o zajištění PR služeb pro případ výskytu neočekávané situace, tedy situace, kterou od vás novinářů nečekáme.“