V Myanmaru vládla desítky let armáda, než se v roce 2011 podařilo v zemi nastolit demokracii. Ta ale nevydržela dlouho. Po posledních volbách, v nichž demokratická strana získala téměř 80 % hlasů, moc opět převzala vojenská junta. Armáda zpochybnila výsledek voleb, zatkla státní poradkyni Aun Schan Su Ťij spolu s prezidentem země Winem Myinem a další politické představitele. Během protestů zabila stovky lidí a pozavírala desítky novinářů. V posledních týdnech ale nadnárodní společnosti i státy projevují svůj nesouhlas s postupem armády a na Myanmar uvalují ekonomické sankce, aby svými obchodními aktivitami nepodporovaly vojenský režim.
Únorový převrat vyvolal v zemi, která před nastolením demokratického režimu v roce 2011 prožila téměř 50 let vlády represivních vojenských režimů, záchvěv strachu. Zatýkání Aun Schan Su Ťij a dalších politiků totiž připomínalo dny, o nichž si mnozí myanmarští občané mysleli, že jsou definitivně pryč.
Matka národa
Navzdory drtivému vítězství Aun Schan Su Ťij ve volbách v roce 2015 jí myanmarská ústava neumožnila stát se prezidentkou, poněvadž její děti jsou státními příslušníky jiné země. Oficiální titul pětasedmdesátileté Su Ťij je státní poradkyně. Do vojenského převratu v únoru 2021 byl jejím blízkým spolupracovníkem prezident Win Myin. Ve skutečnosti to však byla ona, kdo byl považován za hlavu státu.
Su Ťij je dcerou hrdiny boje za nezávislost Myanmaru, generála Aun Schana, jenž byl zavražděn těsně předtím, než tehdejší Barma získala v roce 1948 nezávislost na britském koloniálním impériu.
Později studovala v Oxfordu a poté žila se svým britským manželem v Japonsku a v Bhútánu. Následně se usadili ve Velké Británii, kde vychovávala své dvě děti.
Když se v roce 1988 vrátila do Rangúnu, aby se postarala o svou nemocnou matku, Myanmarem právě zmítaly velké politické otřesy. Tisíce studentů, úředníků a mnichů tenkrát vyšly do ulic a požadovaly demokratické reformy.
„Jako dcera svého otce nemůžu zůstat lhostejná ke všemu, co se děje,“ veřejně prohlásila v Rangúnu 26. srpna 1988 a postavila se do čela povstání proti tehdejšímu diktátorovi, generálu Ne Winovi.
Organizovala pak shromáždění a cestovala po zemi, kde vyzývala k pokojným demokratickým reformám a svobodným volbám.
Demonstrace však byly brutálně potlačeny armádou a 18. září 1988 se vojáci pučem chopili moci. Následující rok byla Su Ťij umístěna do domácího vězení. V období 1989 až 2010 strávila v domácím vězení téměř 15 let. V mezinárodním měřítku byla oslavována jako maják demokracie a v roce 1991 obdržela Nobelovu cenu za mír.
Její mezinárodní pověst ale vážně utrpěla po zásahu armády v roce 2017 proti převážně muslimské menšině Rohingů. Bývalí příznivci Su Ťij obviňovali, že odmítá odsoudit armádu a uznat svědectví o zločinech vojáků. Nadále ale zůstává velmi oblíbená u buddhistické většiny v zemi, která s Rohingy příliš nesoucítí.
Myanmar nyní čelí žalobě u Mezinárodního soudního dvora (ICJ), jenž zemi obviňuje z genocidy a vyšetřuje ze zločinů proti lidskosti.
Návrat vojenského režimu
V roce 2020 její strana NLD (National League for Democracy) ve volbách opět získala drtivou většinu ještě s větším počtem hlasů než v roce 2015.
V zákulisí si však junta i navzdory demokratickým volbám udržovala poměrně pevnou kontrolu nad Myanmarem díky ústavě, která vojákům zaručuje čtvrtinu všech křesel v parlamentu a kontrolu nad nejmocnějšími ministerstvy v zemi.
Neustále mocná armáda tak výsledky voleb zpochybnila s tím, že došlo k volebnímu podvodu. V den, kdy měl poprvé zasednout parlament, byla Su Ťij spolu s mnoha dalšími politickými představiteli zatčena. Armáda poté vyhlásila výjimečný stav a převzala veškerou moc do svých rukou.
Su Ťij byla později obviněna z nelegálního dovozu komunikačních zařízení. Policie uvedla, že v jejím domově bylo nalezeno sedm vysílaček, které neměla oprávnění vlastnit. Za to může být odsouzena až na 14 let.
Jak uvádí Myanmar Now, armáda dosud zabila stovky lidí, kteří demonstrovali proti převratu, a tisíce dalších zatkla. Stále častěji jsou popisovány případy bití a mučení. Podle odhadů AAPP Burma (Assistance Association for Political Prisoners) junta zavraždila nejméně 841 lidí, včetně desítek dětí.
„Pokud povstání proti novému režimu neuspěje, což by se mohlo stát, budoucnost vypadá bezútěšně,“ uvedl pro OCCRP Joshua Carroll, redaktor společnosti Myanmar Now. „Režim má zjevně v úmyslu zničit nezávislá média, provádět zpravodajství v Myanmaru se již stalo velmi nebezpečným.“
Jeho slova potvrzují desítky novinářů zatčených z důvodu údajného šíření strachu, falešných zpráv a agitace vládních zaměstnanců. Pouze část z nich nakonec propustili. Podle nedávných změn zák