Sankce je zasáhly, jejich obsah ale nezmizel. Na ruské propagandistické weby Euromore a Golos podle rumunské redakce Public Record navázaly jiné projekty. Pod jinými názvy šíří stejné proruské narativy a nabízejí je i v češtině.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Evropské státy průběžně zavádějí sankce proti ruským propagandistickým médiím. Následkem toho sice některá z nich přestávají publikovat, jejich obsah se ale šíří dál pod novou značkou.

Novináři z rumunského média Public Record zjistili, že tento scénář se týká webů Euromore a Golos, které v minulosti přebíraly články z ruských propagandistických webů Sputnik a RT.

Původní weby po zavedení sankcí přestaly fungovat. Jejich obsah ale podle Public Record převzaly nové weby, Govorit a Euroview. Novináři zjistili, že původní a nové platformy nespojuje pouze podobný obsah, ale také technické zázemí, přesměrování internetových adres a společné identifikátory používané pro zobrazování reklamy. Evropské úřady zařadily tyto nové platformy na sankční seznam na jaře 2026. Oba weby ale obsah šíří dál.

Govorit a Euroview vycházejí ve čtyřiceti jazykových verzích včetně češtiny.

Česká jazyková verze Govoritu se představuje pod názvem Evropa mluví a používá heslo „pravda spojuje“. V jejím obsahu se pravidelně objevují tvrzení, která vykreslují Ukrajinu jako zkorumpovaný a rozpadající se stát, obviňují Západ z prodlužování války a představují Rusko jako zemi usilující o mírové řešení konfliktu. Weby také publikují názory proruských expertů.

Letos v září se na stránkách Euroview objevil například rozhovor s Ladislavem Zemánkem, bývalým akademikem a nynějším redaktorem Parlamentních listů, který se nedávno podílel na pořádání akce financované sankcionovaným ideologem a politologem Fjodorem Lukjanovem, jak informovaly Seznam Zprávy.

Přečtěte si

Na pražské konferenci po boku Miloše Zemana vystoupila Číňanka s vazbami na tamní tajné služby

Stejný web také odkazoval na článek Parlamentních listů nebo v červnu letošního roku zveřejnil komentář bývalého ukrajinského poslance Olega Vološina nazvaný „Život vedle Ukrajince nyní děsí 54 % Čechů – a to je jen začátek“. Text se odvolává na český průzkum veřejného mínění a výroky předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury. Tehdejší sociologické průzkumy ale ve skutečnosti ukazovaly jiné výsledky.

Ruská státní nadace

Za financováním starších webů Euromore a Golos stála podle novinářů ruská státní nadace Pravfond. Ta je financována ruským ministerstvem zahraničí a oficiálně má pomáhat krajanům v cizině s ochranou jejich práv. Uniklé dokumenty ale ukázaly, že vedle právních služeb platila i propagandistické projekty a obhajobu lidí podezřelých ze špionáže.

Přečtěte si

Drazí krajané: Kdo v Česku čerpá peníze z ruského sankcionovaného fondu

Část peněz putovala také na právní pomoc Rusům žijícím v Česku. Jak v minulosti informovala redakce investigace.cz, která dokumenty zkoumala v rámci projektu Drazí krajané, šlo od začátku ruské invaze do Ukrajiny o desítky tisíc eur. Pravfond například schválil patnáct tisíc eur na obhajobu ruského hackera žijícího v Česku, zadrženého ve Francii při zásahu proti ransomwarové skupině Ragnar Locker.

Z dokumentů dále vyplynulo, že Pravfond schválil granty v celkové hodnotě nejméně 64 tisíc eur pražskému ruskojazyčnému týdeníku Pražský telegraf. Týdeník dlouhodobě vedla Natalia Sudlianková, kterou české úřady v roce 2025 vyhostily kvůli spolupráci s ruskou vojenskou rozvědkou GRU.

Přečtěte si

Drazí krajané: Asmat Šanava z Karlových Varů řeší problémy ruského organizovaného zločinu i ruského státu

Pravfond zařadila Evropská unie v dubnu 2026 také na sankční seznam mířící proti ruským destabilizačním aktivitám. Rada EU jej označila za jeden z klíčových nástrojů ruské strategie zahraničního vlivu.

Medvedčukova síť

Govorit zveřejňuje obsah mimo jiné pod jménem Viktora Medvedčuka, který financoval propagandistický web Voice of Europe. Podle novinářů z Le Monde byl Medvedčuk spojován rovněž s předchůdcem Govoritu, Golosem.eu.

Vedle Medvedčuka se na platformě objevují příspěvky připisované bývalému ukrajinskému premiérovi Mykolovi Azarovovi, ruskému komentátorovi Vladimiru Kornilovovi nebo bývalému ukrajinskému poslanci Olegu Vološinovi.

Autorka článku: Barbora Šturmová 

The post Sankce ruskou propagandu nezastavily. Pod novými názvy sankcionované weby dál publikují i v češtině appeared first on investigace.cz.

Telefony Xiaomi, drony DJI, nebo auta BYD. To jsou možná nejznámější čínské značky v Česku. Tuzemské i zahraniční kyberbezpečnostní úřady upozorňují, že při jejich používání hrozí únik dat do rukou úřadů komunistické Číny. Redakce investigace.cz zjistila, že tyto výrobky najdeme i ve vlastnictví českých státních institucí, úřadů nebo soudů. Po upozornění redakce resort spravedlnosti zvažuje změnu instrukcí o zákazu některých technologických produktů.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Ještě začátkem letošního února mohli zaměstnanci severopolské vojenské základny v Gdyni pohodlně parkovat svá čínská elektroauta v prostorech areálu. To se však mělo brzy změnit. 

O dva týdny později tamní vláda zakázala pohyb čínských elektrických aut v blízkosti všech vojenských objektů. V polovině února se pak v médiích objevily zprávy, že tento zákaz byl koordinován v rámci Severoatlantické aliance. Co na to tedy jižní soused Polska – Česko?

„Analýza bezpečnostního prostředí, vyhodnocování rizik a následně i zavádění potřebných opatření probíhá v našem resortu průběžně,“ odepsal bez dalších detailů mluvčí ministerstva obrany Marek Vala na dotaz redakce investigace.cz.

Čínská špionáž

Čínské technologie, ať už jde o elektroauta, solární panely, mobily nebo třeba drony, vnímají české státní orgány jako rizikové. Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vydal varování před čínskými technologiemi v září loňského roku.

„Všem fyzickým osobám, jejichž data by mohla být cílem aktivit zahraničních zpravodajských služeb, Úřad doporučuje, aby zvážily případné omezení či úplný zákaz využívání technologií či služeb, jejichž prostřednictvím by mohlo docházet k přenosu systémových a uživatelských dat do Číny,“ uvedl NÚKIB.

Varování NÚKIB není závazné a platí pouze jako doporučení. Odborníci však upozorňují, že riziko úniku citlivých dat do Číny je velmi vysoké. „Hrozbou ze strany Číny je pro Česko také vysoké zastoupení čínských technologií ve strategické infrastruktuře. To s ohledem na čínské právní prostředí a bezpodmínečnou povinnost čínských společností spolupracovat s tamějším režimem zvyšuje hrozbu špionáže, sabotáže a technologické závislosti,“ píše NÚKIB v Národní strategii kybernetické bezpečnosti pro období 2026–2030, kterou loni schválila ještě vláda Petra Fialy.

Přečtěte si

Nová éra kyberzločinu: Hackeři s umělou inteligencí

I přesto se objevují případy, kdy české veřejné instituce čínské technologie používají. Začátkem března novináři ze Seznam Zpráv upozornili na případ, kdy kolem jaderné elektrárny v Dukovanech létal dron DJI, který prováděl průzkum okolí na zakázku českého státu.

Redakce investigace.cz zjistila, že podobných případů je mnohem více. Po zářijovém varování kyberúřadu čínské drony zakoupily také například města Chomutov a Holešov nebo Česká geologická služba. A českých veřejných institucí, které používají třeba mobily značky Xiaomi, je ještě víc.

Starostu Holešova rizika nezajímají

Důvodem, proč některá města a některé veřejné instituce přese všechna varování nadále nakupují čínské technologie, bývá cena nebo dostupnost.

„Při výběru zařízení jsme vycházeli především z technických parametrů, dostupnosti servisní podpory a poměru ceny a výkonu. Drony společnosti DJI patří dlouhodobě mezi technologicky nejpokročilejší a v dané kategorii navíc představují velmi dobrý poměr ceny a výkonu, což je při nakládání s veřejnými prostředky důležité,“ napsal redakci náměstek primátora Chomutova Martin Bocian.

Podle něj bude radnice dron používat hlavně k dokumentaci města a záznamu veřejných nebo kulturních událostí. Bocian říká, že na úřadě jsou si vědomi diskuse o rizicích čínských technologií, ale prý používání dronu předem diskutovali s odborníkem na kyberbezpečnost. 

„Pořizovaná data jsou ukládána lokálně na paměťovou kartu zařízení a následně zpracovávána interně. Dron není připojen k internetu, nevyužíváme cloudové služby výrobce ani jiné externí služby pro ukládání nebo sdílení dat. Zařízení zároveň není napojeno na interní informační systémy úřadu či kritické části infrastruktury,“ doplnil Bocian.

Investigace.cz oslovila s dotazy k nákupu dronů i město Holešov a Českou geologickou službu. Geologický úřad do uzávěrky článku neodpověděl. Starosta Holešova Milan Fritz zase redaktorovi do telefonu sdělil, že ho tato problematika nezajímá a nebude s k ní vyjadřovat.

Přečtěte si

„Dokonalá bezpečnost neexistuje, nejlepší obranou je zdravá skepse.“ Expert Kamil Malinka o nových hrozbách kyberzločinu

Otočka po dotazech investigace.cz

Telefon značky Xiaomi loni koupil i Obvodní soud pro Prahu 9. „Předmětný telefon značky Xiaomi, na který jste upozornil ve svém dotazu, byl užíván pouze k běžné komunikaci. Nebyl nikdy napojen do žádných interních systémů ani skrze něj nebyly nikdy sdíleny žádné soukromé informace (ať už o zaměstnancích či správě soudu, či o účastnících řízení),“ uvedl na dotaz redakce mluvčí soudu Jan Šípal.

A dodal, že po dotazech redakce vedení soudu konzultovalo používání telefonu s bezpečnostní ředitelkou Městského soudu v Praze a s experty na kyberbezpečnost na ministerstvu spravedlnosti. „Bylo (nám) doporučeno, abychom se užívání veškerých produktů značky Xiaomi vyvarovali,“ doplnil.

„Dále vám sděluji, že díky vašim dotazům nyní ministerstvo spravedlnosti zvažuje vytvořit doporučující seznam nejčastějších produktů a výrobců z Číny, kterých by se mělo ministerstvo a potažmo i soudy a státní zastupitelství při nákupu vyvarovat,“ řekl Šípal.

Hrozba i bez připojení k internetu

Telefony Xiaomi v posledních měsících zakoupili i na Státní zemědělské a potravinové inspekci (SZPI) nebo na ředitelství Integrované dopravy Stredočeského kraje (IDSK). Mluvčí IDSK Filip Drápal uvedl, že nákup čínských telefonů byl jen „přechodným řešením pro pokrytí aktuální potřeby většího množství telefonů pro rychle narůstající skupinu terénních pracovníků, především revizorů“.

„Přes telefon se tito konkrétní pracovníci nemohou dostat ani do interní sítě IDSK. U terénních pracovníků může docházet, vzhledem k charakteru jejich práce, ke zvýšenému riziku zničení telefonů, není proto žádoucí pořizovat dražší přístroje,“ dodává Drápal.

Mluvčí navíc upozorňuje, že varování NÚKIB je pouze doporučením a že se podle něj řídili při vyloučení značek Huawei a ZTE ze zakázky. „V případě značky Xiaomi Redmi NÚKIB nevydal žádné konkrétní varování srovnatelné s varováním pro Huawei a ZTE. V blízké době IDSK vyhlásí novou veřejnou zakázku na rámcovou smlouvu na dodávku telefonů, ve které již čínské značky dle doporučení NÚKIB zcela vyloučí,“ doplnil Drápal

„Uvedené mobilní telefony neslouží k telefonování ani jiné komunikaci. Tyto telefony mají administračně nastaveno pouze focení, veškeré ostatní funkce včetně přístupu k internetu jsou blokované,“ vysvětlil nákup čínských telefonů mluvčí SZPI Pavel Kopřiva.

Přečtěte si

„Dokonalá bezpečnost neexistuje, nejlepší obranou je zdravá skepse.“ Expert Kamil Malinka o nových hrozbách kyberzločinu

Specialistka na kybernetickou bezpečnost v organizaci Cyber Valkyries Monika Kutějová ale říká, že hrozba úniku dat existuje i bez připojení k internetu. Argument úřadů proto nepovažuje za dostatečný.

„Když něco nepřipojím k internetu, nebo to, že jen fotím, ještě neznamená, že to není žádné bezpečnostní riziko. Když fotím město, tak fotím infrastrukturu, a to je zlatý grál – jaká je dopravní situace, kde je špička, kde jsou klíčové křižovatky a podobně. A to, že někdo říká, že zařízení není připojené k internetu, neznamená, že přes server data někam neodcházejí. Přenos nemusí probíhat jenom přes internet,“ vysvětluje Kutějová.

Stejně tak nevidí rozdíl ani mezi značkami Huawei a třeba Xiaomi. „Za mě je to prašť jako uhoď. Je to čínský dodavatel, který se řídí úplně stejnými zákony jako všechny další firmy a vládu prostě poslouchat musí. Rizika jsou velmi obdobná pro všechny čínské společnosti,“ dodává expertka.

Nejsme schopni se řídit NÚKIB

V odpovědích oslovených institucí se často zmiňuje právě problematika varování centrálního kyberúřadu. Kriticky směrem k NÚKIB se vyjádřil třeba i dříve zmíněný mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 9 Jan Šípal.

Upozorňuje, že instrukce vyhýbat se technologiím dostali jenom k umělé inteligenci DeepSeek a zařízením Huawei, čímž se podle něj soud řídí. „Vedení i zaměstnanci zdejšího soudu si jsou vědomi obecného varování NÚKIB, nicméně nikdo ze zdejšího soudu není expert na kybernetickou bezpečnost ani na vysledování původu veškeré užívané technologie. Varování NÚKIB je proto natolik neurčité, že se jím nejsme schopni efektivně řídit,“ říká Šípal.

NÚKIB slovy mluvčí Lenky Soukupové kritiku odmítá s tím, že jejich analýzy jsou maximum, co může úřad v tuto chvíli dělat. Podle ní za to částečně může i minulá vláda, která nedotáhla legislativní proces zákona o kyberbezpečnosti. Zákon je sice účinný od listopadu, vláda ale neschválila klíčový mechanismus prověřování bezpečnosti dodavatelských řetězců.

Boj proti škodlivým technologiím podle ministerstva obrany komplikuje i legislativa. Mluvčí Vala upozornil, že například zákon o zadávání veřejných zakázek neumožňuje vyloučit technologie na základě sídla výrobce. 

„V tomto směru by tak případné paušální vyloučení např. čínských technologií z veřejných zakázek bylo nejen v rozporu s platnými právními předpisy, ale rovněž by mohlo vést k rozporu se zásadami řádného hospodaření,“ upozorňuje mluvčí ministerstva obrany Marek Vala.

Přečtěte si

I sluchátka můžou poslouchat. Technologie bluetooth vás může připravit o bezpečí i o miliony

Napojení na čínskou komunistickou stranu

Rizikem je podle expertů i propojení čínských firem se státními orgány. Podle veřejně dostupných informací jsou lidé z vedení firem jako Xiaomi, automobilky BYD nebo třeba výrobce solárních panelů JA Solar členy nejen čínské komunistické strany, ale i orgánů státní moci, třeba parlamentu. V Číně také existuje hned několik zákonů, které firmám přikazují ukládat data v Číně a poskytovat je tamnímu ministerstvu národní bezpečnosti neboli zpravodajské službě.

Výzkumnice Kamila Hladíková z Katedry asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci říká, že u čínských firem se nedá mluvit o nezávislosti, jelikož jsou pod kontrolou tamní komunistické strany. „Ve chvíli, kdy komunistická strana bude potřebovat nějaké informace, tak má mechanismy, jak toho dosáhnout. Firmy jsou součástí systému a jsou cíleně a strategicky vedené k tomu, aby pracovali pro něj,“ říká odbornice. 

Hladíková se domnívá, že v současnosti riziko zneužití informací čínským státem není vysoké, ale v budoucnu by se mohlo stát mnohem větším problémem. „Pokud by došlo k vyhrocení konfliktu nebo pokud se svět bude měnit, tak je dobré uvažovat o tom, na čem budeme závislí. Pokud nastane změna světového řádu, tak je dobré přemýšlet nad tím, jestli používáním čínských technologií nedáváme výhodu druhé straně konfliktu,“ dodává Hladíková.

Snižujeme závislost na Číně?

Na českém trhu jsou nejviditelnější čínské drony od společnosti DJI, telefony od Huawei, Xiaomi, ZTE nebo třeba Honor. Čínské značky ale dominují také například v oblasti solárních panelů. Jeden z největších českých dodavatelů solárních panelů Raylyst má v nabídce téměř výhradně čínské značky – JA Solar, Trinasolar, Huawei nebo BYD. A podobně jsou na tom i jiné firmy na českém trhu.

A pak jsou tu čínské automobily. Podle dat z Centrálního registru vozidel se loni v Česku zaregistrovalo téměř 7 500 vozů čínských značek. Magazín Autohled v únoru napsal, že to byl meziroční nárůst o 68 procent. Celkový podíl aut čínských značek na českém trhu je pak asi tříprocentní.

Statistiky o celkovém podílu čínských technologií na českém trhu k dispozici nejsou. A to ani pokud jde o veřejné instituce. „Statistiky tohoto typu nevedeme,“ upozorňuje mluvčí NÚKIB Lenka Soukupová. „V posledních letech nicméně pozorujeme u některých institucí snahu diverzifikovat technologie a snižovat závislost na dodavatelích z rizikového prostředí. Nejde však o plošný ani jednotně rychlý trend.“

Autor textu: Dávid Pásztor

The post Čína, kam až dohlédneme. Jak české státní instituce používají rizikové čínské technologie appeared first on investigace.cz.

Bývalý vysoce postavený polský soudce Tomasz Szmydt uprchl letos v květnu do Běloruska, kde si u prezidenta Lukašenka zažádal o azyl. O půl roku později si muž, jenž dříve nakládal s tajnými materiály EU i NATO a nyní je stíhán na základě evropského zatykače, v Minsku zřizuje nadaci Prawda Polska (Polská pravda). S její pomocí chce utužovat vztahy mezi Ruskem, Běloruskem a dalšími slovanskými národy a sdílet „skutečnou pravdu“ o dění v těchto zemích.

„Nadace byla založena mimo jiné proto, aby lidé mohli získávat informace o evropských a amerických politicích, jejich napojení na zpravodajské služby a korupci,“ oznámil Szmydt dne 24. září na tiskové konferenci běloruské národní zpravodajské agentury BelTA. Otevřeně tak potvrdil vznik organizace, jejímž posláním má, jak sám tvrdí, být především podpora dobré sousedské spolupráce. Szmydt si klade nemalé cíle, chce vytvořit mezinárodní mediální platformu dostupnou v ruském, běloruském, polském, anglickém a německém jazyce. „Polskou pravdu bude samozřejmě slyšet v samotném Polsku. Tajné služby už o ní vědí, lidé také. Ale uslyší o ní nejen v Polsku,“ uvedl.

Tajné informace

V souvislosti s útěkem do Běloruska vyvolává znepokojení rozsah důvěrných informací, k nimž měl Szmydt jakožto soudce a člen ministerstva spravedlnosti přístup.

U správního soudu ve Varšavě působil u takzvané II. soudní divize, která se mimo jiné zabývá záležitostmi ochrany utajovaných informací a bezpečnostních prověrek. V praxi tedy Szmydt rozhodoval například o tom, kdo bude mít přístup ke zdrojům důvěrných informací s různým stupněm utajení. Podílel se i na bezpečnostních prověrkách polských příslušníků ozbrojených sil, policistů a tajných agentů působících mimo jiné v EU a NATO.

V květnu 2017 pak nastoupil na ministerstvo spravedlnosti, kde rychle stoupal po kariérním žebříčku díky povýšení od soudce a tehdejšího státního podtajemníka Łukasze Piebiaka. K utajovaným informacím tak měl přístup rovněž uvnitř ministerstva, osobně mu jej udělil tehdejší státní tajemník a politik PiS (Právo a spravedlnost) Michał Wójcik.

Polská pravda?

„Jak víte, jsem v Bělorusku už šest měsíců. (…) Mám sice X, Telegram, ale to není to, co je potřeba, aby informace fungovaly a měly vliv na vnitřní politické záležitosti, na dobré vztahy mezi Běloruskem, Ruskem a Polskem. Podle mého názoru by se to mělo dít prostřednictvím nadace,“ uvedl bývalý soudce v rozhovoru pro BelTA. Touto nadací má být právě Polská pravda se sídlem v Minsku. Přestože byl její vznik medializován teprve u příležitosti nedávné tiskové konference, ze záznamů Ministerstva daní a poplatků Běloruska vyplývá, že byla založena už 10. června letošního roku. Tedy pouze zhruba měsíc po Szmydtově příjezdu do země, což může nasvědčovat dřívější spolupráci. „Myslím, že běloruský režim ho využije jako propagandistický nástroj ke kritice evropské politiky. Vypadá to, že Szmydt už pracuje pro běloruskou státní agenturu BelTA,“ sdělil investigaci.cz exilový běloruský investigativní novinář z Buro Media Alexander Yarashevich. Szmydta jsme s žádostí o vyjádření rovněž kontaktovali, na výzvu však nereagoval.

Bývalý soudce okamžitě po zveřejnění zprávy zahájil intenzivní mediální turné, během nějž s nadšením sdílel stanovy své organizace. Zároveň potvrdil i záměr sdružovat v Bělorusku místní polské obyvatelstvo. Do Polska se však neplánuje vracet, a to nejen kvůli údajnému hrozícímu nebezpečí, ale také domnělému omezování svobody slova. Ochranu, volnost názoru a profesní rozvoj mu prý dokáže zajistit jedině běloruská vláda. Politoložka Edit Zgut-Przybylska však vykreslila podstatně méně optimistický scénář jeho budoucí kariéry. „Minsk ho bude využívat tak dlouho, jak bude potřebovat, a pak se ho pravděpodobně zbaví jako ostatních podobných typů v minulosti, když z něj vyždímá všechno,“ sdělila Visegrad Insight.

Diskreditace soudců a obtěžování novinářky

Szmydt započal svoji soudcovskou kariéru již v roce 2001 u Okresního soudu v Ciechanowě, městě na severovýchodě Polska. Z řadového soudce se postupně vypracoval až na pozici soudce Správního soudu ve Varšavě a nakonec i Nejvyššího správního soudu. I přes vysoké soudcovské platy byl v tísnivé finanční situaci. Například z majetkového přiznání za rok 2022 lze vyčíst, že nevlastnil žádné nemovitosti ani úspory. Jeho jediným majetkem bylo auto Seat Ibiza z roku 2015, naopak měl dluhy v hodnotě téměř tři a půl milionu korun. 

Během svého působení u soudů se spolu se svou tehdejší ženou Emilií Szmydt a několika dalšími politiky z ministerstva spravedlnosti angažoval v takzvaném hejterském skandálu (afera hejterska). Ten spočíval ve snaze zdiskreditovat a očernit polské soudce, kteří se za vlády PiS snažili protestovat proti systematickým politickým snahám o narušování nezávislosti soudů (tématu boje za soudní autonomii v Polsku se věnoval mimo jiné dokumentární film Soudci pod tlakem uvedený v roce 2022 na festivalu Jeden svět).

Šikanózním jednáním v podobě právních výhružek a zveřejňování osobních informací se snažili nepohodlné soudce zastrašit a připravit o mandáty. Szmydt se v roce 2022 k jednání veřejně přihlásil: „Ne že bych se za to nestyděl, protože se stydím, ale rozhodl jsem se o tom mluvit veřejně, přestože to není snadné,“ přiznal v rozhovoru pro TVN24, během nějž se poškozeným soudcům rovněž omluvil. Následkem mediální aféry se jeho manželství s Emílií rozpadlo. 

Nebyla to však zdaleka poslední Szmydtova kauza. V roce 2022 byl v disciplinárním řízení potrestán důtkou za to, že posílal jisté novinářce nevyžádané zprávy a videa s erotickým podtextem.

Útěk do Běloruska

Szmydt navštívil Bělorusko již v roce 2023. Co bylo cílem jeho návštěvy a jestli už tehdy spolupracoval s běloruskými tajnými službami, stále není jasné. Nečinnost tehdejší polské vlády v této záležitosti kritizoval na svém profilu na X ministr vnitra a státní správy za Občanskou platformu (PO) Tomasz Siemoniak: „Bezpečnostní služby pod vedením vlády Práva a spravedlnosti nezaznamenaly Szmydtovu několikadenní cestu do Běloruska v červnu 2023 a nepodnikly žádné kroky,“ uvedl. Ministr tak poukázal na to, že kdyby byl Szmydt již dříve sledován polskou kontrarozvědkou, mohlo být zabráněno jeho následnému útěku do Běloruska a potažmo také úniku citlivých dat, kterými disponoval. To, že byl Szmydt s největší pravděpodobností agentem ve službách cizího státu už v době své působnosti ve vládních strukturách, potvrdil také bývalý polský premiér Mateusz Morawiecki (PiS).

Vinou nečinnosti tajných služeb však Szmydt soudil nadále, a to ještě v dubnu letošního roku. Ani ne o měsíc později vystoupil 6. května v Minsku na tiskové konferenci provládní agentury BelTA. Oznámil, že kvůli svému politickému přesvědčení a domnělému pronásledování ze strany polské vlády musel opustit zemi, a v Bělorusku si zažádal o azyl. Toto rozhodnutí odůvodnil strachem z možných útoků ze strany polských, britských či amerických tajných služeb. „Může to být autonehoda, sebevražda nebo něco jiného. Pokud chci žít, můj návrat je nemožný,“ sdělil během konference ruské zpravodajské agentuře TASS. Zároveň vyjádřil svou loajalitu a obdiv vůči diktatuře prezidenta Alexandra Lukašenka a podepsal dokument, jímž se oficiálně zřekl pozice soudce v Polsku. V reakci na tato prohlášení jej polská prokuratura obvinila ze špionáže a byl na něj vydán evropský zatykač. Interpol přes naléhání polské vlády ale jednat odmítl s tím, že stíhat pachatele politických trestných činů není v jeho kompetenci.

Mediální hvězda

Szmydt se vzápětí po svém příjezdu začal aktivně angažovat nejen v běloruských, ale také ruských médiích. Za zmínku stojí například jeho účast v talkshow Večer s Vladimirem Solovjovem, kde po boku známého ruského propagandisty a spřízněnce Putina vyzdvihoval ideu slovanské vzájemnosti a důležitost dobrých vztahů s Ruskem. Rovněž vystoupil v ruské provládní televizi RT a celé řadě dalších médií. Aktivní je také na sociálních sítích, včetně X a Telegramu, kde šíří prokremelskou propagandu a falešné zprávy ohledně ruské invaze v Ukrajině. „Ozbrojené síly Ukrajiny jsou teroristická organizace a po roce 2014 chtěly s Luhanskem a Doněckem udělat to, co Izrael dělá s Gazou,“ říká například.

Neštítí se ani osobních útoků na své bývalé politické oponenty. Zvláště ostré výpady směřuje na současného premiéra a předsedu Občanské platformy (PO) Donalda Tuska a ministra zahraničních věcí Radosława Sikorského (PO), který jej veřejně označil za ruského špeha. Szmydt tento narativ obrací a na svém youtubovém kanálu tvrdí, že Sikorski během telefonických rozhovorů poskytl ruské straně citlivé údaje týkající se bezpečnosti Polska a členských států NATO. Ty se měly týkat mimo jiné potenciálního vstupu NATO do války v Ukrajině. Szmydt proto Sikorského vyzývá, aby podal demisi, jinak prý bude odhalovat další data, jež ministr prozradil. Zdrojem těchto informací má být údajný rozhovor Sikorského s ruskými komiky Vovanem a Lexusem, kteří se během telefonátu měli vydávat za bývalého ukrajinského prezidenta Petro Porošenka. Ministerstvo zahraničí už dříve celou záležitost zamítlo s tím, že podobné zprávy jsou jen těžko uvěřitelné v situaci, kdy má ruská strana k dispozici technologie pro vytváření deepfake videí.

Nový život

Szmydtův případ není ojedinělý. V prosinci roku 2021 například utekl do Běloruska Emil Czeczko, polský voják a člen pohraniční stráže na polsko-běloruských hranicích. Podobně jako Szmydt si tam zažádal o politický azyl a své rozhodnutí zdůvodnil nesouhlasem s chováním pohraničníků v době probíhající migrační krize. Stejně jako bývalý soudce měl i on ve své rodné zemi problémy se zákonem. A jako Szmydt se i tento mladý dezertér stal mediální tváří běloruské propagandy. O tři měsíce později ale ve svých pětadvaceti letech zemřel. Běloruský vyšetřovací výbor sdělil, že bývalý voják byl nalezen oběšený v pronajatém bytě v Minsku. Okolnosti jeho smrti zůstávají dodnes nevyjasněny.

V Česku se od začátku ruské invaze do Ukrajiny rovněž šířila prokremelská propaganda, která lákala české občany k přestěhování do Ruska. Reálně do této země zamířilo jen několik jednotlivců, desítky dalších však takovou cestu „za lepším životem“ nadále zvažují. Sdružují se především na facebookových a telegramových skupinách a ruské sociální síti VKontaktě. O motivacích Čechů k životu v Rusku se dozvíte více v článku redaktorky investigace.cz Kristiny Vejnbender.

The post Zrádce v taláru. Bývalý polský soudce zakládá v Bělorusku nadaci šířící proruskou propagandu appeared first on investigace.cz.

Spyware je zbraň, která by měla být prodávána pouze vládám. Špionážní programy by se měly používat jen v případech ohrožení národní bezpečnosti, při potírání terorismu nebo organizovaného zločinu. Přesto se spyware využívá proti novinářům a politické opozici po celém světě, byť se jedná o hrubé porušování lidských práv. Jednou ze společností, které spyware vyrábí, je severomakedonská firma Cytrox. Její ředitelkou, právně zodpovědnou za firmu vyvážející špionážní software Predator, byla až do loňského léta penzistka z České republiky. Dokud ji reportérka Zuzana Šotová nenavštívila, své funkce si zřejmě nebyla vědoma.  

Vedle Zuzany Šotové z ⁠investigace.cz⁠ v Odposlechu uslyšíte i Jana Cibulku, datového novináře z Českého rozhlasu, který se věnuje kyberbezpečnosti v žurnalistice. Podcast připravil Jiří Slavičínský.

Zajímají vás další podrobnosti? ⁠⁠Přihlaste se k našemu newsletteru⁠⁠, kam vám každý týden zašleme doplňující obsah k epizodě  🎧 Odposlechu.

Přečtěte si

Výrobce spywaru Cytrox změnil vedení z české seniorky na mladou Polku. Je možné, že o tom ani jedna nevěděla

The post Česká ředitelka spywarové společnosti appeared first on investigace.cz.

Spyware je zbraň, která by měla být prodávána pouze vládám. Použití tohoto špionážního programu by se mělo aplikovat jen v případech ohrožení národní bezpečnosti, při potírání terorismu nebo organizovaného zločinu. Přesto se spyware využívá proti novinářům a politické opozici po celém světě, byť se jedná o hrubé porušování lidských práv. Jednou ze společností, jež spyware vyrábí, je severomakedonská firma Cytrox. Její ředitelkou, právně zodpovědnou za společnost s mnohamilionovými zisky vyvážející špionážní software Predator, byla až do loňského léta penzistka z České republiky. Dokud jsme ji nenavštívili, své funkce si zřejmě nebyla vědoma.  

V Beskydech, zhruba hodinu od Ostravy, leží obec čítající přes 300 obyvatel. Je víkendové odpoledne a ve vsi panuje klid. Nedaleko autobusové zastávky, která jako by označovala střed obce, stojí nově postavený domek s béžovou fasádou a černou střechou. Před ním je menší udržovaná zahrada. Muž opravující potrubí před domem reportérce z investigace.cz potvrdí, že je na správném místě – ano, tady bydlí paní Morávková. Netrvá to dlouho a dveře se otevřou, na prahu stojí zmíněná žena, usměje se a pozve návštěvu do útulného obývacího pokoje.

Píše se konec května 2023 a paní Morávková, sedmdesátiletá dáma a na první pohled spokojená penzistka z Beskyd, podle severomakedonského obchodního rejstříku zároveň šéfuje technologické společnosti Cytrox, která vyvinula špionážní software Predator. Ředitelkou se stala v roce 2022, v dokumentech společnosti je uvedeno její jméno i adresa. Dokonce je tam i kopie jejího pasu. Na otázku, zda někdy o společnosti Cytrox slyšela, přesto odpovídá: „Ne, nikdy.“ Potom se zeptá, jak se název firmy píše.

Není spyware jako spyware

Na rozdíl od známějšího spywaru Pegasus, vytvořeného izraelskou společností NSO Group, není software Predator nasazován pomocí takzvaných zero-click exploits. V případě Predatoru tak cíl musí škodlivý software sice nevědomky, ale nějak aktivovat – například kliknout na odkaz. Z pohledu obchodních čísel je proto Predator levnější.

Cytrox však s tímto technologickým handicapem dokáže velmi dobře pracovat a využívá kreativní způsoby, jak nutnost interakce s infikovanými odkazy obejít. Jedním z nich je přímá spolupráce s poskytovateli internetových nebo mobilních sítí v konkrétní zemi. Jelikož klienty společností, jako je Cytrox, by měly být pouze vlády, mohou se v nedemokratických zemích vládnoucí politici či přímo autokraté domluvit na nasazení tohoto zařízení přímo do sítě. Dalším způsobem, jak cílové zařízení infikovat, je dostat telefon zvolené oběti do těsné blízkosti se zařízením, které na něj spyware nasadí. Existuje však i jednodušší způsob v podobě zaslání infikovaného odkazu prostřednictvím e-mailu, případně může být k infikování zařízení použit speciálně upravený obrázek.

V Řecku vyšlo najevo nasazení Predatoru proti politikům, podnikatelům a mediálně známým osobám v srpnu 2022 a vyvolalo skandál. Řecký úřad pro ochranu osobních údajů provedl vyšetřování, které odhalilo, že 92 chytrých telefonů, které patřily podnikatelům, novinářům, státním zástupcům, politikům, ministrům a jejich spolupracovníkům, bylo zacíleno pomocí programu Predator, a to skrze 350 esemesek zaslaných prostřednictvím online služeb pro zasílání zpráv.

Přečtěte si

Bylo by divné, kdyby Česko nemělo špionážní software, říká odborník

Lidská práva versus plné kapsy

V současné době v Řecku probíhá soudní řízení s novináři, kteří nasazení Predatoru zveřejnili, a to na základě žaloby pro pomluvu, kterou podal synovec tamního premiéra, v roce 2019 jmenovaný do čela řecké národní zpravodajské služby (EYP). Právě tato instituce mohla za tehdejším nasazení Predatoru stát. Případ byl označen za urážku svobody slova a pokus umlčet nezávislou žurnalistiku v zemi.

Ať už se zkrátka jednalo o Pegasus, nebo Predator, špionážní softwary byly používány vládními subjekty proti novinářům, aktivistům a opozičním představitelům po celém světě. Ten, kdo si zakoupil služby společnosti, jako je Cytrox, jejím prostřednictvím získal neomezený přístup do soukromého i profesního života vybrané osoby. Spyware totiž může skenovat a odesílat všechny informace zevnitř zařízení, které napadl, ale také například zapnout kameru a mikrofon a takto poskytnout živé pokrytí, přesněji řečeno přímý přenos veškerých aktivit napadeného. Což může být posléze využito jako materiál pro případné vydírání, nebo dokonce trestní stíhání oběti spywaru. Získanými informacemi lze navíc ohrozit osoby, s nimiž se cíl setkává – například novinářské zdroje.

Amnesty International ve své rozsáhlé studii The Predator Files uvádí, že používání špionážního softwaru představuje porušení základních lidských práv. „Aliance Intellexa, tedy evropští vývojáři Predatoru a dalších sledovacích produktů, neudělala nic pro to, aby omezila, kdo a za jakým účelem může tento spyware používat. Místo toho si plní kapsy a ignorují závažné důsledky pro lidská práva… Jedinou účinnou reakcí je státy zavedený okamžitý celosvětový zákaz vysoce invazivního spywaru,“ uvádí Amnesty International.

Přečtěte si

Větší než Watergate? Znepokojivá zpráva o špehování v EU

Kdo stojí za Predatorem

Podle informací, jež získal Balkan Investigative Reporting Network (BIRN), byla severomakednoská společnost Cytrox založena jako akciovka v březnu 2017 pěti izraelskými státními příslušníky a jedním Maďarem. V roce 2018 Cytrox koupila společnost WiSpear.

V roce 2020 přešlo vlastnictví společnosti Cytrox na maďarskou společnost Cytrox Holding. Cytrox je také součástí aliance společností spadajících pod značku Intellexa. Ta vznikla v roce 2019 spojením společností Intellexa s francouzskou skupinou Nexa. V tiskové zprávě oznamující zrod této aliance se uvádí, že jejími členy jsou společnosti Nexa Technologies, Advanced Middle East Systems, WiSpear a Senpai Technologies.

Skupinu společností Intellexa založil v roce 2018 bývalý velitel izraelských obranných sil Tal Dilian, který je úzce spojen s další kontroverzní společností NSO Group a jejím špionážním softwarem Pegasus. Stalo se tak v roce 2014, kdy se Dilianova první společnost zabývající se sledovacím softwarem s NSO Group spojila.

Součástí francouzské skupiny Nexa je i česká společnost, která se do začátku roku 2022 jmenovala Nexa Technologies CZ, s. r. o. Současný název zní Setco Technology Solutions, s. r. o., a jediným společníkem je opět francouzská společnost FLANDRIN TECHNOLOGIES S.A.S. Česká firma zaměstnává méně než deset lidí a sídlí v Brně.

Přečtěte si

Kauza Pegasus: Bezpečnostní konferenci v Praze sponzoruje tvůrce špehovacího softwaru

Fiktivní ředitelé

„Ano, je to můj pas. Nerozumím tomu,“ říká paní Morávková poté, co jí reportérka investigace.cz ukázala dokumenty společnosti Cytrox s jejím jménem, adresou a kopií pasu. Adresa uvedená v dokumentech firmy je už ale neplatná, v původním místě bydlela, než se asi před půl rokem přestěhovala do domu, kde sedíme. Jak se mohla ocitnout v severomakedonském obchodním rejstříku coby ředitelka společnosti na vývoj špionážního softwaru, si paní Morávková podle svých slov nedokáže nijak vysvětlit.

Na druhou stranu není neobvyklé, že společnosti po celém světě využívají nastrčené nebo takzvané profesionální ředitele. Ať už s jejím vědomím, nebo ne, takováto osoba je jmenována, aby společnost formálně zastupovala, ačkoli její role je pouze na papíře a nemá žádnou skutečnou moc firmu ovlivňovat ani jakýkoli osobní profit z jejích zisků. U offshorových a skořápkových společností jsou nominálními řediteli obvykle profesionálové, kteří dostávají zaplaceno za formální zastávání této funkce, což někdy provádějí i ve stovkách společností. Vyskytly se však případy, kdy ředitelé společností neměli vůbec tušení, že tuto funkci zastávají – mohli například podepsat dokumenty, kterým nerozuměli, nebo jim byla ukradena identita. Nominální ředitel většinou představuje nástroj, jak formálně naplnit zákony o transparentnosti vlastnictví společností, aniž se odhalí skutečný majitel nebo řídicí struktury.

„Poslední tři roky jsem kvůli covidu nikam necestovala,“ pokračuje paní Morávková. „Předtím jsem párkrát byla v Izraeli, když jsem pomáhala dceři rozjet podnikání. Víte, její manžel je původem z Izraele, zavolám jim,“ vstane a vyjde ven prosklenými dveřmi vedoucími na terasu.

Dcera paní Morávkové vlastní v Česku se svou obchodní partnerkou kosmetickou značku, která nabízí výrobky od bahna z Mrtvého moře po různé pleťové vody a šampony, dovážené z Izraele. Dcera také vyučuje hebrejštinu. Její manžel je majitelem společnosti, jež se zabývá „obchodním poradenstvím a investicemi do nemovitostí na izraelském a českém trhu“. „Zeť ani dcera o firmě nic nevědí,“ říká paní Morávková po návratu z terasy. Při loučení dostala kontakt na redakci investigace.cz, aby napsala nebo zavolala, až si s rodinou o tomto tématu znovu promluví. Od té doby se neozvala. Když se redakce pokusila spojit s její dcerou prostřednictvím jejího kosmetického podniku, nikdo neodpověděl.

Přečtěte si

Vlády špehovaly spywarem novináře, aktivisty i disidenty

Nová šéfka

Několik dní poté, co reportérka investigace.cz navštívila paní Morávkovou, se ředitelka Cytroxu změnila. Na základě kopie oficiálních záznamů této společnosti funkci nyní zastává pětadvacetiletá Sylwia Jastrzębska z Polska. Kolega z polského média Frontsotry.pl se vydal na její adresu ve Varšavě, uvedenou v dokumentech společnosti. Byt se nachází v činžovním domě sovětského stavebního slohu v centru města.

Na adrese bydliště Sylwie Jastrzębské novinář z Fronstory.pl zaklepal na dveře bytu uvedeného ve firemních dokumentech, otevřel mu ale muž a po dotazu vysvětlil, že tam bydlí se svou partnerkou. O slečně Jastrzębské nikdy neslyšel, stejně jako muž na recepci domu nebo majitelka bytu, která ho pronajímá.

Slečnu Jastrzębskou se nám podařilo najít na sociálních sítích a potvrdit její totožnost porovnáním fotografie z jejího pasu – který je součástí dokumentů společnosti Cytrox – s jejími fotografiemi na internetu. Náš kolega z Fronstory.pl ji pak kontaktoval prostřednictvím jejího účtu na Instagramu. Sdělil jí, že je uvedena jako ředitelka severomakedonské společnosti Cytrox, a požádal o rozhovor. „Hmm, myslím, že je to omyl nebo shoda jmen,“ odepsala. Když jí kolega vysvětlil, že je v dokumentech uvedena i její varšavská adresa, zeptala se, co chce vědět. Požádal ji, aby mu zavolala, Sylwie Jastrzębská ale reagovala tím, že dává přednost napsaným otázkám. Poslal jí proto následující dotazy: „Jak se dostala do vedení společnosti Cytrox? Ví, čím se společnost zabývá, a slyšela někdy o Predatoru?“ Zprávy si přečetla a neodpověděla. Krátce po této konverzaci svůj účet na Instagramu deaktivovala. Nyní je zpět s jiným uživatelským jménem.

Na základě jejího účtu na Instagramu není jasné, čím se slečna Jastrzębska živí a kde skutečně žije. Většina obsahu na jejím profilu se točí kolem cestování po celém světě. Není také jasné, zda o své práci ředitelky výrobce špionážního softwaru věděla.

Společnost Cytrox na otázky investigace.cz, které jsme zaslali po návštěvě u paní Morávkové, neodpověděla.

Evropská komise v reakci na používání špionážního softwaru proti novinářům navrhla úplný zákaz této praxe. Eurokomisařka Věra Jourová k tomu ale redakci investigace.cz současně řekla, že se i novinář může stát součástí aktivit, jež ospravedlňují vyšetřování. „Nikdy nemůžeme vyloučit, že se jednoho dne špion nebo zločinec rozhodne získat novinářský průkaz a zneužít ho.“ Několik zemí včetně České republiky zároveň návrh Evropské komise odmítlo.

Líbil se vám tento text? Podpořte redakci investigace.cz

The post Výrobce spywaru Cytrox změnil vedení z české seniorky na mladou Polku. Je možné, že o tom ani jedna nevěděla appeared first on investigace.cz.

Byl odhalen ruský špion. Jak ho dostat na svou stranu a nabídnout mu práci dvojitého agenta? A je k tomu potřeba pomoci od Britů, Francouzů nebo Američanů? Pokud však verbování nevyjde, jakým způsobem lze agenta vyhostit a poslat do Moskvy? To vše, ale i spolupráci bezpečnostních agentur při odhalování a maření špionážních aktivit ruských diplomatů, v rozhovoru popisuje pro server VSquare bývalý maďarský kontrarozvědčík Ferenc Katrein, který působil ve funkci ředitele operací Úřadu pro ochranu ústavy (AH). 

Proč jsou ruští diplomaté jen zřídka vyhošťováni za špionáž?

Kontrarozvědka se vždy musí rozhodnout, zda začne pracovat na špionážním případu s cílem vedoucím k vyhoštění, nebo zda chce špiona přetáhnout na svou stranu. Pokud se kontrarozvědčíkům už podařilo odhalit ruského špiona a dva nebo tři další agenty z jejich sítě naverbovat, vyhoštění toho jednoho nedává smysl. Naopak mohou buď dvojité agenty využít k tomu, aby dotyčnému ruskému zpravodajci podávali falešné informace, nebo se ho pokusit oslovit a naverbovat. Probíhá to asi takto: „Poslyš, příteli, všechno, co jsi poslední dva roky hlásil do Moskvy, byly dezinformace, kterými jsme krmili tvé agenty. Buď se kvůli tomu dostaneš do vážných potíží, nebo můžeš pracovat pro nás.“ Když to nevyjde, teprve potom ho vyhostíte.

Jak takového člověka přesvědčíte, aby pro vás začal pracovat?

Jestliže už máte několik naverbovaných agentů a spoustu osobních informací o daném špionovi, nejprve si na to sednete s další zpravodajskou agenturou, zejména jste-li z kontrarozvědky malé země. Pokud totiž chcete ruského špiona naverbovat jako dvojitého agenta, musíte mu nabídnout určité záruky a možnosti. Kromě velkého balíku peněz mu můžete obvykle navrhnout lékařské ošetření pro nemocné příbuzné, kvalitní vzdělání pro děti a podobné věci. Především však musíte zaručit jeho i jejich bezpečnost. A to dokáže opravdu jen málo zemí: Britové, Francouzi, nejspíš i Američané. Takže požádáte o pomoc i je.

Vraťme se k základům. Jak se prověřují ruští diplomaté, kteří žádají o akreditaci?

Je to automatický proces. Když ministerstvo zahraničí obdrží žádost o akreditaci diplomata, informuje o tom příslušné kontrarozvědky, které pak žádost proženou svými informačními sítěmi. Tyto agentury jednak prověřují vlastní databázi, zda se v ní nenacházejí informace o diplomatově minulosti, jednak zasílají jeho jméno i osobní údaje všem členským státům NATO a žádají o informace.

Přečtěte si

Jak Rusko paralyzuje OBSE: Sabotáž, špioni a zatčení úředníci

Všem v severoatlantické alianci?

Ano, všem. Obvykle je to tak, že buď je minulost nového diplomata v naší vlastní databázi, nebo nás některá z partnerských zpravodajských služeb upozorní a pošle konkrétní zprávu, že osoba byla prověřena, nebo dokonce zpracována u nich, zda se podezření na příslušnost ke zpravodajské službě potvrdilo či nepotvrdilo a jaké informace o něm přesně mají. Pokud existuje náznak, že diplomat je napojen na zpravodajskou službu, je rovněž důležité vědět, k jakému resortu patří. Což se člení podle kategorií, přičemž rozhoduje, zda je osoba podezřelá z práce pro Federální službu bezpečnosti (FSB), Službu vnější rozvědky (SVR) či Vojenskou zpravodajskou službu (GRU). Kategorie mají své názvy nebo kódy. Například linie N je nelegální rozvědka, linie X je špionáž v oblasti technologií a tak dále.

Jak to poznáte, kam ho zařadit?

Pokud nám partnerský stát dá vědět, k jaké linii dotyčný patří, vyplývá z toho i zpravodajská příslušnost diplomata. Například řádek X velmi pravděpodobně znamená, že diplomat pracuje pro SVR. Pokud je akreditovaný diplomat ale přidělen k úřadu vojenského atašé, je pravděpodobné, že jde o GRU. Pracovní pozice tedy předpovídá, ke které zpravodajské službě asi patří. Řekněme, že pokud na ruské velvyslanectví přijde nový bezpečnostní důstojník s novou akreditací, bude pravděpodobně patřit k FSB.

Naopak oddělení médií, kultury a politiky je v podstatě Služba vnější rozvědky, SVR. Což platí i pro vědecko-technické pozice. Obhajoba a prosazování ruských ekonomických zájmů je rovněž typickou oblastí SVR. Konzulární oddělení může být FSB, ale vždy se najde místo i pro někoho ze SVR. Vojenské záležitosti, jako otázky ohledně válečných hrobů, jsou v gesci GRU. Vnitřní záležitosti, atašé pro vymáhání práva, bezpečnost hranic či otázky migrace jsou záležitostí FSB. Často však záleží i na osobní historii daného člověka.

Je pravda, že určité pozice v zahraničí, jako je například zástupce vedoucího obchodního zastoupení, dostávají vždy zpravodajští důstojníci?

Ano, to je běžná praxe. Pokud zpravodajský důstojník po čtyřech letech skončí ve své funkci třeba zmíněného zástupce vedoucího obchodního zastoupení a odjede do Moskvy, je velká šance, že nastupující zpravodajec obsadí stejnou pozici. Jestliže budeme uvažovat jako Rusové, je přece jednodušší připravit své zpravodajské důstojníky pod diplomatickým krytím tak, že je předem naučíme, co budou dělat a jaká bude jejich krycí práce. Důležité je, aby krycí příběh byl vždy připravený a věrohodný, aby on či ona dokázali krycí práci bezchybně vykonávat.

A jaké jsou kategorie v procesu identifikace zpravodajského důstojníka?

Většinou existuje kategorie „podezřelý zpravodajský důstojník“ a „identifikovaný zpravodajský důstojník“. Nemá smysl udržovat žádnou jinou kategorii.

Lze stanovit procento podezřelých a identifikovaných zpravodajských důstojníků mezi všemi ruskými diplomaty?

To je obtížná otázka. Pokud můžete jasně říci, že někdo byl identifikován, pak k tomu musíte mít dokumenty, podklady. Takových případů je samozřejmě obvykle méně. Identifikace znamená například provedení operace, jejímž výsledkem byly nějaké pádné důkazy. Například získáte výplatní listiny, na nichž je seznam zaměstnanců nepřátelské zpravodajské služby. 

Médium VSquare loni informovalo o tom, že zástupce ruského velvyslance v Belgii a chargé d’affaires Kirill Logvinov byl belgickou kontrarozvědkou identifikován jako tajný zpravodajský důstojník. Je běžné, že zástupce velvyslance na ruské ambasádě je zároveň vysoce postaveným špionem?

Rozhodně, ale diplomatické krytí ve skutečnosti neurčuje, jak je kdo významný. Nejdůležitější může být třeba zástupce velvyslance, ale může to být i nejníže postavený diplomat. Tak jako tak je to jen krytí.

Evropská komise odmítla Logvinova a další podezřelé ruské špiony z Bruselu vyhostit. Jaký to má smysl?

Samozřejmě mohou existovat i politické důvody – snaha zcela si neznepřátelit Rusko. Nebo může jít o strach ze zrcadlové odvety. Pak je tu možnost, že tito ruští zpravodajští důstojníci ve skutečnosti fungují jako komunikační kanály nebo zadní vrátka do ruské vlády. V pozadí mohou probíhat pravidelné diskuse, takže i to lze vnímat jako legitimní důvod. Pokud ale neplatí ani jedna z takových možností, je jejich nevyhoštění přijatelné pouze v případě, že Logvinov nebo podobní ruští tajní zpravodajští důstojníci jsou pod úplným dohledem a situace je pod kontrolou. 

Mohlo by se například stát, jak jsme o tom již hovořili, že více ruských agentů je již naverbovaných tamní kontrarozvědkou. Nejsem si však zcela jistý, zda má bezpečnostní aparát samotné EU schopnost i kompetence naverbovat ruského agenta. Nemůžeme ovšem ani vyloučit, že jim v tom pomáhají zahraniční kontrarozvědky jako britská nebo francouzská.

Přečtěte si

Příběh ruského špiona. Operoval v Maďarsku, ze Slovenska ho vyhostili

Na jaké bázi probíhá mezinárodní organizace?

Existuje například Bernský klub, což je samostatná odborná spolupráce týkající se konkrétních případů. Tam se konají pravidelná setkání minimálně dvakrát do roka, jednou na úrovni generálního ředitele, dvakrát na úrovni kontrarozvědných expertů.

Skrz jaký kanál se sdílejí informace o minulosti ruských diplomatů?

Existuje speciální síť, centrální systém, který není napojen na nic jiného a je určen pouze pro zpravodajskou spolupráci. Není jen pro kontrolu diplomatů, ale pro jakoukoli výměnu informací mezi partnerskými agenturami aliance. 

Pokud se ukáže, že ruský diplomat je identifikovaný agent SVR, je možné, že hostitelská země přesto přijme jeho diplomatickou akreditaci?

Jedná se o politické rozhodnutí. Můžete vyzvat ruské ministerstvo zahraničí, aby poslali někoho jiného, ale můžete ho také přijmout.

Znamená to, že ho akceptujete, protože můžete na toho člověka dohlížet a sledovat, co dělá?

Samozřejmě nelze vyloučit ani takovou operativní úvahu. Má smysl, jestliže k tomu máte kapacitu. Pokud tu kapacitu nemáte, tak ho nepřijímejte. To se netýká jen diplomatů, ale i technického a administrativního personálu ambasády, který s diplomatem pracuje, a také jeho rodinných příslušníků. Tím se počet osob nutných k prověření násobí. Běžnou praxí je i skutečnost, že si osoba s diplomatickým krytím přiveze manželku nebo manžela, kteří také mohou být zpravodajci.

Mají rodinní příslušníci stejnou diplomatickou imunitu?

Mají určitou úroveň, ale ne plnou. Jejich použití pro zpravodajské účely je proto rizikovější. Obvykle se používají pro drobné úkoly, doručování, finanční transakce a podobně, kde jsou vystaveni menšímu riziku. Je zřejmé, že se nebudou používat pro nejcitlivější úkoly, protože jim chybí plná ochrana.

Vysílání ruských zpravodajských důstojníků s manželem/manželkou je běžné?

Většinou je posílají ve dvojicích. Je to pro ně bezpečnější, pokud tedy takové správné rodinné zázemí mají. Záleží však i na tom, o jakou misi se jedná. Jednotlivci mohou být vysláni na jinou misi, nebo dokonce nemusí být použiti pro operace v zemi, do které jsou akreditováni.

Stává se často, že samotní ruští diplomaté nejsou těmi nejdůležitějšími špiony? Že jsou spíše návnadou, která má zaměstnat kontrarozvědku hostitelské země?

Rusové to někdy dělají záměrně. V takovém případě je důležité zmínit, že existují i neoficiální nediplomatická krytí. Diplomatické krytí poskytuje ochranu prostřednictvím diplomatické imunity, což znamená, že ten, kdo bude přistižen při činu, může být bez dalšího odeslán domů. Pokud imunita neexistuje, mají naopak prokurátoři a kontrarozvědka mnohem rozsáhlejší možnosti. Když však diplomatické krytí nemáte, existuje větší šance, že zůstanete mimo pozornost, nemusíte přitahovat pozornost kontrarozvědky, takže máte více možností špionáže. Větší rizika zkrátka přinášejí i větší zisky.

Jak se postupuje při vyhošťování diplomatů?

Kontrarozvědka shromažďuje informace, jasně identifikuje nepřátelského zpravodajského agenta, a když ruská aktivita překročí určitou hranici nebo si špion začne budovat vazby na politické či ekonomické aktéry, kteří jsou v opravdu citlivém nebo vysokém postavení, vzniká na kontrarozvědku tlak, aby jednala. V takových případech kontrarozvědka podává návrh vládnímu kabinetu, aby zpravodajského důstojníka nejprve přistihla při činu a teprve poté požádala vládu o jeho vyhoštění.

Nejprve však musí politici schválit identifikaci a „chycení“ špiona. Jde o rozhodnutí na úrovni člena vlády, ministra, někdy dokonce premiéra, protože vláda to musí vysvětlit na politické a diplomatické úrovni. Může to mít vážné politické a ekonomické důsledky. Dnes už to není problém, ale dříve tomu tak bylo, neboť rozhodovaly například obavy ze zastavení dodávek plynu ze strany Ruska.

Přečtěte si

Podcast ODPOSLECH: Ženy ve službách Jeho Diktátorstva

Následuje něco jako typická ruská reakce?

Určitě je potřeba počítat se „zrcadlením“, odvetou. Rusko může vykázat stejný počet diplomatů, kteří pracují na obdobných pozicích jako ti ruští u nás.

Jaké jsou typy vyhoštění?

Existuje „tiché vyhoštění“, kdy si generální ředitel kontrarozvědky předvolá diplomata, styčného důstojníka ruského velvyslanectví nebo ruského velvyslance, a navrhne, aby se diplomat vrátil domů. Možná že generální ředitel ukáže velvyslanci také jednu nebo dvě fotografie, aby vysvětlil důvod vyhoštění. Tento způsob vždycky funguje.

Pak je tu i možnost, kdy například na diplomatické recepci nebo večírku ministr zahraničních věcí zahájí rozhovor s ruským velvyslancem a na toto téma s ním prohodí pár slov. Je to jemnější, elegantnější a méně provokativní. Mohl by to být také způsob, jak se vyhnout právě té odvetě.

Stává se také, že na vyhoštění žádná reakce nepřijde?

Je to rozhovor džentlmena s džentlmenem typu „vyřešíme si to sami“. Rusové mohou delegovat někoho jiného, aby vyhoštěného diplomata nahradil. V takových případech odveta být nemusí.

Přečtěte si

Opoziční novináři hledali bezpečný úkryt v Evropě. Tajní agenti si je ale našli

Co se děje při oficiálním vyhoštění?

V těchto případech je předvolán velvyslanec a ministerstvo zahraničí mu předá písemnou nótu, v níž je konkrétní diplomat prohlášen za personu non grata, což má i právní důsledky. Tuto nótu obvykle předává ministr zahraničí. V zásadě platí vyhoštění pouze z hostitelské země, ale v závažnějších případech může být vydáno doporučení, že se vyhoštění vztahuje i na celý schengenský prostor. Což je do jisté míry závazné i pro spojence.

Jaká je lhůta pro opuštění země?

Záleží na tom, o jak závažný případ se jedná. Někdy je okamžitá, tedy v podstatě do jednoho nebo dvou dnů. Když se však jedná o klidné vyhoštění, hostitelská země obvykle bere v úvahu rodinné poměry, například to, že děti musí být odebrány ze školy. V podobném případě se ruskému velvyslanci třeba řekne, že diplomat by měl odjet do konce měsíce. Ale pro formální vyhoštění existují stanovená pravidla, jak by mělo fungovat. 

Je vyhoštěný diplomat i před svým odjezdem stále pod dohledem kontrarozvědky?

Samozřejmě, a platí to až do jeho posledního pohybu na našem území! V té době ho kontrarozvědka sleduje ještě bedlivěji, aby zjistila, jaká následná opatření udělá. To jsou další bonusové informace pro kontrarozvědku. S kým se diplomat rozloučí, kde si něco vyzvedne, kde něco odloží. Proto ho bez ohledu na to, kolik času dostane na opuštění země, jeho šéfové pravděpodobně co nejdříve posadí na letadlo do Moskvy.

The post Bývalý kontrarozvědčík Katrein: „Pokud chcete naverbovat ruského agenta, musíte nabídnout protiváhu.“ appeared first on investigace.cz.

Jako začínající pracovník ruské vojenské rozvědky GRU nejdříve pečoval o hroby sovětských vojáků z druhé světové války. Nakonec se Anton Gorijev stal vedoucím konzulárního oddělení ruského velvyslanectví v Maďarsku. Aktivní byl ale i na Slovensku, než ho odtamtud loni vyhostili. Kariérní vzestup i pád ruského špiona přibližuje novinář Szabolcs Panyi v článku pro web VSquare.

V létě před dvěma roky opilý řidič srazil svým autem v Bratislavě jednu ženu a z místa činu ujel. Rodině zraněné Slovenky se druhý den údajně omluvil. Bratislavský incident sice nebyl rafinovaným atentátem, ale pouhou nehodou, kterou však spáchal špion, napojený na ruskou zpravodajskou službu GRU.

Opilec za volantem se vydával za diplomata na ruské ambasádě v Bratislavě a slovenská média ho později identifikovala jako Antona Gorijeva. O několik měsíců později, na jaře 2022, se tento muž ocitl mezi ruskými diplomaty, jež Slovensko oficiálně vyhostilo kvůli špionáži. Aféru odhalili novináři z projektu VSquare a ICJK na základě informací pocházejících z dokumentů slovenského ministerstva zahraničí.

Redaktoři z neziskové organizace Dossier Center, která se věnuje monitorování trestné činnosti a korupce spojené s Ruskem, zjistili, že s ruskou zpravodajskou službou je spojená i špionova žena Agnija Gorijevová. Ta mívala kdysi moskevskou adresu registrovanou na ubytovně GRU. V průběhu let využívala také diplomatických výhod. Loni musela stejně jako manžel opustit Slovensko.

Diplomatické krytí pro špiony

Po ruském útoku na Ukrajinu vyhostilo Slovensko v průběhu března 2022 tři diplomaty a další tři osoby zadrželo. Vláda tehdejšího premiéra Eduarda Hegera omezila počet pracovníků ruského velvyslanectví v Bratislavě a do Ruska poslala dalších 35 zaměstnanců ambasády.

Slovensko nebylo jedinou zemí, která na ruskou agresi takto zareagovala. Během následujících týdnů došlo k vypovězení stovek ruských špionů, jež pracovali pod diplomatickým krytím v Evropské unii a zemích NATO. Novinářský tým VSquare v rámci projektu #ESPIOMATS identifikoval takových diplomatů stovky. Novináři při tom narazili i na aktivity Antona Gorijeva. Odhalili, že pracoval pro vojenskou rozvědku GRU a následně působil několik let v Budapešti, kde byl v kontaktu s maďarskými radikály. Poté se přesunul na Slovensko.

Slovenské ministerstvo obrany se k situaci odmítlo vyjádřit. Úřad maďarského premiéra a ruské velvyslanectví v Bratislavě na žádost o komentář nereagovaly.

Jak se stát špehem

Podle zjištění VSquare pochází Anton Gennadijevič Gorijev z vesnice v Saratovské oblasti jihovýchodně od Moskvy. Příslušníkem ruské armády se stal na začátku nultých let. V srpnu 2007 pak začal pracovat v Institutu pro makroekonomický výzkum a posléze se přesunul na ministerstvo školství a vědy, kde vydržel až do roku 2012.

Vysoce postavený evropský diplomat, jenž dobře zná vnitřní fungování GRU, se domnívá, že právě v té době musel být Gorijev vybrán ke zpravodajskému výcviku nutnému pro službu v zahraničí pod diplomatickým krytím. Příslušníci GRU jej absolvují na Vojenské diplomatické akademii v Moskvě, doplnil diplomat a dodal, že studenti jsou často vybíráni z řad členů ozbrojených sil.

https://twitter.com/panyiszabolcs/status/1671422827268919297

Pro ruské ministerstvo zahraničních věcí začal Gorijev oficiálně pracovat v květnu 2012. První zmínka o tom, že se dostal na diplomatickou funkci, pochází z ledna 2013, kdy už zastával funkci konzula v Maďarsku. Tamní ministerstvo zahraničních věcí a obchodu se k ruským diplomatickým misím v Maďarsku z posledního desetiletí odmítlo vyjádřit. Jako argument úřady mimo jiné uvedly ochranu soukromí a osobních údajů ruských diplomatů.

Bývalý důstojník maďarské kontrarozvědky, který si přál zůstat v anonymitě, ale Gorijevovu příslušnost ke GRU potvrdil. Podle něj byla jeho špionážní činnost odhalená maďarskou kontrarozvědkou.

Cesta k radikálům

Jak tento důstojník informoval novináře z VSquare, na začátku nultých let Gorijev u GRU začínal plněním drobnějších úkolů. Jednou z jeho povinností byla i údržba sovětských vojenských hrobů z druhé světové války v Maďarsku, což vyžaduje časté cestování po venkově a agentům GRU se tak nabízí příležitost prozkoumávat krajinu, hledat místa pro schůzky s informátory či prostory vhodné pro mrtvé schránky sloužící k předávání zpráv či peněz mezi agenty a zdroji GRU.

Pod záminkou péče o válečné hroby Gorijev navštívil hodně hřbitovů. Během podobných návštěv zpravodajci GRU také pečlivě sledují místní hroby, hlavně ty neudržované. U těch lze předpokládat, že již nejsou naživu žádní příbuzní zesnulého, takže jméno na náhrobku může být bezpečně použito k vytvoření falešné identity.

Přečtěte si

Diplomatické výhody na prodej. Zločinci zneužívají statut honorárních konzulů

Při podobných cestách po památnících padlých vojáků se Gorijev setkával se členy tradičně proruských maďarských organizací. Nacisty a kolaborantský režim porazila v Maďarsku v roce 1945 Rudá armáda. Tyto události jsou tu proto stále oslavovány jako osvobození země Ruskem, upozorňuje ve svém článku novinář Szabolcs Panyi.

Maďarské krajně levicové i pravicové skupiny po ruské anexi Krymu uspořádaly v lednu 2015 protiukrajinské shromáždění. Více než deset organizací tehdy přijalo prohlášení, v němž požadují „mír“ v Ukrajině a vyjadřují podporu zahraniční politice Viktora Orbána. Podle tohoto oficiálního dokumentu měl být na akci přítomen také konzul ruského velvyslanectví. Další článek o události už přímo zmiňoval Antona Gorijeva. Organizátor akce Endre Simó řekl pro VSquare, že žádné záznamy o zúčastněných nevedou, proto nemůže informaci potvrdit. Na dotaz, zda s Gorijevem ve větší míře spolupracovali, neodpověděl.

Organizace Společenství za mír v Maďarsku (Magyar Békekör), v níž zmíněný Simó působí, je známá proruská krajně levicová skupina. Na zmíněném shromáždění ale byla přítomna i krajně pravicová uskupení, jako třeba Světový svaz Maďarů (Magyarok Világszövetsége). Společné protiukrajinské prohlášení nadto vykreslilo ukrajinskou vládu jako nepřátelskou vůči tamní maďarské menšině.

Zhruba v této době byl Gorijev povýšen na post druhého tajemníka a vedoucího konzulárního oddělení ruského velvyslanectví. Oficiálně ho přitom zaměstnávalo ruské ministerstvo zahraničí i školství.

„Běžná“ konzulární práce

Proslulý proputinovský motorkářský gang „Noční vlci“ navštívil v dubnu 2015 Maďarsko. Podle zjištění VSquare mělo ruské velvyslanectví včetně Gorijeva pomáhat s organizací setkání Nočních vlků s Maďary.

O rok později zase Gorijeva pozvali do jihomaďarské obce na slavnostní odhalení obelisku věnovanému kosmonautu Juriji Gagarinovi. Starostou obce byl tehdy László Toroczkai, jenž rovněž zastával pozici místopředsedy krajně pravicové proruské strany Jobbik. V současnosti je tento muž předsedou ještě radikálnější strany Naše vlast (Mi Hazánk).

Analýza maďarských expertů Pétera Krekó a Lóránta Győri pro Atlantic Council upozornila, že právě setkání Gorijeva a Toroczkaie může být příkladem toho, jak ruská diplomacie ve středovýchodní Evropě buduje vazby s krajní pravicí.

Neexistuje žádné vysvětlení, proč se Gorijev jako pracovník konzulárního oddělení na ruském velvyslanectví zúčastnil událostí, které nesouvisí s běžnou konzulární prací, upozorňuje novinář Szabolcs Panyi.

Gorijevovo konzulární oddělení bylo také zapleteno do případu s ruskými zbrojaři. V listopadu 2016 při razii ve skladu zbraní nedaleko Budapešti zadržely maďarské orgány ruské obchodníky. Šlo o zásah, jenž byl součástí vyšetřování amerického Úřadu pro potírání drog (DEA). Agenti DEA se tehdy vydávali za členy mexického kartelu a jednali s ruskými obchodníky o nákupu zbraní výměnou za kokain a peníze.

Konzulární oddělení ruského velvyslanectví se po zatčení zločinců pokoušelo o jejich převezení z Maďarska do Ruska. Nakonec se podařilo zabránit vydání obou Rusů do USA tak, že Moskva zinscenovala falešné vyšetřování a požádala Maďarsko o vydání „obviněných“. Orbánova vláda Rusku vyhověla.

Přečtěte si

Podcast ODPOSLECH: Zlatá brána otevřena

O dalších maďarských aktivitách Gorijeva v následujících letech neexistují další veřejně dostupné informace. Podle seznamu, který mají novináři z VSquare k dispozici, se ale jeho jméno objevilo mezi akreditovanými diplomaty slovenského ministerstva zahraničí v lednu 2020. Neví se však, kdy přesně se Gorijev dostal na diplomatický post v Bratislavě.

Ruský špion na Slovensku

Převelení Gorijeva na Slovensko vyvolává podle novinářů z VSquare podezření, že se podílel na tajných operacích v Maďarsku i na Slovensku. Přeshraniční aktivity ruských špionů jsou běžné, vysvětluje Ferenc Katrein, bývalý ředitel operačního oddělení maďarské bezpečnostní zpravodajské agentury (Alkotmányvédelmi Hivatal, AH). „Nemusí být ani využíváni k operacím v zemi, kde jsou akreditováni (jako diplomaté). Někteří nejlepší špioni jsou využíváni ve třetí zemi. Proto je nutná spolupráce mezi kontrarozvědkami spojeneckých zemí,“ vysvětlil Katrein pro VSquare.

Po ruském útoku na Ukrajinu byl Gorijev ze Slovenska vyhoštěn. To dokazují i diplomatické seznamy tamního ministerstva zahraničí.

„Ruská vojenská zpravodajská služba hraje v posledních letech často důležitou roli v aktivních opatřeních zaměřených nejen na špionáž, ale i na destabilizaci západních institucí,“ uvedl expert Péter Krekó pro VSquare. Podle něj Gorijevův příběh ukazuje, že slovenské bezpečnostní složky jsou v potírání ruského vlivu aktivnější než maďarské úřady. Z Budapešti nebyl už dlouhá léta vyhoštěn ani jeden ruský diplomat. Zároveň ale Krekó dodává, že slovenské veřejné mínění je tradičně silně proruské.

Novináři z Dossier Center odhalili, že Gorijev byl loni v prosinci stále zaměstnán na ruském ministerstvu zahraničí. O tom, kde se nachází v současnosti či co přesně dělá, nejsou známy žádné další informace. Gorijev ani jeho žena Agnia na e-maily novinářů nereagovali.

Autor původního textu: Szabolcs Panyi
Autorka české verze: Mahulena Kopecká

Zdroj úvodní fotografie: VSquare.org

The post Příběh ruského špiona. Operoval v Maďarsku, ze Slovenska ho vyhostili appeared first on investigace.cz.

Za hlavní zprávou dnešního #zesvěta se vydáme na opačnou stranu zeměkoule. V Austrálii totiž ve velkém unikají data z pojišťoven, a navíc tam oběti kyberpodvodů pašují drogy. Pokud vás naopak zajímají spíše bizarní zprávy z našeho starého dobrého kontinentu, pak se nabízí informace o tom, jak byl bývalý generální ředitel Danske Bank zproštěn obvinění. A na závěr máme i ruské špiony, kteří nerušeně spolupracují s maďarským ministerstvem.

#1 Prodám osobní data australského premiéra, zn. spěchá

Na dark webu se nově nacházejí data přibližně 10 milionů lidí, kteří mají nebo měli smlouvu s australskou pojišťovnou Medibank Private Limited. Hackeři data získali kybernetickým útokem a od pojišťovny následně požadovali výkupné. Medibank ovšem jakékoli placení odmítla. Hackeři proto nelenili a data bývalých i současných klientů pojišťovny bleskurychle zveřejnili. Mezi oběťmi úniku tak figuroval například i současný australský premiér Anthony Albanese. Fakt, že jeho osobní data jsou veřejně přístupná, ho samozřejmě neuvedl do stavu nejvyšší blaženosti. Jak sám prohlásil, únik jej velmi znepokojil. Proto nám nezbývá než premiérovi popřát klidné spaní. Podle všeho to bude potřebovat.

Více informací o úniku dat si můžete přečíst na stránkách Anadolu Agency.

#2 Bývalý generální ředitel Danske Bank zproštěn obvinění

Pokud jste v úterý zaslechli hlasitou ránu neznámého původu, nebyl to výstřel v kremelské prezidentské pracovně následovaný dopadem bezvládné hlavy na mahagonovou desku stolu, nýbrž kámen, který Thomasu Borgenovi spadl ze srdce. Ležel mu tam minimálně od roku 2018, kdy byl Borgen odvolán z funkce generálního ředitele Danske Bank, zapletené do skandálu s praním špinavých peněz. Akcionáři banky po Borgenovi proto požadovali odškodnění v hodnotě téměř 8 miliard korun. Leč soud nahlédl celou aféru jinak a tento týden bývalého generálního zprostil viny. Lze proto předpokládat, že na rozdíl od australského premiéra bude Thomas Borgen minimálně několik dní spokojeně hajat jako nemluvně.

Podrobnosti o tom, jak se Borgen vyhnul zaplacení tučné sumy, se dočtete na stránkách Bloomberg.

Přečtěte si

V estonské pobočce Danske Bank prali peníze i Rusové

#3 Ruský špion ve službách maďarského ministerstva

Maďarská organizace s názvem Közérthető Biztonságért Alapítvány (ve volném překladu Nadace pro srozumitelnou bezpečnost) spolupracuje s maďarským ministerstvem vnitra, a to formou pořádání společných konferencí a interních školení. V prvním okamžiku nelze nic namítat, dopracovat se srozumitelné bezpečnosti jistě nejde jen tak mírnyks tírnyks. Jenže zakladatel zmíněné organizace není nikdo jiný než instruktor ruské školy bojových umění, která je specialisty považována za krytí pro ruské tajné služby. Další z členů této už méně srozumitelné organizace je pak napojený na ruskou státní energetickou společnost Gazprom. Aby podezřelých signálů nebylo málo, organizace nevlastní žádný majetek, oficiálně nemá žádné výdaje ani příjmy, a přesto jí filantropické zanícení nechybí, neboť se zavázala, že bude poskytovat školení o národní bezpečnosti pro maďarské civilisty. Inu, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Volně přeloženo do maďarštiny: ha elkapják a madarat, szépen énekelnek neki. 

Další informace o podezřelé spolupráci maďarského ministerstva se dočtete na webu Atlatszo.

#4 Nechcete přijít o celoživotní úspory? Pašujte drogy!

A na závěr zpráva, která v této rubrice nemůže chybět, neboť co by to bylo za #zesvěta bez světa narkotik. Jak je dobře známo, starší lidé patří k jedné z častých cílových skupin podvodníků. Zatímco u nás jsou v tomto směru nejznámější podvodní prodejci, obecně označovaní plurálem šmejdi, celosvětovému trendu v kategorii podvádění starých lidí vévodí kyberzločinci. Ti australští posunuli celý proces zase o kus dál, na zcela novou úroveň. Poté, co z naivních obětí z řad seniorů vymámí pod určitou záminkou peníze, nabídnou jim jednoduchý obchod: budete pro nás pašovat drogy a vaše peníze vám vrátíme. Podobnou nabídku přijali například dva starší Američané, kteří se posléze snažili pašováním získat zpět přes 12 milionů dolarů. S 15 kilogramy metamfetaminu a 1,5 kilogramem kokainu je však na hranicích zadrželi. A nebyli sami, australská policie už obdobně vyhmátla 18 důchodců s ukrytými drogami.

Více se dočtete na stránkách OCCRP.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz

Autorka textu: Kamila Plzáková
Autorka úvodní fotografie: Martina Bartl

The post #zesvěta: Prodám osobní data australského premiéra, zn. spěchá appeared first on investigace.cz.

Co vás první napadne, když slyšíte sousloví tajný agent? Je to třeba suché Martini v široké sklence na šampaňské? Charismatický Brit s tváří Daniela Craiga nebo Seana Conneryho? Muž, kterému ženy padají kolem krku a padouši mrtví k nohám? Je geniální, nesmrtelný a jeho výstřel nikdy nemine cíl? Určitě nejste sami, pokud se vám na první dobrou vybaví něco ze zmíněného. Agent 007 z pera britského autora Iana Fleminga špionskou profesi bezesporu nesmírně zpopularizoval.

Špionáž v reálném světě ale vypadá o dost jinak. Podmínkou k jejímu výkonu nejsou smoking a naleštěné polobotky. Naopak. Může se klidně nést v duchu ženských křivek a klapajících podpatků. Ačkoliv žádná špionka není tak známá jako James Bond, na světě jich není málo. Čím to je, že se o špionech mluví více než o jejich ženských kolegyních? Je to proto, že jsou muži úspěšnější? A jak probíhá ženská špionáž v reálném světě? Právě na to odpovídá 91. díl Odposlechu investigace.cz s Kamilou a Lukášem.

The post Podcast ODPOSLECH: Ženy ve službách Jeho Diktátorstva appeared first on investigace.cz.