Výbuch metanu v uhelném dole, autonehoda, přírodní pohroma nebo nájemná vražda novináře. Tragická událost může mít mnoho podob a její dopad na rodiny obětí je téměř vždy drtivý. Senzacechtivé a neprofesionálně vedené zpravodajství dokáže taková traumata pozůstalých ještě umocnit.
Pracovníci Dart Center for Journalism and Trauma na Fakultě žurnalistiky prestižní Kolumbijské univerzity v New Yorku se proto již delší dobu zabývají otázkou, zda novináři umějí mluvit s pozůstalými. Podle jejich zkoumání se většina žurnalistů má v tomto směru stále čemu učit. Zmíněné centrum sdružuje zkušené novináře, akademiky a pracovníky ve zdravotnictví, kteří se téměř třicet let snaží šířit osvětu o etickém a pečlivém reportování tragických událostí. Kromě výzkumu a vydávání publikací vedou i praktické dílny, v nichž se novináři například učili, jak psát či natáčet o teroristických útocích 11. září, o válce v Iráku nebo o hurikánu Katrina.
Dart Center for Journalism and Trauma před několika lety vydal seznam rad, jak k obětem traumatických zážitků a pozůstalým přistupovat, aniž by jim reportér přivodil dodatečnou újmu. Následující výčet představuje jejich hlavní doporučení:
- Lidé, kteří zažili hluboké trauma či přišli o někoho blízkého následkem náhlé nebo násilné smrti, mají právo odmítnout žádost reportéra o rozhovor, focení či natáčení. Média musí toto právo respektovat a řídit se principem: nepřivodit dodatečnou újmu (doing no further harm).
- Buďte ve svém reportování přesní, a pokud soucit necítíte, nenuťte se k němu. Nedá se totiž předstírat.
- Vyjádřete upřímnou soustrast včas a ohleduplným způsobem. Raději použijte větu typu „je mi líto, že se vám to stalo“ než slovní spojení „jak se cítíte?“ anebo „vím, jak se cítíte“, v druhém případě ihned ztrácíte na důvěryhodnosti.
- Oběti a pozůstalí zažívají krátce po tragické události šok, proto k nim přistupujte pomalu a s respektem. Zapomeňte na otázky, které by mohly naznačovat jejich vinu nebo že měli něco udělat jinak.
- Tragédií zasažení lidé také často zápasí s hlubokým psychickým konfliktem a mohou být velmi zmatení. Zpravodajství postavené na zobrazení tohoto vnitřního konfliktu může mít destruktivní účinek na oběti, pozůstalé, rodinné příslušníky, přátele, svědky události, ale i další skupiny lidí, kteří si prošli podobným utrpením.
- Nesnažte se spolupráci na rozhovoru či reportáži jakkoliv vynutit, získat pomocí lsti či finanční odměny. Před truchlící rodinou také nepoužívejte termíny jako „exkluzivita“, neprezentujte se jako osoba tlačená časem v podobě redakční uzávěrky – zkuste se vcítit do jejich postavení, představit si sám sebe v jejich situaci. To platí dvojnásob o místech, kde vás neznají a kde nemusíte rozumět místním specifikům.
- Respektujte, že oběť nebo pozůstalý má k ruce mluvčího z rodiny nebo zvnějšku. Rodiny obětí mohou být bombardovány žádostmi mnoha médií, což může být nad jejich síly.
- Rodiny obětí a pozůstalých pociťují velmi intenzivně ztrátu blízkého, následný smutek a starosti. Proto je lepší počkat, až se s tragédií alespoň částečně vyrovnají. Zpočátku je tak lepší oslovit například úředníky, policisty nebo kněze, kteří u neštěstí či těžkého zločinu asistují.
- Pokud vaši žádost o rozhovor nebo reportáž pozůstalí odmítnou, zanechte jim svou vizitku s tím, že se mohou později kdykoliv ozvat. Nesnažte se je přesvědčit ke spolupráci formou psychologického nátlaku – například tím, že by svou výpovědí nebo svědectvím pomohli při vyšetřování.
- Vyhněte se situacím, v nichž byste informovali pozůstalé o smrti jejich blízkého vy. Jednak tato role přísluší úřadům nebo jiným profesím, jednak mají pozůstalí právo obdržet tuto zprávu v soukromí. Pokud se vás budou vyptávat na detaily tragédie, pečlivě zvažujte své odpovědi, abyste jejich zármutku nepřitížili. Sdílejte s nimi jen dostatečně ověřené informace.
- Umožněte jim podílet se na rozhodnutí kdy, kde a jak bude veden rozhovor nebo natočena reportáž. Sdílejte s nimi jejich zaznamenané odpovědi nebo jim přehrajte syrový záznam z diktafonu. Nechte je vybrat, kterou z fotografií můžete použít. Během rozhovoru se ptejte, zda nechtějí udělat přestávku, dopředu je upozorněte, že bude následovat citlivá otázka. Když se během rozhovoru zhroutí, počkejte, až se vzchopí, a teprve poté se zeptejte: „Můžeme pokračovat?“
- Nefoťte a nenatáčejte lidi očividně deprimované, zdeptané nebo v emočně vypjatém stavu.
- Živelná pohroma nebo neštěstí s velkým počtem obětí nepotřebuje přidané prvky senzace – soustřeďte se na poctivou, faktickou, solidní žurnalistiku a vhodnou dávku citlivosti. Buďte ostražití k tomu, abyste „nerecyklovali“ stálé stejné příběhy nebo fotografie. Vyhněte se úvodním fotografiím s explicitně tragickým obsahem – tyto obrazy totiž mohou být těmi posledními, které si pozůstalí budou nadále spojovat se svými zesnulými.
- Všechny osobní údaje svědomitě prověřte, raději několikrát – chyby ve jménech, místech a datech mohou být pro pozůstalou rodinu či kolegy dodatečným traumatem.
- Nezapomínejte na to, že ne všichni vědí, jak média fungují. Zkuste jim proto vysvětlit proces vzniku vašeho článek nebo rozhovoru, jak bude redakcí použit. Vysvětlete i to, že může být například editorem pozměněn, vydán později, nebo dokonce vůbec ne. Pokud víte, kdy budou vaše záběry vysílány, sdělte to pozůstalým. Ti tak mohou podniknout kroky, které ochrání nejzranitelnější členy rodiny – především děti a seniory – tím, že je o tom dopředu informují, nebo jim to naopak zatají.
- Nespoléhejte se výlučně na pozůstalé nebo svědky události, kteří mají dar výřečnosti. Mohou se totiž bezděčně dostat do postavení „mluvčích“. Taková mediální pozornost jim pak může být dodatečně vyčítána a v rámci rodin či menších společenství dokáže způsobit dlouhodobý, těžko překonatelný rozkol v mezilidských vztazích.
- Navzdory náročnosti a smutku, se kterým se během reportování o tragických událostech setkáte, je možné na ně nahlížet též jako na příležitosti k osobnímu a profesnímu růstu.
Z anglického originálu přeložil Jakub Šimák. Redakčně kráceno.
Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.