Cestovní kanceláře popisují Maltu jako ráj ve Středozemním moři. Můžete tam lenošit na pláži, věnovat se nákupům nebo se ponořit do dobrodružné historie. I dnešní Malta je bezpochyby dobrodružná. Sicilská mafie tam pere peníze přes sázkové kanceláře, rybářské lodě pašují ropu z Libye a přes maltskou banku si kupuje nemovitosti v Dubaji například rodina ázerbájdžánského prezidenta.
To všechno se děje za tichého souhlasu tamější vlády. Kvůli korupci na nejvyšších místech si nejrůznější zločinecké skupiny nenápadný ostrov velmi oblíbily – stal se pro ně zemí neomezených kriminálních možností. A proč zrovna Malta a ne jiný ostrovní stát? Malta je totiž členem Evropské unie.
Korupce a zločin kvetou přímo před očima místních obyvatel a novinářů. I mezi nimi se najdou odvážní lidé, kteří usilují o to, aby na ostrově fungovaly principy právního státu. Jejich cíl se však za poslední rok zase o kus vzdálil. Vloni v říjnu byla totiž zavražděna investigativní novinářka Daphne Caruana Galizia.
Ta se ve svých článcích dlouhodobě věnovala odhalování korupce maltských politiků. Svá odhalení publikovala na svém blogu Running Commentary. Z její úkladné vraždy byli obviněni tři muži, ti však od zatčení nepromluvili. Přihlásili se k zákonu omerty, což v mafiánském jazyce znamená mlčet za všech okolností. Synové Daphne se obávají, že vražda jejich matky nebude nikdy vyšetřena – nejen kvůli omertě, ale i politickým zájmům.
Na smrt maltské novinářky reagoval celý svět. Mnozí za vraždou viděli pokus o umlčení svobodného, kritického hlasu. I proto se světová novinářská obec rozhodla spustit The Daphne Project. V tomto projektu se spojilo 45 investigativních novinářů z 18 médií z 15 zemí a ihned po smrti Daphne začali pracovat na kauzách, které nestihla dotáhnout do konce. Hlavní myšlenkou projektu je pokračovat v investigativní práci, kterou novinářka začala, zpřístupnit veřejnosti její příběhy. Skupina žurnalistů tak chtěla vyslat do světa jasnou zprávu, že i když byla Daphne zavražděna, její kritický hlas to neumlčí. The Daphne Project vede francouzská organizace Forbidden Stories (Zakázané příběhy), jejímž cílem je chránit novináře v ohrožení.
Zlatá víza – brána do Evropské unie
V posledních měsících se Daphnina investigativní práce točila kolem takzvaných zlatých víz. Hlavní myšlenkou tohoto „investičního programu“ je přilákat do země bohaté lidi. Ti na ostrově investují část svého majetku výměnou za získání maltského trvalého bydliště, v některých případech i občanství.
Kritici Individuálního investičního programu (oficiální název pro takzvaná zlatá víza na Maltě) tvrdí, že program může být jednoduše zneužit organizovaným zločinem. Například k daňovým podvodům nebo praní špinavých peněz. Kromě bezvízového vstupu do ostatních zemí Evropské unie, otvírá maltský pas možnosti bezvízového cestovaní – v současnosti do 161 zemí po celém světě.
Daphne enormní příliv peněz do maltského rozpočtu pozorně sledovala. Odhaduje se, že od ledna 2014 si maltská ekonomika díky zlatým vízům polepšila o 850 milionů eur (přibližně 20 miliard korun), čímž dostala státní rozpočet do černých čísel. Daphne zjistila, že se zlatými vízy je spojeno i úplatkářství tamních politiků.
Krátce předtím, než tento korupční případ odhalila, byla zavražděna.
Investigativní novináři z The Daphne Project se dostali k dokumentu Finančně-analytického úřadu na Maltě (Financial Intelligence Analysis Unit – FIAU). Tato přísně tajná zpráva popisuje v souvislosti s vládním programem zlatých víz řadu podezřelých transakcí. Podle ní získali maltské občanství v roce 2016 i tři Rusové – Irina Orlova, Evgenij Filobokov a Viktor Vaškevič. Vyšetřovatelé se domnívají, že 166 832 eur (přes 4 miliony korun), které tito lidé poslali na účet firmě Willerby Trade Inc., měly sloužit jako úplatek. Firma Willerby Trade Inc. patří obchodnímu partnerovi maltského premiéra Josepha Muscata.
Od spuštění programu v roce 2014 využilo nabídku maltských zlatých víz 1300 zájemců, z toho víc než 1000 uspělo, to znamená, že pouze jedna z pěti žádostí byla zamítnuta. Maltská vláda přitom o úspěšných žadatelích zveřejňuje minimum informací, proto je obtížné zjistit, o koho jde. Jisté je, že o zlatá víza se ucházejí movití lidé: minimální částka, kterou musí zaplatit, je 650 000 eur (téměř 17 milionů korun). Každá další případná žádost pro členy rodiny představuje dodatečné náklady.
K získání maltského občanství musí žadatelé kromě dostatku peněz splnit i další podmínky: mít čistý trestní rejstřík a prokázat své „propojení“ s Maltou – například na ostrově podnikat či vlastnit nemovitost.
Investigativní novináři však zjistili, že informace o několika úspěšných žadatelích se s těmito principy neshodují. Tři uvedení Rusové, kteří získali maltské občanství v roce 2016, například figurovali na sankčním seznamu Ministerstva financí Spojených států.
Kromě netransparentního výběru úspěšných žadatelů panují ohledně zlatých víz i další pochybnosti. Například to, zda si tamní Labour Party v čele s premiérem Josephem Muscatem neprokazuje se soukromou firmou Henley & Partners, jež vládní program zlatých víz administruje, „protislužby“.
Týden po smrti Daphne premiér Joseph Muscat odletěl do Dubaje, kde na konferenci o globálním občanství maltský program zlatých víz propagoval. Tuto konferenci pořádala firma Henley & Partners – stejně jako podobnou událost v listopadu 2017 v Hongkongu, které se Muscat také zúčastnil. Kvůli své účasti na ní dokonce promeškal diskuzi v Evropském parlamentu o úrovni právního státu na Maltě.
Maltský tunel pro ázerbájdžánské peníze
Joseph Muscat má kromě ruských občanů blízko i k ázerbájdžánské prezidentské rodině. Prezident Ilham Alijev a jeho rodina hojně investují do nemovitostí po celé Evropě a na Blízkém východě. Peníze na jejich koupi přitom přitékaly z účtu kontroverzní soukromé maltské banky Pilatus Bank, která byla v minulosti vyšetřována kvůli praní špinavých peněz.
O podezřelých převodech informovala na svém blogu Daphne nedlouho před svou smrtí, poté, co se potkala s bývalou zaměstnankyní Pilatus Bank ruského původu Marií Efimovou. Nejstarší dcera ázerbájdžánského prezidenta Lejla Alijevová měla podle ní prostřednictvím Pilatus Bank převést jeden milion eur (25 milionů korun) z dubajské společnosti Sahra FZCO do offshorové společnosti vlastněné manželkou maltského premiéra Josepha Muscata.
Daphnin článek o propojení rodinných a byznysových aktivit rodin Alijevů a Muscatů okamžitě vyvolal skandál. Maltská televize zdokumentovala, jak majitel a krizový manažer Pilatus Bank uprostřed noci vynášejí z budovy banky dokumenty v igelitkách. Ve čtyři hodiny ráno následujícího dne mělo jejich soukromé letadlo odletět z Malty do Dubaje, se zastávkou v ázerbájdžánském Baku, o čemž píše The Malta Independent. Maltský premiér Joseph Muscat tato obvinění popřel. Provozovatel letadla se vyjádřil, že během daného letu nebyl na palubě žádný pasažér.
Tři dny nato přišla novinářka s dalším odhalením. Kromě dcer Alijevových měl mezi nejlukrativnější klienty Pilatus Bank patřit i ázerbájdžánský ministr pro mimořádné situace Kamaladdin Hejdarov. Ten je mezi svými krajany známý jako ministr „všeho významného“.
Šest měsíců po uveřejnění této kauzy byla Daphne zavražděna. Její informátorka Maria Efimová se začala strachovat o svůj život a utekla do Řecka.
Tým investigativních novinářů odhalil, že dubajská firma Sahra FZCO vlastní pozemky na ostrově Palm Jumeirah nedaleko dubajského pobřeží. Na ostrově sídlí několik luxusních hotelů a 16 přepychových vil. Dvě dcery a syn prezidenta Alijeva vlastní celkem 17 dubajských nemovitostí v hodnotě přesahující 100 milionů dolarů (více než 2,2 miliardy korun).
Odhalení úplatků spojených s udělováním zlatých víz nebo využívání maltské Pilatus Bank rodinou ázerbájdžánského prezidenta Alijeva byla jenom částí investigativní práce Daphne. I rok po její smrti tým novinářů z The Daphne Project neustále pracuje s daty a dokumenty, které měla Daphne k dispozici, a odhaluje nové případy propojení maltských politiků s organizovaným zločinem.
„Myslím si, že jsme udělali dobrou práci. Podařilo se nám oživit příběhy, o kterých Daphne psala. The Daphne Project má obrovský význam. Jeho myšlenkou je ukázat, že pokud někdo zabije byť jediného novináře, na jeho místo přijde 50 dalších. Samozřejmě, že ani skupina investigativních novinářů nemůže Daphne nikdy plně nahradit. Byla svobodným hlasem Malty. Byla to jedinečná žena,“ říká Cecilia Anesi, která je součástí mezinárodního týmu novinářů zapojených v The Daphne Project.
Autoři: OCCRP, IRPI, Eva Kubániová
Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.