Investigativní novináři z několika evropských zemí upozorňují na nekalé nakládání s evropskými dotacemi v druhé části série nazvané The Organised Crime and Corruption Watch. V České republice zahájila evropská prokuratura EPPO jen za loňský rok 36 nových vyšetřování, jedno z nich se týká bývalého zaměstnance prezidentské kanceláře Vratislava Mynáře. V různém stádiu jsou za dotační podvody stíháni poslanec Andrej Babiš nebo osoby napojené na subvence ve sportu. Na Slovensku si na dotace obnovitelných zdrojů zase brousila zuby italská mafie. V Polsku pak používali politici evropské peníze na pořádání večírků, v Bulharsku za ně naopak renovovali své vily. A v Maďarsku tamní zastupitelé čerpali peníze na zábavní park, který nikdo nepoužíval, a tak ho po několika letech zbourali.

Podvody s DPH a další probíhající vyšetřování 

Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO) zahájil v Česku 36 nových vyšetřování, čímž se jejich celkový počet zvýšil na 54. Ve srovnání se Slovenskem, zemí o polovinu menší, vede Česká republika v počtu aktivních vyšetřování o devět případů. Souhrnná škoda se odhaduje na více než 6,4 miliardy korun, z čehož podvody s DPH tvoří více než 75 % škody. Většina těchto případů spadá do oblasti výdajů mimo veřejné zakázky: jedná se o druh podvodu spáchaného formou falešných nebo neúplných dokladů, který vede k neoprávněnému zadržení finančních prostředků z rozpočtu EU. V roce 2022 podal EPPO v Česku první žalobu na tři fyzické a tři právnické osoby obviněné z dotačního podvodu, jenž stál český rozpočet i rozpočet EU přibližně 5,5 milionu eur. Česko bylo rovněž zapojeno do rozsáhlého podvodu s DPH v Německu, týkal se platinových mincí, a to prostřednictvím praní špinavých peněz organizovaným v České republice. 

EPPO v současné době také vyšetřuje možný dotační podvod české společnosti Hopax v hodnotě téměř 45 milionů korun. Firma, která vyrábí ocelové konstrukce a montuje průmyslové haly, podle policie nadhodnotila cenu strojů, nakoupených za dotace EU. 

Evropský prokurátor se rovněž zajímá o Vratislava Mynáře, vedoucího kanceláře bývalého prezidenta Miloše Zemana, kvůli údajnému dotačnímu podvodu ve výši přes 6 milionů korun. Peníze putovaly na rekonstrukci sportovního areálu v Osvětimanech. V roce 2021 byl Mynář obviněn z trestného činu poškozování finančních zájmů Evropské unie a dotačního podvodu, a přestože peníze vrátil, je stále stíhán.

Čapí hnízdo a zemědělské dotace

Zřejmě nejznámější případ možného dotačního podvodu z prostředků EU je v České republice spojen s vyšetřováním farmy Čapí hnízdo poslance Andreje Babiše. Policie se Čapím hnízdem začala zabývat kvůli podezření, že Babišova společnost Agrofert skrytě lobbovala za změnu dotačních pravidel ve svůj prospěch.

Farma provozovaná Agrofertem čerpala více než padesátimilionové dotace z vládního programu pro malé a střední podniky. Žalobce problém vidí právě v zařazení do této kategorie, protože firma byla součástí ziskového Agrofertu. Babiš jakékoli spojení s Čapím hnízdem popřel. V lednu 2023 byl sice zproštěn obžaloby, ale státní zástupce Jaroslav Šaroch se proti rozsudku odvolal. Navrhuje zrušit osvobozující rozsudek a případ vrátit k soudu.

V roce 2019 Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) rozhodl, že neproplatí dotace holdingu Agrofert, který ovládá bývalý premiér Andrej Babiš, a podnikům rodiny někdejšího ministra zemědělství Miroslava Tomana. SZIF tak rozhodl na základě předběžné auditní zprávy Evropské komise, která se týkala Tomanova střetu zájmů v souvislosti s projekty společnosti Agrotrade. Tu z 80 procent vlastní ministrův otec Miroslav Toman starší. Agrotrade získal dotaci ve výši 80 tisíc eur na svou dceřinou drůbežářskou společnost. Toman jakýkoli střet zájmů popřel a uvedl, že samotná zpráva zmiňuje skutečnost, že dotyčné projekty byly schváleny před jeho nástupem do funkce. Evropská komise v roce 2021 šetření nakonec ukončila.

Přečtěte si

Impérium AB 2.0: Databáze firem a dotací Andreje Babiše

Sportovní dotační podvod 

V roce 2017 obvinila policie tři osoby a jednu firmu v korupční kauze související s dotačními programy ministerstva školství na podporu sportu. Zatčen byl tehdejší šéf Fotbalové asociace ČR Miroslav Pelta a šéf České unie sportu Miroslav Jansta. Oba byli obviněni z nezákonného rozdělování dotací ve prospěch Fotbalové asociace České republiky a dalších vlivných osob. Soud Peltu původně odsoudil k šesti letům vězení, pětiletému zákazu výkonu funkce ředitele společnosti a pětimilionové pokutě. Odvolací senát rozsudek zrušil, ale minulý týden soud trest potvrdil. Odsouzena byla i někdejší náměstkyně ministryně školství Simona Kratochvílová, která se hájila tím, že jen plnila úkoly, jež dostávala od své nadřízené Kateřiny Valachové. 

Obnovitelné zdroje na Slovensku a ‘Ndrangheta

V roce 2009 začal na Slovensku italský podnikatel Antonino Vadala, napojený na mafii ‘Ndrangheta, plánovat 70milionový energetický projekt nedaleko Banské Bystrice. Na místě měly vzniknout dvě továrny na výrobu fotovoltaických panelů a velká solární elektrárna. Projekt postupoval hladce, příslušný městský úřad nabídl výhodné podmínky pronájmu několika hektarů pozemků a Úřad pro regulaci síťových odvětví (ÚRSO) přidělil budoucí elektrárně cenné povolení k připojení do sítě. Kromě zelené energie se plánovalo i vytvoření 300 pracovních míst, jedno ani druhé se však nikdy neuskutečnilo. 

Projekty na výstavbu společně s úředními povoleními totiž Vadala a jeho obchodní partneři rozprodali. Podle odhadů si tak mohli přijít v přepočtu na přibližně 300 milionů korun. Zůstalo po nich jen nezaplacené nájemné za pozemky. 

Antonino Vadala chtěl rozjet podnikání i v Česku, kde v roce 2017 koupil zavedenou firmu a přejmenoval ji na Vadala Group CZ. Není ale jasné, čím se společnost měla zabývat, v obchodním rejstříku uvádí pouze obecné informace. Ostatně samotný Vadala toho u nás již moc nestihl. V roce 2018 jej Slovensko vydalo k trestnímu stíhání do jeho vlasti, kde si nyní odpykává trest za obchod s drogami. 

Přečtěte si

Solární narkobaroni

Polský recept na dotační podvody 

Podle Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) v posledních letech v Polsku narůstá zpronevěra prostředků EU. V letech 2006 až 2013 bylo v Polsku vedeno celkem 17 vyšetřování, k nimž OLAF vydal doporučení. V letech 2015 až 2021 se celkový počet zvýšil na 36. 

V červnu 2013 se v krakovském kině Kijów sešli nejvlivnější politici malé a v té době nepříliš významné pravicové strany Solidarna Polska. Oficiálně vystoupili na klimatické konferenci, ve skutečnosti se ale jednalo o sjezd strany, kterého se zúčastnili její lídři Zbigniew Ziobro a Jacek Kurski. Akce uspořádaná za zpronevěřené prostředky Evropského parlamentu stála 40 tisíc eur (tedy něco přes milion korun). V roce 2015 se Ziobro stal ministrem spravedlnosti a o rok později generálním prokurátorem. Dnes mu podléhají všichni prokurátoři v Polsku. Kurski měl také štěstí, neboť se stal šéfem TVP, tedy státní propagandistické televize. 

Zpronevěra je trestná ve všech zemích EU. Polská prokuratura – podřízená Ziobrovi – na akci z roku 2013 ale žádné nesrovnalosti neshledala a v roce 2019 od vyšetřování upustila.

V Polsku je většina důležitých státních orgánů řízena jedním politickým subjektem. Populistická koalice Sjednocená pravice, která je u moci od roku 2015, rozhoduje o rozdělování prostředků EU a zároveň řídí instituce odpovědné za stíhání korupce. Centrální protikorupční úřad (CBA) podléhá ministru Mariuszovi Kamińskému, poslanci vládnoucí strany Právo a spravedlnost. V roce 2015 byl Kamiński odsouzen za zneužití pravomoci, polský prezident Andrzej Duda (rovněž ze strany Právo a spravedlnost), zvolený několik měsíců předtím, mu ale v témže roce udělil milost. 

Polsko je jedním z pěti členských států (Dánsko, Irsko, Švédsko a Maďarsko), které nespolupracují s Úřadem evropského veřejného žalobce (EPPO). V otevřeném dopise adresovaném Evropské komisi z února 2022 tento úřad zdůrazňuje, že kdykoli vede přeshraniční vyšetřování, není z Polska schopen shromáždit důkazy, takže jeho schopnost bojovat proti trestné činnosti zaměřené na rozpočet Unie je „systematicky omezována“.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Ukradené miliony z fondu EU

Neúspěšný zábavní park v Maďarsku

Maďarské investigativní centrum Átlátszó odhalilo případ zneužití prostředků EU v souvislosti se zábavním parkem pro cyklisty, který byl loni na podzim zrušen. Po sedmi letech se vedení města Hatvan, ležícího na severu Maďarska, rozhodlo park odstranit, protože nemělo smysl jej udržovat v provozu. 

Zážitková atrakce byla vybudována za zhruba 370 tisíc eur (něco přes 8 milionů korun). Od té doby park navštívilo pouze 55 lidí, což znamená, že každý cyklista stál evropské daňové poplatníky asi 150 tisíc korun. Mezi lety 2018 a 2022 do areálu dokonce zavítala jen jedna osoba. Město musí prostor bývalého parku ještě vyklidit, radní už ale plánují výstavbu nového cykloparku. 

Nízký počet návštěvníků mohl být způsoben tím, že některé části zážitkové stezky byly poměrně nebezpečné i pro zkušené cyklisty. Jeden cyklista byl v roce otevření (2016) vážně zraněn. Uprostřed trasy byl skokánek a závěrečný úsek vedl přímo do řeky – tam byla postavena betonová zeď, aby zadržela ty, kteří přijíždějí vyšší rychlostí, není tedy divu, že sportovec došel k újmě. Trasu mohli cyklisté využívat pouze na vlastní nebezpečí a po předchozí registraci.

Když se čerpají dotace, lítají třísky

Podobně jako park pro cyklisty dopadla i další maďarská atrakce. Jak zjistili novináři z Átlátszó, starosta města Nyírmártonfalva získal na projekt vybudování 50 metrů dlouhého chodníku v korunách stromů dotaci ve výši 166 tisíc eur (necelé 4 miliony korun). Při stavbě chodníku byl ale les, který jej měl obklopovat, bohužel vykácen, takže místo procházky baldachýnem z větví a listů mohou návštěvníci nyní chodit po vyvýšené konstrukci s výhledem na holinu plnou pařezů.

Starosta obce Mihály Filemon získal dotaci jako soukromá osoba prostřednictvím Programu rozvoje venkova. Podle registru žádostí o dotace EU si o subvenci zažádal v roce 2018, získal ji v roce 2021 a mezi tím se v roce 2019 stal starostou. Patří mu také pozemek, na němž stavba stojí. 

S Átlátszó starosta mluvit nechtěl, poskytl ale rozhovor maďarské televizi ATV. V něm uvedl, že vzhledem k tomu, že výběrové řízení trvalo čtyři roky a ceny stavebních prací se za tu dobu zvýšily, les vykáceli a dřevo prodali, aby mohli financovat rozdíl mezi plánovanými a skutečnými investičními náklady.

Kuriózní případ vil politiků v Bulharsku 

Investigativní novináři z bulharského média BIRD upozorňují, že přestože podvody s EU fondy aktivně popisují, země vykazuje minimální snahu defraudacím zamezovat. Souvisí to s obecnou neochotou bulharské prokuratury stíhat korupci spojenou s politiky. Za zpronevěru prostředků EU tam byla doposud obviněna a souzena pouze jedna osoba, která dostala pokutu v přepočtu přes 50 tisíc korun. 

Zpráva EPPO z roku 2021 přitom uvádí, že v Bulharsku probíhá 98 vyšetřování dotačních podvodů. Odhadovaná škoda činí 427 milionů eur (něco přes 10 miliard korun). Bulharsko je ale zároveň třetí zemí v pořadí členských států EU co do počtu nahlášených podnětů. Podle BIRD to lze vysvětlit protikorupční aktivitou bývalé vlády Kirila Petkova, jenž byl v červnu loňského roku odvolán z funkce. Petkov a jeho tým byli v otevřeném konfliktu s generálním prokurátorem Ivanem Geševem. Ve svém úřadě dokonce otevřeli speciální kancelář, která bezpečným způsobem předávala zprávy EPPO, a to bez vědomí Geševa a bulharských státních zástupců. 

Bulharští investigativní novináři v minulosti odhalili rozsáhlé podvody s evropskými penězi určenými na rozvoj turistické infrastruktury na venkově. Místo turistických penzionů si za tyto peníze ale politici stavěli nóbl vily pro své osobní potřeby. Odhalení sice vyvolalo skandál, nicméně zainteresovaným osobám majetky zabaveny nebyly a několik málo případů, jež skončilo před soudem, se prozatím vleče bez konkrétních výsledků. 

OLAF „penziony“ vyšetřoval a dospěl k závěru, že u všech 377 projektů došlo k nesrovnalostem ve financování. Místo vymáhání peněz od podvodníků však celá záležitost zůstala na bedrech bulharských daňových poplatníků, kteří do rozpočtu EU vrátili 23 milionů eur (přes půl miliardy korun). V roce 2021 OLAF v Bulharsku zaznamenal i podvody spojené s propagací zemědělských produktů, s pěstováním vinné révy a zalesňováním.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

Autorka české verze: Zuzana Šotová
Autor úvodní grafiky: MidJourney, prompt design Josef Šlerka

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Podvodů přibývá, vyšetřování vázne appeared first on investigace.cz.

Nepravomocně odsouzeného obchodníka s kokainem a člověka s vazbami na italskou mafii ´Ndrangheta, Antonina Vadalu, propustili v pátek 18. února 2022 z vězení. Důvodem má být procesní chyba. Vadalà se na Slovensku proslavil mimo jiné tím, že měl za milenku nejvyšší státní poradkyni tehdejšího premiéra Roberta Fica. Investigace.cz na zmapování podnikání Antonina Vadaly spolupracovala se zavražděným novinářem Jánem Kuciakem.

Důvodem k propuštění Antonina Vadaly z vězení má být procesní chyba. Tím pádem má dojít k obnovení soudního procesu. Itálie má soudy tří úrovní: zatímco soudy první a druhé úrovně shledaly Antonina Vadalu vinným, takzvaný kasační soud dal za pravdu obhájcům Vadaly a uznal procesní chybu, kterou předchozí dva soudy nezohlednily. Soudní proces se tak vrací na začátek. Zároveň to znamená, že Antonino Vadalà byl propuštěn z vězení a policie ho nijak aktivně nemonitoruje. Vadalà byl původně odsouzen k devíti letům a čtyřem měsícům odnětí svobody za příslušnost k mafii a obchodování s kokainem.

Antonino Vadalà prohlásil, že zůstává v Itálii, a to v městečku Bova v Kalábrii.

Přečtěte si

Zrozeny z chaosu: Jak mafie ovládly Slovensko

Kdo je to Vadalà

V roce 2012 zachytila italská protimafiánská jednotka telefonický rozhovor mezi tehdejším předsedou slovenské vlády Robertem Ficem a Antoninem Vadalou, který se nesl ve velmi přátelském tónu. Nahrávka telefonátu vznikla v rámci policejní operace, která Vadalu monitorovala. Jeho jméno se totiž pravidelně objevovalo v policejních spisech, které se zaměřovaly na členy nejmocnější mafie světa, ´Ndranghety. Vadalà ze Slovenska pomalu rozbíhal globální kokainový byznys. Podle svých slov k tomu využíval zkorumpovaných slovenských celníků, kteří pašování kokainu kryli. Celníci byli s Vadalovým byznysem propojení i jinak. Vadalova firma Bovinex Europa, zastupovaná synem prokurátora Františkem Bickem, pronajímala Celní správě Slovenské republiky sklady.

Robert Fico popírá, že by Antonina Vadalu znal. Autenticitu nahrávky nám nicméně potvrdila italská prokuratura.

Přečtěte si

Kokainoví kovbojové

Antonino Vadalà žil více než 14 let na východním Slovensku, a to až do doby, než se stal jedním z podezřelých ze zosnování vraždy Jána Kuciaka. Investigativní novinář totiž před svou smrtí, společně s týmem investigace.cz a italskými novináři z IrpiMedia, dokončoval text o propojení nejmocnější italské mafie ´Ndrangheta a tehdejšího slovenského premiéra Roberta Fica. Spojkou mezi nimi byla Mária Trošková, někdejší finalistka Miss Universe Slovensko a Vadalova milenka, se kterou dokonce plánoval svatbu. Trošková ale byla zároveň jedním z nejbližších spolupracovníků tehdejšího slovenského premiéra a jednoho z nejmocnějších mužů v zemi, Roberta Fica.

Na Slovensku chtěl Vadalà využívat své slovenské firmy k tomu, aby posílal platby za kokain do Jižní Ameriky. Dovoz ekvádorského kokainu Vadalà maskoval krevetami, které kupoval od jednoho z největších zpracovatelů mořských produktů v Ekvádoru. K financování používal svou slovenskou společnost Terra Real s.r.o., přes kterou poslal peníze na účet firmy italského policejního agenta „8067“, který ho skrytě monitoroval. Nejprve šlo o částku 175 tisíc eur (4 miliony 375 tisíc korun). Později doplatil dalších 53 tisíc eur v hotovosti (1 milion 325 tisíc korun). Tyto peníze měly pokrýt nákup krevet a 70 kilo kokainu.

The post Antonino Vadalà, člověk s vazbami na mafii i politiku, byl propuštěn z vězení appeared first on investigace.cz.

V Itálii začal v těchto dnech monstrproces s ’Ndranghetou, v současné době nejmocnější odnoží italské mafie. Média toto soudní řízení spojují s vraždou Jána Kuciaka a s naším společným článkem o rodinách jménem Vadala a Roda, jež na Slovensku pobíraly zemědělské dotace a přátelily se s tamními mocnými politiky. Toto mediální spojení je ale dost povrchní – rodiny Vadala ani Roda v probíhajícím soudním procesu nefigurují. Jedna vazba na Slovensko však přesto existuje. Jde o sourozence ze Zlatých Moravců, kteří pro jeden z nejmocnějších klanů ’Ndranghety měli zprostředkovávat prodej zbraní. Jejich plán ovšem zhatila policie.

Proces s 355 obžalovanými se odehrává za mimořádných bezpečnostních i hygienických opatření v italském přímořském městě Lamezia Terme, třetím největším městě Kalábrie. Nejde přitom jen o členy nejmocnější evropské mafie ’Ndranghety z kraje Vibo Valentia. Mezi obžalovanými jsou i poslanci, policisté a byznysmeni. Vyšetřování, které v roce 2019 vedlo k zatčení většiny obžalovaných, začalo už v roce 2016, pokrylo jedenáct italských regionů a podílelo se na něm přes dva a půl tisíce policistů. Elitní policejní jednotka „Lovci“ pozatýkala nejen mafiány ukryté v horských bunkrech či v tajných místnostech pod podlahou nebo za posuvnými schodišti, ale i šéfa policie a lokální politiky ve Švýcarsku, Německu a v Bulharsku. 

Přečtěte si

‘Ndrangheta – nejmocnější mafie světa

Před soudní tribunál předstupují kápové jednoho z nejstarších a nejvlivnějších klanů ’Ndranghety, Mancuso, a jejich partneři z regionu Vibo Valentia. V parlamentní zprávě o ’Ndranghetě z roku 2008 se o klanech Mancuso a jejich parťácích z klanu Molè píše jako o rodinách, jež tento italský region ovládají. Díky partnerství mají pod dohledem i jeden z nejznámějších přístavů v italské Kalábrii – Gioia Tauro.  

Slovenský kšeft

Právě v souvislosti s přístavem Gioia Tauro se objevují sourozenci K. O. a P. O. ze Zlatých Moravců. V roce 2012 se dostali do hledáčku vyšetřovatelů během policejní operace Středomoří (OCC Mediterraneo), zaměřené na klan Molè. Vyšetřovatelé se tehdy soustředili na financování klanu, zejména na zisky z pašování drog a výherních automatů. Samostatnou kapitolou vyšetřovacího spisu pak bylo i téma, kde a jak klan Molè nakupuje zbraně.

The post Slovenský arzenál v rukou ‘Ndranghety appeared first on investigace.cz.

„Milánský kokainový král“ Rocco Morabito, člen jedné z nejobávanějších mafiánských rodin ’Ndranghety a jeden z nejhledanějších zločinců posledního desetiletí, utekl s dalšími třemi muži dírou ve střeše uruguayského vězení. Když se Antonino Vadala – o němž jsme již několikrát informovali v souvislosti s pronikáním italské mafie na Slovensku – rozhodl aktivně zapojit do kokainového byznysu, byl to právě klan Morabito, kterému nabízel svoji pomoc.

Mimořádně nebezpečný boss kalábrijské mafie Morabito žil v Uruguayi zřejmě od roku 2001. Na jeho vydání do Itálie, které se tím pádem odkládá, se čekalo přes dva a půl roku.

O jeho útěku v pondělí informovalo uruguayské Ministerstvo vnitra. Morabito čekal v Uruguayi na vydání do rukou italských úřadů. V Uruguayi ho spolu s manželkou – angolskou občankou s portugalským pasem – dopadli po dvaceti letech pátrání předloni, a to v luxusním hotelu v hlavním městě Montevideu. V Itálii byl v nepřítomnosti odsouzen k třiceti letům vězení.

Morabito je jedním z bossů nechvalně proslulé kalábrijské mafie ’Ndranghety, a to klanu Morabito, jehož členem se chtěl stát i Antonino Vadalà.

Benátské oddělení finanční policie v roce 2015 zdokumentovalo, jak se Vadalovci podíleli na obchodu s drogami. Podle důkazů shromážděných policií se pašováním drog zabývali dlouhodobě, ačkoliv se snažili budit dojem, že se věnují pouze masu. Jednoho dne se nadto rozhodli, že se vrátí ze Slovenska zpět do Itálie. Chtěli se totiž plně zapojit do mezinárodního pašování drog po boku nejmocnějšího a nejobávanějšího klanu ’Ndranghety v jejich kraji: rodiny Morabito alias „Tiradrittu“ z vesničky Africo. 

Pracovat pro tento mocný klan by pro Vadalovce znamenalo, že se dostanou mezi nejváženější členy ’Ndranghety, kolem nichž se točí neskutečné peníze a jejichž obchod s kokainem ve všech možných částech světa se počítá na tisícovky tun.

Takovou šanci si Vadalovci samozřejmě nechtěli nechat ujít. Klanu Morabito proto poslali přes prostředníka million eur v hotovosti (cca 25 milionů korun). Tato finanční záruka měla sloužit jako vstupenka do velkého světa kokainu.

Kokainoví kovbojové

Sám Morabito se před italskými úřady skrýval od roku 1994 kvůli svému podílu na obchodu s drogami. Z Brazílie do Itálie se pokusil přepravit kokain v hodnotě přes 167 milionů korun. Právě italská ’Ndrangheta patří mezi největší světové distributory drog.

Třiapadesátiletý Morabito a další tři muži uprchli z vězení v neděli o půlnoci. Podle OCCRP unikli dírou ve střeše věznice a provazem se spustili na střechu vedlejšího domu. Jeho majitele pak okradli. Od té chvíle není známo, kde se čtveřice mužů nachází.

K útěku italského narkobosse se na svém twitterovém účtu už vyjádřil také italský ministr vnitra Matteo Salvini. „Je nepřijatelné, že se podařilo zločinci, jako je Morabito, uprchnout v době, kdy čekal na své vydání do Itálie,“ uvedl. Po uruguayských úřadech prý bude požadovat vysvětlení. Napsal také, že italské úřady udělají vše pro jeho dopadení. Interpol pak na něj vydal takzvaný červený zatykač, tedy zatykač s nejvyšší možnou prioritou.

Zbylými muži, s nimiž Morabito uprchl, jsou Leonardo Abel Sinopoli Azcoaga a Matías Sebastián Acosta González, po obou pátrají brazilské úřady. Třetím z nich je pak Bruno Ezequiel Díaz, pro změnu hledaný v Argentině.

Podle britského deníku Guardian přijel Morabito do Uruguaye v roce 2001 poté, co se mu podařilo získat nezbytné dokumenty na základě falešného brazilského pasu, vydaného na jméno Francisco Capeletto. 

Morabito si následně pořídil vilu v luxusním letovisku Punta del Este na jihu země. Jak uvedla americká CNN, po mafiánově  zadržení v roce 2017 našli policisté v jeho domě třináct mobilních telefonů, automatickou pistoli, dvanáct kreditních a debetních karet, množství šperků, velké množství uruguayských peněz a padesát tisíc dolarů. Tehdejší italský ministr vnitra označil Morabitu za jednoho z nejhledanějších členů ’Ndranghety. Vydání do Itálie se mimo jiné snažil vyhnout i obskurní metodou, kdy urážel uruguayské soudce a tím se pokoušel narušit soudní slyšení, uvádí Guardian.

„Je to špatná zpráva. Takové věci se samozřejmě dějí všude. Problém však spočívá v tom, že jde o další z vedlejších efektů dlouhých čekacích dob na extradici vězňů,“ uvedl k Morabitovu útěku žalobce z kalábrijského města Catanzaro Nicola Gratteri. Podle Gratteriho proto nastal  čas, aby se s jihoamerickými úřady dohodly nové podmínky vydávání zločinců. Jako příklad uvedl Kolumbii, která díky nové dohodě umožňuje extradici vězňů do 48 hodin.

The post Z uruguayského vězení uprchl narkoboss ´Ndranghety Morabito, spolupracovat s ním chtěl i Vadalà appeared first on investigace.cz.

Vyšetřování čtyř osob v souvislosti s nájemnou vraždou investigativního novináře Aktualit.sk Jána Kuciaka pokročilo. Slovenská policie má k dispozici výpovědi, v nichž najatí vrazi potvrzují, že si vraždu novináře objednal slovenský podnikatel Marián Kočner. Ten byl obviněn právě dnes.

Současně ale není jasné, proč slovenská policie a prokuratura stejně detailně neprověřují i další možné vazby mezi organizovaným zločinem a vládními představiteli – tedy vazby, o nichž Ján Kuciak psal a jež ho nakonec mohly stát život. Vyšetřovatelé se také vyhýbají prověřování klíčových členů někdejší vlády a policie, kteří mohou být s případem vraždy spojeni. I oni mohli mít zájem na zastavení Jánovy investigativní práce. S lidmi ze světa organizovaného zločinu byli totiž prokazatelně spojeni.

Konkrétně jde o bývalého premiéra Roberta Fica, ředitele protikorupční jednotky slovenské Národní kriminální agentury (NAKA) Roberta Krajmera a Antonina Vadalà, italského podnikatele s vazbami na nejmocnější mafii současnosti – původem kalábrijskou ’Ndranghetu. Tato trojice je společně s Mariánem Kočnerem propojená předivem různých vztahů. Všichni čtyři navíc figurovali v Jánových investigativních článcích.

Popravčí četa 

V brzkých ranních hodinách 27. září 2018, tedy sedm měsíců po vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové, vtrhla speciální zásahová jednotka NAKA do několika domů v Kolárovu, malém městečku poblíž slovensko-maďarské hranice. Policisté tehdy zadrželi osm lidí. Mezi nimi byli Zoltán Andruskó, Miroslav Marček a Tomáš Szabó.

V Marčekově domě policie objevila sbírku nelegálně držených zbraní. Některé z nich byly speciálně upravené. V Marčekově skrýši se našly i dvě pušky s ručně vyrobenými tlumiči a sto padesát kulových nábojů. Výrobní čísla pušek byla zabroušená.

Den nato, 28. září 2018, byla krátce po deváté hodině ranní zadržena ve svém domě nedaleko Komárna i čtyřiačtyřicetiletá Alena Zsuzsová.

Andruskó, Szabó, Marček a Zsuzsová byli následně obviněni z vraždy mladého páru a v současnosti čekají na soud ve vazebních věznicích. Jeden z nich – Andruskó – kývl policii na spolupráci. Ostatní trvají na své nevině.

Výsledky vyšetřování poukazují na to, že Alena Zsuzsová – bývalá tlumočnice z italštiny, která pracovala pro Kočnera – zorganizovala a zaplatila vraždu Jána a Martiny.

Zsuzsová si na vraždu měla najmout majitele pizzerie a svého známého Andruska, jenž jí dlužil 20 tisíc eur (půl milionu korun). Podle společné dohody mu měla dluh prominout a za vykonanou vraždu nadto zaplatit 50 tisíc eur v hotovosti (jeden milion 250 tisíc korun).

Zsuzsová se zároveň velmi dobře zná s Kočnerem. Vyšetřovací spisy uvádějí, že Kočner jí v minulosti posílal na účet částky mezi 1 400 a 2 000 eury měsíčně (35 až 50 tisíc korun).

Policie se nyní snaží zjistit, zda tyto platby mohly mít něco společného s jejím „profesionálním“ flirtováním s vysoce postavenými slovenskými politiky, státními zástupci a dalšími mocnými lidmi. Zsuzsová si s nimi totiž vyměňovala lechtivé fotografie, ukládala si společné konverzace s dvojsmyslným obsahem a domlouvala schůzky, možná i za účelem budoucí kompromitace těchto potentátů.

Policie rovněž zjistila, že Zsuzsová používala Kočnerovu platební kartu a dva luxusní Mercedesy, jeden byl přitom napsaný na její matku.

Jinak se toho o Zsuzsové moc neví. Podle svých slov pracovala jako tlumočnice z italštiny pro Mariána Kočnera a do roku 2005 řídila několik slovenských firem na výrobu nábytku, patřících Italům.

Obdobně skoupé jsou i dostupné informace o nájemných vrazích. Andruskó, holohlavý padesátník s rostoucím břichem, provozoval pizzerii v Kolárovu. Postupem času se ovšem zadlužil a Aleně Zsuzsové tak „visel“ již zmíněných 20 tisíc eur (půl milionu korun).

Andruskó, jenž se rozhodl s policií spolupracovat, tvrdí, že si na samotné vykonání vraždy najal Szaba. Ten v letech 2005 až 2015 sloužil jako policejní vyšetřovatel v Komárně. Měl vytrénovanou sportovní postavu a holdoval motorkám. Po odchodu od policie absolvoval výcvik osobního ochránce v Polsku a začal pracovat jako bodyguard na zaoceánských lodích.

Szabó ke špinavé práci na nájemné vraždě přizval i svého bratrance Miroslava Marčeka. Ten byl vojákem ve výslužbě, dříve se účastnil i zahraničních misí. Po odchodu z armády se stejně jako Szabó nechal zaměstnat jako člen ochranky na nákladních lodích plavících se v Indickém oceáně.

Záhadná Zsuzsová

Ačkoliv po vraždě Jána a Martiny byly fotografie Aleny Zsuzsové ve všech slovenských médiích, nikdo vlastně neví, jak ve skutečnosti vypadá. Na fotkách vesměs pořízených během jejího příjezdu k soudu v Banské Bystrici je spoutaná s rukama za zády, obličej jí překrývají navázané černé umělé vlasy.

Ani její profil na Facebooku neposkytne žádné relevantní informace. Při flirtování používala fotografie ruských a ukrajinských modelek. Pomocí Photoshopu upravila jejich obličej tak, aby jí byl podobný. Vyšetřovatelé se dokonce zabývají teorií, že si svůj profil na Facebooku neupravovala sama.

Poté, co byla Zsuzsová obviněna z vraždy Jána a Martiny, policie znovu otevřela i některé starší, nevyřešené případy. A Zsuzsovou rovnou obvinila z další vraždy, tentokrát regionálního politika Lászlóa Basternáka, který kandidoval na pozici starosty v sedmitisícovém městě Hurbanovo na jihu Slovenska. V roce 2010 byl zastřelen před svým domem. Policie sice vypátrala vykonavatele vraždy, objednatele ale nikoliv.

Andruskó ve své výpovědi tvrdí, že Kočner požádal Zsuzsovou, aby vraždu investigativního novináře zařídila. Tuto výpověď potvrzuje i další svědek, bývalý důstojník Slovenské informační služby (SIS) Peter Tóth, jenž Jána Kuciaka před vraždou na objednávku sledoval.

Marián Kočner alias „Brucho“

Policie prozatím přišla s jediným jménem objednatele vraždy. Je jím Marián Kočner, přezdívaný „Brucho“. Toho slovenská média dlouhodobě označují za „kontroverzního podnikatele“ a jeho jméno se nejčastěji skloňovalo mezi novináři, kteří krátce po vraždě spekulovali o tom, kdo mohl mít největší zájem na umlčení Jána.

Celých dvacet let se zdálo, že Kočner je nedotknutelný. A to i navzdory povolebním změnám slovenských vlád. „Kontroverznost“ jeho podnikání je přitom dobře doložitelná – například v roce 2005 figuroval na uniklém seznamu slovenské protimafiánské policejní jednotky, kde byly jména lidí podezřelých z organizovaného zločinu nebo napojení na něj.

„Marián Kočner je dlouhodobý známý bývalého slovenského generálního prokurátora Dobroslava Trnky. Myslím si, že toto přátelství garantovalo Kočnerovi určitou pozici, stabilitu a svým způsobem nedotknutelnost,“ popisuje podnikatelovo postavení Roman Kvasnica, advokát rodiny zavražděné Martiny Kušnírové.

A Marián Kočner rozhodně nebyl bez poskvrny. Ján Kuciak exaktně popisoval jeho finanční machinace v řádech milionů eur i jeho daňové podvody.

Ze snů o vlastní nedotknutelnosti Kočner procitl až po odsouzení svého obchodního partnera Ladislava Bašternáka, známého slovenského podnikatele, který si také myslel, jak jsou na něj všichni krátcí. Soud mu vyměřil pokutu dva miliony eur (50 milionů korun) za úniky na daních. „To musel být pro Kočnera překvapivý a hrozivý zážitek. Skončila tím totiž epocha nedotknutelných,“ tvrdí advokát Kvasnica. Ladislav Bašternák byl dnes navíc odsouzen k pěti letům vězení a propadnutí veškerého majetku, a to včetně bytu, ve kterém bydlí bývalý předseda slovenské vlády Robert Fico.

Změnu potvrdila i série článků Jána Kuciaka, na jejímž základě byl kdysi nedotknutelný Kočner v roce 2018 obviněn z vyhýbání se placení daní a dalších daňových podvodů. Proto je v současnosti ve vazbě, kde čeká na soud.

Když Ján Kuciak vydal články o Kočnerových finančních podvodech na zpravodajském webu Aktuality.sk, „kontroverzní podnikatel“ mu 5. září 2017 zavolal a vyhrožoval. Po telefonu mu doslova řekl, že bude na něj a jeho rodinu sbírat špínu, kterou pak zveřejní.

Ján si výhružný telefonní hovor nahrál a po poradě se svým editorem nahlásil Kočnera na policii. Ta nicméně případ zametla pod koberec s tím, že Kočnerova slova žádnou hrozbu nepředstavují.

„Jano o Kočnerovi moc nemluvil,“ tvrdí jeho otec Jozef Kuciak. „Že mu Kočner vyhrožoval, jsem zjistil až od svého souseda, který žije naproti přes řeku. Tou dobou jsem vůbec netušil, o čem to soused mluví. Přesné znění nahrávky a její tón jsem slyšel až později. Kromě toho, že Kočner zmínil, že na nás bude hledat špínu, tam nic moc nebylo. A toho [hledání špíny] jsme se nebáli.“

Dám jim lekci, pisálkům

Pro Jána Kuciaka byly články o Kočnerovi jen dalšími z mnoha kauz, jež publikoval na webu Aktuality.sk. Pro Kočnera se však tyto články proměnily v posedlost Kuciakem a novináři, kteří o něm psali kriticky.

Z těchto důvodů si Marián Kočner najal bývalého důstojníka Slovenské informační služby (SIS) Petera Tótha, aby sbíral kompromitující materiály na novináře, s nimiž měl Kočner problémy. Tóth se měl zaměřit zejména na detaily z jejich soukromých životů, například jestli užívají drogy nebo konzumují nadměrné množství alkoholu.

Pochybného podnikatele ke špehování motivovala obsedantní představa, že musí těmto arogantním a nezdvořilým novinářům udělit lekci. Chtěl proto vytvořit jakousi informační platformu, kde se všechny údajné prohřešky a pikantérie ze soukromého života novinářů budou shromažďovat. Doufal, že taková zveřejnění poukážou na pokrytectví jejich investigativních článků.

Podle advokáta rodiny zavražděné Jánovy snoubenky měl však někdejší agent SIS podstatně zlověstnější úkol:

„Fotili ho normálně během dne, třeba když čekal na autobus. Proto si myslím, že vysvětlení, že měli sbírat kompromitující informace, není příliš věrohodné. Mám za to, že monitorovali každodenní rutinu Jána Kuciaka, a to kvůli vraždě.“

Fotografie ze sledování nedávno zveřejnila italská televizní stanice RAI 1.

Kočner byl zatčen nedlouho po vraždě na základě obvinění z finančních podvodů, které s vraždou přímo nesouvisely. V současnosti je ve vazební věznici.

Chobotnice

Kočner ale rozhodně není jedinou postavou, která v souvislosti s vyšetřováním vraždy vzbuzuje zvídavé otázky.

Jakmile se slovenská společnost dozvěděla o násilné smrti Jána a Martiny, reakcí byla naštvanost a pobouření. Lidé vyšli do ulic, demonstrovali proti vládě a požadovali, aby okamžitě podnikla kroky k zajištění nezávislého vyšetřování. Nikdo nechápal, že na Slovensku mohl být zavražděn mladý novinář a jeho snoubenka, navíc tak chladnokrevným způsobem.

Protože veřejnosti chyběly informace, slovenská média, politici a vysocí státní zaměstnanci vyrukovali s vlastními interpretacemi zločinu. Tehdejší slovenský policejní prezident Tibor Gašpar naznačoval, že mladý pár byl zavražděn dvěma narkomany, zatímco dnes už bývalý premiér Robert Fico prohlásil, že vražda byla součástí zosnovaného plánu na vládní převrat.

Mnozí novináři tou dobou ale již správně tušili, že šlo o chladnokrevnou vraždu související s Jánovou investigativní prací. Nebylo však zřejmé, která z kauz nakonec stála Jána a Martinu život, poněvadž pracoval na mnoha výbušných a potenciálně nebezpečných případech.

V době vraždy Ján například spolupracoval s investigace.cz a OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project) na vazbách mocné italské mafie ’Ndranghety se  slovenským premiérem Robertem Ficem. Ficova asistentka a svého času nejvyšší státní poradkyně byla v minulosti obchodní partnerkou Antonina Vadaly, italského podnikatele, kterého italští vyšetřovatelé obvinili z mezinárodního pašování drog pro kalábrijskou mafii ’Ndranghetu. Ján zjišťoval, zda byl Vadalà namočen v podvodech se zemědělskými dotacemi.

Ján Kuciak a náš poslední nedokončený článek…

Kokainoví kovbojové

Podivné chování policie

Další osobou, která se zná jak s Kočnerem, tak s Ficem, je bývalý šéf protikorupční jednotky NAKA Róbert Krajmer. Podle zjištění Aktualit.sk Krajmerova manželka pracovala pro vlivné slovenské podnikatele Norberta Bödöra a Zoroslava Kolára. Kolárovo jméno se objevuje na takzvaných mafiánských seznamech, které unikly z prostředí slovenské policie.

Miroslav Bödör, otec Norberta, na Slovensku vybudoval jednu z největších soukromých bezpečnostních agentur Bonul. Ministři za stranu SMER-SD agentuře udělili neobvykle velký objem státních zakázek, Fico se pak rád účastnil jejích večírků, a to v roli prominentního hosta přednášejícího projev.

Krajmerovo chování ostatně vyvolává mnoho otázek. Byl totiž jedním z policistů, kteří se v Jánově a Martinině domě ve Velké Mače objevil jen pár hodin po nalezení těl.  Přitom k tomu neměl žádný oficiální důvod.

Televizní stanice JOJ natočila, jak vystupuje z auta a jde k domu. To okamžitě vyvolalo spoustu otázek typu: Co tady tento vysoce postavený policista, o kterém navíc Ján psal, dělá?

Policejní prezident na tiskové konferenci nejprve popřel, že by Krajmer na místě činu byl. Televize JOJ ale zveřejnila záběry, na kterých Krajmer překračuje policejní pásku a jde na dvůr domu, kde byli Ján a Martina zavražděni. Na to policie přispěchala s vysvětlením, že Krajmer sice byl na místě činu, ale důvod k tomu údajně měl:  pracoval prý na stejných kauzách jako Ján Kuciak. Jak ale Krajmer věděl, co za kauzy Ján řešil, už policie nikdy nevysvětlila.

Krajmer sice na funkci šéfa protikorupční jednotky NAKA rezignoval, avšak odešel na slovenské ministerstvo vnitra, které opustil teprve rok po vraždě.

Krajmer ale nebyl jediným policistou, který se vzhledem k vraždě objevil v podezřelých souvislostech. Když vyšetřovatelé začali studovat záznamy o tom, zda si někdo neprověřoval jméno Ján Kuciak v policejních databázích, zjistili, že pár měsíců před vraždou se to skutečně stalo. Policejní databáze uchovávají důležité informace jako například adresu trvalého pobytu nebo SPZ auta.

Policista, jenž toto ověřování prováděl, se poté přiznal, že rešerši dělal na pokyn policejního prezidenta Tibora Gašpara. Toho Gašpara, jenž jako možný motiv vrahů Jána a Martiny v médiích naznačoval, že šlo o dílo feťáků. Po velkých demonstracích veřejnosti požadujících jeho odchod musel post policejního prezidenta nakonec opustit.

Rok po vraždě tak čekají čtyři lidé v různých slovenských věznicích na soud. Právník Roman Kvasnica věří, že budou odsouzeni. Prokurátoři dnes obvinili Kočnera, a to z objednávky vraždy Jána Kuciaka. Zatím ale nevíme nic o tom, že by se policie zabývala i dalšími Kočnerovými partnery: Ficem, Krajmerem nebo Ficovým vztahem k Vadalovi – podnikateli napojenému na italskou mafii ’Ndranghetu.

Podle Zlaty Kušnírové, matky zavražděné Martiny Kušnírové, ale toto obvinění Kočnera nestačí. „Nemyslím si, že to stačí. Jsem tomu sice ráda a doufám, že dostane doživotí, které si zaslouží, ale nemyslím si, že v tom byl úplně sám.“

 

Tento text si můžete číst díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

The post Brucho a jeho kumpáni appeared first on investigace.cz.

Cecilia Anesi, Giulio Rubino, Pavla Holcová a Ján Kuciak

Než byl náš kolega Ján Kuciak v únoru zavražděn, pracoval mimo jiné na kauze, která mapovala, jak mezinárodní drogový gang pere na Slovensku peníze. Na této kauze jsme spolu s dalšími členy mezinárodního týmu pokračovali i po jeho smrti. Během rozkrývání této kauzy jsme mimo jiné zmapovali drogový gang s vazbami na italskou mafii. Sídlili v Belgii, ale pracovali v Holandsku. Z Kostariky a Kolumbie dováželi v bednách s ovocem tuny prvotřídního kokainu. Při velké policejní operaci s krycím jménem Raak (česky Zásah) se podařilo zatknout velkou část této organizované skupiny. Belgická policie nebyla schopná rozmetat celou skupinu, protože její členové byli rozeseti po celém světě. Obchod s narkotiky tak v klidu pokračuje a zatčení belgičtí členové gangu byli rychle nahrazeni novými.

Ján Kuciak a jeho snoubenka byli zavražděni 21. února. V té době Ján na této kauze spolupracoval s Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), Investigative Reporting Project Italy (IRPI) a Českým centrem pro investigativní žurnalistiku (investigace.cz). Ti všichni přispěli k tomu, aby byla kauza dokončená.

Belgický drogový král

Kauza je označována za jeden z největších drogových případů v dějinách Belgie. Oficiální vyšetřování obchodu s kokainem a jeho pašování zahrnovalo 34 obviněných. Zabavené věci měly hodnotu přes osm milionů eur. Proces trval více než čtyři roky, finální verdikt padl 1. února 2017.

Velkou část kokainu dováželi hlavní organizátoři – rodina Aquinových – přes přístav v Rotterdamu. To by mohlo vysvětlovat, proč se Nizozemsko v posledních letech stalo evropskou vstupní branou pro latinskoamerický kokain.

Šéf celého rodinného klanu Silvio Aquino se narodil a žil se svým italským otcem v malebném Maasmechelenu. Město asi o 38 000 obyvatelích leží v belgickém regionu Flandry. Během několika desítek let se ze Silvia Aquina stala klíčová postava světového obchodu s drogami. Jeho jediné známé předchozí zaměstnání bylo v pizzerii.

Policejní operace Zásah ale nebyl první Aquinův střet se zákonem, usvědčen byl předtím už několikrát. Poprvé v roce 1998 za mezinárodní obchod s drogami. Pak v roce 2004 v Nizozemí za únos muže, který mu místo kokainu prodal cukr moučku. A pak opět v Belgii v roce 2014 – tentokrát pro zločinné spiknutí a export šesti a půl tun tablet extáze do Austrálie.

Holohlavý, čistě oholený a svalnatý Silvio Aquino vypadal jako tvrďák. Taky tak pracoval. Důkazní materiál předložený soudu vykresloval Aquina jako člověka, který svou rodinu ctí nade vše a tvrdě pracuje na tom, aby zbohatla.

„Jsem z ulice, unášel jsem lidi, dělal jsem to celý život,“ říkal svým společníkům, „nechci problémy, chci dobrý byznys a chci vydělat peníze pro rodinu.“

Přestože Silviův starší bratr Raf si nechával říkat „kmotr“, byl to Silvio, kdo skutečně tomuto klanu vládl.

Silvio Aquino si za manželku vzal Slovenku Silvii Liškovou a ta se stala středobodem jeho života. Pojmenoval po ní luxusní vilu v Maasmechelenu, kde spolu žili. Vila byla opevněná jako bunkr, zabezpečená kamerovým systémem a ze všech stran oplocená. Podle soudního spisu navíc Aquino probíral s manželkou svou každodenní práci.

Silvio budoval svůj drogový klan společně s bratry. Do značné míry ale spoléhal i na řadu dalších spolupracovníků a partnerů, kteří tak tvořili větší kartel. Ten byl hierarchicky strukturovaný s jasným rozdělením rolí. Podle rozsudku antverpského soudu kartel fungoval „už velmi dlouho“, než si ho policie všimla.

Město Maasmechelen se ukázalo být skvěle situovaným ústředím kartelu. To, že leží poblíž belgicko-holandských hranic, se ukázalo jako strategická výhoda. Kartel totiž mohl v rámci několika minut překročit hranici mezi oběma zeměmi, a tím znesnadňoval policii monitorování.

Sami Aquinovi navíc byli opatrní. Akce plánovali jen osobně, aby se vyhnuli odposlouchávání telefonů. Zásadně používali přezdívky a kódovací jazyk, aby ochránili svou pravou identitu. A zdá se, že to fungovalo. Rodina Aquinů dokázala nashromáždit obrovské množství hotovosti, vlastnila drahé vily a celý vozový park sporťáků. Přitom neměla žádný oficiální příjem.

Zato ten neoficiální příjem byl značný. V rámci vyšetřování žalobci odhadli, že jen během osmi měsíců, po které policie Aquinovy sledovala, dovezli do Evropy 2 400 kilogramů vysoce kvalitního kokainu. Za prodejní cenu ve výši 29 000 eur (tehdy přibližně 800 000 korun) za kilogram a po odečtení nákladů by organizace během tohoto období vydělala nejméně 20 milionů eur (tehdy přibližně půl miliardy korun). Odhaduje se, že množství odhaleného kokainu, které v roce 2014 Aquinovi dovezli, představovalo 5 procent veškerého zabaveného kokainu v Evropě.

Přístav v Rotterdamu, který rodina využívala pro své zásilky, odbavuje okolo 11 milionů kontejnerů ročně, z nichž pouze 50 000 (méně než půl procenta) zvládají celníci zkontrolovat. To z Rotterdamského přístavu dělá otevřenou bránu pro drogy. Podle nizozemské policie prochází až 50 procent veškerého kokainu dovezeného do Evropy právě tímto přístavem.

Přístup k vyšetřovacímu spisu umožnil novinářům zjistit, jak skupina minimalizovala i to malé riziko kontroly. O zásilky patřící kartelu se postarali dva komplicové pracující přímo v přístavním doku.

Komplicové z doku

Hlavním obchodním artiklem Aquinových bylo pašování vysoce kvalitního kokainu přímo z Kolumbie, a to v zásilkách s banány. Protože ovoce patří do kategorie rychle se kazícího zboží, celý celní proces byl zrychlený. U takového typu zboží přístavní úředníci většinou nechtějí riskovat, že se zboží zkazí kvůli důkladné celní kontrole celého nákladu.

Silviu Aquinovi však nestačilo vydělávat jen na kokainu. Našel dokonce způsob, jak prodat ony maskovací banány. Vytvořil k tomu síť spolupracovníků v Nizozemsku, Belgii, a dokonce i na Slovensku, kteří banány prodávali do obchodů s potravinami. Zákazníci tak neměli vůbec tušení, že jejich banány se dostaly přes Atlantik jako vycpávka mezi balíky kokainu. (Je možné, že podobným způsobem se dostala jedna špatně zpracovaná zásilka kokainu i do pražského Lidlu v dubnu 2015. Nález 110 kilogramů kokainu v banánech tehdy vzbudil značný rozruch, česká policie původce nevypátrala.)

První zastávkou kontejnerů však nebyl Rotterdam, ale Antverpy. V Antverpách se mělo vyřídit celní i přístavní papírování a kontrola nákladu. V Rotterdamu se o zkontrolované kontejnery už nikdo nezajímal.

Podle soudního spisu spoléhal kartel na dva antverpské přístavní dělníky, kteří se měli postarat o hladký průběh papírování i kontroly: Marinuse Simonse a Sabine Nestorovou. Právě tato belgická dvojice pomohla Aquinovým dostat se v kokainovém byznysu na vrchol.

Sabine Nestorová pracovala jako zapisovatelka (marqueur) pro belgického dovozce ovoce Belgian New Fruit Wharf. Její práce spočívala v tom, že měla dozorovat příchozí lodě a jejich náklad. Vyšetřovatelé posléze zjistili, že opakovaně označovala kontejnery naplněné Aquinovými drogami jako zkontrolované, přestože zkontrolované nebyly.

Marinus Simons, partner Nestorové, pracoval jako přístavní dělník přímo na molu, kde kotvily a vykládaly se lodě se zásilkami pro Aquinovy. Simons tak přispěl k hladkému odbavení drogových zásilek především svými detailními znalostmi o námořních trasách lodí.

Když policie zjistila, že Nestorová a Simons jsou komplicové Aquinových, rozhodla se udělat v jejich společném domě razii. Ta byla součástí větší koordinované policejní akce, která se odehrála po celém Holandsku. V domě Nestorové a Simonse objevili luxusní zboží včetně kabelek Louis Vuitton, šperků či účtů za nábytek. Jen hodnota věcí nalezených přímo v domě přesáhla 100 000 eur (tehdy přibližně 2 700 000 korun). Policisté také našli adresář s panamskými telefonními čísly, což u přístavních dělníků považovali za velmi neobvyklé.

Během policejní akce byli zatčeni tři ze šesti bratří Aquinových včetně Silvia. Pozatýkány byly i jejich manželky a další komplicové. Osm měsíců sledování a vyšetřování skončilo. Začal proces, který trval tři roky.

Praní peněz na čerstvém tatranském vzduchu

Aquinovi se museli potýkat s tradičním problémem organizovaného zločinu: Co s tak velkým objemem nelegálních peněz a jak je zlegalizovat?

Ve slovenské Staré Lesné se nachází Kontakt Wellness Hotel. Ten nabízí kromě ubytování a wellness centra i nádherný výhled na Tatry. Samotný hotel tvoří moderní trojúhelníková stavba a několik dřevěných chatek. Silvio Aquino znal Starou Lesnou díky své manželce Silvii Liškové, která kdysi v hotelu pracovala. V září 2012 Aquino nabídl majiteli rezortu, slovenskému podnikateli Pavlu Miškovovi, že resort za 3 miliony eur (tehdy 78 milionů korun) koupí.

Nákup oficiálně proběhl přes účetního Aquinových. Účetní Vezio Di Passio, který hotel koupil přes svou společnost Aringo NV, se sice stal oficiálním kupujícím, belgický soud to ale nakonec označil jen za Aquinovu strategii, jak se vyhnout tomu, aby s tímto procesem praní peněz nemohl být spojován.

Vezio Di Passio u soudu tvrdil, že si peníze na nákup sám vydělal. Podařilo se ale prokázat, že tomu tak nebylo. Jelikož Di Passio nebyl usvědčen z toho, že by na nákup hotelu použil finance pocházející z trestné činnosti, byl zproštěn obvinění z praní špinavých peněz.  Soud ho však shledal vinným z toho, že napomáhal zločinecké organizaci. Dnes Di Passio tvrdí, že prokurátoři po něm šli jen proto, že sám Aquino neměl žádný majetek, který by mu mohli zabavit.

„Kdybyste sledovali celý případ, bylo by vám jasné, že jsem se stal součástí případu jen proto, aby mi mohli zkonfiskovat mé nemovitosti,“ odpověděl nám Di Passio e-mailem.

Když se vyšetřovatelé Silvia Aquina na tuto transakci ptali, odpověděl, že by nikdy tak špatný obchod neuzavřel.

„Byl byste hloupý, pokud byste zaplatil 3 miliony eur (přibližně 78 milionů korun) za hotel, který měl hodnotu tak 1,8 milionu eur (necelých 48 milionů korun),“ řekl Aquino.

To, že se žalobci spletli, si myslí i Pavol Miškov. Prostřednictvím svého právníka Jaroslava Novického nám na naše dotazy odpověděl, že hotel neprodal ani Aquinovým, ani Di Passiovi, ale že prodal akcie své firmy Kontakt M (která hotel vlastnila) společnosti vlastněné Di Passiem.

V e-mailu se Miškov označil za „známého a čestného podnikatele, který se distancuje od jakékoliv činnosti týkající se rodiny Aquinových“.

Podle belgického rozsudku byl však Miškov loutkovým ředitelem hotelu, který jednal na příkaz Silvia Aquina, jenž ve skutečnosti celý podnik řídil z pozadí. V červenci 2013 byl Miškov na příkaz belgických úřadů zatčen na ostrově Tenerife. Na dva dny byl zadržen, vyslýchán a následně propuštěn bez vznesení obvinění.

„Byla to procesní chyba,“ odpověděl na náš dotaz ohledně zadržení.

„Žádná procesní chyba to nebyla,“ uvedl pro naše italské kolegy soudní zdroj, který nechtěl být jmenován, aby neohrozil probíhající vyšetřování. Ten také tvrdí, že Miškov byl vyslechnut kvůli své roli ve schématu na praní peněz, a že na rozdíl od toho, co nám tvrdí, znal Aquina a jeho manželku mnoho let.

Nájemný vrah, drogoví dealeři a Vadalovci. Vítejte v Tatrách

Podle všeho si Silvio Aquino v hotelu zřídil něco jako slovenskou operační základnu. V letech 2012 a 2013 poslal několikrát svou manželku Silvii nebo svého řidiče Grobbena, aby do hotelu převezli peníze z Belgie. Ve Staré Lesné si navíc Silvio Aquino spolu se Silvií Liškovou začali stavět moderní luxusní rezidenci s garážemi a soukromým bazénem. Rezidence je dnes téměř hotová a v katastru je zapsána na Silvii Liškovou.

Když si Silvio a Silvia začali budovat svůj tatranský domov, vybrali si pozemek přiléhající k tehdejšímu penzionu Solvo. Penzion tehdy řídila další italská rodina – Vadalovi. To, jestli se Aquinovi a Vadalovi znali i osobně, se nepodařilo ověřit.

Kromě hotelu a rezidence má Silvia Lišková na Slovensku ještě firmu Silvis. Společnost je stále aktivní a řídí ji spolu se svým bratrem Borisem. Ač tato společnost nemá ani webovou stránku, její roční tržby byly v roce 2017 podle databáze Finstat přes 1,6 milionu eur (tehdy přes 43 milionů korun).

Ananasy nahradily banány

Přestože se policii podařilo ochromit kartel Aquinových přímo v Belgii, právní a kompetenční překážky jim zabránily odhalit celou síť – ať už v Holandsku, nebo ve zbytku světa.

Vzhledem k tomu, že činnost belgické policie byla omezena hranicemi vlastní země, nepodařilo se odhalit totožnost některých klíčových osob kartelu. Jedním z neznámých je drogový obchodník žijící v Holandsku. Ten měl mít na starost i distribuci „maskovacích“ banánů na Slovensko.  V policejních záznamech vystupuje pouze pod přezdívkou „El Loco“ a nic dalšího se o něm zatím neví.

Podle přepravních dokladů, které jsme si dohledali v databázích, obdržela v roce 2016 Aquinova firma zásilky ananasů z kostarické společnosti Comercializadora de Pina. Tato firma je kostarické i italské policii dobře známá. Její lodě totiž několikrát obě policie přistihly při převozu kokainu v kontejnerech na ovoce.

Majitelem firmy je Kostaričan jménem German Andres Montero Picado. Ten byl už v roce 2014 odsouzen za pašování drog. Zatčení Picada ale příliv drog nezastavilo. V prosinci téhož roku byl zachycen další kontejner stejné společnosti. Policie ho objevila v Rotterdamu se 3,5 tunami kokainu určeného pro italskou ´Ndranghetu.

V říjnu 2015 italská protimafiánská policie a FBI společně odhalily v newyorském Queensu velkou buňku ´Ndranghety, která se specializovala na obchod s kokainem. Zásilky jim opět dodávala společnost Comercializadora de Pina.

I přes všechny tyto zásadní problémy společnost dále distribuovala ovoce a drogy po celém světě. V březnu roku 2016 byl v Antverpách zachycen další z nákladu Comercializadora de Pina, tentokrát s necelými pěti tunami kokainu.

Tento dodavatel ovoce tak celkově přežil minimálně tři policejní operace zahrnující policejní orgány z Itálie, Kostariky, Spojených států a Belgie. Funguje dodnes.

Smrt před soudním řízením

Nicméně Silvio Aquino, hlava celého kartelu, se konce svého procesu nedočkal. Dne 24. srpna 2015 jel s manželkou Silvií přes zalesněnou oblast kousek od Maasmechelenu. Tam ho několik útočníků obklíčilo a zastřelilo. Silvii Liškové se podařilo uprchnout.

Za vraždu jsou stíháni členové bosenského klanu Hamidovičů. Podle soudního zdroje byla jeho vražda vyústěním nepovedeného únosu. Vrahové byli posláni, aby z Aquina dostali dluh za dodávky kokainu. Členové klanu zatím ve vazbě čekají na soudní proces.

Výpověď Silvia Aquiniho byla naplánována jen několik dní předtím, než byl zavražděn.

Silvia Lišková se pro tento článek odmítla vyjádřit. Právní zástupci bratrů Aquinových, stejně tak Nestora a Simmonsové na zaslané dotazy neodpověděli.

Na textu spolupracovali: Pieter Huyberechts a Jelter Meers.

Tento text vznikl za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

The post Ozajstná Tatramatka: Jak globální drogový kartel pral peníze přes hotel v Tatrách appeared first on investigace.cz.

Pavla Holcová

Když jsme s Jánem Kuciakem začali zkoumat italský organizovaný zločin na Slovensku, začínali jsme od nuly. Kriminologové nám tvrdili, že se o tom nic neví, a když už jsme našli zmínky o Slovensku, Itálii a organizovaném zločinu, jednalo se většinou o Slováky v Itálii.

Jednou z mála výjimek byl Poprad a okolí. V Popradu se skrýval a následně byl chycen nájemný vrah Ugo de Lucia, který pracoval pro odnož italské mafie Camorry. Nedaleko Popradu ve Staré Lesné měla ve správě penzion firma, která patřila Antonino Vadalovi. Ten měl pro změnu blízko k italské ´Ndranghetě. A jen pár metrů od penzionu si rezidenci stavěla rodina Aquino-Lišková, která do Evropy dovážela prvotřídní kokain, a to rovnou po tunách.

„Nové“ auto

Protože jsme na kauze Aquinovců a jejich vztahu ke Slovensku s Jánem už několik měsíců pracovali, dojeli jsme se do Staré Lesné podívat. Byl březen, sníh se pomalu měnil v šedou břečku a všichni už tak toužili po jaru, že si kávu začali objednávat na zahrádku a zabalení v péřovkách předstírali, že je teplo.

Já jsem jela do Popradu vlakem, Jano řekl, že mě naproti legendárnímu hotelu Tatra nabere svým novým autem. Tak ho aspoň popsal.

Zhruba půl hodiny poté, co jsme měli mít sraz, mi zavolal, že má defekt a že bude mít asi hodinu zpoždění. Jano nakonec dorazil po dvou hodinách a na rezervní pneumatice. Prý to nešlo opravit. Mimo řečí mě pak upozornil, že má řidičák teprve týden a kdybych se bála, tak můžu řídit já.

Do Staré Lesné jsme nakonec dorazili odpoledne, ubytovali se u paní, která trvala na tom, že se obejdeme bez účtenky, a vyrazili na obhlídku. Pěšky, protože auto tentokrát nenastartovalo.

Horní část pro horních deset tisíc. A Antonina Vadalà

Stará Lesná má necelý tisíc obyvatel, zatímco ubytovací kapacita je mnohonásobně větší. Vesnice je rozdělená na dvě části. Ta horní, blíž Tatrám, je pro prominenty. Tady se nacházejí hotely a vilky alpského typu. A tato část vysloužila Staré Lesné přezdívku slovenské Beverly Hills.

V horní části Staré Lesné se nachází hotel Kontakt, který Aquinovci koupili přes svého účetního od Pavla Miškova. Podle belgického soudního spisu měli právě přes tento hotel Aquinovci prát peníze z drogového byznysu. Kousek pod hotelem je rezidence Silvie Liškové a hotel Solvo, který měla ve správě firma Antonina Vadalà.

Toho Antonina Vadalà, kterého jméno známe z našeho posledního článku s Jánem Kuciakem.

Rezidenci Silvie Liškové nelze přehlédnout. Jako by do místním folklórem a socialistickým realismem inspirované architektury nepatřila. Moderní design, mramor, soukromý bazén, několik garáží a výhled z oken překvapivě situovaných tak, aby nebylo vidět na hory.

Když jsme si s Janom dům prohlíželi, byla to skoro dokončená stavba. Vypadala, jako by ji někdo přerušil v půlce pohybu. Zatímco v kuchyni už bylo vše připravené na luxusní automat na kávu, v zahradě se v hnijících bednách ještě válely mramorové obklady a pytle s cementem.

Strach místních?

Spodní část Staré Lesné se od horní výrazně liší. Je v ní kostel, radnice a hospoda, kde místní nad pivem Corgoň probírají, jestli má někdo vůbec něco nového.

Tady v hospodě to vypadá, jako by každý ten příběh Silvia Aquina a jeho slovenské manželky Silvie Liškové znal. Znal, ale bál se o něm mluvit. Naše dotazy na Aquinovce dokázaly vyvolat jen zírání do upitých piv, rychlé změny tématu nebo dlouhé zkoumavé pohledy.

Ti, co už měli pár piv v sobě, neochotně přiznávali, že ta nedostavěná moderní vila s garážemi a mramorovým obložením patří někomu z Belgie nebo Holandska, ale že nic dalšího neví, a navíc o tom nechtějí mluvit.

Není se co divit. Slovenská rodačka Silvia Lišková se vdala za kdysi jednoho z nejmocnějších belgických narkobaronů: Silvia Aquina. Podle soudního spisu dovážela rodina Aquinů do Evropy čistý kokain přímo z Latinské Ameriky. A dovážela ho po tunách. V roce 2015 byl Silvio Aquino zastřelen nájemnými vrahy ve svém autě, kde s ním seděla i Silvia Lišková. Ta sice útok přežila, ale prý ji to silně poznamenalo.

Ozajstná Tatramatka: Jak globální drogový kartel pral peníze přes hotel v Tatrách

Nechejte ji na pokoji

„Nechejte ji na pokoji, měla dost. Vím, jak na tom je, jsem její přítelkyně,“ vysvětluje nám Julie Szafková, manažerka nedalekého hotelu Kontakt, přes který měla rodina Aquinů podle belgické prokuratury  prát peníze z kokainu. Po chvilce váhání dodává: „Žije v Belgii, její děti tam chodí do školy. Ale není tam šťastná. Oni nejsou její rodina,“ dodala s poukazem na to, že Silvia Lišková je doma na Slovensku.

Julie Szafková působí dojmem vrcholové manažerky. Drží si odstup, odpovídá uvážlivě a situaci má na rozdíl od nás plně pod kontrolou. Já mám promočené boty, došla mi baterka v diktafonu a tak obecně na mě padá únava. Jano na tom není o moc líp, musí večer ještě dopsat článek a poslat ho do Aktualit.

Szafková zároveň vypadá, že je jediná osoba ve Staré Lesné, která drží monopol na příběh o rodině Aquinů. Zatímco ostatní podali lepší i horší výkon v tom, jak odignorovat naše otázky na příběh Silvie a Silvia, Szafková byla sdílnější.

„Byla jsem s ní na pohřbu [Silvia Aquina, pozn. red]. Měla šrámy přes půlku obličeje. To jí udělali ti Albánci. Přečtěte si belgické noviny, tam najdete, co hledáte,“ uzavřela debatu Szafková.

Debatu však Szafková neuzavřela jen s námi. Do pár hodin po tomto rozhovoru se s námi všichni přestali bavit. V recepci hotelu Kontakt nám to vysvětlili: „Pokud něco potřebujete vědět, ptejte se paní Szafkové. My vám nic říkat nesmíme.“

The post Nájemný vrah, drogoví dealeři a Vadalovci. Vítejte v Tatrách appeared first on investigace.cz.

Ján Kuciak, ČCIŽ, OCCRP a IRPI

Na počátku bylo jméno na registračním formuláři firmy: Antonino Vadala.

A protože toto jméno náleželo muži, který byl v obchodním vztahu s Márií Troškovou – slovenskou modelkou, která se postupně vypracovala od polonahých fotek přes byznys až na pozici asistentky premiéra Roberta Fica – novináři chtěli vědět více.

Tato zvídavost pravděpodobně stála slovenského investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenku život. Oba byli minulý víkend nalezeni mrtví. Zastřelil je profesionální zabiják.

Kuciak a jeho partneři – mezinárodní síť investigativních novinářů Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) a České centrum pro investigativní žurnalistiku – si uvědomili, že narazili na pěkný průšvih podstatně dříve. A to, když požádali italské kolegy z Investigative Reporting Project Italy (IRPI), aby Vadalu a jeho obchodní partnery prověřili.

Klan Vadalovců, který pochází z malého města na samé špičce italské „kozačky”, se poprvé objevil ve slovenském obchodním rejstříku v roce 2002. Členové dalšího kalábrijského klanu – Rodovci – se přestěhovali na Slovensko v devadesátých letech. Ve své nové domovině začaly tyto dvě rodiny společně podnikat. A postupně vybudovaly obří byznys založený na zemědělských dotacích Evropské unie.

Novináři zjistili, že Vadalovci a Rodovci mají vazby na ‘Ndranghetu – jednu z nejvlivnějších a nejnebezpečnějších italských mafií. Ta je proslulá svou schopností vysávat peníze z dotačních programů EU prostřednictvím podvodů. Například v zemědělství.

Co přesně měli členové dvou kalábrijských klanů za lubem na Slovensku? Tuto logickou otázku si kladli investigativní novináři a řešil ji i Kuciak v době, kdy byl zavražděn. Kulkou do hrudi. Jeho sedmadvacetiletou snoubenku střelili do hlavy.

Příběh dvou rodin ještě neměl být publikován, nebyl totiž dokončený. V době vraždy Kuciak stále ještě hledal poslední kousky skládačky, které k pochopení celého příběhu chyběly. Některé informace z rozpracované investigace však unikly na veřejnost a OCCRP spolu s partnery se rozhodli, že nedokončený příběh publikují, aby zabránili případným dalším vraždám novinářů.

S určitostí zatím víme toto: Rodovci a Vadalovci a jejich obchodní partneři se věnují kriminální aktivitě.

OCCRP nemá žádné důkazy, že osoby zmíněné v tomto příběhu jsou zodpovědné za Kuciakovu vraždu. Novináři byli nicméně v posledních měsících varováni italskou policií, že někteří lidé, na které se vyptávali, jsou nebezpeční a pravděpodobně udržují kontakt s členy ‘Ndranghety.

Příchod do divného světa

Devadesátá léta a hroutící se komunistický režim ve východní Evropě byly dobou velkých příležitostí. Podnikat na Slovensku však nebylo jednoduché. Na jedné straně byla bohatá půda a schopná pracovní síla, právní stát však byl spíš zbožným přáním. Finanční zdroje – ať již domácí nebo zahraniční – byly v rodící se slovenské demokracii nedostatkovým zbožím.

Skupiny organizovaného zločinu se však těchto zádrhelů nezalekly.

„Pád Berlínské zdi a rozpad Sovětského svazu v devadesátých letech předznamenal otevření se východní Evropy světu. A to znamenalo nové příležitosti pro organizovaný zločin,” tvrdí český kriminolog Petr Kupka.

Vadalovci pochází z Bova Mariny, ospalého přímořského městečka se čtyřmi tisíci obyvatel. Rodovci pak z nedalekého Condofuri. Tyto městečka jsou v samém srdci oblasti, kterou ovládají tři mocné klany ‘Ndranghety: Vadalovci, Iamonteovci a Gallicianovci.

Reportéři byli v šoku, když zjistili, že Vadala má stejné příjmení jako kalábrijský klan z Bova Mariny. Nemohli však potvrdit, že jsou navzájem propojeni.

‘Ndrangheta je v současnosti nejmocnější italská mafie – strašlivá síla organizovaného zločinu, která se přetavila v globálního hráče. Podle zprávy Europolu Zhodnocení hrozeb italského organizovaného zločinu z roku 2013 „patří ‘Ndrangheta mezi nejbohatší, nejhrozivější a nejmocnější skupiny organizovaného zločinu na světě […] pomocí vychytralosti se členům daří skrývat kriminální aktivity pod rouškou legálního byznysu. Svůj zisk pak používají ke korupci a infiltraci do ekonomických a politických struktur v zemích, ve kterých působí.”

‘Ndrangheta je uzavřenou organizací a lidi zvenčí si drží daleko od těla. Svůj vliv rozšiřuje tak, že do nových teritorií vysílá členy prověřených klanů. Ti si s sebou do nových zemí přináší i uzavřenost, agresivitu a násilnosti.

Slovenské investice rodiny Rodovců

Rodovci a Vadalovci tvoří dvě z pěti italských rodin, které nyní ovládají velký podíl zemědělského byznysu na východním Slovensku. Po emigraci v 90. letech investovali miliony do místních družstev. Dnes má majetek těchto dvou rodin hodnotu téměř 100 milionů EUR.

Ján Kuciak byl zabit před tím, než on nebo jeho kolegové prokázali jakoukoli účast Vadalovců nebo Rodovců na organizovaném zločinu. Ačkoli novináři našli vazby mezi oběma rodinami a ‘Ndranghetou, nezískali definitivní důkaz, že peníze, které rodiny investovaly na Slovensku, byly spojeny s kriminální skupinou.

Bratři Antonio a Diego Roda přišli na Slovensko v devadesátých letech minulého století a nyní provozují několik zemědělských podniků v Michalovci, ve čtyřicetitisícovém městě v blízkosti hranic s Maďarskem a Ukrajinou. Rodina vlastní 19 zemědělských a chovatelských společností v hodnotě přes 40 milionů EUR. Podle fotek na jeho facebookovém účtě a slovenských médií vlastní Diego Roda nejméně tři červené Ferrari. Současně si jeho zaměstnanci veřejně stěžovali na pozdní placení mzdy.

Rodovci nedělají dluhy jen u svých zaměstnanců, podle oficiálních údajů téměř všechny jejich společnosti dluží na daních a na sociálním a zdravotním pojištění svým zaměstnanců.

Pletky se zákonem v rodné zemi

U rodiny Rodovců můžeme najít řadu spojení s ‘Ndranghetou. V roce 2007 byl Pietro Roda, jeden ze čtyř bratrů Rodových, vyšetřován antimafiánským útvarem v Kalábrii za „spojení s organizací mafiánského typu“. V Itálii je nelegální být členem mafiánské skupiny a mnoho osob je obviněno z tohoto zločinu. Prokurátoři tvrdili, že patří do Iamonteho klanu ‚Ndranghety.

Podle vyšetřování se podílel na obchodování s hospodářskými zvířaty – nelegálně dovážel zvířata pro klan. Živé krávy byly přepravovány ze Slovenska a zpracovávány na jatkách provozovaných rodinou. Tímto způsobem se vyhnuli placení daní a obcházeli tak zdravotní a bezpečnostní předpisy. Policie uvedla, že klan Iamonte také tlačil na místní řezníky, aby kupovali jejich maso.

Pietro Roda údajně poskytl falešné dokumenty pro převážená hospodářská zvířata tak, aby to vypadalo, že byli legálně vlastněná jeho farmou.

V soudním procesu z roku 2010 však byla mafiánská obvinění proti Rodovi změněna na méně závažná. Roda tak byl odsouzen na pět let vězení, ačkoli není známo, kolik si ve skutečnosti odseděl.

O méně než tři roky později se Pietro Roda znovu dostal do potíží. V květnu 2013 byl zatčen a znovu obviněn ze spojení s organizací mafiánského typu a praní špinavých peněz prostřednictvím zemědělského odvětví v Itálii pro další klan Ndranghety – tentokrát klan Galliciano.

Nicméně po soudní bitvě se nejvyšší soud v březnu 2014 rozhodl, že neexistují žádné jasné důkazy o tom, že Roda je „spolupracovník Ndranghety“ a zprostil ho obvinění.

Dvě rodiny. Mnoho podniků.

Po příjezdu na Slovensko začala rodina Vadalovců budovat své podnikání ve stejném regionu, kde se již usadili Rodovci. Přestěhovali se tak do stejného města Michalovce na východním Slovensku a v roce 2002 založili svou první společnost Bovinex Europa, která chovala a porážela krávy.

Samostatně i společně začaly společnosti Vadalovců a Rodovců investovat do zemědělských družstev a jejich podniky se vzájemně propojily. Jejich jména se objevují v 50 slovenských společnostech – některé z nich jsou již zrušené, některé stále aktivní.

Obě rodiny farmaří na více než 120 kilometrech čtverečních (12 000 hektarů) – což je obrovská plocha, která se rovná jedné desetině celého okresu Michalovce. Na této půdě chovali dobytek a pěstovali plodiny, díky kterým získali více než 13 milionů EUR z evropských dotací prostřednictvím Ministerstva zemědělství SR.

I slovenským orgánům se podařilo nahlédnout do jejich podnikatelského schématu. Antonino Vadala – člen rodiny, který jako první přitáhl pozornost reportérů – získal dotace prostřednictvím své společnosti BIO-FINIŠ. Ale dostal se do střetu s orgány, když se ukázalo, že tvrdil, že obhospodařuje osmkrát více půdy, než doopravdy měl. Podvod, ze kterého byl později obviněn, mu umožnil zvýšit jeho zemědělské dotace o 120 000 EUR.

Kromě italského vyšetřování Ndranghety a spojení s případy EU dotací, se Vadalova rodina údajně měla dopustit i daňových podvodů a vydírání na Slovensku.

V roce 2008 Antonino Vadala uzavřel dohodu s jiným mužem, aby podvedli stát na příjmech z DPH tím, že Vadala podvodně kupoval a prodával svůj byt a uplatňoval tak nárok na vrácení daně. Toto schéma by Vadalovi přineslo více než 80 000 EUR, které si měl rozdělit se svým kumpánem. Místo toho si Vadala ve snaze svého společníka podvést nechal byt i peníze, ten ho následně dal k soudu. Případ v současné době stále probíhá.

V jiném případě byl Antoninovův bratr Sebastiano Vadala obviněn z vydírání a slovního napadení, když hrozil farmáři s pistolí a křičel, že ho zabije a zapálí jeho traktor, když neopustí pole, které měl od něj pronajaté. Soud jej nedávno zprostil obvinění pro nedostatek důkazů.

Přechod na „zelenou“

Nedlouho poté objevil Antonio Vadala další možnost, jak přijít k penězům – tentokrát prostřednictvím obnovitelných zdrojů energie.

Sluneční elektrárny jsou na Slovensku už tak kontroverzní, neboť tamní vláda přiděluje licence tajně. Projekty na stavbu solárních elektráren jsou také dotované z peněz EU.

Roku 2009 se Vadalovi a jeho firmě Bovinex Europa podařilo být třetím z 97 uchazečů pro získání licence na výstavbu nové elektrárny. Tyto licence se udělují způsobem „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, což znamená, že základem úspěchu je správné načasování, které reálně mohou vědět pouze osoby zasvěcené. Vadalově společnosti se podařilo zapsat první možný den. Obdržel tak drahocennou, Evropskou unií dotovanou, licenci od slovenské vlády, kterou obratem prodal s velkým ziskem a stáhnul se z této oblasti podnikání.

Propojení

V poslední době přitáhlo pozornost reportérů jiné jméno – takové, které je spojeno s Kalábrií samo za sebe. Roku 2012 se v záznamech několika Vadalových společností na Slovensku objevil muž jménem Pietro Catroppa.

Jen o několik let dříve byl Pietrův otec Dante Catroppa vyšetřován v rámci operace proti Kalábrijské mafii kvůli napojení na Vadalův mafiánský rodinný klan v jejich rodném městě Bova Marina. Byl údajně titulován jako „Mastro di Giornata“ (Pán dne), což znamenalo, že byl zodpovědný za řízení trestných činností mezi místními klany. Byl také údajně pověřen vytvářením nových mafiánských spojení klanu. Podle rozsudku z roku 2011 měl také za úkol upozorňovat ‘Ndranghetu na možná výběrová řízení vzhledem k tomu, že byl zaměstnancem na místním obecním úřadu.

Catroppovi mají ale i další důležitou spojitost. Roku 2016 koupil Pietro Catroppa soukromou bezpečnostní firmu Prodest od Slavomíra Jasaňa, který vyplatil svého otce Viliama Jasaňa, jenž je bývalý slovenský poslanec a donedávna tajemník bezpečnostní rady státu.

A aby byl kruh úplný, Jasaň je ten, kdo zaměstnal bývalou modelku a obchodní partnerku Antonia Vadala Márii Troškovou a následně ji představil slovenskému premiérovi Ficovi. Podrobný článek zde.

Jasaň i Trošková po smrti Jána Kuciaka a následujícím odhalení této složité sítě vztahů do konce vyšetření případu rezignovali.

The post Italské farmy na slovenské půdě appeared first on investigace.cz.

Talianska mafia na Slovensku. Jej chápadlá siahajú aj do politiky

Autor textu: Ján Kuciak

Pred štrnástimi rokmi prišiel do Michaloviec Talian Carmine Cinnante. Ráno vyštartoval na svojom Fiate z asi 40 kilometrov vzdialenej obce Novosad, kde býval u svojej priateľky Lýdie. Cinnante mal namierené do Talianska. Viezol ešte Slováka Jána, ktorému tam sľúbil vybaviť prácu. V okrese Michalovce bol v tedy nezamestnaný každý štvrtý človek v produktívnom veku. Keď sa dvojica blížila z poľnej cesty na hlavnú medzi obcami Porostov a Ostrov v okrese Sobrance, zbadala policajnú hliadku. Ich biely Fiat Punto s talianskymi značkami začal náhle cúvať.

Policajtom prišlo správanie taliansko-slovenskej dvojice podozrivé. Vozidlo zastavili a skontrolovali. Na zadnom sedadle našli čierny drevený kufrík, v ktorom bola zbraň, 50 nábojov a zásobník. Išlo o funkčný československý samopal ČZ vzoru 26 s laserovým zameriavačom, ale s vyfrézovaným výrobným číslom.

Kufrík bol podľa znalcov vyrobený špeciálne na uloženie samopalu. Taliana Cinnanteho obvinili z nedovoleného ozbrojovania a sudca okresného súdu v Michalovciach mu vymeral dva roky podmienečne. Prokurátor vtedy pred sudcom označil Taliana za živnostníka, ktorý podnikal na Slovensku v oblasti poľnohospodárstva.

Chápadlá až na Úrad vlády

O niekoľko mesiacov neskôr si pre Cinnanteho prišli talianski policajti. Dôvodom bolo pašovanie zbraní do Talianska – pre mafiánskeho bossa Guirina Ionu. Iona bol bossom klanu Belvedere Spinello, ktorý jednou z vetiev ekonomicky najsilnejšej talianskej mafie súčasnosti – ‘ndranghety. Ako ukazujú dokumenty z vyšetrovania, jej členom je aj Carmine Cinnante. Človek, ktorého slovenské úrady poznali len ako podnikateľa v poľnohospodárstve.

Cinante pritom nie je jediným Talianom s väzbami na mafiu, ktorý našiel na Slovensku druhý domov. Začali tu podnikať, poberať dotácie, čerpať eurofondy a najmä budovať vzťahy s vplyvnými ľuďmi v politike – až po Úrad vlády Slovenskej republiky.

Doma v Taliansku im zatiaľ hrozili početné problémy so zákonom.

V službách mafie

Na poľnohospodárskom družstve medzi obcami Dvorianky a Parchovany v okrese Trebišov sa biznis mafiána Carmineho Cinnanteho stretáva s Antoninom Vadalom. Ten mal doma v Taliansku tiež problémy s políciou. V pondelok 3. februára 2003 rozhodoval súd v Reggio Calabria na juhu Talianska o deviatich obvinených v kauze spojenej s ďalším mafiánskym klanom – Libri. Klan Libri je jedným z najmocnejších v rámci ‚ndranghety.

Medzi obvinenými bol aj Antonino Vadala, pôvodom z dedinky Bova Marina na juhu Kalábrie. Podľa talianskych vyšetrovateľov to bol práve Vadala, kto na žiadosť klanu pomáhal skrývať mafiána Domenica Venturu – odsúdeného za brutálnu vraždu člena konkurenčného gangu – a pomáhal mu unikať pred úradmi. Talianski policajti zachytili telefonické rozhovory medzi Antoninom Vadalom a Francescom Zindatom – bossom klanu – kde sa dvojica dohadovala o podrobnostiach akcie.

V roce 2003 byla ale Antonino Vadala zproštěn viny pro nedostatek důkazů.

V inom prípade súd v rozhodnutí popisuje situáciu, ako Antonino Vadala s ďalšími dvoma mužmi cestovali do Ríma, aby fyzicky „potrestali“ neznámeho človeka, ktorý „poškodil klan“.

„Úlohu zveril ľuďom, ktorým (boss klanu Francesco Zindato) najviac dôveroval, medzi nimi aj Antoninovi Vadalovi,“ vysvětlila soudkyně.

Keď čelil Vadala v Taliansku obžalobe, neprišiel do súdnej siene, aby si vypočul rozsudok. Útočisko a nový domov našiel na východnom Slovensku. Namiesto problémov so zákonom našiel na Slovensku rozsiahle podnikateľské príležitosti. Vadala začal byť úspešný v poľnohospodárstve, v obchode s realitami či v energetike. Stal sa jednou z najvýraznejších postáv talianskej komunity na Slovensku.

Podnikateľ v energetike

V roku 2009 sa na verejnosti objavila informácia, že neznámy taliansky podnikateľ Antonino Vadala plánuje v priemyselnom parku v Lučenci postaviť dve fabriky za takmer 70 miliónov eur. Hoci z projektu nakoniec zišlo, z Vadalu sa stal „podnikateľ v energetike“. Tak ho aspoň poznal bývalý minister hospodárstva, dnes obvinený z objednávky vraždy Pavol Rusko. Ten si na Vadalu paradoxne spomenul cez hlavnú štátnu radkyňu Mariu Troškovú, ktorá úzko spolupracuje s premiérom Robertom Ficom.

„Kedysi u nás istý čas, asi tri mesiace, robila. Bolo to už pomerne dávno, zhruba pred štyrmi rokmi. Potom sa však zoznámila s jedným podnikateľom talianskeho pôvodu, ktorý sa okrem iného venoval slnečným elektrárňam, a prešla k nemu,“ povedal vtedy Rusko. To, že jej kariéra pokračovala k Ficovi na Úrad vlády, ho veľmi neprekvapilo: „No tak ja som myslel, že pôjde pomalšie, ale v zásade ma to neprekvapilo, lebo veľmi rýchlo pochopila, ako v živote postupovať.“

Trošková a Jasaň

V auguste 2011 založil Vadala s Máriou Troškovou spoločnosť GIA MANAGEMENT. Z nej Trošková asi po roku odišla a neskôr sa stala asistentkou poslanca Smeru Viliama Jasaňa. Jasaň médiám nechcel povedať, kde našiel ženu známu skôr ako modelku, ktorá bola aj vo finále Miss Universe 2007. Povedal len, že mu ju odporučil kamarát. „Odišla asistentka, ktorú som mal, a jeden priateľ mi odporučil túto ženu,“ tvrdil pre Nový čas. Či bol tým priateľom Antonino Vadala, odmietol povedať.

Od Jasaňa však Mária Trošková zamierila ani nie po po roku – v marci 2015 – k Ficovi na Úrad vlády. O rok neskôr sa za ňou sťahoval aj Jasaň. Premiér ho totiž vymenoval za riaditeľa kancelárie a tajomníka bezpečnostnej rady štátu. Jasaň navyše podľa svojich slov dostal aj bezpečnostnú previerku najvyššieho stupňa. Ako tajomník rady sa zodpovedá priamo Ficovi.

Jasaň chodí na rokovania bezpečnostnej rady, vypracúva súhrnné stanoviská pre Fica, zabezpečuje dokumentáciu činnosti rady. Má teda prístup ku všetkým dokumentom a informáciám rady, ktorej úlohou je zabezpečiť funkčnosť bezpečnostného systému krajiny a v čase vojny preberá právomoci vlády.

Jasaň má napriek tomu preukázateľné väzby na človeka, ktorý spolupracoval priamo s talianskou mafiou. Vzťahy medzi Jasaňom a Vadalom sa dajú preukázať najmä v biznise. Politik Smeru v minulosti vlastnil súkromnú bezpečnostnú firmu Prodest. Tú nedávno prebral práve Vadala s kolegami. Okrem toho má Jasaňov syn Slavomír stále s Talianmi spoločnú firmu AVJ Real.

Okrem toho: keď nedávno skončila jedna z Vadalových firiem v konkurze, vyšlo najavo, že Vadala má pohľadávky voči súkromnej bezpečnostnej službe, v ktorej v minulosti pôsobil ako spolumajiteľ Jasaň aj jeho syn Slavomír. To znamená, že dvaja ľudia z okruhu človeka, ktorý prišiel na Slovensko ako človek obvinený v mafiánskom prípade v Taliansku, majú denný prístup k premiérovi krajiny – vybral si ich Robert Fico osobne.

Vadala volí Smer

Okrem Jasaňa a Troškovej sa však okolo Antonina Vadalu dajú vystopovať aj ďalšie väzby na politiku a stranu Smer. Napríklad dlhoročná ekonómka Vadalových firiem Monika Čorejová kandidovala za

Smer v komunálnych voľbách. Samotný Vadala Smer masívne podporuje aj v kampani na sociálnych sieťach. Fica chválil medzi Talianmi, Kaliňáka bránil pred intrigánskou opozíciou, a s Rašim sa hecovali k víťazstvu vo voľbách.

V deň volieb Vadala horlil, že „dnes všetci volíme správne 16 Smer a zajtra máme istotu, že Slovensko je v dobrých rukách.“ V predvolebnom čase sa chystal na konferenciu Smeru v Košiciach. Rašimu verejne odkazoval, že sa tam „vidia“. Stranu Smer pritom nazýval „naša strana“. Keď vznikla súčasná vládna koalícia, pre Vadalu to bol dôvod na oslavu.

Náboje a pohrebná kytica

Vadala a jeho talianski známi mali problém so zákonom aj na Slovensku. Napriek niekoľkým trestným konaniam aj obžalobe sa však následkom zatiaľ vyhýbajú. Za všetky aspoň niekoľko prípadov, v ktorých išlo o podozrenia z vydierania a daňových podvodov. Aktuality.sk ich spolu s partnermi zrekonštruovali z policajných a súdnych dokumentov, ktoré získali na základe infozákona.

Prípad číslo jeden sa odohral na východe Slovenska v roku 2013. V jedno jesenné ráno našli zamestnanci trebišovskej firmy na vstupnej bráne netypickú zásielku. Na plote visela taška, v ktorej boli zápalky, desať funkčných nábojov a pohrebná kytica. Zabalená bola v papieri s nápisom Jerad, čo mala byť skomolená verzia mena ich šéfa Gerharda. Malo to byť varovanie od konkurenta, ktoré nadväzovalo na vyhrážky zabitím. Skomoleným výrazom Jerad oslovoval konateľa firmy Talian, s ktorým sa firma sporila o takmer 40 hektárov ornej pôdy.

„Jerad“ najskôr varovanie ignoroval. Policajtom sa ohlásil až vtedy, keď vyhrážkam čelil aj jeho zamestnanec – traktorista. Pred trebišovský okresný súd sa po dvoch rokoch vyšetrovania napokon postavil Antoninov príbuzný Sebastiano Vadala. Obžaloba znela: vydieranie. Podľa prokurátora Petra Prokopoviča sa Vadala konateľovi trebišovskej firmy „vyhrážal zastrelením a rukami mu ukazoval, že ho podreže.“ Traktoristovi zase, že „kto bude pracovať na jeho poli, takže má zbraň, traktor podpáli a vodiča zastrelí.“ To všetko preto, že firma obhospodarovala pole, na ktoré mal zálusk aj Talian. Kto mal naň skutočné právo, orgány neriešili.

Súdom dôkazy nestačili

Okrem výpovedí firma predložila vyšetrovateľovi aj zvláštnu zásielku na meno Jerad. Expertíza dokázala, že všetkých 10 nábojov je schopných streľby a vlastniť ich môže len držiteľ zbrojného preukazu, licencie či povolenia na vývoz. Kamera na dvore firmy mala zachytiť aj Vadalovu návštevu, počas ktorej sa mal konateľovi Gerhardovi vyhrážať osobne. Vadala to však poprel. Na súde spolu so svojim právnikom Marekom Švingálom tvrdil, že v čase posledných vyhrážok ani nebol v Trebišove, ale v Michalovciach. Potvrdil to práve Švingál, Vadalova účtovníčka a jeden ďalší Talian.

Okresnému súdu v Trebišove a neskôr aj Krajskému súdu v Košiciach sa však zdali dôkazy prislabé. Vlani Sebastiana Vadalu oslobodili. Sudca okresného súdu v Trebišove Milan Petričko napísal, že „nebolo dokázané, že sa stal skutok, pre ktorý bol obžalovaný stíhaný“. Prokurátor podľa sudcu vychádzal len z výpovedí svedkov, čo vraj nestačí na usvedčenie Vadalu. Taška s nábojmi a pohrebným vencom, respektíve videozáznam, sa v rozhodnutí súdu vôbec nespomínajú. Prokurátor sa voči jeho rozhodnutiu odvolal.

Tvrdil, že sudca „nesprávne vyhodnotil dôkaznú situáciu a práve jednoznačné dôkazy, ktoré obžalovaného usvedčujú zo zločinu vydierania, znegoval a svoje rozhodnutie oprel o neobjektívne a z jeho pohľadu jednostranné subjektívne závery.“

Zástupca konateľa firmy, ktorý mal byť obeťou vydierania, súdu vyčítal, že kladie váhu výpovedi Mareka Švingála, ktorý vystupoval ako svedok, hoci v prípravnom konaní vystupoval ako advokát obžalovaného. To znamená, že z trestného konania vedel, čo všetko policajti zistili. Dokonca aj výsluch Švingála mal byť vedený tak, že je nezákonný. Vadala vyšetrovateľovi povedal, že slovenským jazykom nehovorí, ani mu nerozumie, a preto sa nemohol vyhrážať. To však vyvrátili viacerí svedkovia.

Aj Sebastiano Vadala navyše do notárskej zápisnice v inom prípade – o dva roky neskôr – uviedol, že „ako štátny príslušník Talianskej republiky dlhodobo žijúci na území Slovenskej republiky rozumie slovenskému jazyku“.

Senát krajského súdu v Košiciach, vedený Marekom Dudíkom, však odvolanie zamietol a potvrdil, že Vadala má byť oslobodený.

Taliansky bašternák

V druhom prípade, ktorý sa týkal daňových špekulácií, figuroval priamo Antonino Vadala. V kauze išlo pravdepodobne o špekulatívne obchody s tromi bytmi v bratislavskej Petržalke. Celý prípad sa začal v roku 2011 a skončil len vlani. Pôvodným vlastníkom troch bytov bol Talian Antonio Palombi, presnejšie jeho firma ALTO. V roku 2011 sa však dali byty do pohybu – v priebehu niekoľkých mesiacov boli najskôr prevedené na spoločnosť GENNA a následne na firmu AV-REAL. V prvej Vadala predtým pôsobil, druhú riadil aj v čase prevodov.

Po troch rokoch od tohto obchodu sa však Palombi obrátil na policajtov s tým, že Vadala mu za byty nezaplatil kúpnu cenu. Podľa policajného uznesenia, ktoré sme získali na základe infozákona, Palombi najskôr tvrdil, že Vadala ho podviedol. Takto o prípade informoval aj týždenník Plus 7 dní.

V druhom prípade, ktorý sa týkal daňových špekulácií, figuroval priamo Antonino Vadala. V kauze išlo pravdepodobne o špekulatívne obchody s tromi bytmi v bratislavskej Petržalke. Celý prípad sa začal v roku 2011 a skončil len vlani. Pôvodným vlastníkom troch bytov bol Talian Antonio Palombi, presnejšie jeho firma ALTO.

V roku 2011 sa však dali byty do pohybu – v priebehu niekoľkých mesiacov boli najskôr prevedené na spoločnosť GENNA a následne na firmu AV-REAL. V prvej Vadala predtým pôsobil, druhú riadi aj v čase prevodov. Po troch rokoch od tohto obchodu sa však Palombi obrátil na policajtov s tým, že Vadala mu za byty nezaplatil kúpnu cenu. Podľa policajného uznesenia, ktoré sme získali na základe infozákona, Palombi najskôr tvrdil, že Vadala ho podviedol.

Takto o prípade informoval aj týždenník Plus 7 dní v roku 2015. Pravda však bola trochu iná. V skutočnosti boli Palombi a Vadala dohodnutí, že prevod bytov prebehne bez skutočných platieb a byty nakoniec skončia v spoločnej firme KANNONE. Zmyslom obchodov malo byť to, že Vadalova firma AV-REAL, ktorá bola v reťazci tretia, dostane nadmerný odpočet DPH vo výške asi 80-tisíc eur. Pri výpovedi na polícii to pritom v pozícii svedka – poškodeného priznal sám Palombi.

„Uviedol, že Antonino Vadala mu poradil, aby previedli byty na spoločnosť AV – REAL cez spoločnosť GENNA, s.r.o., lebo táto spoločnosť sa zaoberala predajom bytov a spoločnosť ALTO, s.r.o. nebola platcom DPH. Spoločnosť GENNA to potom mala previesť za oveľa vyššiu sumu. Týmto spôsobom, keďže AV-REAL je platiteľom DPH, pri kúpe by si to potom odpočítal,“ zachytil vyšetrovateľ Palombiho výpoveď.

Vratky DPH

Palombi policajtom viackrát zopakoval, že cena 360-tisíc bola len imaginárna. V skutočnosti sa mu mali byty vrátiť.

„Podozrivý povedal, že keď dostane 80-tisíc eur za to DPH, tak prevedie tie byty na ich spoločnú spoločnosť KANNONE, s.r.o. Tým pádom by tie byty prešli späť do spoločnosti poškodeného.“

Ešte v trestnom oznámení pritom Palombi napísal, že mal mať aj podiel na vratke DPH.

„Podozrivý mu uviedol, že byty budú predané obchodnej spoločnosti GENNA, čo zdôvodnil tým, že spoločnosť GENNA si uplatní nárok na odpočet DPH, z ktorého polovicu oznamovateľovi dá,“ píše sa v uznesení.

Vadala u vyšetrovateľa všetko poprel, o žiadnej dohode vraj nevedel a byty vraj normálne kúpil. Vyšetrovateľ nakoniec trestné stíhanie zastavil s tým, že nešlo o podvod na Talianovi Palombim, pretože sa spolu mohli podieľať na podvode. Zdôraznil, že ak sa stal trestný čin, tak ide o podvod s vratkou DPH a že vec sa v inom konaní rieši ako zločin krátenia dane a poistného.

Doslova napísal: „Skutočný zámer jednotlivých osôb podieľajucich sa na postupných prevodoch znemožňuje objektívne zistiť aj ich možná vedomá či nevedomá súčinnosť smerujúca k naznačenému vylákaniu daňovej výhody, kedy možno od týchto osôb očakávať účelové výpovede s cieľom obhajoby pred podozrením z inej trestnej činnosti.“

Palombi sa pôvodne domáhal vrátenia bytov aj na súde – v obchodnom spore, ktorý sa viedol od decembra 2014. Ako však vyplýva zo súdnych rozhodnutí, svoje podanie vzal vlani vo februári späť. Okresný súd Bratislava V. v marci konanie zastavil. Prečo vzal Palombi po viac ako dvoch rokoch podanie späť, však v rozhodnutí neuviedol. Na štátne orgány sa obrátil až po rokoch – po tom, ako sa ukázalo, že Vadala mu nedá ani peniaze z vratky DPH, ani nevráti byty. V tomto prípade vyšetrovanie zatiaľ neviedlo ani k obžalobe Antonina Vadalu. Dve firmy z jeho portfólia pritom išli len nedávno do konkurzu s daňovými dlhmi, presahujúcimi 100-tisíc eur.

Veľká talianska rodina

Antonino Vadala či Carmine Cinnante na Slovensku nepôsobia individuálne a opustene. Na východe Slovenska – vo vzájomnej koordinácii a spolupráci – fungujú zástupcovia štyroch rodín z prostredia talianskej Kalábrie, rodiska ‚ndranghety. Okrem Vadalovcov a Cinnanteovcov ide o rodiny Rodovcov a Catroppovcov. Ich hlavným slovenským biznisom sa stalo poľnohospodárstvo. Vlastnili, alebo dodnes vlastnia niekoľko desiatok firiem. Ich majetok sa pohybuje v desiatkach miliónov eur. Obhospodarujú stovky až tisíce hektárov pôdy, na ktoré čerpajú milióny eur dotácií.

Len za roky 2015 a 2016 sa firmám okolo týchto rodín podarilo získať od Pôdohospodárskej platobnej agentúry (PPA) na priamych platbách viac ako osem miliónov eur. A ďalšie státisíce eur čerpali na projektových dotáciách. Aj oprávnenosť týchto platieb je sporná. Aktuality.sk spolu s partnermi zdokumentovali viacero prípadov, kedy došlo k porušeniu predpisov.

V jednom prípade si firma vypýtala platby na osemnásobok plochy, ktorú skutočne obrábala. V inom prípade si zase pýtala platby na plochy, za ktoré neplatila nájom a nemala na ne užívacie právo. V ďalšom dokonca štatutár jednej z firiem týchto Talianov sfalšoval rozhodnutie PPA, aby presvedčil banku, že čoskoro dostane peniaze. Ďalšie verejné peniaze zinkasovali firmy pod vplyvom Talianov aj na bioplynové elektrárne. Tri firmy rodiny Diega Rodu získali napríklad v rokoch 2012 až 2017 na týchto platbách 8,3 milióna eur.

A ani tu sa nevyhli pochybeniam. Úrad pre reguláciu sieťových odvetví (ÚRSO) ich v roku 2015 pokutoval, lebo pri povinnom vykazovaní nadhodnotili množstvo energie, ktoré ich bioplynová elektráreň vyrobila. Práve od množstva vyrobenej dotácie pritom závisí aj výška dotácie.

Odkiaľ sú peniaze

Pranie špinavých peňazí je hlavnou podstatou podnikania ‚ndranghety aj v zahraničí. Cieľom je očistiť peniaze a podnikať viac spôsobom, ktorý vyzerá legálne. Môže ísť podľa nej o využívanie tretích osôb ako fiktívnych majiteľov firiem, obchodovanie so zahraničím s tovarom, ktorý je umelo predražený, alebo vytváranie tlaku na konkurenciu.

Klan Libri, s ktorým Vadala spolupracoval, má ako jeden z najvplyvnejších v okrese Reggio Calabria, podstatnú časť aktivít aj mimo Talianska. Napriek tomu zatiaľ neexistuje dôkaz, že by niekto zo spomenutých na Slovensku pral špinavé peniaze. Existujú však pochybnosti o pôvode peňazí, ktoré tu spomenuté talianske rodiny použili. Z dokumentov, ktoré sa nám podarilo zhromaždiť, vyplýva, že podstatná časť z nich pochádzala z rodného Talianska.

Antonino Vadala napríklad figuruje na Slovensku v niekoľkých súdnych rozhodnutiach, z ktorých vyplýva, že dostal na ruku peniaze od ľudí z Talianska. Tí sa zhodli na tom, že peniaze dali Vadalovi v hotovosti, lebo to tak chcel.

Pašovanie kokaínu

Mal za ne napríklad kúpiť poľnohospodárske družstvo na Slovensku. Keďže z obchodu nič nemali, peniaze vymáhali od Vadalu. Ten na súde tvrdil, že Talianom nič nedlží a vyhlásenie, ktoré tvrdilo opak, podpísal pod nátlakom.

Firmy bratov Rodovcov, ktoré na Slovensku vznikli už v 90. rokoch, mali zase podstatnú časť vstupného kapitálu z rovnomenných firiem vo svojej rodnej obci Condofuri v Taliansku. Ide o firmy CO.BE.R. (Diego Roda) a TRA.CE.R. (Antonio Roda), ktoré majú svoje sesterské firmy s rovnakým menom aj v Taliansku. Vo výročných správach z prelomu tisícročí uvádzajú slovenské firmy finančné záväzky a výpomoci voči firmám v Taliansku, prípadne aj to, že celá ich produkcia smeruje späť do domovskej krajiny. Firma CO.BE.R dokonca v účtovných závierkach uvádza, že vznikla ako zahraničná investícia so stopercentným podielom kapitálu z Talianska. V Taliansku za rodinnú firmu TRA.CE.R koná brat Antonia a Diega Pietro Roda. Pietro Roda pritom figuruje v kauze prania špinavých peňazí talianskej ‚ndranghety, nazývanej El Dorado.

Polícia ho zatkla v roku 2013 v ťažení roti mafiánskemu klanu Gallicianò. Čelil obvineniu z príslušnosti k mafiánskemu združeniu (špecifický trestný čin v talianskom práve) a praniu peňazí. V roku 2014 ho však Najvyšší súd pre nedostatok dôkazov očistil. Naopak, v roku 2017 sa mená členov rodiny Antonina Vadalu objavili v zatykači na 18 členov gangu, ktorý mal pre ‚ndranghetu prepašovať do Európy stovky kilogramov kokaínu.

Vadalovci sú však v zatykači len zmienení. Podrobnosti prípadu zatiaľ nie sú známe.

Přečtěte si

Kuciak a Kočner: Články, vražda, rozsudek

The post Ján Kuciak a náš poslední nedokončený článek… appeared first on investigace.cz.