Privatizačního podnikatele Majského doběhla spravedlnost po 18 letech

Městský soud v Praze na konci září rozhodl, že slovenského podnikatele Jozefa Majského nepředá k výkonu trestu na Slovensko a nechá ho v předběžné vazbě na pražském Pankráci. Toto rozhodnutí potvrdil o měsíc později i Vrchní soud a odmítl tak Majského odvolání. Majský byl v červenci 2020 po 18 let trvajícím soudním sporu pravomocně odsouzen v Bratislavě k devíti letům vězení. Slovenský Nejvyšší soud ho shledal vinným z falšování smluv o postoupení pohledávek. Majský a jeho komplici podle usnesení pronikli do orgánů nebankovních společností BMG Invest a Horizont Slovakia a vytunelovali z nich peníze přibližně v hodnotě 840 milionů slovenských korun. Tisíce lidí tehdy přišly o celoživotní úspory. O tom, jestli si Majský trest odpyká v České republice, se bude rozhodovat na konci prosince v Praze.

Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze, které má redakce investigace.cz k dispozici, zůstává Majský v předběžné vazbě, neboť ji nelze nahradit dohledem probačního úředníka. Soud rovněž odmítl i peněžní záruku v hodnotě čtyř milionů českých korun, již nabízel Majského syn Erik.

Slovenský podnikatel se vůči tomuto rozhodnutí odvolal, Vrchní soud v Praze ale 27. října potvrdil rozhodnutí nižší instance, která je doložila i obavami, že by odsouzený mohl uprchnout.

  • Kdo je český občan Jozef Majský?

Pod původním příjmením Jozef Marhuľa vystudoval ještě za bývalého režimu dvě vysoké školy (právo a ekonomii). Poté začal pracovat v oblasti strojírenství a již na počátku 80. let se stal zástupcem ředitele jednoho z nejvýznamnějších slovenských strojírenských závodů Matador. Díky své pozici v národním podniku a kontaktům v zahraničí měl už tehdy možnost vydělat větší peníze. Do Československa totiž dovážel první počítače. Po listopadové revoluci si změnil příjmení a začal podnikat ve strojírenství. 

Majský výrazně zbohatl během privatizace strojírenských podniků. „Jsou věci, které se za peníze koupit nedají, jde to jen za větší peníze,“ vyjádřil se před novináři v dobách své největší slávy, kdy se netajil ani svými kontakty na tehdejší významné politiky. Finančně například podpořil stranu Vladimíra Mečiara, do strany někdejšího prezidenta Rudolfa Schustera se mu zase podařilo prosadit svou partnerku, později manželku Dianu Dubovskou. Ta se dostala do parlamentu a působila i ve funkci státní tajemnice na ministerstvu zahraničí.

Mimo to Majský patřil i mezi nejvýraznější osobnosti tehdejšího showbyznysu. Často se ukazoval před kamerami, nesměl chybět ani na významných společenských akcích nebo se stal tváři „Smotánky“ (showbyznysový pořad TV Markíza, nepřetržitě vysílaný od roku 1996, pozn. red.). Veřejnost rovněž věděla, že v jedné ze svých rezidencí chová exotická zvířata, například tygry. Byl i vlastníkem několika tehdy vlivných médií včetně deníku Smena, který pak výhodně prodal (dnešní deník SME, pozn. red.). 

Neúspěchy v podnikání

Jozef Majský (1946) se narodil a žil na Slovensku, kde patří k nejznámějším podnikatelům, kteří zbohatli během privatizace v 90. letech. V roce 2000 Majského byznysové zájmy prorostly i do České republiky. Jeho slovenská firma Sipox se dohodla se Škodou Plzeň, a Majský tak ovládl dlouhodobě ztrátovou výrobu nákladních vozů Liaz. Tehdejší generální ředitel Škody Plzeň Otakar Filipec pro MF Dnes řekl: „Škoda vloží do podniku akcie v jednotlivých výrobních firmách uskupení Liaz, ochranné známky Liaz a známky Škoda pro oblast nákladních vozů. Sipox pak přinese zejména finanční hotovost v řádu několika stovek milionů korun, aby se podařilo rozhýbat výrobu.“

Majského podnikatelský úspěch ale netrval dlouho. Na veřejnost pronikly zprávy, že jeho firmy neplatily sociální odvody za své zaměstnance a státu dlužily miliony korun. Největší skandál, za který je Majský odsouzen, se však provalil až v roce 2002.

Miliony v kufřících od důvěřivých Slováků

V roce 2002 čelil obvinění za podvod, kdy ze dvou zkrachovalých nebankovních společností BMG Invest a Horizont Slovakia vytuneloval majetek v hodnotě téměř 800 milionů slovenských korun. Obě společnosti, vlastněné Majského nastrčenými figurkami Patrikem Pachingerem a Dávidem Brtvou, na přelomu tisíciletí slibovaly klientům vysoké výnosy. Těsně předtím, než zmínění podnikatelé tyto společnosti poslali do konkurzu, vytáhli z BMG Invest a Horizont Slovakia 40 milionů slovenských korun. Peníze pak odnesli Majskému v pěti bezpečnostních kufřících. Pouhá čtyři procenta ze všech klientů byla nakonec konkurzem odškodněna.

Majského strážný anděl Kočner

Majskému zkrátka začala hořet půda pod nohama, a proto se už v říjnu 2002 pokusil o útěk ze Slovenska. Ukrytý v autě manželky Diany Dubovské hodlal díky jejímu diplomatickému pasu uprchnout do Rakouska. Policisté však automobil zastavili a Jozef Majský skončil na dva roky ve vazbě. V srpnu 2004 ale jeho vazbu náhle zrušil tehdejší generální prokurátor Dobroslav Trnka. Podle portálu aktuality.sk, který disponuje Trnkovým rozhodnutím, bylo jednání generálního prokurátora překvapivé i z důvodu, že to udělal pouhý měsíc před vznikem nového útvaru – Speciální prokuratury, pod jejíž jurisdikci by se Majského spis dostal a Trnka by tím nad celým případem ztratil rozhodovací moc.

Až po šestnácti letech se ukázalo, že Trnkovo svévolné rozhodnutí mohl ovlivnit Marian Kočner. Redakce investigace.cz získala nahrávku mezi Kočnerem a Trnkou, jež byla součástí vyšetřovacího spisu k vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Kočner si tajně nahrál rozhovor s tehdejším generálním prokurátorem a během této konverzace se Trnka ptá Kočnera, jestli si někdy vzal „25 milionů za Majského“.

Kočner mu odpovídá: „Ne, ty jsi nevzal nikdy nic. (…) Všechny peníze skončily u mě. Nikdy jsi nechtěl vědět, kolik a za co. Řekl jsi, že je mám mít já. A jsou u mě a já je držím. Nikdy ses neptal, kolik tam máš. Vždycky jsi přišel a řekl jsi, že potřebuješ to a to, a vždy jsem vybral a dal jsem ti to. Je to tak? Tak si to chtěl?“ Trnka na nahrávce souhlasí.

Kočner tímto způsobem usvědčuje Trnku z toho, že jeho rozhodnutí jakožto generálního prokurátora mohl ovlivnit například i on sám, jestliže měl jeho úplatky u sebe. Trnka popírá, že by si někdy vzal „peníze za Majského“, ale z konverzace