Městský soud v Praze na konci září rozhodl, že slovenského podnikatele Jozefa Majského nepředá k výkonu trestu na Slovensko a nechá ho v předběžné vazbě na pražském Pankráci. Toto rozhodnutí potvrdil o měsíc později i Vrchní soud a odmítl tak Majského odvolání. Majský byl v červenci 2020 po 18 let trvajícím soudním sporu pravomocně odsouzen v Bratislavě k devíti letům vězení. Slovenský Nejvyšší soud ho shledal vinným z falšování smluv o postoupení pohledávek. Majský a jeho komplici podle usnesení pronikli do orgánů nebankovních společností BMG Invest a Horizont Slovakia a vytunelovali z nich peníze přibližně v hodnotě 840 milionů slovenských korun. Tisíce lidí tehdy přišly o celoživotní úspory. O tom, jestli si Majský trest odpyká v České republice, se bude rozhodovat na konci prosince v Praze.
Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze, které má redakce investigace.cz k dispozici, zůstává Majský v předběžné vazbě, neboť ji nelze nahradit dohledem probačního úředníka. Soud rovněž odmítl i peněžní záruku v hodnotě čtyř milionů českých korun, již nabízel Majského syn Erik.
Slovenský podnikatel se vůči tomuto rozhodnutí odvolal, Vrchní soud v Praze ale 27. října potvrdil rozhodnutí nižší instance, která je doložila i obavami, že by odsouzený mohl uprchnout.
- Kdo je český občan Jozef Majský?
Pod původním příjmením Jozef Marhuľa vystudoval ještě za bývalého režimu dvě vysoké školy (právo a ekonomii). Poté začal pracovat v oblasti strojírenství a již na počátku 80. let se stal zástupcem ředitele jednoho z nejvýznamnějších slovenských strojírenských závodů Matador. Díky své pozici v národním podniku a kontaktům v zahraničí měl už tehdy možnost vydělat větší peníze. Do Československa totiž dovážel první počítače. Po listopadové revoluci si změnil příjmení a začal podnikat ve strojírenství.
Majský výrazně zbohatl během privatizace strojírenských podniků. „Jsou věci, které se za peníze koupit nedají, jde to jen za větší peníze,“ vyjádřil se před novináři v dobách své největší slávy, kdy se netajil ani svými kontakty na tehdejší významné politiky. Finančně například podpořil stranu Vladimíra Mečiara, do strany někdejšího prezidenta Rudolfa Schustera se mu zase podařilo prosadit svou partnerku, později manželku Dianu Dubovskou. Ta se dostala do parlamentu a působila i ve funkci státní tajemnice na ministerstvu zahraničí.
Mimo to Majský patřil i mezi nejvýraznější osobnosti tehdejšího showbyznysu. Často se ukazoval před kamerami, nesměl chybět ani na významných společenských akcích nebo se stal tváři „Smotánky“ (showbyznysový pořad TV Markíza, nepřetržitě vysílaný od roku 1996, pozn. red.). Veřejnost rovněž věděla, že v jedné ze svých rezidencí chová exotická zvířata, například tygry. Byl i vlastníkem několika tehdy vlivných médií včetně deníku Smena, který pak výhodně prodal (dnešní deník SME, pozn. red.).
Neúspěchy v podnikání
Jozef Majský (1946) se narodil a žil na Slovensku, kde patří k nejznámějším podnikatelům, kteří zbohatli během privatizace v 90. letech. V roce 2000 Majského byznysové zájmy prorostly i do České republiky. Jeho slovenská firma Sipox se dohodla se Škodou Plzeň, a Majský tak ovládl dlouhodobě ztrátovou výrobu nákladních vozů Liaz. Tehdejší generální ředitel Škody Plzeň Otakar Filipec pro MF Dnes řekl: „Škoda vloží do podniku akcie v jednotlivých výrobních firmách uskupení Liaz, ochranné známky Liaz a známky Škoda pro oblast nákladních vozů. Sipox pak přinese zejména finanční hotovost v řádu několika stovek milionů korun, aby se podařilo rozhýbat výrobu.“
Majského podnikatelský úspěch ale netrval dlouho. Na veřejnost pronikly zprávy, že jeho firmy neplatily sociální odvody za své zaměstnance a státu dlužily miliony korun. Největší skandál, za který je Majský odsouzen, se však provalil až v roce 2002.
Miliony v kufřících od důvěřivých Slováků
V roce 2002 čelil obvinění za podvod, kdy ze dvou zkrachovalých nebankovních společností BMG Invest a Horizont Slovakia vytuneloval majetek v hodnotě téměř 800 milionů slovenských korun. Obě společnosti, vlastněné Majského nastrčenými figurkami Patrikem Pachingerem a Dávidem Brtvou, na přelomu tisíciletí slibovaly klientům vysoké výnosy. Těsně předtím, než zmínění podnikatelé tyto společnosti poslali do konkurzu, vytáhli z BMG Invest a Horizont Slovakia 40 milionů slovenských korun. Peníze pak odnesli Majskému v pěti bezpečnostních kufřících. Pouhá čtyři procenta ze všech klientů byla nakonec konkurzem odškodněna.
Majského strážný anděl Kočner
Majskému zkrátka začala hořet půda pod nohama, a proto se už v říjnu 2002 pokusil o útěk ze Slovenska. Ukrytý v autě manželky Diany Dubovské hodlal díky jejímu diplomatickému pasu uprchnout do Rakouska. Policisté však automobil zastavili a Jozef Majský skončil na dva roky ve vazbě. V srpnu 2004 ale jeho vazbu náhle zrušil tehdejší generální prokurátor Dobroslav Trnka. Podle portálu aktuality.sk, který disponuje Trnkovým rozhodnutím, bylo jednání generálního prokurátora překvapivé i z důvodu, že to udělal pouhý měsíc před vznikem nového útvaru – Speciální prokuratury, pod jejíž jurisdikci by se Majského spis dostal a Trnka by tím nad celým případem ztratil rozhodovací moc.
Až po šestnácti letech se ukázalo, že Trnkovo svévolné rozhodnutí mohl ovlivnit Marian Kočner. Redakce investigace.cz získala nahrávku mezi Kočnerem a Trnkou, jež byla součástí vyšetřovacího spisu k vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Kočner si tajně nahrál rozhovor s tehdejším generálním prokurátorem a během této konverzace se Trnka ptá Kočnera, jestli si někdy vzal „25 milionů za Majského“.
Kočner mu odpovídá: „Ne, ty jsi nevzal nikdy nic. (…) Všechny peníze skončily u mě. Nikdy jsi nechtěl vědět, kolik a za co. Řekl jsi, že je mám mít já. A jsou u mě a já je držím. Nikdy ses neptal, kolik tam máš. Vždycky jsi přišel a řekl jsi, že potřebuješ to a to, a vždy jsem vybral a dal jsem ti to. Je to tak? Tak si to chtěl?“ Trnka na nahrávce souhlasí.
Kočner tímto způsobem usvědčuje Trnku z toho, že jeho rozhodnutí jakožto generálního prokurátora mohl ovlivnit například i on sám, jestliže měl jeho úplatky u sebe. Trnka popírá, že by si někdy vzal „peníze za Majského“, ale z konverzace jasně vyplývá, že z peněz za Majského profitoval.
Samotný Kočner měl zájem o Majského propuštění z vazby, což na nahrávce dokládají jeho slova: „Majskému jsem pomáhal kvůli jeho dceři. Jsem kmotr jejího vnuka. A já za přátelské služby neberu peníze a nikdy jsem nebral,“ vysvětluje Kočner, proč si od Majského nevzal žádné peníze.
Boží mlýny melou pomalu
Státní zástupce Ján Šanta podal obžalobu na trio Pachinger–Brtva–Majský ještě v říjnu 2004. Majský i ostatní obžalovaní pak neustále doručovali soudu potvrzení o nemoci. Zároveň nedali souhlas s líčením v jejich nepřítomnosti, a tím pádem soudní jednání uměle prodlužovali. Trvalo proto tři roky, než soud prvního stupně vyhlásil rozsudek. Stalo se tak v dubnu 2007, kdy Specializovaný trestní soud v Pezinku (ŠTS) odsoudil Majského na 12 let, Brtvu na 11 a Pachingera na 10. Všichni tři se odvolali a slovenský Nejvyšší soud rozsudek zrušil a vrátil zpět Specializovanému soudu. Jozef Majský byl propuštěn na svobodu.
Jednání u Specializovaného soudu se poté táhlo dalších třináct let. Ze soudních líčení se Majský pravidelně omlouval, několika let se soud musel zabývat i lékařskými zprávami, které předkládal jako ospravedlnění své nepřítomnosti, a vyžádat si i další lékařské posudky, jež měly objektivně posoudit jeho stav. Jen tento úkon trval něco přes rok.
Pochybný slovenský podnikatel totiž velmi dobře věděl, že pokud Specializovaný soud rozsudek potvrdí, stane se pravomocným a půjde do vězení.
V roce 2015 Specializovaný soud skutečně vynesl druhý odsuzující rozsudek pro celé trio. Majského odsoudil k odnětí svobody ve výši devíti let. Pachinger si měl odsedět sedm let, Brtva dostal rovněž devět let. Majský se znovu odvolal a proces opětovně protahoval.
Kvůli jeho zdravotnímu stavu celá kauza stagnovala až do letošního června, kdy předsedkyně senátu Gabriela Šimonová neočekávaně naplánovala veřejné projednávání. Majského slovenský advokát Peter Filip tehdy pro média prohlásil, že zdravotní stav jeho klienta se spíš zhoršil, než zlepšil, a proto nevidí důvod v líčení pokračovat.
Majský tehdy ležel v nemocnici v Šumperku, kde si předvolání k soudu sice osobně převzal, ale nijak nereagoval. Prokurátor Ján Šanta, který žalobu podával už v roce 2004, Majského chování označil za projev arogance a vyjádřil důvěru ve spravedlnost.
„Spravedlnost doběhla dalšího, co si celý život myslel, že je mimo zákon a obstrukcemi se spravedlnosti vyhne. Nestalo se tak,“ reagoval bezprostředně po rozsudku prokurátor Šanta a závěr osmnáctiletého sporu dále komentoval slovy: „Je to kus mého života, obžalobu jsem podával v listopadu 2004. Je to proces poznamenaný mnoha obstrukcemi, museli jsme překonat stovky překážek a provést tisíce úkonů. Spravedlnost se ale jednou musí nastolit.“
Tříčlenný senát slovenského Nejvyššího soudu 29. července 2020 zamítl Majského odvolání proti rozsudku Specializovaného trestního soudu v Pezinku a uznal ho v jeho nepřítomnosti vinným. Tím pádem i potvrdil jeho devítiletý trest. Majský se k Nejvyššímu soudu opět nedostavil, navíc se tentokrát ani neomluvil. Protože se zrovna nacházel v České republice, byl na něj vydán Evropský zatýkací rozkaz (EZR). Jozef Majský si v průběhu 18 let, kdy se táhlo projednávání jeho případu, odseděl přibližně dva a půl roku, což by se mu z původního devítiletého trestu mělo odečíst. Z výkonu trestu mu tak podle usnesení zůstává necelých šest let a pět měsíců.
Česká policie vypátrala Majského v jedné z pražských nemocnic. Městský soud v Praze pak rozhodl o jeho vzetí do předběžné vazby, což Vrchní soud v Praze potvrdil. Majský tak momentálně čeká v pankrácké věznici na vyjádření Vrchního soudu k jeho námitce ohledně vydání na Slovensko. Dohlížející prokurátor Šanta se vyjádřil, že Majský si zbytek trestu může „odsedět“ i v České republice, protože podmínky výkonu trestu jsou na Slovensku a v České republice podobné.
Proč Majského nechtějí Češi vydat?
Jelikož Jozef Majský vlastní i české občanství, jeho česká obhájkyně před pražským soudem argumentovala i tím, že důvody pro vydání pominuly, protože skutek je podle českého řádu promlčen. Majský je obviněn z činu, který se odehrál v roce 2002, a promlčecí doba je 15 let. Druhým důvodem pro nevydání na Slovensko je podle obhájkyně fakt, že Majský nebyl přítomen během jednání, kdy slovenský Nejvyšší soud potvrdil rozsudek. Obhájkyně rovněž apelovala i na jeho špatný zdravotní stav. Majský se podle ní také hlásil policii, když se zdržoval v České republice, a na základě zásady humanity by měl být z vazby propuštěn.
Sám Majský před Městským soudem odmítl vydání na Slovensko, jako důvody uvedl občanství České republiky, svůj byt v Praze a přání dožít v České republice. S výkonem trestu v Česku souhlasil. Současně potvrdil, že si předvolání na závěrečné líčení přebral v šumperské nemocnici, když „byl na kapačkách“, a dokument podepsal, aniž si ho přečetl.
„Pan Majský je občanem České republiky. Podle zákona by jako český občan musel výslovně souhlasit s předáním k výkonu trestu na Slovensko. To ale neučinil, tudíž nemůže být předán,“ sdělila nám mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci.
Soud konstatoval, že nebyly splněny podmínky na Majského vydání, a zároveň potvrdil, že do výkonu trestu může nastoupit v České republice. Podle Městského soudu není naopak promlčen Majského trestný čin, jak tvrdila jeho obhajoba, protože rozhodnutí slovenského soudu nabylo platnost až v létě 2020.
Městský soud nadto potvrdil, že nedošlo k žádnému porušení procesních pravidel, jelikož Majského přítomnost při vynesení rozsudku nebyla nezbytná, neboť ho zastupoval právník. Jak sám potvrdil, předvolání si převzal v nemocnici a to, zda si obsah přečetl nebo ne, soud nezajímá.
Majského žádost o propuštění z předběžné vazby soud zamítl z důvodů stále existujícího vysokého rizika, že „vyžádaný (Jozef Majský, pozn. red.) v případě propuštění na svobodu uprchne a bude se vyhýbat výkonu trestu“. Obavu z takzvaného útěkového jednání nebo maření výkonu trestu odnětí svobody soud opřel o předešlé chování Majského během procesu na Slovensku.
Jako další důvod možného útěku soud uvedl, že poté, co byl Majský pravomocně odsouzen, uprchl ze Slovenska a v České republice měnil místa pobytu. Soud odmítl i Majského vysvětlení o informování policie o místě pobytu v Česku, protože „není dostatečně ukotven“. Pražský byt, o kterém odsouzený tvrdí, že mu patří, pronajala jeho dcera, na této adrese o něm nikdy neslyšeli, nebyla předložena ani nájemní smlouva a jiný majetek v České republice nevlastní.
„Vzhledem k vysokému riziku útěku vyžádaného, který není k České republice jakkoli vázán a který evidentně činil různé účelové kroky k prodlužování svého trestního stíhání na Slovensku, dospěl městský soud k závěru, že důvod předběžné vazby i nadále trvá,“ píše se v závěru odůvodnění k případu Jozefa Majského.
Jak nám sdělila mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci, soud bude o uznání slovenského trestu rozhodovat 17. prosince. Mluvčí Specializovaného trestního soudu Katarína Kudjaková nám potvrdila, že ŠTS bude respektovat rozhodnutí českých justičních orgánů.