Nejnovější týdenní souhrn dění v investigativní žurnalistice zastřešuje téma voleb do Evropského parlamentu. Politické strany po celé Evropě využívají v kampaních i reklamy na sociálních sítích. Podle zjištění novinářů nejvíce utrácí maďarská strana Fidesz premiéra Viktora Orbána. Žurnalisté rozebírají také skandály jednotlivých kandidátů nebo to, jak vypadá financování stran po celé EU.

TikTok v Irsku schválil zveřejnění dezinformačních reklam týkajících se voleb do Evropského parlamentu. Zjistila to organizace Global Witness. Ta testovala, jak sociální média přistupují k volebním dezinformacím, proti nimž podle nových pravidel Evropské unie tyto platformy musí zasahovat. Organizace různým sociálním sítím předložila reklamy cílené na publikum v Irsku s obsahem, před nímž EU varuje a který zakazují i samotná pravidla určená jednotlivými sociálními sítěmi.

Platformy uvádějí, že obsah reklam před jejich spuštěním přezkoumávají. X/Twitter všechny reklamy s dezinformačním obsahem zastavil a neuveřejnil, YouTube odmítl všechny kromě dvou. TikToku však dezinformační obsah nevadil ani u jedné a jejich zveřejnění schválil. Obsah reklam zahrnoval nepravdivé informace o uzavření volebních místností, propagaci nesprávného způsobu hlasování a podněcování k násilí proti voličům z řad migrantů.

Přečtěte si

Nerudová, Babiš a Okamura vévodí českému TikToku před eurovolbami

Volbám do EU dominují skandály, desítky kandidátů mají poskvrněnou minulost, rozebírá v analýze web Follow The Money (FTM). Podle novinářů z FTM umisťují zejména pravicové a krajně pravicové strany na kandidátní listiny kandidáty, kteří byli obviněni z podvodů s veřejnými prostředky nebo z přijímání úplatků od cizích mocností, či dokonce odsouzeni. Téměř každý pátý kandidát, jenž má reálnou šanci získat mandát, byl někdy ve své kariéře zapleten do nějakého skandálu. V rámci přeshraniční investigace byly shromážděny mediální výstupy z deseti zemí EU, které dohromady představují 413 ze 720 křesel v příštím Evropském parlamentu. Šlo o Německo, Francii, Španělsko, Polsko, Rumunsko, Nizozemsko, Belgii, Slovensko, Chorvatsko a Slovinsko.

Ze 472 kandidátů z těchto deseti členských států EU se jich celkem 86 stalo aktéry nějaké aféry. Na středopravicové a pravicové evropské skupiny EPP (European People’s Party), ECR (European Conservatives and Reformists) a ID (Identity and Democracy) připadá dohromady 62 ze zmíněných 86 kandidátů zapletených do skandálů (popřípadě 56, pokud vezmeme v úvahu, že ze skupiny ID byla vyloučena německá strana AfD). Povaha popisovaných skandálů se velmi liší, od antisemitských výroků sahají až po zneužití veřejných prostředků.

Přečtěte si

Evropské instituce jako odrazový můstek nových lobbistů

Rozsáhlá analýza novinářů ze zmíněného webu Follow The Money popisuje financování politických stran v Evropské unii. Odhalit způsob financování stran přitom není snadné, protože všech 27 členských států EU má svá vlastní pravidla i vlastní způsob vykazování financí. Novináři z celé Evropy podílející se na citované analýze tak museli prozkoumat veškeré finance politických stran z let 2019 až 2022. Z jejich investigace vyplývá, že většina partají v EU je do značné míry závislá na státních dotacích, ne však v Německu, kde dostávají stovky milionů eur od soukromých osob a firem. Pouze u tří z každých deseti eur, které strany dostanou od jedinců či firem, je jméno dárce zveřejněno, takže až u 660 milionů eur není jasný dárce. Čtvrtinu všech soukromých finančních prostředků získávají populistické, krajně pravicové a krajně levicové politické strany.

Přečtěte si

Firmy spojené s protiimigrační stranou Fidesz vydělávají na náboru zahraničních pracovníků

Mezi těmi, kdo nejvíce utrácejí za internetovou politickou reklamu před volbami do EU, je strana Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána. Politické kampaně v Evropské unii analyzuje web Politico. Novináři prozkoumali veřejná úložiště reklamy společností Google a Meta a údaje neziskové organizace WhoTargetsMe, aby získali přehled o tom, co se děje v EU před volbami 6. až 9. června.

Zmíněná maďarská strana investuje víc než všichni ostatní do reklamy na platformách společnosti Google a na Facebooku a Instagramu. Podle webu Politico nákupy politické reklamy samotného Fideszu a Orbána v posledních týdnech předčily podobné výdaje celých zemí, například Španělska. Fidesz nakoupil na Googlu i sítích společnosti Meta nejvíce reklam (na utracená eura) ve srovnání s jakoukoli jinou politickou stranou v celé Unii.

Podle novinářů sázejí krajně pravicové národní strany na reklamy na YouTube a Google, kde prosazují potlačování nadměrné migrace do EU či útočí na své politické oponenty. Brojí taktéž proti bruselské podpoře Ukrajiny, bránící se ruské invazi.

Přečtěte si

Mexická armáda obchoduje s kartely a tamní mafiáni pronikají do Evropy

„Jsou výsledky mexických prezidentských voleb vítězstvím pro organizovaný zločin?“ ptají se média. Druhý červnový den byla v Mexiku zvolena prezidentkou jednašedesátiletá vědkyně Claudia Sheinbaum. Ta je chráněnkou odstupujícího prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora (zkráceně AMLO). V předvolební kampani se mluvilo o tom, že pokud volby vyhraje žena, posílí to postavení tamních žen, jenže pohled na dění v Mexiku vykresluje jinou situaci. V roce 2019 například Sheinbaum slibovala, že jako starostka Mexiko City vymýtí násilí na ženách. Během jejího působení na radnici hlavního mexického města však počty zavražděných žen v Mexiko City i ve zbytku země dál narůstaly. V současnosti je v Mexiku denně zabito nejméně deset žen a dívek, desítky tisíc žen jsou navíc pohřešovány. Naprostá většina těchto vražd zůstává nepotrestaná.

Násilí současně přetéká i do politické sféry. Před samotnými prezidentskými volbami byly po celé zemi zavražděny více než dvě desítky kandidátů ucházejících se o posty ve federálních a místních volbách. Stovky dalších lidí se kandidatury vzdaly. Nárůst politických vražd je připisován hlavně drogovým kartelům a dalším organizovaným zločineckým skupinám.

Přečtěte si

Vražda čečenského veterána v Berlíně: Cestovní pas údajného pachatele ukazuje na napojení vraha na ruské tajné služby

Berlínský právník nejspíš obdržel statisíce eur z Moskvy, píše německý týdeník Der Spiegel. Ruský Pravfond (Fond pro podporu a ochranu práv krajanů žijících v zahraničí) zaplatil německému právníkovi Robertu Ungerovi, který obhajoval vraha Vadima Krasikova z ruské tajné služby FSB. Krasikov byl v Německu odsouzen za násilnou smrt bývalého čečenského polního velitele Zelimchana Changošviliho.

Novináři z Ungerova účetnictví a dokumentů Pravfondu zjistili, že během posledních deseti dnů své práce u soudu advokát dostával šest tisíc eur denně. Soudní proces se konal v roce 2021 a trval 56 dní, advokát měl tedy za obhajobu Krasikova obdržet i s původním honorářem celkem 336 tisíc eur. Právník měl podle Der Spiegel posílat zprávy do Moskvy a informovat o tom, co se během procesu dělo, včetně jmen účastníků a obsahu jejich výpovědí.

Unger v jedné z takových zpráv zmiňuje také šéfredaktora deníku The Insider Romana Dobrochotova, který v Krasikovově případu vystupoval jako svědek. Samotný Pravfond měl být spojený s aktivitami Kremlu v Evropě a utrácet miliony eur na financování ruské propagandy a kampaní.

Autorka textu: Mahulena Kopecká
Zdroj úvodní fotografie: ČTK / Pavlíček Luboš

The post #zesvěta: Evropské volby a kandidáti s poskvrněnou minulostí appeared first on investigace.cz.

V dnešním #zesvěta se dozvíte o tom, jak si ‘Ndranghetisté udělali Grand Theft Auto v reálném životě. Europoslanci zase poměrně nečekaně zvýšili pravomoce Europolu a pašeráci ve Španělsku recyklují staré pašerácké cesty. A že vychází tentokrát později, než je zvykem? Stačí se podívat na příjmení autora článku a hned bude jasno! 

#1 Grand Theft Auto: ‘Ndrangheta

V rámci rozsáhlého vyšetřování daňového podvodu s luxusními automobily provedla policie minulý týden razie na 46 adresách v Německu, Itálii a Bulharsku a zadržela jedenáct osob – čtyři v Německu, šest v Itálii a jednu v Bulharsku. A podle německé policie je 46 razií a 11 zatčení pouze začátek. Daňovým podvodem organizovaným kalábrijskou mafií ‘Ndranghetou si podvodníci podle policie přišli na nejméně 11 milionů liber (cca 334,4 milionů korun).

O neoficiálním pokračování videoherní série GTA z reálného světa dočtete na tomto odkazu.

#2 Víc pravomocí pro Europol

Poslanci Evropského parlamentu se dohodli na zvýšení kapacity Europolu na podporu boje proti trestné činnosti v členských státech EU. Nedávné rozhodnutí umožňuje evropské policejní agentuře snadnější výměnu informací se soukromými společnostmi a vývoj policejních nástrojů využívajících umělou inteligenci. A to i přes to, že ještě dva týdny předtím rozhodli europoslanci přesně opačně.

O rozhodnutí Evropského parlamentu a nových možnostech Europolu se dočtete tady nebo tady.

#3 Konec prádelníků ve Španělsku a Venezuele

Ve španělské Valencii bylo zatčeno pět podezřelých, kteří údajně patřili ke zločinecké skupině, jež vyprala více než 45 milionů eur. Police také zabavila 16 nemovitostí, dva luxusní automobily, 21 000 eur v hotovosti a zablokovala 35 bankovních účtů. Vyšetřovatelé během čtyř let vyšetřování zjistili, že španělská společnost vedená rodinnou zločineckou organizací přinesla do španělského finančního sektoru více než 45 milionů euro, peníze pravděpodobně nezákonného původu související s korupcí.

Se zkrachovalou prádelnou se můžete podrobněji seznámit zde.

A pradlenám se minulý týden nedařilo ani v Americe. Americké soudy minulý týden obvinily tři Kolumbijce a dva Venezuelany z praní špinavých peněz ve výši 1,6 miliardy dolarů z úplatků údajně vyplacených venezuelským úředníkům výměnou za získání státních zakázek. Pokud budou také odsouzeni, hrozí jim dohromady až 100 let vězení.

O trampotách venezuelských prádelen se dozvíte tady.

#4 Nového psa starým kouskům naučíš

Společné vyšetřování španělské Civilní gardy a francouzského Národního četnictva podporované Europolem vedlo k rozbití organizované zločinecké skupiny zapojené do pašování migrantů. Předpokládá se, že tato skupina zprostředkovávala tzv. druhotný pohyb, což je proces přesunu nelegálních migrantů ze země příjezdu do Evropy do jiné destinace v rámci Evropské unie.

Skupina organizovaného zločinu nejprve vyhledávala nově příchozí nelegální migranty v jižních a východních pobřežních oblastech Španělska, kam připlouvali na lodích z destinací v severní a západní Africe. Tyto nelegální migranty pak převezla po silnici do Francie přes historické trasy pašování tabáku mezi Španělskem a Francií. Skupina působila přibližně šest měsíců a za každý přechod hranic si účtovala 100 až 330 eur.

O tom, jak pašeráci recyklují, si můžete počíst zde.

Autor textu: Lukáš Nechvátal
Autorka úvodní grafiky: Nikola Klepáčková

The post #zesvěta: Velká automobilová krádež appeared first on investigace.cz.

Na projektu Pegasus jsme dlouhodobě spolupracovali s novináři ze 17 světových médií a pod taktovkou Forbidden Stories a OCCRP. V červenci jsme tak společně informovali o tom, že klienti izraelské firmy NSO Group používali její hackerský software Pegasus k útokům na aktivisty za lidská práva, novináře a právníky. V těchto dnech Evropská unie vyzývá členské státy k urychlenému zásahu právě proti tomuto spywaru, ale i proti jakémukoliv protiprávnímu sledování občanů Unie.

Naše rozsáhlé rešerše byly založeny na forenzních analýzách softwarem napadených telefonů a zkoumání uniklé databáze 50 000 čísel, včetně čísel francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a předsedy Evropské rady Charlese Michela. Vedle těchto politiků ale byly softwarem Pegasus sledovány další hlavy států, vysocí vládní představitelé, diplomaté či armádní důstojníci ze 34 zemí.

Vlády špehovaly spywarem novináře, aktivisty i disidenty

Hlavní aktéři 

NSO Group je izraelská  technologická společnost regulovaná ministerstvem obrany, které schvaluje prodej jejich výrobků špionážního charakteru vládním klientům z celého světa.

Společnost uvádí, že tuto technologii prodává pouze vojenským, policejním a zpravodajským orgánům ve čtyřiceti nejmenovaných zemích, a to pro účely boje s terorismem a organizovaným zločinem.

NSO zároveň tvrdí, že před prodejem svých výrobků klienty důsledně prověřuje, zda ve svých zemích dodržují lidská práva. Na druhou stranu ale společnost údajně „nemá přístup k informacím o cílových skupinách svých zákazníků“. Přesněji řečeno NSO není obeznámená s tím, proti komu vláda konkrétního státu její technologii posléze použije. Kauza Pegasus přitom v mnoha případech odhalila zneužívání softwaru proti vládě nepohodlným lidem, kteří s terorismem ani s organizovaným zločinem nemají nic společného.

Didier Reynders, bývalý belgický ministr spravedlnosti a současný komisař pro spravedlnost v Evropském parlamentu,  proto minulý týden v EP o aféře Pegasus inicioval rozpravu.

„V návaznosti na skandál se špionážním softwarem Pegasus musí EU urychleně přijmout právní předpisy na ochranu práv aktivistů, novinářů a politiků. A pachatelé nezákonných odposlechů musí být stíháni,“ uvedl Reynders. „Různé zprávy ukázaly, že některé národní bezpečnostní služby používaly špionážní software Pegasus, aby měly přímý přístup k občanům, jejích zařízením, včetně politických oponentů a novinářů. Dovolte mi proto hned na začátku říct, že Evropská komise naprosto odsuzuje jakýkoli nezákonný přístup k soukromým informacím nebo jakýkoli druh nezákonného zachycování či odposlouchávání komunikace uživatelů z řad kterékoli komunity. V celé Evropské unii je to trestný čin.“

Etický hacker Lupták: Podobnému útoku se skoro nedá bránit

Sophie in ‚t Veld, nizozemská poslankyně Evropského parlamentu, následně prohlásila, že parlamentní výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, kterému předsedá, zahájí vyšetřování používání programu Pegasus v rámci EU.

Didier Reynders poslancům Evropského parlamentu také řekl, že „jakékoli náznaky, že k takovému narušení soukromí skutečně došlo, je třeba důkladně prošetřit, a všechny osoby odpovědné za taková jednání musí být postaveny před soud. Což samozřejmě spadá do pravomocí každého členského státu EU, zároveň ale očekávám, že v případě Pegasus příslušné orgány tato obvinění důkladně prověří.“

Reynders pak dodal, že výkonná moc EU pozorně sleduje i vyšetřování maďarského úřadu pro ochranu údajů (NAIH), jenž tvrdí, že krajně pravicová vláda Viktora Orbána patřila k těm, kdo zneužíval špionážní software Pegasus k protiprávnímu sledování novinářů, médií a opozičních politických osobností. Minulý měsíc maďarský NAIH uvedl, že zahájil oficiální vyšetřování obvinění týkajících se používání softwaru Pegasus maďarskou vládou.

Na uniklém seznamu, který jsme v rámci výše zmíněného novinářského konsorcia prověřovali, se objevilo nejméně pět maďarských novinářů. Zákony v této zemi ale zpravodajským službám povolují, aby v případech, kdy je ohrožena národní bezpečnost, mohly provádět sledování bez soudního dohledu, stačí jim k tomu pouze souhlas ministra spravedlnosti. Maďarská ministryně spravedlnosti Judit Vargová k tomu prohlásila: „Každý stát takové nástroje potřebuje.“

Orbánova vláda odposlouchávala novináře

Podle belgického komisaře se v rámci Unie proto připravuje přísnější verze nařízení o ochraně soukromí, Reynders pak vyzval poslance Evropského parlamentu a členské státy, aby se ve světle skandálu se spywarem urychleně dohodli na podrobnostech tohoto nového zákona.

Nizozemská poslankyně Sophie in ‚t Veld k tomu dodala: „Novináři, politici a lidskoprávní aktivisté musejí mít možnost vykonávat svou práci, aniž by byli špehováni stále autoritářštějšími vládami. Cokoliv jiného je masivním porušením občanských svobod.“

The post Aféra Pegasus: Evropská unie začala jednat appeared first on investigace.cz.

Evropská policie Europol varuje před environmentálními zločiny. Podle agentury se jedná o jednu z největších hrozeb, kterým Evropská unie čelí, a ročně přijde na miliardy eur. Rumunský poslanec Evropského parlamentu proto volá po založení speciálního úřadu „zeleného prokurátora“. Zločinem proti přírodě může být celá plejáda přečinů, nelegálními skládkami počínaje a obchodem se zvířaty konče. V Česku si za některý ze zločinů proti přírodě může viník odsedět až pět let.

„Evropského zeleného prokurátora potřebujeme ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé musíme chránit naši evropskou přírodu před vykořisťováním a zneužíváním a naše občany před klimatickými změnami, jejichž následkem se Evropané stávají oběťmi přírodních katastrof nebo nemocí plynoucích například ze znečištěného ovzduší.“ vysvětlil navrhovatel nového kontrolního orgánu Vlad Gheorghe pro server Euronews Green. „Druhým důvodem je boj s environmentálním zločinem, který je jedním z nejvýnosnějších forem organizovaného zločinu vůbec a negativně dopadá na evropskou ekonomiku.“ 

Následky environmentálních zločinů stojí Evropskou unii ročně miliardy eur (1 miliarda eur odpovídá zhruba 25,4 miliardám korun), přičemž celosvětově se škody napáchané těmito zločinci odhadují v přepočtu na zhruba 5,5 bilionu korun, což by například jedenáctkrát zaplatilo schodek českého státního rozpočtu. Otázka ochrany životního prostředí byla jedním z hlavních témat nedávného summitu států s celosvětově nejsilnějšími ekonomikami, tzv. skupiny G7. Podle kritiků ale politici přišli jen s „plánem, že je potřeba vymyslet plán“.   

Alarmující zpráva Europolu o evropském organizovaném zločinu

Mezi zločiny proti přírodě se řadí například nelegální těžba a obchod se dřevem, pytlačení a obchod s divokými zvířaty, vypouštění toxického odpadu mimo určené skládky, zamořování půdy, vzduchu nebo vody, lov chráněných druhů zvířat nebo nelegální převoz odpadu. Právě posledně jmenovaný přečin je podle Europolu jedním z nejnovějších zájmů zločineckých skupin, které jdou vždy s dobou, a tak se nyní snaží nabourat do recyklačního byznysu a obnovitelných zdrojů. Nelegální manipulace s odpadky přitom generuje celou řadu jiných zločinů: je třeba zfalšovat dokumenty, podplatit úředníky, z tohoto podnikání se samozřejmě neplatí daně a lze přes něj i prát peníze. Každý pofiderní nebo přímo nezákonný byznys využívá nezdaněných peněz, jež by se jinak díky daňové povinnosti mohly například dostat k lidem, kteří je potřebují. 

V Česku se mezi environmentální zločiny, kromě výše uvedených, řadí také týrání zvířat, za které si pachatel může odsedět od několika měsíců až po pět let, neoprávněné nakládání s léky pro zvířata a šíření nakažlivých nemocí zvířat nebo rostlin. 

Rumunský europoslanec navrhuje vytvoření jasných zákonů a definic jednotlivých zločinů a přísné tresty za jejich porušení. Evropská unie momentálně nemá žádný nástroj, jenž by mohl vyšetřovat organizovaný zločin přeshraničně (Europol sice sdružuje policejní složky z jednotlivých zemí, ale sám o sobě nemá žádné exekutivní pravomoci – tzn. například nemůže zatýkat). Podobné vakuum EU vykazuje i ohledně organizace specificky zaměřené na zločiny proti přírodě. Úřad zeleného prokurátora by podle Gheorgheho měl zřejmě fungovat podobně jako Europol: zajišťoval by podporu policejních složek jednotlivých států a přenos informací mezi nimi, upozorňoval by na rizikové chování nebo pomáhal inovovat vyšetřovací metody. Nový zelený úřad by měl také edukovat veřejnost a usnadnit nahlašování environmentálních přestupků a zločinů. 

Autorka textu: Zuzana Šotová
Zdroj úvodní fotografie: Flickr CC

The post EU: Zelenáč skoncuje se zločiny proti přírodě appeared first on investigace.cz.

Případ možného zneužívání příspěvků na financování kanceláří pro europoslance, kterým se v posledních letech zabývali investigativní novináři z celé Evropské unie (České centrum pro investigativní žurnalistiku nevyjímaje), se nakonec dostane až před Soudní dvůr Evropské unie. Slyšení bude oproti všem zvyklostem veřejné a bude se konat ve čtvrtek 19. října v 9:30 (vy jej můžete sledovat zde).

Každý europoslanec dostává od Evropského parlamentu přes 4 300 euro měsíčně na financování své kanceláře. Nikdo však již nehlídá, jestli jsou peníze použity správně a opravdu pro svůj účel, a příspěvek se tak stává snadno zneužitelným (více informací o tomto případu naleznete ZDE). V roce 2015 skupina téměř 50 novinářů ze všech členských zemí Evropské unie požádala Evropský parlament o přístup k dokumentům, které by dokládaly, jak europoslanci utrácejí tyto peníze. Přístup k dokumentům byl i přes rozpor se zákonem o svobodném přístupu k informacím odmítnut, a tak novináři podali žalobu k Evropském soudnímu dvoru.

„Celá iniciativa je podporována Evropskou federací novinářů,“ říká Mogens Blicher Bjerregar, ředitelka této organizace. Dodává, že je to proto, že „akce žádá větší transparentnost a odpovědnost a je realizována na podporu práva na svobodný přístup k informacím v oblasti daní, která si zaslouží naši největší pozornost“. Jestli se svého práva dočkáme, se dozvíme již ve čtvrtek.

The post Vyšetřování investigativních novinářů končí u Soudního dvora EU appeared first on investigace.cz.

autoři: novináři sdružení pod MEPs projektem

Každý poslanec Evropského parlamentu dostává tzv. všeobecné náhrady (General Expenditure Allowance – GEA). Ty stojí Evropskou unii ročně okolo 40 milionů eur čili přibližně miliardu korun. Dávka slouží na provoz národních kanceláří europoslanců. Jenže čerpání příspěvků už Evropská unie nijak nekontroluje, takže je extrémně snadné je zneužívat.

Tým novinářů ze zemí Evropské unie se během několika měsíců snažil zmapovat, jak se příspěvek využívá a nakolik je jeho čerpání průhledné. Z celkového počtu 748 oslovených europoslanců třetina (249) buď odpověděla, že žádnou kancelář nemá, odmítla poskytnout adresu domovské kanceláře, anebo novinářský tým údajnou kancelář na uvedené adrese nenašel.

Čeští europoslanci patří k využívání příspěvku na provoz domovské kanceláře k lepší skupině. Na dotazy odpověděla více než polovina českých europoslanců, přibližně čtvrtina z nich byla ochotná se s námi o čerpání náhrad dál bavit.

Nejhorší situace byla v Polsku a Bulharsku, kde se nenašel jediný poslanec Evropského parlamentu, který by byl ochoten se s novinářským týmem bavit.

Kontroverzní podnájmy

Europoslanci si své národní kanceláře často pronajímají od vlastních politických stran, a tím přispívají do stranické kasy. To je za určitých podmínek akceptovatelné i Evropským parlamentem. Pronájmy ale musí splňovat několik podmínek – kancelář musí být jasně označena jako sídlo europoslance, oddělena od ostatních kanceláří a v prostoru nesmí pracovat nikdo jiný než zaměstnanci Evropského parlamentu a jejich asistenti. Evropský parlament ale splnění těchto podmínek nijak nehlídá, ponechává to na svědomí každého z europoslanců.

Další skupina europoslanců si pronajímá kancelář sama od sebe.

Jen v Německu si osm europoslanců z různých stran pronajímá kancelář samo od sebe. Mezi nimi je i Manfred Weber, předseda středopravé skupiny EPP (Evropská lidová strana), největší frakce v Evropském parlamentu. Jeho kancelář sídlí u něj doma na bavorském venkově, daleko od hustěji osídlených oblastí. Manfred Weber na dotazy ohledně sídla kanceláře neodpověděl.

Raritní je případ slovenského poslance evropského parlamentu Vladimíra Maňky, jehož národní kontaktní adresa je PO Box v bance ve Zvolenu.

Vzhledem k tomu, že Evropský parlament neprovádí kontrolu, není ke kancelářím ani žádná dostupná dokumentace. „Pronájem kanceláře je jedním z výdajů, na které se vztahují pravidla pro všeobecné náhrady. Jedná se o paušální částku, která – už z principu – není Evropským parlamentem monitorována,“ vysvětluje mluvčí Evropského parlamentu Marjory van den Broeke.

„Skutečnost, že se jedná o paušální částku, znamená, že poslanci nemusí vykazovat faktury nebo další účty. To také znamená, že administrativa Evropského parlamentu nemá žádné informace o kancelářích používaných poslanci,“ dodává van den Broeke.

To mimo jiné vede k situaci, kdy samotní poslanci mají poměrně pestrý výklad toho, jak mohou příspěvky na domovskou kancelář využívat.

Mnozí z nich tvrdí, že příspěvek využijí každý měsíc v plné výši, a to na kancelářskou techniku, internetové připojení a další náklady související s prací. Další do čerpání zahrnují i cestovní náklady pro své návštěvníky, charitativní dary nebo platby pro vlastní politické strany.

(Ne)určený účel

Značný počet poslanců totiž příspěvky pobírá i bez toho, že by měli jakoukoliv kancelář ve své domovské zemi.

Někteří europoslanci z Bulharska, Belgie, Itálie, Německa, Holandska nebo Španělska odmítli novinářskému týmu poskytnout adresu své domovské kanceláře.

V kalendáři Evropského parlamentu na rok 2017 je přitom vymezeno devět týdnů na vnější parlamentní činnosti, což znamená politickou práci mimo Brusel a Štrasburk. Z toho čtyři týdny v kalendářním roce by se poslanci měli soustředit výhradně na práci ve svém volebním obvodu.

Bianko šek

Teprve v dubnu parlament odhlasoval alespoň namátkové kontroly těchto příspěvků.

Nick Aiossa, který se v Transparency International zabývá Evropskou unií, poznamenal: „Nikdy jsem si nedokázal představit, že by europslanci rozdali na politiku soudržnosti členským státům 40 milionů eur ročně bez jediného dokladu o využití prostředků. „

Wouter Wolff, který se na univerzitě v belgické Lovani zabývá politickým financováním, je k nakládání s těmito příspěvky kritický: „Obecně je problematické, že pro veřejnost v tomto případě neexistuje žádná transparentnost.“ Tato situace je podle Wolffa nebezpečná zejména v čase, kdy veřejnost ztrácí důvěru v politiku a instituce EU.

„Neustále slyšíme o vzestupu euroskeptických nacionalistických sil. A přesto tady máme takový malý symbolický problém s parlamentem, který může být velmi rychle vyřešen,“ dodal Aiossa.

Mapování náhrad europoslanců je dlouhodobější projekt téměř padesáti novinářů ze všech 28 členských zemí Evropské unie. Projekt vznikl za podpory European Journalism Fund. 

V roce 2015 tato skupina novinářů formálně požádala Evropský parlament o přístup k dokumentům, které by poukazovaly na to, jak europoslanci utrácejí své náhrady. Přístup k dokumentům byl zamítnut. Novináři následně podali žalobu k Evropskému soudnímu dvoru. Případ je stále otevřený. Více informací o případu zde.

The post Potěmkinovy kanceláře appeared first on investigace.cz.

EP odmítá žádosti novinářů o záznamy o europoslaneckých náhradách

20. listopadu 2015 – České centrum pro investigativní žurnalistiku a novináři z dalších 28 zemí Evropské unie podali žalobu k Soudnímu dvoru EU proti Evropskému parlamentu. Ten jim odmítl poskytnout přístup k informacím, jak jeho 751 členů hospodaří se svými poslaneckými náhradami. Žurnalisté na něj proto 13. listopadu podali žalobu*.

Tým 29 novinářů požadoval kopie záznamů o europoslaneckých náhradách za poslední čtyři roky. Jednotliví novináři se dožadovali záznamů o europoslancích ze své země. Konkrétně šlo o dokumenty zahrnující fakta o tom, jaké peníze členové Evropského parlamentu dostávají kromě svých platů; jednalo se například o univerzální náhrady, cestovní náhrady, náhrady na denní stravování a fondy pro zaměstnance. Evropský parlament ale údaje o těchto nákladech odmítl poskytnout.

Tato celounijní iniciativa pro svobodný přístup k informacím – MEP´s (Members of European Parliament´s) Project – byla vytvořena v červnu, kdy se novináři všech zemí EU rozhodli vyžádat si zpřístupnění dokumentů, které ukazují, jak, kdy a za jakým účelem europoslanci utrácejí peníze z náhrad.

V roce 2014 šlo podle Evropského parlamentu 27 procent z téměř 2 miliardového rozpočtu (1,756 miliard EUR) na výdaje europoslanců. Těchto více než 474 miliónů eur se skládá z jejich platů, z nákladů na cestování a z platů pro osobní asistenty. Evropská veřejnost má právo vědět, jak je nakládáno s téměř půl miliardou eur z jejích daní. Evropský parlament utratí 3,2 milionu eur měsíčně pouze na univerzální europoslanecké náhrady (téměř 40 milionů eur ročně). Nikdo tyto výdaje nekontroluje či nesleduje. Členové europarlamentu, kteří jsou jedinými volenými zástupci občanů EU, opakovaně zamítli snahy regulovat tuto problematiku.

Evropský parlament v září zamítl žádost všech novinářů o přístup k informacím s odvoláním na ochranu osobních údajů a údajně nepřiměřenou zátěž, kterou by mu poskytnutí přístupu k takovým dokumentům mohlo způsobit. EP také uvedl, že nedisponuje žádnými dokumenty, které by se vztahovaly k tomu, jak europoslanci nakládají se svými univerzálními náhradami.

Novináři se nyní obracejí k Soudnímu dvoru Evropské unie ve snaze napravit selhání EP v jeho deklarované funkci ochránce transparentnosti, a tedy lhostejnost ke smlouvám o EU.

„Prostým odepřením přístupu k vyžadovaným dokumentům dává Evropský parlament svým členům právo k tajnůstkářskému nakládání s penězi veřejnosti a poskytuje jim plnou imunitu ve vztahu k veřejné kontrole těchto finančních záležitostí. My argumentujeme tím, že důvody odepření přístupu, které byly reportérům sděleny, nemají žádný základ v žádné evropské směrnici,“ říká právnička týmu novinářů Nataša Pirc Musar, bývalá slovinská komisařka pro informace.

„MEP´s Project je bezprecedentní. Je to poprvé, co novináři ze všech zemí EU spolupracují v oblasti svobody informací, konkrétně ve věci přístupu k záznamům o náhradách europoslanců. Náhrady europoslanců jsou určeny k tomu, aby byly utráceny pro jejich profesionální, a nikoliv osobní, potřeby. A proto by toto nemělo zůstat skryto evropské veřejnosti,“ říká vedoucí MEP´s Project, slovinská novinářka Anuška Delić.

*Žaloba týkající se irských europoslanců bude podána v patřičnou dobu.

The post Novináři zemí EU žalují Evropský parlament appeared first on investigace.cz.