Rok po vraždě maltské investigativní novinářky policie stále nenašla objednavatele

16. října 2017, Daphne Caruana Galizia sedí za stolem a jako obvykle je zahlcená prací. Před třetí hodinou najednou rychle vstane, jde pozdě na schůzku v bance. Vyběhne z domu, ale po pár minutách se vrací. Zapomněla nějaké dokumenty. Rozloučí se s nejstarším synem Matthewem a odjíždí ve svém Peugeotu 108. Krátce nato otřese okny Daphnina domu výbuch. Matthew okamžitě vybíhá ven a bosky běží po cestě. Nevnímá, jak ho ostré kameny řežou do chodidel. Vidí kráter na cestě, hořící stromy, rozbité sklo a kusy těla. Nemůže sice rozeznat auto, ale je mu jasné, že takový výbuch nemohl nikdo přežít. Najednou uvidí číslo na espézetce – je to auto jeho matky. V hořícím vraku nejde rozpoznat ani náznak lidského těla.

Novinářka Daphne Caruana Galizia byla kvůli své investigativní práci trnem v oku mnoha maltských politiků. Dlouhodobě se věnovala odkrývání organizovaného zločinu kvetoucího na středomořském ostrově. Jeho strategická poloha totiž nabízí spoustu možností pro zločince, kteří pašují zboží dále do kontinentální Evropy. Maltští vyšetřovatelé vraždu od začátku spojovali s Daphninou profesí investigativní novinářky. Ke zlomu ve vyšetřování nakonec vedla výpověď jejího syna Matthewa, který detektivům chvíle před smrtí detailně vykreslil.

Hlavní vyšetřovatel Keith Arnaud v policejním spisu objasňuje, jak s pomocí FBI a týmu forenzních specialistů z Holandska přišli k usvědčujícím důkazům. Bomba byla umístěna pod sedadlem řidiče a spuštěna dálkově. Pravděpodobně mobilním telefonem. Kdo a odkud tedy v ten den volal?

Vysílač telefonního operátora Vodafone v Bidniji, nedaleko bydliště Daphne, byl v den její vraždy mimo provoz. Specialistům z FBI se i navzdory této technické komplikaci podařilo zanalyzovat všechny místní hovory. Použité SIM karty byly zakoupeny téměř rok před vraždou, jejich čísla komunikovala pouze mezi sebou. Specialisté též identifikovali dvě zařízení, která podle všeho odpálila nastraženou bombu.

Jednalo se o telefon značky Nokia a přístroj, jenž fungoval jako rozbuška. Toto zařízení bylo připojeno k obvodové desce auta, která se používá například k zapnutí vytápění na dálku. V tomto případě posloužila k odpálení bomby.

Kdo odpálil bombu?

Dva měsíce po vraždě se v přístavu hlavního města Malty – Vallettě – konala velká policejní razie. Policie během ní pozatýkala deset lidí. Mezi nimi i známé zločince: bratry George a Alfreda Degiorgiovy. „Byl to ten druh lidí, ze kterých vás popadne zimnice i uprostřed horkého léta,“ tvrdí pravidelný návštěvník přístavu.

Policie porovnala data získaná z mobilní komunikace bratrů Degiorgiových – zejména GPS polohy jejich telefonů – se třemi telefony „na jedno použití“, které byly zakoupeny a použity za účelem odpálení bomby. V noci před vraždou byly všechny tři v Bidniji. V 1:41 ráno byla v jednom z nich aktivována SIM karta, zařízení – pravděpodobně i s jejím majitelem – zůstalo ve vesnici přes noc. Stejně jako zařízení Alfreda Degiorgia a jeho mobilní telefon.

Policie zpětně vysledovala spojení mezi zařízením na obvodové desce auta Daphne a mobilním telefonem George Degiorgia, který hlásil polohu nedaleko přístavu ve Vallettě. Vyšetřovatelům došlo, že pachatelé museli bombu odpálit z lodi. Na základě kamerových záznamu nakonec odhalili loďku, jež v době vraždy Daphne plula podél pobřeží Valletty. Loďka „Maya“ patřila Alfredovi Degiorgiovi.

Ve tři hodiny někdo na lodi uskutečnil dva hovory z Bidnije. První trval 44 vteřin, další 1 minutu a 47 vteřin.

Daphin syn Matthew viděl svou matku jako poslední. Vyšetřovatel Arnaud díky jeho vzpomínkám přišel na záhadu dvou hovorů: „Pokud se ptáte, proč z lodě někdo volal dvakrát, perfektně se to shoduje s výpovědí Matthewa Caruany Galizii. Jeho matka vyšla z domu a zapomněla na šekovou knížku. Podle našeho názoru pachatel viděl, že Daphne vyšla z domu, a informoval osobu na moři, aby se připravila. Daphne se vrátila domů. Hovor byl položen. O dvě minuty později přichází další telefonní hovor…“

Ve 14:58 zaslal George Degiorgio z lodi textovou zprávu na zařízení připevněné k autu Daphne. Obsahovala kód, který aktivoval rozbušku a spustil výbuch. George setrval na drátě do chvíle, než výbuch slyšel. Potom hovor ukončil. V 15:30 napsal své přítelkyni zprávu: „Kup mi víno, lásko.“ Podle všeho měl důvod k oslavě. Ve čtyři hodiny odpoledne kamerový záznam z přístavu ukazuje, že loďka „Maya“ se vrací zpět ke břehu.

Z vraždy Daphne byl obviněný i třetí muž, Vincent Muscat, o němž toho policie veřejně příliš neřekla. Všichni tři od svého zatčení ostatně mlčí. Podle právníka znalého zločineckého podsvětí Malty se bratři Degiorgiové a Muscat hlásí k zákonu „omerty“, čili „zákonu mlčení“. V mafiánském jazyce to znamená, že za žádnou cenu neodhalí, kdo si je na vraždu najal. Ani v případě, že by je soud shledal vinnými. Pokud by mluvili, hrozila by jim smrt.

Vzali nám matku i zemi

Rodina Daphne se obává, že případ vraždy obviněním těchto tří mužů v podstatě skončí. Má strach, že policie nebude ve vyšetřování pokračovat kvůli politickému tlaku. Seznam nepřátel Daphne na nejvyšších politických místech je ostatně dlouhý.

„Maltští občané jsou úplně bezradní, když mají co do činění se státem,“ tvrdí syn Matthew a dodává: „Neexistuje žádná nezávislá instituce, která by se brala za práva občanů. I to umožnilo její vraždu.“

Mladší bratr Matthewa, Paul, přiletěl z Londýna ihned poté, co se o matčině smrti dozvěděl. Pole byla zalitá světlem, cesta přetékala televizními štáby a policisty, tvrdil Paul o jinak velmi klidném okolí jejich rodinného sídla. „Měl jsem pocit, že svět se zhroutil… že už nikdo nikdy nebude v bezpečí. Zdálo se mi, že mi vzali nejen mou matku, ale i naši zemi.“

Autoři: Juliette Garside, Eva Kubániová

Napište nám váš názor

Váš email nebude zveřejněný