Tax Justice Network spolu s Public Services International (PSI) zveřejnili studii, podle které by státy mohly každý rok vybrat od nadnárodních firem na daních v přepočtu až o 10,95 bilionů korun více. Daňové sazby by se přitom nemusely zvyšovat.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

„Nadnárodní firmy připravily státy o miliardy tím, že desítky let obcházely daňová pravidla,“ uvedl generální tajemník PSI Daniel Bertossa. Stačilo by ale prý změnit pravidla tak, aby firmy odvedly daně v zemích, kde skutečně podnikají. Právě o takové změně nyní státy jednají pod hlavičkou OSN.

Podle Bertossy by připravovaná úmluva OSN mohla změnit způsob, jakým se ve světě vybírají daně. Firmy by podle nových pravidel odváděly peníze tam, kde jejich zisk skutečně vzniká, místo aby ho vykazovaly v zemích, kde mají sídlo jen formálně.

Allison Schultz, autorka studie a výzkumnice Tax Justice Network, upozornila, že samotné daňové sazby by se neměnily. Změnilo by se pouze to, kde firmy daně odvádějí. Podle ní by na tom vydělala téměř každá země, protože nadnárodní společnosti si po desetiletí přesouvaly zisky do zemí, kde z nich platily jen minimální nebo žádné daně.

„Tratily by na tom jen daňové ráje a firmy vyhýbající se daním, a to je velké vítězství pro pracující i pro veřejné služby všude na světě,“ doplňuje Bertossa.

Podle přepočtu by jednotlivé státy dohromady vybraly na daních o 24 % více. Změna by tak částečně napravila výpadek příjmů, ke kterému došlo v posledních desetiletích, kdy zisky velkých nadnárodních firem výrazně rostly.

Pro srovnání, největší americká automobilka General Motors vykázala v roce 1929 zisk 5,18 miliardy korun. Apple v roce 2025 vykázal zisk 2,45 bilionů korun, což je zhruba čtyřiadvacetkrát více. 

Kdo by získal nejvíce?

Nejvíce peněz by podle studie získaly vyspělé země. V poměru k dnešním příjmům z daní by ale změna nejvíce pomohla chudším státům, kde by se výběr daní zvýšil několikanásobně.

Vyspělé země by vybraly o 21 % více oproti současnému stavu, nejméně asi v přepočtu zhruba tři bilionu korun.

Země s vyššími středními příjmy by si polepšily o 31 %, tedy o přibližně 2,45 bilionu korun. Země s nižšími středními příjmy by výběr daní téměř ztrojnásobily. Získaly by nejméně asi 1,3 bilionu korun navíc. Nejchudší státy by výběr daní téměř zpětinásobily. Ročně by získaly přibližně 78,89 miliardy korun.

Co by změna znamenala pro Česko?

Studie konkrétní částku pro Česko neuvádí. Tax Justice Network zveřejnila podrobné propočty pouze pro vybrané velké ekonomiky, například Spojené státy, Velkou Británii nebo Indii.

Česko ale podle rozdělení ve studii patří mezi vyspělé země. Daň z příjmů právnických osob je u nás 21 %. Pokud by se pravidla změnila podle návrhu OSN, mohl by český stát podle obecného propočtu získat z daní od nadnárodních firem zhruba o pětinu více než dnes.

V absolutní částce by šlo o menší příjem než v největších světových ekonomikách. Pro chudší země by ale změna znamenala výrazně větší rozdíl, protože jejich dodatečné daňové příjmy by mohly představovat několikanásobek současného výběru.

Peníze na klima i zdravotnictví

Více peněz by získaly také státy Evropské unie. Dodatečné příjmy by mohly pokrýt například až čtyřnásobek současných výdajů na přizpůsobení zemědělství, energetiky a dopravy změně klimatu. Pro Španělsko se například počítá s částkou 81 miliard korun, pro Francii s zhruba 544 miliardami.

Ve Velké Británii by dodatečné příjmy podle studie stačily na šestinásobné pokrytí nových opatření vlády na zmírnění dopadů růstu životních nákladů. Mohly by také pokrýt více než dvě třetiny odhadovaných nákladů na zdravotní a sociální systém podle vzoru britské národní zdravotní služby.

Ve Spojených státech by dodatečné příjmy mohly být tak vysoké, že by země mohla zhruba pětačtyřicetkrát zvýšit své současné výdaje na obnovitelné zdroje energie. Zároveň by dle studie mohlo vzniknout více než 365 tisíc pracovních míst.

Prodělat by na změně naopak měla jen malá skupina zemí. Šlo by především o tradiční daňové ráje a státy, kde je vzhledem k velikosti jejich ekonomiky neobvykle mnoho sídel nadnárodních firem. Podle autorů studie by ale tyto země mohly výpadek příjmů vyrovnat mírným zvýšením daní na úroveň běžnou v ostatních zemích.

Nová pravidla má připravit OSN

O podobu celosvětových daňových pravidel se dosud starala především Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Podle Tax Justice Network se ale jednání nyní přesunulo na půdu OSN. OECD se podle autorů studie pokoušela systém změnit zhruba dvacet let, aniž se jí podařilo jeho fungování zásadně ovlivnit.

Jednání pod vedením OSN podle studie za poslední tři roky pokročila více než dvacetileté snahy OECD. O přijetí nové úmluvy mají státy hlasovat příští rok.

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Státy přicházejí o stovky miliard korun ročně kvůli daňovým únikům nadnárodních firem. OSN nabízí řešení appeared first on investigace.cz.

Trumpův daňový zákon z roku 2017 umožnil americkým firmám přesouvat větší zisky  do daňových rájů. Evropská unie kvůli tomu každoročně přichází o 340 miliard korun, Česko o sedm miliard korun.  Řešení nyní navrhuje Organizace spojených národů.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Nová zpráva organizace Tax Justice Network odhaluje, že EU každoročně přichází o 14 miliard eur, v přepočtu téměř 340 miliard korun, kvůli daňovým únikům amerických nadnárodních společností. To je například částka rovnající se pětinásobku ročního HDP Grónska.

Kořeny současné krize sahají k první Trumpově administrativě a jejímu zákonu o snížení daní z roku 2017 (Tax Cuts and Jobs Act). Tento zákon americkým firmám umožnil zdvojnásobit přesouvání zisků do daňových rájů.

Čísla jsou alarmující: americké nadnárodní korporace v roce 2021 přesouvaly ze zemí, kde působí, do USA dvakrát více zisků než v roce 2016. Paradoxně však platí americké vládě o osm procent méně na daních než před přijetím Trumpova zákona – a to přes 74% nárůst zisků vykázaných v USA.

Americké firmy jsou dnes odpovědné za 29 % všech celosvětových ztrát na korporátních daních. Globálně připravují ostatní státy každoročně o 82 miliard dolarů. Například Meta, mateřská společnost, pod kterou spadá sociální síť Facebook nebo Instagram, vykázala značné platby daní v hotovosti Irsku, daňovému ráji, kde americké technologické a farmaceutické společnosti dlouhodobě evidují své zisky a někdy také umísťují výrobu.

Konkrétně v případě Česka zpráva Tax Justice Report odhaduje, že země ročně přichází o zhruba sedm miliard korun kvůli zneužívání daní z příjmu právnických osob americkými nadnárodními společnostmi. 

Pro průměrného občana EU to znamená, že každý rok přijde o zhruba 30 eur, které by měly patřit veřejným rozpočtům. Místo toho putují do rozpočtů amerických korporací.

Plaťte, kde působíte

Problém nevyřešila diskuze na půdě OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), s návrhem řešení tak nyní přichází OSN. Jde o projekt mezinárodní daňové spolupráce, který má být  největší změnou globálních daňových pravidel v historii. Přinesl už první důležitou změnu. 

Většina zemí v loňských jednáních podpořila nahrazení metody „pay where you say“ metodou „pay where you play“, která zdaňuje nadnárodní společnosti tam, kde zaměstnávají pracovníky a prodávají zboží a služby.

Tento přístup by učinil daňové ráje prakticky nepoužitelnými. Pokud firma v daňovém ráji nemá skutečné zaměstnance ani prodeje, ale jen pronajatou poštovní schránku, podíl zisků, který tam může být zdaněn, by byl mizivý nebo nulový.

Důležité je i to, že  jednání na půdě OSN jsou transparentní. Jednání jsou přenášena živě a aktivisté již vytvořili veřejné databáze umožňující sledovat, jaké postoje jednotlivé vlády zaujímají.

Nejvíce poražený? Samotné USA

Ironií je, že největším poraženým Trumpovy daňové politiky jsou samotné Spojené státy. Od roku 2016 do roku 2021 přišly USA kvůli daňovým únikům vlastních nadnárodních korporací o více než 5,5 miliard korun, což je více než polovina všech celosvětových ztrát způsobených těmito firmami.

Trumpův slib, že daňové škrty přivedou americká pracovní místa zpět domů, se nenaplnil. Místo toho vznikl systém, který korporacím umožňuje maximalizovat zisky při minimalizaci daňových odvodů – na úkor jak amerických, tak evropských daňových poplatníků.

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Trumpův daňový zákon posílil daňové úniky. Česko ročně přichází o 7 miliard korun appeared first on investigace.cz.

V roce 2009 si Andrej Babiš pořídil nemovitosti na francouzském Azurovém pobřeží. Zámeček Bigaud s pěti ložnicemi, čtrnácti koupelnami, domácím kinem, třemi krby a saunou koupil za téměř 400 milionů korun, a to přes několik anonymních offshorových společností. Původ peněz na nákup nikdy přesvědčivě nevysvětlil, stejně tak nedokázal odpovědět, proč tento majetek nikdy neuvedl v majetkovém přiznání, jež byl povinen po svém vstupu do politiky každoročně vyplňovat a v němž jinak poskytuje detailní pohled do svých majetkových poměrů. O kauze jeho majetku ve Francii informovala investigace.cz v roce 2021. Tehdejší premiér následně prohrál parlamentní volby. V roce 2022 Babiše kvůli této transakci začala vyšetřovat francouzská prokuratura. Dnes se Andrej Babiš Château Bigaud zbavuje.

Podle inzerátu, který diskrétně neuvádí adresu, jde o luxusní nemovitost na pozemku o rozloze přibližně 5,5 hektarů. „Nemovitost nabízí výjimečné prostředí, kvalitní služby a ušlechtilé a elegantní materiály. Z bazénu si můžete v naprostém klidu vychutnat úchvatný a nádherný výhled na moře […] Sídlo má velmi krásný vchod, příjezdovou cestu a fontány. Nemovitost o rozloze 700 m² nabízí trojitou recepci s krbem, 5 apartmánů s koupelnami, kuchyní a spíží, hernu, domácí kino, saunu… […] Toto panství se také skládá z mnoha vedlejších budov včetně bytu správce, na přibližně 5,5 hektarech půdy nalezneme stáje, jízdárnu s výběhem, tenisový kurt i vyhřívaný bazén s úchvatným výhledem na moře,“ sděluje inzerát realitní kanceláře zaměřené na luxusní nemovitosti Sotheby’s.

V roce 2018 se v těchto místech fotila s kamarádkami a s nafukovacími plameňáky Monika Babišová. Na dovolenou do zámečku Bigaud na Azurovém pobřeží jezdila každé léto, jak dokládají i další fotografie z jejího Instagramu, kde používá hashtag Cannes a příslušný letopočet. Fotil se zde i Andrej Babiš – například v červenci roku 2015, kdy vykonával funkci ministra financí, tu byl vyfocen rozvalený v člunu s popiskem „25. 7. obhajuju rozpočet v Lánech, tak trénuju“. Dnes je dům k prodeji za necelých 568 milionů korun.

Video – Šéfredaktorka investigace.cz Pavla Holcová vysvětluje, jak jsme ověřili, že nemovitost, která se prodává, je skutečně zámeček Château Bigaud Andreje Babiše:

Andrej Babiš si nechal za účelem nákupu realit vytvořit panamskou právní kanceláří Alcogal sérii offshorových firem. První byla registrována na Britských Panenských ostrovech v Karibiku, další v USA a v Monaku. Smlouva přibližně na 400 milionů korun ve formě půjčky na nemovitost, kterou si poskytl sám Andrej Babiš a využíval ji opět jen Andrej Babiš a jeho rodina, vyvolala řadu podezření. Půjčka je ve smlouvě definována tak, že je splatná společně s úrokem, a to 17. září 2019. Jenže obě firmy – jak věřitel, tak dlužník – před splatností půjčky zanikly bez jakéhokoli nástupce (Blakey Finance v roce 2015 a Boyne Holding v roce 2018). Není tedy jasné, jestli půjčku v hodnotě téměř 400 milionů korun vůbec někdy někdo splácel a zda ji někdy někdo vymáhal.

Svou karibskou firmu Blakey Finance, jež existovala do roku 2015, washingtonskou Boyne Holding, zrušenou až v roce 2018, ale ani 0,1 procenta monacké společnosti SCP Bigaud, která je majitelem zmíněné nemovitosti ve Francii, Babiš neuvedl v žádném majetkovém přiznání, jež byl povinen každoročně vyplňovat po vstupu do politiky a v němž jinak poskytuje detailní pohled do svých majetkových poměrů od luxusních hodinek až po životní pojištění nebo plat z Agrofertu.

Francouzský úřad pro boj s korupcí a finančními a daňovými podvody (Office central de lutte contre la corruption et les infractions financières et fiscales) českého poslance předběžně vyšetřuje od února 2022. Prokuratura vidí jako problematický fakt, že Babiš je majitelem jak firmy, která peníze poskytla, tak firmy, jež poté nemovitosti nakoupila. Původ peněz je přitom neznámý. Navíc se Babiš tím, že se jedná o půjčené peníze, vyhnul placení francouzské „daně z bohatství“.

Andrej Babiš na dotazy autorů textu nereagoval.

Přečtěte si

Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš

The post Babiš se zbavuje zámečku, kvůli kterému je ve Francii vyšetřován appeared first on investigace.cz.

Panamská právní kancelář Mossack Fonseca, jež poskytovala ve velkém offshorové finanční služby, byla ústředním aktérem v kauze Panama Papers. V té média z celého světa odhalila rozsáhlé využívání offshorových účtů k daňovým únikům a praní špinavých peněz. Následoval soudní proces, který letos na konci června dospěl k rozhodnutí a všech 28 osob napojených na Mossack Fonseca zprostil obvinění.

Panamský soud v pátek 28. června ukončil proces s 28 osobami, které byly souzeny za údajné zapojení v zakládání fiktivních společností používaných v úplatkářských a korupčních skandálech v Brazílii a Německu. Mezi nimi byl i Jürgen Mossack, jeden ze zakladatelů nyní již zrušené advokátní kanceláře Mossack Fonseca, která hrála v kauze Panama Papers hlavní roli.

Druhý ze zakladatelů, Ramón Fonseca Mora, zemřel v květnu před ukončením soudního procesu, což vedlo k zamítnutí žaloby proti němu.

Osmdesát pět hodin dlouhý soudní proces se konal v dubnu, téměř přesně osm let po prvním zveřejnění zjištění z Panama Papers. Účastnili se ho tři žalobci a 18 obhájců. Bylo předloženo více než 50 různých důkazních materiálů a soudkyně Baloisa Marquínez vyslechla 27 svědků. Marquínez nakonec rozhodla, že materiály, které byly součástí úniku dokumentů, nebyly získány v souladu s řádným procesem a že důkazní materiál, který soud posuzoval, není dostatečný k tomu, aby byla prokázána vina.

Soudkyně měla původně na vynesení rozsudku 30 pracovních dní, panamský soudní řád jí však umožňoval den navíc za každých sto stran spisu. Zástupce soudu sdělil Mezinárodnímu konsorciu investigativních novinářů (International Consortium of Investigative Journalists, ICIJ), že spis obsahoval celkem více než 300 000 stran, což teoreticky znamenalo, že vynesení rozsudku mohlo podle panamských zákonů trvat až 23 let.

Přečtěte si

Tajemný zdroj Panama Papers po letech promluvil, zmínil i Jána Kuciaka

Obžaloba požadovala maximální trest 12 let odnětí svobody pro zakladatele právnické kanceláře Jürgena Mossacka, dnes již zesnulého Ramóna Fonsecu Moru a tři další osoby za to, že se podíleli na praní špinavých peněz. Patnáct dalších osob bylo obviněno jako hlavní a pět jako vedlejší spolupachatelé. Pro tři další osoby obžaloba požadovala zproštění viny.

Panama Papers zůstávají jednou z největších přeshraničních novinářských spoluprací v historii. V povědomí veřejnosti se staly zkratkou pro praní peněz, daňové úniky, finanční machinace a politickou korupci.

Vyšetřování stálo na 11,5 milionu dokumentů, které unikly do německých novin Süddeutsche Zeitung a byly poskytnuty ICIJ. Odhalilo offshorová finanční tajemství světových lídrů a dalších vlivných veřejných osobností a vyvolalo protesty, vládní vyšetřování nebo rezignaci islandského premiéra. Zjištění také vedla k celosvětovým daňovým reformám, navýšení příjmů do státních kas o v přepočtu 31 miliard korun na daních a prudkému poklesu počtu registrací společností v Panamě.

Přečtěte si

Sedm let s Panama Papers: Co se stalo s klíčovými postavami vyšetřování?

V roce 2022 byli oba zakladatelé právní kanceláře Mossack Fonseca, Ramón Fonseca Mora a Jürgen Mossack, zproštěni viny v samostatném obvinění z praní špinavých peněz. Oba jakoukoli účast na nezákonných aktivitách opakovaně popřeli.

„Ačkoli soud tyto obžalované nedohnal k odpovědnosti, trvalý dopad našeho vyšetřování přetrvává,“ uvedl v prohlášení Gerard Ryle, výkonný ředitel ICIJ. „Odhalováním skrytých pravd, což jsme učinili v případě Panama Papers, dodáváme veřejnosti informace, které potřebuje k tomu, aby mohla požadovat odpovědnost a prosazovat reformy.“

Podle Rylea červnové rozhodnutí soudu odhaluje problémy, které se objevují při stíhání finanční kriminality a zneužívání mezer v zákonech. Ve výsledku právě tento druh kriminality nejvíce dopadá na osoby závislé na veřejných službách a pomoci státu. Daňové úniky a praní peněz totiž snižují schopnost vlád poskytovat lidem základní služby, jako je vzdělávání a zdravotní péče, a ve výsledku tak prohlubují nerovnosti ve společnosti.

The post Soud zprostil obviněné v kauze Panama Papers appeared first on investigace.cz.

Je tu pátek a s ním i další #zesvěta, tentokrát ve znamení zatýkání. Pomyslná smyčka se stahuje okolo bývalého ministra financí, tedy toho malajsijského, jenž byl obviněn z nepřiznání majetku skrytého na Britských Panenských ostrovech. Zapomnětlivost se zkrátka nevyplácí, a bývalému ministrovi tak hrozí až 5 let vězení. Zato italský mafián, jenž před rokem utekl díky prostěradlům z vězení, byl opět zatčen a skončil za mřížemi. Se zatýkáním nelenila ani evropská nadnárodní policie, která zadržela organizátory falešných svateb, kteří tyto sňatky zprostředkovávali za účelem nelegální migrace. Naopak v Jordánsku se zatím nezatýkalo, byť tam bylo napadeno nejméně 35 aktivistů a novinářů spywarem Pegasus. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze článků z oblíbené rubriky #zesvěta odebírejte zde.

#1 Europol – rozvraceči manželství

Europol zničil falešnou novomanželskou idylku. Zaměstnanci této instituce totiž zadrželi 15 osob zapojených do sítě organizující fingované uzavírání sňatků. Cíl měli jednoduchý, dostat tímto způsobem do Evropské unie nelegálně migranty. Mezi zatčenými svatebními koordinátory byly i dvě osoby, které jsou považovány za hlavní organizátory 133 falešných svateb. Zadržení verbovali lotyšské a portugalské ženy, aby své falešné ano řekly mužům z Indie a Pákistánu na radnicích po celém Kypru. Zločinecká organizace byla zapojena i do obchodování s lidmi a praní špinavých peněz.

Podrobnosti o falešných obřadech najdete ve zprávě Europolu.

Přečtěte si

Pašeráci lidí profitují z válek, ekonomické krize a klimatických změn

#2 Nepřiznaný majetek bývalého ministra financí 

Malajsijské úřady obvinily bývalého ministra financí Daima Zainuddina a jeho manželku Naimah Khalid z nepřiznání majetku. Obvinění je výsledkem protikorupčního vyšetřování zahájeného v souvislosti s odhalením dokumentů Pandora Papers. Server Malaysiakini, což je mediální partner ICIJ, jehož součástí je také investigace.cz, vypátral vazby manželů na několik společností a trustů na Britských Panenských ostrovech. Oba v nich drží majetek v hodnotě 31 milionů dolarů, v přepočtu 718 611 000 korun českých. Bývalému ministru financí hrozí za nepřiznání majetku až pět let vězení.

Detaily celé kauzy najdete na webu ICIJ. Pokud vás zajímají ukryté majetky bývalých ministrů financí na Britských Panenských ostrovech, připomínáme také náš článek Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš.

#3 Špehování aktivistů a novinářů 

Podle společné investigace serveru Acces Now, kanadské univerzitní laboratoře Citizen Labu a dalších lokálních spolupracovníků byla mezi lety 2019 a 2023 v Jordánsku infikována spywarem Pegasus mobilní zařízení nejméně 35 politických aktivistů, novinářů a právníků zabývajících se lidskými právy. Tento nechvalně známý spyware prodává izraelská společnost NSO Group údajně pouze vládám a údajně z jediného důvodu, a sice aby mohly sledovat zločince a teroristy. Mezi těmi, kteří se stali terčem útoku, jsou i dva jordánští pracovníci organizace Human Rights Watch, dále 16 novinářů včetně dvou jordánských novinářů z projektu OCCRP. Mimoto se ukázalo, že někteří pachatelé, již měli za úkol aktivisty a novináře špionážním programem napadnout, se vydávali za novináře usilující o rozhovor s dotyčným nebo jeho citaci, přičemž do zpráv vkládali škodlivé odkazy. Tímto způsobem si jejich oběti spyware stáhly, přičemž řada z nich byla napadána opakovaně.

Celá zpráva o této investigaci je dostupná na webu Acces now.

Přečtěte si

Šéfka ruského exilového média Meduza o útoku spywarem Pegasus: Dnes napadli mě, zítra napíchnou vás

#4 Mafián dopaden 

Mafián Marco Raduano byl po roce na útěku dopaden na Korsice. Před rokem se mu podařilo utéct z přísně střeženého křídla věznice Nuoro na Sardinii, a to klasickým stylem známým z mnoha dobrodružných filmů. K překonávání překážek použil tradiční metodu zauzlovaných prostěradel. Díky tomu a samozřejmě i kvůli své minulosti se rázem stal jedním z nejhledanějších nebezpečných zločinců. Nyní si už může v klidu opět odpykávat svůj 24letý trest odnětí svobody za nejrůznější trestné činy, včetně zapojení do zločinecké organizace. Raduano byl hlavou klanu Gargano, čile obchodoval s drogami a měl ve svém držení zbraně – netřeba asi dodávat, že nelegálně vlastněné.

O zatčení mafiána informoval také The Guardian.

The post #zesvěta: Europol rozvrací manželství appeared first on investigace.cz.

Podle organizace Tax Justice Network (TJN) přijdou v následujících deseti letech země celého světa o 109 bilionů korun kvůli únikům peněz do daňových rájů. Česká republika takto ztrácí 14 miliard ročně. V loňském roce se přitom členské země Organizace spojených národů (OSN) shodly, že je třeba položit základní stavební kameny mezinárodní dohody týkající se daňových úniků. Na konci tohoto roku by měly státy hlasovat, zda zahájí formální jednání.

V červenci letošního roku vydala organizace Tax Justice Network studii, z níž vyplývá, že kvůli nadnárodním společnostem přicházejí aktuálně země o 6,5 bilionů korun ročně. Co se týče movitých lidí, kteří své bohatství schovávají v offshorech, státy kvůli nim ztrácejí téměř 4 biliony korun ročně. Z České republiky mají v offshorových společnostech majetek například Andrej Babiš nebo podnikatelka Ivana Tykač.

Jak podotýká ekonom Petr Janský, výhody offshorů související s neplacením daní využívají především dvě základní skupiny: „Jsou to nadnárodní společnosti, jejichž velká část využívá daňové ráje k tomu, aby například neplatila korporátní daně v Česku nebo v dalších zemích, v nichž jsou ekonomicky aktivní. Do druhé skupiny patří velmi bohatí lidé, kteří nechtějí platit daně ze svých příjmů. Těm vychází vstříc třeba Švýcarsko.“

Únikem peněz do daňových rájů trpí především chudé země, jež v minulosti neměly žádné slovo v tom, jak budou celosvětová pravidla ohledně daní vypadat. Až 90 % ztrát (více než 9 bilionů korun) sice utrpí státy s vyššími příjmy, částka v bohatší zemi odpovídá zhruba desetině rozpočtu na veřejné zdravotnictví. Chudší země, kde se podobné ztráty pohybují okolo bilionu korun ročně, ale takto přicházejí o více než polovinu svého rozpočtu na zdravotnictví.

Přečtěte si

Můj soused offshorník

Z evropských států kvůli daňovým únikům ročně odtečou celkem téměř dva biliony korun. Třetinu této částky má na svém kontě Francie, pětinu Velká Británie i Německo. Roční deficit České republiky přesahuje 14 miliard korun, Slovensko vykazuje o necelé čtyři miliardy méně. Dohromady tak na Česko a Slovensko připadá 1,5 % daňových ztrát z celé Evropy. 

Potíže s daňovým systémem

Od roku 2013 se celosvětovými pravidly daňové politiky zabývá Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ta v roce 2019 navrhla řešení, jak se daňovým únikům bránit. Jeho součástí bylo zavedení minimální 15% daně, kterou měly všechny společnosti platit ze svých výnosů kdekoli na světě, tedy bez ohledu na to, v jaké zemi oficiálně sídlí. OECD si od tohoto opatření slibovala, že právnické osoby nebudou mít potřebu utíkat do zemí s nejnižšími daňovými sazbami a státy zase nebudou snižovat své sazby, aby tím přilákaly zahraniční investice. Dohoda měla vládám také umožnit, aby danily největší firmy podle toho, kde své zboží prodávají, a nikoli na základě místa oficiálního sídla společnosti.

První část dohody, tedy ta týkající se zdanění zisku společností v jurisdikcích, kde mají tržby, by měla vejít v platnost letos. Druhá část, vztahující se ke globální minimální dani, se odložila na rok 2024. Jakákoli mezinárodní minimální daň z příjmů právnických osob totiž od jednotlivých států vyžaduje, aby tuto sazbu začlenily do svého daňového systému. V roce 2022 vyvstaly komplikace v USA, kde se senátoři nedokázali dohodnout, jakým způsobem daň zavést. V Maďarsku pak 15% minimální daň vyloženě odmítli, neboť slovy maďarského ministra zahraničních věcí Pétera Szijjártóa má „Evropa dostatek problému i bez toho, aby se zaváděla celosvětová minimální daň“.

OSN na scéně

V listopadu 2022 schválila OSN návrh (v originále „resolution“, pozn. red.) padesáti čtyř států reprezentovaných Nigérií, jenž otevřel debatu o novém celosvětovém daňovém systému na tomto fóru. Šlo o záležitost, kterou dosud praktikovaly pouze bohatší státy pod záštitou OECD. Podle Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ) by tento návrh mohl být cestou k opatřením, jež by mohla následně omezit případy, kdy se subjekty vyhýbají daňovým povinnostem. Jde například o zřízení mezinárodního daňového orgánu, jenž by následně mohl stanovit daňové standardy pro všechny země a také by se ujal koordinace při zavádění výše zmíněné celosvětové minimální daně.

Podle právníka Bruce Zagarise, specialisty na celosvětovou daňovou politiku, snahy OSN přiměly OECD, aby se více zapojila do řešení problému. Ačkoli je možné, že OSN získá v ohledech daňové politiky některé pravomoce, úplný přesun agendy k této organizaci by trval roky. „V nejbližší době bude mít OECD nadále hlavní slovo a bude přijímat většinu rozhodnutí, které se daní týkají,“ shrnul Zagaris pro ICIJ.

Přečtěte si

Globální minimální daň v procesu

Zda by byl nový systém účinný, závisí i na podpoře bohatých zemí, jež se snahám o sjednocení daňového systému prozatím bránily. Podle výkonného ředitele Tax Justice Network Alexe Cobhama stojí státy tak jako tak před důležitým rozhodnutím. „Země OSN mají na konci roku na výběr. Buď ztratí budoucnost, budeme-li pokračovat v nastoleném kurzu, nebo se pustí do demokratizace celosvětových daňových pravidel, abychom si mohli udržet veřejné peníze, které potřebujeme pro řešení budoucích výzev,“ prohlásil Cobham.

Nezávislá expertka na dluhy, mezinárodní finanční závazky a lidská práva, keňská profesorka Attiya Waris, vypracovala zprávu obsahující i doporučení, jak by měla OSN při boji s daňovými úniky postupovat. Konkrétně by měla „reformovat celosvětový daňový systém, neprodleně svolat čtvrtou mezinárodní konferenci o financování globálního rozvoje“ a „zahájit jednání o celosvětové daňové úmluvě pod vedením OSN“.

Autorka textu: Kamila Plzáková
Zdroj úvodní fotografie: ČTK / AP / Seth Wenig

The post Biliony korun zmizí v daňových rájích. Do boje s úniky se zapojí OSN appeared first on investigace.cz.

Málokdo drží krok s dobou tak jako zločinci a podvodníci. Jak se dozvíte v dnešním #zesvěta, k podvodům už byla zneužita i generativní umělá inteligence. Mimo to ozřejmíme, čím se poslední dobou na internetu baví mladí lidé a proč se jejich zábava moc nelíbí americké armádě. Nakoukneme ale i do strastí a slastí každodenního života v daňových rájích a poradíme, co dělat, pokud opravdu toužíte po tom zásobovat ruskou armádu.

#1 ScamGPT

Jestliže někdo reaguje opravdu rychle na nejnovější technologické trendy a objevy, jsou to podvodníci a zločinci. Což platí i pro případy velkých jazykových modelů a generativní umělé inteligence. Výzkumníci z bezpečnostní společnosti Sophos totiž varují, že v obchodech Google Play a App Store se objevují aplikace, které předstírají nabídku přístupu ke službě ChatGPT od neziskové organizace OpenAI. Podvodné aplikace nechají uživatele nejprve bezplatně vyzkoušet chatbota, načež od těch málo pozorných začnou vybírat předplatné. Fleecewary, jak se těmto typům zrádného softwaru přezdívá, tahají z méně technicky zdatných obětí nadměrné množství peněz za funkci, která je jinde dostupná zdarma nebo za velmi nízký poplatek. Těží také z toho, že uživatelé ne vždy vědí, jak spravovat své předplatné, a proto si neuvědomují, že i když aplikaci odstraní, jejich pravidelné platby budou u této služby nadále aktivní.

Abyste drželi tempo s nejnovějšími zločineckými trendy, přečtěte si text časopisu Wired.

#2 Rajský život v daňových rájích

Informovat o tom, jak se v daňových rájích daří ulitým penězům, je denním chlebem investigativních novinářů. Přitom se často opomíjí fakt, že při honbě za co nejlépe optimalizovanými daněmi se do daňových rájů nepřesouvají pouze společnosti nebo zisky, ale i lidé. A zatímco v případě peněz novináři zjišťují, co se s nimi v daňových rájích děje, zbohatlíků už se nikdo neptá, jak se jim na nové adrese vede a zda je jejich nový život opravdu rajský. Hodně daňových rájů totiž tvoří maličké státy, které jsou pro běžný život drahé, tamní společenské vyžití je oproti světovým metropolím minimální a třeba z karibských ostrovů je to všude daleko. Nejlépe by tak z pomyslného žebříčku daňových rájů, jenž by ovšem nehodnotil jen výši daně, ale i kvalitu života, vycházely země typu Švýcarska, které je pro bohaté cizince daňově příznivé a zároveň dostatečně velké a dobře propojené s okolními státy.

Pokud vás zajímají další úskalí (daňově) optimálního života, můžete se o nich dočíst v textu Financial Times.

#3 PeníZe nepáchnou

Za pár dnů tomu bude 15 měsíců, co Rusko zahájilo invazi do Ukrajiny. Od té doby se mnoho ruských oligarchů i státních společností ocitlo na všemožných sankčních seznamech, až se může zdát, že tato země je kompletně izolovaná, a je proto nemožné s ní jakkoli obchodovat nebo podporovat její armádní úsilí. Jenže zdání jako obvykle klame. Stačí totiž nedodávat zboží přímo ruskému státu a armádě, ale vzít to přes prostředníky. Pětadvacet evropských společností tak nadále vesele zásobuje ruské ozbrojené síly. Přesněji řečeno zásobují ruské společnosti, na něž se sankce nevztahují, a ty pak přeposílají evropské výrobky armádě. Mezi zmíněnou pětadvacítkou najdeme společnosti z Německa, Francie, Švýcarska, Maďarska, Itálie, Estonska, Litvy, Rakouska, Polska a Slovenska.

O evropských dodavatelích ruské armádě se dočtete v textu Insideru.

#4 Pentagon hunting PRO

Mladí lidé si na internetu našli novou zábavu. V poslední době je stále populárnější vyhledávání tajných dokumentů americké armády na komunikační platformě Discord. Vzniká tím napínavá soutěž mezi hledači a armádou, která se uniklé dokumenty snaží rovněž nalézt, aby je mohla co nejdříve odstranit. Tento druh „zábavy“ se rozmohl letošního dubna uprostřed příprav na ukrajinskou vojenskou protiofenzívu. Na citované sociální síti se tehdy objevilo velké množství dokumentů amerických zpravodajských služeb, a to včetně těch o válce v Ukrajině. Údajný původce úniku, jednadvacetiletý Jack Teixeira z Massachusetts, příslušník zpravodajské jednotky americké Národní letecké gardy, byl brzy poté zatčen. Jak se však záhy ukázalo, tajné materiály zveřejňoval téměř od samého počátku ruské invaze do Ukrajiny, ovšem na uzavřeném serveru, díky čemuž dokumenty unikaly pozornosti jak médií, tak i americké armády. Přesný počet písemností, které se dostaly na internet, je neznámý, únik je přesto považován za jeden z největších za posledních několik let.

Pravidla nové populární online hry se dozvíte buď v textu od Wall Street Journal nebo na ruském serveru Meduza.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

Autor textu a úvodní grafiky: Lukáš Nechvátal

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post #zesvěta: ScamGPT appeared first on investigace.cz.

Švýcarská prokuratura zahájila vyšetřování na základě loňské kauzy Suisse Secrets, v rámci které novináři odhalili, že banka Credit Suisse zavírala nad svými klienty a jejich majetky obě oči. Uniklé dokumenty ukazují, že si v bance zakládali účty kriminálníci a korupčníci z celého světa. Prokuratura ale nechce vyšetřovat banku, nýbrž whistleblowera, tedy člověka, který dokumenty poslal novinářům.

Švýcarsko má jedny z nejpřísnějších zákonů o bankovním tajemství na světě. Článek 47 zákona o bankovnictví z roku 1934 uvádí, že za vyzrazení informací o zákaznících banky třetí osobě může následovat postih až tří let vězení. Výjimku nemají ani novináři, kteří odhalují nekalé praktiky bankovních institucí, a tedy slouží veřejnému zájmu. Například v Česku mohou novináři hranice zákona do určité míry překračovat, pokud tak činí ve veřejném zájmu – například když publikují příjmy veřejně činných osob. 

Z Credit Suisse unikly dokumenty o zhruba 18 tisících bankovních účtech a 30 tisících držitelích účtů, přičemž některé jsou až z roku 1940. Vyšlo tím najevo, že mezi klienty banky byli například alžírský generál obviněný z mučení, děti ázerbájdžánského mocnáře, a dokonce srbský drogový boss známý jako Miša Banana. K zákazníkům Credit Suisse patřila i rodina šéfa egyptské zpravodajské služby, který pro CIA dohlížel na mučení osob podezřelých z terorismu, Itala obviněného z praní špinavých peněz pro nechvalně proslulou mafii ‚Ndrangheta, německého manažera, jenž uplácel nigerijské úředníky za telekomunikační zakázky, nebo jordánského krále Abdalláha II., na jehož osobním kontě se v jeden moment sešly peníze v hodnotě 230 milionů švýcarských franků (přes 5,5 miliardy korun), přestože Jordánsko pobíralo miliardové částky zahraniční pomoci. 

Tyto a jiné podobné dokumenty poskytl anonymní whistleblower německému deníku Süddeutsche Zeitung, který pak na kauze spolupracoval s nadnárodní novinářskou sítí Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) a devětatřiceti dalšími médii. Ve své zprávě jednomu z největších německých médií tenkrát whistleblower uvedl, že „odpovědnost za tuto situaci nenesou banky, ale švýcarský právní systém. Jednoduše řečeno, švýcarští zákonodárci jsou zodpovědní za umožňování finančních zločinů a švýcarský lid má díky přímé demokracii v této zemi moc s tím něco udělat.“

Přečtěte si

Boj proti finanční kriminalitě se komplikuje v Evropě i Americe

Loňská kauza sice zvířila vody jak na mezinárodní úrovni – švýcarské zákony kritizovala například Světová banka nebo Evropská unie –, tak na úrovni švýcarských politických stran, žádný výsledek to ale nepřineslo. Na základě zjištění novinářů německý europoslanec Markus Feber, mluvčí strany EPP (Evropská lidová strana), v Hospodářském a měnovém výboru Evropského parlamentu loni Švýcarsko kritizoval za to, že tamní banky nedostatečně předcházejí praní špinavých peněz a daňovým únikům. „Credit Suisse zřejmě preferuje pohled jinam, místo aby kladl obtížné otázky,“  uvedl s tím, že zákony o bankovním tajemství by nikdy neměly být prostředkem, jak ukrývat nekale nabyté finance. 

Navzdory kritice se švýcarský parlament nakonec rozhodl, že nastavené zákony o bankovním tajemství nebude nijak novelizovat, přestože například omezují svobodu tisku. Rozhodnutí nahrálo do karet Credit Suisse, který podal stížnost k Federálnímu státnímu zastupitelství (MPC), jež následně zahájilo vyšetřování „hospodářské špionáže, porušení obchodního tajemství a porušení bankovního tajemství“. Jestliže vyšetřovatelé whistleblowera identifikují, bude zřejmě čelit obžalobě z hospodářské špionáže.

Vzhledem k tomu, že hospodářská špionáž je ve Švýcarsku považována za politický trestný čin, upozornila MPC, že k jejímu stíhání je třeba povolení Spolkové rady a Spolkového ministerstva spravedlnosti a policie (FDJP). FDJP již údajně souhlas udělilo. 

Ne všichni švýcarští vrcholní politici ale s vývojem událostí souhlasí a článek 47, který de facto umožňuje skrývat i nekale nabyté finance, kritizují. Ženevský zemský rada a funkcionář sociálně demokratické strany Carlo Sommaruga podal na banku trestní oznámení s tím, že „už toho bylo dost“. 

Credit Suisse již loni po zveřejnění kauzy Suisse Leaks veškerá nařčení z ochraňování majetků korupčníků, tunelářů a zločinců z celého světa popřel. 

Podle Josepha Stiglitze, amerického ekonoma a bývalého viceprezidenta Světové banky, jsou přitom uniklé dokumenty jen malým zlomkem toho, jakou klientelu Credit Suisse ve skutečnosti skrývá. „Když pouhý malý výřez ukáže tolik problematických klientů, diktátorů a jejich rodin, válečných zločinců, úředníků a šéfů zpravodajských služeb, zkorumpovaných manažerů, obchodníků s lidmi, problematických hlav států, sankcionovaných podnikatelů a porušovatelů lidských práv – což je skutečná galerie lumpů –, co bychom viděli, kdyby se okno do banky otevřelo dokořán?“ uvedl loni pro OCCRP. 

The post Švýcarská prokuratura nevyšetřuje netransparentní banku, ale whistleblowera appeared first on investigace.cz.

Nová analýza dat z Panama a Pandora Papers ukazuje, že anonymní offshorové firmy nejsou jen problémem Prahy.

Offshorová firma je jedním z nejkontroverznějších finančních nástrojů. Zatímco normální firma má sídlo tam, kde podniká, záměrem offshorových firem je vyhnout se většině právních povinností – jako například vést účetnictví nebo zveřejňovat jméno majitele.

Zásadní problém je totiž v tom, že zatímco zákony pevně respektují hranice jednotlivých zemí, finance a tyto komplikované majetkové struktury hranice nerespektují. Což zejména pro bohaté lidi nabízí možnost výběru, které zákony respektovat budou, a které nikoli. A zdaleka nejde jen o daňové zákony.

Ve velké části případů offshorové firmy totiž neslouží, jak bývá uvedeno v inzerátech, k daňové optimalizaci, nýbrž k anonymizaci – ať už podnikání, nebo reálného vlastníka společnosti. Založit si offshorové finanční schéma je dnes také extrémně jednoduché. Zatímco před zhruba patnácti lety musel člověk, který si chtěl otevřít firmu v Karibiku, do Karibiku reálně odletět, dnes už lze všechno vyřídit online. V tomto směru existuje celý průmysl – od právníků, firem na zakládání firem, až po nastrčené „profesionální“ ředitele nebo bílé koně.

Firmy anonymizované přes offshorové struktury nejsou v České republice zdaleka jen problém v podobě „velkých podnikatelů“ a „nadnárodních kooperací“ z Prahy. To dokazuje analýza dat uniklých dokumentů z projektů Panama Papers a Pandora Papers. Každý bod na mapě je jedna z celkem 299 offshorových společností, jejichž majitel má trvalý pobyt v Česku. Data jsme zanesli do mapy, z níž vyplývá, že velká města (Praha, Brno, Ostrava) jsou přirozeným centrem komplikovaných finančních struktur, nicméně utajovaní majitelé offshorových společností existují i na severozápadě Česka, tedy v oblasti tradičně považované za jednu z těch nejchudších.

V původním datasetu jsme pracovali s detailními informacemi – neboli konkrétními adresami i lidmi. Pro potřeby tohoto textu jsme se ale nakonec rozhodli mapu udělat statickou do úrovně větších obcí. Cílem totiž nebylo ukázat na jednotlivé lidi, kteří se za anonymními offshory skrývají, ale poukázat na to, že tyto offshory jsou problémem, který se týká nás všech, a všichni neseme s tím spojené náklady.

Nejde proto jen o Prahu, ale i o menší obce. Právě malé obce totiž mohou kvůli firmám s majiteli z offshorových destinací přicházet o hodně peněz. A to kvůli zneužívání offshorových struktur v zájmu vyhýbání se daňové povinnosti nebo předražování veřejných zakázek.

Daně

Ekonom Petr Janský rozlišuje dva základní uživatele výhod offshorů ohledně neplacení daní. „Jsou to nadnárodní společnosti, jejichž velká část využívá daňové ráje k tomu, aby například neplatili korporátní daně v Česku nebo v dalších zemích, v nichž jsou ekonomicky aktivní. Do druhé skupiny patří velmi bohatí lidé, kteří nechtějí platit daně ze svých příjmů. Těm vychází vstříc třeba Švýcarsko.“

Podle jeho odhadů mizí v případě velkých nadnárodních společností až 40 % jejich zahraničních zisků v daňových rájích. Tento zisk je pak často vyplácen jako dividendy reálným majitelům nebo odteče do dalších destinací. Země z celého světa tím celkově přicházejí na daňových příjmech o 200–300 miliard dolarů ročně. Tyto peníze pak chybí ve veřejných financích – třeba na provoz škol, opravu silnic nebo finanční pomoc podnikatelům během pandemie.

Veřejné zakázky

Česká republika dlouhodobě vykazuje neschopnost určit, kdo je opravdovým vlastníkem firem, jež získávají veřejné zakázky. Pravděpodobnost, že jsou mezi nimi politici nebo lidé přímo ovlivňující výběr výherce často mnohamilionové státní zakázky, je proto velká. Část výherců totiž nemá transparentní vlastnickou strukturu, jako majitel společnosti pak mnohdy bývá uváděna offshorová firma s neznámým vlastníkem. Podle studie Transparency International z roku 2016 skončilo v anonymních firmách s offshorovou strukturou minimálně 244 miliard korun z veřejných zakázek vysoutěžených mezi lety 2007–2016.

Čeští zákonodárci přijali zákon o evidenci skutečných vlastníků firem až před rokem – zákon začal platit k 1. červnu 2021. Evidence skutečných majitelů společností tady sice existovala už od roku 2018, v podstatě se však jednalo o nevymahatelnou věc. Firmám při nesplnění této povinnosti nehrozila žádná sankce, veřejnost do evidence nemohla nahlížet a vymezení pojmu jako takového bylo nejasné. Samotná evidence nefunguje dobře ani dnes. Není plně přístupná široké veřejnosti a úřady nemají povinnost data v ní uvedená ověřovat.

Ceny nemovitostí

Dalším dopadem anonymního vlastnictví jsou rostoucí ceny nemovitostí – což platí zejména pro větší města jako Praha, Brno nebo pro movitou klientelu přitažlivé Karlovy Vary. Právě nemovitosti se totiž podle Jonathana Millera, odborníka na realitní trh z New Yorku, staly novým globálním platidlem. Velmi bohatí lidé investují do nemovitostí v atraktivních městech po celém světě, aby své peníze uložili bezpečněji než v bance, a navíc s lepším úrokem. Ceny nemovistostí v Česku stabilně rostou, za posledních deset let narostly o 2,3násobek oproti roku 2010.

Odhadnout, kolik bytů v luxusních novostavbách zůstává investičních, tedy prázdných, a fungují jen jako bankovní účet ve tvaru domu, kam se odkládají peníze, je téměř nemožné. Jak uvádí britský novinář Oliver Bullough ve své knize Moneyland, v atraktivních evropských městech může jít až o polovinu nové výstavby s komfortními apartmány.

Tyto nemovitosti pak velmi často kupují zahraniční investoři – v Česku jde mnohdy o zkorumpované politiky ze zemí bývalého Sovětského svazu nebo o lidi z prostředí organizovaného zločinu. Tento typ investorů nadto není zvyklý dodržovat jakákoliv pravidla nebo zákony. Představa, že se po přestěhování do Česka tito lidé změní k lepšímu, je naivní.

Anonymní peníze v politice

Dalším zásadním problémem offshorových firem jsou anonymní peníze proudící do politiky. Známé jsou kauzy panamské firmy sponzorující několikamiliónovým darem politickou stranu Věci veřejné nebo aféra Věslava Michalika, jenž posílal Starostům peníze ze svých kyperských firem spravujících solárních elektrárny. Do tohoto výčtu patří i společnost Hrotano Czech developera Luďka Sekyry, která končí na Kypru a vedle STAN sponzorovala i ODS či TOP 09.

Přestože existují zákony o transparentních účtech politických stran, limitech na kampaně nebo nejrůznější výbory dohlížející na financování stran, většina těchto nástrojů v realitě běžné politiky selhává. A zejména politici by měli vědět, kdo peníze jejich straně dává a co za to bude chtít. Tato obecná nechuť politického spektra zabývat se pozadím finančních darů zaslaným stranám posléze vede k oslabení důvěry v demokratické procesy.

The post Můj soused offshorník appeared first on investigace.cz.

Česká republika je mezi ruskou smetánkou už několik let velice populární. A víte, pro koho je taky populární? Pro ruské peníze. Jenže s majetky ruských oligarchů to není úplně jednoduché. Dostopovat je není jen tak. Když si totiž poctivě nakradete miliardy dolarů, za které si nakoupíte luxusní nemovitosti po celém světě, jachty o velikosti fotbalových hřišť, šperky, kožichy, obleky, či drahokamy, svou rodinu pošlete žít na západ a žijete svůj život v pro většinu populace nepředstavitelném luxusu a blahobytu, tak se své životní úrovně nechcete jen tak snadno vzdát. A jestli ruští oligarchové něco opravdu umí, je to využívání výhod moderního globálního světa a skrývání svého majetku. Jak to dělají? A jakou roli v tom hraje Česko? Dozvíte se ve videu.

Autor videa: Lukáš Nechvátal
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Video vzniklo za finanční podpory Thomson Foundation.

The post VIDEO: Jak Rusové skrývají své majetky a perou peníze přes Česko appeared first on investigace.cz.