Investigativní novináři z několika evropských zemí upozorňují na nekalé nakládání s evropskými dotacemi v druhé části série nazvané The Organised Crime and Corruption Watch. V České republice zahájila evropská prokuratura EPPO jen za loňský rok 36 nových vyšetřování, jedno z nich se týká bývalého zaměstnance prezidentské kanceláře Vratislava Mynáře. V různém stádiu jsou za dotační podvody stíháni poslanec Andrej Babiš nebo osoby napojené na subvence ve sportu. Na Slovensku si na dotace obnovitelných zdrojů zase brousila zuby italská mafie. V Polsku pak používali politici evropské peníze na pořádání večírků, v Bulharsku za ně naopak renovovali své vily. A v Maďarsku tamní zastupitelé čerpali peníze na zábavní park, který nikdo nepoužíval, a tak ho po několika letech zbourali.

Podvody s DPH a další probíhající vyšetřování 

Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO) zahájil v Česku 36 nových vyšetřování, čímž se jejich celkový počet zvýšil na 54. Ve srovnání se Slovenskem, zemí o polovinu menší, vede Česká republika v počtu aktivních vyšetřování o devět případů. Souhrnná škoda se odhaduje na více než 6,4 miliardy korun, z čehož podvody s DPH tvoří více než 75 % škody. Většina těchto případů spadá do oblasti výdajů mimo veřejné zakázky: jedná se o druh podvodu spáchaného formou falešných nebo neúplných dokladů, který vede k neoprávněnému zadržení finančních prostředků z rozpočtu EU. V roce 2022 podal EPPO v Česku první žalobu na tři fyzické a tři právnické osoby obviněné z dotačního podvodu, jenž stál český rozpočet i rozpočet EU přibližně 5,5 milionu eur. Česko bylo rovněž zapojeno do rozsáhlého podvodu s DPH v Německu, týkal se platinových mincí, a to prostřednictvím praní špinavých peněz organizovaným v České republice. 

EPPO v současné době také vyšetřuje možný dotační podvod české společnosti Hopax v hodnotě téměř 45 milionů korun. Firma, která vyrábí ocelové konstrukce a montuje průmyslové haly, podle policie nadhodnotila cenu strojů, nakoupených za dotace EU. 

Evropský prokurátor se rovněž zajímá o Vratislava Mynáře, vedoucího kanceláře bývalého prezidenta Miloše Zemana, kvůli údajnému dotačnímu podvodu ve výši přes 6 milionů korun. Peníze putovaly na rekonstrukci sportovního areálu v Osvětimanech. V roce 2021 byl Mynář obviněn z trestného činu poškozování finančních zájmů Evropské unie a dotačního podvodu, a přestože peníze vrátil, je stále stíhán.

Čapí hnízdo a zemědělské dotace

Zřejmě nejznámější případ možného dotačního podvodu z prostředků EU je v České republice spojen s vyšetřováním farmy Čapí hnízdo poslance Andreje Babiše. Policie se Čapím hnízdem začala zabývat kvůli podezření, že Babišova společnost Agrofert skrytě lobbovala za změnu dotačních pravidel ve svůj prospěch.

Farma provozovaná Agrofertem čerpala více než padesátimilionové dotace z vládního programu pro malé a střední podniky. Žalobce problém vidí právě v zařazení do této kategorie, protože firma byla součástí ziskového Agrofertu. Babiš jakékoli spojení s Čapím hnízdem popřel. V lednu 2023 byl sice zproštěn obžaloby, ale státní zástupce Jaroslav Šaroch se proti rozsudku odvolal. Navrhuje zrušit osvobozující rozsudek a případ vrátit k soudu.

V roce 2019 Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) rozhodl, že neproplatí dotace holdingu Agrofert, který ovládá bývalý premiér Andrej Babiš, a podnikům rodiny někdejšího ministra zemědělství Miroslava Tomana. SZIF tak rozhodl na základě předběžné auditní zprávy Evropské komise, která se týkala Tomanova střetu zájmů v souvislosti s projekty společnosti Agrotrade. Tu z 80 procent vlastní ministrův otec Miroslav Toman starší. Agrotrade získal dotaci ve výši 80 tisíc eur na svou dceřinou drůbežářskou společnost. Toman jakýkoli střet zájmů popřel a uvedl, že samotná zpráva zmiňuje skutečnost, že dotyčné projekty byly schváleny před jeho nástupem do funkce. Evropská komise v roce 2021 šetření nakonec ukončila.

Přečtěte si

Impérium AB 2.0: Databáze firem a dotací Andreje Babiše

Sportovní dotační podvod 

V roce 2017 obvinila policie tři osoby a jednu firmu v korupční kauze související s dotačními programy ministerstva školství na podporu sportu. Zatčen byl tehdejší šéf Fotbalové asociace ČR Miroslav Pelta a šéf České unie sportu Miroslav Jansta. Oba byli obviněni z nezákonného rozdělování dotací ve prospěch Fotbalové asociace České republiky a dalších vlivných osob. Soud Peltu původně odsoudil k šesti letům vězení, pětiletému zákazu výkonu funkce ředitele společnosti a pětimilionové pokutě. Odvolací senát rozsudek zrušil, ale minulý týden soud trest potvrdil. Odsouzena byla i někdejší náměstkyně ministryně školství Simona Kratochvílová, která se hájila tím, že jen plnila úkoly, jež dostávala od své nadřízené Kateřiny Valachové. 

Obnovitelné zdroje na Slovensku a ‘Ndrangheta

V roce 2009 začal na Slovensku italský podnikatel Antonino Vadala, napojený na mafii ‘Ndrangheta, plánovat 70milionový energetický projekt nedaleko Banské Bystrice. Na místě měly vzniknout dvě továrny na výrobu fotovoltaických panelů a velká solární elektrárna. Projekt postupoval hladce, příslušný městský úřad nabídl výhodné podmínky pronájmu několika hektarů pozemků a Úřad pro regulaci síťových odvětví (ÚRSO) přidělil budoucí elektrárně cenné povolení k připojení do sítě. Kromě zelené energie se plánovalo i vytvoření 300 pracovních míst, jedno ani druhé se však nikdy neuskutečnilo. 

Projekty na výstavbu společně s úředními povoleními totiž Vadala a jeho obchodní partneři rozprodali. Podle odhadů si tak mohli přijít v přepočtu na přibližně 300 milionů korun. Zůstalo po nich jen nezaplacené nájemné za pozemky. 

Antonino Vadala chtěl rozjet podnikání i v Česku, kde v roce 2017 koupil zavedenou firmu a přejmenoval ji na Vadala Group CZ. Není ale jasné, čím se společnost měla zabývat, v obchodním rejstříku uvádí pouze obecné informace. Ostatně samotný Vadala toho u nás již moc nestihl. V roce 2018 jej Slovensko vydalo k trestnímu stíhání do jeho vlasti, kde si nyní odpykává trest za obchod s drogami. 

Přečtěte si

Solární narkobaroni

Polský recept na dotační podvody 

Podle Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) v posledních letech v Polsku narůstá zpronevěra prostředků EU. V letech 2006 až 2013 bylo v Polsku vedeno celkem 17 vyšetřování, k nimž OLAF vydal doporučení. V letech 2015 až 2021 se celkový počet zvýšil na 36. 

V červnu 2013 se v krakovském kině Kijów sešli nejvlivnější politici malé a v té době nepříliš významné pravicové strany Solidarna Polska. Oficiálně vystoupili na klimatické konferenci, ve skutečnosti se ale jednalo o sjezd strany, kterého se zúčastnili její lídři Zbigniew Ziobro a Jacek Kurski. Akce uspořádaná za zpronevěřené prostředky Evropského parlamentu stála 40 tisíc eur (tedy něco přes milion korun). V roce 2015 se Ziobro stal ministrem spravedlnosti a o rok později generálním prokurátorem. Dnes mu podléhají všichni prokurátoři v Polsku. Kurski měl také štěstí, neboť se stal šéfem TVP, tedy státní propagandistické televize. 

Zpronevěra je trestná ve všech zemích EU. Polská prokuratura – podřízená Ziobrovi – na akci z roku 2013 ale žádné nesrovnalosti neshledala a v roce 2019 od vyšetřování upustila.

V Polsku je většina důležitých státních orgánů řízena jedním politickým subjektem. Populistická koalice Sjednocená pravice, která je u moci od roku 2015, rozhoduje o rozdělování prostředků EU a zároveň řídí instituce odpovědné za stíhání korupce. Centrální protikorupční úřad (CBA) podléhá ministru Mariuszovi Kamińskému, poslanci vládnoucí strany Právo a spravedlnost. V roce 2015 byl Kamiński odsouzen za zneužití pravomoci, polský prezident Andrzej Duda (rovněž ze strany Právo a spravedlnost), zvolený několik měsíců předtím, mu ale v témže roce udělil milost. 

Polsko je jedním z pěti členských států (Dánsko, Irsko, Švédsko a Maďarsko), které nespolupracují s Úřadem evropského veřejného žalobce (EPPO). V otevřeném dopise adresovaném Evropské komisi z února 2022 tento úřad zdůrazňuje, že kdykoli vede přeshraniční vyšetřování, není z Polska schopen shromáždit důkazy, takže jeho schopnost bojovat proti trestné činnosti zaměřené na rozpočet Unie je „systematicky omezována“.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Ukradené miliony z fondu EU

Neúspěšný zábavní park v Maďarsku

Maďarské investigativní centrum Átlátszó odhalilo případ zneužití prostředků EU v souvislosti se zábavním parkem pro cyklisty, který byl loni na podzim zrušen. Po sedmi letech se vedení města Hatvan, ležícího na severu Maďarska, rozhodlo park odstranit, protože nemělo smysl jej udržovat v provozu. 

Zážitková atrakce byla vybudována za zhruba 370 tisíc eur (něco přes 8 milionů korun). Od té doby park navštívilo pouze 55 lidí, což znamená, že každý cyklista stál evropské daňové poplatníky asi 150 tisíc korun. Mezi lety 2018 a 2022 do areálu dokonce zavítala jen jedna osoba. Město musí prostor bývalého parku ještě vyklidit, radní už ale plánují výstavbu nového cykloparku. 

Nízký počet návštěvníků mohl být způsoben tím, že některé části zážitkové stezky byly poměrně nebezpečné i pro zkušené cyklisty. Jeden cyklista byl v roce otevření (2016) vážně zraněn. Uprostřed trasy byl skokánek a závěrečný úsek vedl přímo do řeky – tam byla postavena betonová zeď, aby zadržela ty, kteří přijíždějí vyšší rychlostí, není tedy divu, že sportovec došel k újmě. Trasu mohli cyklisté využívat pouze na vlastní nebezpečí a po předchozí registraci.

Když se čerpají dotace, lítají třísky

Podobně jako park pro cyklisty dopadla i další maďarská atrakce. Jak zjistili novináři z Átlátszó, starosta města Nyírmártonfalva získal na projekt vybudování 50 metrů dlouhého chodníku v korunách stromů dotaci ve výši 166 tisíc eur (necelé 4 miliony korun). Při stavbě chodníku byl ale les, který jej měl obklopovat, bohužel vykácen, takže místo procházky baldachýnem z větví a listů mohou návštěvníci nyní chodit po vyvýšené konstrukci s výhledem na holinu plnou pařezů.

Starosta obce Mihály Filemon získal dotaci jako soukromá osoba prostřednictvím Programu rozvoje venkova. Podle registru žádostí o dotace EU si o subvenci zažádal v roce 2018, získal ji v roce 2021 a mezi tím se v roce 2019 stal starostou. Patří mu také pozemek, na němž stavba stojí. 

S Átlátszó starosta mluvit nechtěl, poskytl ale rozhovor maďarské televizi ATV. V něm uvedl, že vzhledem k tomu, že výběrové řízení trvalo čtyři roky a ceny stavebních prací se za tu dobu zvýšily, les vykáceli a dřevo prodali, aby mohli financovat rozdíl mezi plánovanými a skutečnými investičními náklady.

Kuriózní případ vil politiků v Bulharsku 

Investigativní novináři z bulharského média BIRD upozorňují, že přestože podvody s EU fondy aktivně popisují, země vykazuje minimální snahu defraudacím zamezovat. Souvisí to s obecnou neochotou bulharské prokuratury stíhat korupci spojenou s politiky. Za zpronevěru prostředků EU tam byla doposud obviněna a souzena pouze jedna osoba, která dostala pokutu v přepočtu přes 50 tisíc korun. 

Zpráva EPPO z roku 2021 přitom uvádí, že v Bulharsku probíhá 98 vyšetřování dotačních podvodů. Odhadovaná škoda činí 427 milionů eur (něco přes 10 miliard korun). Bulharsko je ale zároveň třetí zemí v pořadí členských států EU co do počtu nahlášených podnětů. Podle BIRD to lze vysvětlit protikorupční aktivitou bývalé vlády Kirila Petkova, jenž byl v červnu loňského roku odvolán z funkce. Petkov a jeho tým byli v otevřeném konfliktu s generálním prokurátorem Ivanem Geševem. Ve svém úřadě dokonce otevřeli speciální kancelář, která bezpečným způsobem předávala zprávy EPPO, a to bez vědomí Geševa a bulharských státních zástupců. 

Bulharští investigativní novináři v minulosti odhalili rozsáhlé podvody s evropskými penězi určenými na rozvoj turistické infrastruktury na venkově. Místo turistických penzionů si za tyto peníze ale politici stavěli nóbl vily pro své osobní potřeby. Odhalení sice vyvolalo skandál, nicméně zainteresovaným osobám majetky zabaveny nebyly a několik málo případů, jež skončilo před soudem, se prozatím vleče bez konkrétních výsledků. 

OLAF „penziony“ vyšetřoval a dospěl k závěru, že u všech 377 projektů došlo k nesrovnalostem ve financování. Místo vymáhání peněz od podvodníků však celá záležitost zůstala na bedrech bulharských daňových poplatníků, kteří do rozpočtu EU vrátili 23 milionů eur (přes půl miliardy korun). V roce 2021 OLAF v Bulharsku zaznamenal i podvody spojené s propagací zemědělských produktů, s pěstováním vinné révy a zalesňováním.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

Autorka české verze: Zuzana Šotová
Autor úvodní grafiky: MidJourney, prompt design Josef Šlerka

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Podvodů přibývá, vyšetřování vázne appeared first on investigace.cz.

Českou republikou rezonuje nadcházející volba nové hlavy státu. Tématem se zabývá i Josef Šlerka ve své mimořádné podcastové sérii. S politoložkou Lenkou Hrbkovou z Masarykovy univerzity, novinářem Davidem Klimešem, volebním sázkařem Michalem Sirovým a sociologem Danielem Prokopem z výzkumné organizace PAQ Research, hovořili například o nových okolnostech nadcházející volby a dynamice, kterou vytvářejí tři vedoucí kandidáti.

V sérii, jež volně navazuje na podcasty o parlamentních volbách v roce 2021, hosté debatovali o faktorech, které se už nepromítají do dosavadních volebních průzkumů. Jedním z nich bylo neočekávané odstoupení Josefa Středuly ve prospěch Danuše Nerudové. Podle sociologa Prokopa to ale bude mít na samotnou volbu jen minimální vliv a rozhodnutí odborářského bosse spíše ovlivní medializaci Nerudové, a to v pozitivním slova smyslu.

Dalším takovým faktorem je čerstvý soudní verdikt, jenž zprostil Andreje Babiše viny v kauze Čapí hnízdo. To může zkomplikovat jakoukoliv negativní kampaň, o kterou se mohou pokusit Petr Pavel a Danuše Nerudová. Jak uvádí Klimeš, ať už by šlo o Babišovo odsouzení nebo osvobození, výsledek nemá velký vliv na Babišův volební tábor. „Rozhodnutí soudu je důležitější pro tu volební skupinu, která by Babiše stejně nevolila.”

Na rozdíl od dvou předcházejících prezidentských voleb dominují v předvolebních výzkumech více než dva kandidáti. Jak podotýká Klimeš, současný výběr proto neumožňuje voličům udělat z voleb pomyslné referendum a navíc se v kandidátech voliči snáze najdou.

Přečtěte si

O volbách a datech I.

Hosté podcastu se shodli, že vedoucí kandidáti nyní potřebují upevnit své pozice, přičemž nejvíce bude záležet na kampani Danuše Nerudové. Pokud by se ale rozhodla jít cestou negativní kampaně, podle politoložky Hrbkové by se jí to mohlo vymstít. „Negativní kampaň může vytvořit stejně negativní odezvu, především pokud se týká osobních záležitostí. Ostatně je prokázáno, že tato strategie není pro ženy často vítězná.”

Autorka textu: Kamila Plzáková
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post O prezidentských volbách a datech I. appeared first on investigace.cz.

„Měl jste někdy offshorovou firmu v Karibiku?“ Tak zní otázka, kterou chci položit premiéru Andreji Babišovi ještě před publikováním série našich článků týkajících se jeho osoby v projektu Pandora Papers. Povede se to, dokonce dvakrát, a to při dvou různých příležitostech. Poprvé na červeném koberci, po němž kráčí k Městskému divadlu v Ústí nad Labem na společnou tiskovou konferenci s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Podruhé, když jde k autu po tiskové konferenci v areálu elektrárny Prunéřov. Andrej Babiš ale ani jednou neodpoví.

Pronásledujete mě

Dvě konfrontace „v terénu“ jsou poslední, na minimum redukovaný pokus, jak přimět premiéra Babiše, aby na téma svých offshorových firem na Britských Panenských ostrovech, ve Washingtonu a v Monaku, přes které koupil nemovitosti ve francouzském Mougin, řekl alespoň slovo.

Příležitostí měl během září dost, ani na jednu výzvu však nereagoval.

První žádost o rozhovor mu za všechna média zúčastněná v projektu Pandora Papers odeslali kolegové z Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ ) už 16. září 2021. Když nereagoval, ICIJ mu 20. září zaslalo tři stránky, 18 velmi konkrétních otázek, které jeho offshorové podnikání rozebíraly ze všech stran. Seznam všech otázek naleznete v naší Neprůstřelné sekci. Kolegové z BBC poslali své dotazy pro jistotu také Janě Adamcové z Úřadu vlády, stejně jako mluvčímu ANO Martinu Vodičkovi. Odpovědi byly urgovány i telefonicky.

Andrej Babiš celou záležitost naprosto ignoroval, nenapsal ani to, že se nebude vyjadřovat.

Nezbývalo proto nic jiného, než za ním během předvolební kampaně vyrazit do terénu. Štáb britské BBC 25. září zamířil do Královéhradeckého kraje, kde Babiš podepisoval svou novou knihu Sdílejte, než to zakážou a později se procházel na připravované akci záchranných složek.

„Chceme se vás zeptat na vaše nemovitosti ve Francii. Proč jste k jejich nákupu použil offshorovou firmu a proč jste je nepřiznal? Proč jste k nákupu nemovitostí použil tak komplikované schéma?“ volal na premiéra reportér BBC Rory Tinman z dálky a přes záda jeho bodyguardů. Když se v jeden moment pokusil dostat k Babišovi blíž, bodyguard v kostkované košili s černými brýlemi na čele ho odhodil na blízké hasičské auto.

Na otázky Babiš neodpověděl. Zato se na novináře BBC obořil: „Když mě chcete natáčet, musíte mě požádat o souhlas. Pronásledujete mě celý den, aniž byste mě požádali o dovolení.“

Když Babiše konfrontovali reportéři BBC…

Zdroj: @guardian pic.twitter.com/3S4dUgDRc2

— Filip Titlbach (@FilipTitlbach) October 3, 2021

Není místo

Další příležitost položit premiéru Babišovi alespoň nějakou otázku se naskytla 29. září, během společné tiskové konference s premiérem Orbánem v ústeckém divadle. Za investigaci.cz se na tuto akci chceme akreditovat hned tři, pro jistotu proto volám jedné z mluvčích vlády, Veronice Beníškové, jež má akreditace na starost. „Není problém, že nás bude z jedné redakce víc?“ ptám se. Říká, že není, počet míst prý není nijak omezen.

Nezávisle na sobě vyplňujeme akreditační formulář stejně jako kolegové z Le Monde či z německé NDR/WDR. Z Úřadu vlády nám ale postupně přicházejí e-maily podobného znění: „Z důvodu omezené kapacity tiskového sálu v ústeckém divadle Vás na tiskovou konferenci nemůžeme akreditovat.“

Rozhodneme se tedy improvizovat a do Ústí nad Labem navzdory zamítnuté akreditaci vyrážíme. Před divadlem poprosím dva jiné novináře, kteří akreditaci mají, zda by na tiskovce moji otázku – „Měl jste někdy offshorovou firmu v Karibiku?“ – nepoložil někdo z nich. První mě odmítne s omluvou, že má možnost jít i na následující (médiím ještě více uzavřený) „mítink s občany“ a organizátoři z ANO ho varovali, že jestli bude na tiskové konferenci klást nepříjemné dotazy, na mítink může zapomenout. Druhého kolegu otázka pobaví a slibuje, že pokud bude příležitost, tak ji položí. (Neuspěje, počet dotazů byl omezený, dostalo se jen na maďarskou televizi, Českou televizi a Prima CNN.)

Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš

Akreditovaní novináři se pomalu trousí do divadla. Dva muži s košťaty ještě zametají červený koberec, natažený od silnice k divadlu, aby na něm při příjezdu premiérů – kteří obědvali na ústecké Větruši – nebylo ani smítko. Kolona vládních aut také vzápětí přijíždí, z jednoho vystupuje premiér Babiš.

V ten moment se rozhodnu, vyrazím za ním a chvíli jdu po jeho boku na červeném koberci. „Pane premiére, jsem Čápová z investigace.cz, mám dotaz: Měl jste někdy offshore v Karibiku?“ stihnu říct svou otázku, než mě muž z ochranky odstrčí se slovy: „Ustupte, bude tiskovka, pak se zeptáte.“ Premiér Babiš na mě ani nepohlédne, kráčí dál po červeném koberci, jako by neviděl a neslyšel.

Obdobného přivítání se Orbánovi dostalo i u ústeckého divadla. pic.twitter.com/ugvEltakdG

— Adéla Karásková Skoupá (@skoupaa) September 29, 2021

Červený seznam

Před tiskovou konferencí v ústeckém divadle vzbudil rozruch seznam na stolku za dveřmi, podle kterého organizátoři novináře buď pustili, nebo nepustili dovnitř. Někteří z těch, kdo požádali o akreditaci, na něm byli vybarveni žlutě, jiní červeně. Z celkem asi devadesáti novinářů se jich na „červený seznam“ dostalo devatenáct.

Byli mezi nimi právě lidé z Le Monde, NDR/WDR či investigace.cz, tedy z médií, která spolupracovala na projektu Pandora Papers. „Na místě jsem zjistil, že moje jméno je na červeném seznamu stejně tak jako jména dalších zahraničních, ale i českých novinářů. Nevíme, proč nás tam nepustili,“ řekl pak Radiožurnálu zpravodaj Le Monde pro střední Evropu Jean-Baptiste Chastand.

Červenou také dostal třeba režisér Vít Klusák a jeho tým. Klusák v roce 2015 natočil o Babišovi situační portrét Matrix AB, který se současnému premiérovi ani trochu nelíbil. Začátkem září pak doprovázel Babišova syna Andreje na volební mítink, kde Babiš mladší konfrontoval svého otce s výčitkou, že ho zatáhl do svých her kolem farmy Čapí hnízdo.

Naopak novináři, od nichž se dalo očekávat, že nebudou klást nepříjemné otázky, se na ústeckou tiskovou konferenci dostali i bez akreditace. Například bývalý šéfredaktor Lidových novin István Léko, jehož jméno bylo pod seznamem akreditovaných dopsáno rukou. Právě tento novinář je známý svou loajalitou a servilností k Andreji Babišovi, předtím, než vedl Lidové noviny z premiérova svěřenského fondu, mu Babiš financoval mediální projekt Česká pozice. „Ročně dávám na Českou pozici 20 milionů korun,“ řekl Babiš v roce 2013. „Zbytek si István musí někde naškrábat.“

Proti omezování svobodné žurnalistické práce, kterou tato forma seznamu zjevně představuje, se později ohradil Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu (CZ IPI) a Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNZ), stejně jako francouzský syndikát novinářů.

Mikrofon vám nedáme

Další příležitost položit premiéru Babišovi zmíněnou otázku se naskytla hned o den později, 30. září, kdy měl společnou tiskovou konferenci s ministrem průmyslu a zároveň dopravy Karlem Havlíčkem a šéfem ČEZu Danielem Benešem v areálu elektrárny Prunéřov.

Na tuto tiskovou konferenci se investigaci.cz, stejně jako kolegyním z televize NDR/WDR, podařilo akreditovat bez problémů. Napadlo nás, že důvodem by mohl být fakt, že tyto akreditace nevyřizoval Úřad vlády ani ANO, ale tisková mluvčí ČEZu Soňa Holingerová.

Ani tady ale mikrofon do ruky nedostanu. Ačkoli se hlásím hned od začátku, tisková konference je ukončena ve chvíli, kdy bych měla dostat slovo, protože nikdo jiný se s dalším s dotazem už nehlásí.

Vyrazím proto za premiérem, odcházejícím v obležení bodyguardů směrem k autu. Do bezprostřední blízkosti Andreje Babiše mě ale muži z ochranky nepustí, ať se hnu, kam se hnu, narážím na jejich těla. Otázku sice řeknu tak nahlas, že ji premiér musí slyšet, ani tentokrát však neodpoví. Můj plán probojovat se až k autu, dát nohu mezi dveře, a mít tak premiéra na chvíli tváří v tvář pro sebe, vinou dobré práce ochranky nevyjde.

The post Andrej Babiš: Zeptej se, když to dokážeš appeared first on investigace.cz.

The post Pandora Papers: Často kladené dotazy appeared first on investigace.cz.

Během tří jarních měsíců kraje České republiky utratily za nákup respirátorů FFP2 více než 200 milionů korun. Míru nepřipravenosti státu a jeho institucí na krizi, byť premiér i někteří ministři ještě před začátkem pandemie koronaviru tvrdil opak, dokazuje fakt, že tyto ochranné pomůcky kraje většinou nakupovaly, kde se dalo. Nouzovou situaci zachraňovaly firmy zabývající se vším možným – namátkou výrobou látkových plen, prodejem vzduchovek a pyrotechniky či budováním solárních elektráren. Zároveň šlo o výhodný byznys: zoufalý stát jim ochotně platil miliony za zboží, jež získaly díky kontaktům v Číně nebo od firem, které takové kontakt měly. Naopak firem, jež mají v popisu práce produkci a prodej zdravotního či ochranného vybavení, byla mezi dodavateli menšina. Plyne to z dat, která si investigace.cz podle zákona o svobodném přístupu k informacím od krajů vyžádala. Za čísly se skrývají napínavé příběhy těch, kdo v nečekané situaci dokázali rychle jednat. 

Pojďme udělat byznys

„Když jsem si šel v sobotu ráno zacvičit, volal mi kamarád. Říkal, že má třicet tisíc respirátorů a jestli nějaké nechci,“ vzpomíná na začátek svého koronavirového úspěchu David Snášel, majitel firmy Black Consulting. Právě jeho podnik patří mezi vítěze boje o dodávky krajům. Respirátory od něj koupil Plzeňský, Středočeský a Jihočeský kraj (obchodovat se třemi kraji se povedlo jen dalším dvěma firmám, Adler Czech a Titan). Black Consulting také náležel k trojici dodavatelů, kteří za respirátory utržili nejvíce. První se 45 miliony korun byla firma Datura, Black Consulting byl s více než 25 miliony druhý, třetí místo obsadil Adler Czech, jemuž kraje zaplatily skoro 23 milionů korun. 

Na pomyslných stupních vítězů stanul Black Consulting ještě jednou, jeho respirátor byl za třetí nejvyšší cenu. Zatímco zmíněné firmy Adler Czech a Datura prodávaly respirátory za 90 korun a Titan za nejvýše 92 korun, Snášelova firma si v březnu, kdy byl osobních ochranných pomůcek katastrofální nedostatek, za jeden respirátor třídy FFP2 účtovala 190 korun.

Přehled nákupu respirátorů FFP2 – KN 95 (úplný seznam zde na odkazu)

Kamarád chtěl Snášelovi nějaké respirátory prodat pro lidi pracující v jeho firmách, kterých má celkem patnáct a spektrum jejich činnosti má značný rozptyl. Například Black Consulting, jenž prodával krajům respirátory, se věnuje marketingu a public relations. Na svých stránkách nabízí lobbing, doslova „ovlivňování legislativy tak, aby byla příznivá při uskutečňování podnikatelských záměrů“, a chlubí se „detailní znalostí struktury české politické scény, fungování politických rozhodovacích mechanismů a distribuce reálné moci“. Jiná Snášelova firma LED Multimedia zase nabízí síť digitálních velkoplošných obrazovek v krajských městech. Na začátku jeho kariéry ale byla firma Mafia Records, pořadatel koncertů a turné ve stylu RnB a hip hopu, jež vznikla na konci roku 2008.

Pro Davida Snášela rok 2008 nezačal dobře. Bylo mu něco přes dvacet a dostal podmínku za pěstírnu konopí. „Se známým jsem chtěl vyrábět konopné oblečení,“ vzpomíná. „Sehnal jsem peníze na rozjezd, ale skončilo to průšvihem.“ Ze začátku prý netušil, jak se věci mají, později už ano, ale bál se o vložené finance: „Měl jsem je půjčené, nechtěl jsem o ně přijít.“ V roce 2008 se ale zároveň odpíchl ode dna. Mladík z Tábora, který se pohyboval na hiphopové scéně, založil společnost Mafia Records a díky turné kapely Kontrafakt, které sponzoroval mobilní operátor, zaplatil své dluhy. O následující spolupráci s rapperem Rytmusem pak Snášel říká, že mu vydělala „první milion“.

Když se dralo k moci hnutí ANO, učaroval Snášelovi jeho lídr a současný premiér Andrej Babiš. „Jednou jsem se vrátil z koncertu s Rytmusem, zapnul jsem televizi a mluvil tam Babiš,“ vzpomíná. „Říkal, že všichni jsou kokoti, blbci a kradou. Pomyslel jsem si, hele, ten je dobrej, takovej přímej, ten se mi líbí.“ Snášel nelenil, Babišovi napsal pochvalný e-mail a brzy nato prý za ním přišli lidé z táborského ANO, jestli by nechtěl k nim do strany. Odmítl, ale zorganizoval ANO mítink v Táboře.

Tady se osobně potkal s Babišem, „povídali si o životě“ a pak ho Babiš pozval na Čapí hnízdo. Hledal tehdy tváře nového hnutí a Snášel se mu líbil. „‚Nechci dělat politiku,‘ říkal jsem,“ vzpomíná na setkání s miliardářem. „Víte co, pojďme radši udělat nějaký byznys.“ Tehdy měl Snášel dvě velkoplošné obrazovky a potřeboval investora, aby mohl koupit další. A opravdu ho v Babišově Agrofertu našel a ten se stal na čtyři roky většinovým vlastníkem LED Multimedia. Spolupráce skončila před dvěma lety, Snášel říká, že si podíl od Agrofertu zase koupil zpět. 

 

Česká dotační bažina

110 korun pro překupníky

Chvíli po zmíněném telefonu před ranní rozcvičkou Snášelovi došlo, že respirátory budou dobrý byznys. „Vzpomněl jsem si, jak si hejtmani v televizi stěžovali, že je nemají,“ říká. Navzdory víkendu proto zamířil do své kanceláře, sepsal nabídku a poslal ji na všechny kraje. Během chvíle se byznys rozjel. „Za hodinu mi volal přímo pan hejtman Plzeňského kraje,“ říká podnikatel. „Chtěl dodávku hned, ještě ten den. Volal jsem kamarádovi, ať mi připraví fakturu a zboží.“

Kamarádem byl Tomáš Pelikán, jediný společník pražské firmy Central Import. Na internetu si lze o této firmě zjistit, že obchoduje s mobilními telefony, a soudě podle stížností zákazníků nemá zrovna nejlepší pověst. „Prodávají repasované telefony a vydávají je za nové,“ napsal letos jeden z nich. „Displej bliká, reproduktor chrčí, systém je extrémně zpomalený.“ Respirátory nakonec prodala firma Central Import nejen přes Snášela, ale i přímo – pět tisíc jich od ní koupil Jihočeský kraj, kus za 125 korun (Black Consulting je ve stejné době prodával za 190 korun). Majitel firmy Pelikán se s námi odmítl bavit.

Zpočátku David Snášel nakupoval respirátory od svých českých známých, později se mu podařilo nějaké zakoupit i v Číně. Prodal je nejen třem krajům, ale také městu Ostrava a státnímu podniku Čepro. Vedle Central Importu je v Česku koupil od společností Evropské bytové domy či Love Trouble. 

V případě Evropských bytových domů je ohledně bližších informací internet zvlášť skoupý. Na jejich stránce ebdas.cz se lze dočíst, že „společnost se primárně zabývá výstavbou a správou bytových domů“, nabízí také údržbu, úklid a ostrahu nemovitostí a její „cíl je spokojený zákazník“. Kromě toho převáží auta pro leasingové společnosti. Nic konkrétnějšího se z velmi stručné stránky vyčíst nedá a kontakt je značně matoucí. Začíná totiž předčíslím +1, což je „oblast severoamerického číslovacího plánu“ a dá se přes něj dovolat například do Spojených států amerických, Kanady či na Bahamy. 

V soutěži o dodávky krajům sice Evropské bytové domy neuspěly, respirátory od nich ale koupilo několik domovů pro seniory a Praha 7. Právě přes tuto městskou část se investigace.cz pokusila firmu oslovit. Muž, na kterého měla Praha 7 spojení, se o prodeji respirátorů nechtěl bavit a odmítl také poskytnout jakýkoli kontakt na jediného statutárního zástupce firmy Miroslava Hovorku.

Zato další firma, od níž Black Consulting nakupoval respirátory, plzeňská Love Trouble, je sdílnější a její činnost je celkem srozumitelná. Love Trouble se na internetu představuje coby „umělecká a produkční platforma“ a její jediný společník Jaroslav Bláha je zároveň „head of project“ plzeňského kulturního centra Papírna.

„Už v únoru jsme přišli o spoustu peněz,“ vypráví Jaroslav Bláha. „Měl u nás být sraz manažerů Prazdroje, Vodafone tu měl mít akci, to všechno se zrušilo. Pak vláda zavřela náš kulturní prostor úplně.“ Tým kolem Papírny reagoval na nouzový stav šitím a rozdáváním roušek. Bláha si brzy všiml, že ochranných pomůcek je nedostatek a řada institucí má zájem o jejich koupi. Navíc se znal s lidmi z firmy Lion Mobile, která patří do skupiny iKiwi, která v Česku provozuje síť internetových obchodů s čínskými mobily, zároveň má výrobu i kontakty v Číně. „Dělal jsem pro ně nějaké grafické práce,“ říká Bláha. 

Když se Lion Mobile vrhl v nouzovém stavu na dovoz respirátorů, stal se Bláha prostředníkem mezi ním a Snášelovým Black Consultingem. „Také s Davidem Snášelem se znám přes grafické práce,“ říká Bláha. Jakmile se mu Snášel ozval, jestli by neuměl sehnat nějaké respirátory, obrátil se proto na Lion Mobile. Kolik na zprostředkování obchodu vydělal, nechce Bláha prozradit, říká jen to, že se mu tahle příležitost hodila, mohl tak zčásti překonal propad příjmů z uzavřeného kulturního prostoru. 

Zatímco Love Trouble byla jen prostředníkem mezi Lion Mobilem a Black Consultingem, samotný Lion Mobile prodal respirátory FFP2 také Moravskoslezskému kraji (15 tisíc), ministerstvu zdravotnictví (bezmála 300 tisíc) či Praze 6 (9 tisíc). Z cen nabízených touto firmou si lze přitom udělat obrázek o tom, jak velká byla provize překupníků. Zatímco respirátory od Lion Mobile stály Moravskoslezský kraj 80 korun, ty samé od Black Consulting české kraje v březnu kupovaly za 190 korun.

Květiny, pistole a plenky

Podobně překvapivých dealerů, jako jsou Love Trouble, Black Consulting či Evropské bytové domy, najdeme v jarním respirátorovém byznysu celou plejádu. Pokud zůstaneme jen u krajů, v době nedostatku ochranných pomůcek nakupovaly třeba od brněnské firmy Flor Service Trade, která jinak prodává sušené květiny, věnce, koše, truhlíky či náramky z lávových kamenů. Ta Jihomoravskému kraji prodala v květnu 20 tisíc respirátorů FFP2 po 37 korunách. Prostějovskou společnost PS Plasty cz, jež nabízí plastové kelímky, vaničky a kyblíky, si jako dodavatele vybral Královéhradecký kraj a koupil od ní v březnu víc než 115 tisíc respirátorů po 109 korunách.

Uplatnil se i provozovatel Domu zbraní na pražských Vinohradech, firma RR2 Finance, která běžně nabízí plynové pistole, vzduchovky, paralyzéry, nože, obušky, kuše či pyrotechniku. Středočeský kraj od ní v březnu koupil tisíc respirátorů po 140 korunách. Celkem 140 tisíc respirátorů (za 84 a 56 korun) prodala Olomouckému kraji firma Swonia, která podle své stránky provádí výstavbu a servis fotovoltaických elektráren a nabízí energetické poradenství. Skoro 50 tisíc respirátorů (za 74 a 55 korun) Olomoucký kraj koupil i od firmy Creative Tools, specializující se na obráběcí stroje. 

Vysočina zase nakoupila 5 tisíc respirátorů od firmy Bobánek z Havlíčkova Brodu, jejíž běžnou náplní práce je prodej moderních látkových plen. Jihočeši pro změnu využili jako dodavatele respirátorů půjčovnu, prodejnu a servis sportovního vybavení Lipno Centrum 123 (20 tisíc respirátorů po 75 korunách) či další lokální firmu Borovka Event (4 tisíce respirátorů po 79 korunách), jež pro kraj jinak pořádá společenské akce – například cenu hejtmanky Šupina či konferenci Travelcon.

Největší částku, 45 milionů korun, získala od krajů pražská firma Datura, dodavatel technologií pro dermatologii, estetickou medicínu, plastickou a cévní chirurgii. Stalo se tak díky velké dodávce pro Prahu – v březnu hlavnímu městu prodala 500 tisíc respirátorů po 90 korunách. Praha si také jako jediný z nákupců stanovila hned na začátku nouzového stavu cenu respirátoru FFP2, nad kterou nepůjde, a to na 100 korun. Respirátorů nakoupila ze všech krajů nejvíc, celkem 730 tisíc, od tří firem, zmíněné Datura, Adler Czech a Mediservis, za jednotnou cenu 90 korun za kus.

Zdaleka nejméně naopak investoval do respirátorů Zlínský kraj, koupil jich 10 tisíc (po 130 korunách) od firmy Hradišťská lékárenská, jejímž oborem činnosti je destilace a míchání lihovin. „Respirátory byly drahé, navíc náš kraj nebyl koronavirem příliš zasažen,“ vysvětluje Martina Reková z kanceláře hejtmana. „Spolu s respirátory, jež jsme dostali od ministerstva zdravotnictví a vnitra, nám to stačilo.“

Jako první začal s nákupy respirátorů už v únoru Karlovarský kraj. Část z nich se mu podařilo získat za mezi kraji bezkonkurenčně nejnižší cenu – mezi 29 a 34 korunami. Způsobil to především fakt, že v Karlových Varech sídlí firma Refil, která se od roku 1993 specializuje právě na výrobu respirátorů. O českého výrobce byl ale takový zájem, že potřebu kraje zdaleka nenaplnil, a většinu respirátorů proto nakoupil od MDI Group, jež pronajímá nemovitosti, a STK Slatina, provádějící technické kontroly aut. Kraj od těchto společností nakupoval za 163, respektive 49 korun za kus.

Platební agent a čínská továrna

Prodat respirátory nejvíce krajům, tedy třem, se kromě Black Consultingu povedlo ještě dalším dvěma firmám, Adler Czech a Titan. Adler Czech dodal 130 tisíc respirátorů Praze, 110 tisíc Ústeckému kraji a 69 tisíc kraji Královéhradeckému, všechny za stejnou cenu 90 korun za kus. Od Titanu nakupoval Jihočeský kraj (10 tisíc respirátorů po 92 korunách), kraj Královéhradecký (100 tisíc po 59 korunách) a Vysočina (100 tisíc kusů po 71 korunách). A jsou to zase úplně jiné příběhy než popsaný byznys Black Consultingu.

Firmu Adler Czech, která je jedním z největších výrobců a vývozců reklamního textilu v Evropě, spoluzaložil severočeský politik a aktivista Martin Hausenblas. Kromě toho, že podniká nejen v reklamním textilu (spustil také aplikaci Liftago, propojující pasažéry přímo s řidiči taxíků), je i v zastupitelstvu Ústí nad Labem za sdružení PRO Ústí, též založil populární facebookovou skupinu I Love Ústí i sdružení Podnikáme bez korupce.

„Když vypukla panika, že nemáme ochranné pomůcky, cítili jsme odpovědnost za dění,“ říká Martin Hausenblas o firmě Adler Czech. Ze všeho nejdříve ho napadlo, že by se zhruba dva tisíce lidí, kteří pro něj vyrábějí reklamní textil v Bangladéši, mohli vrhnout na šití roušek. „Musel by ale fungovat letecký most a v Česku by se musely sehnat látky,“ vzpomíná Hausenblas a dodává, že tento nápad se nakonec neuskutečnil: „Látky nebyly, letecký most vláda zařídit neuměla.“

Severočeský podnikatel se tedy vrhl do jiné akce. Spojil se s ministerstvy průmyslu a zdravotnictví a nabídl jim, že pomůže zabezpečit a zorganizovat nákupy v Číně: „Nakupujeme v řadě zemí, máme zkušenost, i když ochranné pomůcky jsou mimo náš obor, v Číně však máme velkou základnu.“

Ministerstvo zdravotnictví o jeho pomoc stálo, dělal tedy prostředníka mezi ním a čínskými dodavateli a zajišťoval platební styk. Ze smluv zveřejněných v registru se dá vyčíst, že Adler Czech se stal platebním agentem (payment agent) ministerstva. V této roli figuruje v sedmi smlouvách s čínskými dodavateli, od nichž ministerstvo koupilo respirátory, roušky a zdravotnické obleky za téměř půl miliardy korun. 

Potřebu platebního agenta ministerstvo ve smlouvě s Adler Czech odůvodňuje tím, že není schopné provést platbu dodavateli dříve než během několika dní, zatímco agent – z peněz, které mu ministerstvo uvolní – to dokáže okamžitě. Za tuto službu těžkopádnému státnímu molochovi každopádně agent podle smlouvy v registru vyinkasoval 3 % z odeslané částky.

“Ministerstvo neumělo zaplatit do Číny v USD a nechtělo platit dopředu,” vysvětluje Marie Logrová, PR manažerka Adler Czech. “Tuto patovou situaci jsme pomohli překlenout. Adler zaštítil ministerstvo svým jménem a poskytl finanční garanci čínské straně, kterou jsme podpořili vlastními penězi, zasláním zálohové platby před uzavřením prvního kontraktu. Současně nás ministerstvo požádalo, abychom i nadále prováděli platby záloh a doplatků za jím uzavřené kontrakty a kontrolovali, zda účty patří skutečně těm subjektům, kterým má být placeno.”

O dalším velkém krajském dodavateli, společnosti Titan, na internetu zjistíme, že provozuje „velkoobchod a maloobchod s hodinkami, hodinami, budíky a vším, co potřebujete k měření času“. Majitel firmy Josef Beneš popisuje, že ho covid přiměl využít své čínské zkušenosti a kontakty, a díky nim „během chvíle“ pořídit stroje a vytvořit provoz, který vyráběl respirátory. „Ve správný okamžik jsme měli zboží, které jsme mohli dovézt a nabídnout,“ vysvětluje. Do větších podrobností však zacházet nechce, protože by to prý mohlo ohrozit jeho další plány.

Mít aspoň něco

Zjitřenou atmosféru, která panovala v krajích vinou šířící se infekce a nedostatku ochranných pomůcek, dobře vystihují slova Radka Svobody, jenž měl nákupy respirátorů na starost v Plzeňském kraji. „Úplně první nákup“ bylo tisíc respirátorů FFP1 (před virem chrání méně než FFP2) od dodavatele zdravotnických potřeb Batist Medical, za možná osminásobně přemrštěnou cenu 249 korun za kus. „Neměli jsme nic a chtěli jsme mít aspoň něco,“ vypráví Svoboda. „Oni to přivezli až sem, měli to v autě v bednách a vedení rozhodlo, že to koupíme.“

O nabídky respirátorů nakonec nebyla nouze, jednotlivým krajům se ozvalo od padesáti do téměř tří set dodavatelů. Celkem shodně kraje vylučovaly ty dodavatele, kteří chtěli platbu předem, výhodou naopak byla rychlost dodávky, později také nižší cena. Některé kraje (třeba Ústecký nebo Zlínský) preferovaly dodavatele ze svého regionu. Nákupy jednotlivé kraje často konzultovaly s lidmi z nemocnic.

Koronavirus: Bratrstvo červených svetrů nakupuje čínské respirátory

Kamenem úrazu se však ukázaly certifikáty, jež mají doložit, že výrobek odpovídá evropským normám neboli že neohrozí zdraví a bezpečí lidí. Značka CE je současně podmínkou uvedení na evropský trh. Spolu s masivním dovozem respirátorů z Číny se však objevila řada falešných, případně zavádějících dokumentů, nejčastěji s razítky italské ECM, italského Celab či polského ICR. 

Jeden takový zavádějící dokument je například součástí smlouvy mezi Black Consulting a Středočeským krajem, zveřejněné v registru smluv. Je na něm razítko ECM, která certifikáty sice skutečně vydává, ale pro jiné výrobky než respirátory. Navíc zveřejněný dokument Certificate of Compliance ani neříká, že výrobek je certifikovaný, píše se v něm jen tolik, že výrobce ukázal ECM dokumenty, které má teprve připravené k zahájení certifikačního procesu.

„Ze strany prodávajících byly vždy předloženy certifikáty, jež minimálně vyvolávaly dojem CE certifikátů, potřebných k uvedení daného zboží na trh EU,“ píše Hana Mastriny z kanceláře hejtmanky Středočeského kraje a doplňuje: „Splnění veškerých náležitostí týkajících se dodávaných respirátorů bylo garantováno výslovným prohlášením prodávajícího v kupní smlouvě. Prodávající je zároveň smluvní stranou, jež odpovídá za řádnost dodaného plnění.“

„V době nouzového stavu bylo rozhodné, aby byly ochranné prostředky distribuovány v krátké době tam, kde byly nejvíce potřeba,“ argumentuje Kamila Křížová z kanceláře hejtmanky Jihočeského kraje. „Není a nebylo v možnostech nikoho, ani Jihočeského kraje, aby byla kontrolována pravost jednotlivých certifikátů.“ Dodává, že certifikáty kraj vždy požadoval, neměl tak pochybnosti o kvalitě dodávky a nezaznamenal stížnosti na špatnou kvalitu dodaného a dále distribuovaného zboží. „Většina zboží je s ohledem na povahu dnes spotřebovaná,“ dodává Křížová. „Pochybnosti o pravosti certifikátů či kvalitě dodaného zboží tak není možné dále prověřovat.“

Autorka textu: Hana Čápová

Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Koronavirus: Jak vydělat miliony appeared first on investigace.cz.

Pirátský europoslanec Mikuláš Peksa byl jedním z šestičlenné mise Výboru Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu (CONT), která přijela letos v únoru do Česka především kvůli střetu zájmů premiéra Andreje Babiše (ANO). Zpráva z cesty této šestice, vedené předsedkyní zmíněného výboru Monikou Hohlmeier, je téměř hotová. Vyplývá z ní, že unijní pravidla, jež mají zabránit střetu zájmů, České republika nesplňuje.

Co obsahuje zpráva z vaší české kontrolní mise?

Je to asi deset stran textu a dvacet stran příloh, které charakterizují, co jsme viděli, a dávají doporučení, jak problémy řešit. Zatím je to jen návrh zprávy, všichni účastníci naší mise se k ní momentálně mohou vyjadřovat. Proto bych považoval za nekorektní návrh zprávy zveřejňovat, počkejte si na finální verzi. Ta by měla být hotova koncem dubna, až zprávu odsouhlasí všichni účastníci mise.

Překvapilo vás něco jako člověka, který zná české poměry lépe než vaši zahraniční kolegové?

Filozofií mise bylo prozkoumat jednotlivé stupně kontroly získávání a utrácení evropských peněz. Šli jsme tak po celém řetězci, chtěli jsme vidět, zda mechanismus předcházení střetu zájmů je opravdu funkční. Mise mi dala věci do kontextu, pomohla mi pochopit, jak je celý systém nastavený a co jsou jeho problematické části. Podle mého názoru je to především nedokonalé převedení evropské směrnice proti praní špinavých peněz do českého práva a nedostatečné pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu.

Co konkrétně je špatně?

Směrnice proti praní špinavých peněz ukládá zřízení rejstříku, ve kterém je u každé firmy zapsáno, kdo je takzvaným koncovým vlastníkem, konečným uživatelem výhod. Takový rejstřík v Česku sice existuje, ale není dobře nastaven. Zapisuje se do něj na základě čestného prohlášení, nikdo přitom neověřuje, zda jsou zapsané údaje pravdivé. Rejstřík navíc není veřejný, nahlížet do něj mohou jen vybrané úřady. Například na Slovensku je tento rejstřík nastavený daleko lépe. To bezzubé nastavení rejstříku pochází z minulého volebního období, implementaci evropské směrnice mělo na starost ministerstvo financí, které tehdy řídil Andrej Babiš.

Co najdu v českém rejstříku, když si zadám Agrofert, respektive svěřenské fondy, do kterých ho Andrej Babiš vložil, a co ve slovenském?

Ve slovenském rejstříku je mezi konečnými uživateli výhod Andrej Babiš. Co najdete v českém nevím, nemám k němu přístup. Předpokládám ale, že tam bude uvedený správce svěřenských fondů. Mohu jen spekulovat o tom, že správce dal čestné prohlášení pro zápis do rejstříku, aby premiéra zbavil odpovědnosti.

A v čem jsou nedostatečné pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu?

Úřad smí zkontrolovat příjemce dotace. Když se však jedná třeba o dceřinou firmu, nesmí už kontrolovat matku. Například by mohl jako příjemce dotace kontrolovat Farmu Čapí hnízdo, ale už ne Agrofert, kdyby byla Farma součástí tohoto holdingu.

The post Kontrolní mise EU v zemi kozla zahradníka appeared first on investigace.cz.

Pandemie koronaviru sice vytlačila dotační problémy českého premiéra Andreje Babiše z prvních stránek novin, klíčoví aktéři na ně ale nezapomněli. Pouhé čtyři dny po vyhlášení nouzového stavu se na programu vlády objevil mimořádný bod. Pokud by byl projednán, nová podoba rejstříku skutečných majitelů by nahrála Babišovi ve sporu o jeho střet zájmů i svěřenské fondy, do nichž vložil svůj majetek. Pod tlakem veřejnosti nakonec kontroverzní bod z programu jednání vlády zmizel. Nezapomněla však ani delegace Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu, která v Česku zkoumala střet zájmů koncem února. Brzy zveřejní zprávu ze své návštěvy.

Pomatená a vlastizrádci

„Ona je trošku pomatená. Ona vůbec nerozumí, jak fungují dotace,“ znevažoval letos koncem února český premiér Andrej Babiš europoslankyni Moniku Hohlmeier. Důvodem byl fakt, že delegace Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu (CONT) vedená zmíněnou europoslankyní přijela do Česka prošetřit Babišův střet zájmů. O dvou českých zástupcích v šestičlenné delegaci, Tomáši Zdechovském (lidovci) a Mikuláši Peksovi (piráti), předseda vlády zase prohlásil, že jsou to „vlastně vlastizrádci“, kteří „bojují proti českému premiérovi, místo aby bojovali za české zájmy“.

Osobně se premiér s europoslanci nesetkal. Žádost o schůzku podle členů delegace nejdříve přijal, pak ale řekl, že nemá místnost pro celou delegaci a bude mluvit jen s jejími vyslanci. Nakonec plánované setkání zrušil. Své rozporuplné postoje pak novinářům vysvětlil následovně: „Neměl jsem žádný důvod se s nimi setkat. Protože já o dotacích nerozhoduji, nikdy jsem nerozhodoval. Žádný střet zájmů nemám.“

Hohlmeier hned na konci únorové návštěvy shrnula, že český systém předcházení a zjišťování střetu zájmů při čerpání evropských dotací je velmi chabý, nejasný a dá se snadno obejít. Pravidla pro rozdělování dotací jsou nadto nastavena tak, aby je získávali především velcí hráči, velké podniky v průmyslu i v zemědělství: „Nabyla jsem dojmu, že to není náhoda, ale záměr.“

Začátkem dubna delegace dokončila návrh závěrečné zprávy z návštěvy. Resumé je jednoznačné: v Česku neexistuje žádný jasný mechanismus, který by řešil střet zájmů při čerpání evropských dotací. Až zprávu odsouhlasí všech šest členů delegace a seznámí s ní kolegy z více než padesátičlenného rozpočtového výboru, bude se jí zabývat i Evropský parlament. Nyní, když se vyjednává další sedmileté dotační období, může europoslance obzvlášť zajímat.

Pravda ze Slovenska

O střetu zájmů Andreje Babiše v souvislosti s dotacemi se v Česku začalo mluvit na začátku roku 2017. Babiš (ANO) byl tehdy čtvrtým rokem ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD), premiérem se stal až na sklonku roku 2017 po výrazném vítězství (skoro 30 procent) hnutí ANO v tehdejších sněmovních volbách. 

V únoru toho roku začala v Česku platit novela zákona o střetu zájmů, která zakázala, aby společnost ovládaná členem vlády dostávala dotace, státní investiční pobídky, veřejné zakázky či provozovala televizní a rozhlasové vysílání a vydávala periodický tisk. V polovině roku 2018 pak vešlo v platnost finanční nařízení Evropské unie, v němž je střet zájmů precizně popsán.

Babiš zavedl pro novelu přezdívku „lex Babiš“. Všechny zmíněné oblasti se ho totiž týkaly. Český premiér začal být v celé Evropě dáván za odstrašující příklad střetu zájmů a poslanci přijetím novely do značné míry reagovali na neudržitelnou situaci. Neuralgickým bodem této situace se stal koncern Agrofert, který Babiš jako jeho jediný majitel budoval od 90. let minulého století a který zahrnuje více než 250 firem z různých oborů, např. chemie, potravinářství, zemědělství či lesnictví. Obrat společnosti se pohybuje kolem 150 miliard korun a zaměstnává přes 25 000 lidí. 

Právě do Agrofertu tečou masivní dotace, skoro 2 miliardy korun ročně. Z jeho výročních zpráv navíc vyplývá, že od Babišova vstupu do vlády v roce 2013 dotační proud zesílil (ze zhruba jedné miliardy ke zmíněným dvěma). Firmy holdingu dostávají také státní investiční pobídky a stejně tak se hojně účastní veřejných zakázek. Dalším svébytným střetem zájmů je i to, že Babiš krátce před svým vstupem do vlády koupil vydavatelství Mafra (patří do něj druhý nejčtenější deník MF Dnes nebo Lidové noviny).

Pár dní před nabytím účinnosti novely vznikly dva svěřenské fondy (AB Private Trust I a AB Private Trust II), do kterých Andrej Babiš vložil své firmy. Od té doby tvrdí, že tím je jeho střet zájmů definitivně vyřešený.

Jenže není, Babiš je nejen zakladatel fondů, ale také jejich beneficient, takže má prospěch z toho, když prosperují. Může mít rovněž vliv na dění ve fondech. Správcem jednoho z nich je Zbyněk Průša, který je zároveň předsedou představenstva Agrofertu, a Babiš s ním dlouhodobě spolupracuje, stejně jako se správcem druhého fondu, právníkem Alexejem Bílkem. V radě protektorů obou fondů pak zasedá i Babišova manželka Monika.

V tomto směru navíc existuje klíčová informace – Babišem podepsaný verifikační dokument, že je skutečným majitelem svěřenských fondů. Dokument byl nalezen ve slovenském rejstříku skutečných majitelů, a to díky nové straně s protikorupčním potenciálem Piráti, která se po volbách 2017 poprvé dostala do sněmovny. 

V Česku sice takový rejstřík skutečných majitelů rovněž existuje, na rozdíl od toho slovenského je ale bezzubý – neveřejný, informace v něm nikdo neověřuje, za nepravdu nehrozí téměř žádný postih (na Slovensku může být citelně postižen nejen autor nepravdivých informací, ale i právní kancelář, jež data stvrzuje verifikačním dokumentem). Povinnost být v rejstříku splnila v Česku jen asi třetina firem. 

Český rejstřík skutečných majitelů byl zaveden za vlády Bohuslava Sobotky ovlivněné zmíněnou evropskou směrnicí o střetu zájmů. Za resjtřík byl zodpovědný právě Andrej Babiš coby tehdejší ministr financí. Piráti míní, že „je otázka, zda neměl zájem, aby rejstřík skutečných majitelů byl nefunkční“.

Ministr spadl ze židle

Právě Piráti se hned poté, co začalo v srpnu 2018 platit evropské nařízení o střetu zájmů, obrátili na Evropskou komisi, aby se „závažnému střetu zájmů“ premiéra Babiše a ministra zemědělství Miroslava Tomana (jeho otec vlastní velký zemědělský podnik Agrotrade, ministrův bratr jej řídí) věnovala. 

Na konci loňského roku pak evropský audit, který se týkal dotací ze strukturálních fondů, střet zájmů opravdu potvrdil. Premiér Babiš podle něj jako šéf vlády ovlivňuje dotační politiku a z ní skrze Agrofert sám profituje, což je v rozporu s evropskými pravidly. Druhý audit, jenž cílí na peníze ze zemědělských fondů, spěje ke stejnému závěru.

Piráti se proto na podzim 2019 obrátili na vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou s podezřením, zda se Babiš, lidé z firem Agrofertu či státní úředníci čerpáním a proplácením dotací a veřejných peněz nedopouští „dotačního podvodu, porušení povinností při správě cizího majetku či zneužití pravomoci úřední osoby“. Věcí se poté začala zabývat Národní centrála proti organizovanému zločinu.

Pirátské trestní oznámení má 45 stran a doplňuje ho 58 příloh. Jeho součástí je několik právních rozborů „střetu zájmů“ a „skutečného majitele svěřenských fondů“. Všechny analýzy docházejí k tomu, že premiér Babiš tuto skutkovou podstatu naplňuje. „Andrej Babiš nikdy neuvedl ani jednu nezávislou autoritu, která by potvrdila, že není ve střetu zájmů,“ zdůrazňuje se v oznámení. „Nejde o střet dvou různých právních názorů, ale o právní shodu na této věci.“

Několik dokumentů trestního oznámení zmiňuje, že premiér Babiš má na dotační politiku vliv, neboť spolu s ministrem zemědělství Tomanem na evropské půdě bojuje proti stropu zemědělských dotací pro velké podniky, jedná o pravidlech dotací s eurokomisaři. 

A nepřímý vliv má také na úředníky, kteří určují českou dotační praxi. Příkladem může být zážitek Leo Steinera, jenž dělal ředitele národních programů ve Státním fondu životního prostředí. Rozhodl se, že kvůli střetu zájmů pozastaví dotaci pro podnik Ethanol Energy z holdingu Agrofert a počká, až se Česko dobere k nějakému jednotnému postoji. 

„Pozastavených projektů jsou desítky ročně,“ popsal Steiner investigaci.cz svou zkušenost, „v tomto případě se ale postup zcela vymykal běžnému průběhu.“ Místo kritické debaty na téma, zda Agrofertu proplácet nebo neproplácet, mu ředitel fondu Petr Valdman poslal e-mail s emotivním vyjádřením ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) ve sněmovně. Bylo v něm, že když si ministr Brabec přečetl evropskou auditní zprávu, „málem spadl ze židle“, poněvadž jsou to jenom „ničím nepodložené spekulace“. Steiner nakonec kvůli „nepřátelské atmosféře“ z fondu odešel.

Většina úředníků ale v české iracionální atmosféře tak zásadový postoj neprojevuje. Jsou v obtížné situaci, fakta vypovídají o střetu zájmů, ale vládnoucí politici jej zpochybňují. Ekologický ministr Brabec (ANO) mluví o „nepodložených spekulacích“, ministr zemědělství Toman zase o „útocích na české zemědělství“, ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO) se děsí, že zásadový přístup k dotacím by ohrozil „stovky a stovky českých lidí“, zaměstnanců dotovaných firem a jejich rodiny. Úředníci v tomto terénu alibisticky lavírují, svá pozitivní rozhodnutí odkazují například na to, že v žádosti o dotaci nebo o veřejnou zakázku není uveden jako skutečný majitel Babiš, případně se kryjí tak, že vyžadují „čestné prohlášení o neexistenci střetu zájmů“. 

Hřiště pro velké hráče

Jak ale konstatovala europoslankyně Hohlmeier, v Česku nejde jenom o střet zájmů, nýbrž  i o to, že pravidla rozdělování dotací jsou nastavená takovým způsobem, aby je získávali především velcí hráči v průmyslu i v zemědělství. A že to „není náhoda, ale záměr“.

Týdeník Euro například v polovině roku 2019 sestavil tabulku největších příjemců evropských dotací na rozvoj podnikání a ochranu životního prostředí. Přestože peníze měly jít dle unijních pravidel malým a středním podnikům, tabulce kralují „miliardáři“. Největší částku, přes 800 milionů korun, získal v období od roku 2014 zbrojař Jaroslav Strnad a jeho syn Michal (vlastníci skupiny Czechoslovak Group a firem Tatra Trucks a Excalibur Army), třeba na energetické úspory, vývoj nového motoru tatrovek nebo vývoj obrněného vozidla. Svěřenskými fondy spravovaný Babišův Agrofert skončil s více než 400 miliony korun čtvrtý. Euro ale upozorňuje, že zmíněné průmyslové a ekologické dotace představují jen malý díl veřejné podpory Agrofertu, po započtení zemědělských dotací či investičních pobídek od státu se dostaneme jen za období 2014 až 2017 k sumě kolem 6,5 miliardy korun.

Záměru pomoci velkým hráčům se už v roce 2016 věnoval například server neovlivni.cz. Zveřejnil dopis Petra Cingra, místopředsedy představenstva Agrofertu a prezidenta Svazu chemického průmyslu, zaslaný náměstkovi ministra průmyslu Tomáši Novotnému, který byl zodpovědný za čerpání peněz (zhruba 120 miliard korun) z programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIK).

Cingr v dopise náměstkovi děkuje za „velmi konstruktivní jednání ve sněmovně“ a shrnuje, na čem si myslí, že se dohodli. Jednak by měla padnout „současná představa“, která omezuje počet žádostí „jednoho propojeného podniku“ ohledně dotací na jednu až dvě, aby se tak „koncerny i velké podniky“ mohly ucházet o peníze na neomezené množství projektů. Změnit by se mělo také omezení, podle kterého by velké podniky směly vyčerpat jen 20 procent z celkové částky nabízených dotací. Cingr zdůrazňuje, že chápe „obavu ministerstva průmyslu“ z nadměrné poptávky velkých podniků a z toho, že vyčerpají většinu peněz a Evropská komise pak bude mít výhrady. Navrhuje proto alespoň část veřejné podpory pro velké hráče dvakrát zvětšit, na 40 procent celkové částky. Zdůvodňuje to bohulibě, je třeba „nastartovat připravené větší projekty“ a tím také „hospodářství ČR“ a „podpořit zaměstnanost“.

Lobista Cingr se podepsal jako prezident Svazu chemického průmyslu. Faktem ale je, že z jím navrhovaných změn by měl prospěch také koncern Agrofert, v jehož představenstvu seděl.

 

Lidé z praxe popisují i subtilnější možnosti, jak směřovat peníze k velkým podnikům. Za markantní příklad lze použít jeden z programů OPPIK, nazvaný technologie; Upřednostňuje žadatele, kteří si kromě stroje k němu koupí i řídící systém. Na první pohled je to chválihodné, podporuje se tím přece modernější výroba. Při bližším ohledání se ale ukazuje, že malé firmy v tomhle programu nemohou moc uspět, k jednomu stroji řídící systém nepotřebují, navíc často prodraží investici nad jejich možnosti. 

Stejné pravidlo platí i při investicích v zemědělství. „Víc bodů dostane ten, kdo si k zemědělským strojům pořídí i satelitní navigaci,“ popsal investigaci.cz jeden příklad Jan Štefl, místopředseda Asociace soukromého zemědělství a člen monitorovacího výboru Programu rozvoje venkova. „Říkají tomu precizní zemědělství, protože kombajn si s pomocí satelitu najde optimální směr jízdy po poli, umí přesně sledovat předchozí řádek. Jenže takovou investici si mohou dovolit jen velké podniky, ti malí v důsledku bodového znevýhodnění nakonec z možnosti čerpat peníze na investice vypadnou.“

Oficiální punc dal domněnkám o systémovém protežování velkých hráčů Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). V polovině roku 2018 zveřejnil závěr o rozdělování dotací z Programu rozvoje venkova. Vybral si jedno opatření nazvané Spolupráce, na které šlo celkem 3,8 miliardy korun. NKÚ konstatoval, že ačkoliv deklarovaným cílem byla podpora malých a středních podniků, většina peněz skončila u velkých. „Je to díky pravidlům a podmínkám, které ministerstvo zemědělství nastavilo,“ napsali kontroloři. „Víc než 2,8 miliardy korun bylo vyčleněno na jednu konkrétní oblast, kde většinu žadatelů představovaly právě velké potravinářské společnosti.“ Třeba mlékárenský kolos Madeta takto dosáhl na 225 milionů korun, Vodňanská drůbež a Kostelecké uzeniny, obě firmy z holdingu Agrofert, dostaly celkem 397 milionů korun. 

Přečtěte si

Kontrolní mise EU v zemi kozla zahradníka

Klíčové okolnosti neznáme

Střet zájmů ale není první dotační kauzou Andreje Babiše, kterou se Česko a Evropa zabývá. Už v roce 2008 se psalo o dotaci 42,5 milionu korun z evropských fondů, jež získala Farma Čapí hnízdo. Babiš tehdy ještě nebyl v politice (hnutí ANO založil o tři roky později, ve sněmovních volbách s ním uspěl v roce 2013), byl ale známý jako jeden z nejbohatších Čechů, bezskrupulózní podnikatel a schopný lobbista. Články se také netýkaly věcí, které jsou dnes v souvislosti s Farmou Čapí hnízdo na pořadu dne – tedy podezření Andreje Babiše z dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie, ale faktu, že z evropských peněz podporujeme projekty miliardářů a běžní obyvatelé regionu z nich nemají žádný prospěch.

Na jaře 2010 byl rekreační a konferenční areál Čapí hnízdo hotov. Vznikl kolem ruin někdejšího lihovaru a hospodářského dvora, který se povedlo celkem citlivě rekonstruovat a začlenit do něj nové objekty. Jeho dominantou je jízdárna v podobě čapího hnízda, obložená zježenými dubovými kládami. Areál zahrnuje nejen konferenční sál pro asi 170 lidí, hotel, restauraci, hřiště na basketbal, házenou a golf, dětské hřiště, ale též farmu, patří k němu i rozlehlý rybník a přes sedmdesát hektarů pastvin a polí v okolí.

Babiš byl v době, kdy rostlo Čapí hnízdo, známý a médii sledovaný muž. Veřejnost se dozvídala nejen o expanzi jeho Agrofertu, ale i o kontroverzní kariéře tohoto byznysmena slovenského původu. Začal ji na sklonku komunistického režimu, kdy pracoval pro státní podniky zahraničního obchodu, například Petrimex, a později je zastupoval v Maroku. Ze slovenských archivů vyplývá, že poskytoval informace komunistické státní policii, Babiš tvrdí, že nebyl agentem, jen prý předával obchodní informace. 

Jeho vlajková loď Agrofert vznikla v roce 1993, několik týdnů po rozpadu Československa, jako česká pobočka na Slovensku sídlícího někdejšího státního podniku Petrimex. Babiš se stal ředitelem této pobočky a o dva roky později Agrofert ovládl. Klíčové okolnosti tohoto ovládnutí nejsou dodnes známé. Figurovaly v něm například peníze záhadné švýcarské společnosti O.F.I., která kromě vstupu do Agrofertu nevykázala žádnou jinou aktivitu. Babiš tvrdí, že za O.F.I. stáli jeho bývalí spolužáci ze švýcarského lycea, kde ale na přelomu šedesátých a sedmdesátých let studoval jenom pár měsíců a jméno žádného z nich nikdy neuvedl. Ani Petrimex uspokojivě nevysvětlil, proč se nechal připravit o pobočku, do které investoval stovky milionů korun a přenechal jí většinu svých klientů.

Růst Agrofertu pod Babišovou taktovkou pak začíná akvizicemi chemiček, které vyrábí zemědělská hnojiva. Později skupuje například síť podniků, jimž patřila sila na skladování obilí. Jak strategické to bylo rozhodnutí, se ukázalo po nezvyklé úrodě obilí v roce 2004, kdy byl stát postaven před povinnost pomoci zemědělcům s nadúrodou takzvanými intervenčními nákupy. Stát ale sklady, do kterých by mohl takto nakoupené obilí uložit, neměl. Nastala tak absurdní situace, od zemědělců pšenici levně vykupovaly dva největší majitelé skladů (jedním z nich byl Agrofert) a intervenční peníze za skladování tekly k nim (šlo o zhruba jeden a půl miliardy korun pro oba majitele skladů).

Postupně Babiš nabaloval další články potravinářského výrobního řetězce, Agrofert vstoupil do zemědělské výroby, pořídil si zpracovatelské podniky, mlékárny, masokombináty, pekárny, a také výrobu biopaliv. Právě v souvislosti s biopalivy se Babiš proslavil lobbistickým majstrštykem. Prezident Václav Klaus na jaře 2010 vetoval zákon o vyšším povinném dílu biopaliv přimíchávaném do nafty a benzinu. Babišovi se ale podařilo přivést poslance do sněmovny na mimořádnou schůzi, kde veto přehlasovali. Novináři tehdy reportovali, že „demonstrací před sněmovnou to jistila Agrární komora“, v níž má Agrofert silnou pozici. Doporučení účastnit se demonstrace dostali také zaměstnanci firem holdingu Agrofert.

Musel jsem lhát

Vraťme se ale k Čapímu hnízdu. Až do poloviny roku 2010 se mělo jaksi samo sebou za to, že patří Babišovi. Bulvární deník AHA například nabídl čtenářům sérii fotek právě dostavěného „kuriózního objektu druhého nejbohatšího Čecha“ s titulkem: „Miliardář Babiš má Čapí hnízdo!“

První zmínka o dotačním problému padla na podzim roku 2010 v týdeníku Ekonom s podtitulkem: „Majitel holdingu Agrofert tvrdí, že mu areál Čapí hnízdo nepatří. Mlží kvůli dotacím?“ Původním záměrem reportéra nebyla žádná dotační investigace, text měl být o životě miliardářů, konkrétně o „dvou právě dokončovaných středočeských areálech“ dvou nejbohatších Čechů, majitele finanční skupiny PPF Petra Kellnera a majitele Agrofertu Babiše, které „propojují vesnické  stavby s moderní architekturou, luxusní ubytování s krásnou přírodou“. Redaktora Jiřího Pšeničku ale zaskočilo, že zatímco Kellner se k novému areálu otevřeně hlásí, Babiš „mlží“. 

„Možná proto, aby nepřišel o dotace,“ uvažoval v článku o Babišově tvrzení, že jeho Agrofert není majitelem Čapího hnízda, ale jen „strategickým partnerem“. Kdo je majitel, Babiš údajně nevěděl. Tuto informaci nebylo možné zjistit ani z obchodního rejstříku, protože Farma Čapí hnízdo měla anonymní listinné akcie na majitele. (Díky změně zákona byl tento vysoce korupční typ akcií v roce 2014 zakázaný a změněný na akcie na jméno.) Novinář v článku dovozoval, že důvodem vlastnické netransparentnosti může být fakt, že Farma Čapí hnízdo získala dotaci z evropských fondů – určenou jen pro malé a střední podniky. Kdyby se ukázalo, že je propojena s kapitálově mnohem silnější firmou, musela by dotaci vracet.

Zmíněný článek z roku 2010 příliš pozornosti nevzbudil, nejasnosti kolem dotace a vlastnictví Čapího hnízda zapadly jako jedna z mnoha zápletek v kariéře kontroverzního miliardáře. Na pořad dne se dotační otazník znovu vrátil po roce 2013, když Babišovo hnutí ANO skončilo ve volbách na druhém místě se skoro 19 procenty hlasů, a Andrej Babiš se stal ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD). 

Pokud jde o samotné vlastnictví Čapího hnízda, předvedl Babiš hotový veletoč protichůdných výroků. Co řekl v roce 2010 redaktorovi časopisu Ekonom, jsme už zmínili. Tři roky nato ale na Twitteru psal o Čapím hnízdě způsobem, jako by mu říkalo pane: „Zkušenosti v podnikání i politice mě ujistily, že nejlepší místo k životu je moje farma. Zvířata nelžou, nekradou a nemají lidské problémy.“ O pár dní později opět na Twitteru dodal: „Na naši farmu přiletěl čáp, takže už by se nemělo ochladit.“ Krátce před úspěchem ve sněmovních volbách naopak časopisu Respekt tvrdil: „S Čapím hnízdem nemám nic společného. Nevím, komu to patří. Farmu mají, myslím, nějací advokáti.“ 

Podobná tvrzení se několikrát opakovala. Na přímé dotazy novinářů vlastnictví Čapího hnízda vždy popřel, o to raději se jím ale chlubil před voliči. Katarze přišla na jaře 2017, k opozičním politikům, kteří dlouhodobě žádali, aby Babiš nejasnosti kolem Čapího hnízda vysvětlil, se přidali poslanci vládní ČSSD a svolali k tomuto tématu mimořádnou schůzi sněmovny. 

Babiš tam poslancům sdělil, že v době přidělení dotace vlastnily anonymní akcie Farmy Čapí hnízdo jeho dvě dospělé děti, Adriana Bobeková a Andrej Babiš mladší. Podíl za další dvě nezletilé děti a manželku Moniku držel její bratr Martin Herodes. „Proč jsem nechtěl říci jména akcionářů? No, protože jsem nechtěl ohrozit svoje děti. Svoji rodinu! To je to nejcennější, co mám!“ uzavřel emotivně Babiš. „Nemohl jsem říci pravdu! Toto přece musí každý rodič pochopit!“ Téměř padesátka poslanců hnutí ANO pak svému lídrovi dlouze a ve stoje tleskala.

Nevím, nepamatuji si

Záhada držitelů akcií byla tedy objasněna. Zbyla ale další záhada, proč vlastně Regionální operační program (ROP) Střední Čechy na Čapí hnízdo vůbec přispěl.

„Tenhle projekt měl být stopnut, neměl dostat žádné peníze, oba posudky na něj byly negativní,“ řekla investigaci.cz na adresu Čapího hnízda Ivana Havlíková, jedna ze dvou externích hodnotitelů, které si úředníci ROP Střední Čechy v roce 2008 najali. Před dvanácti lety Havlíková uzavřela čtyřstránkové hodnocení jasně deklarovanou pochybností o tom, že projekt širší veřejnosti prospěje. Doslova napsala: „Plánovaný areál by jistě úspěšně sloužil k prezentaci investora a k pořádání jeho firemních akcí, jeho přínos pro celý region a efektivní využití vložených prostředků nebyly ale podle mého názoru dostatečně prokázány.“ 

Hodnotitelé také zmiňovali, že se nevyznají v propletenci firem, jež se okolo projektu točily  – pozemky koupila a o stavební povolení požádala Imoba z holdingu Agrofert, daňová přiznání doložilo ZZN Agro Pelhřimov z téhož holdingu, žadatel byla Farma Čapí hnízdo, jejíž majitel nebyl známý. Hodnotitelé proto chtěli, aby tento propletenec žadatel vysvětlil. Havlíková dnes říká, že si po hodnocení domluvila schůzku s úředníky ROP: „Projednávali jsme to osobně, upozorňovala jsem na to, že projekt má vážné nedostatky a ptala se, jak budeme dál postupovat, jestli se to stopne, nebo jestli budeme po žadateli chtít upřesnění.“

Projekt se ani nestopl, ani nepřepracoval. Naopak, v srpnu 2008 hladce prošel hlasováním výboru Regionální rady. V patnáctičlenném výboru byli politici především ze stran, jež jsou dnes v parlamentní opozici, převahu měla ODS. 

Opozičním politikům ale žádný významný otisk kauzy, u jejíhož zrodu kdysi stáli, v hlavě nezůstal. „Proboha, jak si mám z doby před dvanácti lety pamatovat projednávání nějakého projektu, rozumějte, projednávaly se jich stovky, že tam bylo nějaké Čapí hnízdo si vůbec nepamatuji,“ říká dnešní senátor ODS Jiří Burian a dodává: „Jestli jsem na tomhle zasedání vůbec byl.“ (Podle zápisu z jednání byl přítomen.) 

„Na Čapí hnízdo si nepamatuji, projekty hodnotili hodnotitelé a úředníci, my jsme dostávali jenom výsledky,“ tvrdí pro změnu poslankyně TOP 09 Helena Langšádlová. „Prošlo nám rukama mnoho a mnoho desítek projektů. Aby se člověk některým z nich podrobně zabýval, musel by mít podezření, že něco není v pořádku, a my jsme žádné takové podezření neměli.“

Jednou z příčin může být i to, že úředníci si výhrady externích hodnotitelů nechali pro sebe. Politici, kteří peníze na Čapí hnízdo odhlasovali, o nich podle tehdejšího předsedy výboru, dnes poslance ODS Petra Bendla, neměli ani tušení. „My jsme je neměli vůbec k dispozici, nebyly součástí dokumentace. My jsme dostali doporučení, o ničem takovém jsme nevěděli,“ uvedl Bendl pro irozhlas.cz. „Úřad neavizoval žádné problémy. Rada rozhodla na základě toho, co připravil úřad.“

Podle Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), který se Čapím hnízdem také zabýval, kritika projektu ze strany hodnotitelů nedorazila ani k žadateli, tedy k Farmě Čapí hnízdo. „Příjemce dotace nebyl o externím hodnocení nikdy vyrozuměn a nikdy nebyl požádán, aby objasnil problematické prvky,“ stojí v závěrečné zprávě OLAF z roku 2017. „Projekt byl schválen navzdory závažnosti expertních komentářů a absenci vysvětlení od žadatele.“

Zodpovědní úředníci nechtějí svou někdejší roli komentovat. „Moc se omlouvám, nechci o tom mluvit,“ říká Iveta Holá, jedna ze dvou žen, jež měly projekt a externí hodnotitele na starosti. Dnes pracuje v soukromé konzultantské společnosti, která radí obcím, krajům a ministerstvům v oblasti regionálního rozvoje a kvality životního prostředí. Její bývalá kolegyně Martina Pecháčková dělá projektovou manažerku evropských a národních programů na ministerstvu pro místní rozvoj a také nechce mluvit. Má tu stejného šéfa jako kdysi na úřadě ROP Střední Čechy, jeho někdejší ředitel Marek Kupsa dnes zastává funkci ředitele jejího odboru. Ani on se ale s médii nechce bavit. „Podával výpověď na policii, je vázán mlčenlivostí,“ říká sekretářka za nepřítomného ředitele. „Můžete mu zkoušet volat, ale jsem si jistá, že vám řekne totéž, co já.“

Přečtěte si

Koronavirus: Premiér v porcelánu

Nepravdy a zatajené informace

Policisté zvažovali, zda nemají stíhat také úředníky, kteří dotaci areálu posvětili, a to kvůli porušování povinností při správě cizího majetku. Dospěli však k závěru, že jejich případný zločin je už promlčený.

Nakonec policie v září 2017 obvinila celkem jedenáct osob z dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie. Hrozilo jim pět až deset let za mřížemi. Vedle samotného Andreje Babiše se obvinění týkalo lidí ze statutárních orgánů Farmy Čapí hnízdo a dalších kooperujících firem. Mezi obviněnými byli i Babišova dcera, syn, manželka a její bratr.

Policisté shromáždili řadu důkazů o tom, že v případě Farmy Čapí hnízdo se nikdy nejednalo o samostatnou firmu, naopak byla propojená s kolosem Agrofert, a dotaci pro malé a střední podniky tak získala podvodem. K podobným závěrům došel i OLAF (European Anti-Fraud Office), který kauzu šetřil ve stejné době jako česká policie (2015-2017). Také OLAF píše o „nepravdivých a zatajených informacích“ v žádosti o dotaci. Jak OLAF ve své zprávě uvádí, z úplných informací by muselo být zřejmé, že žadatel „netrpěl handicapy typickými pro malé a střední podniky“, a proto nepotřeboval finanční pomoc. Zároveň Evropský úřad pro boj proti podvodům dospěl k závěru, že rodinné vazby mezi osobami vlastnícími Farmu Čapí hnízdo a holding Agrofert „znemožňují, aby bylo na firmy nahlíženo jako na nezávislé“, ale byly „propojené“. 

Navzdory těmto skutečnostem státní zástupce Jaroslav Šaroch stíhání všech obviněných na podzim 2019 zastavil. Konstatoval sice, že mezi Farmou Čapí hnízdo a společnostmi z holdingu Agrofert panovaly „zcela nadstandardní vztahy“, avšak dle jeho názoru se nepodařilo prokázat, že by Babiš byl skutečným vlastníkem akcií, a na Farmu Čapí hnízdo se tak může pohlížet jako na malý či střední podnik. Podle Šarocha nebylo prokázáno ani to, že nepravdivé či zkreslené údaje někdo napsal do žádosti o dotaci úmyslně.

Kauza pak putovala k nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi. Ten zrušil Šarochem zastavené stíhání v případě dvou lidí, současného premiéra Babiše a Jany Mayerové, dotační expertky a členky představenstva Farmy Čapí hnízdo, která žádost o dotaci z evropských peněz vypracovala. Konec jejich stíhání žalobce Zeman označil za „nezákonný a předčasný“ a kauza se znovu vrátila ke státnímu zástupci Šarochovi.

Toho teď spolu s vyšetřovateli čeká spousta práce. Musí se znovu a hlouběji zabývat tím, zda Čapí hnízdo a Agrofert byly, či nebyly propojené – Šarochovi totiž na rozdíl od OLAF rodinné vazby jako důkaz nestačily. Nevěděl si také rady s konstatováním, co je přesně malý podnik –  jasná definice takového subjektu podle něj údajně neexistuje. Tento problém by nyní měly vyjasnit evropské instituce. Vyšetřování by rovněž mělo cílit i na otázku, zda Babiš nebyl takzvaným nepřímým pachatelem, tedy někým, kdo řídil získání dotace z povzdálí, aniž by v procesu sám figuroval.

Koncem dubna by měla být hotová konečná verze zprávy europoslanců z rozpočtového výboru, kteří kvůli premiérovu střetu zájmů v únoru pod vedením Moniky Hohlmeier navštívili Česko. Výbor pak doporučí europarlamentu, jak by měl postupovat při schvalování nového evropského rozpočtu, jenž se právě projednává. Dá se očekávat, že ochota naslouchat lobistům velkých hráčů z Česka bude snad konečně nižší než dosud. 

Autorka článku: Hana Čápová

Autorka grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl za podpory mezinárodního investigativního projektu GACC (The Global Anti-Corruption Consortium) zaměřeného na země Visegradu. Na projektu spolupracují Átlátszo a Direkt36 z Maďarska, polská Fundacja Reporterów, Investigatívne centrum Jána Kuciaka ze Slovenska a česká investigace.cz.

The post Česká dotační bažina appeared first on investigace.cz.