Evropská unie řeší podezření, že některé elektrárny zkreslují své emise CO₂, aby ušetřily na drahých emisních povolenkách. Podvody už vyšetřuje Úřad evropského veřejného žalobce. Redakce investigace.cz spolu se zahraničními kolegy zjistila, že zvláštnosti ve výkazech se objevují i u českých firem.

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

Některé evropské elektrárny a teplárny pravděpodobně podvádějí ve vykazování emisí oxidu uhličitého (CO₂). Mohou na tom ušetřit i stovky milionů. Redakce investigace.cz spolu s novináři z Organized Crime and Corruption Project (OCCRP) zjišťovala, zda a nakolik se na podvodech mohou podílet i české firmy.

V roce 2023 Úřad evropského veřejného žalobce oznámil zahájení vyšetřování společnosti, která měla v Bulharsku ověřit a schválit padělané výkazy emisí. V roce 2019 novináři OCCRP zjistili, že dvě bulharské elektrárny – Bobov Dol a Brikel – reportovaly podezřele nízké emise CO₂, aby ušetřily za emisní povolenky. Prokuratura v italském Tarentu zase vyšetřuje údajné podvody týkající se reportování emisí největší italské ocelárny Acciaierie d’Italia, jak popsali naši partneři z IRPI Media. Novináři OCCRP nyní odhalili, že neobvykle nízké emise vykazují také rumunské elektrárny společnosti Complexul Energetic Oltenia SA.

V českých datech o spalování a produkování emisí CO₂ existují anomálie, které žádný z oslovených expertů nedokázal s jistotou vysvětlit. Oslovili jsme několik vědeckých institucí, vědců i neziskových organizací. Z České republiky však na naše dotazy nikdo nereagoval, případně uvedli, že dotazované téma je velmi okrajová část jejich expertizy.

Firmy spadající pod EU ETS vykazují své emise na základě kontinuálního měření nebo výpočtu, který se odvíjí od laboratorních analýz. Neobvyklá data mohou být způsobena tím, že Česko je atypické vysokým podílem elektráren a tepláren s kontinuálním měřením – mají tedy měřicí přístroje, které snímají průtok skleníkového plynu přímo v komíně. Jenomže ani jedno české zařízení spadající pod EU ETS nedodržuje přesnost měření, kterou vyžaduje Evropská unie. Pokud měřicí přístroj v komínu nezaznamená veškerý průtok CO₂, mohou tím firmy legálně ušetřit až stovky milionů korun na emisních povolenkách.

Novináři OCCRP, kteří zkoumali podvody elektráren, se zaměřili na výpočty takzvaných emisních faktorů, díky čemuž odhalili podezřele nízké množství emisí CO₂, které vykazují elektrárny v Bulharsku a Rumunsku. Emisní faktor ukazuje, kolik emisí CO₂ se uvolní spálením jednotky energie (terajoule) obsažené v konkrétním použitém palivu. Čím vyšší je emisní faktor, tím je „horší“ palivo – vzejde z něj více oxidu uhličitého při spálení jednotky energie obsažené v uhlí.

Přestože zmíněné elektrárny spalovaly nekvalitní hnědé uhlí, měly nízký emisní faktor – to znamená, že na to, kolik energie spálily jejich pece, vypustily poměrně málo emisí CO₂.

Národně-specifické emisní faktory počítané Českým hydrometeorologickým ústavem. Více paliv najdete zde. 

Společnosti, jimiž se zabývali novináři OCCRP, měly o několik procent nižší emisní faktor, než byly průměrné hodnoty v daných zemích, ale i v ostatních hnědouhelných elektrárnách v EU. Hodnoty neodpovídaly ani rozmezí emisních faktorů danému Mezivládním panelem pro změnu klimatu (IPCC) při OSN. Několik expertů novinářům OCCRP potvrdilo, že není pravděpodobné, aby čísla vykazovaná rumunskou společností Complexul Energetic Oltenia byla reálná.

Jak jsou na tom české elektrárny? 

Redakce investigace.cz zjišťovala, zda i některá z českých elektráren nebo tepláren vykazuje podezřele nízký emisní faktor. Emisní faktory elektráren nejsou veřejně dostupné, odhadnout je ale lze výpočtem, ke kterému jsou potřeba data o množství emisí CO₂ a množství energie v palivu. Když vydělíme množství oxidu uhličitého a množství energie obsažené v palivu, dostaneme takzvaný implicitní emisní faktor.

Společně s novináři OCCRP jsme nejprve vypočítali implicitní emisní faktory elektráren a tepláren, které Evropské unii nahlásily data potřebná k tomuto výpočtu. Data jsou veřejně dostupná, ovšem jen za období 2016–2021. Následně jsme identifikovali několik zařízení, která měla v daných letech neobvykle nízké hodnoty.

Poté, v listopadu 2024, jsme se obrátili na Ministerstvo životního prostředí, aby nám roční výkazy emisí těchto zařízení poskytlo. Resort nám část informací zaslal, výkazy za jednotlivé elektrárny ale jako obchodní tajemství zveřejnit odmítl. Ministr sice rozhodnutí svého úřadu už dvakrát zrušil, nicméně ministerstvo prodlužováním lhůt řízení protáhlo až do současnosti, a finální rozhodnutí tak stále nepadlo.

Tomu, že by v Česku mohlo docházet k nepřesnostem ve vykazování emisí oxidu uhličitého, napovídá fakt, že námi vypočtený implikovaný emisní faktor pro hnědé uhlí za celou Českou republiku je druhý nejnižší v celé Evropské unii. Na prvním místě je Rumunsko, jehož hodnoty však ovlivnily pochybné výkazy státní společnosti Oltenia, která dodává pětinu elektřiny v zemi.

Spalování hnědého uhlí má v české energetice stále poměrně vysoké zastoupení – v rámci EU, která usiluje o odstup od fosilních paliv, jde o nadprůměr. V roce 2024 připadalo v tuzemsku na uhelné zdroje zhruba 40 % výroby elektřiny a přibližně 50 % výroby tepla. Produkce elektřiny a tepla dohromady odpovídá zhruba třetině českých emisí skleníkových plynů, což jsou plyny do velké míry zodpovědné za klimatickou změnu a patří mezi ně i oxid uhličitý (CO₂). K jejich největším zdrojům se řadí velké hnědouhelné elektrárny.

Redakce investigace.cz oslovila Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) s dotazy, jak si vysvětluje nízký implicitní emisní faktor hnědého uhlí v České republice. Úřad odpověděl, že to může být tím, že české hnědé uhlí je výhřevnější než ve zbytku EU. Výhřevnost je totiž jeden z aspektů, které mají na emisní faktory vliv.

Největší hnědouhelné elektrárny v tuzemsku vlastní polostátní firma ČEZ (Elektrárna Tušimice, Prunéřov, Ledvice a další) a Sev.en Energy Pavla Tykače (Elektrárna Počerady, Chvaletice).

Redakce se zeptala firmy ČEZ, zda některá z jejích hnědouhelných elektráren vykazuje emisní faktor nižší než 91,44 – tato hodnota je výsledkem našeho výpočtu implicitního emisního faktoru hnědého uhlí v České republice. „Všechny naše uhelné elektrárny vykazují emisní faktor vyšší než 91,44, za rok 2024 je evidována hodnota EF pro hnědé uhlí v rozmezí 94,74–98,93 t CO₂/TJ,“ uvedl mluvčí ČEZu Ondřej Gazdík.

Nejnižší implicitní emisní faktor měla v letech 2016–2020 hnědouhelná elektrárna Chvaletice, kterou v roce 2013 koupila od ČEZu skupina Sev.en Pavla Tykače. V roce 2017 byl její emisní faktor 86,8 t CO₂/TJ, a to navzdory tomu, že podle veřejně dostupných dokumentů má kotle uzpůsobené na nízkovýhřevné hnědé uhlí, které má obvykle vyšší emisní faktor. Do roku 2021 se její implikovaný emisní faktor pohyboval okolo 93 t CO₂/TJ, novější data ale nejsou dostupná.

„Všechna data týkající se emisí předáváme podle platných zákonů odpovědným institucím a žádné další doplňující informace k této problematice nesdělujeme,“ odpověděla mluvčí Sev.en Eva Maříková na otázky ohledně emisního faktoru a vykazování emisí.

U českých čísel něco nesedí 

Společně s OCCRP jsme v zájmu srovnání analyzovali také údaje ohledně černého uhlí. Z analýzy vyplynulo, že pokud česká zařízení EU ETS vykazují své emise oxidu uhličitého a spotřebu paliva přesně, na jeden terajoule by ze spalování hnědého uhlí připadalo méně emisí CO₂ než ze spalování černého uhlí v okolních zemích.

Za rok 2024 vyšel výpočet emisního faktoru hnědého uhlí v České republice přitom téměř stejně jako u uhlí černého – kolem 91 t CO₂/TJ. A to i přesto, že černé uhlí obecně obsahuje méně uhlíku na terajoule paliva a má vyšší výhřevnost, což vede k nižšímu emisnímu faktoru. Na jeden terajoule paliva by z černého uhlí mělo podle vědeckých studií naopak vzejít méně emisí CO₂.

„Tyto nízké hodnoty mě překvapují. To by se dalo vysvětlit pouze ložiskem hnědého uhlí, které je lepší než ložisko černého uhlí. Ve skutečnosti by pak hnědé uhlí nebylo hnědé uhlí, ale černé uhlí. To není pravděpodobné,“ řekl redakci Hauke Hermann, energetický expert a vedoucí vědecký pracovník německého Öko-Institut poté, co mu investigace.cz zaslala své výpočty implikovaných emisních faktorů.

„V obecné rovině nelze manipulaci s vykazovanými údaji či nesprávné nastavení měření zcela vyloučit. Vzhledem k robustnosti celého systému a vícenásobné nezávislé kontrole se však systematické podhodnocování emisí jeví jako spíše nepravděpodobné a obtížně proveditelné,“ píše Ministerstvo životního prostředí v jednom z rozhodnutí ohledně odvolání redakce investigace.cz k neposkytnutí informací na základě Zákona o právu na informace o životním prostředí.

Ministerstvo životního prostředí doporučilo redakci obrátit se také na odborníky z Českého báňského úřadu. Báňský úřad redakci zase odkázal na ČHMÚ.

Nepřesnosti měření a výjimky

Přesný důvod nízkého implikovaného emisního faktoru pro Českou republiku se nám nepodařilo zjistit. Redakce investigace.cz oslovila ČHMÚ a MŽP s tím, jaký tedy může být důvod podobných hodnot pro černé a hnědé uhlí. Podle Ministerstva mohl rozdíl vzniknout kvůli tomu, že Česká republika má v rámci Evropy nejvyšší podíl zařízení s měřením, která obvykle naměří přesnější a zároveň nižší hodnoty, pokud jsou měřicí nástroje správně kalibrovány.

To by znamenalo, že většina zařízení EU ETS – poměrově sice máme těch, která měří, oproti zbytku EU hodně, nicméně většina používá výpočet založený na laboratorních analýzách – může na tomto způsobu vykazování emisí prodělávat. Metodou výpočtu by totiž mohlo dojít naopak k nadhodnocování emisí.

Největší české teplárny a elektrárny spadající pod EU ETS ale předepsanou přesnost měření emisí CO₂ nedodržují. Umožňují jim to výjimky, které jim Ministerstvo životního prostředí uděluje, pokud doloží, že efektivnější způsob měření není možný.

Podle evropské legislativy přitom společnosti musí dodržovat přísný způsob měření, nejistota smí být pouze 2,5 %. Jestliže však doloží, že není možné měřit emise CO₂ přesněji, mohou přistoupit k méně přesnému přístupu o nejistotě plus minus 5 %.

Přestože se pět procent jeví jako poměrně nízké číslo, každé procento v celkovém objemu znamená, že dané zařízení může ušetřit i stovky milionů za emisní povolenky.

Největší zdroj emisí CO₂, který dostal výjimku z úrovně přesnosti, je elektrárna Počerady, jež za rok 2023 vypustila do ovzduší 4 094 255 tun oxidu uhličitého. Není tedy jisté, zda vypustila o pět procent více, nebo méně. Při průměrné tržní ceně emisní povolenky za rok 2023, což je podle Energetického regulačního úřadu 2 004 korun (za jednu tunu musí zařízení vyřadit jednu povolenku), tak mohla elektrárna ušetřit přes 400 milionů korun, aniž by prováděla něco nelegálního. Mohla ale také za povolenky kvůli měření zaplatit podstatně více, pokud měřicí přístroj zaznamenal větší průtok CO₂. Podle Ministerstva životního prostředí však měřicí přístroje celkové emise spíše sníží.

Skupina ČEZ má výjimku pro deset zdrojů CO₂. Mluvčí ČEZu Ondřej Gazdík tvrdí, že dosáhnout jistoty měření emisí, kterou předepisuje EU, jednoduše nelze. „Dostupné technologie v tuto chvíli neumožňují hodnoty ±2,5 % dosáhnout,“ podotýká Gazdík.

Podle mluvčí MŽP Veroniky Krejčí využívají výjimku všechna zařízení s kontinuálním měřením emisí CO₂, neboť úrovně přesnosti, kterou vyžaduje evropský zákon, není technicky možné dosáhnout.

„Provozovatelé zařízení musejí pravidelně předkládat Výkaz o zlepšení, kde kromě reakce na zjištění ověřovatelů také zdůvodňují trvání použití nižší úrovně přesnosti. V praxi tyto výkazy nejsou ve vztahu k použití nižší úrovně přesnosti u zařízení s kontinuálním měřením emisí příliš informativní – dokud nedojde k technologickému pokroku, který by dosažení požadované úrovně přesnosti 4 umožnil, provozovatelé mohou víceméně pouze konstatovat, že stále dosahují jen úrovně přesnosti 3,“ sdělila Krejčí.

Podle Evropské komise je ale požadovaná úroveň nejistoty při vykazování emisí CO₂ dosažitelná. “Pokyny CEMS (GD7) se přímo zabývají praktickými aspekty a potvrzují, že úroveň nejistoty 2,5 % pro roční emise CO₂ je považována za realisticky dosažitelnou pro zařízení ETS využívající metodu kontinuálního měření. Je důležité si uvědomit, že 2,5 % není specifikace pro samotné zařízení s metodou kontinuálního měření emisí, ale pro konečné vypočítané roční emise,” sdělila redakci investigace.cz Evropská komise. Podle ní je dosažení této nízké míry nejistoty podmíněno tím, že provozovatelé zavedou přísné postupy zajištění kontroly a kvality.

Uhelné elektrárny zavírají

Cílem evropského systému pro obchodování s emisemi je, aby produkování oxidu uhličitého bylo tak drahé, aby společnosti přestoupily na ekologičtější způsob výroby energie.

„To je důvod, proč uhelné elektrárny v současné době ukončují svůj provoz napříč Evropou, a to v zemích, které klimatická politika nezajímá,“ řekl našim partnerům z OCCRP expert Alexandru Mustață z neziskové organizace Beyond Fossil Fuels.

Česká republika od uhlí zatím příliš neustupuje, a tak patří mezi země s nejdražší elektřinou – a to právě proto, že cenu ovlivňují fosilní zdroje. Minulý týden však skupina Sev.en Pavla Tykače oznámila, že své elektrárny Chvaletice a Počerady nejpozději do března roku 2027 zavře. Jde o jedny z největších emitentů oxidu uhličitého.

Zda i v České republice dochází k záměrnému podreportování emisí, se nám s jistotou nepodařilo prokázat. V českých datech týkajících se zařízení EU ETS jsou ale anomálie, které nemají jasné vysvětlení – jedno z možných vysvětlení je způsob měření, podvody ve vykazování ale nelze vyloučit.

Líbil se vám tento text? Podpořte redakci investigace.cz

The post Některé evropské elektrárny pravděpodobně podvádějí ve výkazech emisí. Mohou ušetřit i stovky milionů appeared first on investigace.cz.

Osmnáctiletý pachatel zaútočil nožem na návštěvníky mešity v Turecku, ve svém manifestu přitom odkazoval na neonacistické symboly. Policie z amerického města Uvalde neuveřejnila všechny záznamy z policejních kamer ze zásahu při střelbě na tamní základní škole. Dánsko chce společně se Švédskem stíhat gangy, které najímají mladistvé k tomu, aby páchali násilné zločiny. 

Policie v Uvalde nepředala všechny záznamy ze svých kamer ze zásahu při střelbě na základní škole před dvěma lety. Informoval o tom web ProPublica. Úřady v texaském městě Uvalde uvedly, že nezveřejnily některé záznamy z kamer policistů související se střelbou na základní škole v roce 2022, jak to vyžaduje dohoda se zpravodajskými organizacemi, jež se pak soudily o přístup k těmto materiálům.

Strážcům zákona trvalo v květnu 2022 víc než hodinu, než se dostali do třídy a zneškodnili střelce, přestože děti volaly policii a prosily, aby je zachránila. Při střelbě zemřelo devatenáct žáků a dva učitelé. Americký ministr spravedlnosti Merrick Garland se vyjádřil, že strážci zákona při zásahu selhali.

Poté, co město Uvalde v první polovině srpna poskytlo médiím z akce stovky záznamů, jeden tamní policista veřejnost informoval, že některé záběry z jeho kamery chybějí. Policejní náčelník Homer Delgado proto nařídil audit serverů oddělení, a najednou se tak objevilo „několik dalších videí“. Podle informací, které policie v Uvalde původně poskytla vyšetřovatelům texaského ministerstva veřejné bezpečnosti, mělo sedm z 25 zasahujících policistů v den střelby zapnuté a k tělům připevněné kamery. Zveřejněné záznamy ovšem obsahovaly pouze záběry z pěti takových policejních kamer. 

Zpravodajské organizace včetně deníku Tribune a serveru ProPublica před více než dvěma lety zažalovaly několik místních i státních orgánů, aby k záznamům souvisejícím se střelbou získaly přístup. Město se s organizacemi dohodlo a souhlasilo s jejich poskytnutím na základě zákona o veřejných informacích. Pár úřadů, včetně texaského ministerstva veřejné bezpečnosti nebo úřadu šerifa okresu Uvalde, naopak bojuje za to, aby žádné záznamy vydány nebyly. 

Přečtěte si

Prezident Pavel při cestě do USA navštíví i konzervativní Heritage Foundation

V Turecku útočil osmnáctiletý neonacista, svůj čin vysílal na sociální síti X. V zahradě mešity v tureckém městě Eskišehir zaútočil 12. srpna mladý muž oblečený do neprůstřelné vesty s nacistickým symbolem „Sonnenrad“. Pobodal pět lidí, z nichž dva skončili v kritickém stavu. Poté byl zadržen policií. Pachatel svůj útok vysílal na sociální sítí X prostřednictvím webové kamery, kterou si připevnil k vestě. Video zločinu se rychle šířilo po internetu. Útočník také zveřejnil manifest, v němž nastínil svou ideologii a nabádal další lidí k tomu, aby páchali násilné činy.

Podle platformy Global Project Against Hate and Extremism (GPAHE) byl jeho čin ovlivněn krajně pravicovým extremistickým přesvědčením. V manifestu mladého muže se objevují odkazy na neonacismus i na hry a gamifikaci (tj. přiřazení herních prvků) potenciálních teroristických akcí provedených v budoucnu. Útočník z Eskišehiru kategorizoval místa, zbraně a oblečení pomocí termínů z počítačových her. Více se dočtete na webu GPAHE.

Přečtěte si

Telegram roste a konspirační a dezinformační účty na něm posilují. Blíží se však jeho regulace

Dánsko a Švédsko slíbily, že budou stíhat vůdce gangů, jež najímají nezletilé k zabíjení v zahraničí. Dánský a švédský ministr spravedlnosti chtějí stíhat vůdce organizovaného zločinu v zahraničí, kteří si podle nich najímají mladistvé ve Švédsku, aby následně v Dánsku prováděli vražedné operace. Gangy si od letošního dubna více než dvacetkrát najaly mladé Švédy k vykonání zločinů v Dánsku, a to částečně proto, že švédské zákony ukládají nezletilým mírnější tresty za závažné trestné činy.

Přečtěte si

Ekvádorské gangy chtějí podíl na obchodu s drogami

Technologie jsou v Brazílii stále častěji středobodem kriminálních operací, píše web InSight Crime. V Brazílii byly v rámci operace federálních a státních orgánů zlikvidovány komunikační věže i prodejny mobilních telefonů. Akce se zaměřila na území kontrolované nejmocnější brazilskou zločineckou organizací Primeiro Comando da Capital (První velitelství hlavního města, PCC) ve státě São Paulo.

Cílem úřadů bylo rozbití logistiky zločinecké skupiny, která pomocí technologií koordinuje obchod s drogami i podvody. PCC provozovala nelegální byznys s mobilními telefony i díky komunikačním věžím, jež napájely monitorovací systémy používané gangem k zachycení zpráv vojenské policie státu São Paulo. Podle úřadů se tak PCC mohla vyhýbat dopadení a předvídat, kdy bude policie provádět zásahy.

Přečtěte si

Vraždy v Evropě odhalují eskalující konflikty turecké mafie

Společnost TotalEnergies vytěžila od přijetí Pařížské dohody o klimatu obrovské množství ropy a zemního plynu. Nová analýza organizace Global Witness odhalila, že petrolejářský gigant TotalEnergies sídlící v Paříži vytěžil od přijetí Pařížské dohody v roce 2016 tak velké množství ropy a plynu, jaké je v tomto století schopné způsobit úmrtí až 578 tisíc lidí, a to v důsledku vln veder. V přepočtu jde o 2,6 miliardy tun emisí CO₂, jež se dostávají do ovzduší a oteplují planetu. 

V současné době má gigant TotalEnergies, ale i jiné společnosti těžící fosilní paliva, plány na další rozšíření těžby ropy a zemního plynu, což povede ke zvýšení emisí. Dokud tak budou činit, bude se planeta stále více zahřívat a lidé umírat vinou extrémního horka způsobeného spalováním fosilních paliv, upozorňují novináři z webu Global Witness.

Autorka textu: Mahulena Kopecká
Zdroj úvodní fotografie: ČTK / AP / Uncredited

The post #zesvěta: Chybějící nahrávky americké policie ze střelby v Uvalde appeared first on investigace.cz.

Do litevsko-polského plynovodu GIPL (Gas Interconnection Poland-Lithuania) byly zakomponovány i součástky ruských výrobců. Litevský provozovatel přepravy zemního plynu, státní podnik Amber Grid, o nesrovnalostech v dílech namontovaných na GIPL věděl už od roku 2021. Hlavním dodavatelem realizace plynovodu byla firma Alvora. Podle dokumentů této firmě díly prodala česká společnost Petrometal. Ta je ovšem nevyrobila, sloužila jen jako překupník ve spletité obchodní transakci vedoucí až k sankcionovanému ruskému oligarchovi. S odhalením přišel litevský zpravodajský web 15min.lt ve spolupráci s investigací.cz.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Litevsko-polský plynovod GIPL byl uveden do provozu v květnu 2022 a propojil baltský a finský trh s plynem s Evropskou unií. „Zkouška proveditelnosti ukázala, že infrastruktura byla vybudována podle projektu a plynovod může spolehlivě fungovat na plný výkon,“ uvedl tehdy Nemunas Biknius, generální ředitel společnosti Amber Grid.

Polský prezident Andrzej Duda na slavnostním otevření GIPL zdůraznil, že spuštění plynovodu mezi Litvou a Polskem zabrání Rusku, aby v budoucnu vydíralo sousední země. Stavbu ale provázejí nesrovnalosti, neboť vyšlo najevo, že byly použity i součástky ruských společností spojených se sankcionovaným oligarchou. Ty ke stavbařům putovaly přes českou společnost Petrometal.

Na výstavbu i provoz plynovodu se vztahují přísné bezpečnostní požadavky. Proto vznikl plán obsahující striktní opatření, aby v litevském úseku plynovodu nebyly přítomny díly od třetích stran, navíc všechny výrobce i dodavatele musel odsouhlasit státní podnik Amber Grid. Novináři z webu 15min.lt zdůrazňují, že nehody na GIPL by byly obrovským rizikem pro energetiku i pro lidi. Kromě toho je plynovod považován za důležitý litevský energeticko-strategický projekt, poněvadž umožnil integraci pobaltských zemí a Finska do společného unijního trhu s plynem. Teď se ale ukázalo, že tvrzení o důkladné kontrole, která plynařská firma Amber Grid několik let předkládala veřejnosti, nebyla pravdivá, upozorňuje 15min.lt.

Žádné díly od třetích stran

Česká firma Petrometal prodala litevské společnosti Alvora, jež GIPL stavěla, příruby, tedy díly používané ke spojování vysokotlakých plynovodů. V certifikátech u těchto součástek byl jako výrobce uveden právě Petrometal.

Přečtěte si

Evropský plyn z ázerbájdžánského tunelu

Jenže v roce 2021 státní podnik Amber Grid zjistil, že Alvora instalovala na plynovod výrobky další české firmy, MSA, a to bez dodržení zmíněného bezpečnostního požadavku i bez souhlasu samotného státního podniku. Česká společnost MSA je přitom dceřinou firmou ruské metalurgické firmy ETERNO, která je součástí skupiny ChelPipe ruského výrobce ocelových trubek. Tato společnost byla* až do roku 2022 ovládaná ruským oligarchou Dmitrijem Pumpjanským, jenž byl po začátku ruské invaze do Ukrajiny zařazen na sankční seznam. V létě 2022 Česká televize odvysílala reportáž, v níž se řešilo, zda firma MSA neobchází sankce, protože tehdy byla napsaná na Dmitrije Pumpjanského. Kvůli sankcím pak prý MSA skončila v dluzích a v prosinci 2023 ji měla v rámci insolvenčního řízení čekat reorganizace.

Při montáži některých součástek na plynovod měla Alvora údajně dát zaměstnancům pokyn, aby na nich obrousili tovární značky MSA, jak zjistil web 15min.lt. Informovali o tom bývalí stavební partneři společnosti Alvora.

Přestože Amber Grid odhalil tuto nesrovnalost mezi dokumenty a skutečnými součástkami namontovanými do plynovodu, nepodnikl vůči Alvoře žádné další kroky. Společnost pouze dostala pokutu ve výši 10 tisíc eur za porušení bezpečnostního plánu a za to, že řádně neposoudila označení na součástkách a neinformovala o nesrovnalostech Amber Grid.

Přečtěte si

Vyšetřování explozí Nord Streamu: Ukradená identita i přísně utajené varování

V létě 2023 podnik EPSO-G, jeden z akcionářů Amber Grid, sdělil novinářům z 15min.lt, že v roce 2021 bylo státnímu podniku písemně potvrzeno, že česká společnost Petrometal k výrobě součástek pro GIPL použila polotovary od firmy MSA. V dokumentu, který litevský státní podnik obdržel před třemi lety, česká firma také uvádí, že výrobky byly zkontrolovány a za kvalitu součástek společnost přebírá odpovědnost.

Amber Grid novinářům z 15min.lt neodpověděl, zda se pokusil ověřit si informace poskytnuté společností Alvora ohledně výrobce přírub. Ať už to litevský státní podnikl udělal, nebo ne, z vyjádření českého podnikatele Martina Vengláře z firmy Petrometal pro 15min.lt a investigaci.cz vyplynulo, že i když dokument o odpovědnosti Petrometalu podepsal, obchodní transakce s díly pro GIPL probíhala jinak a jeho firma dodané produkty nevyráběla ani za ně nezodpovídá.

Český podnikatel: Nejsme výrobci

Martin Venglář v rozhovoru pro 15min.lt a investigaci.cz prohlásil, že česká firma MSA se na prodeji těchto součástek dohodla se společností Alvora. Jenže podle něj nemohla kvůli osobním neshodám i změnám ve vlastnické struktuře MSA díly prodat přímo Alvoře, proto požádala Petrometal, aby v transakci vystoupil jako prostředník. „S MSA jsem spolupracoval a znám tam spoustu lidí. Byli jsme obchodními partnery. Měli jsme od nich řadu dodavatelských smluv,“ vysvětlil Venglář v rozhovoru. „Já si nic neověřoval. Nic jsem nezjišťoval. Řekli, že dělají určitou zakázku a že z toho můžeme mít nějaký zisk, to mi stačilo.“ Ke změnám ve vlastnické struktuře MSA pak dodal, že někteří členové této skupiny jsou v Rusku velmi důležité postavy.

Certifikáty MSA k součástkám plynovodu tak byly přepsány na certifikáty Petrometalu a Alvora je teď obviněna z falšování dokumentů. Když se novináři ptali Martina Vengláře na to, zda MSA okopírovala vlastní certifikáty a dala na ně logo Petrometalu, odpověděl, že ano.

Česká firma za zprostředkování transakce získala něco okolo pěti až deseti procent z celkového obchodu. „Řekli, že platba proběhne před odesláním, což pro nás byla velmi dobrá podmínka. To byl také důvod, proč jsme na tuto nabídku přistoupili,“ vysvětlil dále Venglář. „Měl jsem dostatek informací o výrobku i kvalitě a věřím MSA, protože vím, že mají dobré oddělení kvality.“

Jak už bylo řečeno, když se před třemi lety objevily pochybnosti ohledně součástek, Alvora poslala státní společnosti Amber Grid potvrzení o transakci od Petrometalu. V něm česká firma uvedla, že je za díly stoprocentně odpovědná a potvrdila, že zboží bylo vyrobeno z polotovarů od MSA. Tento dokument Venglář podepsal. Podle něj vznikl na žádost MSA. „Slíbil jsem jim, že to řekneme, protože oni tvrdili, že vše bylo dohodnuto a uzavřeno mezi nimi a Alvorou.“

Na otázku 15min.lt, kdo je za problematické součástky plynovodu odpovědný, odpověděl Venglář, že MSA.

Podle Vengláře byl jedním z hlavních lidí, kteří koordinovali obchod mezi MSA a Alvorou o dodávkách součástek přes Petrometal, Alexej Čebotarjov, jenž pracoval pro MSA v roce 2020. Ten řekl novinářům, že dohodu s Alvorou si nepamatuje a pro MSA už několik let nepracuje.

Hrubé porušení dohody

Případ Alvory ukazuje, jak se výrobky vytvořené v jedné továrně mohou změnit ve výrobky továrny jiné, aniž by za ně kdokoli převzal odpovědnost, upozorňují novináři z 15min.lt. Navíc nejde o jediný případ, kdy byly na výstavbu plynovodu GIPL dodány díly pochybného původu.

Například nedaleko Vilniusu se nachází distribuční stanice s připojením k hlavnímu plynovodu GIPL. Na několika místech potrubí je seškrábaná barva. Jde o stopy, které tu zanechalo vyšetřování, podnícené pochybnostmi v dokumentech o stavbě plynovodu. V polovině minulého roku se totiž pod tenkou vrstvou barvy našly značky výše zmíněné ruské metalurgické společnosti ETERNO. Hlavní dodavatel pro stavbu plynovodu, firma Alvora, ale i státní podnik Amber Grid, však podle 15min.lt před objevením značek popíraly, že by součástky plynovodu pocházely od zmíněné ruské firmy.

I na dalších dílech plynovodu GIPL, vyrobených společnostmi TASTA v Polsku a SARA v Rumunsku, bylo vidět označení ruského závodu ETERNA. Podle polských akreditačních orgánů nemá TASTA oprávnění vyrábět certifikované svařované spojovací prvky. Alvora navíc nepředložila certifikáty od zmíněného ruského výrobce, které by potvrdily, že armatury splňují technické a další požadavky.

Přečtěte si

Podnikavý Malofejev. V Česku platil proruské demonstrace, přes kyperskou firmu obcházel sankce

Odhalení týkající se součástek plynovodu s pochybným původem byly státnímu podniku Amber Grid i litevskému ministerstvu energetiky známé už delší dobu. Problém s ruskými součástkami na plynovodu a pochybnými certifikáty se řešil už v roce 2022. V létě minulého roku pak web 15min.lt přinesl informace o tom, že se na plynovodu objevily také součástky od ruské společnosti ChelPipe dodané pod falešnými certifikáty od polské TASTA, rumunské SARA SRL a lotyšské společnosti Conti.

Po sérii odhalení litevského webu 15min.lt začal Amber Grid situaci konečně řešit. Státní společnost podala žalobu proti Alvoře za hrubé porušení předpisů a předložila žádost o vyplacení záručních prostředků GIPL ve výši 5,8 milionu eur. „Jde o první krok k zajištění výměny částí plynovodu, které nemají potřebné certifikáty, na náklady zhotovitele,“ informovala společnost. Amber Grid předtím žádal Alvoru, aby odstranila veškeré nedostatky, ta však nebyla schopna takové požadavky splnit ve stanoveném termínu. Litevský státní podnik se rovněž obrátil na Úřad pro veřejné zakázky a firma Alvora byla zařazena na seznam nespolehlivých dodavatelů. Amber Grid se momentálně chystá na výběrové řízení ohledně nového dodavatele, který by konkrétní části plynovodu vyměnil.

Investigace litevských novinářů z webu 15min.lt ukazuje, že rozsah využití součástek pochybného původu při konstrukci plynovodu GIPL byl značný. Objevují se také pochybnosti o použitých výrobních postupech, ale i o tom, zda nejde o organizovanou mezinárodní podvodnou machinaci.

The post Jak se na litevském plynovodu objevily ruské součástky? Dodala je česká firma appeared first on investigace.cz.

„Máme něčeho málo a zároveň to všichni potřebujeme. Protože je toho málo, je to drahé. Otázka proto zní, jak pomoci lidem, kteří na to nemají.“ Těmito slovy popisuje v našem podcastu ekonom Filip Pertold výchozí situaci současné energetické krize. Podle jeho názoru by jeden z klasiků ekonomie, Milton Friedman, poradil české vládě, aby neřešila cenu energií, ale soustředila se na pomoc lidem, jimž hrozí pád do neudržitelné chudoby. Cena je totiž důležitým nositelem informací o situaci na celém trhu.

Zastropování cen energií není a ani nebylo jediné možné řešení. Vláda totiž měla v rukou celou řadu možností, z nichž každá má své pro a proti. Právě o výběru mezi těmito možnostmi je dnešní podcast Data Boutique s ekonomem think tanku IDEA Filipem Pertoldem.

„V principu si vláda mohla vybrat mezi podporou pro ohrožené skupiny, nebo pro všechny,“ vysvětluje ekonom a dodává, že kromě toho také mohla vláda rozhodnout o podpoře cílené na náklady energií nebo prostě všem rozdat peníze. Nakonec se však rozhodla úplně jinak.

„Nejméně drahá je pomoc těm, kteří mají problémy s placením tržních cen a hrozí jim, že toho nebudou schopni,“ říká Filip Pertold. „Těm lze pomoci sociálními dávkami a ty vyplácet podle toho, jaký mají domácnosti těchto lidí příjem a náklady. Dávka znamená, že vláda neříká, za co to mají lidé utratit. Výhoda tohoto řešení spočívá v tom, že se lidé sami rozhodnou, za co tyto peníze utratí, třeba za drahé energie nebo vysoký nájem. Na druhou stranu to ovšem představuje i určité administrativní náklady, například je nutné zjistit, jaké má ta která rodina výdaje,“ popisuje ekonom základní výhody i nevýhody tohoto přístupu.

Vláda ale mohla jít i jinou cestou. Třeba dávek zaměřených na specifický problém, který jsou v našem případě energie. „Příkladem mohou být energetické vouchery ve Francii. Výhodné je, že se jedná o pomoc zacílenou a stát má jistotu, že lidé peníze utratí přímo na daný problém. Naopak nevýhodou je to, že tyto vouchery nepomáhají rodinám s jinými finančními náklady, než jsou ceny energie. Je to jen cílený nástroj pro specifickou skupinu ohrožených obyvatel,“ popisuje v našem podcastu další možnost pomoci Filip Pertold.

Vláda má však k dispozici i nástroje plošné. „Můžeme opět plošně rozdávat peníze, například všem domácnostem nebo občanům bez rozdílu dáme 5 000 korun. Mimochodem v době covidu začala takto reagovat americká vláda,“ připomíná ekonom politiku Donalda Trumpa. Výhoda tohoto přístupu je, že se pomoc dostane ke každému a lidé mohou utratit peníze, za co chtějí, ale samozřejmě lze i tuto možnost zacílit.

„Jeden z prvních vládních nápadů mířil na vytvoření zlevněného tarifu pro všechny ve formě dotace na daný tarif. Každý by vlastně dostal nějaké peníze, ale ceny energií by zůstaly tržní,“ dodává Pertold. Nicméně stejnou částku by dostal například Andrej Babiš i kterákoli samoživitelka v garsonce, ačkoli by každému proporčně pokryla zcela jinou část útraty za energii.

Jenže stát se rozhodl pro takzvané zastropování ceny. Jinými slovy to bude nakonec on, tedy stát, kdo řekne, jaká je maximální cena pro koncového uživatele. Částku, jež tento limit přesáhne, pak zaplatí. Fakticky tak místo toho, aby stát dostal mezi lidi víc peněz, začne určovat cenu, která tím pádem přestane být tržní. „Tohle řešení má možná jednu výhodu, ale i nezanedbatelné nevýhody. Domácnosti získají jistotu, do jaké výšky mohou ceny maximálně vystoupat, a nebudou vystaveny stresu. Zbytek už jsou jen nevýhody, poněvadž nastavení cen finančně nejslabším lidem nepomůže tak efektivně. Navíc tu existuje riziko, že pokud se k problému podobně postaví ve většině zemí Evropské unie, mohlo by dojít až k blackoutu.“

O tom, proč by k takové situaci mohlo dojít, ale třeba i o tom, proč jsou nakonec vítězem vládního řešení především distributoři energie, jako je ČEZ, se více dozvíte v našem podcastu.

The post Podcast Data Boutique: Neřešte ceny, řešte to, že lidé nemají peníze appeared first on investigace.cz.

Po sérii datových podcastů k volbám do Poslanecké sněmovny jsme se rozhodli v nich pokračovat, byť už ne s volební tématikou. Nové díly datových podcastů budou vycházet zhruba jednou měsíčně a budou se věnovat aktuálním tématům. V dnešní části se Josef Šlerka spolu se sociologem Danem Prokopem zabývají problematikou zdražování energií a otázkou, jak se tento jev promítne v životě českých domácnostech.  

Podle průzkumu organizace PAQ Research, publikovaného 15. prosince, se náklady na domácnost kvůli zdražení energií zvýší v průměru o 943 korun. Data byla pořízena od více než 1 700 domácností a průzkum zahrnoval různé otázky od příjmu domácností přes výdaje na energie až po typy smluv a dodavatele energií.

V podcastu se dozvíte, které skupiny obyvatelstva jsou zvyšováním cen energií nejvíce ohrožené, jak velké procento ze svého rozpočtu budou některé domácnosti vynakládat na výdaje spojené s bydlením a jak se to vše vlastně měří. Diskutující ale proberou i různé formy pomoci státu, jakou je například příspěvek na bydlení, a také proč jsou tyto formy pomoci tak obtížně dosažitelné i v případech, kdy na ně konkrétní občané mají kvůli své nelehké existenční situaci zřejmý nárok.

The post Zdražení energie: Chudí budou ještě chudší appeared first on investigace.cz.

Během studené války byl přirozeně dominantní silou v jaderném průmyslu střední Evropy Sovětský svaz. Vyvinul technologii, postavil reaktory a vyškolil lidi, kteří je řídili. Nyní, o 30 let později, mohou být ekonomiky regionu Visegrádské čtyřky spojeny se Západem různými způsoby, ale jaderný průmysl je stále silně ovlivňován ruskými zájmy. V České republice vlastní jednu z hlavních strojírenských společností jaderného průmyslu, Škodu JS, ruský energetický gigant Gazprom. Na Slovensku poskytují půjčky společnosti Slovenské elektrárne, která staví nové jaderné reaktory, ruské banky, včetně kontroverzní Mezinárodní investiční banky. Nedávno ruský dodavatel porazil amerického konkurenta ve výběrovém řízení na dodávku jaderného paliva do slovenské jaderné elektrárny Mochovce. V Maďarsku byla zase pro stavbu nové jaderné elektrárny najata ruská státní jaderná společnost Rosatom. Maďarsko kromě toho podniklo kroky ke zmírnění svých licenčních pravidel s cílem urychlit výstavbu závodu, což zvýhodňuje právě ruské partnery.

Rosatom má zkušenosti

Česko by se mělo v nejbližších letech přiřadit ke svým kolegům z Visegrádské čtyřky a začít s dostavbou jaderné elektrárny Dukovany. Neurčitě se o tom mluví už několik let, teprve v poslední době se podle všeho věci daly do pohybu, poněvadž padla konkrétní data. 

O stavbu nového bloku se zajímá šest společností: ruský Rosatom, francouzská EDF, jihokorejská KHNP, čínská China General Nuclear Power, společný projekt Arevy a Mitsubishi Atmea a severoamerický Westinghouse. Dodavatel by měl být vybrán do konce roku 2022 a nový blok se začne stavět v roce 2029.

„Rosatom má výhodu, už má zkušenost s Temelínem. Je to etablovaný vztah, který funguje. Jsou tam ale i jiné alternativy,“ komentoval pro investigaci.cz možné zájemce dostavby Dukovan partner mezinárodní právnické kanceláře Dentons a odborník na energetiku Petr Zákoucký. Podle jeho názoru existují minimálně tři dodavatelé, kteří by kritéria měli splnit. Nelze se tak vyhnout otázce, zda pro ně platí i nějaká bezpečnostní kritéria z pohledu politické orientace České republiky.

„Geopolitické aspekty nehodnotíme. Všichni, kteří projevili zájem o výběrové řízení na dostavbu Dukovan, se přihlásí s technologií tlakovodního reaktoru chlazeného lehkou vodou, takové je kritérium zadavatele, ČEZu. Má to podle mě jediný důvod, a to, že s touto technologií máme v Česku zkušenosti,“ řekla investigaci.cz Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Uzavírá tedy zadání některým dodavatelům dveře? „Uzavírá je třeba Kanadě,“ doplňuje Drábová, „ale takto je podmínka položena investorem ČEZ a pokládána za výhodnou. Nemá cenu spekulovat, jestli to někomu zavírá, nebo otevírá dveře.“

S otázkou kompatibility ruské technologie jaderných elektráren se západní technologií, pokud by byla upřednostněna, by údajně neměl být problém. Dana Drábová tuto záležitost vidí pouze jako strategii zájmových skupin: „O nekompatibilitě se mluvilo často v souvislosti s jadernou elektrárnou Temelín, která byla dokončena v podstatných částech americkou společností Westinghouse, a žádná nekompatibilita se neprojevila. O nekompatibilitě často mluví zájmové skupiny a označují ji jako slabinu.“

Expert na energetiku Zákoucký taktéž nevidí v zájmu Rusů problém: „Nemyslím si, že by to mělo hrát roli. I kdyby Dukovany měli dostavět Rusové, neznamená to, že je budou provozovat.“ 

Škoda pod Kremlem

Ruským zástupcem na českém jaderném trhu je společnost Škoda JS. Přes síť několika firem vlastní tento strojírenský závod ruský gigant Gazprom. Škoda JS je kromě výrazné tuzemské činnosti v Dukovanech a v Temelíně aktivní i u zahraničných sousedů. Spolupodílí se na dostavbě slovenské jaderné elektrárny Mochovce, modernizuje Záporožskou jadernou elektrárnu na Ukrajině a participuje na výměně systému kontroly a řízení v maďarské elektrárně Paks 2.

Podle Centrální evidence dotací z rozpočtu (CEDR) dostala Škoda JS od roku 1999 do roku 2015 dotace v souhrnné výši 154 milionů korun. Peníze jí v průběhu posledních jedenácti let posílalo hlavně ministerstvo průmyslu a obchodu, částky se pohybovaly od 600 tisíc do 17 milionů korun. Drobnější částku (od 1,5 do 2,8 milionu korun) třikrát poslal i Státní úřad pro jadernou bezpečnost. V roce 2013 dostala Škoda JS zdaleka největší jednorázovou dotační injekci – přes 58 milionů korun z evropského operačního programu Podnikání a inovace.

Na otázku investigace.cz, jestli je Škoda JS významným hráčem na poli jaderného byznysu, Dana Drábová odpověděla, že by mohla být, kdyby se její majitel víc snažil: „Mohla by mít víc zakázek, ale Gazprombank jí moc šancí nedává. Škoda JS umí získat zakázky na určité komponenty i od Francouzů, dodávala pro čínské jaderné elektrárny, které stavěly francouzské firmy. Je otázkou, proč jí Rusové neseženou zakázek víc. Má víc než padesátiletou historii a nemá tolik zakázek, kolik by si zasloužila.“

Ruští majitelé ale mají s českou strojírenskou firmou jiné plány. Podle databáze Mergermarket se ve Škodě JS momentálně rokuje o jejím prodeji. Jestli Škoda JS bude subdodavatelem pod křídly Rusů nebo jiného majitele, zatím není známo. „Princip ale zůstane stejný. Škoda JS je vlajkovou lodí českého průmyslu. Ať zakázku (v Dukovanech – pozn. red.) vyhraje kdokoli, Škoda JS bude připravena přiskočit ke kterémukoli jinému dodavateli a nakonec i tak zaštítí část dodávek z České republiky,“ myslí si Petr Zákoucký.

Význačný hráč českého strojírenství má na sebe navázaných několik subdodavatelů, které dokáže koordinovat. Vybudoval si renomé na základě spolupráce s ČEZem na Dukovanech a Temelínu, jehož se stal dvorním dodavatelem. Konkurenční výhodou může být i zkušenost s výstavbou u sousedů v zahraničí, kromě slovenských Mochovců i Maďarů a Ukrajinců.

„Klíčová úloha Škody JS bude nezbytná. V zadávací dokumentaci (dostavby Dukovan – pozn. red.) se určitě objeví jako jeden z parametrů také podpora českého průmyslu. Z toho pohledu v Česku není nikdo jiný kromě Škody JS a ta již jako generální subdodavatel funguje. Je to jediná společnost, která má reference a je schopna koordinovat práci s ostatními subdodavateli,“ popisuje Petr Zákoucký, v čem spočívá konkurenční výhody Škody JS.

Kroky Maďarska

V lednu 2014 maďarská vláda oznámila, že najímá společnost Rosatom na výstavbu svých nových reaktorů, přičemž většina financování bude poskytována právě Ruskem. Orbánova vláda se rozhodla pro Rosatom bez výběrového řízení. Získání zakázky na gigantický projekt za 12 miliard eur bez soutěže vyvolalo kritiku na domácí i mezinárodní úrovni. 

Od té doby se vliv Ruska v Maďarsku nadále zvyšoval. V roce 2016 Rosatom převzal maďarskou společnost Ganz EEM, která byla v dobré pozici, aby mohla být součástí připravované výstavby jaderné elektrárny známé jako Paks 2.

Převzetí bylo výsledkem dlouholetého konfliktu. Ganz EEM vznikl jako rusko-maďarský společný podnik mezi Rosatomem a maďarskou průmyslovou společností Ganz před 12 lety, ale obě strany spolu od samého začátku nevycházely dobře a jejich spory skončily u soudu. Maďaři nakonec prodali své akcie společnosti Rosatom v roce 2016.

Projekt výstavby nových reaktorů je stále v přípravné fázi, několik předešlých termínů zahájení prací totiž nebylo dodrženo. Nedávný krok maďarské vlády má za cíl tento proces urychlit. Agentura Reuters jej v listopadu 2019 okomentovala následovně: „Maďarsko předložilo Evropské komisi návrh právních předpisů pozměňujících protokoly o jaderné bezpečnosti země tak, aby se přizpůsobily projektu rozšíření jaderných elektráren, který chce urychlit.“ Což je výhodné i pro Rusy, kteří se snažili splnit bezpečnostní standardy požadované evropskými a maďarskými orgány.

Slovensko – úvěrová linka z Moskvy

Slovensko se dlouhodobě potýká s problémy, jež souvisí s rozšířením jaderné elektrárny Mochovce. V posledních třech desetiletích tomuto záměru nebylo přáno a několikrát se zpozdil. Přestože Rosatom není v současnosti přímo zapojen do projektu, propojení s Ruskem se projevuje subtilněji.

Například velké části mochovecké jaderné elektrárny byly dodány českou společností Škoda JS, kterou, jak víme, vlastní Rusové. V posledních letech pak celý projekt začaly podstatným způsobem financovat ruské banky.

Majoritním akcionářem společnosti Slovenské elektrárne, která provozuje Mochovce, byl italský energetický podnik ENEL. Dnes je většinovým majitelem Energetický a průmyslový holding (EPH) českého miliardáře Daniela Křetínského. V době, kdy Mochovce ovládali Italové, obdržel ENEL od dceřiných společností Sberbank významnou půjčku ve výši 870 milionů eur, primárně určenou na dostavbu elektrárny. Na Slovensku tvrdí, že poskytnutí této půjčky ještě neznamená, že by byl projekt pod vlivem ruských zájmů.

„Slovenské elektrárny mají půjčky od více než dvaceti bank a jejich celkový objem je několikrát větší než půjčka od Sberbank,“ říká externí manažer komunikace Slovenských elektráren Miroslav Šarišský a dodává: „Půjčka od Sberbank je jediná od banky se sídlem v Rusku. Naše půjčky jsou v maximální míře diverzifikované, Slovenské elektrárne spolupracují s mnoha předními evropskými a americkými bankami.“

Více informací o půjčce a okolnostech, za nichž byla sjednána, odmítly Slovenské elektrárne sdělit. „Jednání s bankami o úvěrových podmínkách je dlouhý a náročný proces, ve kterém rozhodujeme pouze o meritu podmínek. Podrobnosti o úvěrových podmínkách, jejich splatnosti a dalších záležitostech nelze zveřejnit, jedná se o standardní podmínku pro podobné smlouvy,“ vysvětlil mluvčí.

Přečtěte si

„Ruská banka“ v Budapešti: Investice v Česku smrdí podvodem

Sberbank ale není jedinou bankou s napojením na ruskou vládu, jež se zapojila do výstavby v Mochovcích.

Mezinárodní investiční banka (MIB), v níž mají hlavní slovo Rusové, před dvěma lety oznámila, že Slovenským elektrárnám půjčila na sedm let 60 milionů eur. V té době banka uvedla, že „podpora slovenského energetického gigantu“ měla být největší investicí banky na Slovensku. K této půjče Miroslav Šarišský řekl: „Účelem půjčky bylo všeobecné financování společnosti, včetně zvýšení ochrany životního prostředí a zvýšení výroby elektřiny ve vodních elektrárnách.“

MIB se od té doby proměnila v závažný mezinárodní problém, který vyvolal obavy v EU i ve Spojených státech. Odborníci na bezpečnost banku považují za ruského trojského koně v srdci EU.

Ruské palivo

Manažeři Slovenských elektráren před rokem čelili dalšímu zásadnímu rozhodnutí. Dlouhodobá smlouva o dodávce jaderného paliva skončila, a proto bylo nutné vyjednat novou. Na rozdíl od minulosti měli tentokrát trochu pestřejší volbu. Oproti tradičnímu ruskému dodavateli jaderného paliva nabídla v tomto směru své služby americká společnost Westinghouse.

Slováci ale nakonec opět kývli Rusům. Americké palivo totiž stále není dostatečně přizpůsobeno slovenským reaktorům vyrobeným na základě ruské technologie. Zkušenost s tímto palivem už měli například v českém Temelíně. Výsledkem byl tzv. banánový efekt neboli ohnuté palivové tyče. Westinghouse ale mezitím dosáhl pokroku ve vývoji. Certifikaci pro všechny typy ruských reaktorů však, alespoň na Slovensku, stále nemá.

Aby se Američané mohli účastnit výběrového řízení, musel by být jejich produkt také nejprve uznán slovenským národním orgánem jaderného dozoru a agenturou ESA (Euratom Supply Agency) jako relevantní druh paliva. Rusům hrálo do karet i to, že Westinghouse podle informací Investigativního centra Jána Kuciaka požadoval, aby slovenská strana platila nákladnou certifikaci a testování palivových tyčí. Navíc se ukázalo, že nabídka Westinghouse byla dražší než ta ruská. Rozhodnutí Slováků tedy nebylo žádným překvapením.

The post Střední Evropa a její osudový atom appeared first on investigace.cz.

U brněnského letiště stojí čtvrtá největší solární elektrárna v zemi. Jejími spolumajiteli jsou advokáti, podnikatelé či lobbisté, ale také lidé pohybující se blízko jihomoravských politiků. A také firmy s akciemi na majitele.

Brno – Jihomoravský kraj pronajal v roce 2004 mezinárodní letiště v Brně-Tuřanech na padesát let akciové společnosti Letiště Brno. Jejím spolumajitelem je stranický kolega tehdejšího hejtmana Stanislava Juránka (KDU-ČSL) Jiří Filip. Majitelé firmy provozující letiště se těší přízni kraje i nyní, kdy je Juránek náměstkem hejtmana Michala Haška (ČSSD). Každý rok dostává letiště od kraje milionové dotace, ačkoliv například v roce 2013 vydělalo kolem padesáti milionů korun. Kde vlastně část zisků končí není jasné, ve vlastnické struktuře Letiště Brno totiž figuruje firma se sídlem na Kypru a v Panamě. Politici to ale nepovažují za problém.

Na krajských pozemcích pronajatých firmě Letiště Brno navíc stojí už pět let čtvrtá největší solární elektrárna v zemi. A polovinu firmy Brno Solar Park, která elektrárnu provozuje, vlastní právě Letiště Brno.

Elektrárna přišla na 1,7 miliardy korun a svým majitelům ročně utrží kolem 320 milionů korun. Ačkoliv fotovoltaická elektrárna stojí na krajských pozemcích, kraj ze zisku nemá ani korunu.

Čtyřicet hektarů solárních panelů totiž provozuje soukromá akciová společnost Brno Solar Park. Mezi jejími vlastníky jsou vlivní podnikatelé a lobbisté, kteří mají blízké vztahy s politiky z různých stran.

„Záměr výstavby solární elektrárny souvisel s dlouhodobou koncepcí alternativního zdroje elektrického napájení letiště nezávislého na veřejném zdroji,“ uvedli ve společném prohlášení představitelé firmy Letiště Brno Jiří Filip a Tomáš Plaček. Dodali, že projekt souvisí také s firemní podporou ekologie.

Nezávislí odborníci z branže říkají, že pro záměr energetické soběstačnosti letiště je elektrárna zabírající plochu o velikosti pětiny Brněnské přehrady zbytečně velká. A musela by fungovat v jiném režimu připojení do sítě.

V roce 2011, tedy v prvním roce plného provozu, měla elektrárna tržby z prodeje solární energie více než 320 milionů korun, vyplývá z roční účetní závěrky firem BS Park I.-III., které elektrárnu přímo provozují a jež firma Brno Solar Park ovládá.

Podle Václava Járky z pražské poradenské společnosti ENA může být návratnost investice kolem patnácti let.

„Je otázka, jak jsou nastavené splátky úvěru na výstavbu elektrárny. Už v roce 2013 se mohla dostat do kladných čísel. Majitelé totiž zaplatí nižší daň a firmě tak stoupnou zisky. V následujících deseti letech to znamená celkem zajímavé zhodnocení investice,“ říká Tomáš Baroch z plzeňské firmy Czech Nature Energy.

Jihomoravský kraj jako vlastník pozemků ale z výdělků neuvidí ani korunu. Ve smlouvě umožnil akciovce Letiště Brno pronajímat pozemky dál, v nájemném ale nezohlednil případné výnosy soukromé firmy z dalšího pronájmu.

„Kraj přišel o příležitost, aby vydělal na pozemcích, které mají nějaký komerční potenciál. Není možné říct, že vznikla nějaká škoda, ale evidentně pozemky pronajal pod cenou,“ řekl Martin Kameník z protikorupční nevládní organizace Oživení.

Podle něj je také chyba, že kraj nemá žádná hlasovací práva ve firmě, která vydělává na jeho pozemcích.

Totéž si myslí i ekonom Tomáš Menčík z brněnské poradenské firmy Cyrrus. „Je na zvážení, jestli aktuální tržní hodnota pozemku nenahrává tomu, že by nájem měl být větší. Smlouva je výhodnější spíš pro nájemce než pro kraj,“ popsal Menčík.

Ve firmě sedí i učitelka na gymnáziu. Prý kvůli odbornosti

Kromě majoritního vlastníka, akciovky Letiště Brno, má solární elektrárna ještě další tři menšinové. Jsou to firmy Proxy Finance, SE Solar II. a Nemonet.

Čtvrtinu elektrárny vlastní Proxy Finance, soukromá investiční skupina s akciemi na majitele, která také částečně financovala výstavbu elektrárny, když jí poskytla více než dvousetmilionový úvěr. Proxy Finance mimo jiné patří vinařství Sonberk na Břeclavsku. Jeho zakladatel Tibor Nyitray je také desetiprocentním akcionářem Brno Solar Parku.

„Nemám zájem se vyjadřovat do novin,“ odpověděl stručně vlivný právník a předseda Svazu vinařů Nyitray na otázku, proč jeho firma Nemonet investovala zrovna do tuřanské solární elektrárny.

Posledním, zhruba třicetiprocentním majitelem solární elektrárny je firma SE Solar II. Má akcie na majitele, to znamená, že není možné z veřejného obchodního rejstříku zjistit, komu patří. V jejím představenstvu sedí například Ladislava Rivolová, učitelka na znojemském gymnáziu.

„Ve společnosti jsem angažovaná po odborné stránce, učím fyziku, takže rozumím problematice. Jestli jsem do elektrárny investovala, je moje soukromá věc. Promiňte, zvoní na hodinu, na shledanou,“ rychle se rozloučila Rivolová.

Na gymnáziu ale ve skutečnosti učí češtinu a dějepis a je švagrovou předsedy představenstva Brno Solar Parku Theodora Dvořáka. Ten je také jednatelem dalších tří firem BS Park I.–III., které elektrárnu přímo provozují a které akciovka Brno Solar Park ovládá.

Byznysmeni, lobbisti a politici

Ačkoliv Dvořák ještě loni na podzim oficiálně působil jako asistent znojemské senátorky Marty Bayerové (KSČM), kontaktovat ho je téměř nemožné.

„O jeho podnikatelských aktivitách nic nevím, nestarám se o to,“ řekla Bayerová.

Samotného Dvořáka se autorce podařilo zastihnout až po několika týdnech pokusů o kontakt. „Jsem soukromá osoba a nehodlám odpovídat na žádné dotazy, dokud mi neřeknete, od koho máte můj mobil,“ odmítl se bavit o svém solárním byznysu.

Vlivný znojemský lobbista má blízko nejen k politikům, ale i k manažerům velkého hráče stavebního byznysu, firmy OHL ŽS Brno. Tato společnost elektrárnu stavěla a Brno Solar Park sídlí v M-paláci na brněnské Heršpické ulici, jehož většinovým vlastníkem je Morávka centrum, personálně propojená s OHL ŽS.

Dvořák také sedí v představenstvu Hospodářské komory jižní Moravy s generálním ředitelem OHL ŽS Brno Michalem Šteflem a s jeho synem podniká ve firmě MMPT. S oběma pak figuruje i v několika dalších společnostech. „Já sám jsem do tuřanské solární elektrárny neinvestoval, ani společnost OHL ŽS. Ale pomáhal jsem ostatním investorům,“ prohlásil Michal Štefl starší.

Jeho syn byl ovšem krátce jednatelem firmy BS Park III., jedné ze tří, které tuřanskou elektrárnu přímo provozují. Jednatelství po něm převzal Ladislav Patlich, bývalý dlouholetý finanční ředitel OHL ŽS Brno.

Od něj je možné vystopovat vazbu až na jihomoravského hejtmana Michala Haška (ČSSD). Patlich totiž sedí v další firmě Delea s člověkem, který je velmi blízký hejtmanu Haškovi, Andrejem Surňakem. Surňak byl v éře sociálnědemokratických premiéru Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse mediálním poradcem ČSSD. A zná se také s dalším lobbistou Theodorem Dvořákem z doby, kdy oba prosazovali zájmy rakouské zbrojovky Steyr, výrobce obrněných vozidel Pandur.

„Ani já, ani má rodina jsme neinvestovali do žádných solárních projektů, tedy ani v Brně. Společnost Delea také nemá žádné obchodní vztahy s firmami, které v této oblasti podnikají,“ popřel ale jakékoliv propojení Surňak.

Bývalého policistu Tofla nikdo nezná

V představenstvu a dozorčí radě Brno Solar Park najdeme ale i další zajímavá jména, která ukazují na lidi, především advokáty a lobbisty, pohybující se v blízkosti vlivných politiků.

Členem dozorčí rady BSP v letech 2008-9 byl také Michal Tofl. Bývalého policistu zastřelil v červnu 2010 nájemný vrah nedaleko vlastního domu. Až po jeho smrti se podařilo kriminalistům rozkrýt gang vyděračů jihomoravských podnikatelů, který média rychle pojmenovala Toflovým gangem. Skupina bývalých brněnských policistů podle žaloby vymýšlela křivá obvinění podnikatelů a následně jim nabídla, že případ za úplatek zahladí. A právě Tofl měl být vůdčí postavou gangu.

Tofl přitom seděl ve statutárních orgánech Brno Solar Parku ve stejné době jako Jiří Filip a Rudolf Šnajdr st.. Filip a Šnajdr dlouhodobě s médii nekomunikují. Ale podle Jiřího Filipa mladšího, který je marketingovým ředitelem brněnského letiště, nikdo z nich Tofla nezná. „Znám ho jen z médií,“ uvedl Filip mladší. Proč seděl bývalý policista v dozorčí firmě solární elektrárny odmítají její majitelé říct.

V letech 2007 – 8, hned po založení Brno Solar Parku, byl předsedou dozorčí rady další pozoruhodný muž, Daniel Tetzeli, advokát kontroverzního podnikatele Tomáše Pitra, který byl odsouzený za daňové podvody a nezákonné vyvádění akcií z firem. Podle informací deníku Právo začal Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality před třemi lety Tetzeliho trestně stíhat kvůli praní špinavých peněz. A to v kauze prodeje nezdaněného benzínu. Tetzeli později neuspěl s ústavní stížností a jeho případ zatím není uzavřený.

Členem dozorčí rady většinového majitele solární elektrárny, akciové společnosti Letiště Brno, je brněnský advokát Jakub Šnajder, který je synem jednoho ze spolumajitelů Letiště, Rudolfa Šnajdera staršího. A jeho druhý syn, Rudolf Šnajder mladší, pracoval několik let jako koncipient MSB Legal, dříve Šachta a partners, advokátní kanceláře blízké dalšímu kontroverznímu podnikateli Ivo Rittigovi. Další právníci z této kanceláře figurují i v jiných solárních elektrárnách po celém Česku. Složitý pavouk firem kolem BSP a Letiště Brno naznačuje profesionální zapojení nebo alespoň inspiraci právnickými firmami, které umí na klíč založit a udržovat síť off-shorových firem v daňových rájích po celém světě. A právě tohle běžně pro svoje klienty dělala advokátní kancelář MSB Legal.

„Asi jste si mě spletla s mým otcem,“ odpověděl Rudolf Šnajder mladší, když se autorka začala ptát na Letiště Brno. Když se vyjasnilo, že ne, přestal Šnajder komunikovat. „Nebudu se k tomu vyjadřovat,“ odpovídal na otázky po jeho roli ve společnostech kolem letiště a solární elektrárny.

A konečně přes dalšího bývalého člena představenstva, Antonína Grénara, vede personálně propojenými firmami linka k dalším vlivným brněnským politikům, tentokrát z brněnské ODS. Třeba k advokátovi Františku Urbancovi, který patří ke křídlu vlivného poslance a exministra spravedlnosti Pavla Blažka.

Jana Ustohalová

Autorka je redaktorkou MFDNES. Problematiku brněnského letiště dlouhodobě mapuje a texty o ní zveřejňuje v jihomoravské MFDNES.

The post Ze solární elektrárny u brněnského letiště nemá kraj nic, i když stojí na jeho pozemcích appeared first on investigace.cz.