Práci v Česku nabízejí na sociálních sítích desítky profilů. Kdo za nimi stojí, ale často není jasné. Redakce investigace.cz zjišťovala, jak nábor funguje, kdo práci zprostředkovává a co všechno se za lákavou nabídkou může skrývat.
K tomuto tématu připravujeme podcast Odposlech.
Práce ve skladu, výrobě, gastronomii, úklidu nebo na stavbě. Rychlý nástup, slušný výdělek a často ani není potřeba životopis. Podobné nabídky se na Facebooku a Telegramu objevují každý den. Jenže zatímco pracovní podmínky inzeráty popisují poměrně podrobně, o tom, kdo práci skutečně nabízí, se zájemci často dozvědí jen málo.
Redaktorka investigace.cz skupiny na sociálních sítích určené k nabízení a zprostředkování práce sledovala několik měsíců. Zaměřila se na ty, které cílí na lidi hledající práci v Česku, a snažila se zjistit, kdo za jednotlivými inzeráty stojí a zda je možné dohledat firmy, pro které autoři inzerátů pracovníky nabírají.
Část nabídek je psaná v ukrajinštině. Přestože bývá podobný způsob náboru spojován především se zaměstnáváním cizinců, nejde o prostředí určené výhradně zahraničním pracovníkům. Z našeho pozorování plyne, že u některých profilů není jasné, kdo za nimi stojí ani pro jakou společnost pracovníky hledá. Lidé tak mohou naletět podvodníkům nebo se dostat do situace, kdy ani po nástupu do práce přesně nevědí, kdo je jejich zaměstnavatelem. A pokud jim nepřijde slíbená výplata nebo se při práci zraní, může být hledání odpovědné firmy o to složitější.
Kdo mi vlastně nabízí práci?
Anna je podle profilové fotky na Telegramu mladá brunetka. Nabízí různorodou práci a na první pohled se ničím neliší od desítek dalších účtů, které v telegramových skupinách zveřejňují pracovní nabídky. Když jsme se ale pokusili zjistit, kdo za profilem stojí, narazili jsme. Stejnou fotografii jsme našli na několika převážně ruských seznamovacích webech. Objevila se také ve výsledcích vyhledávání odkazujících na telegramový kanál s názvem „Fotografie pro falešné dívčí profily“, který sdílí snímky určené k vytváření falešných identit.
Kdo tedy práci pod jménem Anna skutečně nabízí? To se nám zjistit nepodařilo. Na naše zprávy totiž nikdo nereagoval.
Jednou ze skupin, které jsme na Telegramu sledovali, byla „Práce v Česku“, jak zní její název v překladu z ukrajinštiny. Nové pracovní nabídky v ní přibývají téměř každý den. Někdo hledá zaměstnance do skladů, jiný do výroby nebo na stavby. Mezi běžnými textovými inzeráty se objevují také barevné plakáty a grafiky, z nichž některé vypadají, jako by vznikly nebo byly upraveny pomocí umělé inteligence.
Kromě anonymních rekruterů mají tyto skupiny i další společné rysy – stejnou práci nabízí různé účty. Například nabídka práce při balení kosmetiky se ve skupinách objevila několikrát, pokaždé ji ale zveřejnil jiný účet. Jindy jsme narazili na opačnou situaci. Různé profily nabízely odlišnou práci, zájemce však odkazovaly na stejné telefonní číslo.
Podobné profily jsme našli také na Facebooku. Jedním z nich je například účet vystupující pod názvem „Iryna Work CZ“, který pravidelně sdílí pracovní inzeráty. Kdo profil skutečně spravuje a zda za ním stojí osoba tohoto jména, se nám nepodařilo ověřit.
Na Facebooku ale působí také profily samotných pracovních agentur, které vystupují pod názvem své společnosti, a je tak zřejmé, kdo pracovní nabídky zveřejňuje. Redakce si však během mapování všimla opakujícího se vzorce. Na pracovní inzeráty narážela také u účtů založených teprve před několika měsíci, které mají jen malé množství přátel a jejichž aktivita se soustředí převážně na zveřejňování pracovních nabídek. Samo o sobě to nemusí znamenat nic neobvyklého, u těchto profilů ale často opět není jasné, kdo za nimi skutečně stojí a pro jakou společnost pracovníky hledají.
Stačí několik zpráv
Zájemce o práci může na inzeráty v různých online aplikacích reagovat okamžitě. Další komunikace pak často pokračuje prostřednictvím soukromých zpráv na WhatsAppu, Messengeru nebo Telegramu, nikoli například přes oficiální firemní e-mailovou adresu. V řadě inzerátů totiž samotní náboráři odkazují právě na tyto komunikační aplikace.
Na některé ze sledovaných nabídek reagovala také redakce investigace.cz, která vystupovala jako zájemce o zaměstnání. Komunikace probíhala ve většině případů v ukrajinštině, na některé zprávy však nepřišla žádná odpověď.
Pokud se rozhovor podařilo navázat, jednou z prvních otázek bývalo, zda má uchazeč pracovní povolení a jaké konkrétně. Když redaktorka řekla, že nemá nebo jej teprve vyřizuje, náboráři většinou upozorňovali, že je nutností. Informace o samotné práci nebo společnosti, se kterou by měla redaktorka uzavřít smlouvu, pak přicházely postupně. V některých konverzacích se až po delším dotazování dozvěděla, pro jakou pracovní agenturu by měla pracovat nebo koho člověk na druhé straně pravděpodobně zastupuje. Lidé, se kterými komunikovala, se po dotázání na jejich přesnou pracovní pozici obvykle označovali za koordinátory.
Podle Dagmar Sáry Norkové, koordinátorky služeb pro cizince Diecézní charity Brno, představuje komunikace vedená výhradně prostřednictvím soukromých účtů problém především ve chvíli, kdy pracovník potřebuje řešit nevyplacenou mzdu nebo jiný spor.
Charita se podle ní setkává s případy, kdy člověk na druhé straně po vzniku problému jednoduše přestane odpovídat nebo pracovníka zablokuje.
Pokud se předchozí domluva odehrávala pouze přes sociální sítě či komunikační aplikace a pracovník nemá další identifikační údaje svého „koordinátora“, může být obtížné zjistit, na koho se má obrátit. „Není jak zaměstnavatele nebo zprostředkovatele dohledat. Nemáte nic a jste v důkazní nouzi,“ uvedla v písemném vyjádření pro investigace.cz Norková z Diecézní charity Brno.
Podle ní přitom někteří lidé podobným nabídkám důvěřují právě proto, že pocházejí od osob z jejich vlastní komunity. Jiní se nacházejí v tak nepříznivé situaci, že se rozhodnou nabídku přijmout, přestože mají pochybnosti.
Komunikace s člověkem, který inzerát zveřejnil, nemusí vůbec znamenat, že právě on bude pracovníka zaměstnávat. Redakce investigace.cz se o tom přesvědčila při vlastním mapování pracovních nabídek na sociálních sítích. V jednom z případů jsme kontaktovali osobu, která práci nabízela, následně se nám ale ozval někdo jiný, s kým pokračovala další komunikace. Zájemce tak může postupně jednat s několika lidmi, aniž by od začátku věděl, kdo ho bude skutečně zaměstnávat.
Podobnou zkušenost popsali redakci investigace.cz pracovníci společnosti KonstantaCZ, jejichž případu se věnovaly také Seznam Zprávy. Práci ve skladu získali prostřednictvím nabídky na sociálních sítích. Během náboru a následného zaměstnání komunikovali se třemi různými osobami, které řešily například jejich nástup, směny nebo vyplácení peněz. Pracovní smlouvu přitom měli uzavřenou se společností KonstantaCZ, která není vedena v evidenci agentur práce, na rozdíl od společnosti KONSTANTA WORK s podobným názvem a stejným majitelem.
Agentura, subdodavatel, koordinátor. A kdo je zaměstnavatel?
Tento způsob zaměstnávání není nijak neobvyklý a sám o sobě není nezákonný, pokud jsou dodrženy zákonné podmínky. Pro firmy může být zaměstnávání zahraničních pracovníků administrativně náročné, a proto často využívají služeb pracovních agentur. Ty pracovníky samy zaměstnávají a následně je dočasně přidělují jiným společnostem, kde vykonávají předem určenou práci. Zaměstnavatelem tak zůstává agentura, se kterou má pracovník uzavřenou smlouvu, zatímco firma, do níž je přidělen, mu organizuje práci, ukládá úkoly a dohlíží na jejich plnění.
Aby agentura mohla pracovníky tímto způsobem přidělovat, musí mít příslušné povolení od Ministerstva práce a sociálních věcí a dodržovat zákonem stanovené podmínky. Ke konci roku 2025 působilo podle údajů ministerstva v Česku 1 855 pracovních agentur.
Ne všichni lidé, kteří pracovníky nabírají, jsou však zaměstnanci agentur. Jak v rozhovoru pro investigace.cz vysvětlila Norková, jako prostředník může vystupovat například člověk, který zveřejní inzerát, komunikuje se zájemci a následně je předá zaměstnavateli. Nemusí přitom sám provozovat agenturu ani být zaměstnancem společnosti, pro kterou lidi hledá. „Je to úplně šedá zóna, může to být jako kdokoli,“ popisuje Norková.
Někteří prostředníci si podle Norkové nechávají za zprostředkování práce platit, a to jak od zájemců o zaměstnání, tak od firem, pro které pracovníky hledají. Peníze mohou od cizinců požadovat také za zajištění ubytování nebo pomoc s vyřizováním pobytových záležitostí. V některých případech přitom využívají toho, že se zahraniční pracovníci neorientují v českém prostředí nebo neznají svá práva.
Norková v rozhovoru popisuje i případy, kdy si prostředník nechá zaplatit za pomoc, kterou nakonec vůbec neposkytne. Zájemce například přesvědčí, že mu za několik tisíc korun zajistí práci, ale ve výsledku mu pouze předá veřejně dostupný inzerát, na který může reagovat kdokoli.
Mezi takovými prostředníky přitom podle Norkové nejsou pouze Češi, ale také Ukrajinci či lidé z dalších zemí. Zprostředkované zaměstnávání se navíc netýká jen ukrajinských pracovníků. Viktor Rumpík, antropolog, vědecký výzkumník a sociální pracovník z Diakonie Západ, v rozhovoru pro investigace.cz uvedl, že se při své práci setkává také s případy lidí z Mongolska, Kolumbie nebo Filipín.
Závažnější situace může nastat, pokud zprostředkovatel pracovníkovi současně obstarává bydlení, dopravu nebo pomoc s pobytovým oprávněním. Člověk se na něm pak podle Rumpíka může stát závislým v několika oblastech života.
Jak upozorňuje Viktor Rumpík, ztráta zaměstnání může v takovém případě znamenat také ztrátu střechy nad hlavou. Jeho tým se při práci se zahraničními pracovníky setkává i s psychickým nátlakem, manipulací nebo v některých případech se zabavováním dokladů.
Podle Norkové navíc někteří pracovníci nastoupí do zaměstnání v přesvědčení, že je vše v pořádku. Teprve později mohou zjistit, že nemají správně uzavřenou smlouvu nebo za ně zaměstnavatel neplní některé povinnosti. „Je tam velká informační nerovnost,“ upozorňuje Norková.
Když firma nenabízí službu, ale pracovníky
Vedle legálního agenturního zaměstnávání se podle Rumpíka ve skladech, logistických centrech nebo velkých podnicích objevuje také takzvané zastřené zprostředkování zaměstnání.
Jde o situaci, kdy společnost navenek vystupuje například jako dodavatel určité služby, ve skutečnosti ale jiné firmě především poskytuje pracovníky. Tím může obcházet pravidla, která pro agenturní zaměstnávání platí.
Zaměstnanec tak může mít pracovní smlouvu s jednou společností, každý den docházet do provozu jiné firmy a pokyny dostávat od koordinátora přímo na pracovišti.
Podle advokátky a specialistky na pracovní právo Marie Janšové je při posuzování takového vztahu zásadní, kdo pracovníky skutečně řídí.
„Základním a nejviditelnějším rozdílem je posouzení, kdo zaměstnance dodavatele řídí. Tedy kdo jim zadává úkoly, kdo je kontroluje, určuje, co mají dělat, nebo jim určuje pracovní dobu,“ vysvětluje v rozhovoru.
Pokud práci fakticky organizuje firma, která si službu objednala, může to být jedním z důležitých ukazatelů zastřeného zprostředkování. Samotná skutečnost, že zaměstnanci pracují v provozu jiné společnosti, ale porušení zákona neznamená. Dodavatel tam může zcela legálně zajišťovat například úklid, logistiku nebo stavební práce prostřednictvím vlastních zaměstnanců.
Rozdíl mezi legálním poskytováním služeb a zastřeným zprostředkováním tak nemusí být pro samotného zaměstnance patrný. Jeho význam se často projeví až ve chvíli, kdy nastanou problémy. Například když nepřijde výplata, objeví se nesrovnalosti ve smlouvě nebo dojde k pracovnímu úrazu.