Tisícům Bělorusů žijícím v Evropské unii postupně končí platnost pasů, které jsou potřeba k získání dlouhodobého pobytu. Nový doklad je přitom od minulého roku možné obdržet jenom v Bělorusku, kde ovšem opozičně smýšlejícím lidem hrozí pronásledování. Řada evropských zemí, včetně Česka, kde v současnosti dlouhodobě žije necelých 8 tisíc občanů Běloruska, těmto lidem nabízí alternativu v podobě cizineckých pasů nebo cestovních průkazů totožnosti. Běloruská opozice v exilu pro změnu přišla s myšlenkou vlastního pasu, zatím však není jasné, zda evropské státy budou ochotny tento doklad uznat. Česko platnost nového dokladu nejspíš neuzná.
Běloruská lidskoprávní aktivistka a šéfka filmového festivalu Watch Docs Tatsiana Hatsura-Javorská uprchla z rodné země do Ukrajiny, kde na ni čekal její muž se synem. Stalo se tak necelý měsíc po zahájení války v roce 2022. Stejně jako další opoziční aktivisté byla i Hatsura-Javorská v Bělorusku vystavena perzekucím a věznění.
O rok dříve byl z Běloruska deportován její manžel – lidskoprávní aktivista a právník původem z Ukrajiny. Do Ukrajiny odešel s jejich malým synem. Samotnou Tatianu v té době drželi ve vazbě kvůli spolupořádání výstavy na podporu běloruských lékařů, kteří tehdy bojovali s pandemií covidu-19. Poselství výstavy s názvem „Stroj dýchá, ale já ne“ bylo v rozporu s oficiálním stanoviskem Lukašenkova režimu, jenž odmítal připustit nebezpečí nakažlivé choroby.
V Ukrajině aktivistka založila novou neziskovou organizaci, která pořádá sbírky na pomoc Ozbrojeným silám Ukrajiny. Připouští, že v budoucnu ji i její rodinu čeká další stěhování – až skončí platnost jejího běloruského pasu, nebude moci v Ukrajině bez dokladů zůstat. V září minulého roku Lukašenko navíc zakázal velvyslanectvím své země vydávat v zahraničí cestovní pasy a prodlužovat jejich platnost. Nový pas mohou Bělorusové získat pouze na úřadech v Bělorusku. Pro řadu lidí, včetně Hatsura-Javorské, ale návštěva domoviny nepřipadá v úvahu.
Další zemi pobytu si aktivistka zatím nevybrala. „Pokud vím, alternativní doklady vydávají Polsko a Litva. Jinak Bělorusy nikde nechtějí – nemáme vlast ani stát, který by se za nás postavil,“ říká a zároveň dodává, že lidskoprávní aktivisté jako ona mají jednodušší situaci než běžní Bělorusové s opozičním postojem vůči Lukašenkovu režimu nebo aktivisté, kteří nepatří k žádné konkrétní organizaci.
Kdo, když ne my?
Tatsiana Hatsura-Javorská navštívila Prahu letos v dubnu u příležitosti uvedení filmu Kdo, když ne my? německé režisérky Juliane Tutein. Snímek se věnuje životu třech běloruských žen z opozice a dokumentuje i tíživé období odloučení od rodiny, kdy Hatsura-Javorská usilovala o získání povolení k výjezdu ze země, aby se mohla shledat se svou rodinou. Poté, co běloruské úřady její žádost zamítnou a začne ruská invaze, se rozhodne navzdory zákazu odjet. Když dorazí na ukrajinský hraniční přechod, kde na ni čekají manžel a syn, ukrajinská pohraniční stráž ji do země odmítne pustit. Důvodem je její běloruský pas. „Vím o podobných případech, kdy Bělorusové, kteří utekli z Běloruska, byli na hranici odmítnuti – v některých případech dokonce došlo k fyzickému násilí nebo poškození dokladů,“ vysvětluje.
Do země, kde dodnes žije, se navzdory původním potížím nakonec dostala. „Ukrajinci nechápou, že být Bělorusem v Bělorusku je totéž jako být Ukrajincem v Doněcku nebo Luhansku nebo nyní proukrajinským aktivistou v Chersonu, kde jsou lidé unášeni, terorizováni a stříleni. V takovém stavu žijí Bělorusové od srpna 2020. A všichni ti, kteří si během této podělané doby každodenního teroru nesbalili kufry a neodešli do zahraničí – nejsou zbabělci. Pro mě jsou to ti nejodvážnější, nejsilnější, nejohroženější, nejzásadovější lidé. Mohou odejít a vzdát to, ale zůstávají a den za dnem bojují dál. Budu to vysvětlovat Ukrajincům na všech úrovních, kam se dostanu,“ napsala v příspěvku na Facebooku, jakmile překročila ukrajinské hranice.
V době uvedení dokumentu Kdo, když ne my? na festivalu Jeden svět v Praze byla v Bělorusku zatčena další protagonistka filmu, sedmdesátiletá aktivistka Nina Baginská. Nestalo se to však poprvé. Za celý život byla kvůli svým postojům vůči režimu mnohokrát zadržena, opakovaně držena ve vyšetřovací vazbě nebo pokutována. Podle vlastních výpočtů ještě v roce 2019 dlužila státu 16 000 dolarů (v přepočtu kolem 350 tisíc korun) za účast na protestech. „Abych všechny ty pokuty zaplatila, musela bych žít dalších 50 let. Nejdřív mi strhávali pětinu důchodu, teď je to půlka,“ řekla ruskému listu Komsomolskaja pravda v roce 2020. Svou poslední pokutu dostala Baginská v polovině března letošního roku – okresní soud v Minsku jí uložil dva tisíce běloruských rublů (14 tisíc korun) za odznáček s opoziční červeno-bílou vlajkou.
„Byla zadržena v roce 2021 během natáčení našeho filmu, minulý rok zase v březnu, dalo se to čekat. Ale tentokrát přišli k ní domů, možná to ukazuje, že režim utužuje,“ řekla režisérka filmu Juliane Tutein redakci investigace.cz a dodala, že zatčení Baginské podle jejího názoru nesouvisí s premiérou filmu. „Přesto nechceme, aby tento film byl dostupný ke zhlédnutí v Bělorusku nebo v Rusku a diváky z těchto států blokujeme,“ uzavřela.
Praha jako centrum běloruské opozice
U vstupu do pražského sídla Kanceláře demokratických sil Běloruska, kterou koncem března otevřela opoziční lídryně v exilu Svjatlana Cichanouská spolu s českým ministrem zahraničí Janem Lipavským, visí „slaměný pavouk“ – tradiční běloruská ozdoba vyrobená ze slámy, jež má obydlí poskytnout ochranu. Právě o ochranu – v podobě povolení k dlouhodobému pobytu v západních zemích – žádají statisíce běloruských uprchlíků, jejichž zájmy nově zřízená kancelář prezentuje.
Na umístění v Praze se Cichanouská dohodla s českou vládou ještě před začátkem rozsáhlé ruské invaze do Ukrajiny. „Po srpnových událostech v Bělorusku v roce 2020 jednotlivé české univerzity přijímaly celé skupiny perzekvovaných běloruských studentů a aktivistů, v České republice jim byla nabídnuta stipendia. Zdejší ministerstvo vnitra tehdy také aktivovalo zdravotně humanitární program Medevac, který měl pomoci Bělorusům zraněným během povolebních protestů. Ruská vojenská agrese v roce 2022, do níž se zapojilo i režimní Bělorusko, ale situaci změnila,“ líčí ředitelka Kanceláře Kryscina Šyjanok.
Hned po začátku ruské invaze vydalo české Ministerstvo zahraničí nařízení, na jehož základě se přestaly vydávat víza a povolení k pobytu nejen Rusům, ale i Bělorusům. „Najednou je v každém nařízení, které platí pro ruské občany, i Bělorusko. Jenže situace těchto dvou států jsou zcela odlišné – Lukašenkův režim sice trvá několik desetiletí a opírá se o Rusko, ale od roku 2020 máme zvolenou prezidentku, kterou o funkci připravily dodatečně zfalšované volební výsledky ve prospěch Lukašenka, máme opoziční exilovou vládu, tedy přechodný kabinet, a vlastní parlament v podobě Koordinační rady. tyto instituce válku nepodporují, stejně jako většina obyvatelstva země,“ poukazuje Šyjanok.
Koordinční rada pro předání moci (bělorusky Каардынацыйная рада па перадачы ўлады, rusky Координационный совет по передаче власти) byla zřízena prezidentskou kandidátkou Svjatlanou Cichanouskou s cílem uskutečnit demokratické předání moci v Bělorusku. Rada vznikla v reakci na zfalšované prezidentské volby v roce 2020 a její první zasedání se konalo 18. srpna 2020. Od konce srpna do poloviny října téhož roku bylo několik členů předsednictva, včetně Cichanouské, zatčeno nebo se rozhodlo opustit zemi kvůli obavám z represí ze strany bezpečnostních složek. V září 2020 Litva uznala Radu jako jedinou legitimní vládu Běloruska, čímž se stala prvním a zatím jediným suverénním státem, který tak učinil.
Jedinou výjimku ze zákazu pobytu mají oproti ruským státním příslušníkům ti Bělorusové, kteří podají žádost o pobytové oprávnění za účelem studia na vysoké škole, a to na základě stipendií poskytovaných Českou republikou, Evropskou unií nebo mezinárodními organizacemi. „Jsme vděční za tuto výjimku, ale vzhledem ke specifickým požadavkům na konkrétní stipendia se v Česku jedná o ojedinělé případy. I některé naše organizace nabízejí stipendia, ale na ně se výjimka nevztahuje,“ konstatuje Kryscina Šyjanok. Za úspěch rovněž považuje výsledek jednání s českým Odborem azylové a migrační politiky (OAMP) ohledně vydávání dokladů, jež mají místním Bělorusům v českém exilu nahradit jejich propadlé pasy.
„Není pravda, že náhradní doklady vydává pouze Polsko a Litva. Například český OAMP na naši žádost vypracoval metodiku s ohledem na novou běloruskou legislativu – Bělorusové, kteří mají propadlé doklady, mohou získat náhradu v podobě cizineckého pasu a také cestovního průkazu totožnosti,“ říká ředitelka Kanceláře. Jsou to cestovní doklady, o které mohou požádat cizinci, pokud nemají platný cestovní doklad a nový si nemohou opatřit v domovském státě z výše zmíněných perzekučních důvodů. Podle ředitelky to platí pro všechny, kdo v posledních volbách nevolili Lukašenka a podpořili změnu režimu.
„Problém s cestovním průkazem totožnosti je ale ten, že jeho platnost trvá pouze 180 dní. Pravidelný výdej dokladů s takto krátkou platností by mohl zatížit české úřady. Cizinecký pas sice může mít naopak platnost až deset let, nárok na něj mají pouze držitelé trvalého pobytu. Bělorusové naštěstí často získávají zrovna maximální délku platnosti,“ komentuje tuto situaci Šyjanok. Za rok 2023 byla žádost o vydání cizineckého pasu ze strany Bělorusů schválena v 37 případech a v roce 2022 jich bylo 24.
Další potíže představuje spíše první vstup do České republiky – do země se Bělorusové dostanou jedině za účelem soužití rodiny nebo v rámci programu Občanská společnost, určeného pro ruské a běloruské občany ohrožené politickou perzekucí v zemi svého původu. Roční kvóta programu je 500 lidí. V průběhu roku 2023 bylo v rámci programu uděleno celkem 125 víz, o 36 z nich zažádali Bělorusové.
Jednotným řešením pro všechny Bělorusy v exilu by podle běloruské opozice mohl být „pas Nového Běloruska“, vydávaný exilovou běloruskou vládou. Problémy by však mohly nastat v případě, že by evropské země odmítly uznat status demokratických sil Běloruska, a tedy i doklady, jež budou vydávat. „Momentálně jsme ve fázi příprav – byly zakoupeny všechny potřebné materiály a nyní se řeší právní aspekty kolem vydávajícího orgánu. Letos plánujeme zahájit vyjednávání s vládami jednotlivých evropských států. Česká strana je obeznámena s tím, že náš přechodný kabinet na tomto projektu pracuje a rádi bychom o tom jednali,“ říká Šyjanok a dodává, že pas bude vydáván i běloruským dětem narozeným v zahraničí. Škála životních situací, v nichž bude možné tento doklad použít, bude ovšem záležet na výsledcích jednání s jednotlivými státy.
Poradce opoziční lídryně Cichanouské Franak Viačorka uvedl v rozhovoru pro Hlas Ameriky, že koncem minulého roku souhlasily s uznáním nových dokladů dva státy. Česko mezi nimi není a pravděpodobně nebude. „Toto řešení nevidíme jako prakticky průchozí, navíc nepokládáme za reálnou shodu na úrovni celé EU. V případě prokázání nemožnosti získat doklad od běloruských úřadů máme v naší legislativě nástroje pomoci takovým osobám,” uvedl Daniel Drake, mluvčí českého Ministerstva zahraničních věcí.
Kancelář přitom nevylučuje další vlny běloruských politických uprchlíků mířících do Evropy. „Pozorně sledujeme protesty proti zákonu o cizích agentech v Gruzii. Pokud by tam vyhrála nedemokratická strana, čekáme, že do Evropy přijdou další Bělorusové, kteří donedávna sídlili v této zemi,“ komentuje Šyjanok dění v Gruzii, kde podle statistik žije přes 13 tisíc Bělorusů.
Dialog zahájila běloruská opozice i s ukrajinským státem. „Ukrajina ustanovila zvláštního zmocněnce pro jednání s demokratickými silami Běloruska Ihora Kyzyma, jenž se aktivně účastnil nedávné konference běloruské diaspory konané v Česku z iniciativy pražské kanceláře Svjatlany Cichanouské. Vnímáme to jako vstřícný krok,“ říká ředitelka a dodává, že s ukrajinskou stranou řeší přechodný kabinet nejen potíže ohledně chybějících dokladů, ale třeba i uznání diplomů a aprobační řízení pro běloruské lékaře v Ukrajině.
Problém, s nímž Kancelář demokratických sil krajanům naopak nedokáže pomoct, je Lukašenkovým režimem pozastavená platnost plné moci vydané v zahraničí. Po roce 2020 bylo využití plné moci jedním z běžných způsobů prodeje nemovitostí v Bělorusku. Na začátku roku 2023, než byl v Bělorusku přijat zákon o možnosti zabavit majetek nepřátelům státu, byla třetina všech bytů v Minsku prodána právě na základě plné moci, ačkoli dříve činil podíl těchto transakcí pouze 5 %. „Čekáme, že nám běloruský stát může každou chvíli zabavit naši nemovitost – žádné možnosti, jak prodat či přepsat nemovitost na někoho dalšího, pro nás neexistují,“ krátce okomentoval pro investigaci.cz investigativní novinář z partnerské běloruské redakce v exilu, který si přál z důvodu bezpečnosti zůstat v anonymitě.