Sankce proti pučistům

V Myanmaru vládla desítky let armáda, než se v roce 2011 podařilo v zemi nastolit demokracii. Ta ale nevydržela dlouho. Po posledních volbách, v nichž demokratická strana získala téměř 80 % hlasů, moc opět převzala vojenská junta. Armáda zpochybnila výsledek voleb, zatkla státní poradkyni Aun Schan Su Ťij spolu s prezidentem země Winem Myinem a další politické představitele. Během protestů zabila stovky lidí a pozavírala desítky novinářů. V posledních týdnech ale nadnárodní společnosti i státy projevují svůj nesouhlas s postupem armády a na Myanmar uvalují ekonomické sankce, aby svými obchodními aktivitami nepodporovaly vojenský režim. 

Únorový převrat vyvolal v zemi, která před nastolením demokratického režimu v roce 2011 prožila téměř 50 let vlády represivních vojenských režimů, záchvěv strachu. Zatýkání Aun Schan Su Ťij a dalších politiků totiž připomínalo dny, o nichž si mnozí myanmarští občané mysleli, že jsou definitivně pryč. 

Matka národa 

Navzdory drtivému vítězství Aun Schan Su Ťij ve volbách v roce 2015 jí myanmarská ústava neumožnila stát se prezidentkou, poněvadž její děti jsou státními příslušníky jiné země. Oficiální titul pětasedmdesátileté Su Ťij je státní poradkyně. Do vojenského převratu v únoru 2021 byl jejím blízkým spolupracovníkem prezident Win Myin. Ve skutečnosti to však byla ona, kdo byl považován za hlavu státu. 

Su Ťij je dcerou hrdiny boje za nezávislost Myanmaru, generála Aun Schana, jenž byl zavražděn těsně předtím, než tehdejší Barma získala v roce 1948 nezávislost na britském koloniálním impériu.

Později studovala v Oxfordu a poté žila se svým britským manželem v Japonsku a v Bhútánu. Následně se usadili ve Velké Británii, kde vychovávala své dvě děti. 

Zdroj: ČTK/AP/Uncredited

Když se v roce 1988 vrátila do Rangúnu, aby se postarala o svou nemocnou matku, Myanmarem právě zmítaly velké politické otřesy. Tisíce studentů, úředníků a mnichů tenkrát vyšly do ulic a požadovaly demokratické reformy.

„Jako dcera svého otce nemůžu zůstat lhostejná ke všemu, co se děje,“ veřejně prohlásila v Rangúnu 26. srpna 1988 a postavila se do čela povstání proti tehdejšímu diktátorovi, generálu Ne Winovi. 

Organizovala pak shromáždění a cestovala po zemi, kde vyzývala k pokojným demokratickým reformám a svobodným volbám.

Demonstrace však byly brutálně potlačeny armádou a 18. září 1988 se vojáci pučem chopili moci. Následující rok byla Su Ťij umístěna do domácího vězení. V období 1989 až 2010 strávila v domácím vězení téměř 15 let. V mezinárodním měřítku byla oslavována jako maják demokracie a v roce 1991 obdržela Nobelovu cenu za mír.

Její mezinárodní pověst ale vážně utrpěla po zásahu armády v roce 2017 proti převážně muslimské menšině Rohingů. Bývalí příznivci Su Ťij obviňovali, že odmítá odsoudit armádu a uznat svědectví o zločinech vojáků. Nadále ale zůstává velmi oblíbená u buddhistické většiny v zemi, která s Rohingy příliš nesoucítí.

Myanmar nyní čelí žalobě u Mezinárodního soudního dvora (ICJ), jenž zemi obviňuje z genocidy a vyšetřuje ze zločinů proti lidskosti.

Návrat vojenského režimu

V roce 2020 její strana NLD (National League for Democracy) ve volbách opět získala drtivou většinu ještě s větším počtem hlasů než v roce 2015.

V zákulisí si však junta i navzdory demokratickým volbám udržovala poměrně pevnou kontrolu nad Myanmarem díky ústavě, která vojákům zaručuje čtvrtinu všech křesel v parlamentu a kontrolu nad nejmocnějšími ministerstvy v zemi.

Neustále mocná armáda tak výsledky voleb zpochybnila s tím, že došlo k volebnímu podvodu. V den, kdy měl poprvé zasednout parlament, byla Su Ťij spolu s mnoha dalšími politickými představiteli zatčena. Armáda poté vyhlásila výjimečný stav a převzala veškerou moc do svých rukou. 

Su Ťij byla později obviněna z nelegálního dovozu komunikačních zařízení. Policie uvedla, že v jejím domově bylo nalezeno sedm vysílaček, které neměla oprávnění vlastnit. Za to může být odsouzena až na 14 let. 

Jak uvádí Myanmar Now, armáda dosud zabila stovky lidí, kteří demonstrovali proti převratu, a tisíce dalších zatkla. Stále častěji jsou popisovány případy bití a mučení. Podle odhadů AAPP Burma (Assistance Association for Political Prisoners) junta zavraždila nejméně 841 lidí, včetně desítek dětí.

„Pokud povstání proti novému režimu neuspěje, což by se mohlo stát, budoucnost vypadá bezútěšně,“ uvedl pro OCCRP Joshua Carroll, redaktor společnosti Myanmar Now. „Režim má zjevně v úmyslu zničit nezávislá média, provádět zpravodajství v Myanmaru se již stalo velmi nebezpečným.“

Jeho slova potvrzují desítky novinářů zatčených z důvodu údajného šíření strachu, falešných zpráv a agitace vládních zaměstnanců. Pouze část z nich nakonec propustili. Podle nedávných změn zákona hrozí těm, co zůstali za mřížemi, tříletý trest odnětí svobody.

https://www.investigace.cz/rusko-podivne-policejni-spiknuti/

Obchod s konfliktním dřevem 

Za únorovým pučem ale nebyla pouze snaha armády potlačit demokratický vývoj v Myanmaru. Zpráva Agentury pro vyšetřování životního prostředí (EIA) uvádí, že vojenská junta si hodlá „namastit kapsu“ prodejem tisíců tun nelegálního dřeva na mezinárodních trzích.

Během posledního funkčního období legitimní myanmarské vlády totiž stát podnikl kroky v boji proti nelegální těžbě dřeva a zabavil ho přibližně 200 000 tun, o čemž již dříve informovala EIA. Toto množství nyní půjde do aukce myanmarského státního dřevařského monopolu (MTE). 

Podle EIA přitom podnik provozuje „neprůhledný“ aukční systém, v němž mezinárodní obchodníci musí nejprve složit nevratnou zálohu ve výši 10 000 USD a teprve poté mohou nabízet  cenu.

Nelegální obchod s dřevem připravil Myanmar, jednu z nejchudších asijských zemí, o miliony dolarů na daních, což je ironické vzhledem k tomu, že myanmarské teakové dřevo, takzvaný „král tvrdého dřeva“, se používá především pro trh s luxusními jachtami, na jejichž palubách mohou relaxovat nejbohatší lidé světa. Myanmarský dřevařský sektor navíc léta ničí tamní lesy neúnosným tempem těžby: dokument EIA tvrdí, že v letech 2001 až 2019 ubyla plocha zhruba o velikosti Finska a Slovenska. Poptávka po teakovém dřevu je hnací silou tohoto odlesňování, přičemž nelegální těžba a pašování zásobují mezinárodní trhy. Podle EIA se již v minulosti armáda výrazně obohatila na byznysu s dřevem a je připravená v tom pokračovat.

Oproti dřívějším letům je ale situace přece jen odlišná, neboť vůči Myanmaru byly zavedeny přísnější sankce. Úřad pro kontrolu zahraničních aktiv amerického ministerstva financí uvalil minulý týden sankce na ministra myanmarského ministerstva přírodních zdrojů, životního prostředí a ochrany přírody (MONREC) Khina Maung Yi, který podle EIA „přímo profitoval“ z prodeje přírodních zdrojů země.

„Jedná se o konfliktní a v mnoha ohledech nezákonně získané dřevo. Snaha o jeho nákup a dovoz z Myanmaru by neznamenala nic jiného než holé vydělávání na bídě a utrpení této země,“ uvedl Doherty, vedoucí EIA Forests, a vyzval Evropskou unii i Spojené království Velké Británie, aby následovaly USA a Kanadu a uvalily na obchod s myanmarským dřevem sankce.

Financování převratu se stává složitějším

Ve směru citelných finančních postihů podnikly důležité kroky i francouzská ropná a plynárenská skupina Total a americká energetická společnost Chevron. Minulý týden pozastavily některé platby ze společného podniku na těžbu plynu, které by se dostaly k myanmarské juntě. Oba energetičtí giganti si tak vysloužili pochvalu od demokratických aktivistů za první významnou snahu omezit finanční zdroje myanmarské armády. Informovala o tom agentura Reuters

Zdroj: ČTK/AP/Michel Euler

 

Na druhou stranu se však nejednalo o spontánní rozhodnutí – obě mezinárodní společnosti se dostaly pod tlak skupin na ochranu demokracie a civilní vlády Myanmaru. 

Společnost Total tak ve svém prohlášení uvedla, že „odsuzuje násilí a porušování lidských práv, k nimž v Myanmaru dochází, a znovu potvrzuje, že bude dodržovat veškerá rozhodnutí, která mohou být přijata příslušnými mezinárodními a vnitrostátními orgány, včetně platných sankcí vydaných orgány EU nebo USA“. Akcionáři Total spolu s americkou společností Chevron nakonec odhlasovali pozastavení všech peněžních prostředků, z nichž by mohla profitovat junta v Myanmaru.

Autorka textu: Nina Kodhajová
Autor úvodní fotografie: CC Flickr