Parlamentní listy, portál kritizovaný za to, že poskytuje prostor prokremelsky orientované dezinformační kampani a šířením fám či zjevných nepravd manipuluje s veřejností, finančně podporovala některá česká ministerstva. „Slabost“ pro toto médium v letech 2015 až 2017 projevily resorty průmyslu, zdravotnictví a školství, dohromady poslaly Parlamentním listům více než milion korun. Jak investigace.cz zjistila, ministerstva nebyla sama, kdo z bizarních důvodů – omezit vliv Babišem ovládaného vydavatelství Mafra nebo mít klid od novinářů – využíval Parlamentní listy a platil jim za často neobjektivní informování.

Velebme se

Změna v reklamní strategii ministerstva průmyslu a obchodu mezi lety 2014 a 2015 bije do očí. Ještě v roce 2014 ministerstvo používalo pro svou prezentaci několik různorodých médií: rádio Impuls, Hospodářské noviny, Deník a týdeník Euro (poslalo jim dohromady zhruba 530 tisíc korun). V následujících dvou letech je ale všechno jinak – ministerstvo v tomto směru už využívá pouze jediné médium, a to server parlamentnilisty.cz (v roce 2015 dostal za reklamu přes 387 tisíc, v roce 2016 asi 302 tisíc korun). Stěžejní zůstaly Parlamentní listy i v roce 2017, kdy ministerstvo platilo za reklamu také deníku E15 (obě média dostala zhruba po dvou stech tisících korun).

Období, kdy resort preferoval Parlamentní listy, se více méně překrývá s dobou, kdy v jeho čele stál Jan Mládek (ČSSD). Na portálu parlamentnilisty.cz o ministrovi a úspěších jeho resortu vyšlo přes padesát textů. „Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) na bilanční tiskové konferenci shrnoval úspěchy svého resortu v uplynulém roce. Vyzdvihl především nečekaně vysoký hospodářský růst, k čemuž prý jeho ministerstvo nemalou měrou přispělo,“ zní třeba úvod jednoho z textů z ledna 2016. V únoru se například dozvíme hned v titulku: „Ministr Mládek: Za poslední měsíce jsme v energetice společně dosáhli řady úspěchů.“ 

Někdy tyto texty, psané tiskovým odborem ministerstva, působily jako běžné zpravodajství, častěji pod nimi byla poznámka „tisková zpráva“. Nikdy však čtenářům nebylo jasně řečeno, že jde o placenou reklamu.

Proč ministerstvo svěřilo reklamu právě serveru, který podle analýzy politologů z Masarykovy univerzity manipuluje se čtenáři? Serveru, který v roce 2014 získal anticenu Křišťálové lupy za porušování principů seriózní žurnalistiky a jejž slovenský projekt Konspirátoři.sk zařadil mezi servery, na nichž se „nedoporučuje inzerovat“, pokud si chtějí firmy zachovat dobré jméno?

Byly démonizovány

Od chvíle, kdy ministerstvo průmyslu a obchodu svěřilo svou reklamu téměř výhradně serveru parlamentnilisty.cz, sice utekla jen krátká doba, avšak historická paměť resortu je podle všeho ještě kratší. „Rozhodování o inzerci je v gesci odboru komunikace,“ píše vedoucí tiskového oddělení a mluvčí Štěpánka Filipová. „Důvody změny neznáme, daný útvar měl jiné vedení.“ Oním „jiným vedením“ byla v době změny ministerské reklamní strategie ředitelka odboru komunikace Markéta Mikešová. Oslovit ji už ale nelze, z ministerstva odešla a někdejší kolegové o její další kariérní cestě nic nevědí, vystopovat ji není možné ani přes internet.

„Parlamentní listy byly démonizovány,“ reaguje na dotaz, proč jím vedený resort zadával reklamu převážně tomuto periodiku, bývalý ministr Jan Mládek. Tím ale jeho vysvětlení končí. „Za léta v politice jsem paranoik,“ říká do mobilu a dodává: „Vážená dámo, teď vám nadiktuji e-mail, napíšete mi, kdo jste a co chcete, a pak se rozhodnu, jestli vám odpovím. Nechci se bavit o něčem, co mi není příjemné, ale nevylučuji, že se budu bavit.“ Mail sice dostane, mobil zvedne i podruhé, ale jen proto, aby řekl: „Telefon jsem vám vzal omylem. Myslím, že naše korespondence a komunikace tímto může skončit.“

Přečtěte si

Státní reklama: ministerstva a jejich mediální partneři

Za všechno může Babiš

Ve stejné době jako Mládkem vedené ministerstvo průmyslu si reklamu v Parlamentních listech platily také další dva resorty řízené politiky ČSSD. Ministerstvo zdravotnictví v čele se Svatoplukem Němečkem poslalo vydavateli Parlamentních listů, firmě Our Media, více než 180 tisíc korun a ministerstvo školství, vedené Kateřinou Valachovou, zhruba 85 tisíc korun.

„Řešil to odbor komunikace, já jsem to neřešil, měli v tom moji plnou důvěru,“ říká o reklamě na serveru Parlamentní listy někdejší ministr, dnes ředitel bohumínské nemocnice Svatopluk Němeček. „Asi usoudili, že to ministerstvo z nějakého důvodu potřebuje.“

Tehdejší ředitel odboru komunikace Jan Štoll je sdílnější a vysvětluje, proč ministerstvo Parlamentní listy potřebovalo. Spolupráce s nimi byla podle Štolla „logickou reakcí“ na fakt, že lídr hnutí ANO Andrej Babiš (v letech 2014 až 2017 ministr financí, od prosince 2017 předseda vlády) vlastnil vydavatelství Mafra (od poloviny roku 2013, vydává například Mladou frontu Dnes či Lidové noviny). „Resorty vedené politiky ANO prezentaci v Parlamentních listech neměly?“ ptá se řečnicky Štoll a hned si odpovídá: „Ani nemusely, měly své noviny. Kdybychom měli takto exkluzivní přístup do tak čteného média,“ dodává s odkazem na resorty, které vedli politici ČSSD, „tak Parlamentní listy také nepotřebujeme.“ 

Analýza novinářského sdružení Free Czech Media z roku 2015 skutečně ukázala, že MF Dnes a Lidové noviny změnily referování o Babišovi poté, co je koupil. Výzkum porovnal články ze dvou období, před koupí novin a po ní (od listopadu 2011 do května 2013 a od června 2013 do prosince 2014). Podle analýzy v druhém období výrazně narostl počet článků referujících o Babišovi. Především se ale změnilo jeho hodnocení a celkové vyznění textů (například počet pozitivních článků o Babišovi v MF Dnes stoupl ze 30 na 202, počet kritických klesl ze čtyř na nulu).

„S vydavatelstvím Mafra jsme byli na kordy,“ pokračuje bývalý šéf komunikace ministerstva zdravotnictví a zdůrazňuje: „Vycházela tam překroucená tvrzení, citace od lidí z ministerstva, které nikdy neřekli…“ Na konkrétní příklad si Štoll nevzpomíná, každopádně ví, že spolupráce s Parlamentními listy mu vyhovovala i proto, že jakýkoliv materiál, který tam ministerstvo poslalo, bez problémů otiskly. „Chápu, že z pohledu novináře to může znít divně,“ říká Štoll. „Ale pro nás to mělo docela logiku, bylo to vyvažování toho, že na vlivných serverech vycházely překroucené články.“

Nejen ministerstva

Parlamentní listy byly oblíbené ale i mezi krajskými politiky. Reklamu na tomto serveru si platil někdejší hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek (ČSSD) nebo Moravskoslezský kraj pod vedením Miroslava Nováka (ČSSD), Ústecký kraj stálo v letech 2012 až 2015 „zveřejňování tiskových zpráv a prezentace kraje“ na zmíněném serveru přes 590 tisíc korun. Pražský magistrát zase zaplatil v roce 2016 za měsíční bannerovou kampaň a čtyři propagační texty o bezbariérových budovách a o zákazu segwayů 120 tisíc korun. Čelil pak kritice, že texty nebyly označeny jako komerční sdělení.

V současné době si česká ministerstva reklamu v Parlamentních listech už neplatí, placenou spolupráci s nimi ukončil i Ústecký kraj a Praha. Naopak Pardubický kraj do reklamy na tomto serveru už třetí rok investuje přes sto tisíc korun ročně a spolupráci si nemůže vynachválit. Kraj se sice nemusí vymezovat proti médiím vlastněným konkurenčním politikem, jak zdůvodňoval volbu Parlamentních listů bývalý ředitel komunikace zdravotnictví, jeden rozměr serveru mu ale vyhovuje stejně jako Štollovi – obdrženou zprávu publikuje bez dalších zásahů. Jinými slovy nad problematikou a věrohodností textu redakce Parlamentních listů nehloubá, nezasadí jej do kontextu, nezeptá se lidí s jiným názorem. Připomíná to funkci tisku z doby komunismu, kdy noviny bez výhrad papouškovaly jakýkoliv žvást zaslaný stranickými orgány.

Dominik Barták, mluvčí Pardubického kraje, to ale vnímá jinak: „Redaktoři jiných médií si z naší tiskové zprávy vyberou jen něco, nějak ji interpretují. V Parlamentních listech naopak máme jistotu, že zpráva vyjde se stejným obsahem a zabarvením, s jakým jsme ji vydali.“

Slovo má jen někdo

„Novináři nejsou hlásné trouby. Jejich úlohou není jen překlopit tiskovou zprávu, měli by ji ověřit, získat pohled protistrany, dát věci do kontextu,“ říká autor Analýzy manipulativních technik na vybraných českých serverech, politolog z brněnské Masarykovy univerzity Miloš Gregor. Chápe ale, že pro politiky a jejich mluvčí znamenají zvídaví novináři práci navíc. A faktem je, že reklama, která se tváří jako článek, má větší váhu. „Jenže tohle pojetí je sice výhodné pro píáristu, ale ne pro čtenáře,“ komentuje Gregor. „Ten automaticky předpokládá, že článek prošel nějakým kritickým pohledem redaktora.“

Jak nepřehlednou a realitu zkreslující situaci přináší mísení placené reklamy a zpravodajství, ukazuje třeba článek Parlamentních listů z letošního listopadu. Text podepsaný redaktorem PV popisuje ve čtyřech odstavcích „pracovní setkání hejtmanů s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem“. Citovaný v něm není ani ministr, a na jednu výjimku ani nikdo z hejtmanů. Onu výjimku představuje hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (ČSSD). 

Ten je zato citovaný hojně, hned ve třech z celkem čtyř odstavců. Ve čtvrtém je pro změnu pozitivní zmínka o Pardubickém kraji, který se „nedostatek školitelů mladých lékařů snaží řešit svým dotačním programem“. Čtenáři tak ulpí v hlavě, že jediný, kdo měl k problémům ve zdravotnictví co říci, bylo právě Pardubicko a jeho hejtman. A samozřejmě netuší, že za tento způsob žurnalistiky Pardubický kraj Parlamentním listům platí sto tisíc korun ročně.

Půl melounu na výjimečné situace

Na konci letošního října se do péče vydavatele Parlamentních listů, firmy Our Media, svěřilo i Generální finanční ředitelství, podřízené ministerstvu financí. Podle smlouvy si finanční ředitelství za částku nepřesahující 480 tisíc korun ročně objednalo „podporu při tvorbě specifických tiskových podkladů“, „dotváření mediálních výstupů“, „analýzu mediálního obrazu“ a „krizový management a komunikaci při specifických, výjimečných a ojedinělých situacích“. 

Co je myšleno „specifickými tiskovými podklady“, co je „krizový management a komunikace“ a proč na to běžný tiskový mluvčí nestačí? „Občas jsme zaskočeni reakcí novinářů,“ říká ředitelka odboru služeb klientům Ilona Macháčková, která měla výběr na starost. „Jde o zajištění PR služeb pro případ výskytu neočekávané situace, tedy situace, kterou od vás novinářů nečekáme.“

The post Státní reklama: Kdo také platí Parlamentní listy appeared first on investigace.cz.

Státy Visegrádské čtyřky se v posledních letech stále víc a víc propadávají v žebříčku svobody médií, sestavovaném mezinárodní novinářskou organizací Reportéři bez hranic. Česko letos skončilo na 40. místě. Přitom ještě v roce 2014 bylo na 13. pozici z celkem 180 hodnocených zemí a oproti loňskému roku se propadlo o šest míst. Slovensko na 35. příčce se proti roku 2018 propadlo o osm pozic, padesáté deváté Polsko o jednu a osmdesáté sedmé Maďarsko dokonce o čtrnáct míst.

Jedním z důvodů, jež vedou k neblahému propadu visegrádských zemí, je fakt, že důležitá média vlastní pofidérní oligarchové. Další příčinou je však i stát – ten mediální scénu nemusí ovlivňovat jen problematickými zákony jako třeba v Maďarsku, ale také prostřednictvím peněz. V tomto směru představuje poměrně netransparentní zónu státem zadávaná reklama a inzerce v médiích. 

Investigace.cz se proto spolu se svými partnery rozhodla blíže se podívat na to, do jakých médií putují peníze daňových poplatníků. Pokusili jsme se získat data o reklamě a inzerci, kterou zadávají ministerstva nebo kraje, radnice a firmy, v nichž má stát vliv či které nakládají s veřejnými penězi. 

V žádné ze zemí V4 tato data nejsou veřejně přístupná, byť se jedná o veřejné finance. Našim maďarským a slovenským kolegům potřebné informace předala soukromá firma Kantar, v Polsku soukromé firmy nechtěly vůbec spolupracovat a žádosti polských spolupracovníků o data týkající se reklamy a inzerce zamítly. 

V České republice údaje o inzerci rovněž spravují soukromé firmy, které naše žádosti buď zcela ignorovaly, nebo za poskytnutí nezbytných informací požadovaly 300 000 korun. Jedinou možností tak zůstala tzv. 106 neboli zákon o svobodném přístupu k informacím, s jehož pomocí jsme se zaměřili pouze na ministerstva a jejich mediální strategie. Zajímalo nás, kolik a kam poslaly resorty peněz za mediální reklamu v období od roku 2010 až do roku 2018.

Ze čtrnácti českých vládních resortů údaje zaslalo dvanáct, dva zbylé chtěly za tuto službu zaplatit. Ministerstvo zemědělství vyčíslilo „čas potřebný na analýzu“ na 1 629 minut při ceně tři sta korun za hodinu, což by vyšlo na 8 145 korun. Ministerstvo pro místní rozvoj odhadlo, že „příprava odpovědi si vyžádá cca 59 hodin práce“, a předběžnou cenu stanovilo na 17 700 korun.

Ó, sílo přítlačná

Na prvním místě pomyslného žebříčku skončilo ministerstvo školství, které za reklamu utratilo v roce 2015 bezmála osmdesát milionů korun. Naopak jiné resorty, například sociálních věcí nebo kultury, v posledních letech nedaly za reklamu ani korunu. Bližší údaje čtenář najde pod ikonou příslušného ministerstva v dolní části článku. 

Podobně jako výdaje se různí i témata zadávané reklamy. Například v jednom spotu deklamuje muž v pruhovaném triku, usazený na plážovém lehátku s půllitrem piva v ruce: „Ó, vy smilní básnící, ó, ty odborná literaturo, kdy vyjde básnická kniha o síle přítlačné?“ Tím se dostává k hlavnímu reklamnímu sdělení, neboť pastelkou kreslí na papírovou čtvrtku, jak vypadá značka „zákazu proplutí“ či „jezu“. Jde o první spot ze šestidílné série týkající se  bezpečnosti plavebního provozu. Všechny vznikly z popudu Státní plavební správy a ministerstvo dopravy stálo jejich vysílání na ČT1 v roce 2017 více než 2,2 milionu korun.

Jiný příklad: ministerstvo zdravotnictví zaplatilo v letech 2014 a 2015 zhruba 34 milionů korun agentuře Ogilvy & Mather za kampaň, která měla zvýšit zájem Čechů o preventivní vyšetření rakoviny. Ogilvy & Mather se propagační akcí dodnes chlubí na svých stránkách, podle dat Všeobecné zdravotní pojišťovny totiž měla pozitivní dopad, zvýšil se počet lidí, kteří se po kampani nechali vyšetřit.

Kdo o tématech a jejich mediální propagaci rozhoduje? Reklamní strategie konkrétních ministerstev je primárně v rukou odborů komunikace, podstatné slovo má ale pochopitelně i samotný ministr. Jak ukazuje příklad ministra životního prostředí Tomáše Chalupy (ODS), jeho politické názory mohou zásadně ovlivnit podobu reklamy i směřování peněz. Chalupa v roce 2011 takto svěřil většinu ročního reklamního rozpočtu ministerstva (zhruba dvě stě čtyřicet z celkem asi tři sta tisíc korun) do rukou Mladých konzervativců, tedy politického sdružení, které nejen že podporovalo jeho stranu, ale také s ní sdílelo skeptický postoj k ekologickým problémům. Za ministerské peníze měl být „poskytnut nestranný prostor protichůdným názorům“ během debat pořádaných Mladými konzervativci, například dát odpůrcům stavby spalovny odpadu na okraji Plzně stejné slovo jako jejím příznivcům.

Potřebujeme Parlamentní listy

Naopak od ministerstev ovládaných politiky z hnutí ANO by se dalo očekávat, že formou reklamy či inzerce budou přispívat do pokladen médií z vydavatelství Mafra (např. Mladé fronty Dnes nebo Lidových novin), které koupil v polovině roku 2013 současný premiér Andrej Babiš. Tok peněz k těmto médiím sice směřoval, ale oproti minulosti se nijak dramaticky nezvýšil ani v letech 2014 až 2017, kdy byl Babiš ministrem financí, ani po prosinci 2017, kdy se stal premiérem.

Jak ale ukážeme ve speciálním článku o webovém portálu Parlamentní listy, mělo Babišovo vlastnictví Mafry (momentálně ve svěřenském fondu) přesto jeden paradoxní dopad. Ze souhrnných dat o reklamě a inzerci vyplývá, že někteří ministři ČSSD začali pro svou reklamu využívat Parlamentní listy, portál kritizovaný za poskytování prostoru prokremelsky orientovaným dezinformačním kampaním a za šíření fám a manipulování s veřejností. „Slabost“ pro toto médium projevily v letech 2015 až 2017 resorty průmyslu, zdravotnictví a školství, dohromady poslaly Parlamentním listům více než milion korun. Údajně tím chtěly vyvážit publikační možnosti hnutí ANO v Babišových médiích (více v textu Kdo také platí Parlamentní listy).

Náhodná kontrola

Žádné z oslovených ministerstev neuvedlo, že by mělo nějaký vlastní promyšlený systém kontroly toho, zda měla jeho reklama kýžený efekt.

Výjimku představuje ministerstvo zdravotnictví (tehdy vedené Svatoplukem Němečkem z ČSSD) a již zmíněná  kampaň mířící k preventivnímu vyšetření rakoviny. Agentura Ogilvy & Mather kromě samotné propagace vyhodnotila i její dopady. 

Zpětnou kontrolu může provést alespoň Nejvyšší kontrolní úřad. Takto NKÚ například kritizoval v úvodu zmíněnou nejvyšší částku (skoro osmdesát milionů korun), kterou investovalo do reklamy ministerstvo školství pod vedením Marcela Chládka (ČSSD) v roce 2015. Tehdy šlo o propagaci operačních programů Výzkum a vývoj pro inovace a Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Kontroloři ministerstvu vyčetli, že většinu spotů týkajících se  Výzkumu a vývoje pro inovace vysílaly televize a rádia teprve těsně před ukončením programu, což „evokuje spíše potřebu vyčerpat evropské peníze než průběžně informovat o přínosech programů“.

Níže si můžete prohlédnout přehled ministerstev a jejich investic do reklamy v médiích. Pro každé ministerstvo jsme připravili dva grafy. První zobrazuje celkový objem financí, které dané zaplatilo ministerstvo v každém roce od 2010 až po 2018 včetně. K jednotlivým rokům jsme přiřadili i tehdejší ministry. Druhý, kruhový graf zobrazuje procentuální podíl soukromých vydavatelů z celkové reklamy ministerstva mezi lety 2014 a 2018, konkrétně vydavatelství Mafra, Economia, Vltava Labe Media, Czech News Center, Our Media (Parlamentní listy), Empresa Media, Nova, Prima, Seznam.cz a Borgis. Pokud ministerstvo inzerovalo v médiu, které nepatří do výše zmíněných mediálních skupin, zařadili jsme ho do skupiny „ostatní“. V kruhovém grafu není zohledněna reklama v České televizi nebo v Českém rozhlasu, v zahraničních médiích (např. The Financial Times), inzerce na pracovních portálech a reklama na sociálních sítích. 

Tento text vznikl za podpory mezinárodního investigativního projektu GACC (The Global Anti-Corruption Consortium) zaměřeného na země Visegradu. Na projektu spolupracují Átlátszo a Direkt36 z Maďarska, polská Fundacja Reporterów, Investigatívne centrum Jána Kuciaka ze Slovenska a česká investigace.cz.

The post Státní reklama: ministerstva a jejich mediální partneři appeared first on investigace.cz.