„Sbohem, Evropo! Tisíce Evropanů chtějí žít v Rusku“. „Evropané se stěhují do Ruska za lepším životem“. Podobné titulky zaplavily na jaře letošního roku ruská prokremelská média. Podle těch utíkají Evropané před hyperinflací, stávkami, vysokými daněmi, LGBT propagandou a rozšířenou rusofobií. Redakce investigace.cz zmapovala příběhy několika Čechů, kteří se v poslední době přestěhovali do Ruska, ať už fyzicky, nebo virtuálně prostřednictvím ruské sociální sítě VKontaktě, kterou vlastní firma s vazbami na Vladimira Putina.

Podle odhadu investigace.cz se v posledních letech fyzicky přestěhovalo z Česka do Ruska spíše několik jednotlivců, další desítky Čechů však tuto možnost zvažují. Vyplývá to z rozboru obsahu jejich komunikace na sociálních sítích. Redakce oslovila provozovatele stránek ruskaviza.cz, které nabízejí pomoc se zařizováním pobytu v Rusku, s žádostí o poskytnutí statistik. Provozovatel se ale odmítl k tématu vyjádřit. Podle statistik služby Similarweb navštívilo tyto stránky za poslední měsíc tisíc lidí. Od března letošního roku se návštěvnost zdvojnásobila.

Z Moskvy do války

Petr Michalů, pravidelný přispěvatel prokremlského serveru Infokurýr a hlasitý obdivovatel Putinovy a sovětské politiky, se do vysněné Moskvy přestěhoval v roce 2016. O tři roky později v otevřeném dopise prezidentu Vladimiru Putinovi, který zveřejnil na svém profilu na VKontaktě, požádal o udělení povolení k pobytu. Ukázalo se, že se na ruském území nachází nelegálně.

„Celé čtyři roky jsem se v Rusku snažil zlegalizovat svůj pobyt!! Celé čtyři roky!! Úřady nejvyššího komisaře pro lidská práva, úřady prezidentských kanceláří, migrační služby a další úřady, policejní oddělení, poslanecké kanceláře, byl jsem v televizi, psaly o mně noviny apod. Měl jsem soudy, z mé vlastní iniciativy, chtěl jsem, aby se vše konečně vyřešilo. Psal jsem velice dobré dopisy (šestkrát) osobně prezidentu Ruské federace V. Putinovi, volal jsem na ty jeho přímé linky pro občany a tak dále a tak dále. Dovolal jsem se, odpovídal automat, že prý v pořádku, že jsem v pořadí, že automat vybere, který z 1 500 000 hovorů toho dne té přímé linky přepojí k prezidentovi,“ popisuje Michalů své nezdárné pokusy získat ruské povolení k pobytu. 

Aby finančně pokryl své aktivity v Rusku, vyzval své fanoušky ke sbírce na nákup auta, s nímž by rád objel Rusko a cestou budoval československo-ruské přátelství. Za předpokládaný 1 000 000 rublů (cca 330 000 Kč) si hodlal pořídit vůz UAZ Patriot ruské automobilky Lada. Vybrat potřebnou částku se mu ale nepovedlo.

V roce 2020 byl Petr Michalů zadržen policií a následně se dostal před ruský soud, který mu nařídil opustit zemi, což ho ale od života v Rusku neodradilo. Několik dní po začátku invaze do Ukrajiny na jaře minulého roku proto napsal další otevřený dopis ruskému prezidentovi, kde znovu požádal o udělení legálního pobytu, tentokrát formou politického azylu. Jako důvod uvedl svůj původ z „policejního a fašistického státu“.

„Neustále mě blokují na fejsbuku, ruší mi profily, jsou proti mně vedené kampaně, v Česku je proti mně vedeno trestní stíhání za moji účast ve speciální vojenské operaci, kvůli podpoře Ruska,“ vysvětlil Michalů naší redakci údajné šikanování ze strany českého státu.

Zeptali jsme se ho i na jeho aktuální místo pobytu v Rusku. „Nyní jsem déle než tři roky na Donbase, ve válce. Účastnil jsem se s oddílem speciální vojenské operace, samozřejmě na straně Ruska proti fašistům. Byl jsem v Chersonu, byli jsme na pravém břehu (Dněpru, pozn. redakce), pak na levém, jel jsem kolem Kachovky, nadále žiju na Donbase,“ odpověděl redakci. Zda se jedná o pravdivé informace, se nám zatím nepovedlo ověřit. „Mám tisíce fotek z Donbasu, z Doněcka. Nemůžu o všem psát, je válka, je to nebezpečné, navíc nemůžu důvěřovat neznámým lidem,“ dodal.

„Závidím Rusům ten klid“

Skupiny na sociálních sítích zaměřené na Čechy se zájmem o vystěhování do Ruska obvykle čítají jen pár desítek uživatelů. Mezi nejčastější důvody tohoto kroku uživatelé uvádějí ztrátu důvěry v český stát, nespokojenost s politikou současné české vlády a podporu Ruska v konfliktu s Ukrajinou. „Bohužel, moje vlastní země se pro mě stává nepřátelskou,“ shrnuje jeden z členů facebookové skupiny Češi v Rusku.

„Jsme rodina, která v současné době emigrovala do Gruzie. Ale chceme do Ruska. Je tady někdo, kdo by byl ochotný pomoci? Řeči o politice stranou. V ČR jsem byl stíhán za podporu Ruska. Ruské velvyslanectví ale nereaguje,“ popisuje svůj problém další Čech v příspěvku podobné skupiny na VKontaktě. Podle našich informací pochází z malé obce Benešov nad Černou nedaleko Českého Krumlova. Redakci se nepodařilo dohledat žádné záznamy o jeho trestním stíhání za podporu Ruska, na naše dotazy muž nereagoval.

Přečtěte si

Počítání nedůvěry

V komentářích k jeho příspěvku vystupují další dva Češi – Radomír, pracovník brněnské trafiky, a Ivana z Hradce Králové, oba v předdůchodovém věku (příjmení uživatelů jsou redakci známa, z důvodu ochrany soukromí je však v textu neuvádíme, pozn. red.). Oba také uvažují o odjezdu do Ruska. „Docela závidím ten život tam (v Rusku), asi kvůli klidu, který tady v Čechách není,“ glosuje Ivana vysněný život českého vystěhovalce v Rusku. „V květnu jedu do Prahy na ambasádu a do Ruského domu, snad se dozvím něco víc,“ slibuje si Radomír. Ani jeden z nich na naše dotazy k možnému stěhování do zahraničí neodpověděl.

Značka „Z“

Podobné sny má i Petra Boudníková. V komunitě lokálních výrobců kožených doplňků na severu Čech je dobře známá, řemeslu se věnuje přes 15 let. Její provozovna sídlí v malém městečku Hostinné v podhůří Krkonoš. Zpočátku se zaměřovala na výrobu postrojů a dalšího příslušenství určeného pro koně, které také chová. Později své produkty rozšířila o ručně vyráběné kabelky a brašny. Pod značkou Kertag a heslem „Divočina ve světě uniformity“ prodala za dobu své řemeslné aktivity více než 12 tisíc výrobků.

V minulém roce redaktor týdeníku Forum 24 Jiří X. Doležal upozornil, že autorka rukodělných kabelek šíří dezinformační příspěvky. Na sociálních sítích zastává antisystémové postoje už od roku 2014. „Bývala v pořádku, ale po okupaci Krymu začala tak otravovat s Ruskem, že ji mají už řadu let na Facebooku zablokovanou,“ předestírá novinář postoje bývalých přátel Boudníkové.

Dle Doležala značková prodejna Kertag začala loni nabízet speciální edici kabelek s písmenem Z, která však na oficiálním webovém e-shopu Kertagu chybějí. Zetkové kabelky nabízí Boudníková podle zjištění investigace.cz nově prostřednictvím letos vzniklé značky 00420 a propaguje je v antisystémových skupinách na Facebooku.

Její zájem o Rusko se vyhrotil na jaře letošního roku. Naše redakce dohledala zprávy Petry Boudníkové ve skupinách na Telegramu a VKontaktě, které jsou určené pro českou komunitu v Rusku. Vyptává se v nich krajanů se zkušenostmi s emigrací do Ruska a na možnosti stěhování do této země. Na otázky redakce, zda se jí nakonec povedlo přestěhovat a jakou má k tomu motivaci, dosud neodpověděla. 

Prokremelský policista

Pavel Nováček, bývalý kriminalista z Teplic, si svůj profil na VKontaktě založil v roce 2014 po anexi Krymu. V té době navštívil Rusko a na svém profilu sdílel zážitky z cest. Kromě toho aktivně komentoval politické události, a to s jasně deklarovanými prokremelskými a protiamerickými postoji. Dnes má Nováček 4,4 tisíce sledujících. Poslední zpráva na jeho profilu v návaznosti na červnové zabití v Brně zní: „Banderovci v Česku začínají vraždit české občany, a to za potlesku probruselské české vlády. Je na čase se tomu postavit.“

​K policii Nováček nastoupil v roce 2006 jako devětadvacetiletý. Začínal v postavení řadového policisty v Mostě. Po roce a půl se stal detektivem na hospodářské kriminálce v Teplicích. Během své kariéry se zabýval vyšetřováním podvodů kolem solárního byznysu v severních Čechách. Na základě této kauzy později natočil režisér Robert Sedláček kriminální seriál Sever s Jiřím Mádlem v hlavní roli policisty. 

V době, kdy šestidílná série běžela na ČT, Nováček u policie už několik let nepracoval. V roce 2015 byl totiž odsouzen k tříleté podmínce a čtyřletému zákazu práce u policie a ve státní správě. Důvodem byl úplatek od realitní makléřky, k němuž mělo dojít o čtyři roky dříve. Makléřce hrozilo trestní stíhání za podvody při prodeji nemovitostí a Nováček se údajně nabídl, že jí v této věci pomůže, pokud mu zaplatí 25 tisíc korun.

V hledáčku médií se Nováček znovu objevil před dvěma lety – tentokrát upoutal zájem ruských prokremelských novinářů Romana Golovanova a Vladimira Solovjova v souvislosti s kauzou výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Golovanov uvedl Nováčka jako svého známého z Česka. V komentářích pro ruské propagandisty Nováček zpochybňoval oficiální stanovisko tehdejší české vlády. „Neměli byste věřit vyjádřením české policie. Vláda se jen snaží odvést pozornost od vnitřních problémů a svého selhání během pandemie,“ prohlásil a dodal, že se v případě Vrbětic jedná o politickou objednávku ze strany české vlády.

Koncem minulého roku poskytl Nováček rozhovor i teplickému podnikateli ruského původu Alexandru Škabaturovi. Investigace.cz informovala o Škabaturovi v souvislosti s nelegálními směnárnami, jež slouží k nezákonnému převodu peněz do Ruska, přičemž jedním z provozovatelů takové směnárny byl právě tento ruský podnikatel.

V rozhovoru Nováček se Škabaturou kritizují uplatňování tzv. zákona o „popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy“ vůči podporovatelům kremelského režimu. „Nejčastějším zločinem v Česku je dnes propojení s Ruskem. Stačí mít vlastní názor, a už je to považováno za zločin,“ konstatuje bývalý policista v rozhovoru s Alexandrem Škabaturou. Redakci se zatím nepodařilo s Pavlem Nováčkem spojit.

Virtuální Rusko

Stejně jako Nováček se na sociální síť VKontaktě neboli ruskou obdobu Facebooku přesunulo mnoho českých uživatelů s prokremelskými názory již v roce 2014 po anexi Krymu. Mezi jejich nejčastější argumenty, proč to udělali, patří údajná neomezená publikační svoboda jejich příspěvků, které na západních sociálních platformách často bývají blokovány jako dezinformační nebo ohrožující demokracii. Moderátoři VKontaktě se naopak řídí doporučeními ruského cenzurního orgánu Roskomnadzor a blokují spíše příspěvky týkající se „fejků o ruské armádě“ nebo například „LGBT propagandy“.

„Dnes zrušil Facebook mnou založenou skupinu, která měla již téměř 5 000 členů. Žádný konkrétní důvod nebyl uveden, pouze to, že skupina odporovala pravidlům Facebooku. Skupiny hlásicí přátelství s USA samozřejmě zůstávají,“ popisuje okolnosti vzniku prokremelského společenství Přátelé Ruska v České a Slovenské republice na VKontaktě Ladislav Kašuka, jenž se na svém profilu označuje jako „tělem Čech a duší Rus“. Jeho skupina pravidelně publikuje prokremelské zprávy v češtině a v červnu 2023 měla přes dva tisíce sledujících.

V roce 2017 se ukrajinští hackeři nabourali do počítače Bělorusa Alexandra Usovského, který měl za úkol vyhledávat potenciální zájemce s proruskými názory a nabízet jim finanční podporu ze strany ruského oligarchy Konstantina Malofejeva. Z odhalení hackerů vyplývá, že takovou podporu obdržel i Kašuka, v roce 2014 dostal 250 eur na organizaci české demonstrace proti NATO. Usovskij následně potvrdil pravost uniklých zpráv.

Přečtěte si

Podnikavý Malofejev. V Česku platil proruské demonstrace, přes kyperskou firmu obcházel sankce

Další skupina na VKontaktě s podobným názvem, Přátelé Ruska v České republice, má přes 700 uživatelů. Podle jejich vlastního popisu jde o „neformální skupinu, která čelí zfanatizovanému jednostrannému pohledu západních i českých politiků a médií proti vynucenému postupu Ruska, které hájí přirozené zájmy své země, ruských obyvatel, ale ve svých důsledcích i rozumnou strategickou rovnováhu ve světě.“ Správce skupiny pravidelně sdílí zprávy prokremelského projektu Ruskaja Vesna, jež do češtiny překládá uživatelka Božena Weitingerová.

Proč to dělá, Weitingerová vysvětlila již dříve svým dlouhodobě velmi pozitivním vztahem k Rusku. „Přímo miluju jazyk, literaturu a vůbec kulturu, nemluvě o obdivu za roli SSSR v Druhé světové válce a vděk za osvobození naší vlasti v roce 1945. A to všechno až natolik, že se dokonce musím občas kontrolovat, zdali nesklouzávám k nekritickému obdivu všeho ruského a sovětského,“ napsala si na Facebook. 

Za své překlady pravidelně přijímá finanční dary od příznivců. „Smyslem Vašich peněžních příspěvků není nějaké moje nezasloužené ‚bohatnutí‘, ale taková spíše symbolická kompenzace toho, že kvůli překladům pro Vás zanedbávám výdělečné překlady a částečně asi i rodinný život. Vaše příspěvky mi tedy umožňují věnovat víc času této užitečné činnosti,“ píše ve svém profilu na VKontaktě. 

Autorka textu: Kristina Vejnbender
Úvodní fotografie: Petr Michalů během oslav 9. května. Zdroj: Vkontakte

The post Sbohem, Česko! Do Ruska se fyzicky stěhuje jen pár desítek Čechů, virtuálně jich tam už ale sídlí tisíce appeared first on investigace.cz.

Uniklé dokumenty ruského cenzurního úřadu Roskomnadzor poukazují na masivní cenzuru všeho, co se ruské vládě nehodí. Blokovaných je přes 125 tisíc publikací, zásahy se týkají i organizací působících v Česku. V plánu je nasadit na vyhledávání „škodlivého obsahu“ i umělou inteligenci. Software má dodat česká firma.

V Moskvě je pošmourné únorové ráno, jen několik dní po začátku války v Ukrajině. V nábřežní budově z červených cihel, kde se nachází Hlavní radiofrekvenční centrum (HRFC), už mají zaměstnanci napilno. Jejich šéf, specialista na analýzu informací Valentin Degtev, jim před chvílí poslal urgentní mail s označením „velmi důležité“. Okamžitě měli začít sledovat webové stránky a profily na sociálních sítích, jejichž obsah byl v rozporu s oficiálním stanoviskem ruského ministerstva obrany.

„Dívejte se na webové stránky, hledejte obsah, který tvrdí, že ruské ozbrojené síly bombardují (zabíjejí, střílí…) civilisty, městskou infrastrukturu a tak dále. Naleznete-li podobný obsah, označíte web ve sloupci E slovem ‚vnést‘,“ vysvětlil Degtev pracovní úkol. Víme to díky jednomu z uniklých mailů. O čtyři dny později, 4. března, Duma přijala nový zákon o šíření falešných zpráv o ruské armádě, umožňující úřadu legálně blokovat internetový obsah.

Koncem minulého roku běloruská hackerská skupina Kyberpartyzáni oznámila, že se nabourala do vnitřní sítě jednoho z útvarů ruského cenzurního orgánu Roskomnadzoru (RKN) a stáhla interní dokumenty, korespondenci a e-mailovou komunikaci zaměstnanců v objemu 1,5 terabajtů. Uniklá data, jimž se začalo přezdívat #RussianCensorFiles, poskytla hackerská skupina německému deníku Süddeutsche Zeitung, několika ruským nezávislým médiím a redakci investigace.cz. Materiály, které novináři obdrželi, obsahují plány na vytvoření další státem provozované farmy botů, tedy softwaru pro kontrolu a cenzuru internetu, a také příklady údajů, jaké Roskomnadzor shromažďuje o Rusech žijících v Rusku i v zahraničí.

Cenzurování ruskojazyčného internetu ale začalo už před válkou. Sledování negativních informací o Putinovi se Hlavní radiofrekvenční centrum věnovalo přinejmenším od druhé poloviny roku 2021. Po vypuknutí války začali zaměstnanci připravovat denní přehledy zpráv kritizujících ruského prezidenta. Z uniklých dat plyne, že v hledáčku cenzorů se octlo 1 490 mediálních zdrojů – 1 100 účtů na sociálních sítích, 237 federálních a regionálních médií, 116 stránek neregistrovaných jako média a 37 zahraničních titulů.

Do kategorie sledovaných zpráv spadala nejen kritika prezidenta včetně nadávek, války či politiky ruských úřadů, ale i poměrně neutrální témata – například srovnání životní úrovně Rusů se Západem, vyšetřování korupce, konspirační teorie nebo Putinovo zdraví.

V jednom z uniklých dokumentů je dokonce seznam 283 názorových „influencerů“– od hudebníků po stand-up komiky, kteří jsou rozděleni do několika barevně označených kategorií: červené, žluté a zelené. O tom, co jednotlivé barvy znamenají, nemáme informace. Mezi sledovanými osobami jsou nezávislí novináři, aktivisté a politologové, ale i členové hudební kapely Little Big nebo ruský rapper Оxxxymiron.

Ke každému z těchto influencerů jsou přiřazeni zaměstnanci, v jejichž kompetenci je dotyčnou osobu sledovat. Jeden cenzor v průměru dohlíží na sedm osob.

Zablokujte negativní obraz Tatuljana v Česku

Kromě rutinních blokací internetových příspěvků, donucování k odstranění „zakázaných“ informací nebo sledování Rusů mají zaměstnanci Roskomnadzoru i takzvané „speciální“ úkoly, které jednou za čas dostávají od vedení.

 Například vedoucí oddělení kontroly a dozoru v oblasti elektronických komunikací úřadu RKN Jevgenij Zajcev musel v roce 2019 dohlížet na provedení „speciálního úkolu“, jenž spočíval v „omezení přístupu k materiálům s negativním zaměřením na podnikatele Rubena Tatuljana“. Jde o vlivného ruského podnikatele, který má vazby na ruskou vládu a zároveň na ruské kriminální podsvětí, tedy vory v zakoně. USA ho právě kvůli těmto propojením s podsvětím zařadily na sankční seznam.

Přečtěte si

Ruský státní úřad hrozí našemu arménskému partnerovi blokací

Důvodem, proč chtěla ruská státní instituce Tatuljana chránit, bylo, že šlo o jednoho ze sponzorů Putinovy strany Jednotné Rusko. Veškeré negativní informace o Tatuljanovi byly rozděleny do čtyř heslovitých směrů: americké sankce, rodina, Česká republika a kriminální svět. Část blokovaných či odstraněných článků se totiž věnuje podnikatelovu zadržení v Česku. Právě u nás se měla v roce 2017 konat Tatuljanova schůzka s šéfy ruské mafie. Česká policie podnikatele sice zadržela, poněvadž se ale prokázal diplomatickým pasem, museli ho policisté propustit.

Zajcevovi podřízení měli denně posílat zprávy věnované Tatuljanovi svému vedení. Navzdory skutečnosti, že „negativní“ informace o podnikateli byly odstraňovány v průběhu alespoň dvou let (2019 a 2020), se cenzuře nepodařilo smazat všechny, a tak je na internetu stále možné se o jeho spojení s kriminálním světem dočíst.

Další trollí farma

Podle uniklých dokumentů se v červenci minulého roku Roskomnadzor rovněž zasadil o vytvoření vlastní farmy botů. Jde o označení pro účty na sociálních sítích, za nimiž nestojí reální lidé, ale které slouží jako nástroj, jak cenzurním orgánem například zasévat chaos a extrémní názory do diskuzí na těchto platformách. Projekt radiofrekvenčního centra dostal název „Budování trollí farmy“ a měl ho pod palcem zástupce vedoucího oddělení Vadim Subbotin. Dokončení projektu se očekávalo v polovině května 2023.

Přečtěte si

Americká vláda uvalila další sankce na Putinova „šéfkuchaře“. Jeho „trollí farmu“ viní z vměšování do loňských voleb

O tom, k čemu přesně má tato trollí farma sloužit, informace získané běloruskou hackerskou skupinou nevypovídají. Naopak je zřejmé, že mezi hlavními záměry projektu je získání přístupu do uzavřených skupin a kanálů na sociálních sítích. Opoziční novináři z Dossier Center v dokumentech našli tabulky s přihlašovacími údaji a hesly k účtům na různých sociálních sítích, které by bylo možné použít při jejich manuálním sledování.

Trollí farma je přitom jen malou částí širšího projektu s názvem „Čistý internet“, jehož budování se věnuje hned několik písemností z archivu Roskomnadzoru. Cílem projektu je vytvoření analytického softwaru, jenž využívá umělou inteligenci k rychlému vyhledávání a klasifikaci zakázaných informací v textovém, zvukovém a vizuálním obsahu na celém ruskojazyčném internetu. Systém dostal název Vepř.

Co všechno sleduje Roskomnadzor v Česku?

Jelikož cílem útvaru je monitorování ruskojazyčného internetu, cenzurní aparát se soustřeďuje i na ruskojazyčné mutace českých sdělovacích prostředků. Mezi internetovými tituly, které byly blokovány, se tak objevila ruskojazyčná mutace deníku Blesk. Krátký medailonek titulu v uniklém dokumentu sděluje, že titul má „antiruskou rétoriku“ a má být zablokován. Důvodem pro blokaci celého serveru je podle RKN pak nepravdivá zpráva o ruské armádě, která unáší ukrajinské děti.

Zaměstnanci Roskomnadzoru sledují i jednotlivé postavy ruské opoziční scény aktuálně žijící v Česku. Příkladem jsou zakladatelé a členové Pražského ruského protiválečného výboru a také dobrovolníci pracující pro tým Navalného. Přístup k jejich osobním blogům na sociálních sítích je v Rusku blokován.

V dokumentech se objevuje i report o nadačním fondu Prague Civil Society Centre, jenž má za cíl podporu občanské společnosti v bývalých zemích Sovětského svazu, a rovněž o české informační agentuře Medium-Orient Information Agency, s. r. o., kterou založil opoziční ruský novinář Islam Tekušev. Obě jsou v Rusku prohlášeny za nežádoucí organizace. 

Naopak článek věnovaný osudu Jana Palacha, který vyšel v ruskojazyčné mutaci Českého rozhlasu a na nějž byl úřadu zaslán podnět k blokaci, tomuto osudu o chlup unikl. Podle zaměstnanců Roskomnadzoru článek sice obsahuje „popis sebevraždy“, zde je ovšem na místě, protože odkazuje k historickým událostem.

Češi také přispěli

Hlavními spolupracovníky Roskomnadzoru z oblasti IT jsou ruské firmy Yandex, Kribrum, Brand Analytics a několik dalších společností, které se věnují vývoji softwaru pro analýzu sociálních sítí. Objevují se ovšem i zahraniční příklady včetně jednoho českého.

Z uniklých mailů vyplývá, že od srpna 2021 až do června 2022 měl Roskomnadzor uzavřenou smlouvu s petrohradskou pobočkou české vývojářské firmy JetBrains. V létě minulého roku zaměstnanec této filiálky cenzurní úřad kontaktoval a požádal o zrušení smlouvy z důvodu uzavření pobočky.

V komunikaci mezi firmou a RKN se vyskytuje i zmínka o přeplatku jedné ze stran dohody vůči té druhé. Co bylo předmětem smlouvy ani na jakou celkovou dobu byla uzavřena, se nám nepodařilo zjistit. Firma JetBrains, kterou jsme oslovili, jakoukoli spolupráci s ruským cenzurním orgánem popřela. „Žádné smlouvy s Roskomnadzorem si nejsme vědomi. Ke kontaktu s tímto úřadem došlo pouze jednou, jednalo se o podání žádosti o schválení dovozu edukačních robotů do našeho vzdělávacího projektu Muzeum budoucích technologií v Petrohradě, který firma po začátku války uzavřela. Tehdy, v září roku 2021, jsme úřadu uhradili jednorázový poplatek,“ sdělil naší redakci mluvčí společnosti Hadi Hariri a dodal, že firma na podnět redakce zahájila interní vyšetřování.

Uniklý archiv také obsahuje smlouvu z konce roku 2019 se subdodavatelskou firmou „Sistemnyj Soft“, která úřadu měla poskytnout vývojářský software od firmy JetBrains.

Za roční využití tohoto programu měl Roskomnadzor zaplatit 197 tisíc rublů, v přepočtu 58 tisíc korun. „I v případě, že by prodej proběhl přes subdodavatele, bychom o tom věděli,“ reagovala firma. Později ale připustila, že k subdodavatelskému obchodu skutečně došlo, ovšem jednorázově v lednu minulého roku.

Z uniklého reportu o potřebě dodatečného financování ovšem plyne, že úřad s použitím českého softwaru počítal přinejmenším do roku 2024 a za čtyřleté předplatné plánoval utratit celkem 243 tisíc korun. Jako dodavatel softwaru je uvedená právě česká centrála JetBrains, s. r. o.

Roskomnadzor využíval vývojářský software PyCharm, používaný na efektivnější a rychlejší programování. Podle upřesnění v jednom z uniklých dokumentů měl být PyCharm využit pro „vývoj a podporu automatizovaných systémů v rámci naplánovaných a uskutečněných projektů“. K čemu přesně vývojáři ruského cenzurního úřadu zmíněný software používali, neví ani jeho samotný výrobce. „Nemáme technické možnosti ke sledování, jak je náš software využíván,“ dodal mluvčí Hariri.

Autorka textu: Kristina Vejnbender
Zdroj úvodní grafiky: MidJourney

The post Ruský cenzurní úřad zakazuje slova a blokuje i česká média: Pomáhá mu software české firmy appeared first on investigace.cz.

Novaja gazeta ve skutečnosti přestala vycházet už v březnu. Proč?

V několika číslech jsme stránky, kde původně měly být texty o válce na Ukrajině, záměrně ponechávali prázdné. Byl tam jen popisek, že tam měly být válečné reportáže našich reportérů, což ale zákon zakazuje. Toto gesto zřejmě nezůstalo bez povšimnutí a Roskomnadzor, který funguje jako cenzurní orgán, nám dal dvě výstrahy.

Skutečnost, že periodikum dostane v průběhu jednoho roku dvě výstrahy, může být důvodem pro zrušení licence. Novaja gazeta dostala dvě výstrahy v průběhu čtyř dní, přičemž byly za něco, za co se dřív udělovala jen pokuta. Na našem webu jsme na dvou místech totiž neměli označení „zahraniční agent“. Byla to čistě formální chyba, která vznikla nedopatřením, nikoli zlým úmyslem. Za to se běžně dává redakci pokuta ve výši 40 000 rublů a 4 000 rublů šéfredaktorovi. V minulosti jsme podobné pokuty vždy řádně uhradili, ale najednou jsme místo pokuty dostali výstrahy.

Proto jsme se rozhodli být opatrní a ponechat si noviny na lepší časy, takže jsme pozastavili jejich vydávání i publikování zpráv na webu do té doby, dokud nebude ukončena „speciální operace“. Stejně jako všichni jsme doufali, že to skončí rychle. Posléze jsme však zjistili, že RKN podal žádost o zrušení licence k soudu. Je třeba dodat, že dle znění příslušného zákona se RKN po udělení dvou výstrah může, ale i nemusí obrátit na soud.

Domníváte se, že RKN hledal jen drobné záminky, aby vás zavřeli?

Je to tak. Tento týden proběhlo soudní stání, kdy začalo být jasné, jak je celá záležitost absurdní, neboť problém vůbec nespočívá v byrokratických formalitách, které nám vytýká RKN. Například důvodem pro zrušení licence časopisu byla podle RKN skutečnost, že nevyšlo jeho srpnové číslo. U soudu jsme ukázali tištěné číslo s datací, tedy že vyšlo 8. srpna, jako důkaz to však nestačilo. Po patnácti minutách se soud rozhodl a vyhověl žádosti RKN. Je zřejmé, že jde o politický proces a pokus zničit poslední nezávislé médium v Rusku.

Vydrželi jsme to nejdéle ze všech. Hodně našich kolegů skončilo čtvrtého března, kdy vstoupil v platnost „zákon o válečné cenzuře“. Což samo o sobě pro média představovalo něco jako „noc dlouhých nožů“, poněvadž v noci z třetího na čtvrtého března došlo k zablokování kolem 30 médií, většinou internetových.

Čeho podle vás chce RKN ve finále dosáhnout?

Kam Rusko obecně směřuje, je zřejmé – za železnou oponu. Přesněji řečeno do stavu, kdy je vyloučený jakýkoli pohled odlišný od státní propagandy. V našem případě je cíl jasný – zákaz, zrušení, neexistence. Jenže si všichni uvědomujeme, že železná opona už není možná v té podobě, v jaké existovala během studené války. Máme nové technologie a omezit úplně všechno nejde. Pravda a informace dnes protékají i cenzorům jako voda mezi prsty. Další rok oslavíme třicet let publikování našich novin a žádné byrokratické rozhodnutí nás jen tak nezruší. Za mými zády také visí šest portrétů mých zavražděných kolegů, kteří pro nás pracovali, a proto zemřeli, což představuje silný závazek.

Zvažujete přenést sídlo novin do zahraničí, tak jak to udělala v minulosti řada jiných ruských redakcí?

Ti z našich novinářů, kteří se chtěli přestěhovat, už to udělali. Takto vznikla Novaja gazeta Evropa, s níž sice nejsme formálně spojení, jde o samostatné médium, ale dělají jej bývalí kolegové. Jak říká náš šéfredaktor, máme příbuzné DNA. Nikoho nenutíme zůstat ani nikoho nenutíme opustit Rusko – jde o individuální rozhodnutí každého z nás. Opustit vlast a začít někde znovu je navíc těžká zkouška. V tomto smyslu proto není až tak jasné, kdo to má těžší – ti, co zůstali, nebo ti, co odjeli? Novaja gazeta jsou ruské noviny, a dokud jsou naši čtenáři v Rusku, měli bychom zůstat tady. Pokud se i my přestěhujeme do zahraničí, bude to znamenat skutečný konec ruských médií.

Na druhou stranu je tu příklad Ivana Safronova, který byl za svou novinářskou činnost odsouzen na 22 let zrovna ve stejný den, kdy vám vzali licenci.

Ano, případ Váni Safronova je zcela nemyslitelný. Ostatně jsem přesvědčená, že ve vězení nebude tak dlouhou dobu, neboť mnohem dřív padne současný režim. V našem případě se ale rozhodli vydat jinou cestou. Také nás mohli označit za zahraniční agenty nebo novináře, kteří podporují extremismus. Zřejmě se ale rozhodli zaměřit na noviny jako takové. Nevím, jestli je to lepší, nebo horší možnost. Samozřejmě ve srovnání s rozsudkem Váni je zrušení licence sranda.

Nedávno zemřel Michail Gorbačov, jenž pro NG hodně znamenal. Mohla byste popsat roli, kterou sehrál v životě vaší redakce?

Oficiálně byl Gorbačov akcionář, měl desetiprocentní podíl našich akcií. Jeho role byla samozřejmě mnohem větší. V podstatě patřil ke spoluzakladatelům NG, protože za část z peněz, které tenkrát dostal za Nobelovu cenu (Gorbačov obdržel Nobelovu cenu za mír v říjnu 1990, pozn. red.), jsme koupili prvních dvacet počítačů. Bez něj by redakce nemusela vůbec vzniknout.

Nikdy přitom neovlivňoval náš obsah, přestože noviny pozorně sledoval a četl. Do redakce chodil spíše výjimečně, většinou během nějakých oslav nebo výročí. Jednou k nám dorazil na silvestrovský večírek v kostýmu Dědy Mráze. Dobře si pamatoval jména novinářů a to, o čem psali. Proto jim mohl říct: „Četl jsem váš sloupek a nesouhlasím s ním, je ale napsaný výborně.“ Vždy jsme si říkali, že to hlavní, co naše redakce sleduje, jsou lidská práva, a Gorbačov byl toho ztělesněním.

V nedávné době jsem vedla rozhovor s investigativním novinářem z Kyrgyzstánu Alim Toktakunovem. Vyprávěl, že investigativní novináři jsou pro obyčejné Kyrgyzy za hrdiny a spousta mladých lidí sní o tom takovým novinářem být. Jaká je v tomto směru situace v Rusku?

Nejlepší investigativní novináři Rusko opustili, protože čelili nebezpečí zatčení. Příkladem je náš bývalý kolega Roman Anin a celý jeho tým iStories. Před válkou jsme měli mezi začínajícími novináři hodně zájemců o stáž. Vzestup zájmu začal už po vraždě Anny Politkovské. Například speciální reportérka Elena Kostjučenko k nám nastoupila právě proto, že chtěla pracovat v redakci, kde působila Politkovská. Pak následovaly velké povolební protesty v letech 2011–2013 a proces Bolotnaja (pojmenování podle moskevského náměstí Bolotnaja, kde byly v květnu 2012 zatčeny a později souzeny desítky demonstrantů proti Putinovu režimu, pozn. red.) a přišla další vlna zájmu, zejména z řad mladých lidí. Zrovna v té době jsme rovněž zaznamenali nárůst čtenářské základny mezi lidmi ve věku 18–24 let.

Zároveň musím dodat, že současné vzdělání novinářů v Rusku je velkou neznámou. Fakulta žurnalistiky na Lomonosovově univerzitě, kde jsem kdysi studovala, se změnila k nepoznání. Dneska mají studenti žurnalistiky přiděleného pracovníka FSB, který na ně dohlíží. Dřív byla v nabídce předmětů i politická investigativní žurnalistika, nyní tam jednoduše není. Koho dnes připravuje fakulta žurnalistiky? Zaměstnance Russia Today a dalších státních médií. Dobrou pověst kdysi měla i Fakulta žurnalistiky na Vysoké škole ekonomické, ale i ta byla reorganizována a jejím děkanem je Ernest Mackevičius (moderátor státního televizního kanálu Rossija 1, pozn. red.). Nová generace novinářů to má zkrátka hodně těžké.

Jak může západní společnost podpořit nezávislá média v Rusku?

Za prvé, v Rusku žádná nezávislá média už oficiálně neexistují. Za druhé, jakákoli podpora ze zahraničí automaticky dělá z média zahraničního agenta, takže vlastně škodí. Řekla bych, že je spíš na čase podpořit ruské novináře, co odešli do zahraničí.

Plánuje Novaja gazeta spustit nové, zatím nezablokované projekty?

Podali jsme několik žádostí o licenci, uvidíme, zda budou schváleny. Spustili jsme obnovený YouTube kanál. Navíc rozhodnutí o zrušení licence zatím nevstoupilo v platnost. Podáme odvolání, pak bude následovat další soudní stání. Tento týden vyjde čtvrté číslo magazínu, a dokonce zvažujeme, že bychom vydali i poslední číslo novin před tím, než bude naše odvolání zamítnuto. Zbývá nám na to zhruba měsíc.

Připouštíte i možnost tajného vydávání novin?

Vzdor musí být. Pokud existuje síla, pak existuje i odpor. Samozřejmě netoužíme přímo po tom, abychom celostátní deník s třicetiletou tradicí a vybranou pověstí proměnili na samizdat, ale vzhledem k tomu, že novináři v minulosti dokázali pracovat i za nepříznivějších podmínek, my to určitě také nějak zvládneme.

Naděžda Prusenkova absolvovala Fakultu žurnalistiky Lomonosovovy Univerzity v Moskvě. Je speciální reportérka a mluvčí ruského listu Novaja gazeta. V redakci pracuje od roku 2009. 

Autorka textu: Kristina Vejnbender

The post Podpořte ruské novináře v exilu. Nám jen tak nepomůžete, vzkazuje mluvčí listu Novaja gazeta appeared first on investigace.cz.

Cílená reklama a vyskakovací upozornění (pop-up) dnes slouží jako jedna z mála cest, jak dostat informace do Ruska, které se v tomto směru ocitlo pod naprostou kontrolou Putinova režimu. Geografické cílení reklamy jako nástroj k poskytování pravdivých informací popsal serveru investigace.cz londýnský digitální stratég Rob Blackie. 

Novaja Gazeta byla do pondělí 28. března posledním médiem, jež v Rusku informovalo o policejních represích vůči lidem protestujícím proti agresi na Ukrajině a utrpení tamních civilistů. I tyto opoziční noviny však byly nuceny po druhém varování Roskomnadzoru (dozorového úřadu) v pondělí svou práci pozastavit.

V Rusku tak momentálně neexistuje jediné necenzurované zpravodajské médium. Ti, kteří se snaží ruské obyvatelstvo informovat, musí být proto stále kreativnější. 

Markeťáci místo novinářů

Kromě různých iniciativ občanské společnosti, třeba internetové akce „šíření zpráv o válce za pomocí recenzí na Google Maps“, se boje proti ruské cenzuře a dezinformacím účastní také digitální a marketingoví experti. 

„Putin lže, zabíjí nevinné lidi a likviduje nezávislá média, avšak ruští obyvatelé nejsou schopni vidět, že vše, co o válce tvrdí, je lež. Proto se snažíme, aby měli lidé přístup k pravdivým informacím a mohli si tak udělat vlastní názor. Doufáme, že i takto můžeme pomoci válku zastavit,“ popsal serveru investigace.cz digitální stratég a tvůrce kampaně Rob Blackie. 

Se svým týmem expertů na digitální reklamu vytvářejí její obsah takovým způsobem, aby ruští cenzoři nerozpoznali, že součástí sdělení jsou i i necenzurované zprávy o válce na Ukrajině. 

„Využíváme stejné marketingové nástroje a cílení reklam jako regulérní digitální marketing,“ popisuje Blackie 

„Zaměřujeme se na všechny obyvatele Ruska, všichni si zaslouží znát pravdu o tom, co se skutečně děje a jakých zločinů se Putin dopouští. Skrze geografické cílení dokážeme směřovat reklamu do větších měst, kde je větší pravděpodobnost, že vznikne protitlak na Kreml, než je tomu třeba na venkově,“ vysvětluje Blackie. 

Konkrétní obsah reklam však odmítl komentovat. „Jsme opatrní, aby obsah neprosákl ven a nebyl tak snadno dohledatelný ruskými cenzory. V obecné rovině vám mohu říct, že lidi odkazujeme na necenzurované zprávy. Tím myslím například zprávy, které poukazují na to, že ruští vojáci Ukrajinu nezachraňují, jak Putin rád tvrdí, a také na to, do jakých ekonomických problémů se Rusko dostává,“ říká Blackie. 

Jejich online reklamní kampaň měla v Rusku do úterního večera více než 84 milionů zhlédnutí. K necenzurovaným zdrojům zpráv o válce na Ukrajině se takto doklikalo 178 tisíc internetových uživatelů.

Metadata místo tiskových zpráv

Kromě cílené reklamy se v Rusku šíří i takzvaný PNG protest. V rámci tohoto projektu může kdokoli využit jakoukoli digitální fotku nebo obrázek a doručit necenzurovanou zprávu pomocí takzvaných metadat (dat, která se nacházejí v souborech včetně fotografií, dokumentů či videí.) Lze to provést například formou fotek polonahého Vladimira Putina sedícího na koni.

„Dlouhodobě se pohybuji mezi kreativci, takže když jsem viděl výzvu z Ukrajiny, abychom se všichni zapojili, hned mě napadlo využít metadat dokumentů. A jak jinak je zakódovat než pomocí fotek polonahého Putina,“ popisuje serveru investigace.cz autor PNG kampaně Brian Farkas ze Spojených států. 

Farkas se svým kolegou začali tím, že do popisků fotek Putina bez svršku dali návod v azbuce, jak se dostat na zablokované stránky. 

„Hned se nám ozval Ruský marketingový specialista Michail Glebov, který nám pomohl kampaň rozvinout dál. Díky němu jsme vytvořili seznam zpráv, které mohou pomoci lidem žijícím v Rusku porozumět situaci na Ukrajině,“ vysvětluje Farkas.

K těmto zprávám se uživatelé dostanou, když pomocí pravého tlačítka myši rozkliknou „podrobnosti souboru“. V nich pak lze upravit detaily fotky, dokumentu či videa, aby odkazovaly na spolehlivá média nebo obsahovaly necenzurované zprávy. 

Fotky se dají posílat v podobě e-mailu, telegramu, sms zprávy nebo v Rusku povolenými sociálními sítěmi, s instrukcí, jak se cíloví uživatelé k metadatům dostanou. 

Celý návod, jak se PNG operace zúčastnit, najdete zde. 

„Velké změny mohou začít malými prasklinami v cenzuře,“ říká Farkas. 

„Poté, co Putin umlčel všechny nezávislé hlasy, je důležité pomoci ruským občanům získat přístup ke necenzurovaným informacím. Myslíme si, že pravdu si zaslouží každý. Tohle není o Putinovi, tohle je o lidech. Projekt nám umožňuje bojovat proti zlu, které ruská propaganda šíří.“

The post Jak se v Rusku proklikat k pravdě appeared first on investigace.cz.

Prolistovali jsme ruská média a jejich vyobrazení války na Ukrajině. Invazi vykreslují jako speciální operaci ozbrojených sil, sankce jako nepromyšlený útok, který ve výsledku poškodí západ, a odchod západních firem jako rasistický trend. Nezbytnou součástí Putinovy strategie je i dezinformační kampaň o samotné válce. Ruský státní úřad Roskomnadzor, federální služba pro dozor nad telekomunikacemi a masmédii, domácím médiím nařídil, aby odstranila zmínky o „invazi“, „útoku“ a „válce“. Těm, kteří to poruší, hrozí pokuta pět milionů rublů. Vhodný termín pro situaci na Ukrajině je podle Roskomnadzoru „speciální vojenská operace“.

Sankce z pohledu ruských médií

„Západ střílí sankce na Rusko, ale zasahuje sebe“

Tak zní titulek článku na serveru Komsomolskaja pravda. Článek předpovídá katastrofický scénář pro Evropu v důsledku vysoké ceny zemního plynu. „Občané Německa, Velké Británie a Spojených států jsou v šoku. Zvýšení cen za běžné služby není to, co jim jejich vlády slibovaly… A to je jen začátek.“

„Každým dnem je jasnější, že ve snaze ‚zastřelit‘ Rusko se Západ střelil sám. Ne do nohy, ale do mnohem vitálnějších orgánů,“ informuje Komsomolskaja pravda.

„Odraz sankcí: jsou Evropané připraveni vzdát se vytápění?“

O tom, že Evropou uvalené sankce na Rusko zničí především ekonomiku v EU, informuje i televizní stanice NTV. „Vzhledem k tomu, že střelné zbraně jsou v Británii zakázány, výraz ‚střelte se do nohy‘ nabírá nové definice: střílení do vlastních občanů ve snaze zničit ekonomiku jiné země.“

„Alzheimerovy sankce“

Lenta.ru, jeden z nejvíce navštěvovaných ruských zpravodajských serverů, popisuje Bidenův příslib sankcí proti Roskosmosu (ruská kosmická agentura) jako destrukci spolupráce na mezinárodní vesmírné stanici.

„Pánové, při plánování sankcí si prověřte ty, kteří je vytvářejí – zda nemají Alzheimerovu chorobu, aby vám vaše sankce nepadaly na hlavu. A to nejen v přeneseném slova smyslu. Proto jako partner prozatím navrhuji, abyste se nechovali jako nezodpovědní hráči a distancovali se od Alzheimerových sankcí,“ komentuje Bidenovo rozhodnutí šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin pro Lenta.ru.

V článku je dále napsané, že evropští lídři „apelovali na všechny země světa s výzvou, aby neuznávaly Doněckou a Luhanskou lidovou republiku“.

„Euro na historickém maximu“ – dvě strany jedné mince

Zatímco světová média informují o „historickém propadu ruského rublu“, vysoce sledovaná ruská televize NTV upozorňuje na kurz eura, který již podruhé za den aktualizoval své historické maximum.

Odchod módních řetězců H&M a ZARA je „rasistický trend“

„Tatjana Bruchunova, která si koupila kabelky od Chanel a Dior, přiznala, že odchodu západních značek z Ruska nelituje,“ komentuje odchod módních řetězců server Komsomolskaja pravda.

Celý článek o odchodu společností ZARA a H&M z Ruské federace cituje pouze Tatjanu Bruchunovou, kterou uvádí jako mladou manželku Jevgenije Petrosjana (ruského komika) a milovnici nakupování.

Bruchunova popisuje odchod módních řetězců jako „rasistický trend, který nebude mít dlouhého trvání“, a současně se tím prý nabízí „příležitost pro ruské návrháře“.

webový portál ruské televize NTV https://www.ntv.ru/

Válka na Ukrajině z pohledu ruských médií

„Rusko nemá žádné špatné záměry, vždy reagujeme výhradně na nepřátelské útoky zvenčí“

Takto informuje o útoku na Ukrajinu ruská národní televize NTV. V reportáži se k události vyjadřuje pouze Vladimir Putin, a to vzkazem do zahraničí: „Neeskalujte situaci a nezavádějte žádná opatření.“

Stejná televizní stanice v další reportáži popisuje „katastrofální humanitární situaci na Ukrajině“, kterou řeší ruské ministerstvo obrany. Podle televize NTV mají ruské úřady pro obyvatele „osvobozených krajů“ naplánováno 25 humanitárních akcí.

Michail Mizincev, šéf Národního centra pro kontrolu obrany Ruské federace, vyzývá svět, aby zkrotil Kyjev a donutil ho dodržovat pravidla humánního zacházení s civilním obyvatelstvem, neutralizoval následky humanitární katastrofy a okamžitě zajistil humanitární koridory pro násilně držené civilisty a cizince.

„Každým dnem je stále zřejmější, s jakou bestií se Rusko na Ukrajině potýká“

Takto objasňuje svým čtenářům aktuální boje článek s názvem „Dobro versus zlo“, publikovaný na stránkách Kremlem kontrolované televize RT. V článku se tvrdí, že podle informací ruského ministerstva obrany nastražili ukrajinští nacionalisté nálože do reaktoru v experimentálním jaderném zařízení Charkovského fyzikálně-technického institutu a jsou připraveni vyhodit jej do povětří. Z útoku autor obviňuje ukrajinskou armádu.

Ukrajinské „nacionalisty“ pak viní z obelhávání svého národa. To vše je podle RT financované Západem.

Článek dále hovoří o biologických zbraních, jež zaplatil Washington a jsou rozmisťovány po celé Ukrajině. Podle autora článku je však osud Ukrajinců i samotné Ukrajiny americké administrativě lhostejný.

„Podle některých zpráv se démoni v lidské podobě chystají nastražit nálože na tanky a vyhodit je do povětří… Je těžké si představit, že v tomto městě (Oděsa, pozn. red.) jsou běžná zvěrstva – hromadné upalování lidí, otravy chemikáliemi – na denním pořádku.“

„Ukrajinští sabotéři podpálili budovu jaderné elektrárny a stříleli na Ruskou gardu, která komplex střežila“

O obsazení jaderné elektrárny informovala ruská NTV jako o „monstrózní provokaci provedené ukrajinskou sabotážní skupinou“. V reportáži ruské televize se dozvíte, že ruská hlídka potlačila útoky ukrajinských sabotéru, kteří měli za cíl obvinit Rusko z radioaktivní kontaminace.

„Ruská hlídka zpětnou palbou potlačila palebné body ukrajinských diverzantů,“ informuje NTV.

„Účelem provokace kyjevského režimu v jaderném zařízení je pokus obvinit Rusko z vytvoření radioaktivní kontaminace. To vše svědčí o zločinném záměru kyjevského režimu nebo také o úplné ztrátě kontroly Zelenského nad akcemi ukrajinských sabotážních skupin za účasti zahraničních žoldáků.“

Reportáž dále poukazuje na spiklenectví Volodymyra Zelenského s Washingtonem a Londýnem.

„Co se stane s Ukrajinou? Putin zná odpověď“

Tak zní titulek článku na internetovém portálu ruských novin pravda.ru. „Ještě jednou apeluji na vojenský personál ozbrojených sil Ukrajiny: nedovolte neonacistům a banderovcům používat vaše děti, manželky a staré lidi jako lidské štíty! Vezměte moc do svých rukou! Zdá se, že pro nás je snazší vyjednávat s vámi než s touto bandou narkomanů a neonacistů, kteří se usadili v Kyjevě a vzali jako rukojmí celý ukrajinský lid,“ zní úvod článku, kde autor cituje Vladimira Putina.

Autor článku referuje o ukrajinské armádě jako o „zuřivých nacistech“, kteří zastrašují své občany. Ukrajina jako stát mezitím umírá. V textu zaznívají slova jako „denacifikace“ a „demilitarizace“. Tyto procesy zaberou podle pravda.ru spoustu času, ale nejsou vůbec beznadějné. „Stačí si připomenout, jak jím Hitlerovi příznivci v nacistickém Německu po příchodu války do domů začali opovrhovat.“

The post Co se dozvíte v ruských médiích o válce na Ukrajině? appeared first on investigace.cz.

Desetiletí trvající potlačování svobody ruského tisku prezidentem Putinem je známou skutečností, a je tedy snadné přehlédnout význam posledního kola represí. V tomto případě ale zdaleka nejde jen o další dílčí restrikce, nýbrž o snahu, jak definitivně znemožnit práci těm, kteří nehodlají držet hubu a krok s kremelským režimem. Několik posledních měsíců tak pro nezávislé ruské novináře bylo nejtěžších od časů sovětské éry. Útok Kremlu na tuto část ruské žurnalistiky vstoupil do nové, intenzivnější fáze. Na desítky významných médií a jednotlivců, kteří kriticky informují o ruské vládě, dopadla tíha zákona o „zahraničních agentech“. 

Kde se vzal zákon o „zahraničních agentech“ a jak funguje?

Prezident Putin podepsal první ruský zákon o „zahraničních agentech“, cílený na neziskové organizace, jen několik měsíců po zahájení svého třetího prezidentského mandátu v roce 2012.

Ruskem tehdy zmítaly největší a nejintenzivnější protesty od rozpadu Sovětského svazu, namířené právě proti výsledku prezidentských voleb.

Zákon o zahraničních agentech umožňoval ministerstvu spravedlnosti prohlásit neziskové organizace za „organizace vykonávající funkce zahraničního agenta“. A to v případě, že se zapojily do politické činnosti a získaly část svých finančních prostředků ze zahraničí. Mezi prvními organizacemi, jež byly takto označeny, se ocitlo Centrum pro lidská práva Memorial, které od 80. let 20. století upozorňovalo na porušování lidských práv a uchovávalo historickou paměť ohledně sovětských represí.

V listopadu 2017 pak byla přijata mediální verze zákona o zahraničních agentech, zaměřená na seskupení nebo jednotlivé novináře, kteří přijímají finanční prostředky ze zahraničí. Úředníci zdůvodnili toto opatření jako „zrcadlovou reakci“ odpovídající na krok Spojených států, jež začátkem téhož roku označily americkou pobočku ruské státní televize RT za zahraničního agenta.

Byť se americké a ruské označení „zahraničního agenta“ sémanticky do jisté míry shodují, praktické účinky tohoto statutu si ve dvou velmi odlišných právních systémech nejsou ani zdaleka rovnocenné.

Rusko a jeho žoldnéři bojují v Libyi, odhalují to satelitní snímky

Jak funguje ruský zákon a čím se liší od americké verze

Na ruskou televizní stanici RT America byl vyvíjen nátlak, aby se zaregistrovala jako „zahraniční agent“, až poté, co americké zpravodajské služby odhalily, že sehrála svou roli ve snaze Kremlu zasáhnout do prezidentských voleb v roce 2016. Označení, prováděné na základě amerického zákona o registraci zahraničních agentů (FARA), lze uplatnit v případě, že médium jedná „na příkaz, žádost nebo pod vedením či kontrolou“ zahraniční strany – pouhé přijímání peněz ze zahraničí k nařízení registrace nestačí.

V Rusku je rozsah pro označení organizace za „zahraničního agenta“ mnohem širší. Zranitelné jsou všechny instituce, jež přijímají jakékoli zahraniční finanční prostředky. Jejich zaměstnanci mohou být prohlášeni za zahraniční agenty, což na ně uvaluje individuální ohlašovací povinnost a vysoké pokuty za chyby nebo opomenutí.

Ruský novinář může být zkrátka prohlášen za „zahraničního agenta“ jen proto, že dostal peníze od svého přítele ze zahraničí. Jako záminka k takovému označení ale mohou posloužit i proplacené výdaje za cestu novináře do ciziny.

Co se stane, když jste prohlášeni za „zahraničního agenta“?

Média a jednotliví novináři, kteří jsou v Rusku označeni za zahraniční agenty, musí všechny své publikace, včetně tweetů, označit neohrabaným prohlášením o 25 slovech: „Tato zpráva je vytvořena a/nebo šířena zahraničním sdělovacím prostředkem, který plní funkci zahraničního agenta, a/nebo ruskou právnickou osobou, která plní funkci zahraničního agenta.“

Což regulátor médií v zemi, instituce Roskomnadzor, vysvětluje tím, že zpráva „má informovat publikum o tom, že materiály šířené těmito médii sledují zájmy jiných států“.

V praxi tato rušivá sdělení ovšem způsobují to, že čtenáři neznalí represivního charakteru požadovaného prohlášení jsou apriorně upozorňováni na pofidernost takto ocejchovaných textů či publikací. Zároveň jsou nahlodány či přímo rozvráceny vztahy se zdroji a inzerenty.

Nedodržení těchto pravidel lze dle znění zákona pokutovat částkou až do výše 5 milionů rublů (1,5 milionu korun). Opakované porušení pak může vést k obvinění z trestného činu, a dokonce k odnětí svobody. Pokutu ale mohou dostat i jiná média, která ve svých článcích citují „zahraničního agenta“ a neuvedou jeho status.

V důsledku těchto a dalších požadavků čelí ruská média označená jako „zahraniční agenti“ vážným komplikacím. Například známý mediální server Meduza, který publikuje v ruštině i v angličtině, přišel o mnoho inzerentů a přežívá jen díky speciální kampani na získání finančních prostředků. I přesto byla Meduza nucena snížit platy svých zaměstnanců až o 50 procent.

Několik dalších médií svou činnost již ukončilo kvůli podobným finančním problémům vyvolaných odchodem inzerce. „Jsme obchodní publikace, jak budeme existovat bez úředníků, bez velkého byznysu? Jsme teď pro ně přirozeně toxičtí,“ řekl Alexander Gubsky, spoluzakladatel nedávno zrušeného nezávislého serveru VTimes. 

Která média byla v Rusku prohlášena za „zahraniční agenty“? 

Prvními médii prohlášenými za „zahraniční agenty“ se staly Hlas Ameriky, Radio Svoboda a řada přidružených publikací jako třeba televizní kanál Current Time. Mezi dalšími se posléze ocitly i zmíněná Meduza a The Insider.

Od prosince 2020 se na tomto seznamu objevily i fyzické osoby. Patří mezi ně známý aktivista za lidská práva Lev Ponomarev a umělkyně Daria Apachončič.

Své místo tam našel i novinář Roman Badanin, zakladatel investigativní skupiny The Project, který s OCCRP spolupracoval na několika velkých kauzách. Na seznamu je i ruská pobočka OCCRP, Important Stories, a šest jejích novinářů.

K dnešnímu dni seznam obsahuje 47 subjektů, z nichž většina přibyla teprve letos. Od letošního července se na „černé listině“ objevují nové přírůstky téměř každý týden.

Označení „nežádoucí organizace“

Ještě větší restrikce dopadnou na organizace označené jako „nežádoucí“. Údajně z důvodu národní bezpečnosti je jim v podstatě zakázáno působit v Rusku.

Patří mezi ně významné mezinárodní organizace jako například Open Society Foundation, různé think-tanky, ruské opoziční skupiny se sídlem v zahraničí, a dokonce i akademické instituce, jakou je Bard College.

Ačkoli se toto označení může vztahovat pouze na „zahraniční nebo mezinárodní“ organizace, lze je použít i vůči těm nezávislým ruským médiím, která pracují v Rusku, ale oficiálně jsou registrovaná v zahraničí. Takto byl na začátku tohoto roku prohlášen za nežádoucí vzpomínaný The Project, což přimělo jeho šéfa Badanina opustit Rusko.

Reakce ruských novinářů

Někteří novináři se pokusili upozornit na absurditu zákona originálním způsobem.

Denis Kamaljagin, šéfredaktor novin Pskovskaja gubernija, telefonicky poukázal peníze několika místním úředníkům. Ve zprávě pro ministerstvo spravedlnosti je pak uvedl jako příjemce finančních prostředků od „zahraničního agenta“ a navrhl, aby se jako takoví museli označit. 

Dne 1. září zaslali vedoucí redaktoři několika ruských médií prezidentu Putinovi seznam navrhovaných změn zákona o zahraničních agentech. V dopise zejména uvedli, že označování by nemělo provádět ministerstvo spravedlnosti, ale soud. Mezi další návrhy patří jasnější vymezení pojmu „politická činnost“ a povolení, aby 30 % finančních prostředků redakce mohlo pocházet ze zahraničí bez nutnosti označovat články či publikace prohlášením o funkci zahraničního agenta. 

O týden později, 8. září, což je v některých zemích označováno jako Mezinárodní den solidarity novinářů, zveřejnilo mnoho ruských médií na podporu státem ocejchovaných kolegů transparenty s nápisem „Jsme novináři, ne zahraniční agenti“.

Autoři textu: Ilya Lozovsky a Ekaterina Selivanova, OCCRP
Překlad: Nina Kodhajová
Zdroj úvodní fotografie: Firdaus Omar, Flickr CC

The post Rusko: Dost bylo svobodných médií appeared first on investigace.cz.

Roskomnadzor neboli ruský státní úřad pro dozor nad komunikacemi, internetem a médii hrozí arménskému serveru Hetq.am blokací na celém území Ruska, pokud nestáhne ze svých stránek články týkající se ruského občana Rubena Tatuljana, vystupujícího i pod přezdívkou Robson. Ten byl před dvěma lety zatčen v České republice.

O Tatuljanově zatčení napsal arménský partner OCCRP v květnu 2017. Citoval přitom ruská masmédia a odkazoval na videa, která ještě donedávna byla veřejně dostupná. Tatuljan, přezdívaný také Král ruského černomořského pobřeží, se narodil v roce 1969 v Soči. Podle amerického ministerstva financí zde od roku 2010 dohlíží na operace zločineckých skupin jako takzvaný vor v zakoně (tradiční označení pro významného šéfa mafie v zemích bývalého Sovětského svazu). V roce 2017 byl zatčen během schůzky šéfů organizovaného zločinu v České republice, avšak díky svému arménskému diplomatickému pasu neskončil ve vazbě. Od prosince 2017 je také veden na černé listině Spojených států amerických za napomáhání a spolupráci s ostatními vory v zakoně.

První zprávu od Roskomnadzoru server obdržel v září 2017. Tvrdilo se v ní, že Tatuljan požádal ruský státní úřad, aby mu pomohl přinutit Hetq k odstranění jeho osobních informací z článků. Arménský server v reakci na to vydal prohlášení, podle kterého „nerozumí tomu, proč takový požadavek vznáší na arménské médium ruský orgán“ a „proč arménský diplomat namísto arménského ministerstva spravedlnosti požádal o pomoc státní orgán cizí země“. Roskomnadzoru poté Hetq odpověděl, že články odstraňovat nebude, neboť neobsahují žádnou pomluvu a jsou v souladu s arménskými zákony o svobodě slova. Zároveň redakce dodala, že Tatuljan mohl jednoduše podat stížnost k arménským soudům. Podle všeho však ruský úřad odpověď Hetqu nebere v potaz, neboť jen za poslední měsíc do Arménie poslal čtyři varování o možné blokaci serveru na ruském území. Hetq proto ohledně celé záležitosti v pondělí kontaktoval arménské ministerstvo spravedlnosti s žádostí o oficiální vyjádření. V době vzniku tohoto textu nebyla odpověď ministerstva stále známá.

Úvodní fotografie: Hetq.am

Autor: Lukáš Nechvátal

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Ruský státní úřad hrozí našemu arménskému partnerovi blokací appeared first on investigace.cz.