Ani nový britský zákon, jenž má odhalit skutečné zahraniční vlastníky majetku na britském území, nedokáže opravdové majitele kompletně odkrýt. Ukázala to nová investigace OCCRP, která zkoumala, zda rodina ázerbájdžánského autoritářského prezidenta Ilhama Alijeva stále skrývá svůj britský majetek za offshorovými společnostmi navzdory novému zákonu. Zato v Česku Alijevovi blízcí i ázerbájdžánská elita zcela otevřeně vlastní firmy a nemovitosti. Majetek tu má například prezidentův tchán, úředník ministerstva daní, nebo bratr šéfa prezidentovy ochranky. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Investice ze zemí, jako je Ázerbájdžán, mohou být problematické. Nikdy totiž není jasné, odkud lidé napojení na tamní politiku a s průměrným platem kolem čtyřiceti tisíc korun měsíčně berou velké peníze. Režim zároveň potlačuje lidská práva, pronásleduje opozici i novináře a na bohatství plynoucí z těžby ropy dosáhne jen pár vyvolených. Prominenti si navíc nejsou jistí, jak dlouho tato situace vydrží a jestli neupadnou v nemilost, proto se snaží své majetky ukrýt v zahraničí.

Přečtěte si

Zatímco v Karabachu umírali civilisté, Ázerbájdžán blokoval pomoc Červeného kříže

Nová britská legislativa zavedená po ruské invazi do Ukrajiny v roce 2022 měla za cíl odhalit tajné zahraniční vlastnictví majetku na britském území a ztížit jeho skrývání za offshorovými strukturami. Zákon o hospodářské kriminalitě (Economic Crime and Corporate Transparency Act, zkráceně ECTE Act) vyžaduje, aby zahraniční subjekty, jež vlastní či kupují britský majetek, zveřejnily své skutečné vlastníky ve zvláštním registru. Díky tomu by mělo být nalezení majitele jakékoli nemovitosti otázkou jednoduchého prohledání online databáze.

Reportéři OCCRP v roce 2021 odhalili, že rodina dlouholetého ázerbájdžánského autoritářského prezidenta vlastní v Londýně dvacet tři nemovitostí v hodnotě 700 milionů dolarů (přes 17 miliard korun), a to přes offshorové společnosti. Nemovitosti, jež Alijevovi blízcí koupili, přitom patřily desítkám offshorových společností, které to skrývaly před kontrolou úřadů. Pouze díky úniku dat s názvem Pandora Papers se podařilo tyto nemovitosti s Alijevovými spojit.

Novináři společně s výzkumníky z Transparency International UK nyní zjišťovali, zda nový registr dokáže odhalit, jestli rodině ázerbájdžánského prezidenta Alijeva stále patří rozsáhlé portfolio londýnských nemovitostí. Prozkoumali tak dvacet tři nemovitostí, kterými rodina Alijevových disponovala k roku 2021, kdy OCCRP jejich vlastnictví objevila. Nový registr by měl poskytnout informace o konkrétních osobách, jež stojí za anonymními offshorovými společnostmi, kterým nemovitosti patří.

Přečtěte si

Další krvavý plyn: Česko chce nahradit ruský plyn ázerbájdžánským, Alijevův režim mezitím vězní stovky svých odpůrců

Do jisté míry to tak fungovalo – nově dostupná data ukázala, že prezidentovy dcery Lejla a Arzu Alijevovy jsou majitelkami šesti luxusních bytů v Londýně naproti Hyde Parku. V dalších šesti případech byli již uvedeni noví vlastníci, což naznačuje, že prezidentovy dcery nemovitosti prodaly. Nicméně v registru nelze dohledat vlastnictví dalších deseti nemovitostí, jež rodina získala za 160 milionů dolarů (téměř čtyři miliardy korun). Tyto nemovitosti byly totiž přesunuty do offshorového trustu, přičemž trustové struktury v současnosti nepodléhají britské veřejné kontrole.

Ačkoli není možné s jistotou tvrdit, kdo z trustu těží, existují náznaky, že nemovitosti zůstávají spojeny s rodinou Alijevových. U devíti z nich je v registru uvedena stejná osoba, která offshorové společnosti, v jejichž vlastnictví nemovitosti jsou, „významně ovlivňuje nebo kontroluje“. Jde o Mira Pašajeva, bratrance manželky prezidenta Ilhama Alijeva, jenž je úzce spjat s rodinnými obchodními zájmy. Jeho jméno se v souvislosti s nemovitostmi ve Spojeném království objevilo již dříve, a to v říjnu 2014, kdy se stal ředitelem společnosti spravující honosný dům Lejly Alijevy na Speakers Corner.

Alijevovi v Česku

Rodina Ilhama Alijeva a její okolí měla majetek i v České republice. Dcera Arzu Alijeva vlastnila skrze českou firmu ZODIAC Immobilienbesitz vilu v Karlových Varech v hodnotě milionu eur (25 milionů korun). V roce 2013 však firma změnila majitele – stal se jím Machir Rafijev, což je ázerbájdžánský vysoce postavený úředník na ministerstvu daní, který byl v minulosti akcionářem AtaBank, bankovní dceřiné společnosti AtaHolding napojené na sestry Alijevovy.

Arzu Alijeva ovšem nebyla jediná z rodiny, kdo na českém území vlastnil majetek. Její dědeček z matčiny strany Arif Pašajev je dodnes majitelem společnosti RETRO-Inter se sídlem v Praze. Firma má v Karlových Varech řadu nemovitostí včetně pětihvězdičkového hotelu Retro Riverside a luxusní vily v nedaleké obci Mezirolí.

Přečtěte si

Ázerbájdžánská enkláva v Česku

Šéf ochranky 

Dalším vlastníkem nemovitostí v České republice je bratr muže, kterému prezident Alijev dlouhá léta velmi důvěřuje. Jde o šéfa jeho ochranky Bajlara Ejjubova, jehož rodina rovněž disponuje rozsáhlým majetkem. Offshorové společnosti vlastněné jeho manželkou a dcerou utratily 114 milionů dolarů (v přepočtu zhruba 2,7 miliardy korun českých) za nemovitosti ve Spojeném království. Rodina včetně samotného Ejjubova také vlastní nemovitosti v Dubaji za více než 46 milionů dolarů, tedy přes miliardu korun. Zdroj tohoto bohatství zůstává záhadou, neboť šéf ochranky více než 30 let údajně pobírá pouze státní plat. Podle ázerbájdžánského investigativního webu Mikroskop jeho oficiální roční příjem od roku 2020 nikdy nepřesáhl 22 000 dolarů, tedy kolem 535 000 korun.

Ejjubův bratr Rafik Hasanov vlastní společnosti v Dubaji a v České republice v hodnotě nejméně 51 milionů dolarů (1,2 miliardy korun). V tuzemsku má například golfový resort Cihelny u Karlových Varů a v roce 2016 koupil luxusní hotel President v Praze. V roce 2019 Ilham Alijev ocenil jeho podnikatelské aktivity medailí pokroku, a to na základě prezidentského dekretu o „Ocenění zasloužilých osob v oblasti podnikatelské činnosti a obchodu“.

Podle webu Mikroskop popisuje Hasanova jeho okolí jako velmi bohatého podnikatele. Reportéři ale nenašli žádné záznamy, které by ukazovaly, že by vlastnil jakoukoli společnost před rokem 2011. V tomto roce totiž koupil pražský Hotel u krále Karla a v následujících letech začal značně bohatnout.

Přečtěte si

Ázerbájdžánci u českého moře: Jednou jako byznys, podruhé jako vstupenka

Ázerbájdžánská elita 

Podle zjištění investigace.cz podnikali od roku 2003 v České republice také bratři Adil a Allahverdi Alijevovi. Adil je od roku 2005 členem ázerbájdžánského parlamentu a rovněž předsedou federace kickboxerů a zápasníků Muay-Thai. Ázerbájdžánští poslanci přitom nesmějí podnikat, což sdělil investigaci.cz v článku z roku 2015 Vasif Movsumov, ředitel Protikorupční nadace, nevládní organizace se sídlem v hlavním městě Baku. „Zákon zakazuje veškerou obchodní aktivitu poslanců – nezáleží na tom, jestli doma nebo v zahraničí.“

Bratři se z České republiky již stáhli. Adil Alijev byl do roku 2013 společníkem ve firmě WEST END CENTRE, které patří dům v Karlových Varech. Jeho bratr Allahverdi byl v této firmě společníkem od roku 2016, přičemž v roce 2023 podíl převedl na svého syna Ruslana spolu se svou další firmou, přes kterou vlastní v Karlových Varech jinou nemovitost.

Dalšími významnými investory byl poslanec Javanšir Pašazade a jeho bratr Allahšukur. Posledně jmenovaný je islámský šejch, kavkazský velký muftí a předseda Náboženské rady Kavkazu, který se v roce 2009 umístil v žebříčku pěti set nejvlivnějších muslimských osobností světa. Podle informací z obchodního rejstříku vlastnili bratři přes společnost Aynur KV bytový komplex v centru Karlových Varů. Javanšir Pašazade však redakci investigace.cz v roce 2015 popřel vlastnictví jakýchkoli českých firem. Společnost zanikla v roce 2018.

Přečtěte si

Ázerbájdžánci u českého moře: Takový normální podnikatel

Redakce investigace.cz přinesla v roce 2021 sérii článků věnovaných jižním Čechám, oblíbenému místu pobytu i aktivit ázerbájdžánských podnikatelů. V Českých Budějovicích sídlila například firma patřící Zamiře Hadžijevě, Ázerbájdžánce žijící v Londýně, a její dceři Lejle. Hadžijeva je manželkou bývalého ředitele Mezinárodní ázerbájdžánské banky (International Bank of Azerbaijan), jenž si momentálně odpykává patnáctiletý trest odnětí svobody za podvody a zpronevěru. Podle rozsudku banku tuneloval. Jeho žena Zamira mezitím utrácela za luxusní zboží a platila i kreditkami vystavenými touto bankou. Jen v londýnském obchodním domě Harrods utratila za deset let šestnáct milionů liber, což je v přepočtu téměř 479 milionů korun.

BBC minulý rok informovala o tom, že Zamira byla nucena vrátit svůj majetek v Británii, a to na základě příkazu k zabavení nevysvětlitelného majetku. Musela se vzdát svého golfového klubu v Berkshire a domu v Knightsbridge v hodnotě 14 milionů liber (zhruba 419 milionů korun).

Její česká firma LECO-CB, kterou založila v roce 2008, zanikla předminulý rok. Nikdy přitom nebylo jasné, čím se tato firma v Česku zabývá. Elchin Kazimov, jednatel jiné ázerbájdžánské společnosti sídlící na stejné adrese jako LECO-CB, investigaci.cz v roce 2021 řekl, že Hadžijevu nezná a o její firmě nic neví. Podle účetních závěrek, vedených jen do roku 2014, to vypadá, že LECO-CB byla spící firmou, tedy negenerovala žádné zisky ani neprovozovala činnost. Tomu nasvědčuje i fakt, že jednatelem byl Rufat Imamverdijev, jenž zemřel v roce 2015. Dodnes je však zapsán ve dvou českých firmách jako společník nebo jednatel. Elchin Kazimov, který je v jedné z těchto firem společníkem, investigaci.cz sdělil, že jde o rodinný podnik.

Kazimov byl také jednou z hlavních postav série o ázerbájdžánském podnikání v jižních Čechách. Podnikatel je podle ázerbájdžánských médií zakladatelem tuzemské ázerbájdžánské komunity. Má dobré kontakty – zná se třeba s jihočeským podnikatelem a členem ODS Pavlem Dlouhým, do Ázerbájdžánu vozil také delegace v čele se senátorem a starostou Hluboké nad Vltavou Tomášem Jirsou.

Podnikatel Kazimov již v roce 2008 figuroval hned ve třech českých firmách spolu se svými krajany napojenými na ázerbájdžánskou vládu, ať už skrze stavební společnost, ropný byznys, nebo Mezinárodní ázerbájdžánskou banku. V jižních Čechách rovněž zastupoval zájmy Jumy Ahmadzady, což je zeť šéfa Mezinárodní ázerbájdžánské banky a syn ředitele ázerbájdžánské státní společnosti. Jak v roce 2020 popsali novináři OCCRP, Ahmadzada žil od roku 2008 v luxusním londýnským bytě vlastněném fiktivní společností Vermex, která obdržela pár měsíců před koupí tohoto apartmánu několik milionů dolarů za konzultační činnost od tureckého podnikatele, jehož firma získala zakázku na stavbu největší ázerbájdžánské přehrady. Zakázku vypsala státní společnost řízená Jumovým otcem Ahmadem Ahmadzadou. Vermex pak koupila další dva sousední byty, jež mohl Juma rekonstruovat podle libosti.

Elchin Kazimov v minulosti figuroval celkem v jedenácti ázerbájdžánských nebo česko-ázerbájdžánských firmách. Dnes má v obchodním rejstříku pouze dva aktuální záznamy – je členem vedení Evropsko-Ázerbájdžánské obchodní komory, kterou založil v roce 2017 spolu s českým podnikatelem Davidem Snášelem. Dále je společníkem firmy AgriBioTech CZ. Není jasné, čím se tato firma v Česku zabývá, od roku 2015 totiž nezveřejňuje účetní závěrky.

Přečtěte si

Ázerbájdžánská digitální diktatura

The post Ázerbájdžánské nemovitosti zůstávají ve Velké Británii skryty navzdory novému zákonu. V Česku vlastní majetek ázerbájdžánský úředník ministerstva daní nebo bratr šéfa ochranky prezidenta Alijeva appeared first on investigace.cz.

Ázerbájdžánští investoři si oblíbili jižní Čechy. Jedním z nich je i Ali Asgarov, protřelý podnikatel, který se chlubí hodinkami od ruského prezidenta Putina a nemá problém investovat do svých vysněných podnikatelských plánů stovky milionů korun. Jeden z nich zahrnoval dva hotely s restauracemi v Českém Krumlově a třetí ve Frymburku, městečku na břehu lipenské vodní nádrže. Jenže se zdá, že podnikání v Česku není tak růžové, jak by si movití Ázerbájdžánci představovali. 

„Kamarád z Ázerbájdžánu, který žije v Českých Budějovicích, mě vzal na výlet do jižních Čech,“ popisuje v PR článku pro jihočeský časopis Barbar Ázerbájdžánec Ali Asgarov. „Cestou jsme se zastavili na oběd ve Frymburku v rodinném hotelu Kupec. Když jsem z hotelové terasy uviděl krásný výhled na jezero, řekl jsem kamarádovi: ‚Zeptej se majitelů, jestli by hotel neprodali.‘“ Nejdříve o tom nechtěli ani slyšet, pak ale jako zázrakem obrátili. Co přesně donutilo majitele změnit názor, se nám nepodařilo zjistit, mohla v tom ale hrát roli nabízená částka. Hotel měl podle odhadů cenu maximálně 20 milionů, Asgarov za něj dal více než 50 milionů. 

Podle starosty Frymburku Ota Řezáče by se Asgarovova filosofie dala popsat jednoduše: „Když to nejde, nasypu na to peníze. Když to nejde ani potom, nasypu na to ještě víc peněz.“ Zmiňovaným kamarádem nebyl nikdo jiný než nám již známý Elchin Kazimov, který potvrzuje, že je Asgarovovým přítelem, ale „na papíře“ nemá s jeho podnikáním nic společného. 

Ta nejdůležitější zjištění ze série Ázerbájdžánci u českého moře ve videu na YouTube:

V již zmiňovaném rozhovoru Ali Asgarov popisuje i svou podnikatelskou kariéru. Po studiích v Moskvě začal v Rusku budovat kariéru, poté založil stavební firmu, která se v roce 2008 z Ruska přesunula do Dubaje a Istanbulu. Ačkoli mu podle jeho slov v Rusku nabízeli vysoké politické posty, nikdy je nepřijal. Hodinkami od Vladimira Putina se ale chlubí velmi rád, což potvrdilo několik svědků. 

Podle našich zdrojů z Ázerbájdžánu byl Ali Asgarov v roce 2010 vyšetřován ve spojitosti s kauzou ministerstva školství Baškortostánu (ruská republika na jihu země u hranic s Kazachstánem). Z vyšetřování vyšlo najevo, že ministerstvo tehdy zadávalo předražené zakázky, čímž státní pokladna přišla až o miliardu rublů. Tato částka tenkrát odpovídala zhruba 650 milionům korun. Jakmile se vyšetřování zaměřilo na stavební firmu Ufastroyinvest LLC, jež v roce 2008 získala bez výběrového řízení kontrakt na stavbu školy ve vesnici Jaroslavka, podle expertů až o milion rublů dražší než odpovídal odhad, ředitel firmy Asgarov se údajně pokusil podplatit vyšetřovatele, aby od vyšetřování upustili. Ve facebookovém příspěvku ze série o významných obyvatelích Baku z roku 2008 je Asgarov přitom popisován jako držitel Baškotorstánského čestného diplomu a vychvalován za dvanáctileté budování převážně infrastrukturních staveb – škol, školek nebo domu kultury. 

Ázerbájdžánci u českého moře: Jednou jako byznys, podruhé jako vstupenka

Samotný PR rozhovor v časopisu Barbar vznikl jako nálepka na Asgarovovu poškozenou pověst kvůli novinovému článku, který vyšel v deníku MF Dnes v říjnu 2017 a popisoval ho jako muže vyšetřovaného za korupci. Nápravu zjednal David Snášel, český podnikatel a zakladatel Evropsko-Ázerbájdžánské obchodní komory, prý se jednalo o pouhou shodu jmen mezi pravým korupčníkem a ázerbájdžánským podnikatelem. Snášel dal investigaci.cz zároveň nahlédnout pod pokličku Asgarovovy motivace, jež stála za nákupem nemovitostí na jihu Čech za stovky milionů korun. „Jsou to projekty na důchod, on vydělal tolik peněz, že mu bylo jedno, jestli ty restaurace budou fungovat. On si prostě hrál. Jenže lidi mu házeli klacky pod nohy, tak zase odjel.“ 

Projekty na důchod

Ali Asgarov koupil skrze firmu AA Investment Group, s. r. o., kterou vlastní společně s manželkou, hotel ve Frymburku od rodiny Kupců v roce 2015. V průběhu následujícího roku pak skoupil i okolní pozemky s chatkami. Následně začala ve frymburském hotelu Leyla, nyní už přejmenovaném podle Asgarovovy nejmladší dcerky, velkolepá rekonstrukce – lustry ze zlata, angažování špičkových kuchařů, velké plány. Hotel měl otevřeno od roku 2017 po dvě sezóny, tedy zhruba rok a půl, posléze zavřel zřejmě kvůli nízké návštěvnosti. V roce 2020 měl po dobu několika letních měsíců, kdy to bylo kvůli koronavirové pandemii možné, opět otevřeno. Tentokrát ale už ne pod vedením Asgarova. Hotel nyní provozuje firma Y – NAF GROUP, kterou vlastní člověk, který podnikal například s šéfem největší ázerbájdžánské státní ropné firmy Socar. 

Ve Frymburku, jenž zkušeného ázerbájdžánského podnikatele očividně nadchnul, si zpočátku snažil vypěstovat co nejlepší pověst – a neváhal do ní investovat i značné sumy. Na své vlastní náklady například opravil malou městskou plážičku, nacházející se kousek od hotelu Leyla, zrekonstruoval veřejné parkoviště před hotelem, finančně podporoval i mateřskou školku. 

„Pan Asgarov se tu jednoho dne objevil a přišel se představit na radnici,“ popisuje podnikatelské počátky Ázerbájdžánce ve Frymburku starosta Oto Řezáč. „Vyprávěl, že se mu Frymburk líbí a že zrekonstruuje nemovitost, kterou si koupil – bývalý hotel Kupec. Od soukromých majitelů vykoupil i okolní pozemky, včetně těch chatiček, a vytvořil tak jeden celek, což se jevilo jako smysluplné. Frymburk má nakročeno být lázeňské město, na což chtěl pan Asgarov navázat a provozovat tu kromě hotelu i wellness.“

Podobně jako u ostatních ázerbájdžánských velkolepých plánů na březích lipenské přehrady, o nichž jsme přinesli informace v této sérii tematických článků, to však zatím vypadá, že skutek jaksi utek i ve Frymburku. „Měl jsem od pana Asgarova velká očekávání, taková investice by naše městečko zase někam posunula, zkvalitnila, vytvořila by se pracovní místa, atraktivní by se stala i jiná část Frymburku než jenom náměstí. Zahraniční kuchyně by zase zpestřila nabídku…,“ vypočítává starosta důvody, proč Asgarovovy záměry víceméně vítal. „Jenže to všechno zůstalo jen u velkých plánů. Mám pocit, že moc nevážil slova, že těch slibů, které dal, bylo opravdu hodně, ale všechny se nějak vytratily do ztracena. Vlastně mě to ani moc nepřekvapuje, za těch 23 let, co starostuji, jsem tady zažil hodně zahraničních investorů, kteří vymýšleli kde co, a nic z toho nakonec nebylo,“ uzavírá Řezáč. 

Na rozčarování lze narazit i u bývalých Asgarovových zaměstnanců. Pod podmínkou anonymity nemluví o svém šéfovi příliš s láskou, ačkoli se shodují, že co se týče peněz, nemohli si stěžovat. Jejich názory lze shrnout těmito větami: „Byl to hrozný člověk, myslel si, že když má peníze, může lidem šlapat po krku. Na svoje zaměstnance křičel, házel po nich věcmi.“ Asgarovův podnik dokonce opouštěly kvůli sexuálnímu nátlaku jeho zaměstnankyně. „Když odešla kolegyně, protože se k ní choval nevhodně, nevěřila jsem tomu. Ale pak mi začal nabízet peníze za sex a nakonec vyhrožovat, tak jsem také odešla,“ vypráví jedna z nich. 

Mimo hotel Leyla Asgarov vlastní ve Frymburku ještě rodinný domek, klasickou řadovku na dohled od hotelu. Na zvonku stojí jméno jednoho z bývalých zaměstnanců hotelu, jinak se ale nemovitost zdá být úplně opuštěná. „Tady bývalo ubytování pro zaměstnance Leyly,“ vysvětlují sousedky, sedící na protější zahradě. „Teď už tu ale nikdo nebydlí.“ Na omítce se tak skví i doposud nepřemalovaný název firmy starosty Frymburka, který Asgarovovi dům prodal.

V roce 2017 Ali Asgarov koupil od soukromníků ještě dvě budovy v Českém Krumlově, jednu opět skrze firmu AA Investment Group, druhou jako společné jmění manželů Asgarovových. Plánovaná restaurace Leyla, z jejíž zahrádky by se hostům naskytl krásný výhled na řeku a krumlovský zámek, ale nikdy neotevřela. Na dveřích visí cedulka o rekonstrukci, podle několika zdrojů měl Asgarov problémy s krumlovskými památkáři. Ti se ale do médií nesmějí vyjadřovat a tisková mluvčí Krumlova Petra Nestávalová jen konstatovala, že k probíhajícímu správnímu řízení nemůže město poskytovat informace.

Další krumlovský objekt, hotel Leylaria, jenž stojí v malebné uličce pouze pár kroků od zmíněné restaurace, zřejmě fungoval dobře. Nyní jej ale hodlá provozovat pronajímatel, který podle svých slov „jen čeká, kdy skončí korona“. Místní podnikatelé nám pak osvětlili i další investice, jež Asgarov v turistické destinaci plánoval, žádné se ale neuskutečnily. „Už rok nebyl v Krumlově viděn,“ popisuje jeden z místních, „nechal tady přes 100 milionů a zmizel, zájemci o náš dům vycouvali, nevíme proč. Nikomu se ale o tom nechce moc mluvit.“

Jak už tomu na malém městě bývá, rozvířila přítomnost hlučného a excentrického Ázerbájdžánce nejrůznější řeči. Když se například investigace.cz snažila vypátrat, kde se Asagrov momentálně nachází, z několika zdrojů zaznělo, že zemřel nebo byl zabit. Před více než rokem a půl totiž z Česka zmizel. Jeho přítel Elchin Kazimov nám vysvětlil, že podnikatel odjel, jakmile zjistil, že země uzavírají hranice kvůli koronavirové pandemii, nechtěl zůstat odříznutý v Česku a daleko od rodiny. Podle ostatních zdrojů ale Asgarov odjel o něco dříve a podniky opustil kvůli svému hlubokému rozčarování a nechuti pokračovat v projektech. „Říkal, že jsou Češi hloupí, že si neváží toho, co pro ně udělal. Už ho to tady nebavilo,“ vypráví bývalí zaměstnanci. 

„To není pravda, takový on není, že by se urazil a odjel,“ nedá na přítele dopustit Kazimov. „Brzy se vrátí a rád se s vámi sejde,“ vysvětloval při našem dubnovém setkání. Příjezd Asgarova se ale neustále odkládá, na sms zprávy nereaguje a na dotazy investigace.cz zaslané skrze bývalého jednatele firmy AA Investment Group Jaromíra Krále, který figuruje i v jiných ázerbájdžánských firmách na jihu Čech, nestihl údajně kvůli svému zdravotnímu stavu odpovědět. 

Autorka textu: Zuzana Šotová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Ázerbájdžánci u českého moře: Velké plány pana Asgarova appeared first on investigace.cz.

Ázerbájdžánským investorům se zalíbily jižní Čechy. Vlastní tam parcely, které leží ladem, a jinde plánují velkolepé výstavby, ty se však zasekly někde mezi plány a realizací. Přes firmy a nemovitosti v Česku se přitom dají ulívat a přelévat peníze nebo díky nim získat vstup do schengenského prostoru. Kdo stojí za penězi, jež tečou na český jih, a kdo jsou majitelé firem, které kousek od českobudějovického náměstí poklidně spí? Provedeme vás několika příběhy, které vyvstávají ze složitého klubka kontaktů a rodinných vazeb.

V propletenci firem s ázerskými a českými vlastníky, které téměř všechny sídlí na stejné adrese a v jejichž registračních dokumentech se střídají ta samá jména, figurují osoby napojené na ázerbájdžánskou vládu a tamní státní firmy, ale i naprosto nedohledatelní podnikatelé. Kromě známých destinací, jako je Lipno nebo České Budějovice, je pro náš příběh důležitý rychle rostoucí satelit na kopci nad Českými Budějovicemi – Hlincová Hora, Kodetka.

Ázerbájdžánci u českého moře ve videu na YouTube:

Geneze ázerbájdžánské story v jižních Čechách sahá do roku 2000, kdy se v Českých Budějovicích registruje firma AKAR-CB, s. r. o., kterou s českým partnerem zakládá člen vlivné ázerbájdžánské rodiny Imamverdijevů. Firma sídlí na Kodetce, kde také později kupuje stavební parcelu. To už ale v jejím vedení vystupují další dva členové rodiny – Rufat, bývalý šéf pobočky ázerské banky v Londýně, a Kamila. Rufat je zároveň jednatelem českobudějovické firmy LECO-CB, s. r. o., jejíž ázerbájdžánská majitelka je momentálně v hledáčku britských finančních úřadů. Podobně zarostlá vedlejší parcela na Kodetce zase patří jiné ázerbájdžánské společnosti – ALPS, s. r. o., která plánuje výstavbu u Lipna. Firmu vlastní Ázerbájdžánec žijící v Londýně, jehož otec ještě nedávno příslušel k vládním elitám země. 

Dvě z těchto firem pak spojuje tajemný podnikatel ázerbájdžánského původu Elchin Kazimov, o jehož osudu a kontaktech jsme psali v minulém díle ázerbájdžánské série.

Ázerbájdžánci u českého moře: Takový normální podnikatel

Příběh pokračuje na začátku roku 2008, kdy se v Českých Budějovicích zaregistrovaly další tři ázerbájdžánské firmy. Všechny mají společné jednatele – rodinu Mirošničenkových. Igor, Jurij a Viktorija Mirošničenko navíc vlastní firmu KIBUL, s. r. o, která rovněž sídlí na zmiňované Kodetce. V domě ukrytém ve slepé ulici za vzrostlou jabloní se kromě této rodinné firmy vystřídalo od roku 1996 několik ázerbájdžánských společností. Sídlila tam i jedna z trojice firem založených v roce 2008 – LECO-CB. Mirošničenkovi byli také jedni z prvních kontaktů Kazimova v Česku. Rodina původem z Ukrajiny podle sousedů v domě nadále bydlí, avšak hledat jejich jména či názvy firem na zvoncích je zbytečné, nejsou tam.

Nákupná maniačka

Českobudějovická firma LECO-CB, s. r. o., patří Zamiře Hadžijevě, Ázerbájdžánce také žijící v Londýně, a její dceři Leyle. Hadžijeva je manželkou bývalého ředitele Mezinárodní ázerbájdžánské banky (International Bank of Azerbaijan) Džahangira Hadžijeva, který si ve své kavkazské vlasti momentálně odpykává 15letý trest odnětí svobody za rozsáhlé podvody a zpronevěru. Hadžijev tvrdí, že je obětním beránkem a naprosto nevinný. Podle rozsudku ale v průběhu svého mnohaletého působení v čele citované banky prováděl její tunelování. Bance, z větší části vlastněné ázerbájdžánským státem, předsedal od roku 2001 do roku 2015, kdy ze zdravotních důvodů odstoupil. V oficiálním prohlášení ázerbájdžánského ministerstva financí stojí, že „mezi lety 2009–2015 tato banka poskytla nezákonné půjčky ve výši několika miliard dolarů“, přičemž Hadžijev z banky údajně vyvedl v přepočtu zhruba 133 miliard korun. Finance zamířily na několik zahraničních účtů, většinou vlastněných anonymními offshorovými firmami. Hadžijev byl odsouzen v roce 2016. V kauze mu podle všeho příliš nepomohla ani vášeň jeho manželky Zamiry Hadžijevy pro nakupování luxusního zboží. Zamira totiž platila i kreditkami vystavenými právě Mezinárodní bankou. Její utrácení – ať už za šperky, tryskáč, golfové hřiště, či parádní byt – zaujalo i britské finanční kontrolory, kteří ji v roce 2018 požádali o objasnění původu jejího a manželova majetku. Hadžijeva se proti příkazu odvolala, ovšem neúspěšně, a britská vláda tak nadále drží její majetky zmrazené.

Že z ázerbájdžánské Mezinárodní banky odtékaly peníze, popsal už projekt OCCRP Ázerbájdžánský laundromat, jehož součástí byla i investigace.cz. Peníze se praly přes britské firmy a mířily na úplatky nebo nákupy nemovitostí. 

Jak Ázerbájdžán korumpoval evropské politiky

Co firma LECO-CB v Česku dělá, zůstává záhadou. Elchin Kazimov, jednatel jiné ázerbájdžánské společnosti sídlící na stejné adrese, tvrdí, že Hadžijevu nezná a o její firmě nic neví. Podle účetních závěrek, vedených jen do roku 2014, můžeme spekulovat, že LECO-CB spí neboli negeneruje žádné zisky ani činnost. Tomu nasvědčuje i fakt, že jednatelem firmy je již 6 let mrtvý Rufat Imamverdijev. 

Důvodem, proč LECO-CB v Česku před lety vznikla a od té doby se nic neděje, může být i fakt, že cizinci ze zemí mimo schengenský prostor tady v minulosti zakládali firmy s cílem snazšího získání trvalého pobytu a s tím spojeného jednoduššího cestování mezi evropskými státy, které volný pohyb osob umožňují. 

Rodinný byznys

Rufat Imamverdijev působil mimo LECO-CB jako společník nebo jednatel i v jiných českobudějovických firmách. Povoláním byl vedoucí Mezinárodní ázerbájdžánské banky v Londýně (International Bank of Azerbaijan) a tuto funkci vykonával třináct let až do své smrti v dubnu 2015. V bance tedy pracoval ve stejné době jako již zmíněný Džahangir Hadžijev. Podle komentáře na svém facebookovém profilu zemřel na zástavu srdce, ázerbájdžánskými médii ovšem kolovala informace, že spáchal sebevraždu, protože si pod jeho jménem Hadžijev půjčil peníze, které pak nesplácel.

Rufat Imamverdijev se svou příbuznou Kamilou nakonec převzali firmu AKAR-CB, s. r. o., které momentálně patří stavební parcela na Kodetce. Stejně jako v případě LECO-CB ale není jasné, co tato firma v Česku dělá. Nám již známý Elchin Kazimov, jenž byl v AKAR-CB do února 2018 společníkem a jednatelem, investigaci.cz pouze sdělil, že jde o rodinný podnik. Údajně jej opustil kvůli rozvodu. V roce 2015 zesnulý Rufat Imamverdijev také nadále zůstává majitelem bytu v Hluboké nad Vltavou, kde žije příbuzná Kamila. 

Loď, která nevyplula 

Vedle vysokým plevelem zarostlé parcely v majetku AKAR-CB se z kopce nad Českými Budějovicemi svažuje ještě jeden podobně zaplevelený pozemek, což mezi okolními novými domy s upravenými zahradami působí minimálně zvláštně. Majitelem svahu je firma ALPS, s. r. o., která patří Ázerbájdžánci rovněž žijícímu v Londýně. Parcela je momentálně na prodej za více než 9 milionů korun s doporučením na výstavbu řadových domků. Její majitel se jmenuje Juma Ahmadzada, syn dnes již bývalého vládního zmocněnce pro vodní hospodářství. Z oficiálního prohlášení prezidenta Ázerbájdžánu Ilhama Alijeva nelze vyčíst, proč byl Ahmadzada senior odvolán z funkce. Je ovšem možné, že se tak stalo na základě informací zveřejněných OCCRP o podezřelém řetězci událostí, díky nimž Ahmadzada mladší získal luxusní byt v Londýně od offshorové firmy, za jejíž konzultace zaplatil turecký podnikatel, který s přispěním Ahmadzady staršího následně obdržel lukrativní vládní zakázku v Ázerbájdžánu. 

Ázerbájdžánská elita si oblíbila jižní Čechy

Manželkou Jumy Ahmadzady je dcera ředitele ázerbájdžánské Národní Banky (Central Bank of Azerbaijan) Elmana Rustamova, jmenuje se Gunel. Pár se do hledáčku novinářů dostal díky svému pohádkovému jmění, které však pochází z neznámých zdrojů. Podnikání manželské dvojice totiž není nijak úspěšné. 

Gunel Rustamova stála společně s Ahmadzadou ve vedení ALPS v prvních letech její existence. Jednatelem firmy tenkrát nebyl nikdo jiný než Jurij Mirošničenko. V roce 2014 Rustamova z vedení odešla a ALPS začal zastupovat Elchin Kazimov, jenž se podle vlastních slov s Ahmadzadou mladším přátelí již téměř dvě dekády. Kamaráda proto oslovil s tím, že „by se tady (v Česku, pozn. red.) dal dělat hezký byznys“. Ostatně pár měsíců před tím firma koupila od ministerstva obrany budovu bývalé vojenské zotavovny. Takzvaná Volareza v malé vesnici Hůrka na břehu lipenské vodní nádrže byla na prodej od roku 2011, o někdejší armádní rekreační zotavovnu ale nikdo nestál. 

Za ošklivý bílo-hnědý objekt Ázerbájdžánci zaplatili 26,1 milionů korun. Budovu chtěli nejdříve přestavět a zrekonstruovat. Podle slov starosty Jiřího Hůlky se místním jejich plány líbily, někteří z nich tam dokonce našli i pracovní uplatnění. Objekt byl totiž 24 hodin denně střežen a o jeho zabezpečení se starali právě obyvatelé Hůrky najatí firmou ALPS. V létě roku 2018 ale přijela demoliční četa a starou Volarezu srovnala se zemí. Na místě zbyly jen betonové základy, hromada štěrku a čistička odpadních vod. Jako obrovská dřevěná a prosklená loď plánovaný wellness hotel tak zůstal jen na papíře.

 

„Mysleli jsme si, že to půjde jako v Ázerbájdžánu. Požádáme o povolení a za dva roky máme postaveno,“ vysvětluje neměnnou přítomnost zbořeniště jednatel ALPS Elchin Kazimov a vzápětí argumentuje liknavou českou byrokracií: „Na stavební povolení jsme čekali skoro 6 let!“ Návštěvník tak jako první z vesnice uvidí nevzhledné ruiny, které v malebné přírodě kolem „jihočeského moře“ působí jako pěst na oko. Obyvatelé Hůrky z tohoto stavu samozřejmě nadšení nejsou, což potvrzuje i starosta Horní Plané, pod kterou Hůrka spadá. Projekt wellness hotelu přitom uvítal s otevřenou náručí, do obce by totiž přilákal novou klientelu. Nějaké výhrady starosta přesto měl. „Prodej toho objektu s námi nikdo neřešil, navíc je problematická právě ta čistička odpadních vod, která slouží celé obci, ale nyní je na soukromém pozemku.“ vysvětluje Jiří Hůlka. „Ano, investoři se mnou komunikují, ale už to celé trvá moc dlouho. Obávám se, aby nám tady nezůstaly jen ty rozemleté zbytky staré budovy,“ povzdychne si nakonec. Kazimov investigaci.cz sdělil, že firma ALPS má nyní v plánu postavit v Hůrce apartmány, protože hotel se zdá i kvůli koronavirové pandemii jako riskantní plán.

Dokud do hry nevstoupil právě Kazimov, ALPS budila dojem spící společnosti a podle účetních závěrek byla v minusu téměř tři čtvrtě milionu. V roce 2014 se ale věci daly do pohybu a ve firemním účetnictví se objevila částka 63 milionů – z části se jednalo o půjčku, kterou dokládají přiložené dokumenty, z části je ovšem původ peněz nejasný. I sám Kazimov tvrdí, že neví, odkud peníze pocházejí. Podle jeho názoru by ale nebylo vhodné, aby se přítele Ahmadzady na zdroj financí ptal. Půjčka mohla směřovat ke koupi bývalé vojenské ozdravovny, oceněné na 26,1 milionu korun. Kam ale zmizel zbytek peněz, skoro 37 milionů korun, je zahaleno hávem tajemství. 

Společnost za rok 2014 odevzdala dvě verze účetní závěrky. V takovém případě se považuje za platnou ta, která je doručena později. První verze má balanci na řádku „závazky ke společníkům“ ve výši 35,3 milionu korun. Druhá varianta závěrky má na tomtéž řádku hodnotu 63,6 milionu korun, tedy téměř dvojnásobek. „Taková účetní operace je obvykle spojena s vkladem společníka mimo základní kapitál a slouží například k financování provozní činnosti společnosti. V aktivech se částka nejčastěji objeví ve formě krátkodobého finančního majetku, tedy peněz. To v tomto případě ale neplatí, položka se objevila v řádku jako ‚ostatní pohledávka‘. Z toho vyplývá, že majitel firmy do ní vložil peníze, které buď obratem půjčil někomu dalšímu a tím pohledávka vznikla, nebo majitel do společnosti vložil přímo pohledávku v této výši,“ vysvětluje finanční analytik Jakub Vojtíšek. Od roku 2014 firma své další účetnictví jednoduše nezveřejnila. 

O tom, jak vypadá ázerbájdžánské podnikání v hoteliérství a restauračním byznysu u Lipna a v Českém Krumlově, si můžete přečíst příště. 

Autorka textu: Zuzana Šotová
Autorka úvodní grafiky a infografiky: Lenka Matoušková

 

The post Ázerbájdžánci u českého moře: Jednou jako byznys, podruhé jako vstupenka appeared first on investigace.cz.

Ázerbájdžánským investorům se zalíbily jižní Čechy. Za spícími firmami a investicemi do nedokončených projektů financovaných penězi neznámého původu podle všeho stojí jedna osoba – Elchin Kazimov. Tajuplný podnikatel s dobrými kontakty figuruje nebo figuroval v jedenácti ázerbájdžánských nebo česko-ázerbájdžánských firmách evidovaných v České republice. Kazimov je podle ázerbájdžánských médií zakladatelem ázerské komunity v Čechách a rád se fotí s proslulým jihočeským podnikatelem a známým členem ODS Pavlem Dlouhým nebo do Ázerbájdžánu vozí delegace, čítající třeba senátora a starostu Hluboké nad Vltavou Tomáše Jirsu.

Elchin Kazimov se do České republiky přestěhoval v roce 2008, podle svých slov kvůli rodině. Česko mu připadalo jako oáza klidu a míru. Praha mu přesto přišla dost rušná a Karlovy Vary zase moc profláklé. A tak zamířil na Hlubokou nad Vltavou, kde se chtěl nejprve v klidu naučit česky a poznat místní obyvatele. „Byla by hloupost někam přijet a hned začít podnikat, když neznáte jazyk, zákony…“ vysvětluje. „Tak jsem našel pana Krále.“

Ta nejdůležitější zjištění ze série Ázerbájdžánci u českého moře ve videu na YouTube:

Právě s Jaromírem Králem je začátek příběhu ázerbájdžánských firem v jižních Čechách spojen. Investigaci.cz Kazimov vysvětlil, že Král měl dlouhodobou zkušenost se zakládáním firem, navíc mluví rusky, a tak i překládal, vysvětloval zákony, vyřizoval úřední věci. „Aby mě nikdo neokradl,“ říká s nadsázkou ázerbájdžánský podnikatel. Samotný Král byl naopak na slovo skoupý a odmítl se s námi bavit o tom, jak ke své funkci přišel. Prý je to dávná historie. 

Ač Kazimov nechtěl „začít hned podnikat“, již v roce 2008 figuroval společně s několika krajany ve třech zdejších firmách. Jeho obchodní partneři ze zmíněných firem byli napojeni na ázerbájdžánskou vládu, ať už skrze stavební společnost, ropný byznys, nebo Mezinárodní ázerbájdžánskou banku (International Bank of Azerbaijan). Obdobné propojení s vládou potvrdily zdroje investigace.cz z Ázerbájdžánu i ohledně Kazimova. Podle těchto zpráv měl být zaměstnancem Centrální ázerbájdžánské banky (Central Bank of Azerbaijan). „Nikdy jsem pro stát nepracoval ani nedělal žádné veřejné zakázky. Vždy jsem působil jen v soukromých firmách,“ popírá tuto informaci podnikatel.

Jenže u všech velkých ázerbájdžánských bank i firem lze očekávat, že jsou alespoň z části vlastněny státem, jak nám vysvětlil docent FSV UK Slavomír Horák, odborník na země Střední Asie.

Přečtěte si

Ázerbájdžánci u českého moře: Není všechno demokracie, co se třpytí

Kazimov má však k ázerbájdžánským vládním elitám blízko pořád, i když není zaměstnancem tamní centrální banky. V jižních Čechách zastupuje zájmy syna nedávno odvolaného vládního zmocněnce pro vodní hospodářství, Jumu Ahmadzadu. (Na záhadně nabyté společné jmění Ahmadzady juniora a jeho manželky, dcery ředitele ázerské Národní banky, jsme upozornili ve spolupráci s kolegy z OCCRP.) Přes svou bývalou manželku byl Kazimov zase napojen na někdejšího šéfa londýnské pobočky Mezinárodní ázerbájdžánské banky. 

V Česku začal Kazimov podnikat v realitách. „Koupil jsem pár bytů a dal je do pronájmu – to vlastně dělám dodnes,“ říká o svých aktivitách, avšak zdroj svých financí nechce komentovat. „A nemusí to být jen v jižních Čechách. Jezdíme s mým dlouholetým obchodním partnerem Liborem Horákem po celé republice, a když se někde naskytne obchod, tak ho udělám, něco zprostředkuju, dostaneme za to peníze… Nikdy ale nebudu mít problémy se zákonem,“ uzavírá. 

Co se týče ázerbájdžánské komunity v Česku, za jejího zakladatele se skutečně cítí, před jeho zásahem údajně nebyla jednotná. „Bylo třeba ty lidi dát dohromady. Teď se jednou za čas v Praze scházíme a řešíme, kde je třeba pomoci. Ale že bych pro každého něco zařizoval, to ne. Já rád pomůžu, dám kontakt na někoho dalšího,“ vysvětluje Kazimov. 

Že má dobré kontakty, potvrzují i jeho vazby na vysoce postavené jihočeské politiky. Jak ale tuto síť vybudoval, příliš odkrývat nechce. „Bydlel jsem na Hluboké, je to malá komunita, všichni se tam znají. Třeba se skamarádíte se sousedem a ten vás zase seznámí s někým dalším.“

Kamarádi od Huberta

„Ano, Elchina znám, je to aktivní, komunikativní člověk,“ konstatuje starosta Hluboké nad Vltavou a občanskodemokratický senátor za krumlovský okres Tomáš Jirsa. „Scházet se s lidmi je moje práce. Vlastně jen sedím na radnici a čekám, kdo s čím přijde. Stejně tak Pavel Dlouhý, který je místostarosta Hluboké, předseda Regionální agrární komory, představitel významných jihočeských firem. Když přijde investor s dobrým projektem, podpoříme jej.“ 

Pavel Dlouhý je jihočeský podnikatel a politik, přezdívaný „hlubocký kníže“. V jižních Čechách se o něm mluví jako o hybateli tamních významných podniků i regionální politiky. Před koronavirovými opatřeními pořádal pravidelně audience v hospodě U Huberta. Nyní se podle informací jemu blízkých osob stáhnul z podnikatelského prostředí do ústraní a kromě postu místostarosty Hluboké nad Vltavou působí už jen jako dobrodinec. „Pan Dlouhý dělá jen charitu, když někdo potřebuje pomoc, třeba s dluhy, tak mu pomůže. S novináři se ale nesnáší, ty kauzy, které o něm psali, mu hodně ublížily,“ vysvětluje jeho nadřízený Jirsa. Kauzami myslí například zkoumání pohybů na soukromých účtech Dlouhého manželky. 

V podobném duchu mluví o Dlouhém i Kazimov: „Je to můj známý, k Hubertovi rád chodím na oběd, ale že by měl nějakou špatnou pověst, to mě nezajímá. Politiku neřeším a žádný byznys s ním nemám.“ Stejný postoj má ostatně Kazimov ke všem, tedy i ke svým obchodním partnerům. Vždy nezapomene upozornit, že odpovídá jen a jen za sebe, a co dělají ostatní, není jeho věc.

Každopádně se Elchim Kazimov podílel i na cestě delegace jihočeských podnikatelů a politiků, kteří v listopadu 2018 zamířili do ázerbájdžánského regionu Ismaili. Na fotografiích z tamního – nyní už českého parku – se usmívají právě Tomáš Jirsa a Pavel Dlouhý nebo ředitelka Regionální agrární komory, zastupitelka Hluboké a nově zvolená zastupitelka Jihočeského kraje Hana Šťastná. Oficiálně se tak stalo na základě partnerství Jihočeského kraje s ázerbájdžánským regionem Ismaili.

Přečtěte si

Ázerbájdžánská elita si oblíbila jižní Čechy

Vzestup a pád obchodní komory 

Pro ázerské podnikání na jihu Čech byly zásadní roky 2014 a 2015. Tenkrát se zřejmě sešlo několik událostí, které pro byznys vytvořily ideální podmínky. V březnu 2014 koupila Kazimovem spravovaná firma, jež patří v Londýně žijícímu Ázerbájdžánci Jumovi Ahmadzadovi, budovu bývalé vojenské ozdravovny v malé vesnici Hůrka na břehu lipenské vodní nádrže. 

Na konci roku 2015 pak Kazimov ukázal krásy jižních Čech Ázerbájdžánci Alimu Asgarovovi, který poté začal kupovat nemovitosti a pozemky ve Frymburku a v Českém Krumlově za více než 130 milionů korun. Podle zjištění MF Dnes měly tyto peníze pocházet z advokátní úschovy, tedy z neznámého zdroje. Zásluhu na úspěšných ázerbájdžánských letech v jižních Čechách může mít i jmenování nového velvyslance v Česku Farida Šafijeva. Jeho manželka s Kazimovem podnikala a velvyslanec ázerský byznys v Česku také aktivně podporoval, například pořádáním společenských akcí. Jeho odchod zpět do rodné země posléze koliduje se zastavením rozjetých podnikatelských záměrů jak v Česku, tak i v Ázerbájdžánu, kde naopak vyvíjela činnost Evropsko-ázerbájdžánská obchodní komora (EAOK). Tu založil v roce 2017 český podnikatel David Snášel spolu s Kazimovem.

„Je to marketingový nástroj, který slouží třeba pro společenské akce podnikatelů. Nic takového u nás nebylo, tak jsme založili komoru, udělali jsme stránky, PR rozhovory a pak jsme šli za firmami, které jsme znali, a ony buď přišly s nějakým nápadem, nebo ne. Když nějaký měly, tak jsme jej pak komunikovali do Ázeru,“ vysvětluje Snášel. 

Domlouvání byznysu mělo mít i komerční stránku v podobě společnosti East Trade Company, ve které kromě Snášela a Kazimova působila i manželka tehdejšího velvyslance Ulkar Šafijeva. Firma měla podle Snášela poskytovat placené poradenství nejen v Ázerbájdžánu, ale například i v Turecku nebo v Iráku. Stejně jako výše zmiňovaná obchodní komora ale nyní nevykazuje žádnou činnost.

Lipánky a děla

Obchodní komora zprostředkovala dva velké projekty – továrnu na výrobu Lipánku od jihočeské Madety a montovnu vozů TATRA, spadající pod českého zbrojního a strojírenského giganta Czechoslovak Group (CSG). Ani jeden se ale nakonec neuskutečnil.

„Lipánek logisticky ani ekonomicky nedával smysl. Bylo by příliš nákladné vozit suroviny na výrobu do Ázerbájdžánu,“ vysvětluje Kazimov. Montovna Tatrovek, hojně vyzdvihována v ázerbájdžánských médiích, prý zase nedopadla kvůli nespolehlivému jedinci. 

„Domlouval to člověk, který nebyl seriózní. Jen si na tom udělal reklamu,“ konstatuje Kazimov. David Snášel k neúspěchu výstavby továrny na Tatry uvedl, že se tak možná stalo z politických důvodů, poněvadž ruská strojírenská a zbrojařská firma by kvůli montovně Tater mohla přijít o kšeft.

Přečtěte si

České zbraně v Ázerbájdžánu I: Jak se z podvozku stalo dělo

Jenže Tatra patří do koncernu Czechoslovak Group, tedy mezi firmy, jež měly v roce 2017 přes Slovensko a Izrael dodávat raketomety a houfnice (děla velkého kalibru) do Ázerbájdžánu, na který se ovšem vztahuje zbrojní embargo zaštítěné Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). (Kvůli pokračujícímu konfliktu o Náhorní Karabach se zbraně nesmějí vyvážet ani do sousední Arménie.) 

„Zbrojařské firmy logicky dodávají zbraně tam, kde se dlouhodobě bojuje – a tedy i do Ázerbájdžánu – je to zkrátka výhodné. Češi ale určitě nejsou jediní, zbrojně je podporuje například i Turecko, Rusko nebo Izrael,“ konstatuje docent Horák. To, že měla obchodní komora k CSG blízko, připouští i podnikatel Snášel, majitel Michal Strnad je jeho známý, mluvčí CSG Andrej Čírtek zpočátku dělal mluvčího i komoře. Stejným dechem se ale Snášel ohrazuje proti jakémukoli napojení na dodávky zbraní. „Komora se zabývala civilními věcmi, ne zbraněmi. Nemáme na to licenci, neumíme to. Co tam CSG dělalo za byznys přes Izraelce, dělalo s jinými partnery. My jsme chtěli zařídit výrobnu Tatrovky, ten projekt ale teď spí, za poslední dva roky se tam nic nestalo.“

Zdroj, který se s podnikateli zná, pod podmínkou anonymity investigaci.cz sdělil, že to měl být právě Kazimov, kdo dodávky zbraní domlouval. „Mluvil o nějakých raketách a že je budou vozit přes Slovensko.“

Kazimov obdobnou činnost kategoricky popírá: „Není to pravda, nikdy jsem nic takového nedělal. Obchod tohoto typu se dělá na státní úrovni, to nefunguje jako kdybych šel do obchoďáku a koupil si raketu. Ani na to nemám kontakty.“ Na námitku, že prostřednictvím komory domlouvali pro CSG jiný byznys, odpovídá: „CGS v Ázerbájdžánu působí již déle, na něco takového mě nepotřebují. My (EAOK) jsme s nimi začali spolupracovat až v roce 2018. Myslím ale, že dodávky zbraní ani nešly přes Česko,“ dodává a směje se: „Kdybych s tím měl něco společného, nemusím si brát hypotéku na dům.”

Více o ázerbájdžánských firmách, které na jihu Čech působí, se dozvíte v dalším článku ze série.

Autorka textu: Zuzana Šotová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Ázerbájdžánci u českého moře: Takový normální podnikatel appeared first on investigace.cz.

Na první pohled nepůsobí ázerbájdžánská komunita v Česku nijak významně, čítá ani ne tisíc osob s trvalým pobytem. Přesto její vlivní, movití a dobrými kontakty vybavení zástupci čile nakupují lukrativní nemovitosti v oblíbených turistických destinacích za miliardy korun. V Karlových Varech vlastní tchán ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva luxusní hotel kousek od centra, prezidentova dcera tam naopak disponovala vilou, kterou posléze převedla na spřízněného poslance. Investice neznámého původu spojené s ázerským vládním zmocněncem pro boj proti korupci putovaly také do Mariánských Lázní a do Prahy. 

Rodina je pro Ázerbájdžánce extrémně důležitá. Lze proto očekávat, že jakmile se někdo z rodiny vypracuje nebo dostane na dobré místo, bude z té pozice pomáhat svým lidem. Princip sounáležitosti funguje i přes hranice. „Jestliže se například do Česka dostane schopná, a hlavně důvěryhodná osoba, její schopnosti a dovednosti se rychle roznesou mezi potenciálními investory,“ popisuje docent Horák, odborník na země Střední Asie, který působí na FSV UK. Když si v Česku přes tohoto schopného prostředníka proto koupí jeden Ázerbájdžánec hotel, dá se očekávat, že ho budou následovat další – ať už je původ jmění, které chtějí investovat, jakýkoli.

Ta nejdůležitější zjištění ze série Ázerbájdžánci u českého moře ve videu na YouTube:

O ázerbájdžánských podnicích na jihu Čech se toho dosud ví jen málo. Investice ze zemí jako Ázerbájdžán jsou přitom problematické – nikdy totiž není jasné, odkud lidé napojení na ázerbájdžánskou politiku s průměrným platem kolem 40 000 korun měsíčně berou velké peníze. Země potlačuje základní lidská práva, pronásleduje opozici i novináře, avšak na bohatství plynoucí z těžby ropy dosáhne jen pár vyvolených. Samotní prominenti si ale nejsou jistí, jak dlouho ještě režim vydrží a jestli neupadnou v nemilost. Proto se snaží ukrýt své majetky v zahraničí – ať už jde o Londýn, nebo Karlovy Vary.

Přečtěte si

Ázerbájdžánská koupel v českých lázních

Česká republika je pro investice ne vždy legálně nabytého majetku obecně atraktivní nejen díky své poloze, ale i ekonomické a politické stabilitě – například se nedá očekávat, že by se zde odehrála revoluce nebo nějaká rozsáhlejší finanční krize. Konkrétně v Ázerbájdžánu má Česko pověst příjemného prostředí, ideálního k dovolené a „vegetování“. Neškodí tady mít ani několik spřátelených vrcholných politiků, včetně prezidenta republiky. Popularitu Česka pro ázerbájdžánské prominenty dokazuje také zavedení přímé letecké linky z Baku do Prahy i do Karlových Varů. U obou destinací bývá business třída vyprodána daleko rychleji než ta ekonomická. Koktejl namíchaný ze stability, politiky a schopných „vybavovačů“ tak vytvořil ideální prostředí pro investice pocházející z peněz často neznámého nebo pochybného původu.

Mezinárodní měnový fond ve své zprávě z roku 2019 upozorňoval na nárůst vlastnictví nemovitostí v Česku zahraničními osobami a vyzýval k důkladnému prověřování rizik praní peněz na trhu s nemovitostmi. Ředitel Finančního analytického úřadu (FAÚ) Libor Kazda ale pro investigaci.cz vysvětlil, že to není tak jednoduché. „Občas se může stát, že pro některou povinnou osobu je zkoumání zdroje složité. Když nemají jinou možnost, když klient řekne, že jediné, co může dodat, je čestné prohlášení, co mají banky dělat?“ pokládá řečnickou otázku Kazda. „To ale neznamená, že se to dále nešetří. Fakt, že klient dodá jen prohlášení, může budit podezření, že něco není v pořádku.“ Dodává, že čestné prohlášení se při určování skutečného majitele peněz a jejich původu v Česku využívá „dost často“.

Když se řekne jižní Čechy, kdekomu se vybaví turisty obležený Český Krumlov nebo české „moře“ – Lipenská přehrada. Podnikat zde v gastronomii a ve službách je tedy rozhodně dobrý nápad. Podobně uvažovalo i několik investorů původem z Ázerbájdžánu, kteří se do velkolepých jihočeských projektů nebáli vložit stovky milionů korun. Jenže z jednoho takového plánu zůstala pouze byrokratická noční můra a zbořeniště na břehu Lipna, z druhého nepříliš úspěšná restaurace a jedna nikdy neotevřená restaurace a hotel, o který se začal starat někdo jiný. 

„Byly kolem toho velké plány, jezdili sem každý den, projekty jim dělal někdo z Prahy, řešili půjčky… Dokonce chtěli na Lipně koupit naši rodinnou firmu. Ale pak najednou ze dne na den zmizeli a projekty se zastavily,“ popisuje působení Ázerbájdžánců kolem Lipenské přehrady jeden z místních podnikatelů. „Říká se, že je tady lipenští moc nechtěli, že měli s těmi velkými investicemi problém.“

„Ano, velké plány tu byly, ale jak to teď vypadá, sami vidíte, jeli jste kolem. Zbořeniště a kopce písku. Ale alespoň je kolem toho plot,“ konstatuje Jiří Hůlka, starosta Horní Plané, pod níž spadá obec Hůrka, kde měl místo staré vojenské ozdravovny vzniknout krásný prosklený hotel ve tvaru lodi. 

Přečtěte si

Ázerbájdžánská elita si oblíbila jižní Čechy

Hůrka je malá vesnička nacházející se u vodní nádrže Lipno, největší vodní plochy v České republice. Hned po příjezdu si nelze nevšimnout oplocené vybetonované plochy, kde se dříve nacházela nepříliš vzhledná ubytovna a už před rokem měl stát wellness hotel. Celý projekt ale postupuje vpřed hlemýždí rychlostí, a to i kvůli byrokracii a epidemickým omezením. Společnost ALPS, s. r. o., která pozemek vlastní, koupila i stavební parcelu v satelitu poblíž Českých Budějovic. Ani tam se však nic neděje. Druhý ambiciózní projekt představovala koupě rodinného hotelu, pozemků a nemovitostí v další lipenské obci Frymburk a také dvou objektů v centru Českého Krumlova. Investor měl ale s podniky spíše problémy než radosti. Teď jsou všechny tři – dva hotely a restaurace – nejen kvůli koronaviru zavřené. „Prostě se tu jednoho dne vyloupl,“ komentuje zjevení Ázerbájdžánce v Krumlově místní hoteliér, jenž si nepřál být jmenován, „a pak zase zmizel. Určitě už déle než rok jsem ho neviděl.“

Zmíněnou společnost ALPS vlastní Ázerbájdžánec Juma Ahmadzada, který žije v luxusním londýnském bytě s nedohledatelným majitelem. Podivnou souhrou okolností apartmán zaplatila offshorová firma s neznámým majitelem ve stejné době, kdy se rozhodovalo o výstavbě obrovského vládního projektu v Ázerbájdžánu. Veřejná zakázka, o níž rozhodoval Ahmadzadův otec, tehdy přistála u tureckého investora a Ahmadzadova dobrého známého. Starší Ahmadzada byl v nedávné době odvolán z funkce kvůli možné korupci. 

V Českých Budějovicích je registrovaná ještě jedna pochybná firma, jejíž majitelé záhadně přišli ke jmění. Jedná se o LECO-CB a patří Zamiře Hadžijevě, manželce bývalého šéfa londýnské pobočky Mezinárodní ázerbájdžánské banky (International Bank of Azerbaijan). Bývalého proto, že Jahanir Hadžijev tuto banku vytuneloval a nyní si odpykává patnáctiletý trest. Hadžijeva žila v Londýně v domě za zhruba 340 milionů korun, kousek od luxusního obchodního domu Harrods, kde podle OCCRP za 10 let utratila více než 470 milionů korun, přičemž často používala kreditní karty vydané právě bankou, které šéfoval její manžel. Britské úřady po rodině momentálně požadují, aby vysvětlila zdroje svého bohatství, a zároveň zmrazily veškerý majetek této ázerbájdžánské rodiny ve Velké Británii. 

„Je třeba si uvědomit mentalitu ázerbájdžánských elit. Veškeré tamní státní podniky, a tedy i Národní banka, jsou tak trochu považovány za kasičku vládnoucí vrstvy. Když tedy někdo napojený například na šéfa banky potřebuje peníze, tak se vždy hledá cesta, jak peníze převést na potřebné účely,“ vysvětluje docent Horák. Podle jeho názoru se přitom nejedná o praktiku typickou jen pro Ázerbájdžán.

Naopak ti, kteří nemají takové konexe, o to víc strádají. Jestliže vládnoucí elity tunelují státní rozpočet, vždycky to znamená, že rozkradené peníze budou někde chybět – na důchodech, ve zdravotnictví, ve školství. Korupce a mafiánský styl vládnutí se navíc zákonitě projeví i na samotné politice. Když v roce 2017 vypukla v Ázerbájdžánu ekonomická krize způsobená propadem cen ropy, prezident Alijev začal ještě více potlačovat jakoukoli opozici a upevňovat svou moc – například za viceprezidentku Ázerbájdžánu jmenoval svou manželku, což z ní udělalo Alijevova nástupce. 

Podle nadnárodní organizace Freedom House, posuzující úroveň politické a osobní svobody v jednotlivých zemí světa, je Ázerbájdžán na úplném dně. V roce 2019 sice úřady povolily propuštění několika desítek politických vězňů, zároveň ale zadržely další. Velkým problémem je i koncentrace moci a utlačování jakékoli opozice. „Moc v zemi zůstává od roku 2003 v rukou prezidenta Alijeva, jeho rodiny a blízkých. V Ázerbájdžánu je vysoká míra korupce a politická opozice za roky útlaku téměř neexistuje. Úřady útočí na lidská práva a jakýkoli aktivismus je tvrdě potlačován,“ konstatuje ve své zprávě o svobodě ve světě za minulý rok (Freedom in the World 2020) Freedom House. V korupci pak podle Transparency International Ázerbájdžán zaujímá 129. příčku ze 180. 

„Ázerbájdžán – ač oficiálně republika – funguje na základě klanových vazeb. A v případě prezidentského postu dokonce formou nástupnictví. Jinými slovy, pokud jste ze spřízněného regionu, máte zkrátka nadějnější vyhlídky,“ vysvětluje pro investigaci.cz docent Slavomír Horák. „S nástupem současného prezidenta Ilhama Alijeva a jeho manželky k moci se v pomyslném hierarchickém žebříčku posunul nahoru celý bakinský region (oblast kolem hlavního města Baku), protože je odtud klan Pašijevů, z něhož pochází manželka prezidenta a současná viceprezidentka Mehriban Alijeva. Díky nástupu tohoto klanu se změnil premiér země a několik ministrů ze staré nachičevanské gardy (Nachičevan je autonomní republika oddělená od Ázerbájdžánu u hranic s Tureckem).“ 

V hodnocení svobody médií World Press Freedom Index 2021, jež každoročně vydává organizace Reportéři bez hranic (Reporters Without Borders), skončil Ázerbájdžán na 167 místě ze 180 hodnocených zemí (pro srovnání, Česko je 40.). „Prezident Alijev proti nezávislým novinářům vede od roku 2014 válku,“ uvádí zpráva této organizace, „ti, kteří nepodlehnou vydírání a nátlaku – nebo se nenechají podplatit – jsou uvězněni.“ 

Kam až dokáže vláda zajít v boji s novináři, co příliš šťourají v jejích záležitostech, zjistila na vlastní kůži i členka nadnárodní sítě investigativních novinářů OCCRP Chadídža Ismajlova. Poté, co byl v roce 2005 pěti výstřely zavražděn její kolega, ji násilná smrt v práci spíše motivovala, byť se tehdy ázerbájdžánští novináři drželi stranou od záležitostí vládnoucí rodiny Alijevů. Od roku 2009 tak Chadídža vydávala i ve spolupráci s velkými světovými médii články o korupci a záhadně nabytých majetcích vládnoucí rodiny. Nejdříve byla kritizována ve státní televizi a provládních médiích a také telefonicky vydírána. Pak se jí někdo vloupal do bytu, kde nainstaloval kamery, jež zachytily intimní momenty s jejím přítelem. Jenže Chadídža žije v konzervativní zemi a nebyla vdaná, tím pádem následovaly výhrůžky o zveřejnění intimních záběrů. Ani za tohoto nátlaku se však nehodlala vzdát své práce a videa ze skrytých kamer byla proto zveřejněna v několika médiích. Podle islámské tradice tak zostudila rodinu a její vlastní bratr byl odhodlán ji zabít. Nakonec Chadídža Ismajlova v roce 2014 skončila ve vězení, kde si za vykonstruovaná obvinění sice odseděla tři a půl roku, avšak kvůli obrovskému mezinárodnímu tlaku na ázerbájdžánskou vládu byla nakonec předčasně propuštěna. Psát o vládní korupci ale nikdy nepřestala.

Navzdory autoritativnímu, nedemokratickému a korupčnímu režimu je podle ministerstva průmyslu a obchodu Ázerbájdžán nejvýznamnějším obchodním partnerem Česka z regionu Jižního Kavkazu, přičemž hlavním důvodem atraktivity ázerského trhu je vývoz ropy – v roce 2020 jedna třetina objemu ropy dovezená do Česka pocházela právě odtud. Českých firem, které s Ázerem obchodují, jsou podle MPO desítky.

Co za Ázerbájdžánce naopak podniká v Jižních Čechách a kolik toho víme o jejich dalším podnikání a napojení na vládní elitu, se dočtete v následujících textech ze série.

Autorka textu: Zuzana Šotová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Ázerbájdžánci u českého moře: Není všechno demokracie, co se třpytí appeared first on investigace.cz.