Na sklonku roku 2018 zadržela speciální jednotka české policie Slobodana Kašćelana. Šlo o mezinárodně hledaného zločince, na nějž Interpol vydal zatykač. Kašćelan je vůdce jednoho z nejdůležitějších balkánských mafiánských klanů, který do Evropy dováží kokain ve velkém a svých nepřátel se zbavuje vraždami. V Česku byl zatčen v bytě v centru Prahy. Kašćelan svůj pobyt v Praze vysvětloval u soudu nutností podstoupit zde chirurgický zákrok. Naše srbská partnerská organizace KRIK poslední rok mapovala, jak vlivný a nebezpečný zločinec Kašćelan je.

Vůdce černohorského gangu zatčen v Praze

Za dlouhá léta, kdy byl Slobodan Kaščelan vůdcem klanu, se na Balkáně stal téměř nedotknutelným. Z dokumentů, které nám poskytl KRIK, vyplývá, že měl své lidi jak na tamní policii, tak mezi politiky. Kašćelan vytvořil a vedl takzvaný Kavački klan. Ten měl zformovat v květnu 2010. Až do roku 2014 všechno probíhalo hladce. Jenže v roce 2014 se členové této zločinecké organizace rozhádali o 200 kilogramů kokainu, což zavdalo příčinu rozštěpení původního klanu na dvě větve – Kavački a Škaljari. Tím vypukla jedna z nejkrvavějších klanových válek na Balkáně a trvá dodnes.

Válka poznamenala celé balkánské podsvětí a nejenom to. Na jakou stranu se přidají, nemuseli řešit jen lidé z organizovaného zločinu, ale i někteří politici a příslušníci policejního sboru. Jedinečný vhled, jak válka probíhala a jak moc byly tyto drogové klany součástí systému, přinesli srbští investigativní novináři ze zmíněné organizace KRIK. Jejich popis dramatických událostí sice začíná jako vtip, pokračuje ale mrazivě.

Zlá krev: Jak tajná válka mezi černohorskými kokainovými kartely změnila Balkán

Bojana Pavlović, autorka článku, popisuje setkání policistky Mariji Nikolič s fotbalovým chuligánem a zároveň černohorským zločincem v lyžařském areálu na jihu Srbska. Jen o devět hodin později a několik stovek kilometrů severněji sedí vedle sebe v autě zaparkovaném v garáži tatáž policistka i zločinec, ten je však už rozstřílený na kousky. Policistka Marija Nikolić ale vyvázla bez jediného škrábnutí. Útočníci uprchli.

Situace z lyžařského areálu i z garáže zachytily v lednu 2018 kamery CCTV. Na záběrech jsou vidět dva muži, jeden je vyzbrojen pistolí a druhý poloautomatickou puškou. Vrahové obešli auto dokola a vystříleli do něj několik zásobníků. S Marijou Nikolić nyní v Srbsku probíhá soudní řízení. Po útoku v autě měla vzít příruční zbraň patřící oběti a zbavit se jí. Nikolić vypověděla, že byla v takovém šoku, že si vůbec nepamatuje, proč se rozhodla zbraň vzít a vyhodit ji do popelnice o tři ulice dál od místa činu.

 

Vražda i setkání policistky (údajné členky Kavački klanu) s fotbalovým chuligánem v lyžařském areálu odhalují propletenec vazeb mezi spojenci a odpůrci dvou rivalských černohorských klanů z přímořského města Kotor. „Rozsah konfliktu mezi klanem Škaljari a Kavački se dá vypozorovat i v tom, že srbské i černohorské podsvětí se rozštěpilo obdobně. […] Většina důležitých kriminálních organizací se přidala na jednu nebo druhou stranu sporu,“ psalo se ve zprávě srbské tajné policie v roce 2018.

Nájemný vrah s českým pasem

Spor je to krvavý a doprovázejí jej nájemné vraždy v půlce Evropy. Klany si svoje účty vyřizovaly mimo jiné v Německu, Španělsku, Rakousku, Holandsku a nedávno i v Řecku, kde byl vůdce klanu Škaljari zastřelen v restauraci, kam šel na večeři se svou manželkou a dětmi. Počet obětí, které má tato válka na svědomí, není oficiálně známý. Kolegům z KRIK se jich podařilo napočítat a ověřit 41, počet ale může být mnohem vyšší. Mezi oběťmi nejsou jen členové klanů, ale i jejich rodinní příslušníci nebo jen náhodní kolemjdoucí. Klany využívaly k vraždám pestrý arzenál prostředků: výbuchy aut, na dálku odpálené výbušniny, střelné zbraně. Minimálně ve dvou případech najali profesionální odstřelovače, kteří prošli výcvikem ve francouzské Cizinecké legii.

Jeden z nich byl Jihoafričan Gregory Michael Ferraris. Před tím, než stihl vykonat vraždu, na kterou byl najatý, zatkla ho policie v Černé Hoře s padělaným českým cestovním dokladem. „Dostal jsem pas na jméno Ladislav Cesník, ve kterém byla moje fotka. Kromě pasu jsem dostal i občanku a řidičák vystavené na stejné jméno, ale s mojí fotografií,“ řekl ve výpovědi jeden z nájemných vrahů.

Politika

Partnerem Kavački klanu se stala organizovaná skupina fotbalových hooligans, takzvaní Janisáři. Ti mají tradičně dobré vztahy se srbskými vládními představiteli. Vynikal tím zejména jejich bývalý vůdce Aleksandar Stanković, jenž byl v roce 2016 zavražděný. Právě členové Stankovičova gangu zabezpečovali v roce 2017 hladký průběh inaugurace srbského prezidenta Aleksandra Vučiće, jehož dlouholetý tajemník chodíval se Stankovičem na střelnici. Den poté, co byl Stanković zavražděný, svolal srbský ministr vnitra tiskovou konferenci, kde vyhlásil „válku všem mafiím“.

Ve skutečnosti se ministrova slova týkala pouze jednoho klanu: Škaljari a jejich spojenců. Srbská tajná služba je označila za „jednu z nejnebezpečnějších skupin organizovaného zločinu s mezinárodní působností“. Srbští vládní úředníci často veřejně prohlašují, jak je klan Škaljari nebezpečný, a samotný prezident Vučić o nich dokonce emotivně prohlásil, že „[drogami] tráví naše děti“. Málokdy ale něco podobného zaznělo z úst představitelů srbského režimu o klanu Kavački, který přitom s drogami obchoduje minimálně ve stejném, ne-li větším objemu.

 

Autoři: Bojana Jovanović, Stevan Dojčinović, Svetlana Đokić (KRIK) a Pavla Holcová (investigace.cz)

Autor úvodní grafiky: OCCRP

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Kokainové gangy rozdělují Balkán appeared first on investigace.cz.

Jedinému muži se v průběhu deseti let podařilo ze střední Asie nelegálně vyvést stovky milionů dolarů. Ještě předtím, než se stal obětí vraždy, však reportérům zpřístupnil bezpočet dokumentů odhalujících zdroj jeho závratného bohatství: tajnůstkářskou rodinu, která řídila pochybné dopravní impérium, a to za podpory zkorumpované státní správy.

V istanbulském pětihvězdičkovém hotelu Kempinski se sešli dva nepravděpodobní spojenci. Jedním z nich byl prodejce ojetých vozů, ujgurský Číňan Aierken Saimaiti, který se před dvěma lety přestěhoval z Kyrgyzstánu do Istanbulu. Ten se rozhodl tomu druhému – investigativnímu novináři – odhalit pravou tvář svého byznysu. Měl totiž oprávněné obavy o své bezpečí, před pár dny jednoho z jeho zaměstnanců někdo umlátil k smrti.

Saimaiti se ve skutečnosti živil praním špinavých peněz a z Kyrgyzstánu, země, odkud se peníze oficiálně nesmějí vyvážet, dostal ven více než 700 milionů dolarů –a to jak v hotovosti, tak i peněžními převody, které kryly falešné obchodní dohody. Hotovost  vyváželi kurýři. Finance proudily na účty a do nákupu realit ve Spojených arabských emirátech, v Evropě i ve Spojených státech amerických. Celá monstrózní operace je svým způsobem fantaskní i děsivá, neboť Kyrgyzstán, odkud Saimati enormní částky vyváděl, patří k nejchudším zemím světa. 

Záznamy o těchto operacích Saimaiti poskytl novinářům z Rádia Svobodná Evropa, OCCRP a jeho partnerského centra v Kyrgyzstánu, společnosti Kloop. Po ověření tak vyšlo najevo, že vyvážené peníze pocházejí z nelegálního systému, jehož prostřednictvím putovalo neproclené a falešně označené zboží z Číny do Kyrgyzstánu a posléze na trhy po celé střední Asii a Rusku. Za tímto systémem stála rodina Abdukadyrových, neboli čtveřice bratrů čínského původu. Rodina úzkostlivě dbá o své soukromí, donedávna ještě nebyla k dispozici jediná fotka kteréhokoliv jejího člena.

Přečtěte si

Co je špatně (s) Huawei?!

Saimaitiho dokumenty potvrzují, že nic podobného by se nepodařilo uskutečnit bez kontaktů ve vysokých sférách kyrgyzské státní správy. Především bez podpory Raimbeka Matraimova, bývalého šéfa kyrgyzské celní správy, o němž se traduje, že díky svému rozsáhlému vlivu v zemi je takřka nedotknutelný. Podíly ze zisku rodiny Abdukadyrových ale samozřejmě mířily i do peněženek celé sítě zkorumpovaných úředníků.

Se svými obchodními partnery se Saimati rozhádal po pěti letech spolupráce. Na jaře roku 2017 z obav o svůj život z Kyrgyzstánu uprchl a přestěhoval se do Istanbulu. Při poslední říjnové schůzce s novináři na pobřeží Bosporu slíbil, že příště přinese zbývající sadu dokumentů, díky nimž by bylo nemožné jeho tvrzení jakýmkoliv způsobem vyvrátit. 

Tento den už bohužel nenastal. O dva týdny později ho neznámý pachatel večer zastřelil přímo v hotelové kavárně.

První krůčky

V roce 1999 dorazil tehdy sedmnáctiletý Aierken Saimaiti z čínského Urumčí – hlavního města autonomní ujgurské oblasti Sin-ťiang – do druhého největšího kyrgyzského města Oš, nacházejícího se v úrodné Ferganské kotlině na jihu země. 

Saimaiti ovládal řadu jazyků a i s novináři hovořil turečtinou, uzbečtinou a kyrgyzštinou. Nikdy se však nenaučil rusky, což mu velmi komplikovalo situaci, neboť ruština se po celém regionu rovněž běžně používá. 

Saimaiti se přesto rychle zorientoval a pro místní obchodníky začal vyvážet peníze do Číny. A právě tehdy nejspíše prokázal svou spolehlivost a schopnosti: velmi brzy se s ním totiž spojil samotný Chabibubla Abdukadyr. Při rozhovorech s novináři o něm Saimaiti hovořil jako o „Hadžim“ – titul náležící muslimům, kteří alespoň jednou za život podnikli pouť do Mekky. Chabibula je nejstarším z bratrů Abdukadyrových a se Saimaitiho pomocí se mu podařilo vybudovat systém, díky němuž měli všichni brzy zbohatnout.

„Zavolal mi a povídá: ‚Bratře, taky jsem Ujgur, pocházím z Artuxu. Udělejme to a támhleto,‘“ vzpomínal Saimaiti na svůj první hovor s Abdukadyrem. „Tak jsem mu řekl: ‚Jsi dobrej chlap, všechno ti ukážu,‘“ a šel jsem s ním do banky, abych mu to ukázal.“

Na Abdukadyra musel mladý Ujgur zapůsobit, poněvadž mu nabídl lukrativní spolupráci:  za pomoc při přepravě zboží a peněz dostane podíl ze zisku. Saimaiti nabídku ochotně přijal. „Hrál jsem podle jeho pravidel,“ sdělil novinářům. Z Kyrgyzstánu tak začaly proudit miliony.

Vládcové monopolu

V následujících letech učinila Abdukadyrova rodina ze své firmy Abu Sahiy logistické impérium, jež přepravovalo zboží po celé trase hedvábné stezky, neboli z Číny přes střední Asii až po břehy Středozemního moře.

Aby bylo možné představit si celý rozměr a podobu působení Abu Sahiy, prostudovali novináři firemní záznamy, hovořili s celníky i s konkurencí. Naskytl se jim tak obraz ohromně výdělečného podniku, který z valné části závisel na „nadstandardních vztazích“ rodiny Abdukadyrových s celními úředníky.

Kyrgyzskou celní správou po léta zmítá korupce, jako je tomu ostatně i u jiných složek tamní státní správy. Případ Abdukadyrových však zdaleka přesahuje podobu drobných úplatků. 

Celníci nedostávali pod pultem klasické obálky s penězi, šlo o mnohem sofistikovanější systém, jehož prostřednictvím různě postavení členové celnické hierarchie nabývali podíly z pašeráckých zisků. Na oplátku se zboží rodiny Abdukadyrových většinou neclilo a navíc bývalo přednostně a rychle odbaveno. Jejich společnost Abu Sahyi tak dosahovala výsledků, jimž běžná konkurence neměla šanci čelit.

Podle Saimaitiho mířilo do Kyrgyzstánu z čínského Sin-ťiang každý měsíc kolem 600 nákladních vozů plných zboží všeho druhu. Odtud pak auta pokračovala do Taškentu a ještě dál.

S celníky na obou stranách čínsko-kyrgyzské hranice vycházeli Abdukadyrové tak dobře, že pro ně hraniční přechody v podstatě sloužily jako jejich vlastní pobočky. Podle ostatních dotázaných obchodníků vznikl systém, v němž pouze Abu Sahiy a s ní spřízněné firmy mohly hranici překročit rychle a efektivně. Konkurence naopak čelila zbytečným obstrukcím, které mnohým z nich znemožňovaly setrvat v oboru.

Přečtěte si

Ruské miliardy v Česku: pražské byty, servis tryskáčů, křišťálové lustry

„Nikdo vám pak nechtěl dávat zakázky,“ svěřil se jeden z podnikatelů. „Vaše služby by totiž byly příliš nákladné a bylo by velmi složité dostat zboží přes hraniční kontrolu. Mnohé společnosti se tak sotva udržely nad vodou.“

Výsledkem byl v podstatě monopol společnosti Abu Sahiy a její obrovské zisky, které z chudého Kyrgyzstánu nelegálně proudily do zahraničí. 

Logistické impérium Abdukadyrových vydělávalo ohromné množství peněz. Většina ze 700 milionů dolarů, které se jim podařilo prostřednictvím Saimaitim vybudované sítě vyvést z Kyrgyzstánu, putovala do jejich kapes. Saimaitiho úkolem bylo zajistit způsob, jak peníze dostat do zahraničí. Tehdejší přísná měnová opatření činila z legálního vývozu tamní měny takřka nadlidský úkol.

Útěk

Spolupráce s Abdukadyrovými šla hladce po několik let. Pak se ale něco pokazilo. Saimaiti novinářům řekl, že ho prý zradili a že ze sebe udělal hlupáka, když jim vůbec kdy věřil. Na jaře roku 2017 došlo k incidentu, který ho přiměl uprchnout do Turecka. Zřejmě najatí útočníci vtrhli do Saimaitiho pokoje přímo uprostřed obchodního jednání, zbili ho, hrozili mu pistolí a ukradli mu pas.

„Víte, proč to udělali? Věděl jsem o spoustě jejich dokumentů a obchodů, o spoustě zkorumpovaných lidí,“ domníval se Saimaiti.

Podařilo se mu uprchnout do sousedního Tádžikistánu a následně až do Turecka, kde chtěl začít nový život. I přesto mu však jeho bývalí partneři komplikovali život: usilovali například o jeho deportaci do Číny. V Kyrgyzstánu na něj byl vydán zatykač.

V Istanbulu začal Saimaiti pracovat na vlastní pěst a dále svým klientům zprostředkovával vývoz peněz z Kyrgyzstánu.

A na začátku letošního roku se sním spojili novináři, kteří tušili, že by mohl pomoci rozplést složitou síť korupčních vztahů. Začal s nimi spolupracovat navzdory výhrůžkám. Obavy o sebe a svou rodinu však nepochybně měl, proto si najal ozbrojenou stráž.

Ani to mu však nezachránilo život. Klíčové informace, které novinářům sliboval předat na další schůzce, už předat nestihl. Zavražděn byl pět dní před tím, než měl dostat turecký pas. 

The post Nebožtík za 700 milionů appeared first on investigace.cz.

Osm měsíců poté, co ruské úřady propustily z vězení ruského obchodníka se zbraněmi Vladimira Ljubišina mladšího, opustil věznici v úterý i jeho otec. Oba muže zadržela před třemi lety maďarská protiteroristická policie ve spolupráci s americkou agenturou DEA, a to krátce poté, co se pokusili prodat mexické mafii vojenské zbraně v hodnotě milionů dolarů. Americké velvyslanectví v Budapešti uvedlo, že je výsledkem procesu „hluboce znepokojeno“.

Ve skladu nedaleko Budapešti se schyluje k mnohamilionovému obchodu. Píše se 9. únor roku 2016 a dva ruští překupníci, Vladimir Ljubišin a jeho syn, představují členům mexického drogového kartelu zásilku hodnotného zboží. Útočné pušky Kalašnikov, kulomety, dokonce i rakety země–vzduch: všechno pochází z vyřazených zásob maďarské armády. „U nás v Mexiku máme velký problém s helikoptérami. S americkými helikoptérami. Narušují nám naše obchody,“ vysvětlují Mexičané svoji poptávku po vojenském arzenálu. Otec i syn jsou více než ochotní jejich zájem uspokojit.

Po zbraních je v branži velká sháňka. Přepravit velké dodávky kokainu z Arizony na hranicích s Mexikem až do New Yorku představuje riskantní podnik a pašeráci se mnohdy musejí bránit nejen útokům konkurenčních gangů, ale i kvalitně vyzbrojeným příslušníkům americké policie. Dohodnutá cena za nabízený arzenál je skutečně ohromující: několik milionů dolarů, případně stovky kilogramů kokainu.

Vladimir Ljubišin i jeho syn pevně věří, že se jim po dlouhém vyjednávání podaří lukrativní obchod konečně uzavřít. Činí si dokonce ambice rozjet v Evropě vlastní drogový byznys. Co už ale netuší, je fakt, že údajní členové kartelu jsou ve skutečnosti příslušníky americké protidrogové federální agentury DEA. Ještě téhož večera je v poutech odvádějí členové maďarské protiteroristické centrály (TEK). Společná operace maďarských a amerických úřadů s názvem Perseus slaví velký úspěch.

Po necelých třech letech jsou přesto oba muži, Vladimir Ljubišin starší i Vladimir Ljubišin mladší, opět na svobodě. Důvodem je zřejmě loňské rozhodnutí maďarského Ministerstva zahraničí nevydat dvojici překupníků do Spojených států, nýbrž do rukou ruské justice. Informoval o tom maďarský investigativní server Direkt36. 

„Ruská banka“ v Budapešti: Brána do Evropy

Hrozilo mu doživotí, teď se těší do lázní

„Nyní je svobodný, ničím neomezený muž. Mám z tohoto rozhodnutí radost,“ uvedl advokát Ljubišina staršího Robert Fridman. „Je velmi rád, že může být konečně doma, nemohl tomu skoro uvěřit. Dnes se tedy přišel k vyšetřovatelům ujistit, že se těší plné svobodě pohybu, protože by už nejraději odjel někam, kde jsou lázně a sauna,“ dodal Fridman.

Ljubišina staršího osvobodil soud osm měsíců poté, co na svobodu propustil i jeho syna. 

Vydání Ljubišinů do Ruska předcházela dlouhá snaha amerických úřadů o vydání do vlastní jurisdikce. Rusové o extradici požádali později a jejich žádost obsahovala podle Direktu36 řadu závažných chyb i nekvalitních dokumentů. Dokonce i maďarské státní zastupitelství doporučilo vydání obou mužů do USA. Tehdejší ministr spravedlnosti Laszló Trocsanyi však žádosti Washingtonu nevyhověl, a to údajně proto, že oba muži jsou občané Ruska. Tam byli také 10. srpna loňského roku nakonec vydáni. Rozhodnutí tehdy odsoudilo americké velvyslanectví v Budapešti.

Proces v Rusku proběhl za nestandardních okolností. Úřady zahájily hned dvě vyšetřování, z nichž první vycházelo ze zjištění americké DEA. Druhé se zabývalo údajným pašováním zbraní do Severní Koreje. Nedlouho poté však vyšlo najevo, že ruské úřady nemají dostatek důkazů a nejsou schopné přijít s konkrétními fakty, jmény či daty daných obchodů.

V případě založeném na poznatcích DEA nakonec Rusové veškerá obvinění stáhli. Osvobozující rozsudek, díky němuž byl tento týden Ljubišin st. propuštěn, se tak ve skutečnosti týkal pouze severokorejské kauzy. Starší z Ljubišinů svou vinu přiznal. Prokurátor mu však navrhl nezvykle nízký trest a otec byl proto propuštěn, neboť většinu trestu si odseděl už ve vazbě. 

Co se týče Vladimira Ljubišina mladšího, toho soud propustil již letos v únoru do domácí vazby.

České, slovenské a československé zbraně v syrské válce

DEA se nevzdává, Budapešť mlčí

Celé rozuzlení případu Ljubišinových z očividných důvodů kritizovala především americká strana. Direkt36 už dříve uvedl, že se Washington obával především toho, že otec a syn budou v Rusku čelit mnohem nižším trestům. V USA naopak oběma hrozilo za mřížemi až doživotí. Rozhodnutí maďarské diplomacie tak způsobilo napětí mezi Budapeští a Bílým domem. A kritika rovněž zaznívá přímo z řad federální agentury DEA, která měla na zadržení Ljubišinů zásadní podíl.

„Maďarská policie a DEA na operaci plně spolupracovaly a skutečnost, že oba muži nebyli vydáni do Spojených států, je pro DEA i policejní složky velkým zklamáním a frustrací. Oba jedinci představují přední mezinárodní překupníky se zbraněmi a drogami,“ uvedl pro Direkt36 výkonný správce DEA Uttam Dhillon, ještě než Ljubišin starší opustil vězení.

„Za naši stranu mohu prohlásit, že jsme velmi zklamaní. V budoucnu budeme o vydání podobných osob usilovat co nejdůraznějším způsobem. DEA se nikdy nevzdává. Každý, kdo o tom pochybuje, se může zeptat El Chapa (významný mexický narkoboss Joaquín ‚El Chapo‘ Guzmán byl letos v červenci odsouzen na doživotí, pozn. red). […] Doufám, že i tito muži budou čelit podobnému trestu,“ dodal Dhillon. 

Na svém stanovisku trvá i diplomatické zastoupení USA v Budapešti. „Naše pozice se nezměnila. Údajné propuštění těchto překupníků podtrhuje naše vážné obavy, že nebudou čelit spravedlnosti,“ uvedla americká ambasáda na dotaz Direktu36.

Maďarské Ministerstvo spravedlnosti ani tehdejší šéf rezortu, nyní europoslanec za Fidesz Laszlo Trocsanyi, který o vydání Ljubišinových do Ruska rozhodl, na dotazy Direktu36 neodpověděli.

The post Překupníci zbraní, které Maďarsko vydalo do Ruska, jsou po třech letech na svobodě. V USA jim hrozilo doživotí appeared first on investigace.cz.

Mezinárodní policejní akce s názvem „Operace Familia“, namířená proti balkánským překupníkům drog, zasadila úspěšný úder zločinecké organizaci známé pod názvem Balkánský kartel. Zátah znovu upozornil na propojení narkobyznysu ze zemí bývalé Jugoslávie s Českou republiku. Klíčovou součástí distribuční sítě, která převážela kokain z Jižní Ameriky do Evropy, byli totiž dva čeští piloti. O tom, že je Česko oblíbeným útočištěm balkánské mafie, Investigace.cz už v minulosti informovala.

Tým vyšetřovatelů z několika různých států včetně USA, Francie, Hongkongu, ale také české Národní protidrogové centrály a Europolu vyšetřoval balkánské obchodníky s kokainem řadu měsíců. Oproti původním odhadům policisté zjistili, že kartel nepůsobil jen v Evropě a Jižní Americe, ale také v Asii – a to zejména na částečně nezávislých územích Číny, Hongkongu a Macau. 

Ve čtvrtek 1. srpna provedla policie v několika zemích světa koordinovaný zásah, po němž skončilo v poutech šestnáct lidí. Jedenáct z nich dopadli policisté v Asii a v Evropě. Mezi nimi byli i dva čeští piloti, kteří převáželi kokain z jihoamerické Uruguaye do Švýcarska. Jednoho zadrželi přímo ve Švýcarsku, druhého u něj doma v Česku. 

Kromě toho se v průběhu razie podařilo zajistit více než tunu kokainu v hodnotě přes sto milionů korun a dva miliony eur v hotovosti, což v přepočtu činí zhruba 51 milionů korun.

Server iRozhlas informoval o tom, jak dvojice českých pilotů zajišťovala převoz drog z Jižní Ameriky do střední Evropy. Prováděli to výjimečně riskantním a sebevědomým způsobem. Kokain totiž přepravovali přímo letadlem v kufrech plných balíčků s drogami. Běžné přitom bývá, že do Evropy se drogy dovážejí námořní cestou. Letecká přeprava je však rychlejší.

„Nikdo nic nemaskoval. Bylo to opravdu v kufrech. Prostě to tam narvali, dali nahoru dva svetry a letělo se. Žádné sofistikované úkryty,“ vysvětlil pro iRozhlas náměstek Národní protidrogové centrály Tomáš Kubík. Autentičtější krytí falešného osobního letu pak mělo poskytovat šest fiktivních pasažérů na palubě. To vypovídá o promyšlenosti celé akce a zjevném organizačním zázemí.

Čeští piloti museli v celé organizaci zastávat poměrně významnou pozici. Zajištění přepravy drog totiž v narkobyznysu představuje jednu z nejdůležitějších a nejriskantnějších fází obchodu. 

Narkobaroni Prahu milují

Ačkoliv se jedná o velký úspěch českých vyšetřovatelů a iniciativy evropských i amerických úřadů v boji s organizovaným zločinem, jde také o jasnou připomínku blízkého vztahu balkánských obchodníků s drogami k České republice. Jak uvedl Kubík pro iRozhlas, historické vazby balkánských národů k Česku jsou silné. Jedním ze zakladatelů balkánského kartelu byl například Darko Šarič, muž, o jehož kariéře v narkomafii jsme před třemi lety informovali v podrobném článku.

Případ Šariče ilustroval, jak jednoduché je pro zločince z bývalé Jugoslávie získat v České republice trvalý pobyt a následně odtud řídit obchod s drogami po celé Evropě a dál po světě. Už v roce 2012 informovala výroční zpráva protidrogové centrály o tom, že nárůst aktivit zločineckých skupin ze zemí západního Balkánu na území Česka, které dovážejí drogy z Latinské Ameriky do Evropy a ovládají v současnosti valnou část evropského drogového obchodu, představuje „značný problém“.

Šarić je nyní ve vězení v Srbsku, kde byl nepravomocně odsouzen k 15 letům odnětí svobody. Jeho uvězněním však působení kartelu v Česku ani zdaleka neskončilo. Na našem území totiž působilo v uplynulých letech nejméně šest skupin balkánského organizovaného zločinu. A jejich šéfové jsou prakticky nedostižitelní.

„Jen si tak sedí na nějakém klidném a pěkném místě a dohlížejí na hladký průběh logistických operací – skrze další vrstvy manažerů, logistiků a právníků. Můžeme klidně udělat zátah na celou organizaci, ale nikdy se nedostaneme výš než k těm, co jsou postradatelní, nahraditelní,“ uvedl před třemi lety pro investigaci.cz pod příslibem anonymity policista z Generálního ředitelství cel.

Přečtěte si

Balkánští narkobaroni v Praze – Život a dílo Darko Šariće

Více o balkánských narkobaronech v Praze se dočtete také zde.

The post Zadržení pilotů pašujících kokain upozorňuje na vazby balkánských narkobossů k Česku appeared first on investigace.cz.

V roce 2012 zachytila italská protimafiánská jednotka telefonický rozhovor mezi tehdejším předsedou slovenské vlády Robertem Ficem a Antoninem Vadalà, který se odehrává ve velmi přátelském tónu. Nahrávka telefonátu vznikla v rámci policejní operace, která Vadalu monitorovala. Jeho jméno se totiž pravidelně objevovalo v policejních spisech, které se zaměřovaly na členy nejmocnější mafie světa ´Ndrangheta. Vadalà ze Slovenska pomalu rozbíhal globální kokainový byznys. Podle svých slov k tomu využíval zkorumpovaných slovenských celníků, kteří pašování kokainu kryli. Celníci byli s Vadalovým byznysem propojení i jinak. Vadalova firma Bovinex Europa, zastupovaná synem prokurátora Františkem Bickem, pronajímala Celnímu ředitelství Slovenské republiky sklady.

Robert Fico popírá, že by Antonina Vadalu znal. Autenticitu nahrávky nám nicméně potvrdila italská prokuratura.

Jednoho mlžného dne v Benátkách

„Naložíme banány, zrní, ořechy a další hovadiny a pošleme to tvé společnosti. Až zboží dorazí, zaplatíme celníkům a proclíme to,“ prohlásí během obchodní schůzky dobře oblečený čtyřicátník se zelenýma očima a krátkým sestřihem. Jmenuje se Antonino Vadalà a pochází z Kalábrie, na Slovensku se živí chovem skotu a prodejem masa. Tedy oficiálně. Ve skutečnosti je drogovým pašerákem ´Ndranghety – mafie, která ovládá okolo 90 procent evropského obchodu s kokainem.

Když Vadalà mluví, agresivně opanuje prostor kolem sebe. Jako by se ostatní snažil přesvědčit o své významnosti. Postává uvnitř nákupního centra na průmyslovém předměstí Benátek – malebného italského města proslulého labyrintem vodních kanálů, milostnými písněmi a starodávnými gondolami. Italská dolce vita má ale jako obvykle dvojí tvář. Benátky pomalu neklesají ke dnu jen vlivem času, povětří a mořské laguny, potápějí se ještě pod jinou tíhou – organizovaného zločinu.

Nákupní centrum, kde právě probíhá schůzka, leží na dobrém strategickém místě: na dálniční křižovatce mezi benátským letištěm a výpadovkami na sever a jih země. Je jednoduše dostupné z Kalábrie a zároveň umožňuje rychlý úprk v případě nečekaného zájmu policie. Účastníci schůzky jsou přesto opatrní: zatímco čtyři z nich se domlouvají, další dva hlídají. Jde totiž o hodně. Jeden z „obchodníků“ je totiž tajným agentem italské policie.

Právě Benátky si Vadalà zvolil za cílovou stanici pro své dodávky kokainu z Latinské Ameriky. „Chci přepravit dvě stě, tři sta kilo během každé cesty, je ti to jasný?“ oťukává si mafián podnikatele Franceska Giraldiho, který tady založil přepravní společnost Gi.Fra. Očekává od něj, že bude schopný dovážet ovoce z Latinské Ameriky v tak velkém množství, aby tento legální byznys mohl posloužit jako vhodná zástěrka pro pašování kokainu z Peru a Ekvádoru. Část zboží by pak měla putovat z Giraldiho benátského skladu do společností, které Vadalà vlastní na Slovensku.

Od hnoje ke kokainu

Antonino Vadalà alias „Vitello“ nebo „Bovino“ (italsky doslova „Hovězí“) se narodil v roce 1975 v Melito di Porto Salvo, vesničce o jedenácti tisících obyvatelích na březích Jónského moře. Vyrůstal na svazích lesnatého kalábrijského pohoří Aspromonte, v chudé venkovské oblasti, jež proslula chovem skotu a zpracováním masa. Místní klany tady kontrolují veškerý byznys, včetně toho potravinářského.

Vadalovci, rodinný klan Antonina Vadaly, jsou stejně jako Rodovci – rodina jeho ženy – s masozpracujícím průmyslem rovněž úzce a tradičně spjati.

Zkraje 90. let se ale Diego Rodà – tchán Antonia Vadaly – rozhodl k přestěhování na Slovensko. Chtěl se tak vyhnout krvavé válce, která právě probíhala mezi dvěma mafiánskými klany v jeho vesnici. Vybral si východní Slovensko, tou dobou zapomenutý kraj, kde se i díky svým zkušenostem s chovem skotu postupně vypracoval na milionáře.

Přečtěte si

Zrozeny z chaosu: Jak mafie ovládly Slovensko

Časem ho následoval i Antonino Vadalà. Kulka v hlavě mu zatím sice nehrozila, avšak speciální italská protimafiánská prokuratura na něj a jeho dva bratry v roce 2001 vydala zatykač – kvůli napomáhání jinému italskému mafiánovi na útěku před policií. Antonino proto se svými sourozenci prchl na Slovensko, kde budoucímu tchánovi pomáhali v budování podnikatelského impéria.

Diego Rodà a bratři Vadalovi nicméně i nadále udržovali s rodným kalábrijským krajem a s tamními klany čilý kontakt. Jak dokládají dvě policejní vyšetřování – operace pod krycími názvy „Ramo spezzato“ (2009) a „El Dorado“ (2005) – obě rodiny byly namočeny do obchodování s ´Ndranghetou.

Mimo to vyšetřování benátského oddělení finanční policie v roce 2015 zdokumentovalo, jak se Vadalovci podíleli na obchodu s drogami. Podle důkazů shromážděných policií se pašováním drog zabývali dlouhodobě, ačkoliv se snažili budit dojem, že se věnují pouze masu. Jednoho dne se nadto rozhodli, že se vrátí ze Slovenska zpět do vlasti. Chtěli se totiž plně zapojit do mezinárodního pašování drog po boku nejmocnějšího a nejobávanějšího klanu ´Ndranghety v jejich kraji: rodiny Morabito alias „Tiradrittu“ z vesničky Africo. Sám Giuseppe Morabito byl svého času považovaný za jednoho z nejdůležitějších představitelů celé ´Ndranghety.

Pracovat pro tento mocný klan by pro Vadalovce znamenalo, že se dostanou mezi nejváženější členy ´Ndranghety, kolem nichž se točí neskutečné peníze a jejichž obchod s kokainem ve všech možných částech světa se počítá na tisícovky tun.

Takovou šanci si Vadalovci samozřejmě nechtěli nechat ujít. Klanu Morabito proto předali prostřednictvím Leo Zappii million euro v hotovosti (cca 25 milionů korun). Tato finanční záruka měla sloužit jako vstupenka do velkého světa kokainu.

„Za Vadalu se u Leo Zappii zaručil jeho tchán Diego Rodà. Ten měl podle svých slov převzít roli zprostředkovatele mezi Vadalovci a Rodovci a obchodníky s drogami z vesnice Africo,“ vysvětlil OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project, mezinárodní síť investigativních novinářů, jejímž jediným tuzemským členem je investigace.cz) major Salvatore Rubbino z italské finanční policie.

Agent v utajení

Vraťme se k výše popsané schůzce v Benátkách. Je září 2014 a Francesco Giraldi a Antonino Vadalà probírají detaily smlouvy. Dohodnou i seznam lodí a lodních kontejnerů z Ekvádoru a Peru. Pár dní nato sedí Francesco Giraldi před svým laptopem a všechno pečlivě sepisuje: „Na této schůzce se Vadalà představil jako podnikatel, který využívá své obchodní aktivity v mnoha zemích k tomu, aby mohl legálně přepravovat zboží a vytvářet síť vazeb na důležité státní úředníky, policisty a celníky.“

Giraldi  si vše nezaznamenával kvůli zapomnětlivosti nebo paranoii, ve skutečnosti je to právě on, kdo je agentem číslo „8067“ benátské finanční policie.

Jeho nasazení bylo součástí širších opatření italských orgánů při monitorování Antonina Vadalà. Při nich Italové klíčové osoby odposlouchávali a v roce 2012 zachytili mimo jiné telefonický rozhovor mezi Robertem Ficem a Antoninem Vadalà. O jeho obsahu zatím nemáme podrobnosti, protože i nadále probíhá vyšetřování. Italská prokuratura nám v lednu 2019 potvrdila, že k tomuto telefonátu došlo a je autentický.

Vybaven odposlechy sbíral Giraldi důkazy o tom, jak systém dovozu drog funguje. „Skupina kalábrijských pachatelů požádala tohoto agenta, aby poskytl logistickou základnu pro dovoz velkého množství kolumbijského kokainu schovaného v nákladech ovoce. Zboží mělo být importováno z přístavů Guayaquil v Ekvádoru a Callao v Peru do Itálie, odkud mělo být přesměrováno na Slovensko, aby mohlo být procleno v Bratislavě. Drogy, které měly být v Benátkách rychle vyloženy, byly schované v pytlích za první hradbou beden s ovocem,“  píše se ve vyšetřovacím spisu italské protimafiánské policie.

„Vadalà tvrdil, že za deset dní založí v Ekvádoru společnost, která nakoupí potřebné zboží, jež bude sloužit jako zástěrka,“ popisoval ve své zprávě toto schéma agent „8067“. Dále pak vysvětluje, jak měl „byznys“ fungovat. Buď pojede kontejner se zbožím a s kokainem rovnou na Slovensko, anebo bude mít krátkou zastávku v Benátkách, kde se rychle vyloží kokain, celníci ale kontejner kontrolovat nebudou, protože celní papíry se budou řešit až na Slovensku. A odstraněnou pečeť u břehů Dunaje nikdo řešit nebude.

„Celníkům na Slovensku pronajímám sklady,“ chlubil se Vadalà agentovi „8067“.

„Tamní šéf je náš, dosadil jsem ho na místo… ten zajistí, že všechna razítka budou v pořádku.“

Vadalà měl zkrátka zabezpečené, že zkorumpovaná [slovenská] celní správa zfalšuje kontrolu nákladu a označí jej za bezproblémový. „Znám je všechny do jednoho,“ tvrdil Vadalà.

Krevety, krevety a… zase krevety

Dovoz ekvádorského kokainu Vadalà nakonec maskoval krevetami, které kupoval od jednoho z největších zpracovatelů mořských produktů v Ekvádoru. K financování používal svou slovenskou společnost Terra Real s.r.o., přes kterou poslal na účet firmy agenta „8067“ nejprve 175 tisíc eur (4 miliony 375 tisíc Kč). Později pak doplatil dalších 53 tisíc eur v hotovosti (1 milion 325 tisíc korun). Tyto peníze měly pokrýt nákup krevet a 70 kilo kokainu. „Vadalà mi řekl, že tam má svého člověka. A pracovníci firmy Omarsa ho nechají udělat to, co má,“ napsal do své zprávy agent Giraldi.

Obchodní kamufláž ale dopadla docela jinak. Když 16. května 2015 náklad dorazil do Benátek, v kontejnerech byly sice krevety, ale po kokainu ani stopa.

Za mříže mě nedostanou

Benátská finanční policie vtrhla 3. prosince 2015 do skladu firmy Gi.Fra a zadržela jejího zaměstnance Violiho, agenta „8067“ (tímto jeho operace v utajení skončila) a tři další komplice, kteří zrovna vykládali 88 kilogramů kokainu dovezeného z Kostariky. A týden poté dorazilo i 220 kilogramů kokainu schovaných v banánech. Na jejich převzetí ve skladu čekala už jen policie.

Antonino Vadalàbyl zatčen loni 13. března.

Po celý rok 2017 jsme se zabývali  Vadalovými firmami a jeho byznysem. Měli jsme tušení, že něco skrýval. Dlouho se však nedařilo najít důkazy, že byl Vadalà napojený na ´Ndranghetu a obchod s drogami.

Benátský soud nakonec vydal zatykač na Vadalu, Palamaru a jejich komplice 28. února 2018. Tedy týden poté, co byli ve vesnici Velká Mača na západním Slovensku chladnokrevně zavražděni střelou do hlavy novinář Ján Kuciak spolu se svou přítelkyní Martinou Kušnírovou. Jejich těla byla nalezena 26. února 2018.

Tento text si můžete číst díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Článek vznikl ve spolupráci s ICJK, IRPI a OCCRP.

The post Kokainoví kovbojové appeared first on investigace.cz.

Slovenská protikorupční organizace Aliancia Fair-play v pondělí 26. září pořádá druhý ročník neformální konference Network. České centrum pro investigativní žurnalistiku se na akci částečně také podílí, proto si dovolujeme zveřejnit toto stručné sdělení:

V krajinách V4 vzniká množstvo skvelých nápadov a občianskych iniciatív. Mohli by zásadne skvalitniť život v regióne. Na opačnej strane je však stále veľa prekážok – od korupcie cez neochotu a nezáujem.

Preto známa slovenská protikorupčná organizácia Aliancia Fair-play spolu s Českým centrem pro investigativní žurnalistiku, Fundacija ePanstwo, Visegrad Fund a Noémi Alexa organizuje v pondelok 26. septembra v Bratislave druhý ročník neformálnej konferencie Network, aby vzájomne poprepájala dobré nápady, skúsenosti, hodnotných ľudí a ich odborné rady a skúsenosti, aby boli silnejší.

Na prednáškach, diskusiách a worshopoch počas jedného dňa stretnete vyše 20 spíkrov. Tešiť sa môžete na Luka Ravenscrofta z britského Behavioural Insights Team, ktorý ukáže, ako využívať behaviorálne vedy na zlepšenie rozhodovania občanov. Nemenej atraktívne bude stretnutie s českou štátnou zástupkyňou Lenkou Bradáčovou, ktorá vyšetruje najväčšie korupčné kauzy či s Dánielom Bolykym z Maďarska, ktorý spolupracuje so svetoznámym psychológom Philipom Zimbardom a snaží sa meniť ľudí na každodenných hrdinov.

Kompletní program a lístky nájdete zde.

Jedním z hlavních podporovatelů konference je Visegrad Fund.

The post Podílíme se na konferenci Network v Bratislavě appeared first on investigace.cz.

Kauza úniku dat o offshorových společnostech zvaná Panama Papers iniciovala vznik speciální skupiny investigativních novinářů, kteří prozkoumají údaje vázající se k Česku. Jde o unikátní krok, kdy své síly spojili novináři napříč konkurenčními periodiky.

Na data uniklá z panamské právní společnosti Mossack Fonseca se nově zaměří deset českých investigativních novinářů společně s týmem investigace.cz.

Společně prozkoumají všechna data týkající se českých jmen, kterých je v databází 283. Unikátní sdružení novinářů vzniklo tento čtvrtek.

“Databáze Panama Papers obsahuje tisíce velmi důležitých dokumentů. Tuto příležitost bychom chtěli maximálně vytěžit. Proto jsme vytvořili tým lidí, kteří si důvěřují a jsou ochotní navzájem spolupracovat,” říká k tomu Pavla Holocová.

Členy pátracího týmu jsou kromě členů ČCIŽ Holcové, Steffi Černé a Jana Indry tito novináři: Vojtěch Blažek (Hospodářské noviny), Jakub Bartosz (Právo), Michael Fiala (ČT), David Havlík (ČT), Eliška Hradilková Bártová (HlídacíPes.org), Karel Hrubeš (MF Dnes), Adam Junek (Lidové noviny), Jana Klímová (ČRo), Jan Cibulka (Samizdat) a Jaroslav Spurný (Respekt).

“Cílem je do hloubky rokzkrýt kauzy, které se mohou týkat vyvádění peněz z firem, obcházení daní, korupce nebo i praní peněz. Nepůjde nám ani tak o rychlé senzace, jako o kvalitní investigativní práci,” dodává Holcová.

Na právnickou firmu Mossack Fonseca bylo podle shromážděných dat navázáno téměř 215 tisíc firem fungujících pouze jako schránky a více než 14 tisíc klientů. Dosud se podařilo identifikovat 143 politiků, jejich rodin či jejich známých, včetně 12 vysoce postavených politiků, kteří prostřednictvím daňových rájů skrývali své bohatství.

The post Kauza Panama Papers spojila české investigativní novináře. Prověří společně data appeared first on investigace.cz.

Ve čtvrtek 15. října, na zatím neznámém místě kdesi v Bratislavě, budou školitelé z evropské sítě investigativních novinářů Organized Crime and Corrupion Reporting Project (OCCRP) hovořit o tom, jak se zapojit do mezinárodních investigativnách projektů, kudy a proč tečou přes střední Evropu špinavé peníze a kde a jak se perou, a nebo proč balkánské mafiánské špičky milují Bratislavu. Pokud se chcete dozvědět víc, sledujte https://www.investigace.cz nebo https://www.facebook.com/investigace

Seminář bude v angličtině a předběžný program je zde:

1 – Why IJ matters? Is it dangerous? How to beat lawsuits and mobsters through fact checkers – and the golden standards of OCCRP. Speaker: Drew Sullivan

2 – Follow the money in Central Europe. What kind of information you can find in international databases, land registries and business registries? Investigative dashboard. Company structure overkill and how to deal with it – Visual Investigative Scenario. Speakre: Paul Radu

3 – The art of interview. How and why to talk to criminal figures and how and why to protect your sources. Speakre: Stevan Dojičinović

4 – Networking. Czechoslovakia still exists – at least for organized crime. Criminals go global, so must journalists. Speaker: Pavla Holcová

Přednášející:

Paul Radu
Romania
Mr Paul Radu is the executive director of the Organized Crime and Corruption Reporting Project and a co-creator of the Investigative Dashboard concept, of Visual Investigative Scenarios visualization software and of RISE Project a new platform for investigative reporters and hackers in Romania.

He has held a number of fellowships, including the 2008 Knight International Journalism fellowship with the International Center for Journalists as well as a 2009-2010 Stanford Knight Journalism Fellowship.  He is the recipient of numerous awards including in 2004, the Knight International Journalism Award and the Investigative Reporters and Editors Award, in 2007, the Global Shining Light Award, the Tom Renner Investigative Reporters and Editors Award and in 2011 the Daniel Pearl Award for Outstanding International Investigative Reporting. His work on The Russian Laundromat, published by OCCRP and the RISE Project, has been nominated for the European Press Prize 2014 in the category of Innovation.

Drew Sullivan
Bosnia and Herzegovina

Drew Sullivan is the Executive Editor and co-founder of OCCRP and served as the first director.

He founded and is Executive Director of the Journalism Development Network, an innovative media development organization with programs worldwide.  He has served on the board of directors of Investigative Reporters and Editors and the National Institute for Computer Assisted Reporting.  Before becoming a journalist, he was an aerospace engineer on the Space Shuttle Project for Rockwell International Space Systems. As a journalist, his work has been awarded the Daniel Pearl Award; the Online Journalism Award for investigative reporting; the Global Shining Light Award for reporting under duress; the Tom Renner Award for Crime Reporting and many other international awards.

Stevan Dojčinović
Serbia

Based in Belgrade and working as director of KRIK, an OCCRP member, Stevan is a regional editor for OCCRP.

Winner in the past two years of Serbia’s top investigative awards, Stevan specializes in exploring links between organized crime and privatization deals, and connections between Balkan tycoons, organized crime, private security agencies and the gambling industry. Dojčinović also investigated the so-called Balkan route of international cocaine smuggling and corruption in the football clubs. His stories have been published and quoted all over the Balkans, and his work can be seen as pivotal in helping to discredit the former Serbian Government, proving links between key cabinet members and organized crime. He won the 2011 NUNS award for investigative reporting and was a finalist for the 2010 Daniel Pearl Awards for Outstanding International Investigative Reporting. Together with Miranda Patrucic (OCCRP) and Dejan Milovac (MANS), he has been nominated for the European Press Prize 2014 for their story Unholy Alliances – How Organized Crime, Government And Business Interact In Montenegro. He also teaches journalists how to collect and analyse business data.

Pavla Holcová
Czech Republic

Based in Prague, Pavla is the founder of the Czech Center for Investigative Journalism, where she has investigated cases concerning Serbian organized crime suspects, Montenegrin secret service investments in Prague, money laundering, and offshore companies. Before founding the Czech center, she worked for six years at the People in Need humanitarian and human rights organization as head of the Cuban section. She is a co-recipient of the Global Shining Light Award and co-recipient of European Union investigative journalism prize for 2014’s best investigative story from Macedonia.

The post Československo žije! Aspoň pro organizovaný zločin a investigativní novináře appeared first on investigace.cz.

České centrum pro investigativní žurnalistiku se již podruhé podílelo na organizaci investigativního kurzu Achillova data III pro studenty a čerstvé absolventy žurnalistky v České republice a na Slovensku.

Achillova data III je tříměsíční kurz pro nadějné žurnalisty pořádaný neziskovou organizací Zaostřeno o.p.s. Jeho hlavním cílem je seznámit studenty s nástroji a metodami investigativní žurnalistiky během tří dnů intenzivních teoretických workshopů. Získané teoretické znalosti posléze účastníci demonstrují v praxi ve vlastních projektech. Do kurzu, který se zpravidla koná na podzim, se mohli přihlásit čtyřčlenný týmy s námětem svého projektu, letos z oblasti zdravotnictví. Každému týmu byl přidělen jeden mentor – novinář, který zastává funkci fiktivního šéfredaktora, pomáhá svým svěřencům a usměrňuje jejich pátraní.

Teoretická část proběhla mezi čtvrtým a šestým listopadem v Americkém centru v Praze a účast zahraničních lektorů byla letos skutečně bohatá. I České centrum pro investigativní žurnalistiku zde mělo své lektorské zastoupení. Workshop s názvem „Když chceš pátrat po zločincích, mysli jako zločinec“, který vedla Pavla Holcová ­– zakladatelka našeho investigativního centra, byl účastníky kurzu vyhodnocen jako nejlepší česká přednáška.

Název workshopu nebyl jen kreativní výmysl dlouholeté investigativní novinářky. Zadání znělo: „Máte k dispozici 100 kilogramů kokainu, prodějte ho a vydělejte co nejvíc peněz, které ale musíte zlegalizovat.“ Po dvou dnech v uzavřené místnosti, kde 32 studentů již 10 hodin poslouchalo, jak účinněji bojovat proti nelegální činnosti, se najednou ocitli na druhé straně barikády. Nejprve se všichni smáli, ale Pavla Holcová své zadání myslela zcela vážně a skupiny studentů začaly pracovat na svém prvním pašeráckém plánu. Nad prezentaci jednotlivých zločineckých námětů se ukázalo, že z budoucích žurnalistů by klidně mohli být i úspěšní vůdci drogových kartelů.

Přednášky byly samozřejmě nabité mnoha důležitými informacemi. Jak pracovat s rejstříky a veřejně dostupnými informacemi názorně předvedl Jiří Skuhrovec z Centra aplikované ekonomie Datlab. Právní otázky ke „stošestce“ (Zákon o svobodném přístupu k informacím) a etické dilema související s příslušným zákonem představili Tomáš Němeček a Jindřich Šídlo.

Zkušené české investigativce doplnily svými workshopy Američanky Nikole Hannah-Jones a Lena Groeger z nezávislého investigativního newsroomu ProPublica. Ty se zaměřily na umění vedení interview a důležitost sociálních sítí při sběru informací. Největší potlesk sklidili páni z agentury Reuters a jich návod na tvorbu breaking news při simulovaném pádu letadla. Poslední mezinárodní dvojici lektorů byli investigativní novináři Zuzana Patková a Marek Vagovič ze Slovenska, kteří mimo jiné předvedli užitečný trik, jak zabránit odposlechu telefonu. Mobil si do alobalu po skončení workshopu zkoušel zabalit nejeden účastník.

Po třech intenzivních dnech výuky se osm týmu vrhlo na svá zdravotnické témata. Pod vedením českých a slovenských novinářů budou až do začátku února pátrat po pravdě. Zda získané zkušenosti během své investigace využijí, ukáží až výsledné články. Možná se i řady Českého centra pro investigativní žurnalistiku v únoru rozrostou o nové členy.

The post ČCIŽ pomáhá růst nové generaci investigativních novinářů appeared first on investigace.cz.

Anglo-americká univerzita v Praze si nás pozvala, abychom pro její studenty připravili investigativní projekt.

Jedna z nejstarších soukromých vysokých škol v Praze, Anglo-americká univerzita, si pozvala členy Českého centra pro investigativní žurnalistiku, aby pro její studenty přichystali projekt, ve kterém budou mít možnost poznat na vlastní kůži práci investigativních novinářů.

Tomuto přání jsme rádi vyhověli, a tak se zrodil nápad zmapovat v kooperaci se studenty fenomén podivných prodejen, které v posledních letech proměňují tvář Prahy. Než jsme však studentům nastínili jejich úkoly, na kterých budou v příštích týdnech pracovat, přiblížili jsme jim metody, které v našem centru při investigaci a vytváření interaktivních reportáží používáme.

Častokrát totiž nestačí pouze dobře odvedená práce na textu, která pochopitelně tvoří základ dobrého článku. Někdy je důležité umět získané informace správně prezentovat ve srozumitelném kontextu. S tím může pomoci řada volně dostupných nástrojů, které autorům umožňují vytvořit kvalitní infografiku, jež text doprovodí.

Jako dobré příklady, na kterých jsme v minulosti spolupracovali s naší mateřskou organizací OCCRP, jsme zvolili články The Russian Laundromat, The Landlord Spy a Azeri Enclave in Czech Republic. Tyto články pojí především zdařilé vizualizace, které dobře prezentují složitý systém proudění finančních toků mezi několika zeměmi.

Studenty také zajímalo, jak získáváme informace a stopy, jež nás vedou k rozhodnutí, na které kauzy se zaměřit. Mezi ty patří jednak důkladný monitoring obchodních rejstříků jednotlivých zemí i offshorových rájů, ale také tzv. leaky, tedy úniky utajovaných informací – mezi nejznámější z nich patří web Juliana Assange WikiLeaks.

Takové úniky však generují značné množství dat, které je potřeba přehledně a srozumitelně zobrazit. K tomu dobře poslouží například nástroj Visual Investigative Scenarios vyvinutý OCCRP. Ten umožňuje uživatelům vytvořit síť mapující propojení společností i osob zapojených ve finančních machinacích či nelegálních obchodech.

V takových kauzách také často figuruje řada takzvaných „proxy osob”, tedy zástupných zprostředkovatelů dosazených do vedoucích funkcí problematických společností. Tito lidé bývají placeni skutečnými majiteli firem, kteří využívají jejich jména ke skrytí vlastnictví společností.

Když jsme studentům objasnili základní úskalí, se kterými se mohou při investigaci setkat, doladili jsme konkrétní podobu jejich vlastní investigace. V příštích týdnech se především centrum Prahy stane jejich pozorovacím stanovištěm, v němž budou metodou tzv. „mystery shoppingu” sledovat předem vytipované obchody.

Vlastní zjištění následně pod naším vedením zpracují do podoby interaktivní vizualizace, která ukáže, kde se v metropoli vyskytuje nejvíce problémových prodejen a jakou činnost ve skutečnosti provozují.

Již nyní se těšíme na výsledky jejich pátrání. Ta nejzásadnější zjištění následně zveřejníme a budeme dále pokračovat v jejich investigaci. Pokud byste i vy chtěli uspořádat pro své studenty či kolegy školení v investigaci, digitální bezpečnosti či vizualizaci dat, rádi jej pro vás připravíme.

The post Školení na AAU: Interaktivní grafika a datová žurnalistika appeared first on investigace.cz.