Přepychové francouzské nemovitosti jsou již dlouho v hledáčku těch, kteří potřebují někam ukrýt své nelegálně nabyté finance. Latinskoameričtí novináři z Organized Crime and Corruption Project (OCCRP) odhalili, jak jihoameričtí vládní představitelé a podnikatelé obvinění z korupce a praní špinavých peněz nakupovali nemovitosti nejen v Paříži. Podobným způsobem nakupoval reality a pozemky na francouzské Riviéře i bývalý premiér České republiky Andrej Babiš.

Francie je díky velkému množství luxusních apartmánů a domů atraktivní zemí pro praní špinavých peněz právě přes nemovitosti. Vzhledem k tomu, že francouzské orgány shromažďují informace o skutečných vlastnících společností i nemovitostí, mělo by pro ně být sledování nelegálních finančních toků jednoduché. Informace o skutečných majitelích jsou navíc od roku 2021 veřejně dostupné. Podle letošní zprávy Transparency International (TI) a Anti-Corruption Data Collective (ACDC) jsou ale tato data jen málo spolehlivá a neúplná.

Venezuelský ministr dopravy a korupční skandál

Blízcí příbuzní bývalého venezuelského ministra dopravy Haimana El Troudiho vlastní v Paříži byt za dva miliony eur, což v přepočtu vychází na zhruba 47,5 milionů korun. Byt se nachází v honosné pařížské ulici Faubourg Saint-Honoré, nedaleko Vítězného oblouku a Champs-Elysées. Veden je na jméno pařížské společnosti SCI Republic. Jejími majiteli jsou tchyně El Troudiho a její syn. Novinářům se podařilo propojit tchyni bývalého ministra s dalšími dvěma byty, jeden je ve stejné budově a druhý ve stejné ulici. Za tyto byty zaplatili prostřednictvím společnosti Santa Elena Estates více než 80 milionů korun.

Několik let předtím, než se koupě nemovitostí uskutečnila, se desítky milionů dolarů v podobě úplatků přesunuly z brazilské stavební firmy Odebrecht, vlastněné brazilskou společností Odbinv S. A., na několik bankovních účtů El Troudiho manželky a tchyně. Firma byla už v minulosti zapletena do korupčního skandálu s názvem Myčka aut, kdy měla mimo jiné platit cesty po Latinské Americe a Africe tehdy bývalého prezidenta Brazílie Luize Inácia Luly da Silvy.

Přečtěte si

Volby v Brazílii: Důvodem k oslavám je Lulův respekt k demokracii

Z legálního dokumentu portugalských státních zástupců z roku 2020, o němž jako první informal americký deník Miami Herald, vyplývá, že portugalští vyšetřovatelé se domnívali, že El Troudi stojí za panamskou offshorovu společností Creswell Overseas S. A., která měla od firmy Odebrecht obdržet úplatky v hodnotě téměř dvou miliard korun.

Syn bývalého brazilského senátora a jeho pařížský byt

Márcio Lobão vlastní rovněž v centru Paříže byt o rozloze 110 metrů čtverečních se třemi ložnicemi. Márcio byl v roce 2019 obviněn z praní špinavých peněz, jeho otec a bývalý senátor Edison Lobão v té době také čelil obvinění, avšak z korupce. Podle brazilských úřadů někdejší senátor obdržel od výše zmíněné společnosti Odebrecht a společnosti Estre Group, zabývající se odpady, v přepočtu skoro čtvrt miliardy korun, a to v souvislosti se skandálem Myčka aut. Otec i syn jsou momentálně souzeni u brazilského federálního okresního soudu.

Luxusní apartmán Márcia Lobãa se nachází v blízkosti obchodu Gucci v bohatém šestém pařížském obvodu. Za nemovitost zaplatil v přepočtu téměř 30 milionů korun a pořídil si ji prostřednictvím své společnosti SCI Guignard, jejímiž společníky byly jeho manželka a děti. Když novináři v dubnu 2023 nemovitost navštívili, našli u dveří zvonek s nápisem „Guignard“, ale po zazvonění jim nikdo neotevřel. Jeden ze sousedů reportérům potvrdil, že se Lobão mladší v bytě zdržuje. Naposledy ho tam viděli v únoru letošního roku.

Přečtěte si

Brazilský prezident: Osobnost roku v organizovaném zločinu a korupci

Venezuelský podnikatel kupující ostrovní nemovitosti

Luis Oberto, venezuelský podnikatel vyšetřovaný v USA kvůli praní špinavých peněz, nakoupil přes své společnosti několik nemovitostí na francouzském ostrově Svatý Bartoloměj. Prostřednictvím společnosti Bucefalus koupil dům se dvěma bytovými jednotkami za téměř půl miliardy korun. Další společnost jménem Ganesha, kterou Oberto vlastní se svou manželkou, byla založena v roce 2008 za účelem nákupu vily se třemi ložnicemi na tomtéž ostrově a za cenu přesahující 50 milionů korun.

Oberto byl podle zprávy deníku Miami Herald vyšetřován spolu se svým bratrem kvůli praní špinavých peněz v USA. Zdroj obeznámený s průběhem vyšetřování uvedl, že bratři Obertovi platili milionové úplatky vládním úředníkům za přístup k miliardovým příjmům venezuelské státní ropné společnosti. Tyto peníze pak byly skryty na švýcarských účtech a následně převedeny do USA. Podle venezuelské prokuratury byl na Oberta a jeho bratra vydán zatykač. Žádné podrobnosti ale nebyly zveřejněny a venezuelské úřady se k dotazům novinářů nijak nevyjádřily.

Přečtěte si

Francie: Drogoví dealeři jako záruka veřejného pořádku?

Bývalý prezident Peru a nenápadný prodej jeho pařížského bytu

Alan García byl prezidentem Peru v 80. letech, načež v roce 1992 ze země uprchl před nastupujícím autoritářským režimem. Až do roku 2001 žil střídavě v Kolumbii, kde obdržel politický azyl, a ve Francii. V listopadu 1997 si García pořídil čtyřpokojový byt v luxusní části Paříže. V přepočtu na tehdejší měnu zaplatil asi 430 tisíc dolarů, tedy něco přes devět milionů korun. V té době García se svou tehdejší manželkou založili společnost SCI FIDES. Její akcie rozdělili stejným dílem mezi své čtyři děti, které až na jedno byly nezletilé.

Garcíu začal vyšetřovat peruánský kongres kvůli údajné korupci a nezákonnému obohacení už během jeho výkonu funkce. Promlčecí lhůta však vypršela v roce 2001 a García se v témže roce rozhodl vrátit do Peru a znovu kandidoval na prezidenta. Vyhrál teprve v dalších volbách v roce 2006 a ve funkci zůstal do roku 2011. V posledním roce svého druhého funkčního období uvedl v čestném prohlášení, že v rodné zemi ani v zahraničí nemá žádný movitý ani nemovitý majetek. Svůj pařížský byt a další nemovitosti poté, co zveřejnil své prohlášení, prodal bez zbytečné pozornosti za přibližně 30 milionů korun. V té době byl znovu vyšetřován pro údajné bezdůvodné obohacení. Když ho v roce 2019 přišla zatknout policie, spáchal sebevraždu zastřelením.

Anonymní investování do francouzských nemovitostí Andreje Babiše 

Podle zprávy TI a ACDC jsou více než dvě třetiny francouzských nemovitostí, vlastněné prostřednictvím společností, drženy anonymně a téměř třetina ze všech francouzských společností dosud neoznámila, kdo je jejím skutečným majitelem. Pro porovnání, v České republice jde pouze o 15 % ze všech společností, které dosud nesplnily povinnost nahlásit své skutečné majitele, jak uvedla česká pobočka TI v analýze z roku 2022. 

Přečtěte si

Pandora Papers: Jak pokračuje vyšetřování Babišových offshorů?

Ze zprávy TI a ACDC vyplývá, že právě ty právnické osoby, jež s sebou nesou velké riziko finančních podvodů („high-risk legal entities“), jsou zároveň těmi, které své konečné majitele neoznamují. Mezinárodní prestiž Paříže, Francouzské riviéry a karibských ostrovů typu Svatý Bartoloměj podle francouzského právníka Williama Bourdona podporuje a přitahuje praní špinavých peněz.

Do šestnácti nemovitostí včetně luxusní vily Château Bigaud na Francouzské riviéře anonymně investoval i bývalý premiér Andrej Babiš. Na zakoupení nemovitosti si sám sobě půjčil téměř 400 milionů korun skrz offshorovou strukturu na Britských Panenských ostrovech, v americkém Washingtonu a Monaku. Původ těchto peněz je přitom dodnes neznámý.

V Česku, kde měl Babiš přiznat vlastnictví offshorových firem, se vyšetřování zastavilo. Přestupek, kterého se dopustil tím, že nepřiznal vlastnictví akcií offshorových firem, byl promlčen loni v červenci. V srpnu roku 2022 ovšem francouzská prokuratura oznámila předběžné vyšetřování Andreje Babiše. Francouzský úřad pro boj s korupcí a finančními a daňovými podvody („Office central de lutte contre la corruption et les infractions financières et fiscales“) současného českého poslance vyšetřuje od února tohoto roku.

Autorka textu: Kamila Plzáková
Autor úvodní grafiky: James O’Brien

The post Luxusní francouzské nemovitosti politiků obviněných z korupce appeared first on investigace.cz.

Transparency International vydala nový index vnímání korupce v jednotlivých zemích za rok 2022 . Boj proti korupci ve veřejném sektoru podle těchto dat stagnuje například v Německu, ve Francii nebo Švýcarsku. Hodnocení Rakouska, Lucemburska, Spojeného království, Kanady a Austrálie, tedy států, které se na žebříčku tradičně umisťovaly jako jedny z nejméně korupčních, se zhoršuje. Česko si podle indexu polepšilo, zároveň se ve zprávě ale uvádí, že v prosazování protikorupčních zákonů nepostupuje dostatečně rychle a důsledně. 

Corruption Perceptions Index 2022 (CPI) hodnotí 180 zemí po celém světě podle vnímané míry korupce ve veřejném sektoru, a to na stupnici od 0 (vysoce zkorumpovaný) do 100 (nezkorumpovaný). Nejméně korupční státy tak mají nejvyšší skóre, třeba nejlépe umístěné Dánsko má 90. Hodnocení přihlíží k politické a ekonomické situaci v jednotlivých zemích, například zda byly za daný rok odhaleny velké korupční kauzy vládních činitelů nebo jakým způsobem mají konkrétní státy transparentní registry vlastnictví firem, ale i nastavenou svou legislativu a efektivnost kontrolních orgánů.

Západní Evropa a Evropská unie jsou v indexu vnímání korupce s průměrným skóre 66 ze 100 opět nejlépe hodnoceným regionem. Ve většině těchto zemí však pokrok stagnuje. Z jednatřiceti klasifikovaných evropských států se hodnocení zlepšilo jen u šesti z nich, přičemž v sedmi zemích došlo k poklesu skóre. Nejvyšší místa v žebříčku obsadilo Dánsko (90), Finsko (87) a Norsko (84). Nejhůře na tom jsou opět Rumunsko (46), Bulharsko (43) a Maďarsko (42). K velkému propadu došlo ve Spojeném království (73), jež během jednoho roku ztratilo 5 bodů. Za propadem stojí množství skandálů, kterými si Velká Británie v poslední době prošla, od jmenování osob se silnými politickými konexemi do vysokých funkcí ve veřejném sektoru až po státní zakázky v souvislosti s covidem-19. 

Korupční skandály v roce 2022 rezonovaly i v dalších zemích EU. Například německá (79) vláda zatajila vazby mezi svou Nadací pro ochranu klimatu a životního prostředí a ruskou státní společností Gazprom. Ve Francii novináři v rámci kauzy Uber Files odhalili, jak velký vliv mají nadnárodní korporace na rozhodující státní činitele. I samotná Evropská unie čelí rozsáhlému korupčnímu skandálu, neboť se objevila podezření, že současní i bývalí členové Evropského parlamentu brali úplatky od Kataru a Maroka výměnou za prosazování jejich zájmů.

Pravidla Unie proti praní špinavých peněz procházejí v současné době další revizí. EU již v roce 2018 uznala, že všechny členské státy by své obchodní rejstříky a registry skutečných majitelů firem měly zpřístupnit veřejnosti, což mělo pozitivní dopad. Na konci roku 2022 však Nejvyšší soudní dvůr EU platnost tohoto ustanovení zrušil. Některé země téměř okamžitě veřejný přístup do svých databází uzavřely, čímž výrazně ztížily již tak obtížný úkol dohledávání nezákonných finančních toků a investic v rámci EU – včetně peněz, které patří sankcionovaným Rusům. Jednou ze zemí, jež své rejstříky pro veřejnost okamžitě uzavřela, je Irsko, což by mělo snížit jeho odolnost vůči špinavým penězům. Hodnocení Irska se ale paradoxně v žebříčku zlepšilo.

Přečtěte si

Boj proti finanční kriminalitě se komplikuje v Evropě i Americe

I přesto, že se Česko oproti roku 2013 v hodnocení zlepšilo o 8 bodů, zpráva Transparency International upozorňuje, že současná vláda v prosazování protikorupční agendy neudělala téměř žádný pokrok. Zpráva podotýká, že v rámci opatření v oblasti politické integrity je stále zapotřebí razantnějších změn, a odkazuje na střet zájmů bývalého premiéra Andreje Babiše. Podle Transparency International jsou v prosinci schválená legislativní opatření na ochranu oznamovatelů korupce nedostatečná a ve svém znění téměř zbytečná. 

Nadnárodní korupce stále kvete

Slabostí indexu CPI je naopak fakt, že nezachycuje míru přeshraniční korupce, například praní peněz skrze ekonomiky jednotlivých států či nedostatečnou kontrolu firem, které mohou uplácet zahraniční úřady. V důsledku ruské invaze do Ukrajiny začali novináři, ale i vlády a úřady pátrat po majetku ruských oligarchů financujících Putinův režim, který tradičně ukrývají v zahraničí. Mezi země, kam finance podporovatelů Kremlu směřují, se tak mohou řadit i ty, jež jinak dosahují vysokého skóre CPI. Pro takzvané daňové ráje, třeba Lucembursko, je totiž finanční tajnůstkaření dobrý byznys, protože do země přitahuje cenný zahraniční kapitál. Tyto země proto mohly nepřímo podporovat ruský režim.

Většina velkých korupčních schémat reálně funguje právě díky službám profesionálů z finančního sektoru zemí s vysokým skóre CPI. Na tuto situaci poukázal například projekt Russian Asset Tracker, na němž spolupracovala i redakce investigace.cz. Mezinárodní novinářská síť Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) zjistila, že pouze dva ze 149 odhalených majetků ruských oligarchů jsou zaregistrovány na osoby, jejichž jména figurují na sankčních seznamech. Všechny ostatní informace o skutečných vlastnících jachet, vil a soukromých tryskáčů jsou oficiálně skryty. Majetek ruských oligarchů v Čechách mapuje náš projekt KremRule. 

V reakci na společenský a mezinárodní tlak se proto většina zemí s vyspělou ekonomikou zavázala přijmout zákony vyžadující transparentnost skutečného vlastnictví, což by v ideálním případě znamenalo, že by nikdo neměl mít možnost skrývat se za anonymní společností. Mezinárodní organizace pro kontrolu praní špinavých peněz Financial Action Task Force (FATF) přijala v březnu 2022 nový globální standard, podle kterého by všechny státy měly zřídit rejstříky skutečných majitelů, jimiž by mohly být pouze fyzické osoby. Na nový standard přistoupilo například Švýcarsko a oznámilo, že takový registr zřídí.

Dalším důvodem, proč se nadnárodní korupci daří, je beztrestnost, které se pachatelé i jejich komplici těší jak doma, tak v zahraničí. V reakci na tento problém vznikla loni v rámci zemí G7 speciální poradní skupina REPO, zaměřená na finance ruských elit a oligarchů. Ti často využívají služeb takzvaných „proxy“, tedy nastrčených funkcionářů ve firmách. Členové pracovní skupiny se zavázali zabavit zmrazený majetek a postavit pomocníky kleptokratů před soud. I v tomto směru je ale stále co zlepšovat, neboť některé orgány pověřené identifikací a sankcionováním nezákonného bohatství často nemají dostatečné zdroje, aby mohly jednat. Například ze zprávy Transparency International z května 2022 vyplývá, že potřebné finance chybějí i specializovanému úřadu amerického ministerstva financí pro potírání finanční kriminality (FinCEN).

The post Boj proti korupci se loni nekonal appeared first on investigace.cz.

Tento týden přinesl řadu nových bizarních kauz a od toho je tu páteční #zesvěta. V Paříži se tento týden skrývala pod dortem Mona Lisa, dost možná by se ale měl skrývat spíš bývalý ředitel Louvru. V Budapešti se činili policejní vyšetřovatelé a v Polsku zločinci pašovali ženy. Nechybí ani ruská verze tradiční společenské hry Dostihy a sázky, nebo seznam dvaceti nejvíce zkorumpovaných afrických zemí. Tak pojďme na to!

#1 Exšéf Louvru koupil pašovaného Tutanchamona

Francouzské úřady obvinily bývalého ředitele francouzského Louvru z praní špinavých peněz a z nezákonného obchodování se starožitnostmi. Jean-Luc Martinez Louvre vedl do roku 2021, a poté se stal zvláštním velvyslancem Francie pro spolupráci v oblasti kulturního dědictví. Pro francouzský projekt galerie Louvre v Abu Dhabi měl zjednat koupi  pašované kamenné pohřební desky s vyobrazením Tutanchamona. V obvinění stojí, že, když Martineze tamní egyptologové upozorňovali, že za prodejem artefaktu stojí známý pašerák starožitností, jejich obavy ignoroval a s obchodem nařídil pokračovat. Německý obchodník s uměním, který celý obchod za 9 milionů dolarů (v přepočtu za téméř 220 milionů korun) zprostředkoval, byl v březnu v rodné zemi zatčen  a poté vydán do Paříže. Aby se mohl Louvre vyšetřování účastnit, podal na svého bývalého ředitele občanskoprávní žalobu. 

Více informací se můžete dočíst v článku OCCRP.  

#2 V Budapešti odhalili zločineckou organizaci, přes kterou proteklo přes 44 milionů eur

Budapešťská metropolitní policie rozkryla na základě administrativních bankovních dokumentů zločineckou organizaci, která se zabývala praním špinavých peněz a pácháním podvodů. Zločinecká síť, aktivní od roku 2020, je podezřelá z praní výnosů z trestné činnosti v řádech milionů eur. Na bankovní účty spojené se zločineckou organizací přišlo více než 44 milionů eur (což je více než 1 miliarda korun), z nichž je již nyní prokazatelně pochybného původu zhruba 5 milionů. Policisté s případem spojili 44 osob a v rámci rozsáhlého zatýkání  provedli několik domovních prohlídek při kterých zabavili například velké množství elektroniky, zbraně a střelivo. 

Co konkrétně se dělo při domovních raziích a co všechno policie zabavila? To se můžete dočíst v článku Europolu, který se na celém případu podílel. 

#3 Seznam 20 nejvíce zkorumpovaných afrických zemí

Transparency International, nadnárodní organizace mapující korupci, vydala novou  zprávu o vnímání korupce v Africe. Server Business Insider Africa vydal na základě zprávy seznam dvaceti nejvíce zkorumpovaných afrických zemí. Zpráva uvádí, že 44 zemí s velmi vysokým indexem korupce je z Afriky. Index vnímání korupce (CPI) řadí země na škále od 100 do nuly, přičemž nula značí největší zkorumpovatelnost. Podle zjištění Transparency International je africký průměr korupce na hodnotě 33. Nejvíce zkorumpovanou zemí je pak JIžní Súdán se skórem 11. 

#4 České devadesátky v Polsku 

Londýnský soud odsoudil 5 členů polského gangu, který obchodoval s lidmi, převážně pak s ženami. Kriminalisté identifikovali přes 300 potenciálních obětí poté, co se jedné ženě podařilo uprchnout a kontaktovat policii. Gang měl nešťastnice převážet z Polska do Londýna, kde provozoval několik nevěstinců. Mezi odsouzenými je jedna žena a čtyři muži. 

Zprávu si v originále můžete přečíst na polském serveru The First News. 

#5 Dostihy a sázky v režii rodiny Abramovičů

Nadnárodní novinářská síť OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project) společně s Transparency International přišli s novou kategorií majetku bohatých Rusů. Konkrétně se jedná o zmapování vlastnictví koní v rodině Abramovičových. Pomocí sociálních sítí, databází vlastnictví koní, výsledků soutěží a tiskových zpráv, dokázalo OCCRP identifikovat více než 30 koní ve vlastnictví dcery ruského oligarchy, Sofie Abramovičové, nebo její matky Iriny. Vlastnictví některých koní bylo z Iriny na Sofii převedeno v březnu 2022, tedy ve stejný měsíc, kdy byl jeden z nejbohatších Rusů, Roman Abramovič, sankciován ve Velké Británii.  Podle neověřených informací stojí jeden takový kůň kolem půl milionu dolarů (což je zhruba 11,5 milionů korun). Přesnou hodnotu koní se novinářům potvrdit nepodařilo, nicméně například jeden z nejlepších parkouristů světa, oceněný Billy Congo, který stojí miliony liber, je otcem Sofiina koně Billyho Frauleina. 

Jak OCCRP postupovalo při identifikaci koní, se můžete dozvědět v textu Laury Dihmis. 

Autorka textu: Gabriela Jezberová
Autorka úvodní grafiky: Nikola Klepáčková 

Tento text vznikl díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podporujte naši práci.

The post #zesvěta: Poprask v Louvru a není to Mona Lisa od krému appeared first on investigace.cz.

Mezinárodní nezisková organizace Transparency International (TI), která bojuje proti korupci, vydala zprávu Getting Ahead of the Curve o tom, co bychom mohli očekávat od světa pochroumaného pandemií koronaviru. Z jejího závěru plyne, že mezinárodní spolupráce je v boji proti korupci klíčovou. Neméně podstatnou je pak ochrana novinářů, whistleblowerů a institucí, které poskytují relevantní a prověřené informace.

Občanská a politická práva

Extrémní situace  přinášejí extrémní rozhodnutí – omezení svobody pohybu a projevu, zvýšený dozor nad aktivitami občanů jednotlivých zemí. Největší omezování základních práv občanů zaznamenali autoři zprávy v zemích, které dlouhodobě vykazují demokratický deficit. V Maďarsku si prezident Orbán prosadil v podstatě neomezenou moc, opozičním novinářům pak pod záminkou ochrany veřejnosti proti poplašným zprávám hrozí za kritiku vlády až pět let vězení. Podobně je na tom Srí Lanka, kde zavedli cenzuru nepohodlného obsahu. V Černé Hoře naopak zveřejňují seznamy osob v karanténě, což pro ně může být extrémně nebezpečné. V Albánii proti lidem, kteří porušili zákaz vycházení, posílají armádu.

Lze za takové situace vyjádřit nesouhlas s rozhodnutími své vlády, když občané nemohou vyjít z domu a protestovat? Zpráva TI proto zdůrazňuje roli nových technologií, které i během zákazu vycházení pomáhají propojovat osoby se stejnými zájmy, profesionály i aktivisty. Přes sociální sítě se také snáze organizují jak názorově, tak i geograficky nejednotné skupiny osob. Mohou se setkávat a „dávat hlavy dohromady“  a zároveň přicházet s novými řešeními třeba i méně palčivých problémů, než jsou ty globální. Díky tomu, že nepotřebují například kancelář, je taková spolupráce navíc levnější. Jenže všechno má svůj rub i líc. Nové technologie jsou zároveň používány i ke sledování takovýchto forem aktivismu. Například  panují obavy, že v Číně by na základě tohoto sledování mohli být protestující perzekuováni. Obdobný strach by mohl způsobit, že se novináři i aktivisté začnou cenzurovat sami.

Podle Transparency International proto převládají obavy z využívání koronavirové pandemie jako záminky k dlouhodobému utlumení jakékoliv občanské aktivity, redukování veřejného prostoru a svobody nebo neposkytování aktuálních informací, a to hlavně v zemích, jejichž vlády nejsou právě v oblibě. Na druhou stranu by snahy vládnoucích vrstev o nahromadění co největší moci mohly v těchto zemích občany donutit, aby se zamysleli nad tím, kdo a jakým způsobem jim vládne. Mimo to by činnost a viditelnost občanských organizací během krize mohla tato sdružení ochránit od perzekucí ze strany státu, protože by měly velkou podporu veřejnosti.

Páky a pojistky

V další části se zpráva zabývá důležitými nástroji kontroly a rovnováhy pro zdravý chod  demokratického státu. Soudy, parlamentní komise, vnitřní kontrolní úřady a ombudsmani korigují proces zavádění nových zákonů a opatření a dohlížejí na jejich zákonnost a prospěšnost pro společnost. Práce těchto kontrolních mechanismů ale vyžaduje určitý čas, což může být v době krize nepohodlné. Proto pod záminkou zrychlení pomoci občanům může být omezována jejich působnost. Ačkoli jednat během krize rychle je nesporně důležité, podstatné je také přihlížet k případným námitkám těchto institucí a nedělat ukvapená rozhodnutí, která budou v rozporu se zákonem. Pokud je skutečně nutné omezit převodové páky a pojistky demokracie, je nezbytné určit proč a na jak dlouho. Vhodným negativním příkladem je v tomto směru opět Maďarsko, kde Orbánova vláda vyhlásila prakticky nekonečný nouzový stav, který jí dává neomezenou moc. Generální tajemnice Rady Evropy Marija Pejčinović Burić poslala Orbánovi otevřený dopis, v němž píše, že „vyhlášením ničím neomezeného nouzového stavu není možné zaručit zachování demokratických procesů v zemi“. Podobným příkladem je i Izrael, kde se konaly parlamentní volby navzdory zamítavému rozhodnutí Nejvyššího soudu, v Srbsku zase nouzový stav vyhlásil prezident, aniž by to s někým konzultoval. Z dlouhodobého hlediska jsou kontrolní instituce v boji proti politické svévoli zkrátka nezbytné a klíčové.

Koronavirus: Dost bylo demokracie

Státní možnosti, schopnosti a instituce

Koronavirová krize odhalila, jak fungují nebo nefungují státní instituce. Největší tlak a pozornost se globálně upírá na zdravotnictví, které v mnoha zemích příliš nefunguje. Odborníci i veřejnost volají po zvýšení investic do infrastruktury. Povinné zdravotní pojištění, jak se píše ve zprávě TI, se proto ukazuje být naprosto klíčové. Lidé, kteří je nemají, si peníze na lékařské ošetření mohou půjčovat od lichvářů a zadlužit se. Zatímco bohatí  mohou využívat dostatek financí k podplácení zdravotnického personálu a zajistit si tak lepší a rychlejší péči. Tím pádem ale na takovou péči nedosáhnou méně majetní spoluobčané. Za těchto podmínek proto nelze vyloučit situaci, kdy se chudší sociální vrstvy nedostanou k adekvátní lékařské pomoci a jejich zloba a frustrace přerostou v násilí.

Další rizikovou skupinu představují státy, které mají obecně slabé instituce, špatné zdravotnictví, velkou hustotu osídlení nebo vnitřní konflikty. Pandemii budou pravděpodobně zvládat  velmi těžce, což se může odrazit v politické destabilizaci, nepokojích nebo násilných protestech. Problematickým je i nedostatek zdravotních pomůcek, který dává prostor podvodníkům a padělatelům. Transparency International rovněž uvádí, že organizovaný zločin se během krize neváhá aktivně zapojit do pomoci, protože tak získává podporu obyčejných lidí a případně i nové členy. Například japonská mafiánská organizace Yakuza pomáhala při zemětřeseních a hurikánech a nyní rozdává potřebným jídlo či zdravotnické pomůcky. Obdobně i teroristické hnutí mladých bojovníků al-Shabaab v Somálsku zásobuje lidi jídlem v období sucha. V Mexiku mafie pro změnu pomáhají při přírodních katastrofách a během koronavirové pandemie rozesílají  balíčky se základními potřebami. Italské mafie zase půjčují postiženým peníze, podporují malé podnikatele a roznášejí jídlo. Pokud stát reaguje pomalu nebo neadekvátně, je jasné, že se lidé obrátí na toho, kdo jim může pomoct hned.

Koronavirus: Varování Europolu

Z dlouhodobějšího hlediska je proto možné, že se lidé budou klonit k vedení státu „silným lídrem“, ochráncem, který vyřeší všechny jejich problémy i na úkor toho, že taková osoba je de facto diktátorem, podvodníkem s dotacemi nebo přímo mafiánem.

Naopak pozitivním následkem koronavirové krize by u ekonomicky prosperujících zemí mohly být vyšší investice do zdravotnictví a infrastruktury, zavedení povinného zdravotního pojištění nebo masivnější investice do vědy a výzkumu. Zpráva TI současně zdůrazňuje, že chudé státy se slabými institucemi se můžou ocitnout v začarovaném kruhu – ze současné krize se budou dostávat svízelně a daleko více budou náchylnější ke korupci, přičemž korupce ještě více nahlodává strukturu už tak slabého a nedůvěryhodného státu a přispívá k jeho rozkladu. Výsledkem takového procesu pak není nic jiného než ještě vyšší míra korupce. Je proto velmi důležité, aby se kvůli pandemii mimo jiné neomezila role nadnárodních institucí, které dlouhodobě nastavují pravidla boje s korupcí.

Mezinárodní záležitosti, globalizace a izolace

Globální pandemie ukazuje, že problémy takového rozměru je nutné řešit globálně. Bohužel instituce, které by měly vést a navrhovat řešení, tak nečiní a postupují chaoticky nebo se k problémům vůbec nevyjadřují, nekomunikují s veřejností. Například Evropská unie podle expertů citovaných ve zprávě TI reagovala „roztříštěně a nedostatečně“. Spojené státy zase přestaly podporovat Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) kvůli jejím vysloveně pročínským postojům a počátečnímu popírání vzniku pandemie. Čína se naopak pasovala do role zachránců světa. Místo toho, aby země spolupracovaly na řešení problému, izolovaly se a vzájemně se obviňují, kdo pandemii zavinil.

Pokud se státy přece jen rozhodnou spolupracovat a řešit nastalé problémy společně, mohlo by to přinést velké pokroky ve zdravotní péči i ve zvládání ekonomické krize. Proto se ozvalo i volání po dočasné globální vládě vytvořené z jednotlivých hlav států, což se asi nestane, ale spolupráce a solidarita je nesmírně důležitá. Trasparency International uvádí, že to pochopily například Světová banka a Mezinárodní měnový fond. Ve společném prohlášení apelují na věřitele, aby od zemí požadujících odklad splátek peníze nevyžadovali. Tyto instituce také vyčlenily finanční zdroje na podporu rozvojových zemí a firem postižených dopady koronavirové krize.

Koronavirus: zločin včera, dnes a zítra

Ekonomická krize a ulité peníze

Pandemie koronaviru je zajisté zdravotní krizí, její následky se ovšem nejvíce odrážejí v ekonomice. Již nyní je jasné, že  globální HDP se sníží a například cestovní průmysl zažije obrovské ztráty. Odborníci očekávají největší zpomalení ekonomiky od druhé světové války, přičemž podle TI se současná krize dotkla již 81 % pracujících po celém světě. I v zemích, kde to není běžné, se zvyšuje podpora nezaměstnaných.

Krize má přitom největší dopad na osoby, které nemají stálý pracovní poměr a pracují na černo, nárazově nebo sezónně. Nejen že je nic nechrání proti ztrátě zaměstnání a příjmu, v některých zemích nemají nárok ani na podporu v nezaměstnanosti. Krize tak odhaluje, v jakých ohledech sociální politika nefunguje, a mohla by přimět vlády, aby v této oblasti investovaly. Finanční prostředky pro státní pokladny by šly čerpat i ze zvýšení daní „pro bohaté“.

Pesimistický scénář ohledně ekonomiky je ve zprávě popsán následovně: lidé, kteří jsou nemocní, nemohou pracovat a tudíž mají nižší příjmy, což znamená i menší kupní sílu, kterou výrazně neovlivní ani vládní pomoc. Nedostatek pracujících a nízká poptávka tak povedou k zastavení výroby. Ta nebude potřebovat dodavatele a začnou se zavírat továrny i v oblastech citelně nepostižených koronavirovou pandemií. Dlouhodobými efekty tohoto vývoje bude vysoká nezaměstnanost spojená s neschopností splácet dluhy (což se týká i států). Nebezpečí v této negativní vizi však představují i osoby a firmy pobírající podporu, kterou nepotřebují, a ta se jako v případě zdravotní péče nedostane na ty skutečně potřebné. Právě poskytování pomoci může být ovlivňováno uplácením a konexemi, proto je velmi důležitá transparentnost, komu a proč se podpora přiděluje.

Nedostatečná  transparentnost daňových systémů, úniky daní a veřejných peněz do soukromého vlastnictví, zneužívání anonymních společností, úlitby financí do daňových rájů nebo luxusních nemovitostí, to všechno jsou další rizika, která z pohledu Transparency International zapříčiňují nedostatek financí k boji s následky koronavirové krize. Obdobným praktikám často napomáhají bankovní instituce a realitní makléři nebo speciální zprostředkovatelské společnosti. Pokrok v zavádění nadnárodních pravidel v tomto směru sice nastal, ale je příliš pomalý a nedůsledný. Nadále tak existují státy, které nabízejí výhodnější daňové podmínky, takže firmy podnikající ve více zemích odvádějí daně jen tam, kde se jim to vyplatí. Některé z těchto firem ale přesto požadují finanční podporu v krizi po všech zemích, v nichž působí – Francie, Polsko, Belgie a Dánsko finanční dotace  firmám, které mají sídla v daňových rájích, odmítly. Kanada naopak tvrdí, že taková pomoc je důležitá, protože pomůže zaměstnancům.

EU prodělává na evropských daňových rájích

Chudoba, nerovnost a solidarita

Následky ekonomické krize spojené s koronavirovou pandemií nejvíce dopadnou na chudší nebo jinak znevýhodněné sociální vrstvy, konstatuje dokument TI. Lidé, kteří žijí od výplaty k výplatě, si nemohou dovolit zůstat doma, což vede k protestům a nepokojům (například v Brazílii nebo v USA). Tato situace pak ještě více prohlubuje sociální nerovnosti a to nejen mezi skupinami lidí, ale i mezi jednotlivými státy, což způsobuje nevraživost vůči těm bohatším. Podle odhadů bude v roce 2020 celosvětově zhruba 212 milionů nezaměstnaných (v roce 2019 to bylo 188 milionů osob), přičemž zvýšená nezaměstnanost způsobí, že lidé budou méně utrácet, firmy nebudou vydělávat a začnou propouštět. Z krátkodobého hlediska zřejmě naroste počet úplatků za lepší zdravotní péči nebo za překročení hranic či možnosti nedodržovat vládní nařízení. Dlouhodobě je tedy nutné podporovat protikorupční opatření převážně v chudších zemích, poněvadž míra korupce přímo souvisí s mírou nerovnosti a chudoby a podrývá efektivitu sociální péče. Možným řešením krize by bylo zavedení všeobecného minimálního příjmu, který by odstranil možnost korupčníků protěžovat firmy či osoby, jež pomoc nepotřebují.

Obecně by se dalo říci, že krize současně ukázala schopnost lidí dobrovolně se semknout a pomáhat si. A to často za situací, kdy stát v pomoci selhal (příkladem budiž šití roušek v České republice). Pokud jsou občané aktivní a zajímají se o dění v zemi, sníží se tak i  prostor ke korupci.

Pozitivní jevem je rovněž solidarita a respektování pravidel, jako například zákazu vycházení, a to i v zemích, kde převažuje chudobná a početná populace. Zpráva TI ale zároveň varuje, že zákaz vycházení znamená i izolaci jednotlivých sociálních skupin, které pak mohou snáze považovat jiné osoby za nepřátelské nebo podléhat dezinformacím. Obecně tedy z fyzické izolace plyne i riziko radikalizace názorů a sílí nenávist vůči jiným sociálním skupinám, ať už na základě bohatství či konexí, nebo na základě původu (například obviňování všech Číňanů z toho, že přenášejí koronavirus).

Informace, dezinformace a velké technologické společnosti

Nedůvěra v tradiční zdroje informací a šíření nepravd a polopravd jsou problémem už dlouho. V době krize, kdy jsou právě přesné a aktuální informace velmi důležité, se tyto slabiny moderních společností mohou stát fatálními. Sociální sítě, které v průběhu pandemie zaznamenaly dramatický nárůst v užívání, a jež mnoho lidí považuje za primární zdroj informací, nemají politiku kontroly obsahu stále dobře nastavenou. Zpráva TI sice zmiňuje, že Facebook, Twitter a YouTube se zavázaly, že budou škodlivý obsah odstraňovat, realita tomu ale zatím neodpovídá. Například poplašná zpráva, že se koronavirus šíří sítí 5G vedla ve Velké Británii k zapálení sloupů vedení, které ke komunikaci využívaly záchranné služby. Dezinformace se po sociálních sítích rovněž stále šíří i z politických důvodů, jejichž cílem je rozeštvání a zmatení společnosti, jak to podle pozorovatelů z Evropské komise systematicky provádí Rusko. V době krize je proto podstatné, aby státy poskytovaly seriózním médiím a veřejnosti aktuální informace a data a obecně s veřejností srozumitelně komunikovaly.

Pozitivním následkem přehlcení veřejnosti různými druhy informací by podle TI naopak mohla být vyšší důvěra v experty a seriózní média a také kritičtější reflexe přijímaných zpráv a jejich ověřování. Zvýšila se i čtenost odborných publikací. Opatření proti šíření nepravd či zavádějících informací, která i přes zmíněné nedostatky zavedly sociální sítě, by se mohla udržet i po odeznění koronaviru. Velké technologické společnosti také začaly více investovat do vědy a výzkumu a v regulaci informačních toků konečně spolupracují s vládami jednotlivých zemí. Nebyla by to ale Transparency International, aby nezdůraznila, že jsou to právě technologičtí giganti, kteří mnohdy v zemích, kde působí, neodvádějí daně, a že mohou nově nabytou dobrou reputaci zneužít k zasahování ve sférách, které jim nepřísluší – například v politice.

Autorka článku: Zuzana Šotová

Autor úvodní grafiky: Flickr CC

 

The post Koronavirus: Rizika i pozitiva doby postkoronavirové appeared first on investigace.cz.

Neschopnost omezit korupci přispívá k celosvětové krizi demokracie, uvádí zpráva neziskové organizace Transparency International (TI) bojující proti korupci. „Vzhledem k velkému množství demokratických institucí ohrožovaných po celém světě většinou ze strany vůdčích osobností s autoritářskými sklony nebo s populistickými tendencemi potřebujeme dělat více pro posílení systému ‚brzd a rovnováh‘ a pro ochranu práv občanů,“ vysvětluje ve zprávě Patricia Moreira, výkonná ředitelka TI. Dodává, že úplatkářství pomalu nahlodává demokratický systém, a vzniká tak začarovaný kruh – korupce podkopává demokratické instituce, které pak ztrácejí schopnost korupci kontrolovat.

Index vnímání korupce, který TI vydala v úterý, vychází z třinácti průzkumů a odborných posudků, jež hodnotí úroveň korupce ve veřejném prostoru ve 180 zemích světa. Hodnocení se pohybuje na škále od koeficientu 0 (státy velmi zkorumpované) až po ukazatel 100 (nulová korupce). Každé zemi se tak přiřkne patřičné skóre, vypovídající o míře propojení mezi úplatkářstvím a úrovní její demokracie. Zatímco zavedené demokratické státy dosahují v Indexu 75 bodů ze 100, autokratické režimy se pohybují na hranici 30 bodů. Od roku 2006 klesla v tomto žebříčku úroveň demokracie u 113 států, ostatní si buď polepšily, anebo svůj stav nezměnily.

Za posledních šest let pozoruje TI nejvýznamnější pokles u zemí jako Austrálie, Chile a Malta. Oblastmi s nejnižšími hodnotami jsou pak subsaharská Afrika (průměrně 32 bodů), východní Evropa a střední Asie (průměrně 35 bodů). K nejméně bodovaným zemím patří Somálsko, Jižní Súdán a Sýrie (10, 13 a 13 bodů).

Naopak mezi země s nejvýznamnějším pozitivním nárůstem TI řadí Estonsko a Pobřeží slonoviny. Nejlépe hodnocenými regiony jsou západní Evropa a Evropská unie (průměrně 66 bodů), a to i přes nízké a v průběhu času stále klesající skóre států jako Bulharsko (42) a Maďarsko (46). Nejvíce bodů v tomto celosvětovém žebříčku získalo Dánsko a Nový Zéland (88 a 87 bodů). Nicméně sama Transparency podotýká, že pozice států na předních místech   ještě neznamená, že jsou úplně bez korupce, a připomíná skandál okolo praní peněz spojený s dánskou Danske Bank (psali jsme například zde).

Postavení České republiky se v porovnání s předchozími roky soustavně zlepšuje. Od roku 2012 ČR získala o 10 bodů víc (vyšplhala se až na současných 59 bodů) a ze všech 180 sledovaných zemí se celkově umístila na 38. místě. Avšak i přes skokový nárůst TI označila Českou republiku jako jednu ze „zemí, které je nutné bedlivě sledovat“. Ve zprávě se píše, že od roku 2014 se pozice Česka sice neustále vyvíjí pozitivním směrem, ale události uplynulého roku naznačují, že tyto zisky mohou být velmi křehké, a to zejména z důvodu střetu zájmů ministerského předsedy Andreje Babiše týkajícího se mediálního holdingu Mafra a napojení na společnost, jež získala miliony na dotacích z EU.

Úvodní fotografie: infografika Transparency International
Autor: Lukáš Nechvátal

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Vyšel Index vnímání korupce pro rok 2018, Česká republika si polepšila appeared first on investigace.cz.