Evropa chce zatočit s pašováním cigaret. Zvolila ale špatnou strategii. Bojovat s tím mají velké tabákové firmy prostředním svého vlastního systému track-and-trace („stopuj a sleduj“). Přitom je známo, že největšími pašeráky jsou právě oni – výrobci. Experti na problematiku jsou proto přesvědčeni, že takto nastavený kontrolní mechanismus nemůže fungovat.
Podle studie KPMG (celosvětová síť poradenských společností) vypracované v roce 2017 přijde jen Česko ročně o 1,5 miliardy korun na pašovaných cigaretách, další miliardy stojí zdravotní péče o kuřáky. Reálné náklady mohou být ale ještě větší. Studii KPMG totiž financovaly samotné tabákové koncerny, čísla tedy mohou být podhodnocená.
Podobný problém řeší i další země Evropské unie. Odhaduje se, že na tabákovém kontrabandu ztrácejí členské země EU rok co rok 11 miliard USD (přes 256 miliard korun). Další čísla jsou neméně závratná. Kvůli pašovaným cigaretám přicházejí vlády na celém světě o 40 miliard dolarů ročně (téměř bilion korun) a podle OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) je tabák nejvíce pašovanou legální substancí. Výdělky z tohoto byznysu jsou často zdrojem financí pro teroristická hnutí a organizovaný zločin. V Evropě proto vznikla směrnice o tabákových výrobcích (Tobacco Products Directive, TPD). Narazila však na odpor u tabákových výrobců, kteří si vylobbovali vlastní řešení.
Podle studie Světové zdravotnické organizace jsou paradoxně největšími obchodníky s pašovanými cigaretami právě velké tabákové koncerny jako například Philip Morris International, British American Tobacco, Japan Tobacco International nebo Imperial Brands, přezdívané souhrnně jako „velké tabákové firmy“ (Big Tobacco). Tyto společnosti mají každý rok nadprodukci v řádech miliard cigaret, které pak levně a bez daňových přirážek prodávají na černém trhu.
Vůči studii se tvrdě postavila například Japan Tobacco International: „Odmítáme všechna obvinění z účasti na nezákonném obchodu s našimi výrobky. Z nezákonných činností, které poškozují naše podnikání, naše značky a naši pověst, nemáme co získat… Od prvního dne [směrnice] jsme se řídili novým systémem platným v celé EU (track-and-trace).“
V podobném duchu odpovědělo na náš dotaz ohledně systému track-and-trace i tiskové oddělení Philip Morris: „Nelegální obchod je pohromou pro společnost i ekonomiku, poškozuje spotřebitele tím, že je vystavuje neregulovaným výrobkům, a poškozuje legitimní obchodníky – včetně našich vlastních… Účinná regulace je základem boje proti nedovolenému obchodu a loni byl při implementaci evropské směrnice o tabákových výrobcích proveden velký krok vpřed. Jde o vůbec první systém, který zavedl víceúrovňovou kontrolu a sledování tabákových výrobků v EU, který provozují nezávislé subjekty pod dohledem členských států a Komise EU.“
Realita je ale jiná. Například analýza výzkumné skupiny Tobacco Control Research Group z univerzity v Bathu mluví jasně. Mimo jiné poukazuje na to, že okolo 60 až 70 procent nelegálně obchodovaných cigaret nadále pochází právě od velkých tabákových firem.
Tyto společnosti vydělávají na lidech závislých na nikotinu, a proto jim vyhovuje rozšiřovat nabídku i mezi nemajetné nebo mladistvé. Velké peníze pak spočívají v možnosti obejít spotřební daň. V Česku představuje tato daň přes 80 procent prodejní ceny cigaret. Cíl je jasný: stát si namastí kapsu a současně bojuje proti kouření, neboť z cigaret se stává finančně nákladné zboží. U pašovaných cigaret ale toto opatření odpadá a víceméně čistý zisk putuje pouze k výrobci.
Kozel zahradníkem
Evropské vlády se tak dlouhé roky snaží s nelegálním obchodem s cigaretami bojovat. Mezi lety 1998 a 2008 čelily velké tabákové firmy sérii skandálů, pokut, vyšetřování a mimosoudních vyrovnání, které je stály miliardy dolarů.
V roce 2004 společnost Philip Morris jako součást miliardového vyrovnání s EU souhlasila s tím, že připraví systém, který později dostal název track-and-trace. Cílem bylo vnést do řetězce dodavatelů cigaret transparentnost. A to tak, že každá krabička bude mít originální kód, který umožní vystopovat pohyb cigarety od výrobce až po spotřebitele. V Česku tento systém provozuje Státní zemědělská a potravinářská inspekce pod hlavičkou ministerstva zemědělství.
Velkým tabákovým společnostem se toto opatření samozřejmě moc nezamlouvalo. Dát nezávislým dohlížitelům možnost sledovat každou krabičku by znamenalo odkrýt karty a poskytnout další důkazy o tom, jak samy s cigaretami na černém trhu obchodují, což by vedlo k obrovským pokutám.
A tak se tyto společnosti rozhodly své lobbistické snahy koordinovat a přesvědčit jednotlivé vlády, aby začaly používat software, který vymyslela a naprogramovala firma Philip Morris. Byl pojmenován Codentify a podle zmíněného kódu z výrobku měl identifikovat každou krabičku s cigaretami i místo, kde byla prodána. Podle odborníků z mezinárodní organizace Framework Convention on Tobacco Control je však funkčnost softwaru velkou neznámou. Není příliš efektivní, obsahuje mnoho děr, a především klíčové funkce programu zůstávají v rukou velkých tabákových firem. Jinými slovy, nikdo jiný k údajům nemá přístup.
Netransparentnost systému potvrzuje i česká celní správa: „Ze strany celní správy nemáme [s Codentify] zkušenost téměř žádnou, bez přístupu do systému bylo odhaleno nula případů,“ vysvětluje Martina Kaňková z Generálního ředitelství cel.
Nedostatek zkušeností se systémem track-and-trace potvrzuje i Pavel Kopřiva ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce: „Tabákových výrobků vyrobených před 20. 5. 2019 se systém sledovatelnosti ještě netýká a je možné je nabízet v tržní síti i bez identifikačních kódů. Prodejci tabákových výrobků toho využili k předzásobení.“
Věří ale, že do budoucna by systém mohl být funkční: „Zkušenosti z jiných oblastí kontroly bezpečnosti a jakosti potravin i tabákových výrobků ukazují, že dojde-li k zefektivnění kontroly vlivem změny právního předpisu, má to i významný preventivní efekt a řada subjektů od protiprávního jednání raději předem ustoupí.“
Naopak skeptická k systému track-and-trace a jeho nezávislosti je Vera Costa da Silva ze Světové zdravotnické organizace: „Děláte kozla zahradníkem,“ prohlásila.
Na papíře v pořádku
Přesto k tomuto systému EU nakonec přistoupila. Na papíře sice vypadá v pořádku, avšak v reálu dává velkým tabákovým firmám nad jejich výrobky absolutní kontrolu.
Za fungování systému track-and-trace jsou sice zodpovědné firmy, které oficiálně nemají s velkými tabákovými výrobci nic společného, opak je ale pravdou. Potvrzuje to uniklá interní komunikace, soudní spisy i další dokumenty EU.
V Německu a v Polsku, tedy u dvou největších evropských producentů cigaret, sponzorovaly firmy Philip Morris a British American Tobacco testování „nezávislého“ systému track-and-trace. Ty samé společnosti pak oslovily francouzskou technologickou firmu Atos a nabídly jí počítačový program Codentify. Atos nabídku přijal a jeho dceřiná společnost Wordline pak získala veřejné zakázky a tento sledovací systém, který byl přitom pod kontrolou tabákových společností, zprovoznila mimo jiné i v Česku.
Nefunguje?
Vzhledem k netransparentní povaze systému je pro kohokoli, kdo není z tabákové branže, téměř nemožné zjistit, jak technologie vlastně funguje. Nebo jestli vůbec funguje.
Akademici i experti vidí jako hlavní zádrhel nového systému bezpečnostní prvky, které mají označovat ty správné, tedy legálně zdaněné cigarety. Čtyři z pěti těchto prvků dodávají samotní výrobci cigaret a lze je vyrobit v mnoha kopiích.
„Jasně viditelné a unikátní bezpečnostní identifikátory těchto cigaret mohou být jednoduše zkopírovány v jakékoli sousední zemi a vráceny zpět na trh Evropské unie,“ vysvětluje Luk Joossens, odborník na dozor nad tabákovými výrobky. „Pokud pak tyto okopírované prvky na nelegálních cigaretách náhodou někdo otestuje v EU, nezjistí žádná pochybení. Navíc ti, co mají celý systém hlídat, jsou opět zástupci tabákového průmyslu,“ vysvětluje.
„Tabákové koncerny také mohou vybrat a zaplatit své vlastní lidi, aby zjistili, jestli se neděje něco špatného – a to je vážný střet zájmů,“ dodává Joossens.
Tím výčet problémů nekončí. Zpráva, již vydala Evropská unie v září 2019, poskytuje výčet lidských a technických chyb, jež systému track-and-trace podrývají důvěryhodnost. Samotní úředníci, kteří mají vše na starosti, nadto tvrdí, že jim ještě není úplně jasné, jestli vůbec funguje.
Anca Toma, ředitelka organizace Smoke Free Partnership, dodává, že neví o jediném případu, kdy by se u cigaret podařilo detekovat podvod. Evropská komise navíc odmítá zpřístupnit data, která by poukazovala na to, jestli systém je, nebo není funkční. I kdyby fungoval, celní správa se obává, že nemá mnoho možností, jak v případě prodeje nelegálních cigaret tabákovými koncerny zakročit. Zatímco jednotliví pašeráci mohou dostat až mnohamilionové finanční tresty, neexistují en-bloc pokuty pro výrobce, kteří takto porušují zákon.
„Dle dostupných informací celní správa žádný takový případ ‚velké tabákové firmy‘ neodhalila. Pokud by se něco takového prokázalo, nutně by to zřejmě vedlo ke zrušení povolení [k prodeji výrobků],“ vysvětluje situaci v Česku Martina Kaňková z Generálního ředitelství cel.
Kate Pike, regionální koordinátorka britského Úřadu pro obchodní normy, je vůči track-and-trace rovněž kritická: „Je to úplně nepoužitelné, tedy aspoň z našeho pohledu. Nevidíme v tom žádný benefit.“ Dokonce i samy velké tabákové firmy uznávají, že systém nedokáže rozpoznat, pokud by výrobci cigaret nelegálně obchodovali s vlastním zbožím.
Lobisté
Jediným hmatatelným výsledkem tak zůstává fakt, že směrnice o tabákových výrobcích je tou nejprolobbovanější v dějinách Evropského parlamentu.
Vysoce postavení představitelé EU jako například Michel Petite nebo Thierry Breton se v průběhu svých kariér pohybovali mezi tabákovými a jejich spřízněnými společnostmi i mezi pozicemi v Evropské komisi. Evropský komisař pro zdraví John Dalli musel ze své funkce rezignovat poté, co jeden z jeho spolupracovníků vyžadoval úplatek 60 milionů eur za to, že do prvního draftu směrnice zapracuje připomínky tabákové lobby.
Za tabákové firmy lobbovaly i think-tanky sdružené v síti Atlas. Společně se postavily za tabákový průmysl a zaslaly Světové zdravotnické organizaci dopis, v němž se vymezují proti státním zásahům do tabákového průmyslu. Podle britského deníku Guardian mají mnohé z těchto organizací mezi svými dárci právě tabákové firmy. K českými členům Atlasu patří i Liberální institut. Martin Pánek z Liberálního institutu sice připustil, že dar od tabákové firmy dostali, bylo to ale už dávno: „[…] před dvaceti lety. Nikdy za dobu, kdy jsem já byl členem nebo ředitelem Liberálního institutu.“
Pánek nám rovněž potvrdil, že zmíněný dopis podepsali a přeložili do češtiny. „Chtěl bych však poznamenat, že nejsme proti všem státním zásahům do tabákového průmyslu. Vycházíme ale ze silné presumpce neefektivnosti státních regulací a jsme toho názoru, že pokud někdo novou regulaci navrhuje, je na něm, aby efektivitu této regulace pečlivě obhájil.“ Na dotaz, proč se zastávají právě tabákových firem, nám dal jednoduchou odpověď: „… s žádným dalším dopisem se na nás nikdo zatím neobrátil.“
Evropská ombudsmanka se na tuto záležitost snažila upozornit, ale Evropská komise její kritiku odmítla.
A tak zatímco se velké tabákové firmy a experti na problematiku nelegálního obchodu s tabákem přou o podobu a funkčnost systému, který má pašování cigaret zabránit, dopad nelegálních cigaret na zdraví a ekonomiku je stále drtivý.
Jak už bylo řečeno, rok co rok přicházejí vlády kvůli nelegálnímu obchodu s cigaretami o miliardy dolarů a tisíce lidí zemřou na plicní choroby spojené s kouřením. V Evropě sice počet kuřáků každým rokem klesá, nová odbytiště ale velké tabákové firmy nalézají jinde.
Světová zdravotnická organizace odhaduje, že jen v Africe vzroste počet kuřáků do roku 2030 na dvojnásobek. Například společnost British American Tobacco byla obviněna, že využila nastalé politické situace a bezvládí v konfliktních zónách a začala tam masivně dodávat cigarety.
I nadále pak probíhá silná kampaň a lobbing tabákových firem za to, aby i ostatní státy přešly na systém track-and-trace. Jednání odstartovala v Somálsku, Botswaně, Západní Africe, Pákistánu, Rusku nebo v Mexiku. Pokud by tento tah tabákovým firmám vyšel, znamenalo by to, že čtvrtina zemí, jež přistoupily na dohodu o zabránění nelegálního obchodu s tabákem, by přešla na systém, který si vytvořili právě nelegální obchodníci s tabákem.
Autor článku: Aisha Kehoe Down (OCCRP.org); Pavla Holcová (investigace.cz)
Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.