Koncem dubna obvinila slovenská policie v rámci operace Soumrak, pojmenované podle stranického sídla Smeru v bratislavské Súmračné ulici, dva kdysi nemocnější muže země, a to expremiéra Roberta Fica a bývalého ministra vnitra Roberta Kaliňáka ze strany Smer-SD. Zatímco Kaliňák skončil ve vazbě, slovenský parlament dnes po dlouhém rokování rozhodl, že Fica k vazebnímu stíhání nevydá. 

Během policejního vyšetřování bylo již dříve vzneseno obvinění i proti nitranskému oligarchovi s vazbami na policii Norbertu Bödörovi či bývalému policejnímu prezidentu Tiboru Gašparovi. Jsou podezřelí ze založení a podpory organizované zločinecké skupiny, ohrožení daňového tajemství a zneužívání pravomocí veřejného činitele. 

O vydání Fica do vazby rozhodoval slovenský parlament

O vazbě pro bývalého slovenského ministra vnitra Roberta Kaliňáka rozhodl soud už minulý týden. Důvodem byly obavy, že by Kaliňák mohl ovlivňovat svědky. Jmenovaný na místě podal proti rozhodnutí stížnost, o jeho setrvání ve vazbě bude tím pádem rozhodovat slovenský Nejvyšší soud. Až do rozhodnutí této instance tak Kaliňák zůstává ve vazbě.

Generální prokuratura, slovenská obdoba českého Nejvyššího státního zastupitelství, požádala o vazbu i pro bývalého trojnásobného premiéra Roberta Fica. Na rozdíl od Kaliňáka ale Fico zůstal na svobodě i v politice, neboť je poslancem opoziční strany. Vzhledem k jeho poslanecké imunitě musel o jeho vydání do vazby rozhodnout slovenský parlament.

Prokurátor ve své žádosti parlamentu o vydání bývalého premiéra zdůraznil, že v případě Roberta Fica hrozí možnost ovlivňování svědků. Například prostřednictvím svých veřejných vystoupení by mohl „posílat zprávy“ dalším obviněným v kauze Očistec, tedy v policejním vyšetřování, jež se s kauzou Soumrak v mnoha ohledech překrývá. 

Slovenský parlament ve středu 4. května rozhodl, že Roberta Fica k vazebnímu stíhání nevydá.

V úterý 26. dubna byl Robert Fico předvolán k výslechu, který podle jeho slov trval přibližně deset minut. Přestože je Fico vystudovaný právník, tvrdí, že obvinění, jež proti němu bylo vzneseno, nerozumí. Údajně nechápe, vůči čemu se má bránit, a podstatu obvinění mu prý nebyl schopný vysvětlit ani sám vyšetřovatel. 

Fico s Kaliňákem měli být podle usnesení o obvinění, které má redakce investigace.cz k dispozici, v čele zločinecké skupiny. Ta měla jasnou hierarchii, do níž bývalý premiér a jeho ministr vnitra obsazovali sobě loajální osoby. Jednalo se o klíčové pozice na policii, ministerstvu financí nebo ministerstvu vnitra. Přes tyto osoby pak Fico s Kaliňákem získávali citlivé informace, které pak používali v předvolebním boji. Mezi jejich oběti patří podle obvinění například někdejší slovenský prezident Andrej Kiska, bývalý slovenský premiér a v dobách vlády Smeru vůdce opoziční strany OĽANO Igor Matovič nebo prokurátor Vasiľ Špirko vyšetřující Kaliňáka.

Obvinění dvou slovenských prominentních politiků přímo navazuje na kauzu Očistec. Zároveň také připomíná, že aktéři této kauzy pouze nevykonávali Ficovy a Kaliňákovy příkazy, ale jednali i ve svůj vlastní finanční prospěch. 

Přečtěte si

Chobotnice z šestého patra

Obvinění rovněž popisuje, jak dohoda mezi vysoce postavenými politiky, veřejnými činiteli, policejními funkcionáři a vybranými podnikateli poskytovala lidem z této organizované zločinecké skupiny ochranu i vzájemnou pomoc. Níže postavení členové plnili příkazy výše postavených a ti jim zase zabezpečovali politickou ochranu. 

Tímto způsobem měli tehdejší slovenský premiér a ministr vnitra dosadit své lidi do funkcí policejního prezidenta, ředitele Kriminálního úřadu finanční správy (KUFS), ředitele Finanční policie či Finanční správy. Tito vysocí státní úředníci pak měli ze svých pozic jmenovat do funkcí další loajální lidi, kteří byli předem schváleni premiérem Ficem, ministrem Kaliňákem nebo podnikatelem Bödörem. 

Zneužití pravomoci veřejného činitele

Fico s Kaliňákem měli tuto zločineckou skupinu využívat především k získávání informací na své politické protivníky, a to z běžně nedostupných státních zdrojů, jakými jsou policejní databáze nebo data z finanční správy. Tyto informace pak analyzovali a používali pro očerňování politických protivníků. Bývalý slovenský prezident Kiska byl takto obviněn z daňových podvodů, bývalý premiér a vůdce opozice Igor Matovič zase z krácení daní. Žádný legální důvod, jak by se premiér a ministr vnitra mohli dostat k tak citlivým osobním informacím, přitom neexistuje. Oba jsou proto obviněni i ze zneužití pravomoci veřejného činitele. 

Mezi lidmi, kteří byli výše popsaným způsobem dosazeni do klíčových pozic a později se rozhodli stát takzvanými kajícníky neboli obviněnými spolupracujícími s vyšetřovateli, jsou bývalý ředitel Kriminálního úřadu finanční správy Ľudovít Makó, bývalý ředitel finanční policie Bernard Slobodník nebo bývalý ředitel Finanční správy František Imrecze.

Kali kartel

Právě František Imrecze se stal jedním z nejbližších Kaliňakových lidí. V roce 2012, když Smer vyhrál parlamentní volby, mu Kaliňák nabídl funkci šéfa Finanční správy. Měl to udělat prostřednictvím své a Imreczeho manželky, jež byly dlouholetými kamarádkami. Nabízená pozice ale pro Imreczeho znamenala výrazně negativní finanční rozdíl oproti jeho tehdejším výdělkům. Před nástupem do státní správy totiž zastával funkci generálního ředitele SAP Slovensko, kde vydělával přes 280 tisíc eur ročně (téměř 7 milionů korun). Proto u Roberta Kaliňáka zjišťoval, jak by se dalo zajistit „dorovnání jeho předešlého platu“. 

Kaliňák mu doporučil, aby se na tom domluvil se slovenským oligarchou Jozefem Brhelem starším. O Brhelovi se už tehdy říkalo, že patří mezi podnikatele, kteří finančně významně podporují stranu Smer-SD. Imrecze později vypověděl, že od Brhela skutečně dostával „dorovnání“ ke svému oficiálnímu platu, a to dvě stě tisíc eur (přes 4,5 milionu korun) ročně v hotovosti. 

Podobnou „dohodu o dorovnaní platu“ si vyjednal i Ľudovít Makó, další spolupracující obviněný, který začal vypovídat o takzvaném systému našich lidi jako první a spustil lavinu vyšetřování, jež vyústila v kauzy Očistec a později Soumrak. 

Také Makó přešel do státní správy ze soukromé sféry, kde měl plat přes 300 tisíc korun měsíčně. Hrubá mzda na pozici tehdejšího ředitele Kriminálního úřadu finanční správy ale činila pouze 3 000 eur (přes 70 tisíc korun měsíčně). I Makó proto potřeboval „svého mecenáše“, kterého našel v osobě Norberta Bödöra. Ten mu po dohodě, že nabídnutou pozici ředitele přijme, začal měsíčně vyplácet částky ve výši 10 000 eur (kolem 250 tisíc korun). 

Extra peníze od mecenášů Smeru-SD putující k navýšení výplat vysokých státních funkcionářů ale nezůstaly bez protihodnoty. František Imrecze začal dostávat „požadavky od vedení Smeru-SD“. Ty pak jako úkoly zadával svým podřízeným, kteří také patřili do skupiny „našich lidí“.

Prezident v nesnázích

Ředitel Imrecze před parlamentními volbami takto zadal úkol na celkovou rešerši k osobě prezidenta Andreje Kisky. Ten se stal slovenským prezidentem v roce 2014 poté, co ve druhém kole porazil protikandidáta Roberta Fica. Rešerše spočívala v komplexní analýze dat ze všech informačních systémů, jež měla Finanční správa ke Kiskovi k dispozici. Mimo jiné zahrnovala všechny daňové kontroly provedené v Kiskových podnikatelských společnostech a daňová přiznání doplněná o připomínky z policejní databáze. 

Získané informace, které v té době Finanční správa shromáždila, patřily sice k těm nejpodrobnějším, jaké bylo možné na úrovni státu obdržet, z dokumentů ale nevyplývalo žádné podezření z daňových deliktů. 

Tehdejší premiér Fico tyto informace přesto použil v předvolební debatě. Přístup k daňovému tajemství tenkrát však nemělo ani ministerstvo financí a kontrolní hlášení („KV“) jako takové bylo zcela v režimu utajení. Poskytování těchto informací politicky aktivním osobám bylo proto jednoznačně nezákonné. 

Podle výpovědí spolupracujících obviněných zamýšlel Robert Fico zveřejňováním informací o Kiskově firmě dosáhnout dvou věcí. Primárně chtěl ukázat, že Andrej Kiska se nestal prezidentem v souladu se zákonem, protože nebyl bezúhonný. A za druhé plánoval rozjet mediální kampaň o tom, že je Kiska daňový podvodník. 

Spolupráce se médii 

Aby očerňující informace o údajných daňových deliktech tehdejšího prezidenta nezapadly, bylo potřeba je dostat do médií. O to se měl postarat podnikatel Norbert Bödör. Ten zhruba v polovině září 2017 oslovil Tomáše Rajeckého, člověka z takzvaných mafiánských seznamů, tedy ze skupiny lidí označených slovenskou policií za členy organizovaného zločinu. Bödör Rajeckému nastínil, že disponuje dokumenty, které prokazují trestnou daňovou činnost tehdejšího prezidenta. Poté ho požádal, zda by mohl zařídit, aby tyto citlivé informace byly médiím poskytnuty anonymně. 

Rajecký se Bödöra zeptal, jestli ví, co tím spustí. Byl totiž přesvědčený, že policie bude kontrolovat IP adresy a prezident Slovenské republiky bude chtít zjistit, odkud se takové informace vzaly. Bödör ho však ujistil, že policejní prezident Tibor Gašpar a ministr vnitra Robert Kaliňák o tom vědí, protože obsah dokumentů znají. A kdyby se náhodou vyskytl nějaký problém, zařídí, aby případ dostal policista, který žádné inkriminující údaje nenajde. 

Druhý den přišel Norbert Bödör za Tomášem Rajeckým již s dokumenty v ruce a s přesným chronologickým plánem, co, kdy a komu poslat. Rajecký společně s důvěryhodným IT expertem vytvořil anonymní e-mailové adresy, z nichž odeslal nejen průvodní text, ale i daňové dokumenty. Ty pak rozeslal do největších slovenských médií. Aby celá akce nebyla nápadná, Rajecký měl ten samý e-mail poslat i na policejní prezidium přímo Tiboru Gašparovi.

Přečtěte si

S diskreditací prezidenta Kisky měl pomáhat i Kočnerův kamarád

Dokumenty obsahovaly výsledky analýzy daňových kontrol a s nimi související trestní oznámení. Bödör totiž po Rajeckém chtěl, aby na prezidenta Kisku podal trestní oznámení. Tím pádem by se kauzou musela zabývat Generální prokuratura a Kriminální úřad finanční správy, kde byli další činovníci ze skupiny „našich lidí“.

Prezidentu Kiskovi bylo jasné, že tak citlivé informace musely uniknout z ministerstva financí, proto si na „kobereček“ předvolal ministra financí Kažimíra a vyptával se, jak se to mohlo stát. 

Daňová kauza prezidenta Kisky se táhla až do ledna 2019, kdy se Robert Fico rozhodl kandidovat na pozici předsedy Ústavního soudu. Bývalý prezident Andrej Kiska později vypověděl, že za ním tenkrát Fico přišel řešit volbu hlavy Ústavního soudu a nabízel mu, že pokud ho do funkce jmenuje, veškerá vyšetřování ohledně krácení daní skončí. Kiska nakonec Roberta Fica za ústavního soudce nejmenoval. O pár týdnů později bylo na Kiskovu firmu KTAG podáno trestní oznámení. 

Matovičovy daně 

Kromě prezidenta Kisky měl Fico nelegálně získané informace používat i vůči svému politickému oponentovi Igoru Matovičovi, tehdy ještě opozičnímu poslanci, jenž před volbami často kritizoval způsoby a metody vládnutí strany Smer-SD. Terčem jeho kritiky bývalo rozkrádání veřejných financí přes státní zakázky. 

Strana Smer ovládala nejen ministerstvo vnitra a financí, zásadní vliv měla i na ministerstvo životního prostředí, hospodářství a dopravy, pod které spadaly velké státní zakázky, z nichž profitovali zejména oligarchové blízcí Smeru – především Norbert Bödör nebo Jozef Brhel. Ti pak prostřednictvím schránkových firem v daňových rájích měli zpětně financovat Smer a jeho hlavní představitele. 

Policie, kterou tehdy vedl další člověk ze skupiny „našich lidí“ Tibor Gašpar, zajišťovala, aby se žádná z těchto nezákonností nevyšetřila. 

Vedení Smeru se přesto začalo obávat, že rázná vystoupení Igora Matoviče by mohla straně uškodit ve volbách, a proto se rozhodli Matoviče zdiskreditovat skrze jeho podnikání. 

Stejně jako v případě prezidenta Kisky zadal Imrecze analýzu účetnictví Matovičovy firmy RegionPRESS. 

Výsledkem ale bylo zjištění, že v trestněprávní rovině není důvod v šetření pokračovat, protože skutek už byl promlčený. 

Ministr vnitra ovlivňuje vlastní trestní řízení

Příkazy ale nepřicházely pouze od Roberta Fica. Postavení ministra vnitra měl zneužívat i Robert Kaliňák. Během roku 2016 obdržela Finanční policie NAKA trestní oznámení pro podezření z trestného činu legalizace příjmů z trestné činnosti a korupce. Zločinu se měl dopustit samotný ministr vnitra Robert Kaliňák, jenž měl nakoupit akcie a podíly ve firmě daňového podvodníka Ladislava Bašternáka. 

O vyšetřování se ihned začal zajímal tehdejší policejní prezident Tibor Gašpar s odůvodněním, že přece jde o ministra vnitra, a nařídil vyšetřovateli, že toto řízení bude dozorovat on sám. 

Kauzu přitom dozoroval prokurátor Vasiľ Špirko z Úřadu speciální prokuratury, který však zdůraznil, že v dané věci by mělo být zahájeno trestní stíhání. Vyšetřovatel poté informoval Tibora Gašpara o úmyslech prokuratury. Policejní prezident si stál za tím, že trestní řízení musí být odmítnuto. 

František Imrecze, Daniel Čech i Ľudovít Makó se dnes ve svých výpovědích shodují, že Finanční správa i Policejní sbor byly zataženy do politického boje a zneužity pro osobní politické cíle konkrétních politiků, včetně tehdejšího premiéra a předsedy strany Smer-SD Roberta Fica. Tato míra propojení důležitých státních institucí a vrcholných představitelů Smeru představovala zavedený systém řízení státu, který byl v té době standardem a jako takový byl soustředěn v rukou premiéra a jemu blízkých osob v podobě některých ministrů a oligarchů působících v pozadí strany. Jednalo se zejména o Jozefa Brhela staršího, Miroslava Výboha a Norberta Bödöra. Premiér Fico od „svých lidí“ ve vysokých funkcích vyžadoval loajálnost. Pokud chtěli funkce zastávat, museli být součástí systému a plnit zadané příkazy. 

Přečtěte si

Úlovek z lovecké chaty

V závěru více než stostránkového usnesení se vyšetřovatel detailně zabývá i komunikacemi Mariana Kočnera s Norbertem Bödörem přes aplikaci Threema. Zprávy z aplikace už byly použité v jiných soudních jednáních a soud je uznal za legálně získaný důkaz. Vyšetřovatel jednotlivé zprávy vysvětluje a naznačuje, že Kočner o konkrétních krocích zločinecké skupiny také věděl, případně jim při uskutečňování některých záležitostí vypomáhal, nebo alespoň svoji pomoc nabízel. Kočner ale nevystupuje jako člen organizované skupiny, vyšetřovatel spíš poukazuje na jeho vztah s Bödörem a jednotlivé zločiny dává do časového kontextu.

Autorky textu: Eva Kubániová, Pavla Holcová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podporujte naši práci.

The post Kauza Soumrak: Parlament neschválil vydání Fica do vazby appeared first on investigace.cz.

Na Slovensku policie obvinila bývalého předsedu vlády Roberta Fica a bývalého ministra vnitra Roberta Kaliňáka. Obvinění čelí i právní zástupce Mariana Kočnera a další osoby.

Slovenský Denník N přinesl informaci, že dotyční byli obviněni ze založení a zosnování zločinecké skupiny v souvislosti s vyšetřováním kauzy Očistec. Tato kauza se vymyká běžným evropským policejním raziím. Během jednoho dne bylo pozatýkáno téměř celé vedení slovenské policie. Tito vysoce postavení příslušníci policie byli obviněni z toho, že tvořili špičku organizované zločinecké skupiny – tedy jakési mafie, proti které by měli právě oni sami bojovat. 

V poutech tak skončili dlouholetý policejní prezident Tibor Gašpar, ředitel protikorupční jednotky Róbert Krajmer, šéf NAKA Peter Hraško a další přední policejní funkcionáři. Celkem bylo zatčeno třináct lidí, včetně speciálního prokurátora Dušana Kováčika. Slovenská policie tím navázala na zářijovou akci Boží mlýny, při níž zatkla Ľudovíta Makóa, ředitele Kriminálního úřadu finanční správy (KUFS), který s vyšetřovateli začal spolupracovat. Všichni čelí obviněním ze založení a podporování zločinecké skupiny, zneužití pravomoci veřejného činitele, korupce a maření spravedlnosti.

Chobotnice z šestého patra

Fico a Kaliňák jsou zároveň obviněni i z vyzrazení daňového tajemství. Jde o kauzu bývalého slovenského prezidenta Andreje Kisky. Podle Aktuality.sk tři svědkové vypověděli, že na podzim roku 2017 se na slovenském Úřadu vlády setkávali nejvyšší představitelé vlády s bývalým policejním prezidentem Tiborem Gašparem či oligarchou Norbertem Bödörem a plánovali zneužití informací z Kiskovy daňové kauzy.

Spolu s Robertem Ficem a Robertem Kaliňákem jsou obviněny i další osoby, mezi nimi Marek Para, právní zástupce Mariana Kočnera.

Autorka článků: Pavla Holcová
Autorka úvodní fotografie: ČTK/AP/Bundas Engler

Tento text vznikl díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podporujte naši práci.

The post Na Slovensku obvinili bývalého premiéra a ministra vnitra appeared first on investigace.cz.

Štefan Hamran je za poslední čtyři roky již čtvrtým slovenským policejním prezidentem. Jeho tři předchůdci byli obviněni z korupce. Tibor Gašpar a Milan Lučanský byli navíc obviněni i z členství v organizované zločinecké skupině. Rozhovor jsme vedli v jeho kanceláři na policejním prezidiu v Bratislavě. Kromě masivní kožené sedačky dominují mistnosti i vlajky Slovenska a policejního sboru, na stěně visí portrét prezidentky. Štefan Hamran popsal, jak fungovala policie předtím, než útvar Lynx, který tehdy vedl, pozatýkal téměř celé policejní vedení. Mluvil i o tom, jak vražda Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové ovlivnila jeho osobní život, a také o reformách policie, kterou čeká přelomový rok.

Pamatujete si na ten den, kdy jste se dozvěděl, že Ján Kuciak a Martina Kušnírová byli zavražděni?

Pamatuji. Byl jsem doma s přítelkyní, oba nás ta zpráva vyděsila. Říkala mi, Štefane, něco udělejte. Odpověděl jsem, že nevím co, není to tak jednoduché. V tom čase jsem ani netušil, že Kuciak požádal o policejní ochranu. To zřejmě vědělo vedení policie a útvary, kam žádost dorazila.

A věděly to ty špičky policie, že žádal o pomoc?

Podle mého názoru to vědět musely. Neznám konkrétní detaily podání jeho žádosti, ale bylo jasné, že se na policii obrátil. A ta pomoc nepřišla.

Kdy jste jako velitel Lynx Commanda (slovenská obdoba českého Útvaru rychlého nasazení – URNA, pozn. red.) vstoupil do případu vraždy, až když vaše skupina jela zatýkat střelce?

Ano, bylo to poté, co vyšetřovatelé na konci září 2018 vypátrali podezřelé osoby. My jako Lynx jsme je jeli zadržet do Kolárova. Byli jsme pod obrovským mediálním, společenským i politickým tlakem. Věděli jsme, že nesmíme selhat. Během vyšetřování se udělalo nesmírné množství práce (policejní spis má téměř 30 000 stran, pozn. red.) a my jako speciální jednotka to nakonec přece nesměli pokazit. Věděli jsme, že jedem zatýkat lidi, kteří mají zkušenosti se zbraněmi, s militantním způsobem myšlení. Jeden z nich je bývalý policajt. Opravdu jsme to nechtěli podcenit. Byl nasazený vrtulník, dokonce u toho asistovala i kontrola z Evropské unie.

Byl jste u zásahu osobně?

Samozřejmě. Paradoxem je, že jsem do Kolárova jezdil posledních dvacet let, protože z Kolárova pocházely obě moje dlouholeté partnerky. Když jsem se dozvěděl, kam jedem na zásah a koho máme zadržet, zaskočilo mě to. Kolárovo? To Kolárovo na jihu Slovenska? Myslíte okres Komárno, odkud pocházím? Nemohl jsem tomu uvěřit. Podle fotek jsme měl pocit, že jsem obviněné znal od vidění.

Pak jsme jeli zatýkat do Chotína. Z vedlejší vesnice jsou oba moji rodiče. Tam jsem prožil celé dětství. Takže když kolegové připravovali mapové podklady, přesně jsem věděl, kam jedeme. V trojúhelníku Chotín, Kolárovo, Komárno jsem strávil posledních třicet let života.

Znal jste i Alenu Zsuzsovou? Pochází rovněž z Komárna.

Když jsme dostali informaci, že máme další osobu, která se na vraždě podílela a je z Komárna, ptal jsem se, kde přesně bydlí. Řekli mi adresu: Okružní cesta. Ale tam přece bydlím i já. Tam má být zprostředkovatelka vraždy? A umí italsky a řídí mercedes? Vždyť je to moje sousedka! Ve stejném vchodě totiž bydlí jedna dáma, co mluví italsky, protože její manžel je Ital, a mají mercedes. Říkal jsem si, to snad není pravda. Nakonec se ukázalo, že moje sousedka to není. To se mi ulevilo. Alena Zsuzsová sice bydlela ve stejné ulici, ale asi o 500 metrů dál. Do té doby jsem ji neznal.

Věřil jste na začátku, že se ta vražda vyšetří?

Moc ne. Když se podíváte do minulosti, co všechno se na Slovensku událo a kolik věcí se zametlo pod koberec, tak tomu člověk moc nevěřil. Navíc bylo jasné, že nešlo o náhodnou vraždu. Vše bylo dopředu připravené, byla to úkladná vražda kvůli práci novináře. Proto jsem si hlavně v začátcích vyšetřování myslel, že se to nepodaří dotáhnout do konce.

Teď jsem ale příjemně překvapený a mám z toho dobrý pocit. Všichni vyšetřovatelé a operativci si také zaslouží poděkování. Přitom na ně byl vyvíjen tlak, vyhrožovali jim, házeli klacky pod nohy, dělali schválnosti. Přesto to dokázali vyřešit.

Dá se říct, že slovenské policejní špičky tvořily nejmocnější slovenskou zločineckou skupinu?

No, to je poměrně silné tvrzení. Ovšem s odstupem času a na základě toho, co se zjistilo o tom, jak ten systém „našich lidí“ fungoval, a také na základě svědeckých výpovědí těch, kteří v tom systému byli na řídících pozicích a dnes spolupracují s policií, lze říct, že to až tak daleko od pravdy není.

Pro mě osobně je z pohledu evropského kontextu dost nevídanou věcí, aby většina policejních špiček jedné země byla stíhána. Takový případ si nepamatuji ani z historie, a už vůbec ne v Evropě. Nepamatuji si, že by to někdy někde nabralo až takových rozměrů jako u nás. Existovaly ojedinělé případy, kdy selhali jednotlivci. Aby ale v podmínkách policejního sboru vznikl tak masivní systém „našich lidí“, kteří při své práci nesledovali veřejný zájem, nýbrž striktně zájmy určitých skupin, které podle zákona neměly na nic takového právo – podnikatelé, oligarchové, politici atd. –, takový případ si nepamatuju a pochybuju, že něco podobného v Evropské unii ještě někdy zažijeme. Myslím, že všichni slušní policisté se musejí stydět za to, že k něčemu takovému vůbec mohlo v jejich řadách dojít.

Existovaly sice určité signály, že možná není všechno v pořádku, což mohli vědět jen ti vyšetřovatelé, kteří přímo pracovali na citlivých případech nějak spojených se systémem „našich lidí“ a viděli, jak se do vyšetřování snaží zasahovat politické špičky prostřednictvím dosazených loajálních policejních funkcionářů.

Jako šéf útvaru Lynx jste o tom nevěděl?

Servisní útvary jako Lynx Commando to ani nemohly vědět. To se všechno domlouvalo za zavřenými dveřmi, neměli jsme k tomu přístup. To, jak dokázali otočit někteří funkcionáři, když zjistili, že se už začínají řešit případy, které jsou pro ně kritické, se dostává na povrch až nyní. Tedy v momentě, kdy je zřejmé, že to bude odhaleno. Kdyby nezavraždili Jána Kuciaka a Martinu Kušnírovou, v tomto směru by se nic nezměnilo a jejich systém by fungoval dál. Ta vražda byl zlom.

Byl tím zlomem i fakt, že musel rezignovat tehdejší policejní prezident Tibor Gašpar? Který se přitom tvářil, že ustojí všechny tlaky.

Nerezignoval jen Tibor Gašpar, rezignoval celý jeden politický systém. Když jsme se dozvěděli, že novým policejním prezidentem bude Milan Lučanský, brali jsme to tak, že asi nastane nějaký posun. Na druhou stranu jsme věděli, že i Milan Lučanský bude v podstatě součástí systému „našich lidí“. V té době se normální smrtelník nemohl dostat na mimořádně vysokou řídící funkci, aniž by měl politickou podporu. Policejní sbor byl kompletně zpolitizovaný.

Jak se změnilo Slovensko čtyři roky po vraždě

Vyžadovala se v zájmu získání takové pozice loajalita vůči SMERu?

V podstatě se vyžadovala loajalita vůči všem tehdejším vládním stranám. Měly to rozdělené. Mluvilo se o tom, že si vládní strany mezi sebou jednotlivé vysoké policejní funkce rozdělily. Každá strana měla nějakou jinou, což na úrovni policejního prezidia vyvolávalo mezi funkcionáři nedůvěru a spory. My v Lynx Commandu jsme byli v tom systému izolovaní. Nevyšetřovali jsme, a proto jsme pro ně nebyli zajímaví. Nemohli jsme ohrozit jejich systém.

Chtěli mít kontrolu jen nad zpravodajskými a vyšetřovacími útvary. Dnes vidíme, že se policii opravdu rozvázaly ruce. Což byla i moje podmínka pro přijetí pozice policejního prezidenta. Roky jsem si budoval určitý morální kredit, takže jsem nechtěl být podobný policejní prezident jako ti přede mnou. Dostávat příkazy od politiků nebo nedej bože od oligarchů. To je neakceptovatelné.

Současná situace je taková, že policejní sbor prochází očistou, která ale ještě neskončila. Nejde jen o pochybné lidi ve vedoucích pozicích. Klacky nám pod nohy házejí i někteří referenti.

V rámci očistného procesu osobně vyměňuji jen špičky vedení – buď na úrovní policejního prezidia, nebo v pozicích krajských velitelů. Zbytek je na nově jmenovaných do těchto funkcí. Samozřejmě jejich kroky společně konzultujeme, ale personální zodpovědnost, tedy aby se do nižších funkcí opět nedostali sporní lidé, je už na nich. Podle mého názoru každého vyššího funkcionáře vystihuje jeho personální politika. Pokud pracuje s problematickými lidmi, a dokonce si je do svého resortu přivedl, nemusíme se dál bavit o tom, jaký je to funkcionář.

Na čem ta očista může ztroskotat?

Na tom, že se nám vrátí politické síly, které akceptovaly, živily, podporovaly, a především přímo vytvořily systém „našich lidí“.

Dokážete odhadnout, jaké bylo procento slušných policistů?

To se nedá odhadnout. V každé policejní složce najdete poctivé policisty, a pak je tu druhá strana těch nepoctivých. A mezi nimi osciluje jádro, které se přiklání tam, kde je moc. Bohužel je to tak. V poslední době ale vidím, že toto jádro se začalo přiklánět k nám. Pokud tato tendence bude pokračovat, tak ti nepoctiví přijdou o manévrovací prostor. Proto  musíme policejní sbor vyčistit odshora dolů. Ne naopak. Navíc jsem přesvědčený, že letos ještě budeme mít zásadní výsledky, i co se týká vyšetřování. 

Byl Tibor Gašpar překvapený, když jste ho přišli zatknout?

Tehdy jsem byl kvůli covidu ve stavu nemocných, ale kluci z týmu říkali, že překvapený byl. Ale předpokládalo se, že už ví, k čemu se schyluje. Protože v tehdejším policejním sboru bylo plno lidí, kteří byli součástí starého systému „našich lidí“. I na řídících pozicích. Takže se to nedalo utajit. Doufám, že už nikdy nebudeme muset odvádět v poutech vysokého policejního funkcionáře. 

Jaký byl váš vztah s Tiborem Gašparem?

Velmi negativní. Když Gašpar do funkce nastoupil, odstupující policejní prezident Jaroslav Spišiak mi ho tady v kanceláři představil. Podali jsme si ruce. On byl velmi žoviální. Tenkrát mě samozřejmě nenapadlo, že by Gašpar mohl být někdy stíhán. I když už tehdy existovalo podezření, že když někdo šéfuje odhalování korupce jako on, tedy tak, že útvar nikdy nemá žádné výsledky, mohl by za tím být problém.

Poměrně rychle jsme se ale názorově střetli. Měli jsme spory, které pramenily zejména z personální politiky. V naší jednotce měl svého osobního přítele, který nastoupil bez výběrového řízení. Přitom šlo o elitní jednotku s mimořádně náročným výběrovým řízením, kam se přijímali jen nejlepší z nejlepších. 

Pak přišly účelové kontroly čili zbytečné šikanózní inspekce, které náš útvar měly paralyzovat. Odstupující ředitel útvaru kontrol mi řekl, že jsem Gašparův nepřítel číslo jedna a že Gašpar vydal pokyn, abych byl profesně zlikvidován. 

Vyústilo to v situaci, kdy bylo za asistence policejního prezidenta Gašpara, šéfa policejních odborů a viceprezidenta svoláno celé Lynx Commando. Gašpar mě před všemi mými podřízenými vyzval, ať odstoupím z funkce. Odmítl jsem a tam naše vztahy skončily, Gašpar se mnou přestal komunikovat.

Sociolog Vašečka: Společnost dostala naději, a teď tu naději ztratila

Dostal jste od minulého vedení policie někdy nabídku na povýšení? 

Ne. Dostal jsem jen nabídku odejít. Problém byl v tom, že oni mě zdědili. Být to na nich, vedoucím útvaru by mě nikdy nejmenovali. Gašpar mi jednou naznačoval, že bych se měl vzpamatovat a táhnout s nimi za jeden provaz. Což mě vyděsilo. Jeden z nich jsem určitě nikdy nebyl a ani nechtěl být. A nebyl jsem sám. Byli tu i další slušní policisté, kteří neměli nárok na kariérní postup. Mě spíš chtěli odvolat.

Změnila se situace s nástupem nového policejního prezidenta Milana Lučanského?

První půlrok jsme si vydechli, neboť skončily účelové kontroly. Nikdo se po nás nevozil, nikdo nám nevyhrožoval. Pak to ale rychle přeskočilo do starých kolejí. Lučanský si z nějakého důvodu myslel, že kandiduji na post policejního prezidenta. Vysvětloval jsem jeho mluvčí, že místo, kam kandiduji, je post předsedy ATLASu (unijní síť taktických policejních jednotek, pozn. red.). 

Oni to asi nepochopili, a tak opět začaly účelové kontroly. Inspekce, trestní oznámení, a už to jelo. Chtěli útvar Lynx rozložit. Situace zašla až tak daleko, že tehdejší ministryně vnitra Denisa Saková (strana SMER – SD, pozn. red.) a Milan Lučanský tvrdili, že se náš útvar bude reformovat. Mělo odejít sedmnáct klíčových pracovníků, včetně těch v řídících funkcích. To byl likvidační krok.

V té době jsem už ale byl zvolen za předsedu sítě ATLAS. Když jsme pak vedení napsali otevřený dopis, že pokud náš útvar zlikvidují, budeme se muset vzdát předsednictví ATLASu, protože já rezignuji, tak je to zbrzdilo. Potom přišly parlamentní volby, což nás v podstatě zachránilo. Tehdy jsem chtěl i rezignovat, neboť se mi zdálo, že kvůli mně to odnáší celý útvar. Nakonec jsme se ale s kolegy dohodli, že to spolu dotáhneme do konce. Proto jsem zůstal, asi to bylo i dobře.

Tušil jste, že oba policejní prezidenti, Gašpar i Lučanský, mohli korupčně jednat ve prospěch někoho dalšího?

Podobné informace v policejním sboru kolovaly, ale nikdo nepřišel s důkazy, že tito dva vysocí policisté jsou zkorumpovaní. Docela nahlas se mluvilo o propojení Bödöra s Gašparem kvůli jejich příbuzenským vztahům. Všechny státní zakázky, které získala Bödörova firma Bonul, stejně jako účast premiéra Fica na večírku v Bonulu, to vše ukazovalo, že nějaké propojení existuje. Ale že to nabere takových rozměrů, to myslím nepředpokládali ani samotní vyšetřovatelé. 

Osobně mě pak překvapilo, jakých rozměrů nabrala i kauza kolem Milana Lučanského (obviněný z braní úplatků a zneužívání pravomocí, pozn. red.) a do jakého konce celý případ dospěl (Lučanský spáchal ve vazbě sebevraždu, pozn. red.). A že bude podsouváno, že byl zavražděn, přestože je evidentně prokázané, že spáchal sebevraždu. To rozdělilo náš policejní sbor. Část lidí totiž neviděla za oponu a bývalé policejní prezidenty vnímala jako slušné lidi. Byla to taková paradoxní situace. Někteří policisté zapalovali za Lučanského v přízemí budovy svíčky, a to pár týdnů předtím o patro výš vyšetřovatelé shromažďovali důkazy o jeho trestné činnosti. Zvláštní časy.

Jako první policejní funkcionář jste se za to omluvil rodičům Jána a Martiny. 

Z mé strany to bylo velmi emotivní, měl jsem co dělat, abych se udržel. Kuciakův otec mi připomíná mého otce, bylo to zkrátka docela osobní. Zhruba jsem se dokázal vžít do mysli člověka, který přišel o syna. Někteří vrcholní politici se kvůli tomu na mě dívají přes prsty.

Jen doufám, že celá ta aféra je a bude důležitým mementem pro naši společnosti. Že se na to nikdy nezapomene. Protože občas mám pocit, že už to trochu zapadá prachem. Je třeba si připomínat, co se stalo, aby se nic podobného už nikdy neopakovalo. Protože se to opakovat může. 

Změnila ta vražda fungování policie?

Určitě ano. Kdyby se vražda nestala, tak tu máme policii ve stavu jako tehdy. Nic by se nezměnilo. Dnes spousta policistů nabyla odvahy. Za což vděčíme Kuciakovi a Kušnírové. Bez nich by se současná společnost nezměnila. Podobně to vnímají i ostatní slušní policisté. Totiž že stojí za to poctivě pracovat a nenechat se zastrašovat. Kuciak kvůli svému přesvědčení obětoval všechno, byť byl skutečně zastrašovaný. Svůj život, život své snoubenky. Možná by pro něj bylo tehdy jednodušší dát od všeho ruce pryč a žít si dál svůj život. Ale on pro to svoje přesvědčení všechno obětoval. A my teď máme být vystrašení? Z čeho? Že na nás tlačí politici? Vždyť těm dvěma mladým lidem vzali život! A já mám být vystrašený z toho, že mě možná odvolají z funkce? To by nebyla žádná velká oběť! To by možná bylo i dobře. Pořád tu jsou politicky exponované osoby, se kterými bych ve funkci policejního prezidenta nepokračoval. 

To je ale dost reálný scénář, že se vrátí, nemyslíte? 

Nevím, nakonec o tom ve volbách rozhodnou občané. Jak se říká, každý národ má takové vedení, jaké si zaslouží. Policejní sbor musí zůstat apolitický. I mě se přátelé ptali, zda si uvědomuji, že přijetím pozice policejního prezidenta po předešlém systému riskuji možnost stíhání, jestliže dojde k politické změně a bývalí mocní se vrátí. Ale vyhodnotil jsem si to tak, že kdyby z toho každý v těchto těžkých časech vycouval a vyhýbal se zodpovědnosti, tak ten systém jednoduše dopředu neposuneme. Upřímně řečeno není to příliš komfortní pozice, být policejním prezidentem v tuto dobu.

Jaký máte vztah k politikům?

Kromě ministra vnitra, což je můj nadřízený, nemám žádný vztah s nikým. Na Bezpečnostní radě státu se samozřejmě potkávám s ministry. Ale jinak s politiky nekomunikuji. Necítím potřebu budovat si politické vztahy.

Politikům ale vaše práce vadí?

Útoky přicházejí každý den. Sice se o tom mluvilo už roky, že policii se mají rozvázat ruce a máme se řídit podle systému „padni, komu padni“. Jenže teď, když to takto padá a ruce jsou rozvázané, se s tím bývalí vysoce postavení policejní funkcionáři a politici neodkážou vypořádat. Protože si nikdy nedokázali představit, co to v reálu znamená, když má policie volné ruce. 

Tento rok bude přelomovým. Máme před sebou kompletní reformu policejního systému. Vyšetřovatelé kauzy Očistec odvedli kus poctivé práce, protože to opravdu dospělo až k žalobám a případ se posunul k soudu, na kterém teď záleží, jak se s tím vypořádá. Z našeho pohledu je případ zdokumentovaný velmi slušně. Důkazy jsou silné. Uvidíme, jak soud rozhodne.

Jak vražda Jána Kuciaka změnila váš život osobně?

Dost jsem to prožíval. Jsem velmi empatický člověk, i když tak na první pohled možná nepůsobím. 

Proto jsem cítil potřebu oslovit rodiče Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Potřebu nalít si čistého vína a omluvit se za přešlapy, které jsme jako policie udělali. Jsem přesvědčený, že rodiče si to zasloužili, aby se stát a zejména policie konečně omluvili za svá selhání. Ta omluva byla zkrátka nevyhnutelná. Pokud by to člověk neudělal, nedokázal by se profesně posunout dál.

Štefan Hamran pochází z Komárna a vystudoval Akademii Policejního sboru v Bratislavě. Začínal jako inspektor v rodném městě, později byl zmocněncem cizinecké policie pro státní hranice s Maďarskem a Polskem. Na slovenském velvyslanectví v iráckém Bagdádu chránil diplomatický personál. Od roku 2011 stál v čele Útvaru zvláštního určení Policejního prezidia – takzvaného Lynx Commanda. V této funkci byl zvolen předsedou mezinárodní organizace ATLAS, zajišťující spolupráci speciálních protiteroristických jednotek všech členských států EU, Islandu, Norska a Švýcarska.

The post Policejní prezident Hamran: Čeká nás zlomový rok appeared first on investigace.cz.

„Prosím tě, co když jsou tady kamery?“ ptá se pološeptem advokát Marek Para. Je letošní srpen a na videozáznamu se Para zpytavě rozhlíží kolem sebe. Všichni přítomní ho ujišťují, že není třeba se ničeho podobného obávat. Opak je ale pravdou. Ve skutečnosti povedenou partičku snímá policejní kamera a mikrofon. Zařízení je zřejmě umístěno na stěně v jedné z loveckých trofejí.

Podle serveru aktuality.sk sledovala slovenská policie loveckou chatu v okolí Levic několik týdnů. Výsledkem jsou hodiny audiovizuálního materiálu a stovky stran přepisu rozhovorů mezi osobami z politického prostředí, byznysu a právnických profesí. Tito lidé se snažili ovlivnit stíhání v aktuálně probíhajících závažných trestních stíháních, jež v posledních letech hýbou Slovenskem. 

​​Povolení k odposlechům měl vystavit Okresní soud (OS) v Nitře, který se však k situaci nechce vyjadřovat. Soud takto jednal kvůli podezření, že chata slouží k práci s nelegálně zabitou zvěří. Od července do září proto policie monitorovala devět setkání, aniž údajně tušila, že kamery a mikrofony rovněž zaznamenají rozhovory někdejších politických prominentů Roberta Fica a Roberta Kaliňáka, advokátů Marka Pary a Pavla Gašpara a hostitele v osobě oligarchy Miroslava Bödöra.

Přečtěte si

Policajti, nebo mafiáni?

Co se na chatě dělo

Na schůzkách nešlo jen o neformální pokec vlivných kamarádů nad sklenkou vína v lovecké chatě. Hovořilo se o aktuálních kauzách, o přípravě tiskových brífinků i o trestním řízení bývalého policejního prezidenta Tibora Gašpara, oligarchy Norberta Bödöra, speciálního státního zástupce Dušana Kováčika, podnikatelů Miroslava Výboha a Jozef Brhela a dalších osob blízkých Smeru-SD a Ficovi, kteří skončili ve vyšetřovací vazbě.

Slovenské policii se tak podařilo zaznamenat debaty Bödöra staršího s šéfem Smeru-SD Robertem Ficem i s někdejším trojnásobným ministrem vnitra Robertem Kaliňákem. Z videí, která má aktuality.sk k dispozici, vyplývá, že bývalí straničtí kolegové Fico a Kaliňák se těchto schůzek nezúčastnili společně.

Jak už bylo řečeno, při setkáních v chatě podle potřeby nechyběl ani syn Tibora Gašpara, stíhaného v kauze policejní mafie, advokát Gašpar mladší. Což platí i o advokátu Marku Parovi, slovenské veřejnosti známému především jako obhájce Mariana Kočnera.

Policejní videozáznamy a přepisy rozhovorů jsou součástí spisu v kauze Očistec, jež mapuje aktivity bývalých vysoce postavených policejních úředníků spojených s osobou Norberta Bödöra. Takzvaný Bödörův oddíl se v nedávné minulosti zaměřoval nejen na krytí „našich lidí“, ale i na sběr kompromitujících informací o politické konkurenci tehdejší vlády Směru, podobnou špínu ale neváhal shánět ani na vlastní lidi. 

Z dosud zveřejněných přepisů odposlechů z lovecké chaty vyplývá, že Robert Fico, i když to dlouhá léta popíral, měl k Miroslavu Bödörovi velmi blízko.

Hovoří s ním například o protivládním protestním shromáždění ohledně diskriminace neočkovaných osob, které Smer připravoval na začátek září. Bödör se ptá předsedy Smeru, zda něco takového plánuje, a Fico odpovídá: „Samozřejmě.“ Miroslav Bödör dodává: „Abych mohl zorganizovat lidi.“ Na což Fico reaguje slovy: „Budu vás všechny předem informovat. To je to, co musíme udělat.“

Ve druhém z videí advokáti Marek Para a Pavol Gašpar hovoří s bývalým ministrem vnitra Robertem Kaliňákem o vhodné taktice během jeho výpovědi na policii. Debatě je opět přítomen Miroslav Bödör. Diskutující společně dolaďují detaily Kaliňákova výkladu o nominaci Ľudovíta Makóa z roku 2015 na post šéfa Kriminálního úřadu Finanční správy. Makó je v současnosti obviněný v několika velkých kauzách, spolupracuje však s vyšetřovateli. 

Přepisy policejních nahrávek zveřejněné webem aktuality.sk tak ukazují, že oba advokáti s Kaliňákem probírali, která verze jeho výpovědi určené policii bude nejlepší. Úřad speciálního prokurátora proto upozorňuje, že v tomto případě mohlo jít o ovlivňování svědků a maření spravedlnosti. Gašpar mladší a Para jsou totiž obhájci v kauze Očistec, měli přístup ke spisu a byli přítomni i výslechům dalších svědků a obviněných.

Přečtěte si

Chobotnice z šestého patra

Klíčový Žilinka

V lovecké chatě kousek od Levic ale padalo ještě jedno jméno, které je pro někdejší prominenty dnes obzvláště důležité. Jedná se o generálního prokurátora Maroše Žilinku. Ten má z pozice své funkce možnost využít § 363 trestního řádu a zrušit tak příkazy k zahájení trestního stíhání, pokud vyhodnotí, že porušují zákon. Díky využití této pravomoci byl propuštěn z vazby například bývalý ředitel Slovenské informační služby Vladimír Pčolinský.

Právě z tohoto důvodu Fico, Kaliňák, Bödör starší a advokáti Para i Gašpar diskutovali o tom, jak by se dala ovlivnit práce generálního prokurátora. Podle všeho ale jejich snaha nebyla v tomto směru příliš úspěšná.

Robert Fico se totiž se Žilinkou pokoušel navázat kontakt, jak ale tvrdí v lovecké chatě, prokurátor se uzavřel do sebe a na textové zprávy odpovídá jen smajlíky.

„Strašně se bojí, úplně se uzavřel, prodal některé věci, motorky,“ říká na jedné nahrávce bývalý slovenský premiér o generálním prokurátorovi. Hovoří také o tom, že za této situace Žilinkovi nechce dávat podněty na speciálního prokurátora Lipšice, aby si Žilinka nemyslel, že je na něj vyvíjen nějaký nátlak. „Neustále se snažíme Žilinkovi posílat podpůrné názory,“ dodává Fico a advokát Gašpar připojuje, že Žilinku nelze uplatit.

Přečtěte si

Slovensko volí šéfa prokurátorů. Hraje se o hodně

Od začátku kauzy Robert Fico tvrdí, že v případě nahrávek z lovecké chaty nedělá nic nezákonného. „Klidně to všechno zveřejněte, protože tam nic není.“ Předseda Smeru zároveň prohlásil, že jeho odposlechy jsou „eminentní hrozbou pro demokracii“, a odkázal na fašistické metody.

„Setkal jsem se a budu se setkávat s obhájci nevinných lidí, abych měl dostatek informací pro svou politickou práci. Z těchto absurdních odposlechů se nikdo nedozví nic víc, než se dozví ode mě na tiskových konferencích,“ dodal šéf Smeru-SD ve svém videu na Facebooku.

Policejní odposlechy z letošního července, srpna a září použil dozorující státní zástupce Úřadu speciálního prokurátora (ÚSZ) v návrhu na prodloužení vazby obviněných v případu Očistec.

The post Úlovek z lovecké chaty appeared first on investigace.cz.

Věznice na Slovensku byly ke konci listopadu zaplněné na 90,7 procenta. K vysokému číslu pomohlo i bezprecedentní zatýkání během letošního roku. V poutech skončili ti, kteří se měli o naplňování spravedlnosti starat. Příslušníci elitního policejního útvaru Národní kriminální agentura (NAKA) si během letošního roku několikrát přišli pro prominenty z oblasti soudnictví, z vrcholných řad policie i byznysu. Samotné názvy policejních akcí jednoduše vystihly stav, ve kterém se slovenský státní aparát ocitl. Zkorumpované soudce smetly Bouře a Vichřice. Na policejní funkcionáře dolehly Boží mlýny a Očistec. Ve slovenském příběhu ale nechyběl ani Jidáš a Gorila.

Kočnerova justice

První rozsáhlé zatýkání zahájili slovenští policisté při akcii Bouře, kdy zadrželi 18 lidí, z toho 13 aktivních soudců. Podnětem k zásahu nebyl nikdo jiný než pochybný podnikatel Marian Kočner, který si dokázal díky dvěma klíčovým osobám „kupovat“ rozhodnutí okresního soudu Bratislava I. Prvním Kočnerovým člověkem byl podpředseda tohoto soudu Vladimír Sklenka. Na základě komunikace z aplikace Threema se Sklenka s Kočnerem často domlouval a informoval ho o dění na soudu. Kočner ho pak za úplatky úkoloval. Sklenka se rozhodl spolupracovat s policií a začal vypovídat, kolik úplatky činily a ke komu směřovaly. Podle obvinění, jež má redakce investigace.cz k dispozici, se Kočnerovy úplatky Sklenkovi pohybovaly od 5 000 eur (přibližně 130 000 korun) až po 300 000 eur (téměř osm milionů korun).

V usnesení prokurátorka detailně popisuje, jaký byl Kočnerův modus operandi. Podnikatel se scházel se Sklenkou a na papírku mu předával nejen značky spisů, které se týkaly jeho firem, ale i pokyny, co se má s jednotlivými žalobami dít. Pokud Sklenkovi určený spis patřil, rozhodl ve prospěch Kočnera. Jestliže měl takový spis v kompetenci jiný soudce, přikázal mu, jak má rozhodnout. Sklenka pak informoval Kočnera o postupu a plánování jednotlivých úkonů, ale i „o odměnách“ pro soudce. Někdy Kočner poslal po Sklenkovi peníze v obálce, jindy stačila drahá kabelka nebo parfém a kytice pro náročnou ženu v soudním taláru. V některých případech si peníze odevzdávali přímo v budově Justičního paláce (sídlo Krajského soudu v Bratislavě a Okresního soudu Bratislava I, slouží i jako věznice. Momentálně se v ní nachází i Marian Kočner, pozn. red.).

Marian Kočner se tak stal hlavním aktérem „Bouřky“ a čelí obvinění nejen z podplácení, ale i ze zasahování do nezávislosti soudu.

V případech, v nichž byla Sklenkova pravomoc omezená, Kočnerovi pomáhala tehdejší tajemnice ministerstva spravedlnosti Monika Jankovská. Ta se díky svému postavení například postarala o spisy v kauze Kočnerových padělaných směnek od televize Markíza.

Jankovská si vzala na starost dvě soudkyně – Denisu Cvikovou a Zuzana Maruniakovou. Druhá jmenovaná byla na jaře 2017 přijata na Okresní soud Bratislava V. Marian Kočner požádal předsedu tohoto soudu Dušana Srogončíka, aby nové soudkyni přidělil několik spisů, včetně spisu o jedné z Kočnerových směnek. Podle zákona mají být spisy přidělovány náhodně, aby se předešlo ovlivňování. Jakmile měla Maruniaková spis u sebe, Jankovská jí dávala instrukce, jak postupovat a na kdy určovat termíny projednávání, aby rozsudek vyzněl v Kočnerův prospěch. Maruniaková ani nezkoumala pravost směnky a jednoduše ji prohlásila za platnou. S psaním rozsudku jí pomohla další soudkyně Denisa Cviková, která přišla Maruniakovou i fyzicky „podpořit“ do jednacího sálu, když rozsudek vyhlašovala. Hodnota směnky přesahovala osm milionů eur (přes 200 milionů korun) a Jankovská si za „vybavení“ rozsudku rozdělila úplatek od Kočnera s Maruniakovou a Cvikovou.

Osm obviněných soudců zůstalo po akci ve vazbě.

Vítr na slovenských soudech neutichl 

S výpovědí Vladimíra Sklenky souvisela i další policejní akce nazvaná Vichřice, která na podzim navázala na jarní zásah. Sklenka totiž nadále vypovídal o korupci v justici a obvinění tak zasáhlo i vyšší patra soudnictví. Mezi obviněnými nebyli pouze členové Okresního soudu Bratislava I a III, ale i Krajského soudu v Bratislavě a Nejvyššího soudu. Kromě Kočnera se mezi obviněnými objevil i další významný podnikatel Zoroslav Kollár. Ten se proslavil jako konkurzní právník, médii považovaný za šedou eminenci slovenského byznysu. Je obviněn ze zasahování do nezávislosti soudu.

Zoroslav Kollár měl mít blízko i k Norbertu Bödörovi. Podle Transparency International Slovensko spolu seděli v dozorčí radě firmy Slovakia Ring Agency. Pro Bödöra si rovněž přišla policie, avšak kvůli jinému případu. Od července 2020 je ve vazbě za kauzu Dobytkář.

Dotace vlastní kapsy

Případ Dobytkář rozkrývá extrémně složitou síť korupčních mechanismů v oblasti zemědělství. Slovenská Poľnohospodárska platobná agentúra (PPA) rozdělovala zájemcům dotace na zemědělskou půdu za úplatek ve výši 14 až 20 procent ze získané dotace. Úplatek zemědělci „odevzdávali“ přes smlouvu o dílo s nastrčenými firmami. Konečným vlastníkem výhod ale byli funkcionáři PPA, kteří dále posílali peníze svým nadřízeným. Jedním z beneficientů měl být i samotný Bödör, v létě proto na základě obvinění z korupce a praní peněz skončil ve vazbě. Poprvé se tak potvrdilo, že Norbert Bödör patří mezi důležité lidi slovenského byznysu a není pouze „synem oligarchy“. Činnost policie ale neskončila ani očistou slovenského soudnictví v akci Plevel. Ta měla rozkrývat korupci na Krajském soudu v Žilině.

Zatýkání nejprestižnějších Slováků přišlo až na podzim a slovenská policie pojmenovala své akce příznačně: Boží mlýny, Očistec a Jidáš. Hlavním aktérem kauzy Boží mlýny byl někdejší šéf kriminálního úřadu Finanční správy Ľudovít Makó. NAKA ho sice zadržela kvůli jiné kauze (měl pracovat pro mafii takáčovců, pozn. red.), Makó se však rozhodl spolupracovat s policií a jako takzvaný „kajícník“ vypovídal o všech nelegálních činech. Na základě jeho výpovědí se proto uskutečnila akce Očistec, neboť Makó detailně popsal i zločineckou skupinu z nejvyšších pater policie.

Chobotnice z šestého patra

Vyšlo tak najevo, že skrze policejního prezidenta Tibora Gašpara ovládal jeho vzdálený příbuzný Norbert Bödör slovenskou policii. Makó totiž označil Bödöra za tvůrce skupiny, která korumpovala, zneužívala pravomoci veřejného činitele a mařila spravedlnost. Gašpar, jakožto policejní prezident si z pozice své funkce dosadil do vedení policie „své lidi“. V policejních databázích neoprávněně lustrovali své „nepřátele“, nechali je sledovat v pracovním i soukromém životě, nebo je dokonce odposlouchávali. Zaměřili se i na firmy a zneužívali informace podléhající daňovému tajemství. Nepohodlným podnikatelům pak vyhrožovali trestním řízením a vyžadovali od nich úplatky. 

Nad celou zločineckou skupinou držel ochrannou ruku speciální prokurátor Dušan Kováčik, který nezákonnou činnost nejen toleroval, ale i podporoval. NAKA si tak v poutech odvedla i druhého nejmocnějšího prokurátora v zemi. 

Generální prokurátor filmuje

Tím prvním byl bývalý generální prokurátor Dobroslav Trnka, kterého policisté zadrželi už v lednu. Trnku obvinili ze zneužití pravomoci veřejného činitele, poněvadž si ve své kanceláři skrytou kamerou nahrával někdejšího ministra financí a dopravy Jána Počiatka. Tuto kameru v pracovně generálního prokurátora nainstaloval Marian Kočner. Trnka byl z vazby propuštěn a zatím mu byl udělen pouze disciplinární trest, a to snížení platu o 15 procent po dobu tří měsíců (trest se však netýká nahrávky s Kočnerem, ale Trnkova výroku v kauze Majský, pozn. red.).

Vztah generálního prokurátora s podnikatelem Kočnerem byl nadstandardní. Díky důkazům, jež policie získala při prohlídce Kočnerova domu, se veřejnost dozvěděla, že Kočner měl doma ukrytou i audionahrávku z kauzy Gorila. Protože Trnka o existenci nahrávky věděl, dokonce k ní měl přístup, byl obviněn z maření spravedlnosti. V roce 2011 přepis nahrávky někdo zveřejnil na internetu, její zvukový záznam se ale až do objevu v Kočnerově domě nenašel. 

Zainteresovaní politici a podnikatelé z případu Gorila dlouhé roky popírali její existenci. Jedním z lidí, jimž nahrávka citelně pošramotila reputaci, je i byznysmen a spolumajitel finanční skupiny Penta Jaroslav Haščák, který kvůli obchodování s nahrávkou nakonec také skončil ve vazbě. Soud se totiž obával, že by mohl ovlivňovat svědky, například i prostřednictvím svých médií, jež na Slovensku vlastní.

Jaroslav Haščák jde do vazby

Odchyt „velkých ryb“ slovenská policie završila akcí Jidáš. Kromě dalších významných jmen obvinila i policejního prezidenta Milana Lučanského, který ve funkci vystřídal Tibora Gašpara, donuceného k rezignaci po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Lučanský byl ve funkci sice jen dva roky, podle obvinění však stihl vzít na úplatcích přes půl milionu eur (víc než 13 milionů korun). Ve svém majetkovém přiznání uvedl několik nemovitostí na Slovensku, ale i apartmán na Floridě.

Na konci roku 2020 je tak ve vazbě několik desítek nedávno mocných lidí a každým dnem se vyšetřovatelé dozvídají nové skutečnosti. Kajícníků bylo na počátku vyšetřování pár, momentálně už jich svědčí daleko víc a lze tedy předpokládat, že očista slovenské justice a policie ještě nemusí být u konce.

The post Bouře, Boží mlýny, Očistec: Slováci letos účtovali s prohnilým státním aparátem appeared first on investigace.cz.

Když davy Slováků v roce 2018 vyšly po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové do ulic a požadovaly odstoupení policejního prezidenta Tibora Gašpara, pravděpodobně netušily, co jeho rezignace spustí. K dnešnímu datu je ve vazbě téměř celé tehdejší policejní vedení včetně dvou policejních prezidentů. Jsou podezřelí ze založení a podporování organizované zločinecké skupiny, braní úplatků i praní peněz. Stáváme se tak svědky odkrývání faktů o tom, že slovenská policie si založila vlastní vysoce výkonnou mafiánskou skupinu, která byla z podstaty věci nedotknutelná. Zatknout je přišli jejich podřízení. „Z akce Očistec jsem byl smutný a cítil spíš hanbu než zadostiučinění,“ řekl k tomu v rozhovoru pro Aktuality.sk Štefan Hamran, šéf komanda, které bývalé policisty zatýkalo. 

Vazba pro prezidenty

Je tomu měsíc, co na Slovensku zadrželi nejdéle sloužícího policejního prezidenta Tibora Gašpara za založení a podporu zločinecké skupiny, přijímání úplatků, zneužívání pravomoci veřejného činitele a podplácení. Spolu s ním skončilo ve vazbě dalších 15 vysoce postavených policistů. 

Tibor Gašpar byl ve funkci policejního prezidenta od roku 2012 až do své neochotné rezignace v roce 2018. Poté, co odstoupil, proběhlo výběrové řízení, které mělo minimálně působit tak, že je férové. Novým policejním prezidentem byl zvolen Milan Lučanský, favorit tehdejší ministryně vnitra Denisy Sakové z vládní strany SMER. Začátkem letošního prosince byl však zatčený i Lučanský.

Kromě Milana Lučanského policie během akce Jidáš zadržela dalších šest funkcionářů bezpečnostních složek. Měli brát úplatky, vydírat podnikatele a podobně jako lidé z okolí Gašpara založit vlastní zločineckou skupinu.

Někteří tito dnes už bývalí policisté se rozhodli spolupracovat s vyšetřovateli. Mimo jiné vypověděli, jak fungovalo braní úplatků, které jen u Lučanského narostly až do výše přes půl milionu eur (okolo 13 milionů korun). Lučanský si za své služby údajně řekl o paušál. „Všichni v jeho okolí dělají kšefty a od něj pak chtějí, aby každého tahal ze sra*ek, přičemž on z toho nic nemá,“ vypověděl jeden ze zadržených Norbert Pakši, zástupce šéfa Úřadu zvláštních policejních činností, jenž se rozhodl spolupracovat. Byl to právě on, přes koho měly být úplatky Lučanskému vypláceny, a to přímo v kanceláři policejního prezidenta. 

Podle usnesení o zahájení trestního stíhání, které má redakce investigace.cz k dispozici, Pakši tuto poznámku tlumočil i podnikateli Františku Böhmovi, který se zeptal, jestli to znamená, že Lučanský chce, aby mu byl placený nějaký paušál. Na to Pakši přikývl. Paušál měl Böhm vyplácet vždy k 15. v měsíci, a to od srpna 2018 až do konce minulého roku. Celková suma jednoho „měsíčního paušálu“ činila 45 tisíc eur (1 200 000 korun). Pakši pak tuto částku rozdělil podle výsledků následovně: 30 tisíc eur (téměř 800 tisíc korun) měsíčně pro Lučanského, 14 tisíc eur (370 tisíc korun) si ponechal Pakši a tisíc eur (25 tisíc korun) příslušelo jeho nadřízenému, šéfovi na Úřadu zvláštních policejních činností, Josefu Rehákovi. 

Pakšiho zadržela policie spolu s podnikatelem Františkem Böhmem v rámci policejní razie nazvané Boží mlýny. Böhm je bývalým pracovníkem bezpečnostních složek (SIS), i on se rozhodl s vyšetřovateli spolupracovat.

V Kočnerově Threemě se František Böhm objevuje pod jménem Fero SIS. S Marianem Kočnerem si vyměnil stovky zpráv o kauzách, jako je falšování směnek TV Markíza, vytunelování Technolopolu či zneužívání mladistvých v resocializačním zařízení Čistý den. Kočner přes Böhma rovněž příležitostně zadával úkoly určené pro dalšího zadrženého, tehdy vysoce postaveného policistu Ľudovíta Makóa.

Dohoda mezi podnikatelem Böhmem a policistou Lučanským byla taková, že za úplatky si Böhm zajistí nejen policejní krytí pro své kšeftování s pohonnými hmotami, ale i přístup k informacím z prostředí policie, například jestli je odposloucháván.

Někdy v roce 2018 Pakši upozornil Františka Böhma na to, že je odposloucháván Slovenskou informační službou (SIS). Böhm okamžitě kontaktoval Makóa, který hned ten večer domluvil osobní setkání s tehdejším 1. náměstkem SIS. Všichni se sešli v restauraci a Makó představil Böhma jako parťáka, se kterým kšeftuje s pohonnými hmotami. Na to měl ředitel kontrarozvědky SIS potvrdit, že Böhm je skutečně ze strany SIS odposloucháván. Hned ale omluvně dodal, že k odposlouchávání zřejmě došlo nedopatřením a bude do 24, nejvýše však 48 hodin ukončeno. František Böhm ve své výpovědi potvrdil, že se tak opravdu stalo a odposlouchávání bylo zastaveno.

Od Lučanského navíc očekával, že zastaví jakékoli vyšetřování jeho nebo lidí okolo něj. Vyšetřovatelé zjistili, že na „paušálu“ získal Lučanský minimálně 510 tisíc eur (víc než 13 milionů korun) a Pakšiho šéf Rehák 17 tisíc eur (téměř půl milionu korun).

Chobotnice z šestého patra

Prezidentské apartmá na Floridě

Když se v roce 2018 Milan Lučanský stal novým policejním prezidentem, rozhodl se zveřejnit majetkové přiznání. Mělo to být vstřícné gesto vůči veřejnosti – slovenská policie se po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové snažila působit důvěryhodněji i transparentněji.

Zveřejněné majetkové přiznání ale mělo silné nedostatky. Kromě toho, že informace byly pouze dílčí, vyvolaly majetky dlouholetého zaměstnance policie spíš mnoho dalších otázek.

Lučanský přiznal, že od státu koupil dvoupokojový byt v Bratislavě za 85 tisíc eur (2 200 000 korun). Tato cena byla zarážející, protože tržní ceny bytů byly v daném období a oblasti zhruba o 30 procent vyšší. Kromě bytu Lučanský přiznal i vilu u města Martin za několik milionů korun nebo apartmán ve městě Sarasota na Floridě. Sarasota je zajímavá tím, že zde mají nemovitosti slovenští prominenti z politického prostředí. Lučanskému navíc tento apartmán zprostředkoval Michal Chynoradský, muž s kriminální minulostí, který tvrdil, že Lučanský za apartmán zaplatil nelegálně získanými penězi. Policejní prezident tvrzení označil za pokus o diskreditaci a prohlásil, že nákup nemovitosti v USA financoval z prodeje starší nemovitosti na Slovensku a ze svých úspor. Následně americkou nemovitost, kterou si pořídil za 90 tisíc eur (2 350 000 korun), prodal svému synovi za 75 tisíc eur (1 950 000 korun).

Právě kvůli Lučanského americké nemovitosti požádal prokurátor Peter Kysel v letošním prosinci o uvalení vazby na bývalého nejvyššího policistu. „Milan Lučanský disponuje nemovitostí na Floridě ve Spojených státech amerických. Je tedy možné vzhledem k hrozbě vysokého trestu (…) důvodně předpokládat, že v případě uznání viny za skutky, pro které je stíhán, uprchne nebo se bude skrývat. Uvedený postup v trestním řízení totiž poradil Františkovi Böhmovi,“ zdůvodnil svou žádost Kysel. 

Prokurátor narážel na výpověď podnikatele Františka Böhma, podle které mu Lučanský volal hned poté, co policie zadržela a obvinila bývalého šéfa Kriminálního úřadu finanční správy (KÚFS) Ľudovíta Makóa. Do telefonu měl Böhmovi říct, aby se na Slovensko nevracel. Böhm vypověděl, že v rozhovoru mělo dokonce padnout i doporučení, že „pokud se chce vrátit, tak ať přijde teď, protože službu na Specializovaném trestním soudu má Roman Púchovský, který je jeho kamarád, a zkusí u něj zařídit, aby nešel do vazby“. 

Z opatrných vyjádření současných policejních funkcionářů lze usuzovat, že vlna zatýkání na Slovensku ještě neskončila. Současně se tato mohutná čistka v policejním sboru odehrává v okamžiku, kdy Slovensko nemá řádně jmenovaného policejního prezidenta. Šéf speciální prokuratury, který by měl podobné policejní akce dozorovat, je navíc sám ve vazbě. Generální prokurátor byl sice zvolen minulý týden, prezidentka ho ale jmenovala teprve ve čtvrtek 10. prosince. I kvůli této patové situaci vláda navrhla nový zákon o policejním sboru. 

Prezidenta policejního sboru bude i nadále jmenovat ministr vnitra, ale až po veřejném vyslechnutí na základě výběrového řízení a jen s doporučením výboru Národní rady SR pro obranu a bezpečnost. Prezident sboru pak může být jmenován pouze na dvě funkční období (maximální výkon funkce je osm let). Ministr vnitra bude mít možnost odvolat policejního prezidenta z funkce v opodstatněných případech, přičemž jeho důvody k tomuto kroku musí nejdříve schválit alespoň tři pětiny členů výboru Národní rady pro obranu a bezpečnost.

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post Policajti, nebo mafiáni? appeared first on investigace.cz.

Začátkem listopadu proběhla na Slovensku policejní akce, která nemá v Evropě obdoby. Své bývalé šéfy přišli pozatýkat policisté z elitní jednotky Národní kriminální agentury (NAKA). Jsou obviněni z toho, že tvořili špičku organizované zločinecké skupiny – tedy jakési mafie, proti které by měli právě oni sami bojovat. Policejní akce se jmenovala Očistec.

V poutech tak skončil dlouholetý policejní prezident Tibor Gašpar, ředitel protikorupční jednotky Róbert Krajmer, šéf NAKA Peter Hraško a další přední policejní funkcionáři. Celkem bylo zatčeno třináct lidí, včetně speciálního prokurátora Dušana Kováčika. Slovenská policie tím navázala na zářijovou akci Boží mlýny, při níž zatkla Ľudovíta Makóa, ředitele Kriminálního úřadu finanční správy (KUFS), který s vyšetřovateli začal spolupracovat. Všichni čelí obvinění ze založení a podporování zločinecké skupiny, zneužití pravomoci veřejného činitele, korupce a maření spravedlnosti. 

V čele zmíněné zločinecké skupiny stál podle obvinění Norbert Bödör, a to minimálně od roku 2012. Jeho pravou rukou měl být Tibor Gašpar, který mezi lety 2012 a 2018 zastával funkci policejního prezidenta. Gašpar je s Bödörem i ve vzdáleném příbuzenském vztahu. Před Specializovaným trestním soudem, zabývajícím se v Pezinku vraždou novináře Jána Kuciaka, Bödör jakoukoli spolupráci s Gašparem popřel. Vyšetřování ale ukazuje opak. 

Gašparovi jakožto nejvyššímu policejnímu úředníkovi podléhaly všechny policejní složky. Na Bödörův příkaz měl proto dosadit do vrcholných funkcí různých resortů několik účelově vybraných lidí. Do funkce ředitele národní protikorupční jednotky například dosadil Róberta Krajmera. Marián Zetocha se na jeho popud nejdříve stal zástupcem ředitele, poté ředitelem podpory řízení NAKA, Petra Hraška jmenoval ředitelem NAKA, Bernarda Slobodníka ředitelem finanční policie NAKA, Pavla Vorobjova ředitelem finanční zpravodajské jednotky NAKA. Zločineckou skupinu dále tvořili i policejní funkcionáři Milan Mihálik, Vladimír Bisták, Milan Žáčik a Ivan Bobocký.

Paralelní policejní svět

Činnost skupiny byla koordinovaná a její členové vzájemně vykonávali úkoly, ke kterým využívali i své podřízené z řad NAKA.

V usnesení o obvinění, jež má investigace.cz k dispozici, měla zločinecká skupina získavat informace a dále je předávat osobě mimo policii čili Norberu Bödörovi. Mělo se tak dít „zejména ve prospěch členů politické strany SMER-SD, kteří takto získávali neoprávněné výhody v politickém boji“. 

Policisté z NAKA využívali policejní lustrace fyzických osob, sledovali je v pracovním i soukromém životě, nebo je dokonce odposlouchávali. Zaměřili se i na firmy a zneužívali informace, které podléhaly daňovému tajemství. Nepohodlným podnikatelům vyhrožovali trestním řízením a vyžadovali od nich úplatky. 

Na druhou stranu zároveň chránili pachatele trestné činnosti spojené s daněmi. Nejenže tolerovali jejich nezákonnou činnost a předem je informovali o plánovaných úkonech či probíhajících řízeních policie, ale zajišťovali jim i bezúhonnost. 

Nad celou zločineckou skupinou držel ochrannou ruku speciální prokurátor Dušan Kováčik, který nezákonnou činnost nejen toleroval, ale i podporoval. Tento druhý nejvýše postavený prokurátor v zemi s širokou škálou pravomocí byl podle obvinění rovněž členem skupiny. Nejenže nezasáhl, jak mu to přikazuje zákon, navíc se aktivně účastnil „porad“ skupiny, jež měly probíhat v jedné z budov policie i v zázemí rodiny Bödörovců – v sídle firmy BONUL nebo ve vinném sklepě Radošina.

Policejní funkcionáři během těchto setkáních podávali Bödörovi informace a přijímali od něho i pokyny, jakým způsobem by se mělo dále vyšetřovat a jaké úkony má policie vykonat. Bödör také rozhodoval o tom, které osoby nemají být vyšetřovány. V případě, že bylo vyšetřování přesto nevyhnutelné, dohlížel, aby pro tyto osoby byly důsledky minimální.

„Obvinění, všichni v řídících funkcích NAKA, opakovaně a vícekrát společně informovali Norberta Bödöra o stavu vyšetřování v různých trestních kauzách. Rovněž ho informovali o lidech z politického prostředí, zejména o současném premiérovi Igoru Matovičovi, předsedovi parlamentu Borisi Kollárovi a bývalém prezidentovi Andreji Kiskovi, ale i o dalších politicky exponovaných osobách,“ napsal vyšetřovatel v usnesení o obvinění.

Podle obvinění spočíval hlavní cíl skupiny v „dlouhodobém dosahování neoprávněných, zejména hospodářských a politických výhod pro jiné osoby, a to za účelem dlouhodobého nabytí finančního zisku“.

Nobert Bödör neměl vzhledem ke svému civilnímu postavení právo získávat takové informace a zároveň je s vědomím členů skupiny postupovat dál. Komu je předával a za jakých podmínek to prováděl, policie ještě nevypátrala. Podle vyšetřovatelů se jedná o „zatím neidentifikované osoby“, které takto nezákonně získané informace měly dále využívat pro svůj hospodářský nebo politický profit, případně v zájmu politické diskreditace veřejně činných osob.

Kdo zradil?

Bödör s Gašparem se už v roce 2014 rozhodli zefektivnit svůj vliv a získat větší počet důležitých či kompromitujících informací. Proto oslovili Ľudovíta Makóa, kterého předtím Gašpar dosadil do funkce ředitele Kriminálního úřadu finanční správy (KUFS).

Makó byl policií zadržen během letošní akce Boží mlýny a stíhán byl za spolupráci se slovenskou mafií, tzv. takáčovci. Od začátku vyšetřování se rozhodl s policií spolupracovat, a to v celém rozsahu. Díky tomu vyšetřovatelé vypátrali zločineckou skupinu ze šestého patra neboli policejní funkcionáře okolo Norberta Bödöra. Makó v kauze Očistec zatím nefiguruje jako obviněný, nýbrž jako klíčový svědek. 

Bývalý ředitel KUFS tak vyšetřovatelům detailně popsal fungování zločinecké skupiny. Mimo již zmíněný hlavní cíl neboli poskytování informací Norbertu Bödörovi, za které jim platil, Makó doplnil i další zdroj jejich dlouhodobých příjmů. Jednalo se o úplatky od osob páchajících trestnou činnost. Tyto osoby měly být podle Makóa v přátelském vztahu s Norbertem Bödörem nebo se stranou SMER-SD, SNS či s dalšími politickými stranami v tehdejší vládní koalici.

Po Makóově zatčení se rozhodl vypovídat i další člen skupiny – Bernard Slobodník, který na rozdíl od Makóa nadále figuruje jako obviněný. Podle jeho právníka Petra Kubiny s policií spolupracuje na základě dohody o vině a trestu. Slobodník je stíhaný na svobodě, Makó byl po ukončení výpovědí rovněž propuštěn.

Makóovu a Slobodníkovu výpověď potvrdili nezávisle na sobě další čtyři obvinění z nižších řad policejní hierarchie, kteří popsali místa, přesné sumy a okolnosti, za jakých přebírali od Bödöra úplatky určené dalším členům skupiny. 

Soudce přípravného řízení Rastislav Stieranka vysvětlil ve své zprávě věrohodnost těchto výpovědí slovy: „Společně lze k usvědčujícím výpovědím říct, že jde o výpovědi stíhaných osob, které svou vinu za trestnou činnost přiznávají, svůj podíl na ni nezmenšují ani nezlehčují, a právě proto není jejich věrohodnost v tomto stádiu konání narušená.“ 

Všichni do vazby

Soudce Stieranka ani u jednoho z třinácti obviněných nenašel důvody k uvalení útěkové vazby, i když prokurátor takovou vazbu žádal pro Gašpara i Krajmera, kterým hrozí 10 let odnětí svobody.

Rastislav Stieranka naopak vyhodnotil činy obviněných jako koluzní konání ze své podstaty, neboť stíhané osoby získávaly informace o trestné činnosti jiných osob díky svému postavení a využívaly tyto zprávy ve svůj prospěch. Například Krajmer, Hraško i Zetocha své podřízené dlouhodobě úkolovali vytvářením operativních spisů o méně závažné nebo přímo vymyšlené trestné činnosti určitých subjektů. Tímto způsobem shromažďovali informace, které pak zneužívali k jiným věcem. 

„Velkým rizikem koluzního chování obviněných jsou i jejich vazby na aktuální příslušníky policejního sboru, s nimiž mají dlouholeté vztahy a kteří mohou být činí v zájmu této skupiny. Toto konstatování je podpořeno i skutečností, že obvinění své zadržení očekávali,“ vysvětlil Stieranka a dále popsal, jak Tibor Gašpar přišel na generální prokuraturu podat trestní oznámení vůči Bernardu Slobodníkovi. Soudce Gašporovo chování vyhodnotil jako účelové a poznamenal, že stejně se v minulosti zachoval i jeho příbuzný Norbert Bödör, jenž přišel vypovídat v případu vraždy Jána Kuciaka pár dní předtím, než ho policie zatkla.

Gašpar v médiích rozhlašoval, že se chystá „kriminalizace jeho osoby na politickou a mediální objednávku“. Podle Stieranky byla jeho vyhlášení v rozporu s realitou. Soudce uvedl, že Gašpar dostal interní policejní informace, které zneužil ve svůj prospěch, což svědčí o jeho kontaktech i přesto, že u policie již nepracuje. Soudce se tak obává, že u policie nadále působí „jejich lidé“, kteří pro zločineckou skupinu stále pracují.

„Vzhledem k charakteru trestné činnosti, kterou měli páchat, ale i způsobu a době, kdy se měli nezákonné činnosti dopouštět, nejde o ojedinělé sklony k protiprávní činnosti, naopak se lze domnívat, že páchaní trestní činnosti se stalo neoddělitelnou součástí způsobu jejich životů, čímž si postupně zvyšovali i svůj životní standard,“ odůvodnil soudce závažnost trestního řízení. To se týká vícero činů, které měly být součástí rozsáhlé a propracované korupční i zločinecké trestní činnosti, na níž se mělo podílet více osob.

„Fatální důsledky takového vrcholně amorálního jednání (pokud bude prokázáno) se odrážejí nejen přímo na poškozených subjektech, ale i na ztrátě elementární důvěry obyvatelstva ve stát, jehož jsou součástí,“ vyslovil své obavy soudce Stieranka.

Ve vazbě nadále zůstávají Tibor Gašpar, Róbert Krajmer, Marián Zetocha, Milan Mihálik a Martin Fleischer. Petru Hraškovi se výrazně zhoršil zdravotní stav, a byl proto převezen do vězeňské nemocnice. Norbert Bödör je ve vazbě již od července 2020 od kauzy Dobytkár, ve které jde o zneužívání agrodotací.

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post Chobotnice z šestého patra appeared first on investigace.cz.