Panamská právní kancelář Mossack Fonseca, jež poskytovala ve velkém offshorové finanční služby, byla ústředním aktérem v kauze Panama Papers. V té média z celého světa odhalila rozsáhlé využívání offshorových účtů k daňovým únikům a praní špinavých peněz. Následoval soudní proces, který letos na konci června dospěl k rozhodnutí a všech 28 osob napojených na Mossack Fonseca zprostil obvinění.

Panamský soud v pátek 28. června ukončil proces s 28 osobami, které byly souzeny za údajné zapojení v zakládání fiktivních společností používaných v úplatkářských a korupčních skandálech v Brazílii a Německu. Mezi nimi byl i Jürgen Mossack, jeden ze zakladatelů nyní již zrušené advokátní kanceláře Mossack Fonseca, která hrála v kauze Panama Papers hlavní roli.

Druhý ze zakladatelů, Ramón Fonseca Mora, zemřel v květnu před ukončením soudního procesu, což vedlo k zamítnutí žaloby proti němu.

Osmdesát pět hodin dlouhý soudní proces se konal v dubnu, téměř přesně osm let po prvním zveřejnění zjištění z Panama Papers. Účastnili se ho tři žalobci a 18 obhájců. Bylo předloženo více než 50 různých důkazních materiálů a soudkyně Baloisa Marquínez vyslechla 27 svědků. Marquínez nakonec rozhodla, že materiály, které byly součástí úniku dokumentů, nebyly získány v souladu s řádným procesem a že důkazní materiál, který soud posuzoval, není dostatečný k tomu, aby byla prokázána vina.

Soudkyně měla původně na vynesení rozsudku 30 pracovních dní, panamský soudní řád jí však umožňoval den navíc za každých sto stran spisu. Zástupce soudu sdělil Mezinárodnímu konsorciu investigativních novinářů (International Consortium of Investigative Journalists, ICIJ), že spis obsahoval celkem více než 300 000 stran, což teoreticky znamenalo, že vynesení rozsudku mohlo podle panamských zákonů trvat až 23 let.

Přečtěte si

Tajemný zdroj Panama Papers po letech promluvil, zmínil i Jána Kuciaka

Obžaloba požadovala maximální trest 12 let odnětí svobody pro zakladatele právnické kanceláře Jürgena Mossacka, dnes již zesnulého Ramóna Fonsecu Moru a tři další osoby za to, že se podíleli na praní špinavých peněz. Patnáct dalších osob bylo obviněno jako hlavní a pět jako vedlejší spolupachatelé. Pro tři další osoby obžaloba požadovala zproštění viny.

Panama Papers zůstávají jednou z největších přeshraničních novinářských spoluprací v historii. V povědomí veřejnosti se staly zkratkou pro praní peněz, daňové úniky, finanční machinace a politickou korupci.

Vyšetřování stálo na 11,5 milionu dokumentů, které unikly do německých novin Süddeutsche Zeitung a byly poskytnuty ICIJ. Odhalilo offshorová finanční tajemství světových lídrů a dalších vlivných veřejných osobností a vyvolalo protesty, vládní vyšetřování nebo rezignaci islandského premiéra. Zjištění také vedla k celosvětovým daňovým reformám, navýšení příjmů do státních kas o v přepočtu 31 miliard korun na daních a prudkému poklesu počtu registrací společností v Panamě.

Přečtěte si

Sedm let s Panama Papers: Co se stalo s klíčovými postavami vyšetřování?

V roce 2022 byli oba zakladatelé právní kanceláře Mossack Fonseca, Ramón Fonseca Mora a Jürgen Mossack, zproštěni viny v samostatném obvinění z praní špinavých peněz. Oba jakoukoli účast na nezákonných aktivitách opakovaně popřeli.

„Ačkoli soud tyto obžalované nedohnal k odpovědnosti, trvalý dopad našeho vyšetřování přetrvává,“ uvedl v prohlášení Gerard Ryle, výkonný ředitel ICIJ. „Odhalováním skrytých pravd, což jsme učinili v případě Panama Papers, dodáváme veřejnosti informace, které potřebuje k tomu, aby mohla požadovat odpovědnost a prosazovat reformy.“

Podle Rylea červnové rozhodnutí soudu odhaluje problémy, které se objevují při stíhání finanční kriminality a zneužívání mezer v zákonech. Ve výsledku právě tento druh kriminality nejvíce dopadá na osoby závislé na veřejných službách a pomoci státu. Daňové úniky a praní peněz totiž snižují schopnost vlád poskytovat lidem základní služby, jako je vzdělávání a zdravotní péče, a ve výsledku tak prohlubují nerovnosti ve společnosti.

The post Soud zprostil obviněné v kauze Panama Papers appeared first on investigace.cz.

Helmut Gaensel, hlavní organizátor pátrání po štěchovickém pokladu, se nedávno přiznal, že si existenci tajně ukrytých cenností vymyslel. Není to přitom poprvé, co se zapletl do pofidérního jednání na hraně zákona. Jeho jméno se již v minulosti objevilo v uniklých dokumentech Panama Papers, podle kterých podnikal s premiérem neuznaného mikrostátu Sealand.

Část pokladů třetí říše, jež se měla v závěru druhé světové války přepravovat z Berlína do Argentiny, údajně čítala více než 500 beden s cennostmi, jejichž součástí měla být i pověstná jantarová komnata, věnovaná pruským králem ruskému carovi Petru Velikému. Místo Argentiny měly ale tyto bedny skončit v městysu Štěchovice západně od Prahy. Vznikla tak legenda o pokladu, kterému se začalo příznačně říkat štěchovický.

Jedním z hlavních aktérů honu za pohřbeným bohatstvím byl i Helmut Gaensel, československý občan sudetského původu. Pátrání, které mu zabralo notnou část jeho života (okolo Štěchovic pobíhal s rýčem už v 60. letech minulého století), dokumentoval na svých internetových stránkách, kde zároveň dlouho tvrdil, že odhalení pokladu je na spadnutí. Mimo to si však našel čas i na jiné aktivity: v roce 2004 například kandidoval do Evropského parlamentu za stranu Občanská federální demokracie, založenou finančním podvodníkem Viktorem Koženým, na kterého je už dlouhá léta vydán mezinárodní zatykač. 

Seznam Zprávy zveřejnily v listopadu 2022 videoreportáž, kde se Gaensel přiznal k tomu, že si celou povídačku o štěchovickém pokladu vymyslel a hledání jen předstíral. Server Süddeutsche Zeitung pak přinesl zprávu, že ten samý Helmut Gaensel v minulosti podnikal s Alexandrem Gottfriedem Achenbachem, premiérem neuznaného knížectví Sealand.

Mikrostát na umělé plošině

Sealand označuje malou umělou plošinu v moři, jež za druhé světové války sloužila jako součást letadlové obrany proti německým náletům. Státem se stala již v roce 1967, kdy těchto pár metrů čtverečních betonu, ztracených ve vodách Severního moře pár kilometrů od anglického pobřeží, obsadil bývalý britský major Paddy Roy Bates a sám se korunoval princem Royem ze Sealandu. Ačkoli tento stát není mezinárodním společenstvím uznáván, tiskne si vlastní peníze a má svou vlajku i vládu. Cestovní doklady, takzvanou Sealand Identity Card, si lze koupit na internetu za necelých 850 korun. 

Tímto způsobem se stal občanem Sealandu i bývalý německý obchodník s diamanty Alexander Gottfried Achenbach, který to později dotáhl až na premiéra betonové mořské plošiny, kde žije něco přes dvacet lidí. To mu však nestačilo, a v roce 1978 se proto pokusil o ozbrojený převrat. Spolu s holandskými parťáky využili absence prince Roy, jenž se svou ženou odcestoval z knížectví na pár dní do Salzburgu.

Jako správný monarcha věrný svému lénu princ Roy nicméně mořskou plošinu srdnatě dobyl zpět a pučistu Achenbacha uvrhl do žaláře coby válečného zajatce. Do záležitostí knížectví poté musela zasáhnout německá ambasáda v Londýně, která zdůraznila, že Achenbach má stále platné německé občanství. Vzbouřenec byl nakonec propuštěn, načež se uchýlil do Belgie, kde založil exilovou vládu knížectví Sealand. Lze si představit, že zasedala v telefonní budce.

Ze Sealandu přes Panamu do Česka

Achenbach se však nikdy svého sealandského občanství nevzdal, a dokonce po tomto státě pojmenoval svou skořápkovou společnost Sealand Trade Development Authority Limited. Ta vznikla na počátku 90. let na Bahamách prostřednictvím advokátní kanceláře Mossack Fonseca, a to na základě dokumentů muže s diplomatickým pasem, vystaveným knížectvím Sealand, kde měl pobývat na adrese Knížectví Sealand, Západ 4. Dokonce i známky na dopise pocházely ze Sealandu.

V Mossack Fonseca ani na bahamském úřadě nikoho nezajímalo, že toto knížectví nikdy nebylo uznáno žádným státem, že neexistuje na žádné mapě a je vlastně jen rezavou plošinou na dvou betonových pilířích. Achenbach ve firmě Sealand Trade Development Authority ovšem nepůsobil sám, jeho podnikatelským společníkem byl již zmíněný Helmut Gaensel.

Oba založili bankovní účet ve Slovinsku, kam převedli přibližně 12 milionů německých marek, což dnes odpovídá více než 196 milionům korun. Slovinská banka však pojala podezření z praní špinavých peněz a reportovala to příslušným úřadům, které na čas finance zkonfiskovaly. 

Podezření se však nikdy nedokázalo, a tak byly peníze v roce 2005 vráceny. Achenbach se ale příznivé zprávy o uvolnění zablokovaných financí nedožil, a všechny peníze proto připadly Helmutu Gaenselovi. Což hledač pokladů potvrdil. Podle jeho vlastních slov ale z původní několikamilionové částky zase tolik nezbylo. Hodně peněz prý musel zaplatit svým právníkům. Pokud se proto v médiích objeví zpráva, že vyšly najevo nové důvěryhodné informace o existenci štěchovického pokladu, lze předpokládat, kdo je jejich zdrojem. 

Autorka textu: Kamila Plzáková
Autor úvodní fotografie: ČTK / Zavoral Libor

The post Panama Papers: Pátrač po štěchovickém pokladu podnikal s premiérem Sealandu appeared first on investigace.cz.

Člověk známý jako John Doe, který stojí za únikem dat později známým jako Panama Papers, po šesti letech promluvil s Bastianem Obermayerem a Frederikem Obermaierem, kterým data předal. Přestože svoji identitu i nadále extrémně chrání, poprvé začal mluvit o tom, co ho k předání dat novinářům vedlo, jak ho zklamala německá policie i kdo by ho chtěl nechat zavraždit. Musí novináři nutně znát své zdroje? Jak se ověřují anonymní tipy? A kdy jsou tajné zdroje z etického hlediska nepřípustné?

Rozhovor s Pavlou Holcovou na téma anonymních a tajných zdrojů. Dostupný na všech podcastových platformách.

The post Podcast ODPOSLECH: Tajemný zdroj Panama Papers po letech promluvil – rozhovor appeared first on investigace.cz.

Člověk známý jako John Doe, který stojí za únikem dat později známým jako Panama Papers, po šesti letech promluvil s Bastianem Obermayerem a Frederikem Obermaierem, kterým data předal. Přestože svoji identitu i nadále extrémně chrání, poprvé začal mluvit o tom, co ho k předání dat novinářům vedlo, jak ho zklamala německá policie i kdo by ho chtěl nechat zavraždit. 

V roce 2015 kontaktoval anonymní whistleblower, který si říkal John Doe, německé médium Süddeutsche Zeitung (SZ) a poskytl dvěma novinářům více než 2,6 terabytů tajných dat, včetně milionů interních e-mailů. Data pocházela z panamské právní firmy Mossack Fonseca, jednoho z nejdůležitějších poskytovatelů služeb v oblasti globálního byznysu offshorových firem. Po informacích známých jako Panama Papers, jež byly publikovány pod záštitou Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ), musel na svou funkci rezignovat islandský premiér Sigmundur Davíð Gunnlaugsson, pákistánský premiér Naváz Šaríf a další politici. Únik dat odstartoval masivní protesty v Londýně, Reykjavíku i v jiných městech a spustil vyšetřování tisíce případů po celém světě. Od té doby platí ohledně zakládání skořápkových firem přísnější pravidla. Vládám všude po světě se díky těmto datům také podařilo získat zpět více než 1,3 miliardy dolarů ztracených na daňových příjmech.

„John Doe“ se zatím veřejně vyjádřil jen jednou v manifestu publikovaném čtyři týdny po uveřejnění Panama Papers. V tomto prohlášení anonymní zdroj naléhal na politické činitele, aby začali bojovat proti globální nerovnosti. Od té doby vznikla o Panama Papers řada podcastů a dokumentů a také hollywoodský film s Meryl Streep. Ale whistleblower stále mlčel.

Nedávno „John Doe“ kontaktoval dva bývalé novináře z německého Süddeutsche Zeitung, kteří nyní pracují pro Der Spiegel. Aby whistleblowerovi zaručili anonymitu, vedli rozhovor přes internet a šifrovali jej pomocí softwaru, jenž jeho odpovědi vyslovoval. Rozhovor proběhl za přítomnosti svědka a byl zkrácen kvůli čitelnosti, lehce editován a v souladu se standardními postupy německé žurnalistiky také předložen tázanému k autorizaci před zveřejněním.

Jak se vám daří? Jste v bezpečí?

Jsem v bezpečí, tedy podle toho, co je mi známo. Žijeme v nebezpečném světě a to někdy tíží i mě. Ale celkově se mám docela dobře a myslím, že mám také velké štěstí.

Šest let jste mlčel. Nelákalo vás odhalit, že jste to byl právě vy, kdo zajistil zveřejnění tajných offshorových obchodů hlav států a předsedů vlád, drogových kartelů i zločinců?

Myslím, že podobně jako spousta lidí jsem často řešil otázky ohledně svých zásluh. Sláva pro mě ale nikdy nebyla rozhodující. Tehdy mi dělalo starosti jen to, abych zůstal naživu a mohl někdy tenhle příběh odvyprávět. Rozhodnout se zkompilovat data, která jsem měl v Mossack Fonseca k dispozici, trvalo celé dny a někdy jsem měl pocit, jako bych se díval do hlavně nabité zbraně, ale nakonec jsem to musel udělat. 

Oslovil jste německý deník Süddeutsche Zeitung, který následně inicioval spolupráci více než 400 novinářů z celého světa, koordinovanou Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (ICIJ). Když jste se nám ozval, co jste tím sledoval?

Když jsem vás kontaktoval, neměl jsem tušení, co by se mohlo stát ani jestli mi vůbec odpovíte. Oslovil jsem mnoho novinářů, mimo jiné z New York Times nebo Wall Street Journal, ti ale neměli zájem. A když jsem později kontaktoval Wikileaks, neobtěžovali se mi ani odpovědět. 

Globální tým začal Panama Papers publikovat 3. dubna 2016. Pamatujete si tento den?

Vzpomínám si, že to bylo skoro jako kterákoli jiná neděle. Šel jsem s přáteli na jídlo a šokovalo mě, když jsem zjistil, jak silný zájem o Panama Papers mezi veřejností probudil Edward Snowden tím, že o projektu ICIJ diskutoval na Twitteru. 

Snowden, který teď žije v ruském exilu, se o projektu dozvěděl a ještě předtím, než jsme vše publikovali, tweetoval o „největším leaku v historii datové žurnalistiky“.

Vzpomínám si, že jsem na sociálních sítích viděl tisíce příspěvků. Nikdy předtím jsem nic takového nezažil. Byla to doslova informační exploze. Lidé, se kterými jsem tu neděli zrovna byl, to začali probírat hned, jak o tom uslyšeli. Tak jsem se co nejvíc snažil chovat jako kdokoli jiný, kdo o tom všem slyší poprvé.

Mnoho expertů srovnává Panama Papers s Watergate. Nejdůležitějším zdrojem u Watergate byl náměstek ředitele FBI Mark Felt, který vystupoval pod jménem „Deep Throat“ a odhalil svou pravou identitu až 33 let poté… 

Občas jsem na Marka Felta a na různá nebezpečí, jimž čelil, myslel. Ale ta nebezpečí, kterým čelím já, vypadají trochu jinak než ta jeho. Možná budu muset s odhalením své identity počkat, až budu na smrtelné posteli.

Z jakého důvodu?

Panama Papers zahrnují hodně různých nadnárodních zločineckých organizací, z nichž některé jsou napojené na vlády. Proto je těžké si představit, že by někdy mohlo být skutečně bezpečné mou identitu odhalit. Felt měl obavy hlavně z tehdejšího amerického prezidenta Richarda Nixona a jeho kumpánů a Nixon z funkce odstoupil přibližně dva roky po vloupání (do sídla Demokratického národního výboru ve Washingtonu D. C., pozn. red.), takže se už jen bezmocně stáhl do ústraní. U mě je naopak pravděpodobné, že i za 50 let budou některé z těch skupin, kterých se obávám, stále mocné a mezi námi.

Řekl jste vůbec někomu o své roli v Panama Papers?

Po zveřejnění té zprávy jsem o tom řekl jen několika lidem, na nichž mi nejvíce záleží.

Přečtěte si

#PanamaPapers

Mlčíte o tom už šest let. Proč chcete mluvit právě teď?

V průběhu posledních šesti let se objevilo několik příležitostí, kdy jsem byl v pokušení o tom promluvit. Pokaždé se zdálo, že se svět víc a víc řítí do záhuby, takže jsem měl stále naléhavější potřebu nějak zasáhnout. Zároveň jsem ale musel zvážit několik faktorů. 

Co tím přesně myslíte?

Na prvním místě je samozřejmě moje vlastní fyzické bezpečí a bezpečí mé rodiny. Na druhém je fakt, že svět je velká kakofonie všemožných hlasů, jež se snaží prosadit svůj názor. Chtěl jsem, aby má slova měla smysl, aby se neztratila s dalším tweetem Donalda Trumpa. V roce 2016 jsem (ve svém manifestu) napsal, že mám z toho, čeho jsem byl svědkem, strach a „že vážná nestabilita už možná klepe na dveře“. Bojím se, že tato nestabilita už je tu. 

Jakou nestabilitu myslíte?

Vzestup fašismu a autoritářství po celém světě, od Číny přes Rusko a Brazílii až po Filipíny, ale v současnosti hlavně ve Spojených státech amerických.

USA ve své historii udělaly několik strašlivých chyb, ale když bylo potřeba, sloužily také jako jakási vyrovnávací síla proti těm absolutně nejhorším režimům. Tato rovnováha teď ale funkčně přestala existovat.

Vypadá to, že daňové ráje mají pro silné vůdce autokratických režimů zásadní význam.

Putin je pro USA mnohem větší hrozbou, než byl Hitler, a skořápkové firmy jsou jeho nejlepším přítelem. Když potom Putinovy rakety zasahují nákupní centra na Ukrajině, jsou tyto firmy financující ruskou armádu zodpovědné za vraždění nevinných civilistů. Skořápkové firmy skrývající čínské konglomeráty se zase podílejí na zabíjení nezletilých horníků v Kongu. Takové firmy umožňují, aby se děly tyto a další hrůzy, neboť zbavují společnost odpovědnosti. Jenže bez odpovědnosti nemůže společnost fungovat.

Zdá se, že Panama Papers jsou teď aktuálnější než kdy dřív, a to kvůli ruské agresi na Ukrajině. Například jednoho z nejstarších a nejbližších přátel Vladimira Putina, violoncellistu Sergeje Roldugina, v únoru zasáhly sankce. Hlavní důvod se našel právě v Panama Papers, které ukázaly, že Roldugin nejspíš jednal v zájmu utajení bohatství svého mocného přítele a že je sám miliardář — tedy na papíře. Potěšil vás tento zvrat událostí?

Potěšilo mě, že byl Roldugin sankciován. Myslím, že je to skvělé.

Bojíte se, že by se vám mohlo Rusko pomstít?

Vzhledem k tomu, že ruská vláda prohlásila, že mě chce mrtvého, s tím rizikem počítám. Než byly mediální aktivity Russia Today omezeny kvůli ruskému útoku na Ukrajinu, odvysílala tato televize dvoudílné dokumentární drama s postavou „Johna Doe“, která během úvodních titulků při mučení utrpěla poranění hlavy, načež kaluží jeho krve proplula kreslená loď, jako by to byl Panamský průplav. Jakkoli to bylo bizarní a nevkusné, poselství znělo jasně. Viděli jsme i další osoby s napojením na offshorové účty a daňové úniky, které se uchýlily k vraždě — myslím teď na tragické osudy novinářů, jakými byli Malťanka Daphne Caruana Galizia nebo Ján Kuciak. Jejich smrt mě hluboce zasáhla a vyzývám Evropskou unii, aby pro Daphne, Jána a jejich rodiny zjednala spravedlnost. Aby zajistila fungování právního státu na Maltě, jedné z bývalých jurisdikcí společnosti Mossack Fonseca.

V roce 2017 německá spolková policie získala rovněž od anonymního zdroje spoustu dokumentů společnosti Mossack Fonseca.

Ano, to jsem byl já. Od samého začátku jsem byl ochotný pracovat se státními institucemi, protože se mi zdálo celkem jasné, že je potřeba, aby za zločiny popsané v Panama Papers proběhlo stíhání. Více než kterákoli jiná vláda mě ta německá ujistila, že mně a mé rodině zajistí bezpečí, a po nějaké době jsme vypracovali dohodu, která se zdála být spravedlivá. Naneštěstí ale německá vláda tuto dohodu brzy porušila a z mého pohledu ohrozila mou bezpečnost. Ostatním whistleblowerům bych proto nedoporučoval, aby důvěřovali ujištěním ze strany německého státu.

Podle informací médií jste dostal odměnu pět milionů eur. Proč jste tedy s německou spolkovou policií nespokojený?

Byly tu tři hlavní problémy. Za prvé, jakmile německá policie získala data, zůstal jsem v podstatě sám bez jakékoli ochrany. Měl jsem pocit, že to není moc moudré, protože ohrožení mé bezpečnosti se nijak nesnížilo, spíš naopak vzrostlo. Nedlouho poté se v Berlíně za denního světla odehrála vražda spojená s FSB (ruská Federální služba bezpečnosti, pozn. red.). Mohl jsem to odnést já. Za druhé, německá vláda ve skutečnosti nedodržela finanční ujednání, na němž jsme se dohodli. To způsobilo další problémy, které ohrozily mou bezpečnost. A za třetí, německá spolková policie opakovaně odmítla příležitost analyzovat další data mimo Panama Papers o offshorovém světě, což je upřímně řečeno šokující.

Takže nemyslíte, že německé úřady udělaly dost pro to, abyste byl v bezpečí?

Chci k nim být spravedlivý. Nabídly mi nízký stupeň ochrany, ale tohle je typ situace, kde stačí udělat jednu chybu a může to mít katastrofální, nezvratný důsledek. Hned z několika důvodů mi jejich celkový přístup hlavně s postupem času nevyhovoval. Pokud by německá vláda skutečně docenila, jak důležité Panama Papers jsou, jsem si jistý, že by se k tomu přistupovalo úplně jinak.

Co přesně jste od Spolkového kriminálního úřadu chtěl? Ochranu svědků? Novou identitu? Nebo víc peněz?

Můžu říct jen to, že nedodrželi finanční ujednání, na kterých jsme se dohodli.

Německá policie sdílela data Mossack Fonseca s desítkami dalších zemí, ale omezila je vždy jen na data týkající se občanů dané země. Podle této logiky by údaje o ruských oligarších byly sdílené jen s ruskými úřady, pokud by zároveň neprobíhalo jejich trestní vyšetřování v jiných zemích, což je absurdní situace, hlavně když vezmeme v úvahu, že tito muži byli nedávno sankcionováni v reakci na ruskou invazi na Ukrajině.

Bohužel ani německá, ani americká vláda neprojevily o Panama Papers moc velký zájem. Místo toho se soustředí na jachty. Upřímně, na jachtách kromě jejich symbolické hodnoty moc nezáleží. Podstatnější jsou offshorové společnosti a trusty. Sankce jsou jedním z důležitých nástrojů, ale najdeme i další. Spojené státy by například mohly prohledat kanceláře zakladatelů offshorových společností na americké půdě, vyslaly by tím signál, že tento typ činnosti není přijatelný. Bylo by to pro ně snadné. Ale to se nestalo.

Ruské elity běžně skrývají fakt, že vlastní luxusní domy, jachty a tryskáče a další finanční aktiva, prostřednictvím složitých offshorových struktur. Jak by se to dalo zastavit?

Myslím, že západní svět už dlouho považuje Vladimira Putina za problém, který lze kontrolovat ekonomickými pobídkami. Je ovšem zřejmé, že to nefunguje. Zastavit offshorové praktiky by vyžadovalo skutečně velké úsilí, jakýsi novodobý projekt Manhattan (krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby za II. světové války, pozn. red.), jehož cílem by bylo rozluštit záhady offshorového světa. Výpočetní kapacita k tomu určitě existuje. Otázkou zůstává, zda také existuje politická vůle. Zatím jsem o tom moc důkazů neviděl.

Proč si myslíte, že jsme ještě neviděli žádného většího ruského whistleblowera?

Kromě toho, že to chce odvahu, je k tomu, aby se člověk mohl stát whistleblowerem, zapotřebí také určitá míra svobody. Musí to být někdo, kdo naslouchá a chce něco skutečně změnit. Takový druh svobody je ovšem v zemi, jako je Rusko, kde Putin ty odvážné vraždí a vězní, velmi těžké najít.

Edward Snowden žije v Rusku. Přestože kritizuje Putinovu vládu jako zkorumpovanou, nemůže odjet, protože by čelil soudu v USA.

Snowden je pouze jedním dílkem skládačky v informační válce, kterou Rusko od minulého století vede proti USA. Pokud má proti němu americká zpravodajská služba důkazy, měla by je všem ukázat. Pokud ne, prezident Biden by ho měl omilostnit a přivítat doma. Je to opravdu jednoduché.

Jste spokojený s tím, jaký měl únik dat dopad?

Výsledkem Panama Papers jsem ohromen. To, čeho ICIJ dosáhlo, bylo bezprecedentní a jsem velmi potěšený, až hrdý, že se v důsledku Panama Papers udály velké reformy. Skutečným triumfem je také to, že došlo k následné novinářské spolupráci takového rozsahu. Bohužel to stále není dost. Nikdy jsem si nemyslel, že uveřejnění dat jedné právnické firmy by mohlo zcela vyřešit globální korupci, natož změnit lidskou povahu. Politici musí jednat.

Potřebujeme veřejně přístupné korporátní registry v každé jurisdikci od Britských Panenských ostrovů přes Anguillu až po Seychely, Labuan a Delaware. Hned. A pokud uslyšíte nějaké námitky, ty patří politikům, které by měli z jejich funkcí vyhodit.

Od roku 2016 byly zveřejněny tisíce příběhů z Panama Papers. Jsou tu ještě nějaké, o nichž by se podle vás měl svět dozvědět?

Takových příběhů existuje ještě nemálo. Jeden, který mě napadá, je o trustu se žlutými papírovými šeky, jenž pravděpodobně pro drogový kartel založila kolumbijská poradenská firma, u níž je podezření, že jí velká americká banka umožnila přímo použít svůj korespondenční bankovní účet u banky v Panamě.

Edward Snowden jednou zmínil váš případ jako ten nejlepší scénář pro whistleblowera: měl jste velký vliv — a stále zůstáváte anonymní a na svobodě. Vidíte svou roli také tak?

Měl jsem neuvěřitelné štěstí, že vše proběhlo dobře, i když nic není dokonalé. Anonymita měla zjevnou výhodu v tom, že mi zajistila relativní bezpečí, ale také to něco stálo, například jsem nemohl udržovat problémy spojené s Panama Papers na očích veřejnosti podobně, jako to dělal Snowden při odhalení odposlechů NSA. Samozřejmě on za to do jisté míry zaplatil svou svobodou. Vždy tu jsou nějaké kompromisy.

Co vás uveřejnění Panama Papers naučilo o whistleblowingu?

Řekl bych, že to nejdůležitější, co můj příklad ukazuje, je, že zasadit se o podstatnou změnu, a přesto si udržet dobrý život, je sice nejspíš dost vzácné, ale přece možné. Ale chce to hodně práce i štěstí, abyste byli vždy o krok napřed.

Je něco, co byste doporučil potenciálním whistleblowerům?

Říkat pravdu o citlivých záležitostech není nikdy jednoduché. Řekl bych, že nedoceněným faktorem zůstává právě to, jak těžké je udržet si vyrovnanou mysl. Ať už mluvíte s novináři, nebo s vládními úředníky, připravte se na to, že všechno postupuje jen velmi pomalu. Čas od času je proto důležité jen tak dýchat a přemýšlet i nad něčím jiným.

Pokud byste mohl vrátit čas, udělal byste to znovu?

Okamžitě.

Autoři textu: Frederik Obermaier a Bastian Obermayer, Der Spiegel; autorka české verze: Mahulena Kopecká
Autor úvodní fotografie: Paper Trail Media

The post Tajemný zdroj Panama Papers po letech promluvil, zmínil i Jána Kuciaka appeared first on investigace.cz.

V naší pravidelné rubrice #zesvěta si tento týden představíme vzácné africké dřevo, které se pašuje do Číny, povíme si o velkém soudním sporu s právníky známými díky kauze Panama Papers, nebo o organizovaných skupinách obchodujících s očkovacími pasy v Evropě.

#1 Občanství Kypru už není na prodej

Kyperská vláda se rozhodla zpětně zrušit 45 státních občanství, která udělila cizincům na základě investic do tamních nemovitostí. Tento kontroverzní program byl vládou ukončen na sklonku loňského roku, a to, podle mluvčího kyperské vlády Mariose Pelekanose, proto, že jej kritizovala média. Pelekanos rovněž uvedl že investoři, kteří přijdou o občanství, nebudou nijak odškodněni, ale o své statky se bát nemusí, zakoupené nemovitosti jim ve vlastnictví zůstanou.

Více o tomto rozhodnutí se můžete dočíst v článku od Cyprus Mail.

Nezákonná investorská víza na Kypru

#2 Následky Panama Papers

Panamské ministerstvo spravedlnosti oznámilo zahájení procesu proti dalším 32 obviněným z praní špinavých peněz v souvislosti s vyšetřováním kauzy Panama Papers. Soudní proces byl zahájen v době, kdy aktivisté za transparentnost vyjádřili znepokojení nad nedávným rozhodnutím panamského soudu, který osvobodil bývalou zaměstnankyni společnosti Mossack Fonseca (dokumenty známé jako Panama Papers unikly právě z této firmy).

Takové rozsudky by mohly podle jejich obav bránit snahám o vyvození odpovědnosti právníků v případech týkajících se offshorového průmyslu.

Více o důsledcích kauzy Panama Papers se dočtete v článku od našich kolegů z ICIJ.

#PanamaPapers

#3 Čínsko-africká korupce s růžovým dřevem

Palisandrové dřevo pochází z ohroženého stromu Kosso a používá se k výrobě toho nejluxusnějšího nábytku. Stromy Kosso se vyskytují pouze v malé oblasti západní Afriky a v Číně je toto krásné, narůžovělé dřevo vysoko poptávanou komoditou. Proto nigerijské úřady údajně překupníkům pomáhají a podporují je tím, že jim poskytují dokumenty které umožňují, aby se dřevo před zraky veřejnosti nelegálně vyváželo do Číny. Africa Uncensored přitom uvádí, že toto nezákonné podnikání je zodpovědné za urychlené ničení ohrožených lesů, ztrátu pracovních míst a odlévání peněz, které by při legálním prodeji mohly putovat do státní kasy. 

O cestě růžového dřeva do Číny se více dozvíte od OCCRP.

Autorka textu: Nina Kodhajová
Autorka úvodní grafiky: Nikola Klepáčková

The post #zesvěta: Kyperské občanství už nebude zadarmo. A možná ani za peníze appeared first on investigace.cz.

Švýcarská vláda připravuje novelu zákona proti praní peněz a financování terorismu, podobně přísná opatření by měla platit od příštího ledna také v Evropské unii. Organizace Transparency International ale upozorňuje, že k ideálnímu stavu mají nové zákony ještě daleko.

Švýcaři se tak chtějí přiblížit mezinárodním standardům v boji proti legalizaci podezřelých příjmů. Podle OCCRP se má úprava zákona zaměřit především na právní zástupce, notáře, účetní a další konzultanty, kteří figurují ve věcech správy společností a svěřenských fondů (trustů).

Kromě toho zákon předkládá i doporučení ve věcech takzvané náležité opatrnosti pro švýcarské společnosti působící v zahraničí a pro obchodníky s cennými kovy a kameny, uvádí server swissinfo.ch.

Za zvláštní pozorností věnovanou právníkům a zástupcům firem stojí mimo jiné především kauza Panama Papers, o níž na serveru investigace.cz průběžně informujeme. V roce 2016 se díky úniku tajných dokumentů panamské společnosti Mossack Fonseca podařilo odhalit detailní informace o více než 200 tisících offshorových firmách a jejich vlastnických strukturách. Mezi jmény uvedenými v uniklých dokumentech se objevilo také několik hlav států.

Panama Papers odhalily i to, že švýcarští prostředníci – právníci a finanční poradci – pomáhali v průběhu posledních čtyřiceti let při vytváření více než třiceti osmi tisíc těchto offshorových účtů.

Švýcarsko a USA nejvíce napomáhají odlivu peněz do daňových rájů

Jak píše OCCRP, téměř polovina z přepočtu zhruba 146 bilionů korun, které „leží“ ve švýcarských bankách, pochází ze zahraničí. Švýcarsko je tak světovým lídrem ve správě zahraničních aktiv.

Navrhovaná novela vychází z doporučení mezivládní organizace Finanční akční výbor (FATF), která se zabývá bojem proti praní špinavých peněz. Součástí novely je rovněž  návrh na snížení prahu peněžních obnosů, po jejichž překročení by měli obchodníci s cennými kovy a kameny povinnost podrobit se procesu náležité opatrnosti (due diligence).

Zjednodušeně to znamená, že pokud si jako povinné osoby řádně neověří věrohodnost svého klienta, hrozí jim finanční či právní postih. V případě jakéhokoliv podezření pak mají povinnost vše nahlásit finančnímu úřadu.

Tento práh chce švýcarská vláda snížit z hodnoty v přepočtu 2,28 milionů korun na zhruba 340 tisíc.

Konkrétní podoba novely by se týkala právníků a notářů pouze od chvíle, kdy by podezřelou finanční transakci provedli v rámci výkonu svého povolání.

Proti praní peněz bojuje i nová směrnice EU

„Finančnímu analytickému úřadu je švýcarská novela AML (anti-money laundering, pozn. red.) zákona známa,“ uvedl pro investigaci.cz ředitel tohoto úřadu Libor Kazda. Dodává však, že v oblasti boje proti praní špinavých peněz je Česká republika vázána příslušnými směrnicemi Evropské unie.

Povinnost znát a evidovat skutečné majitele právnických osob byla v Česku zavedena až od 1. ledna 2018. Jak jsme však loni v září informovali, v Česku dnes fakticky stále není problém založit podezřelou firmu a otevřít jí bankovní účet za deklarovaným účelem praní peněz.

Vyzkoušeli jsme za vás: Praní peněz? V Česku žádný problém

Právě to by měla změnit nová směrnice Evropské unie, která je taktéž i reakcí na kauzu Panama Papers.

„Ve čtvrtek 27. června předložilo Ministerstvo financí do meziresortního připomínkového řízení český návrh novely AML zákona, který primárně implementuje takzvanou pátou AML směrnici (EU),“ dodává Kazda.

Takzvanou pátou směrnici Evropské unie proti praní špinavých peněz schválily evropské orgány už loni v květnu. Upravuje směrnice předchozí a nově se zabývá a definuje také fenomén kryptoměn. Zavádí i přísnější podmínky pro společnosti, přenáší na ně větší míru zodpovědnosti a také přísnější kontroly. Ty si tak budou muset lépe ověřovat identitu svých klientů.

Další novinkou oproti současné právní úpravě je i to, že směrnice předpokládá zpřístupnění evidence skutečných majitelů široké veřejnosti.

Čeští zákonodárci by tuto směrnici měli implementovat nejpozději do 10. ledna 2020.

Transparency International: Další změny jsou nutné

Podle švýcarské vlády je sladění švýcarských zákonů s mezinárodními standardy boje proti praní peněz prioritou. Od změn vláda očekává „obnovení švýcarských obranných mechanismů ohledně praní peněz a financování terorismu“.

Vláda proto plánuje zaměřit se i na sdružení, která mají na starost distribuci finančních prostředků pro charitativní účely v zahraničí. Podle nových pravidel by se tyto organizace  musely registrovat do obchodního rejstříku a určit si jednoho svého představitele, jenž by sídlil ve Švýcarsku.

O novele zákona bude švýcarský parlament hlasovat nejpozději na konci letošního roku. Jestliže jej zákonodárci schválí, vejde v účinnost v roce 2021. Podle Transparency International ale není změna zákona proti praní peněz dostatečně efektivní. Organizace však uznává, že některé klíčové nedostatky odstranit pomůže.

A bez chyby Transparency nevidí ani novou evropskou směrnici. Připravovaná pravidla registrů skutečných vlastníků se totiž stále nebudou týkat offshorových společností založených občany Evropské unie. Kromě jiného, jak tvrdí Transparency International, by nová pravidla v této podobě stejně nezamezila velkému množství machinací spojených s Panama Papers. A do budoucna nevyřeší ani zneužívání takzvaných zlatých víz.

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Po Evropské unii chystá úpravu zákonů proti praní peněz i Švýcarsko. Bude to stačit? appeared first on investigace.cz.

Bývalý zaměstnanec právní firmy Mossack Fonseca, Dirk Brauer, byl minulou středu vydán pařížským soudem do rukou německé justice, informovaly tamní Süddeutsche Zeitung. Firma Mossack Fonseca se specializovala na zakládání a správu firem v daňových rájích – podle důkazů z uniklých dokumentů Panama Papers tak napomáhala bohaté klientele k daňovým podvodům a praní špinavých peněz. Vloni byla kvůli celosvětovému skandálu, jenž údajně „rozdrtil napadrť její reputaci“, nucena svou činnost ukončit. Dirk Brauer je jedním z jejích investičních bankéřů, kteří uvízli v síti mezinárodního vyšetřování.

Čtyřiapadesátiletý Dirk Brauer pracoval v Mossack Fonseca v oddělení správy aktiv. V listopadu 2018 byl zadržen na pařížském letišti na základě zatykače vydaného Spojenými státy. Za Atlantikem byl totiž v nepřítomnosti obviněn z toho, že svým klientům po více než patnáct let pomáhal před americkými úřady zatajovat jejich reálné bohatství a ve velkém podvádět na daních. Jak ukázaly uniklé panamské dokumenty, Brauer své klienty například učil, jak používat falešné kreditky, zakládat fiktivní nadace nebo využívat skořápkové firmy k anonymizaci vlastnictví.

„Vznesená obvinění jasně ukazují naši odhodlanost stíhat odborníky, kteří napomáhají páchání závažných přeshraničních finančních zločinů. Nadále budeme stíhat i daňové podvodníky, kteří jejich služeb využívají,“ dodal k obvinění americký asistent státního zástupce Brian Benczkowski.

Ačkoliv byl Brauer na pařížském letišti zadržen na žádost americké justice, nakonec putoval do Německa. Pařížský soud tak rozhodl na základě informací, že Dirk Brauer v poslední době spolupracoval s vyšetřovateli v Mnichově, kterým poskytl datové nosiče s důkazy a svědectvími o zločinech svých klientů. Jedním z nich měl být i Hans-Joachim Kohlsdorf, vysoce postavený manažer firmy Siemens – celosvětového výrobce elektroniky se sídlem v Německu. Kohlsdorf měl v Siemensu spravovat fond špinavých peněz – tedy zisků z nelegální činnosti – z něhož si měl později převést přes dva miliony eur na svá konta ve Švýcarsku a odtud pak na osobní účty v Německu.

Jak jsme informovali na konci loňského listopadu, německá kriminální policie provedla na základě informací z Panama Papers velkou razii v Deutsche Bank.

První velký úlovek #PanamaPapers v Německu? Razie v centrále Deutsche Bank kvůli podezření z praní špinavých peněz. https://t.co/Gka5pkZ1I6 pic.twitter.com/bsgudazFOf

— investigace_cz (@investigace_cz) November 29, 2018

Před Vánocemi jsme rovněž přinesli exkluzivní rozhovor se Sabine Vogt, ředitelkou Odboru boje proti závažnému a organizovanému zločinu německého Spolkového kriminálního úřadu. Popsala nám náročné výzvy, kterým se svými kolegy v souvislosti s vyšetřováním milionů uniklých panamských dokumentů čelí. 

Autoři: OCCRP, Jakub Šimák

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Z Bermud do tepláků appeared first on investigace.cz.

Označení Panama Papers se vžilo jako název pro únik 11,5 milionu důvěrných dokumentů z panamské právní společnosti Mossack Fonseca. Tento název převzal i německý Spolkový kriminální úřad (BKA), přestože pracuje s poněkud jinou databází – oproti novinářům má k dispozici přes 41 milionů dokumentů. Pro tak velký objem dat musel BKA vymyslet řešení na míru. „Kdyby je procházel jeden policista, trvalo by mu to více než 300 let. A věřte mi, že i kdyby to přežil, pochybuju, že by si na konci pamatoval, co četl na začátku,“ sdělila reportérům investigace.cz Sabine Vogt, ředitelka Odboru boje proti závažnému a organizovanému zločinu, během rozhovoru v sídle BKA ve Wiesbadenu.

Novináři získali dokumenty dnes známé jako Panama Papers v roce 2015. Kdy jste je jako policie získali vy?

V létě 2017. Jednalo se o ohromné množství dat, přibližně 2,7 TB. Největší výzvou pro nás byl převod do čitelných formátů a pak jejich analýza. V březnu 2018 jsme obdrželi další sérii souborů – tentokrát to bylo 450 GB. Podařilo se nám zpracovat i tento menší balíček. Tak obří objem dat je pro policejní složky velkou výzvou. Zjistili jsme, že Panama Papers obsahují 41 milionů dokumentů. Pro vaši lepší představu jde o tak obrovské množství, že kdyby je procházel jeden policista, trvalo by mu to více než 300 let. A věřte mi, že i kdyby to přežil, pochybuju, že by si na konci pamatoval, co četl na začátku. Proto jsme se rozhodli zapojit do vyšetřování umělou inteligenci. S tolika daty nemůžete pracovat tradičním způsobem.

Jak jste ta data získali?

Od tajného zdroje.

Jedná se o stejný zdroj, jenž poskytl data z Panama Papers i novinářům ze Süddetsche Zeitung?

To vám nemůžu říct. Ani já ten zdroj neznám. Nejednala jsem s ním, nejsem dokonce ani oprávněna ho znát. Naopak vím, že otázce legálnosti nabytí a využití těchto dokumentů se věnovali naši právníci. Museli jsme si být jisti, že jsme neporušili zákon. Pro nás jako policisty je to důležité.

V jakém formátu jste dokumenty Panama Papers obdrželi?

O tom vám nemohu nic říct.

Zkoušeli jste svá data z Panama Papers porovnat s těmi, jež měli k dispozici novináři?

Novináři nám neposkytli data, která získali od svého zdroje. Když nevíme, co mají, nemůžeme to pak porovnat s tím, co máme my. Naše Panama Papers jsme alespoň porovnali s tím, co novináři publikovali a dali tak veřejně k dispozici.

#PanamaPapers

Podařilo se vám v Německu v souvislosti s Panama Papers odhalit nějaké velké ryby?

Dosud ne, na žádné vysoce postavené politiky jsme zatím nenarazili. Pokud by tam byli zmínění, novináři by o tom už jistě informovali.

Čím si tu absenci velkých jmen vysvětlujete?

Nevím. Nemůžu to komentovat.

(Pozn. red.: Dne 29. listopadu koordinovalo BKA razii v ústředí Deutsche Bank, účastnilo se jí 170 vyšetřovatelů. Podle státních zástupců pracovníci této německé banky pomáhali svým klientům zakládat offshorové účty a jejich prostřednictvím prát špinavé peníze. Jen v roce 2016 mělo jít o 311 milionů eur.)

Kdy jste se rozhodli pro spolupráci s policií z členských států EU?

Mezinárodní spolupráci jsme od počátku považovali za klíčovou. Získání dat z Panama Papers by bez takové spolupráce nedávalo příliš smysl. Naším cílem bylo zapojit do vyšetřování orgány činné v trestním řízení i z ostatních evropských zemí.

Jak taková spolupráce vypadá?

Kontaktovali jsme policii ve všech zemích, jichž se data z Panama Papers týkala. Jakožto vyšetřovatelé se musíme řídit zákonem. Naším cílem je rekonstruovat případ a předložit ho u soudu. Jsme schopni dodat policejním sborům z ostatních zemí důkazy k různým kauzám, aby je mohly předložit svým soudům. Co se týče států EU, tam je výměna informaci nejsnazší. Spolupráce s mimoevropskými státy, například s USA, je ale úplně něco jiného, neboť mají rozdílné legislativní rámce. Každé takové předání informací musíme proto nejprve konzultovat s naším Ministerstvem vnitra i s Ministerstvem spravedlnosti, aby nám potvrdila, že výměna je legální. Obě ministerstva jsou podobné výměně ale nakloněna, dosud s tím nebyly problémy.

Jak data z Panama Papers sdílíte s ostatními zeměmi? Setkáváte se se zahraničními kolegy osobně?

Ano, naposledy jsme se sešli v září. Pozvali jsme zástupce policie ze všech zemí EU do našeho sídla ve Wiesbadenu, abychom s nimi sdíleli data, která máme. Přijeli zástupci z devatenácti unijních států. Všechny státy, jejichž občané nejčastěji figurují v Panama Papers, byly přítomny: Francie, Velká Británie, Španělsko, Holandsko, Rakousko a další. Předali jsme jim do rukou relevantní data. To nebylo nic složitého. Některé státy od nás dostaly taková data již dříve.

Co bylo obsahem těchto datových balíčků?

Konkrétní zjištění, například seznamy obyvatel a občanů. Nemělo by ale smysl zahlcovat například britskou policii informacemi o italských občanech. Proto jsme data nejprve protřídili a dodali datový balíček šitý na míru konkrétní zemi. Pokud policie některé země na základě těchto dat zahájí vyšetřování a obrátí se na nás, jsme schopni jim dodat doplňující informace. To je ale až druhý krok.

Proč se zářijového setkání nezúčastnily všechny země EU?

Nepřijeli například zástupci irské policie, protože ti od nás dostali data již dříve. Nedorazili ani představitelé slovenské policie, ti také dostali datový balíček před schůzkou ve Wiesbadenu.

Souvisely informace poskytnuté slovenské policii s vyšetřováním vraždy Jána Kuciaka?

Na to vám nemůžu odpovědět, protože neznám průběh ani výsledky tohoto vyšetřování. Na to se musíte zeptat slovenské policie.

Evropské policejní sbory dostaly přístup k Panama Papers, Slovensko na předání databáze nikoho neposlalo

Přijela si svůj balíček vyzvednout i česká policie?

Ano. Obdrželi 19,5 GB dat. V Panama Papers figuruje 221 českých občanů a jejich seznam jsme poskytli české policii. Samozřejmě to nějakou dobu zabere, než je všechny prověříte. Nevíme, zda jsou tato jména pro českou policii relevantní, či zda jsou mezi nimi i politici.

Žádala vás česká policie o doplnění informací?

Zatím ne, ale jak říkám, projít dokumenty zabere dost času. Většina z nich je navíc ve španělštině.

Mohou vyšetřovatelé použít data z Panama Papers jako důkazní materiál před soudem?

Relevantní informace z Panama Papers stojí na začátku vyšetřování, nejsou jeho výsledkem. Postupně pak přidáváte kousky do skládačky. Například praní špinavých peněz: když jdete s případem před soud, nestačí, abyste uvedli, že existuje firma, přes kterou protékají peníze z velmi podezřelých zdrojů. Musíme dokázat, že peníze, které protékají daňovými ráji, opravdu pocházejí z nelegální činnosti – například z obchodování s drogami, z pašování zbraní, nebo z obchodu s lidmi. Teprve s těmito důkazy mohu jít před soud. Kdybych nerozkryla, odkud tyto peníze pocházejí, soudce by mi nejspíš řekl, ať dělám svou práci lépe.

Plánujete pravidelná setkání s policejními sbory členských států EU?

Zatím nemáme dostatečnou odezvu na balíčky dat, které evropští vyšetřovatelé obdrželi v září. Očekáváme, že nám poskytnou nějaké další informace. Takhle by mělo fungovat mezinárodní vyšetřování. Nejdůležitější je podle mě sdílení způsobů, jak velká kvanta dat úspěšně analyzovat. A to jak na úrovni členských států, tak i Europolu. Je to komplexní záležitost. Chystáme proto workshop – jak s daty pracovat, co se s nimi dá dělat, jak může při analyzování dokumentů pomoci umělá inteligence.

Jaké výsledky podle vás přinese sdílení informací se zahraničními policejními sbory?

Prvním výsledkem je to, že budeme mít všichni víc práce. Ale vážně: očekávám několik dobře důkazně podložených případů, na jejichž základě soudy někoho usvědčí z kriminální činnosti nebo jim zabaví majetek. Taky doufám, že to povede k většímu zájmu veřejnosti, byť zrovna nejsem v pozici, z níž bych mohla veřejnost ovlivnit. To je práce vás – novinářů.

Mohou podle vás novináři napomoci vyšetřování?

Samozřejmě.

Znamená to, že byste byli ochotni sdílet seznamy podezřelých lidí?

To ne. Jsou totiž součástí vyšetřování, která neukončíte za půl roku. Složité případy v oblasti ekonomických podvodů, jakým je třeba praní peněz, se většinou vyšetřují dva, tři, někdy i více let. Nemůžeme na někoho ukázat prstem, než se jeho případ dostane k soudu. Všechno má zkrátka svůj čas, proto novinářům nemůžeme poskytnout konkrétní jména.

Jak tedy novináři můžou konkrétně pomoct v podobných případech?

Mohou například popsat okolnosti praní špinavých peněz nebo zneužívání daňových rájů pro nezákonnou činnost. Můžete popisovat, proč lidé daňové ráje tak rádi používají, proč zakládají skořápkové společnosti, jak vypadají jurisdikce v těchto rájích, jaké jsou jejich silné a slabé stránky a tak dále.

Očekáváte další úniky dat typu Panama Papers?

To lze jen těžko odhadnout. Ale spíš ne. Mossack Fonseca ostatně letos ukončila svou činnost.

Změnily Panama Papers způsob, kterým nahlížíte na společnosti typu Mossack Fonseca?

Z našeho pohledu příliš ne. I předtím jsme věděli, že zatajování koncového vlastníka je běžné schéma pro zakrytí nelegální činnosti. Podle mě se nicméně změnilo povědomí veřejnosti a politiků o těchto problémech. Panama Papers nám poskytly chybějící vodítko, které nás dovedlo ke koncovým majitelům společností. Většinou nejste schopni zjistit, kdo stojí za společností, která se snaží anonymizovat svou vlastnickou strukturu. To jsme teď poprvé mohli zjistit.

Vymyslí si zločinci jiné, sofistikovanější metody?

Ti nikdy neskončí, vždycky objeví nové způsoby. My bychom ale měli zdokonalit mezinárodní právní rámec natolik, abychom jim nezákonnou činnost co nejvíce zkomplikovali. Stále se budeme mít čemu učit. 

Dr. Sabine Vogt

Po studiu práv zahájila kariéru u Spolkového kriminálního úřadu (BKA), kde vybudovala Úsek finančního vyšetřování. V letech 1997–2000 pobývala ve Spojených státech v rámci kriminologického výzkumu. Po návratu vedla nově založenou Sekci finanční zpravodajské služby (FIU), která se věnovala kriminalitě takzvaných bílých límečků. V současné době je ředitelkou Odboru boje proti závažnému a organizovanému zločinu BKA.

Autoři: Eva Kubániová, Jakub Šimák

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Panama Papers nám poskytly chybějící vodítko appeared first on investigace.cz.

Dva roky poté co skandál známý jako Panama Papers otřásl světem offshorových financí, jsou k dispozici nové uniklé dokumenty z někdejší panamské právnické firmy Mossack Fonseca. Ty odhalují finanční detaily o další řadě významných osobností z celého světa, včetně fotbalové superhvězdy Lionela Messiho, rodiny argentinského presidenta nebo bývalého vysokého představitele Kuvajtu obviněného z vyrabování tamního státního systému sociálních dávek.

Z dokumentů lze také vyčíst, jak se firma Mossack Fonseca usilovně snažila zmírnit dopady úniku informací a na poslední chvíli zjistit totožnost svých skutečných klientů.

Celkem 1,2 milionu dokumentů je datovaných několik měsíců před dubnem 2016, kdy Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (International Consortium of Investigative Journalists, ICIJ) a více než 100 jeho mediálních partnerů zveřejnilo původní kauzu Panama Papers. Část nově uniklých dokumentů je datována až do prosince 2017. Dokumenty byly předány mnichovské redakci Süddeutsche Zeitung, která je sdílela s ICIJ. Jediným tuzemským členem ICIJ je investigace.cz.

Zakladatelé Mossack Fonseca, Jürgen Mossack a Ramón Fonseca, neposkytli novinářům z ICIJ odpovědi na žádné konkrétní otázky. V tiskovém prohlášení právníků z června 2016 je pouze uvedeno, že právní firma, její zaměstnanci ani její zakladatelé “se nikdy nepodíleli na nezákonných aktivitách.”

ČESKO

Po propuknutí skandálu známého jako Panama Papers kancelář Mossack Fonseca zjistila, že nezná reálné vlastníky u většiny společností, které spravuje. Nastalo horečnaté dohledáváni koncových vlastníků firem. Panamské ústředí kanceláře vyvinulo značný tlak na to, aby se dozvěděli jména aspoň části konečných uživatelů výhod offshoreových společností. V novém úniku dokumentů se 113 osob přímo týká Česka.

Papírový tygr Jiří Malivánek

Jiří Malivánek je – alespoň na papíře – jedním z nejbohatších českých průmyslníků. Podle nově uniklých panamských dokumentů je totiž tento chrudimský fyzioterapeut koncovým majitelem firem Mostalina Investments S.A. a Watergardens Corporations. Tyto firmy, které jsou registrované v daňovém ráji na Seychelách, spravují akcie desítek českých firem včetně těch, které patří pod konglomerát ČKD.

Papírový miliardář Malivánek přitom nebydlí v honosné rezidenci, nýbrž v panelákovém bytě na okraji historického centra Chrudimi. Schůzku odmítl s tím, že s novináři z investigace.cz si mluvit nepřeje, a že vlastnictví Mostaliny je jeho ˶soukromou záležitostí”.

Jeho možnou roli v mezinárodních majetkových strukturách popisuje jeho bratr Petr Malivánek přes svého právníka:

“Klient si je vědom, že jeho bratr Jiří poskytoval v České republice tzv. nominee služby. V nijak dramatickém rozsahu, rozhodně se nejednalo o stovky společností. Klient nemá žádné informace o tom, že by podobnou aktivitu vyvíjel jeho bratr Jiří Malivánek u zahraničních společností. Nicméně to nemůže vyloučit s ohledem na to, že jeho bratr Jiří Malivánek je od dětství dobrým přítelem Ing. Pavla Petroviče, který se dlouholetou a intenzivní spoluprací s firmou Mossack&Fonseca nijak netají.”

Jeho známí jej popisují jako schopného zdravotníka, který nepůsobí příliš sebevědomě. Otázkou je, nakolik vědomě či dobrovolně se stal vlastníkem desítek českých průmyslových firem a nakolik si je vědom případných právních důsledků, které problematické vlastnictví s sebou může nést.

Advokátka Petra Stupková k tomu dodává: “Takzvaný “nominee service” je možné za splnění zákonných podmínek poskytovat i v Česku, ale to neznamená absenci odpovědnosti za obchodní vedení.”

Člověk, co umí dělat nabídky: Zeev Ofer

Zeev Ofer byl mezi lety 2001 – 2006 členem dozorčí rady firmy Falkon Capital. Tedy firmy, která od českého státu v roce 2001 odkoupila zbytkovou pohledávku českého státu vůči Ruské federaci (pocházející ještě z éry Sovětského svazu) ve výšce sto miliard korun, a to za částku zhruba pětinovou, tedy dvacet miliard. Tato kauza je dodnes považována za jeden z největších záhad české politiky a i nadále vyvolává více otázek než odpovědí. A to zejména ohledně reálných vlastníků firmy Falkon Capital, role tajných služeb během vyjednávání transakce a ohledně samotného znění smluv mezi firmou Falkon Capital a Českou republikou, které nikdy nebyly odtajněny.

V nových dokumentech Panama Papers je Zeev Ofer majitelem seychelské společnosti Rosemount International Inc., která založila stejnojmennou dceřinou společnost ve Finsku. Vzhledem k tomu, že finská dceřinka byla založena v lednu roku 2018, nejsou o ní známy další skutečnosti.

Tiskař z Litvy: Aldas Motijeunas

Tento litevský podnikatel je v současné době stíhaný za podvod s fytosanitárními certifikáty. Těmito certifikáty se musí prokázat každý, kdo chce obchodovat s rostlinami a rostlinnými produkty na mezinárodní úrovni.

Podle zjištění litevského Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality měl Aldas Motiejunas tyto certifikáty padělat v Česku ve velkém a posílat do Litvy. Tam je následně přes společnost Vantra prodával místním přepravním společnostem. Peníze z prodeje posílal na účet offshoreové společnosti Norton Holdings s účtem v Litvě. Podle předběžných údajů si tímto způsobem vydělal minimálně okolo 3 milionů eur (přibližně 81 milionů korun).

Litevská kriminálka prohledala Motiejunasův dům, auto a kanceláře vedení společnosti Vantra. Během těchto razií zabavila dokumenty společnosti Norton Holdings, padělané fytocertifikáty a okolo 40 tisíc euro (přibližně milion korun). Na základě důkazů byl Aldas Motiejunas dán do vazby, odkud byl po dvou dnech po zaplacení kauce ve výši 10 tisíc euro propuštěn. Vyšetřování nadále pokračuje.

Podnikatelé se sluncem: Petr Ondřej a Michal Bažant

Podle dokumentů, které poslalo do USA české státní zastupitelství, byli Michal Bažant a Petr Ondřej vyšetřováni pro zpronevěru, praní peněz a podvod ve firmě CE Solar s.r.o. V té byl Michal Bažant od června 2009 do prosince 2010 jednatelem a celkem ji během této doby měl připravit o více jak 83 milionů korun.

V nových dokumentech Panama Papers má Petr Ondřej firmu Gandorf Invest INC, která je registrovaná přímo v Panamě a je 99 procentním vlastníkem společnosti Cormack Trade LLC se sídlem ve Washingtonu.

Se skořápkovou firmou Cormack Trade měl podle Krajského státního zastupitelství v Brně Bažant uzavřít jménem CE Solaru smlouvu o zprostředkování služeb. Jen pár dní před uzavřením této smlouvy společnost Cormack Trade zplnomocnila Michala Bažanta spolu s Petrem Ondřejem k založení bankovního účtu Cormacku v Lichtenštejnsku a k jeho následnému spravování a provádění finančních transakcí. O dva měsíce později přišla od Cormacku faktura za zprostředkovatelské služby ve výši přes milion eur. Peníze doputovaly na lichtenštejnské konto zřízené u Valartis Bank AG.

V Česku ji přes panamskou pobočku Mossack Fonseca zakládala česká firma Waberia, a to v roce 2016, tedy v době, kdy Petr Ondřej i Michal Bažant už byli vyšetřováni policií pro možnou zpronevěru a praní peněz. Když si v březnu roku 2017 v kanceláři Mossack Fonseca všimli, že spravují firmu vyšetřovaným lidem, okamžitě se dožadovali vysvětlení ze strany českých partnerů, tedy Waberie.

Zaměstnanci Waberia odpověděli, že oni ve své databázi nenašli žádnou informaci, která by naznačovala, že by Petr Ondřej mohl být výšetřovaný, a tedy nevědí, kde je problém. Kancelář Mossack Fonseca to ale vyhodnotila jinak a v květnu 2017, tedy po více než roce fungování, firmu Gandorf Invest zrušila.

Podle posledních dostupných informací nebyli Petr Ondřej ani Michal Bažant nikdy odsouzeni. V mezinárodní databázi LexisNexis, která shromažďuje dokumenty z právních a mediálních zdrojů a kterou využívají manažeři pro obchodní rozhodování, jsou ale označeni jako vysoce rizikoví obchodní partneři. V současnosti mají další společnosti v Německu a Rumunsku.

Autoři textu: Ryan Chittum, Will Fitzgibbon, Jakub Šimák, Lukáš Nechvátal, Pavla Holcová

The post Nové české úlovky v panamské síti appeared first on investigace.cz.

Will Fitzgibbon a Ben Hallman

Ve středu 9. března 2016 dospěli zaměstnanci Mossack Fonseca k nepříjemnému zjištění. Někdo zkopíroval obrovské množství dat z jejich počítačů – e-maily, smlouvy, bankovní výpisy. Bylo odcizeno 11 a půl milionu dokumentů z nejcitlivějších klientských záznamů, ohromujících 2,6 terabajtu dat. Mossack Fonseca byla právní kancelář, která po desetiletí uchovávala finanční tajemství globálních celebrit, oligarchů a zločinců.

Každodenní zakládání skořápkových firem v daňových rájích ze dne na den přestalo být prioritou. Namísto toho, jak ukazují nově získané dokumenty Mossack Fonseca, začali zaměstnanci horečně pracovat na nové misi: zjistit, kdo byli reální klienti této firmy. Coby klíčový hráč ve světě offshoreových financí obcházela právní kancelář Mossack Fonseca po mnoho let pravidla takzvaného KYC (Know Your Client – poznej svého klienta). Toto pravidlo vyžaduje od právníků a dalších offshorových specialistů, aby identifikovali a ověřovali své klienty, a tím předcházeli napomáhání zločinu.

Během následujících týdnů zaměstnanci Mossack Fonseca zběsile psali svým partnerským bankéřům, účetním a právníkům, aby doplnili chybějící informace.

„KLIENT ZMIZEL! NEMOHU HO DOHLEDAT!!!!!!!“

napsala v březnu 2017 Nicole Didiová, švýcarská poradkyně pro správu majetku. Jako dlouholetá zprostředkovatelka pro Mossack Fonseca jednala za 80 společností založených touto firmou.

„To je absurdní,“

napsal Eliezer Panell, floridský právník, kterého rozčílily četné a chaotické žádosti od Mossack Fonseca, aby od dvou majitelů offshoreových společností získal a poslal dokumenty dokazující jejich totožnost.

„NEMŮŽEME JE ZNOVU KONTAKTOVAT jen den poté, co jsme požádali o dokumenty, a chtít něco dalšího,“ napsal. „BUDEME VYPADAT JAKO BLBÍ AMATÉŘI. To je jak v Kocourkově.“

Nové dokumenty ukazují, že Mossack Fonseca nemohla určit totožnost desítek tisíců reálných majitelů společností, které registrovala v neprůhledných jurisdikcích daňových rájů. Dva měsíce poté, co se firma dozvěděla o úniku dokumentů, stále nebyla schopna identifikovat majitele více než 70 procent z 28 500 aktivních společností na Britských Panenských ostrovech, nejfrekventovanějším offshoreovém středisku, a 75 procent z 10 500 aktivních skořápkových společností v Panamě.

Z neznalosti reálných vlastníků neboli konečných uživatelů výhod skořápkových společností založených společností Mossack Fonseca vyplývalo značné riziko. Pokud by nedodržovala pravidlo o ověření klienta, mohly firmě Mossack Fonseca hrozit žaloby i trestní stíhání.

Standardy KYC neboli „poznej své klienty“ se v průběhu let zpřísnily. Vlády několik posledních roků posilují snahy v boji proti financování terorismu a praní špinavých peněz. Podle expertů je drzost, s jakou Mossack Fonseca ignorovala tuto svou zásadní povinnost, nevídaná.

„Je nepřijatelné, aby taková firma neznala majitele jedné, natož pak tisíců skořápkových firem,“ řekl Jack Blum, americký právník, který se specializuje na daňové podvody a praní špinavých peněz. „Chybějící záznamy o tom, kdo co vlastní  napovídají, jakou levárnou se stal ‚skořápkový byznys‘. Je to nejšílenější věc, co jsem kdy viděl,“ dodal Blum.

Informace získala stejná redakce, která získala první várku uniklých dokumentů, Süddeutsche Zeitung. Záznamy nasdíleli s Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (International Consortium of Investigative Journalists, ICIJ) a jeho mediálními partnery. Jediným tuzemským členem ICIJ je investigace.cz.

Krizový štáb zasedá

Den po potvrzení úniku informací požádal právník Mossack Fonseca panamského nejvyššího státního zástupce, aby zahájil kriminální vyšetřování a „urgentně vyslechl“ novináře z Francie, Dánska, Austrálie, Spojených států a Německa, kteří v té době v Panamě natáčeli dokumentární film o Panama Papers. „Novináři nesmí opustit Panamu ani hotel Hilton, kde bydlí, dokud neposkytnou informace o tom, jak získali interní dokumenty Mossack Fonseca,“ žádal právník. Neúspěšně.

Švýcarská poradkyně Nicole Didiová byla jednou z prvních, kdo firmu ohledně dotazů novinářů kontaktoval.

„Jeden francouzský novinář chce vydat článek v novinách Le Monde, který je pro mne nepřijatelný!!!“ napsala Didiová v e-mailu, který obsahoval žlutě zvýrazněný text.

Koordinátor klientských služeb z Mossack Fonseca, Jorge Cerrud, se pokoušel Didiovou uklidnit po telefonu: „Promluvím s naším PR oddělením a pomůžeme vám připravit se na eventuální další kontakt s novináři,“ napsal Cerrud později v e-mailu.

Po zveřejnění Panama Papers 3. dubna 2016 se začaly do právnické firmy valit telefonáty a e-maily. Ze záznamů vyplývá, že zaměstnanci začali používat speciální krizovou e-mailovou adresu CrisisCommittee@mossfon.com.

Zachraň, co se dá

Kromě úsilí o zjištění totožnosti klientů se v kanceláři Mossack Fonseca snažili také snížit dopad uniklých informací. Firma sdělila svým klientům a zprostředkovatelům, že nainstalovala firewall pro odrážení počítačových útoků a zavedla systém šifrování e-mailů a souborů týkajících se nejcitlivějších částí offshoreového průmyslu – tedy, kdo co opravdu vlastní. Z e-mailů také vyplývá, že Mossack Fonseca najala konzultanty pro vztahy s médií, kteří měli za úkol zprostředkovat „naši verzi událostí“. Kontaktovala také takzvané ambasadory oboru, kteří měli veřejně firmě projevit podporu.

„Ochrana a bezpečnost informací je naší nejdůležitější prioritou,“ sdělila Mossack Fonsseca klientům v oznámení v květnu 2016 po zveřejnění kauzy Panama Papers. „Znovu se omlouváme za složitou situaci, kterou vyvolal tento nezákonný únik informací.“

V týdnech a měsících po zveřejnění kauzy obdržela firma od regulačních úřadů a státních orgánů sérii dotazů. Vlády zahájily vyšetřování společností založených nejvytíženějšími pobočkami Mossack Fonseca včetně Panamy, Britských Panenských ostrovů, Samoy, Seychel a Anguilly. V dubnu 2016 požádal firmu seychelský úřad pro finanční služby, který reguluje operátory podobné firmě Mossack Fonseca a má za cíl zabraňovat zneužívání offshoreových podniků, o odhalení vlastníků aspoň části celkem z 5379 společností aktivních na souostroví.

Jeden ze způsobů, kterým se Mossack Fonseca vyhýbala přísným pravidlům ověřování klientů, bylo spoléhání na externí právníky jako garanty reputace a strážníky totožnosti skutečných vlastníků společností. Z interních e-mailů vyplývá, že zaměstnanci jeden druhému potvrzovali, že možná nebudou schopni dostát dotazům od úřadu, a diskutovali o možném riziku, že firma přijde o povolení v zemi podnikat.

„Časem stejně zanikne“

Nejprve Mossack Fonseca zkusil klienty přesvědčit, aby zůstali firmě loajální i přes zuřící právní a PR bouři. Firma snížila poplatky a nabídla klientům změnu jména jejich skořápkových firem, aby jejich podnikatelské aktivity mohly diskrétně pokračovat. Mossack Fonseca se snažila pomoct některým klientům i tím, že změní svůj vlastní název. V Samoi se Mossack Fonseca přejmenovala na Central Corporate Services Ltd. v Panamě převedla Mossack Fonseca klienty do firmy Orbis Legal Services, která najala některé zaměstnance Mossack Fonseca, aby „zachovala úroveň služeb“.

Další klienti ale jen přesunuli své firmy k jiným poskytovatelům offshoreových služeb v daňových rájích, jako například na Guernsey, na Britské Panenské ostrovy a na Kypr.

„VAŠE SPOLEČNOST JE NESPOLEHLIVÁ A NEDŮVĚRYHODNÁ ———- BYE BYE,“ napsal zprostředkovatel Jeffrey Davies z Lucemburku.

Od klientů začaly přicházet informace, že banky odmítají přijmout nebo provést jakékoliv platby pro Mossack Fonseca. V květnu 2016 firma oznámila klientům, že zavírá svou kancelář na ostrově Man, britském závislém korunním území v Irském moři. Brzy následovalo uzavření kanceláří na Jersey a v Hongkongu.

Později ve stejném roce Fonseca a Mossack oznámili, že z firmy, kterou založili, odcházejí. Okleštěná podoba Mossack Fonseca bude nadále fungovat ještě několik let, aby splnila stávající závazky, ale „časem zanikne“, stálo v e-mailu klientům.

Panamská Generální prokurátorka, Kenia Porcell, nazvala Mossack Fonseca „kriminální organizací, jejímž posláním je skrývat peněžní aktiva podezřelého původu“. Nařídila zatčení Jurgena Mossacka a Ramona Fonsecy na základě obvinění z praní špinavých peněz. Oba muži, kteří vinu odmítají, strávili několik měsíců ve vězení. Později byli propuštěni na kauci.

„Žalobci se snaží získat důkazy o zločinu, který neexistuje,“ načmáral Mossack do bloku ve vězeňské cele. „Kdyby toto bylo Španělsko v době temna, upálili by nás na hranici.“

Mossack a Fonseca byli propuštěni v dubnu 2017. O rok později byla firma nesoucí jejich jméno nadobro uzavřena. V květnu 2018 panamští žalobci sdělili obvinění z praní špinavých peněz dalším deseti zaměstnancům Mossack Fonseca, a to v rámci brazilské úplatkářské kauzy Lava Jato. Podle novin Süddeutsche Zeitung je Mossack nadále vyšetřován žalobci v německém Kolíně nad Rýnem jako komplic daňových úniků.

The post Panika v Panamě appeared first on investigace.cz.