Rodina Poleščukových, jež pod značkou pracovní agentury Pokrov International v Plzni vykořisťovala uprchlíky, přišla o povolení ke zprostředkovávání práce. Těsně předtím si však pořídila „na klíč“ novou společnost na agenturní zaměstnávání. Povolení pro Poleščukovy vyřídila jiná firma. Podle odborníků ohrožuje praxe prodeje agentur na klíč ochranu práv agenturních zaměstnanců. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) kvůli tomu chystá další legislativní změnu.

Přečtěte si

Pokuty za odchod ve výši měsíční mzdy. Výpovědi bývalých zaměstnanců odhalují nekalé praktiky pracovních agentur vůči ukrajinským pracovníkům

Oksana Poleščuk a její manžel Daniil Poleščuk v minulosti opakovaně čelili milionovým pokutám od inspektorátu práce za porušování zákoníku práce a přinejmenším dvě jejich pracovní agentury přišly o povolení ke zprostředkovávání práce kvůli nelegálnímu zaměstnávání cizinců. 

Sankce ze strany úřadů pak rodina řešila kreativně – jakmile jedna firma dostala za zprostředkovávání zaměstnávání pokutu nebo získala špatnou pověst, Poleščukovi si založili firmu novou. 

V únoru letošního roku Městský soud v Praze zamítl žalobu společnosti Pokrov International proti pokutě udělené za umožnění nelegální práce cizinců. Podle rozsudku agentura v roce 2021 umístila pět zaměstnanců-cizinců, kteří měli povolení k práci pouze v okrese Plzeň-sever, do provozovny pekárny v okrese Beroun. Agentura tvrdila, že šlo o jejich pracovní cestu neboli časově omezené vyslání zaměstnanců k výkonu práce mimo sjednané místo. Podle soudu však byly naplněny formální znaky přestupku. Agentura proto přišla o povolení v květnu. 

Od roku 2023 do roku 2025 byla tato agentura kontrolována inspekcí práce třikrát. „V průběhu těchto kontrol byly nalezeny následující nedostatky: nevyplacení mzdy zaměstnanci v zákonem stanoveném termínu, nevyplacení odměny z dohody o pracovní činnosti zaměstnanci v termínu splatnosti, neposkytnutí příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, neposkytnutí adekvátní výše náhrady mzdy za dobu čerpání dovolené, nezúčtování náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou při skončení pracovního poměru, nevydání zaměstnancům potvrzení o zaměstnání v zákonem stanoveném termínu při skončení pracovního poměru,“ vyjmenovává prohřešky mluvčí Státního úřadu inspekce práce Richard Kolibač. 

Podle poslední novely pracovního zákona z loňského ledna nesmějí manželé Poleščukovi v následujících třech letech po uložení pokuty nebo ztrátě povolení žádat o novou koncesi k provozování agentury práce. Novou agenturu si 74letý Leonid Gluško, otec Oksany Poleščuk, tedy zakoupil na klíč v listopadu minulého roku.

Redakce investigace.cz prostřednictvím datové schránky požádala Leonida Gluška o komentář k této koupi. Stejnou žádost zaslala i na osobní e-mail Oksany Poleščuk. Do stanoveného termínu však nikdo z nich nereagoval.

Přečtěte si

Agenturní „fénixové“: nesmrtelný byznys s Ukrajinci, který vzdoruje českým úřadům

Byznys s agenturami na klíč

Novou firmu, Beaugency, s. r. o., rodina koupila od společnosti Erling Trade, s. r. o., která vystupuje pod značkou „S. R. O. ONLINE“. Tato firma se specializuje na zakládání a převod hotových společností včetně pracovních agentur. Na svých webových stránkách uvádí, že nabízí firmy s již platným povolením ke zprostředkování zaměstnání v kategoriích A, B a C – tedy pro všechny druhy prací bez omezení. Součástí služby je také zajištění odpovědného zástupce, jenž splňuje požadavky na vzdělání a praxi v oboru. 

Ve firemním portfoliu Erling Trade jsou desítky společností, včetně pracovních agentur aktuálně aktivních na českém trhu. Velkou část pracovních agentur zakoupili „na klíč“ občané Ukrajiny. Na žádost o komentář Erling Trade neodpověděla.

Erling Trade, s. r. o., není zdaleka jediná firma, která nabízí prodej hotových pracovních agentur a služby odpovědných zástupců. Další česká firma, jež poskytuje služby odpovědných zástupců na klíč, na svých webových stránkách uvádí, že podle vydaného stanoviska od MPSV odpovědný zástupce „nenese žádnou zodpovědnost za podnikání agentury“. Firma tuto službu prezentuje jako druh „pasivního příjmu“ pro tohoto zástupce.

Důvod zájmu o tyto služby souvisí s loňskou novelou zákona o zaměstnanosti, podle níž je povolení ke zprostředkovávání zaměstnání pro agenturu podmíněno disponováním bezdlužného a odpovědného zástupcem s adekvátním vzděláním a prokazatelnou odbornou praxí v oboru. Členové statutárních orgánů agentury navíc nesmějí být osobami, jež v posledních třech letech působily ve vedení jiné agentury práce v době, kdy přišla o povolení. 

Je to zákonné, nebo není?

Z vyjádření MPSV vyplývá, že samotná koupě společnosti s platným povolením není podle současných právních předpisů trestným činem ani přestupkem. Ministerstvo však připouští, že byť bylo účelem novely zákona zajištění, aby se zprostředkovávání zaměstnání věnovaly pouze seriózní agentury práce, nákup agentury na klíč umožňuje tento zákon obcházet. „Pokud nový statutární orgán nebo odpovědný zástupce nesplňují předpoklady pro získání povolení běžným řízením, pak by byl založen důvod pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání,“ podotýká pro investigaci.cz mluvčí MPSV Jakub Augusta. 

Ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová upozorňuje, že praxe „kupování odpovědných zástupců na klíč“ či pracovních agentur na klíč ohrožuje práva agenturních zaměstnanců. „V případě problémů či kontrol majitelé pošlou agenturu (s. r. o.) do likvidace a vzápětí si otevřou novou. V případě předlužení či insolvence tak nemá ani smysl přihlašovat pohledávky zaměstnanců, protože je není z čeho zaplatit, reálný postih tak na viníky nedopadne,“ říká. 

Přečtěte si

„Jako pes na řetězu“: Propojení plzeňských ubytoven, pracovních agentur a vazby na politiku

Podle Evy Malé z organizace Člověk v tísni a spoluautorky studie Pasti pracovního práva obchází tato praxe samotný smysl zákona. „Odpovědný zástupce má dohlížet na odborné a legální fungování agentury, avšak v těchto případech jde jen o formální krytí bez skutečné kontroly. To umožňuje vstup na trh subjektům, které by podmínky jinak nesplnily, oslabuje dohled, rozmělňuje odpovědnost a zvyšuje riziko porušování práv agenturních zaměstnanců a jejich vykořisťování, včetně nevyplácení mezd či obcházení pracovněprávních předpisů,“ vysvětluje a dodává, že poslední novela zákona neměla očekávaný dopad. „Místo větší transparentnosti dochází spíše k přesunu části trhu pod povrch a regulace bez účinné kontroly a vymáhání může paradoxně podporovat nelegální nebo zastřené zaměstnávání.“

Magda Faltová se domnívá, že MPSV má sice snahu situaci řešit, ale opatření jsou často izolovaná a bez zásadního dopadu v praxi. „Dlouhodobě voláme po posílení inspekce práce, vyšší ochraně zaměstnanců, vymáhání sankcí vůči koncovým uživatelům a po přísnějších pravidlech pro agentury. Samotné omezování agentur ale nestačí – je třeba se zaměřit i na etiku firem, které tyto agentury využívají, i když vědí, že podmínky odporují zákoníku práce,“ dodává.

Přečtěte si

Vykořisťování po evropsku. Novináři zmapovali pracovní situaci ukrajinských uprchlíků v Česku, Litvě a v Německu

S ní souhlasí i někteří aktéři z tohoto odvětví. Podle Františka Jareše, šéfa pražské pracovní agentury Student, která působí na trhu přes 25 let, mohou podobné firmy napomáhat nelegálnímu jednání zastřených pracovních agentur. „Pokud někdo využívá koupi hotové agentury jen k zastření nelegální činnosti a formálně si ‚najme‘ odpovědného zástupce, je to vážný problém. Ale i bez ready-made agentur by si takový člověk firmu založil sám – jen by mu to trvalo déle,“ konstatuje Jareš. 

Otec v byznysu

Jak už bylo řečeno, majitelem Beaugency, agentury na klíč vzniklé v létě 2024, se loňského listopadu stal Leonid Gluško, otec Oksany Poleščuk. Gluško, stejně jako Daniil Poleščuk, působili i v Almax Work Holding, agentuře, jež předcházela Pokrov International, a. s., a jejímu následovníku Pokrov Czechinvest. Zakoupená agentura Beaugency má stejnou adresu jako předchozí firmy Pokrov International a Almax Work Group. I nábor pracovníků pro ni zajišťují stejní lidé, kteří měli na starosti nábor pro Pokrov International.

Zmínka o Gluškovi se v regionálních českých médiích objevila už v roce 2018, kdy o něm informoval Plzeňský deník v souvislosti s napadením Vasila L., výkonného manažera firmy Almax Work Holding – tedy jeho zaměstnance. Manažer tvrdil, že jej Gluško se svým zetěm Daniilem Poleščukem podezírali, že potají pracuje i pro jinou společnost, a ve snaze získat jeho telefon ho prý několikrát udeřili do obličeje a škrtili. Gluško a Poleščuk konflikt popřeli. Plzeňský okresní soud je nakonec zprostil viny pro nedostatek důkazů.

Podle výpovědi na policii Vasil L. popsal své zaměstnání v agentuře jako práci, která se nedá „vydržet ani psychicky, ani fyzicky“. Dále tvrdil, že poměry ve firmě se změnily poté, co se Oksana Gorobec (jedná se o příjmení z předchozího manželství) provdala za Daniila Poleščuka, „který tam všechny začal šikanovat, takže všichni lidé v této firmě postupně skončili“. Leonid Gluško se k tomu nevyjádřil. 

V roce 2024 se Gluško stal odpovědným zástupcem agentury Pokrov Czechinvest, následovnice agentury Pokrov International, a. s.

Přečtěte si

V Praze shořela dvě auta. Podle šéfa spolku, který brání práva Ukrajinců, jde o pomstu

Noví klienti

Nově vzniklá firma již začala nabírat pracovníky – aktuálně hledá lidi na zpracování zeleniny, zaměstnance do pekárny, průmyslové dělníky, ale i pracovníky do výroby společnosti Tatra Metalurgie, dceřiné firmy Tatra Trucks (součást holdingu Czechoslovak Group). 

Podle vyjádření mluvčího holdingu CSG Andreje Čírtka využívala Tatra Metalurgie, a. s., služeb pracovní agentury Pokrov Czechinvest, s. r. o., která společnosti dočasně přidělila šest zaměstnanců, z toho pět osob z Ukrajiny. „V minulosti spolupracovala Tatra Metalurgie s agenturou Pokrov International, a. s. S agenturou Beaugency, s. r. o., Tatra Metalurgie nikdy nespolupracovala a ani v budoucnu tuto spolupráci neplánuje,“ dodal mluvčí.

Andrej Čírtek rovněž prohlásil, že společnost klade při výběru pracovních agentur důraz na jejich zkušenosti s přidělováním zaměstnanců do metalurgických provozů nebo do provozů s obdobným charakterem práce. „Před uzavřením smlouvy ověřujeme, zda má agentura platné povolení k činnosti vydané Úřadem práce ČR a zda je spolehlivým plátcem DPH,“ popsal postup při ověřování důvěryhodnosti agentury. 

Mluvčí MPSV naší redakci sdělil, že ministerstvo chystá další novelu, která má podle něj omezit poptávku po ready-made společnostech a posílit ochranu zahraničních pracovníků. „Nově bude možné, aby agentury práce bez opakovaného povolení, tedy s kratší než tříletou prověřenou historií, přidělovaly cizince pouze na práce vyžadující střední vzdělání s maturitou a vyšší kvalifikaci,“ prohlásil Jakub Augusta. Práce s nižší kvalifikací by na základě nového zákona měly cizincům zprostředkovávat pouze agentury s opakovaným povolením a bez závažných porušení zákona.

The post Rodina, která vykořisťovala ukrajinské uprchlíky, přišla o povolení k provozu pracovní agentury. Koupila si tedy novou appeared first on investigace.cz.

Za sérii investigativních článků o vykořisťování ukrajinských uprchlíků v rámci celoevropského projektu War and Labour získala redaktorka investigace.cz Kristina Vejnbender společně se svými zahraničními kolegyněmi cenu od International Labour Organization.

Koncem března roku 2022, přesně měsíc po začátku invaze do Ukrajiny, varoval německý ministr práce Hubertus Heil při svém projevu v Bundestagu před možným zneužíváním ukrajinských uprchlíků na pracovním trhu: „Musíme zajistit a zajistíme, aby se lidé, kteří prožili tolik utrpení, nestali obětmi okrádání nebo vykořisťování – a to ani na trhu práce. “O dva roky později lze konstatovat, že ministrovy obavy se naplnily, a to nejen v Německu, ale i v sousedních evropských zemích. Čtyři reportérky z Německa, Litvy a Česka pracovaly v průběhu necelého roku na společném projektu War and Labour, jehož cílem bylo zmapovat křehkou pracovní situaci ukrajinských uprchlíků na evropském trhu práce.

Popsané příběhy vykořisťování zaměstnaných ukrajinských uprchlíků jsou si navzdory drobným lokálním rozdílům nápadně podobné. Mezi hlavní nástroje vykořisťování vyskytující se ve všech třech zmíněných zemích patří nedodržování smluvních podmínek, absence výplatních pásek, srážky ze mzdy, pokuty, neplacené přesčasy, nemožnost čerpat dovolenou, zadržování nebo nevyplácení mezd, vydírání a psychický nátlak.

Nový začátek a konec

Ukrajinskému uprchlíkovi Julianu Šeremetovi, jehož příběh popsaly německé reportérky Marija Merkusheva a Olivia Samnick, dluží zaměstnavatel podle Šeremetových výpočtů tisíc eur, tedy zhruba 25 tisíc korun. „Nejde o peníze, ale o to, že mi šéf lhal a podvedl mě,“ vysvětluje třiačtyřicetiletý kněz, který má magisterský titul z teologie a filozofie. Před dvěma lety uprchl spolu s manželkou Marií a pěti dětmi autem přes Polsko do Německa. Skončili v západní části země – v Severním Porýní-Vestfálsku. Do té doby žila rodina v Čerkasech, malém městě ve střední Ukrajině, kde Šeremeta působil jako kněz. Katolická církev ubytovala manželský pár a jejich pět dětí v bytě na faře.

Na podzim roku 2023 se Šeremeta nechal zaměstnat v místní výrobní firmě jako podlahář. „Když ještě neumíte jazyk, musíte prostě pracovat rukama,“ říká a dodává, že každá práce může být dobrá, pokud je s člověkem dobře zacházeno. Po absolvování neplacené stáže následovalo podepsání smlouvy. Na papíře vypadaly podmínky dobře: 3 000 eur hrubého (necelých 76 tisíc korun), pracovní doba od sedmi do čtyř hodin odpoledne, pět až šest dní v týdnu. Kněz byl spokojený.

To, co pak následovalo, popisuje uprchlík jako šikanu. Šéf firmy nebral žádné ohledy na pracovní dobu stanovenou smlouvou – ve firmě se pracovalo podle aktuálního počtu objednávek a říkalo se tomu „firemní kultura“. Když Šeremeta požádal o volno kvůli návštěvě lékaře, šéf jeho žádosti nevyhověl. „Trval na tom, že se mám držet pracovní doby uvedené ve smlouvě,“ říká.

Těsně před Vánoci se mu šéf ozval na WhatsAppu a požádal jej o práci přes víkend, a to navíc pár hodin před začátkem předpokládané směny. „Mám malé děti, jak si to mám asi v tak krátkém čase zařídit?“ říká otec dětí ve věku od 3 do 13 let. Koncem roku 2023 došla Šeremetovi trpělivost a svému nadřízenému napsal dopis, v němž ho požádal o respektování pracovní smlouvy a volného času zaměstnanců. „Chápu, že jste můj nadřízený, a já si Vás vážím, ale to Vám nedává právo se mnou takto jednat,“ sdělil šéfovi, který ho následující den donutil dát výpověď.

Příběh vysoce kvalifikovaného jedince nuceného vykonávat práci neodpovídající jeho vzdělání, a navíc v podmínkách, kdy se nedodržuje zákonem podložená pracovní smlouva, není výjimečný. Německý Institut pro výzkum zaměstnanosti uvádí, že přibližně 72 % ukrajinských uprchlíků v Německu má vysokoškolské vzdělání, což z nich činí příliš kvalifikované uchazeče o volná pracovní místa. 

Podobná čísla dokládá i výzkum českého think tanku PAQ Research – v Česku vykonávají práci, která nekoresponduje s jejich kvalifikací, dvě třetiny Ukrajinců. Dmitrij Družinin, protagonista české série investigativních reportáží o vykořisťování uprchlíků, absolvoval stejně jako Šeremeta vysokou školu – je inženýrem raketových motorů. V pracovní agentuře Pokrov International, kam nastoupil po začátku války v Ukrajině, však pracoval jako správce ubytovny pro ukrajinské dělníky. Podobně jako Šeremeta se musel se svými zaměstnavateli rozejít ve zlém – poté, co dal výpověď kvůli tomu, že nesměl čerpat zákonem stanovenou dovolenou, mu pracovní agentura odmítla vyplatit mzdu za poslední odpracovaný měsíc. Podle výpovědí dalších zaměstnanců byla praxe stržení poslední mzdy jako „pokuty za odchod“ ve firmě běžná. Vedení agentury, která působí na českém trhu od roku 2007, se odmítlo redakci ke kauze vyjádřit.

Je to vůbec agentura?

Odborníci na integraci uprchlíků v Česku se shodují na tom, že pracovní agentury jako zprostředkovatelé zaměstnání hrají v systému vykořisťování klíčovou roli. Mezi běžné praktiky, jež některé agentury využívají ke snížení ceny nabízené pracovní síly, patří neplacení přesčasů, netransparentní srážky ve formě pokut a poplatků za bydlení, nemožnost čerpání dovolené nebo uvádění minimální mzdy v pracovní smlouvě místo té skutečné, vyšší.

Z těchto důvodů zažila zklamání i ukrajinská uprchlice Irina, která využila nabídku litevské firmy Nermeka zprostředkovávající práci pro uprchlíky a nechala se zaměstnat v továrně na výrobu zmrzliny. Její příběh popsala reportérka Miglė Krancevičiūtė z litevského centra investigativní žurnalistiky Siena. Po příjezdu do Marijampolė, kam dorazila spolu s dcerou, Irina zjistila, že bydlení pro dítě ji vyjde na dalších 150 eur měsíčně. Její pracovní doba k tomu přesahovala zákonem stanovenou maximální délku, mzda byla navíc mnohem nižší, než stálo v původní nabídce. „Sazba je 3,5 eura (v přepočtu necelých 90 korun) na hodinu, a to za práci ve dne i v noci. Bylo nám řečeno, že máme vysoké mzdy a Litevci dostávají méně,“ uvedla Irina v rozhovoru pro médium Siena. Přitom jí stejně jako jiným uprchlíkům byla přislíbena měsíční mzda 1 000 eur čistého a ubytování za pouhých 60 eur měsíčně za služby.

Další bývalý pracovník firmy Nermeka byl vyslán na delší pracovní cestu do Německa a počítal s tím, že mu během pobytu v zahraničí bude firma hradit sociální pojištění. Po návratu do Litvy ale zjistil, že má u pojišťovny obrovský dluh. Zaměstnavatel za něj v době jeho nepřítomnosti zřejmě přestal odvádět příspěvky. Jiným pracovníkům, kteří v Německu strávili méně než půl roku, Nermeka pro změnu strhávala jakousi „německou daň“ a srážela výši celkových odměn. „Zaměstnavatel snižoval výši stravného v závislosti na kvalitě práce zaměstnance i na jeho údajných kázeňských přestupcích a podobně. Tím výrazně snižoval odměnu, kterou zaměstnanec za dobu strávenou na pracovní cestě obdržel,“ konstatovala mluvčí litevského inspektorátu práce Jolanta Bielskienė. O praxi pokutování zaměstnanců z důvodu údajného nedostatečného pracovního výkonu svědčí i dokumenty, jež investigaci.cz doložili bývalí zaměstnanci agentury Pokrov Interational.

Společnost Nermeka, která na pracovním trhu vystupuje pod značkou HireLabas a zprostředkovávala práci Irině i dalším zmíněným protagonistům, působí na litevském pracovním trhu od roku 2015. Přestože se na sociálních sítích firma prezentuje jako pracovní agentura, nikdy neměla a nemá povolení ke zprostředkování agenturních zaměstnanců. Žádnou agenturou tedy ve skutečnosti není.

Zastřeno!

V češtině se pofidérním pracovním agenturám bez agenturního povolení říká „zastřené“. Navenek sice vystupují jako plnohodnotné agentury práce, byť jimi podle zákona nejsou. Tím pádem nemusí plnit jinak povinné požadavky jako hlášení přidělených zaměstnanců Úřadu práce nebo zajištění vyplácení stejné mzdy i benefitů jako kmenovým pracovníkům na obdobných pozicích. Často se jedná o živnostenské subjekty nebo právnické osoby, jež zprostředkování zastírají obchodními smlouvami s odběrateli pracovní síly. 

„Cílem takového jednání je zejména vyhnout se dodržování zákonných podmínek pro zprostředkovávání, především zajištění srovnatelných mzdových a pracovních podmínek pro přidělené zaměstnance. Umožňuje se tak výkon nelegální práce, a to jak občanům ČR či EU, tak zvláště cizincům z dalších zemí,“ vysvětluje mluvčí Inspektorátu práce.

Přečtěte si

Pokuty za odchod ve výši měsíční mzdy. Výpovědi bývalých zaměstnanců odhalují nekalé praktiky pracovních agentur vůči ukrajinským pracovníkům

Aby zakryly svou nelegální činnost, uzavírají tyto „agentury“ obchodní smlouvy, kde se zavazují svým klientům dodat realizaci díla, nikoli pracovní sílu. To znamená, že zastřená agentura bez povolení zaměstná například stavební dělníky a vyšle je na práce do firmy, které se podle smlouvy zaváže postavit dům nebo dodat jiný hotový produkt. Ve skutečnosti ale dělníci pro klienta zastřené agentury pravidelně pracují.

Dalším nadnárodně využívaným trikem je vyslání pracovníka na pracovní cestu místo jeho řádného agenturního přidělení k firmě. Tuto praxi potvrzují jak výpověď litevského zaměstnance vyslaného do Německa, tak i české soudní záznamy.

Například v roce 2017 měla Almax Work-Holding, předchůdkyně společnosti Pokrov International, nelegálně přidělit zaměstnance českému výrobci CNC strojů Weiler Holoubkov. Almax tehdy tvrdila, že vyslala své zaměstnance „na pracovní cestu“ do továrny Weiler, přičemž pobyt dělníků „na cestách“ měl v součtu trvat několik měsíců.

Pravděpodobnější je výhra v loterii než kontrola

Odborníci se shodují, že problémem nejsou samotné zákony, ale jejich vymahatelnost. Inspektoráty práce jak v Litvě, tak i v Německu a Česku nemají dostatečnou kapacitu, aby prováděly namátkové kontroly firem zaměstnávajících uprchlíky. „V Německu je pravděpodobnější, že vyhraješ v loterii, než že dorazí kontrola z Inspekce práce,“ konstatuje odborník na sociologii práce Gerhard Bosch z univerzity v Duisburgu. Zdlouhavost řízení navíc často podvedené pracovníky od podání podnětů na Inspektorát práce odrazuje. 

 „Spousta uprchlíků nemá pro psaní stížnosti nebo podnětu na úřady kompetence. Inspektorát práce nadto nemá pravomoc vymáhat mzdy – pokud zjistí pochybení, rozhodnutí se odehraje ve správním řízení a dotyčný by měl následně podat žalobu k soudu. To je dlouhý a složitý proces. Není tedy divu, že tito lidé raději hledají pomoc ve své komunitě než u oficiálních orgánů,“ vysvětluje Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.

Litevský odborník na pracovní právo Vilius Mačiulaitis kritizuje i nedostatečné postihy tamních zastřených agentur. „Ve své praxi jsem se zatím nesetkal s pokutou za provoz nelegální obchodní činnosti. Společnosti, které zprostředkovávají práci bez povolení, dostávají stejné pokuty za porušení pravidel pro dočasné zaměstnávání jako společnosti, které takové povolení mají – poprvé až 200 eur a podruhé až 800 eur. Žádný rozdíl mezi nimi na litevském pracovním trhu není,“ konstatuje Mačiulaitis.

Evropský fénix

Uložení pokut úřady, nebo dokonce odnětí licence agentuře navíc zdaleka neznamená konec zprostředkovatelského byznysu. Schéma „fénix“, kdy jedna společnost přestává působit kvůli dluhům vůči zaměstnancům nebo úřadům, zatímco druhá, nově založená s vazbou na stejné majitele, přebírá její činnost, je podle zjištění reportérek rozšířené jak v Litvě, tak i v Česku.

Například zmíněná firma Nermeka, jež za vykořisťování pracovníků dostala několik pokut, vyhlásila v září 2023 bankrot. Tehdy vykazovala dluhy přesahující 424 000 eur, z toho 360 000 eur dlužila na daních. V okamžiku, kdy firma byla v insolvenci, vznikly dvě další společnosti spojené s generálním ředitelem Nermeky Mečislovasem Bušasem nesoucí názvy Mezitora a Zimeda. Ani jedna z nich přitom nemá licenci pro zprostředkovávání pracovní síly, přesto obě nabírají pracovníky.

Navzdory podnětům, které před rokem podali podvedení pracovníci agentury Pokrov International na svého bývalého zaměstnavatele, pro nějž pracoval i výše citovaný Dmitrij Družinin, je agentura manželů Poleščuků stále v provozu a v současnosti nabízí necelé dvě desítky pracovních pozic. Pokud by však i Pokrov International přišla o platné povolení, manželům Poleščukovým nadále zůstává další firma, Pokrov Czechinvest s. r. o., jež vznikla na podzim roku 2022 a agenturní povolení získala loni na jaře. Jako odpovědný garant agentury je uveden otec Oksany Poleščuk.

Přečtěte si

Agenturní „fénixové“: nesmrtelný byznys s Ukrajinci, který vzdoruje českým úřadům

Jak konstatuje ředitel sociální neziskovky Ponton Ľubomír Lupták, zprostředkovávání zaměstnání je lukrativní byznys založený na obchodu s chudobou a existenční nejistotou a ukrajinští uprchlíci jsou pouze jednou z mnoha skupin, na něž tito obchodníci cílí.

Podobný názor zastává i jeho kolega z Německa. „Mnoho problémů s vykořisťováním na pracovišti je podobných a řídí se stejným schématem. Ukrajinci ale nejsou jedinou skupinou, v jejímž případě zaměstnavatelé systematicky zneužívají situaci uprchlíků. Ohroženi jsou všichni migranti,“ varuje Sergej Sabelnikov, odborník z německého poradenského centra pro pracovní práva IQ Service Faire Integration.

Vznik tohoto textu byl podpořen International Women’s Media Foundation.

The post Vykořisťování po evropsku. Novináři zmapovali pracovní situaci ukrajinských uprchlíků v Česku, Litvě a v Německu appeared first on investigace.cz.

Za sérii investigativních článků o vykořisťování ukrajinských uprchlíků v rámci celoevropského projektu War and Labour získala redaktorka investigace.cz Kristina Vejnbender společně se svými zahraničními kolegyněmi cenu od International Labour Organization.

Jedno lůžko na pěti čtverečních metrech za 6 000 měsíčně. Další tisíc korun za ložní prádlo a také poplatky za internet, praní, sušení nebo vaření. K tomu neustálý dohled zaměstnavatele, nedostatek soukromí, a hlavně možnost bydlení podmíněná zaměstnáním pro konkrétní pracovní agenturu, která má vazby na ubytovnu. To je realita některých plzeňských ubytoven, kde bydlí ukrajinští uprchlíci. Redakce investigace.cz se spojila se správcem jedné z nich, provozované plzeňskou pracovní agenturou Pokrov International. Na základě jeho výpovědi a také zkušeností plzeňských sociálních služeb přinášíme poslední text ze série tří článků věnovaných agenturnímu prostředí, jež vznikly v rámci celoevropského projektu War and Labour, zabývajícího se pracovním vykořisťováním ukrajinských uprchlíků v jednotlivých evropských zemích. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Že se cestující dostal do města s vysokým počtem ukrajinských uprchlíků a pracovních agentur, je na plzeňském autobusovém nádraží patrné na první pohled. Prostory uvnitř nádražní haly i v jejím okolí doplňuje několik reklamních plakátů s nabídkou zaměstnání od pracovních agentur a všechny jsou vytištěny v ukrajinštině. Plzeňská agentura Pokrov International dokonce otevřela svou druhou kancelář v západočeské metropoli přímo v hale nádraží. Přes prosklenou stěnu je dovnitř dobře vidět, za velkým stolem, který odděluje žadatele a zástupce agentury, sedí dvě ženy. Obě mluví plynně rusky. „Teprve jsme otevřeli,“ vysvětluje v maličké kanceláři jedna z nich.

Podle loňské analýzy Diakonie Západ pro Ministerstvo práce a sociálních věcí působila v Plzni a jejím okolí ke konci roku 2023 čtvrtina všech pracovních agentur činných v Česku. Celkem 570 agentur v tomto regionu zaměstnává 20 tisíc cizinců. Zpráva také uvádí, že cizinci jsou zaměstnáváni i přes neformální zprostředkovatele práce, kteří zajišťují jejich ubytování a jiné služby a jsou úzce provázáni s agenturami práce i koncovými podniky, ve smlouvách nicméně nefigurují. Právě tato síť vzájemně propojených zprostředkovatelů zachytí ukrajinské uprchlíky, co sem dorazí za prací. Zprostředkovatelský systém je pro ně jednou z mála možností, jak si ubytování zajistit. Většinou se totiž potýkají s akutní nedostupností bydlení na českém trhu. 

„Z hlediska praktik není Plzeň výjimkou, stejné věci se dějí po celé republice. Rozdíl spočívá v historicky větší koncentraci průmyslových podniků a montoven v kraji, což znamená i velký počet agentur a ubytoven, kde bydlí dělníci a nově i uprchlíci,“ konstatuje v rozhovoru pro investigaci.cz Viktor Rumpík, autor zprávy a sociální pracovník Diakonie Západ.

Přečtěte si

Pokuty za odchod ve výši měsíční mzdy. Výpovědi bývalých zaměstnanců odhalují nekalé praktiky pracovních agentur vůči ukrajinským pracovníkům

Permanentní správce

Ubytovna, jež patří majitelce agentury Pokrov International – Oksaně Poleščuk – se nachází v Kreuzmannově ulici v západní části Plzně. Dmytro Družinin zná v tomto objektu každý kout, neboť zde rok pracoval jako správce. Jedná se o relativně novou budovu vybavenou plastovými okny a samostatnými koupelnami v každé bytové jednotce. Rodinná firma Poleščukových – Poleshchuk & Synové, a. s., vlastní dle katastru nemovitostí 20 takových jednotek. Z dostupných informací vyplývá, že v jedné bytové jednotce se může nacházet více pokojů, kde agenturní zaměstnanci Pokrovu bydlí. Na jeden pokoj připadají podle Družinina maximálně čtyři lůžka a celková kapacita ubytovny se pohybuje kolem 120 osob.

Za dobu, kdy tady Družinin působil jako správce, tedy od jara roku 2022 do jara roku 2023, se podle jeho slov v ubytovně vystřídalo kolem tisíce lidí – budovu proto téměř neopouštěl. „Byl jsem jako pes na řetězu. Pořád se tam někdo nový stěhoval nebo naopak z ubytovny odcházel. Měl jsem na starosti i evidenci odjezdů a příjezdů, a proto jsem musel pořád na někoho čekat. Vystřídat mě mohl jedině můj nadřízený, Marek Anderle, tomu se ale nikdy moc nechtělo, takže jsem měl během celého roku jen dva dny dovolené,“ konstatuje. 

Ubytovnu mohl údajně opustit jedině s písemným svolením ředitele firmy, Daniila Poleščuka. Poté, co se rozhodl jako správce skončit, se musel také odstěhovat – v ubytovně totiž mohou bydlet pouze ti, co pracují pro agenturu Poleščukových. 

Družininovi později dorazilo oznámení od Pokrov International, že agentuře dluží 78 tisíc korun za ubytování, které ale údajně v průběhu ročního pobytu uhradil. Investigace.cz má toto sdělení k dispozici. Pravidelné nájemné a další případné poplatky sráželi Družininovi stejně jako všem agenturním zaměstnancům rovnou ze mzdy, kterou dostávají v hotovosti. Tento fakt nám potvrdili i jeho bývalí kolegové z agentury Pokrov International. Samotná agentura se naší redakci k opakovaně položeným dotazům ohledně pracovních podmínek svých zaměstnanců nevyjádřila. Na poskytnutí odpovědí přitom měla několik týdnů. 

Přečtěte si

Agenturní „fénixové“: nesmrtelný byznys s Ukrajinci, který vzdoruje českým úřadům

Pokuta sem, službička tam 

Mezi běžné praktiky ubytoven, jež zmiňují odborníci z neziskových organizací Člověk v tísni a Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni, patří nafouknuté ceny za lůžka, srážky za jednotlivé služby a rozmanité pokuty, které se automaticky odečítají z mezd agenturních zaměstnanců, a to bez jejich souhlasu. 

Dělo se to i v ubytovně Pokrov International. „Její obyvatelé sice museli platit za nadměrnou spotřebu vody či energií, avšak nikdy nedostali k nahlédnutí žádné vyúčtování. Poplatky se často platily za dvě ubytované osoby v jednom pokoji, byť tam ve skutečnosti byly čtyři. Není proto divu, že na konci zúčtovacího období ubytovna vykazovala velké nedoplatky. Ty se pak rozdělily mezi nájemníky a byly jim automaticky sraženy z mezd,“ vysvětluje Družinin. O zpětném odečtení nedoplatků za služby z měsíční mzdy, opět bez jakýchkoli vyúčtování, píší i uživatelé na ruskojazyčném portálu Layboard, jenž umožňuje hodnotit například jednotlivé pracovní agentury. Družinin ve svém vyprávění zmiňuje i další doplňkovou službu: kompletní ložní prádlo pro jedno lůžko vyšlo ubytovaného člověka na 900 korun měsíčně.

K dalším podobným službám, na nichž ubytovny vydělávají, patří například zpoplatněné pračky a sušičky nebo přístup k internetovému připojení. „V jedné nejmenované ubytovně se v případě, že má pracovník nemocenskou a tráví celý den na ubytovně, účtuje za lůžko vyšší částka. Zmíněnou ubytovnu také provozuje pracovní agentura,“ říká Eva Malá, vedoucí agendy v oblasti pracovního vykořisťování z organizace Člověk v tísni. Samostatné pokuty se pak udělují za praní oblečení na pokojích, neboť i sebemenší praní je povoleno pouze ve zpoplatněné pračce ubytovny. „Cena za jedno využití pračky se přitom pohybuje kolem 150 korun. Pro rodinu s malými dětmi je to neúnosné,“ doplňuje její slova ředitel Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni Ľubomír Lupták. 

I v ubytovně v Kreuzmannově ulici se podle Družinina vyskytovaly děti, ty však kvůli nedostatku místa neměly nárok na samostatné lůžko. „Za dítě se platila půlka nájemného, ale nárok na vlastní lůžko neměly. Musely spát spolu s rodiči,“ vysvětluje Družinin.

Manželé Poleščukovi se podle zjištění investigace.cz navíc snažili získat daňové výhody z pronajímaných bytových jednotek. Firma Poleščuk & Synové si v roce 2020 nárokovala daňový odpočet za poskytování krátkodobých ubytovacích služeb – podle rozhodnutí soudu se ale jednalo o dlouhodobější pronájem, tedy minimálně o jeden měsíc, proto nárok na odpočet daní neuznal. Firma se taktéž snažila o odpočet DPH z nákupu devatenácti bytových jednotek, jež sloužily jako ubytovny v Kreuzmannově ulici. Postupovala tak, že tyto byty nejprve pronajala společnosti Pokrov International, která je dále pronajímala za dvojnásobnou částku agentuře Almax Work Holding, jež byty nabízela k pronájmu fyzickým osobám. Všechny tři firmy byly přitom ovládány stejnými osobami. 

Myši, švábi i štěnice jsou v ceně 

Podle poslední analýzy Hlas Ukrajiny z dílny PAQ Research bydlí dnes v oficiálních ubytovnách 16 % všech ukrajinských přistěhovalců v Česku. Nejčastěji jsou to dělníci a nekvalifikovaní pracovníci, ve 40 % se jedná o rodiny s dětmi. Ta v Kreuzmannově ulici, kde Družinin strávil rok, patří mezi ty lepší plzeňské ubytovny. Na rozdíl od mnoha dalších je tu k dispozici wifi, sociální zařízení má každá bytová jednotka, praní je zdarma a v ubytovně nejsou myši ani švábi. Ve třinácti ze sedmdesáti zmapovaných plzeňských ubytoven totiž terénní pracovníci Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni Ponton objevili myši, šváby, potkany či štěnice. Kreuzmannova ale zároveň patří mezi ty dražší. Jednolůžko vychází dospělou osobu na 6 500 korun měsíčně bez doplňkových služeb, jako je ložní prádlo. 

Data Monitorovacího centra z minulého roku ukazují, že průměrná měsíční cena za bydlení v ubytovně se pohybuje kolem 6 000 tisíc korun za lůžko ve dvou až čtyřlůžkovém pokoji o velikosti pod dvacet čtverečních metrů. Výjimkou ale nejsou ani pokoje, kde na podobné ploše společně žije šest osob. Za dítě se většinou účtuje 4 000 korun, někde to ale může být i plná výše částky odpovídající dospělé osobě. 

Rodinu se dvěma dětmi by tak ubytování v těchto podmínkách mělo vyjít na 25 tisíc korun měsíčně včetně ložního prádla a využití pračky pětkrát měsíčně. To vše za předpokladu, že se během pracovního týdne rodina nezdržuje celý den na ubytovně. K této ceně je ale nutné připočítat využití televize za sto korun nebo vařiče za dalších tři sta korun měsíčně. Přestože je uvedená částka srovnatelná s cenami nájmů za třípokojový byt v Plzni, na rozdíl od takového bytu rodina na ubytovně často nemá nárok na soukromí. „V jejich nepřítomnosti mohou do jejich pokojů vstoupit zaměstnanci ubytovny,“ konstatuje Eva Malá. Celkový hrubý měsíční příjem zmapovaných ubytoven činí podle odhadů Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni kolem 30 milionů korun, tedy 360 milionů ročně.

Podle šéfa centra Ľubomíra Luptáka je Plzeň z hlediska velkých ubytoven ojedinělá. „Jinde není tolik ubytoven a agentur, navíc tam uprchlíci často bydlí v nezkolaudovaných, neoficiálních ubytovnách, které je těžké zmapovat,“ vysvětluje. O uprchlících pobývajících v nezkolaudovaných prostorách, kteří jsou nuceni kupovat falešná potvrzení o normálním ubytování určená pro úřady, jsme informovali v jednom z našich předchozích textů. 

Přečtěte si

Bydlení naoko za pár tisíc. V Česku kvete obchod s doklady o ubytování. Umožňují cizincům získat vízum

Komu patří ubytovny v Plzni

Jak vyplývá z interních dat Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni, zhruba pětina ze 70 plzeňských ubytoven patří nebo je provozována pracovními agenturami, jež zaměstnávají Ukrajince. A jak už bylo řečeno, nezbytnou podmínkou k získání jinak nedostatkového ubytování je práce získaná prostřednictvím konkrétní agentury – podle dat Monitorovacího centra pronajímá devět ubytoven své pokoje výlučně zaměstnancům vybraných pracovních agentur. Další jsou provozovány osobami, jež s agenturami spolupracují. Například pracovní agentura AWA, která patří mezi ty největší na Plzeňsku, nabízí bydlení ve třech plzeňských ubytovnách, kde podle sociálních služeb bydlí téměř výhradně agenturní zaměstnanci. Dvě ubytovny sídlí v objektech, které patří firmám ukrajinského podnikatele Vasyla Bela. Ten je zároveň odpovědným zástupcem agentury AWA Partners.

Nemovitost, kde sídlí třetí z ubytoven AWA s kapacitou až 500 lidí, je majetkem bývalého politika ODS a vlivného plzeňského podnikatele Petra Štrunce nebo jeho firem. Přestože ODS opustil před více než deseti lety, vazby na lokální politiku neztratil.

Na budovách ubytovny agentury AWA ve Švihovské a Kalikové ulici tak visí velký transparent politického hnutí PRO Plzeň, jež se v roce 2022 dostalo do městského zastupitelstva. Předsedou hnutí je dlouholetý Štruncův spolupracovník, jednatel jeho firem a též bývalý člen ODS Radek Mráz. Prvním místopředsedou je pak Jiří Winkelhöfer, opět někdejší Štruncův spolupracovník a současný plzeňský radní pro oblast bezpečnosti a prevence kriminality. 

V roce 2013 byl Mráz spolu s dalšími osobami obviněn ze skoro půlmiliardového daňového podvodu při takzvaných karuselových obchodech s pohonnými hmotami. Obvinění měli využívat sociálně slabé a bezdomovce jako nastrčené ředitele firem a muly na peníze, aby vybírali hotovost z bankovních účtů konkrétních společností a předávali ji organizátorům podvodu. Většina zneužitých osob pobývala v ubytovně v plzeňské Žlutické ulici, kterou provozovala firma ANPESI rent, s. r. o. Majitelem firmy byl Petr Štrunc a jednatelem Radek Mráz, který byl nakonec zproštěn viny. Místo jednatele firmy zastával v minulosti i Winkelhöfer, jenž má podle serveru Hlídací Pes dodnes vazby na Štrunce. 

Redakce investigace.cz oslovila vedení agentury AWA Partners s dotazem, zda vnímá propojení ubytování, pracovní agentury a vazby na politické hnutí jako problematické. „Naše agentura práce žádné ubytovací zařízení přímo nevlastní. Umožňujeme toliko zajištění ubytování pro ty zaměstnance, kteří ubytování požadují. Je třeba zdůraznit, že možnost zajištění ubytování je fakultativní povahy. Záleží zcela na rozhodnuti každého konkrétního zaměstnance, zda možnosti zajištění ubytování využije, či nikoli. Domněnku prohlubování závislosti agenturních pracovníků na agentuře, kterou jste vyslovila v položeném sugestivním dotazu, tedy rozhodně v případě naší agentury práce nesdílíme,“ odpověděl ředitel agentury Roman Moulis a dodal, že agentura nemá s politickými transparenty hnutí Pro Plzeň žádnou přímou spojitost.

Obchod s chudobou Ukrajinců

Časté propojení ubytoven a pracovních agentur označuje zpráva Diakonie Západ i analýza Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni za vysoce problematické. V okamžiku, kdy chce člověk změnit práci, většinou musí počítat i se změnou bydlení, což podle pracovníků sociálních služeb při současném akutním nedostatku bydlení prohlubuje závislost uprchlíků na agenturách. „V situaci, kdy jsou podmínky v ubytovně nevyhovující nebo člověk není spokojen s prací, lidé kvůli obecnému nedostatku ubytovacích kapacit v Česku nemají na výběr a musí zůstat tam, kde jsou. Ani sociální služby nemohou kvůli přeplněným azylovým domům nabídnout těmto uprchlíkům alternativu,“ souhlasí s výsledkem obou analýz Magda Faltová, šéfka Sdružení pro integraci a migraci. Podle Ľubomíra Luptáka jde o specifickou verzi „obchodu s chudobou“, tedy možnost, jak příchod ukrajinských uprchlíků lukrativně zpeněžit. 

Podle zprávy Mezinárodní organizace pro migraci z roku 2023 mezi nejčastější překážky pro Ukrajince při získávání bydlení v Česku patří obecná nedostupnost nájemního bydlení, nedostatek prostředků na úhradu nájmu, kaucí a případných poplatků pro realitní kanceláře a také opakované odmítání ze strany majitelů nemovitostí. Jejich důvody jsou různé a souvisejí jak s etnickou příslušností nájemníka, tak s dalšími faktory, jako je například početná rodina uchazeče o nájem, nedůvěra vůči ukrajinským občanům nebo upřednostňování dlouhodobých pronájmů.

 Za těchto podmínek bylo možné zneužít i nouzové ubytování, tedy dočasné hromadné bydlení uprchlíků dotované státem, o čemž svědčí i dramatický propad počtu lidí ubytovaných v plzeňských nouzových ubytovnách na přelomu června a července minulého roku. Tehdy totiž vstoupila v platnost novela lex Ukrajina, která zpřísňuje proplácení podpory uprchlíkům a omezuje dobu, kdy je možné v nouzovém ubytování bydlet zdarma, na 150 dnů. Současně byl zrušen i takzvaný příspěvek pro solidární domácnosti.

Po zavedení novely „odešlo“ z nouzového ubytování v Plzni více než 1 500 lidí. Pro srovnání, zhruba stejné množství ubylo z tohoto typu ubytování v celém Jihomoravském kraji. Odborníci mají obavy, že do zpřísnění zákona o uprchlících pobíraly některé ubytovny státní dotace bez vědomí samotných uprchlíků. Jakmile byl tento druh finančních podpor a příspěvků omezen či anulován, začaly se pro ně nevýdělečných uprchlíků zbavovat. „Válka rozhýbala byznys s chudobou. Nově si obchodníci mohli vydělat na úkor Ukrajinců trojím způsobem: účtovat si nájemné, pobírat dotace na uprchlíky a k tomu je vykořisťovat prostřednictvím agenturní práce,“ shrnuje Eva Malá z Člověka v tísni. 

Vznik tohoto textu byl podpořen International Women’s Media Foundation.

The post „Jako pes na řetězu“: Propojení plzeňských ubytoven, pracovních agentur a vazby na politiku appeared first on investigace.cz.

Nedodržování pracovní doby, nehrazení přesčasů, takzvaně motivační pokuty, nevyplacené výplaty, nevyhovující nebo předražené bydlení. S tím vším se na českém trhu práce setkala řada válečných uprchlíků z Ukrajiny. Kdo a jakým způsobem zneužívá těžké situace Ukrajinců u nás? Rozsáhlou investigativu v prostředí plzeňských pracovních agentur vedla redaktorka Kristina Vejnbender v rámci projektu War and Labour a za podpory International Women’s Media Foundation. K mikrofonu si ji pozval Petr Gojda.

Přečtěte si

Pokuty za odchod ve výši měsíční mzdy. Výpovědi bývalých zaměstnanců odhalují nekalé praktiky pracovních agentur vůči ukrajinským pracovníkům

The post Podcast Odposlech: V pasti na levnou práci appeared first on investigace.cz.

Za sérii investigativních článků o vykořisťování ukrajinských uprchlíků v rámci celoevropského projektu War and Labour získala redaktorka investigace.cz Kristina Vejnbender společně se svými zahraničními kolegyněmi cenu od International Labour Organization.

Za poslední dvě dekády řídila Oksana Poleščuk několik agentur, jež dostaly milionové pokuty kvůli nedodržení zákona o agenturním zaměstnávání. Navzdory tomu v branži dodnes působí a zprostředkovává práci ukrajinským uprchlíkům. Redakce investigace.cz prozkoumala schéma, které jí pomohlo se na českém pracovním trhu udržet. I druhý text ze série článků věnovaných agenturnímu prostředí vznikl v rámci celoevropského projektu War and Labour, jenž se zabývá pracovním vykořisťováním ukrajinských uprchlíků v jednotlivých evropských zemích.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Jméno Oksana Poleščuk, za svobodna Oksana Gluško, případně Oksana Gorobec z jejího prvního manželství, je v prostředí plzeňských agentur známé. Zprostředkovávání práce se podnikatelka ukrajinského původu věnuje už více než 15 let. První agenturu, Almax Work, založila v roce 2007. Následovaly Almax Work-Group, pak Almax Work-Holding, od roku 2018 Pokrov International a od předminulého roku Pokrov Czechinvest.

Přečtěte si

Pokuty za odchod ve výši měsíční mzdy. Výpovědi bývalých zaměstnanců odhalují nekalé praktiky pracovních agentur vůči ukrajinským pracovníkům

„Stačilo zmínit jméno Almax, Pokrov nebo Poleščuk a firmy hned věděly, v negativním slova smyslu, o koho jde, což pověsti při navazování nových spoluprací neprospívalo,“ tvrdí bývalý zaměstnanec Pokrovu Artur Strilenko, který měl na starosti vyhledávání partnerství s novými firmami, jež by měly zájem o pracovní sílu.

„Nemusíte sem chodit, ani zítra tady nikdo nebude“

O majitelích citovaných agentur, tedy o manželích Poleščukových, nejsou k nalezení žádné veřejně dostupné informace. Kontaktovat je se ukázalo jako velká výzva. Po zaslání mailu, který zůstal nezodpovězen, se reportéři investigace.cz vydali na pražskou Florenc, kde sídlí několik firem patřících Poleščukovým. Vyšlo však najevo, že daná adresa je takzvané virtuální sídlo několika stovek firem. „Nemusíte sem chodit ani zítra, tady nikdo nebude,“ sdělila nám uklízečka.

Později se asistentka ředitelky Poleščuk s naší redakcí přece jen spojila. Z rozhovoru vyplynulo, že Oksana Poleščuk většinou pobývá mimo Českou republiku a není ochotná komunikovat prostřednictvím telefonu či videohovoru. Schůzku, která byla domluvena měsíc předem, zrušila několik dní před jejím konáním. Písemné vyjádření k otázkám investigace.cz její společnost do data vydání tohoto textu neposlala.

Naopak jsme zjistili, že Daniil Poleščuk je občanem Ruské federace a v Česku žil od roku 2015. V roce 2019 však ministerstvo vnitra zamítlo jeho žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu. Poleščuk se odvolal a jako důvod uvedl, že pokud žádosti nebude vyhověno, jeho rodina přijde o část příjmu. Úřadu rovněž sdělil, že jeho podnikatelská činnost utrpí újmu, protože řízení na dálku není dlouhodobě reálné. Podle informací z několika zdrojů se manželé Poleščukovi dlouhodobě zdržují v Srbsku, což potvrzuje i zápis z jednání členské schůze Almax Work-Group z konce minulého roku, jenž byl pořízen v Bělehradě.

Nesmrtelná agentura

Historie působení plzeňských agentur pod vedením Oksany Poleščuk a později i jejího chotě Daniila sahá do druhé půlky nultých let. V roce 2007 jako první vznikla Almax Work a Oksana ji řídila ještě pod jménem Gorobec. Z veřejně dostupných dokumentů je zřejmé, že se firma tenkrát dopouštěla zastřeného zprostředkování práce, například přidělovala dělníky do závodů bez řádné smlouvy.

Když v roce 2014 došlo ve výrobní hale českobudějovické slévárny SCB Foundry k výbuchu plynu, způsobenému nedbalostí zaměstnance Almax Work, slévárna podle spisu odmítla převzít zodpovědnost za poškozené zdraví dělníka a uhradit plnou částku za jeho léčení. Bránila se tím, že s agenturou uzavřela smlouvu o díle a byla tak pouze „objednatelem ve vztahu k družstvu jako zhotoviteli a pracoviště, na kterém prováděl práci poškozený a kde došlo k úrazu, bylo v užívání družstva, které se zavázalo provádět na své náklady obvyklou údržbu pracoviště včetně příslušenství a součástí“.

V té době už Poleščuk, tehdy stále ještě Gorobec, působila jako předsedkyně představenstva dalšího družstva – Almax Work-Group. Podle záznamu českého obchodního rejstříku měla firma povolení k zprostředkovávání zaměstnání jen v letech 2014 až 2016. V roce 2017 jí proto Inspekce práce uložila pokutu ve výši 190 000 korun za zastřené zprostředkování práce, neboť obstarala zaměstnání bez potřebného povolení. 

Když ale firma Almax Work-Group tuto pokutu dostala, existovala již nová agentura Almax Work-Holding, která vznikla v roce 2014 a povolení k zprostředkovávání zaměstnání získala k březnu 2015.

Podle zjištění Inspektorátu práce měla Almax Work-Holding v roce 2017 nelegálně přidělit zaměstnance českému výrobci CNC strojů Weiler Holoubkov. Almax tenkrát tvrdil, že vyslal své zaměstnance „na pracovní cestu“ do továrny Weiler, přičemž pobyt dělníků „na cestách“ měl v součtu trvat několik měsíců. Z údajů na webu firmy Pokrov International i z pracovních nabídek na sociálních sítích mimochodem vyplývá, že firma Weiler s následnicí Almaxu, agenturou Pokrov, nadále spolupracuje. K dotazům redakce ohledně této spolupráce se firma nevyjádřila.

Z informací mluvčího Inspektorátu práce je zřejmé, že firma Almax Work-Holding byla jen od roku 2020 podrobena osmi kontrolám a následně jí byly uloženy tři pokuty v celkové výši téměř 2,5 milionu korun, a to kvůli umožnění výkonu nelegální práce. V září 2022 pak firma přišla o agenturní povolení.

Výše popsaný scénář se však opakoval, neboť v době, kdy byly pokuty uloženy, měla již rodina Poleščukova na agenturní zaměstnávání novou firmu – Pokrov International, a. s. Ta vznikla v roce 2018 a povolení ke zprostředkovávání práce má dodnes. Opakovala se ovšem i pochybná praxe s dělníky na cestách. 

V létě 2020 totiž Inspekce práce zadržela agenturního zaměstnance Pokrov International a Almax Work-Holding ve výrobní hale zlínské společnosti Lignis, s. r. o. Pracovník sice vlastnil zaměstnaneckou kartu i pracovní povolení, měl však pracovat jako slévač ve zcela odlišné firmě. Agentura se věc snažila vysvětlit tím, že její zaměstnanec má cestovní příkaz. Ten se ovšem vztahuje na situace, kdy zaměstnavatel posílá zaměstnance na služební cestu, a neplatí v případě, kdy zaměstnavatel pracovníky najímá skrze agenturu. Redakci se zatím nepodařilo zjistit, zda byla uložena pokuta.

Podle údajů Inspekce práce má agentura Pokrov International na svém kontě jen jednu pokutu, ale za jiný přestupek. „Ve výši 5 000 korun za nedodání oznámení o změně identifikačních údajů agentury práce ve stanoveném termínu,“ upřesnil mluvčí Inspekce. 

Pokud by i agentura Pokrov International přišla o platné povolení, manželům Poleščukovým stále zůstává další firma, Pokrov Czechinvest s. r. o., jež vznikla na podzim roku 2022 a agenturní povolení získala loni na jaře. Bývalí zaměstnanci Pokrov International nazývají tuto posloupnost firem Poleščukových „fénix“, a to podle bájného ptáka, který se dokáže zrodit ze svého popela – zatímco jedna agentura přestává působit, další povstává z jejích trosek.

Informace o udělení a případném odebrání povolení ke zprostředkovávání práce jednotlivým agenturám manželů Poleščukových čerpala redakce z vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), Českého úřadu inspekce práce a veřejně dostupné databáze agentur práce na stránkách úřadu práce. Tyto informace jsou ovšem odlišné od těch, jež jsou uvedené v obchodním rejstříku. Tam například stojí, že Almax Work má platné agenturní povolení od roku 2007 dodnes, v databázi agentur ale chybí. Podobně v databázi chybí i Almax Work-Holding: podle slov mluvčího MPSV Jakuba Augusty tato agentura přišla o povolení v roce 2022, v obchodním rejstříku se lze však opět dočíst, že má toto povolení platné dodnes. Redakce požádala ministerstvo o vysvětlení těchto nesrovnalostí, tiskové oddělení nás však odkázalo na žádost o informace na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Tu redakce podala, do vydání článku ale neobdržela odpověď. 

Update ze dne 1.8.2024. Redakce obdržela vyjádření ministerstva na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

Poradí si s „fénixem“ nový zákon?

Novela zákona o zaměstnanosti, která platí od prvního ledna letošního roku a mimo jiné upravuje podmínky získání povolení pro agenturní zprostředkovávání práce, má za cíl zabránit vzniku podobných „fénixů“. Novou podmínkou pro udělení povolení je spolehlivost žádající osoby, odpovědného zástupce žádající právnické osoby a osoby, která je členem statutárního orgánu. Tyto osoby nesmí být v posledních třech letech postiženy pokutou za přestupek, jenž by představoval důvod pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Zda bude novela zpětně uplatněná i na statutární orgány agentury Pokrov, se redakci nepodařilo zjistit. 

Mezi další podmínky, jež musí zástupce agentury splňovat, patří nedávná odborná praxe garanta agentury, bezúhonnost a trvalé bydliště na území České republiky. Garant musí být navíc zaměstnán v agentuře v rozsahu nejméně dvaceti hodin týdně. „Toto nové opatření má za cíl postihovat již při potenciálním vstupu účelově založených subjektů na pracovní trh. V současnosti jsou vydávána první rozhodnutí, na jejichž základě dochází k zamítnutí žádosti o povolení ke zprostředkovávání zaměstnání z důvodů uvedených v novém paragrafu,“ upřesňuje Jaroslav Stádník z MPSV.

Podle osob, které se na trhu českého agenturního zaměstnávání pohybují, si však majitelé problematických pracovních agentur najdou způsob, jak nový zákon obcházet. „Už se mi ozvalo několik lidí, kteří byli údajně požádáni, aby vystupovali jako garanti agentur,“ sděluje Gabriela Hrbáčková, šéfka agentury Hofmann Personal Česká republika, jež se dlouhodobě zasazuje o dodržování pracovních práv zahraničních pracovníků i o tvrdší tresty za zastřené zprostředkovávání práce. 

Pro agenturu, jako je ta její, se jedná o konkurenty, kteří nedodržují pravidla hry, a proto často vyhrávají. „Tyto agentury dokážou poskytnout firmám extrémně levnou pracovní sílu, protože za ně řádně neplatí odvody, šidí je na mzdách, neplatí přesčasy a vymýšlejí nesmyslné pokuty. S takto nízkými cenami nedokážeme soutěžit,“ vysvětluje Hrbáčková.

Redakci investigace.cz se podařilo identifikovat celou řadu firem, jež poskytují pomoc se získáním odborného zástupce pro pracovní agenturu nebo nabízejí hotové agentury práce k prodeji. Redaktorka investigace.cz kontaktovala jednu z firem, která prodává ready-made společnosti včetně pracovních agentur, a představila se jako zájemkyně o koupi takové agentury. Na českém trhu působí tato společnost přes dvacet let a její ředitel, s nímž redaktorka hovořila, je zároveň členem české Asociace pracovních agentur. Na dotaz, zda by nebyl problém s tím, že budoucí majitel firmy zrovna přišel o licenci k zprostředkovávání práce kvůli umožnění nelegálního zaměstnávání cizinců, odpověděl, že ne. „Stačí, když nebude statutárním orgánem, například jednatelem nebo zástupcem, společníky ministerstvo většinou neřeší,“ řekl. Hotová pracovní agentura, což je varianta, kterou ředitel v daném případě doporučil, by zájemce vyšla na 350 tisíc korun.

Přečtěte si

Bydlení naoko za pár tisíc. V Česku kvete obchod s doklady o ubytování. Umožňují cizincům získat vízum

Odbornice na migraci a ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová se mimo tyto problémy domnívá, že nový zákon nebude mít velký dopad ani na takzvané „zastřené“ agentury, protože ty o získání licence vůbec neuvažují a svou obchodní činnost zastírají prostřednictvím smluv o díle. Mluvčí Inspekce práce Richard Kolibač potvrzuje, že jde o zapeklitý problém. „Jednotlivé články v řetězci se zříkají odpovědnosti za zaměstnance a nejčastěji se odkazují na uzavřené obchodní smlouvy a tvrdí, že poptávají či nabízejí realizaci díla, nikoli pracovní sílu. Situaci komplikuje i fakt, že častokrát ani samotní zaměstnanci (obvykle cizinci) nejsou schopni identifikovat svého zaměstnavatele, ale znají pouze jméno osoby, která jim práci doporučila nebo jim vyplácí mzdu či práci přiděluje,“ popisuje situaci mluvčí.

Jako velkou výzvu pak vnímá rozpojení řetězce zprostředkovatelů pracovní síly. „Kontroly zastřeného zprostředkování zaměstnání patří svou náročností a obtížností mezi ty nejkomplikovanější. I přes zákonem stanovenou součinnost jsou orgány inspekce práce často konfrontovány s velkou mírou nespolupráce kontrolovaných subjektů. V takových případech nedochází ani pod hrozbou možné sankce za nesoučinnost ke změně přístupu kontrolovaných subjektů či jejich zaměstnanců,“ podotýká Kolibač.

Klienti mlčí

Podle ředitelky Gabriely Hrbáčkové z Hofmann Personal je zásadní přenést co největší odpovědnost za porušování pracovních práv zaměstnanců na samotné koncové uživatele pracovní síly, tedy firmy, pro něž pracují. Ředitelka je přesvědčená, že problém podvodných agentur vyřeší právě mediální, společenský a legislativní tlak na firmy. „Letošní novela zvýšila lhůtu, během níž se finanční závazky agentury v důsledku pokut, nezaplacených odvodů nebo daní dají převést na uživatele pracovní síly z dosavadních tří na dvanáct měsíců. Navíc koncový zaměstnavatel může nově přijít o živnostenské povolení na dva roky,“ doplňuje Hrbáčková.

Redakce investigace.cz oslovila několik klientů pracovní agentury Pokrov International s dotazem, zda je dlouhodobé potíže majitelů této agentury a předtím i Almax Work-Holding s dodržováním zákoníku práce neodrazují od vzájemné spolupráce. Například mezinárodní síť pekáren La Lorraine Bakery Group na podzim minulého roku informoval Jaroslav Čepa z lidskoprávní organizaci Cizinec není otrok, že se na něj ohledně tohoto problému obrátilo několik zaměstnanců firmy Pokrov International. 

„Oslovili jsme zaměstnance agentury Pokrov International, kteří u nás pracují, a nikdo z nich chování, které popisujete, nepotvrdil,“ odpověděl na Čepův dopis Ladislav Žák, personální ředitel české a slovenské pobočky pekáren.

Redakce investigace.cz se ředitele Žáka rovněž ptala, zda si je pekárenská společnost vědoma porušování práv zaměstnanců agentury Pokrov i toho, že podobná firma, Almax Work-Holding, vedená stejnými majiteli, o svou licenci přišla. „Společnost Pokrov International, a. s., byla prověřena naším monitorovacím systémem a od počátečního prověření jsme nebyli v žádném okamžiku upozorněni na jakékoli porušení předpisů,“ konstatoval Žák a upozornil, že pekárna spolupracovala s agenturou Pokrov, nikoli s Almax Work-Holdingem. Na námitku naší redakce, že práce v kladenské pekárně inzerovala právě firma Almax, a to v době, kdy o licenci přišla, Ladislav Žák odpověděl, že jeho společnost o tom neměla informace.

Jedním z dlouhodobých odběratelů ukrajinských pracovníků od Almaxu a později Pokrovu je japonský výrobce klimatizací Daikin. Česká pobočka Daikin ani jejich centrála pro Střední Evropu ale na dotazy naší redakce neodpověděly. Agentura Pokrov International v minulosti dodávala své pracovníky i do dvou vytunelovaných sléváren, o nichž jsme již dříve informovali – slévárně Plzeň Steel a ČKD Kutná Hora.

Přečtěte si

Ževagův „vysavač“. Ukrajinský oligarcha Konstantin Ževago vytuneloval české slévárny

Firma Pokrov International dodnes působí na trhu a ke dni 27. března tohoto roku má zveřejněných třináct pracovních nabídek na českém úřadu práce. Pracovní nabídky agentury se i nadále objevují v prostředí sociálních sítí a skupin v chatovací aplikaci Viber. Firma také otevřela novou kancelář na plzeňském autobusovém nádraží.

Na jaře minulého roku získala licenci pro zprostředkovávání práce další firma manželů Poleščukových, Pokrov CzechInvest. Jako její zástupce je na webu úřadu práce uveden Marek Anderle. Podle mluvčího Krajského vojenského velitelství v Plzni se jedná o bývalého zástupce KVV v Plzni. Ani Anderleho se redakci nepodařilo kontaktovat. V průběhu psaní tohoto textu se ve firmě Pokrov CzechInvest její zástupce ale změnil – novým garantem se stal Leonid Gluško, otec Oksany Poleščuk.

Vznik tohoto textu byl podpořen International Women’s Media Foundation.

The post Agenturní „fénixové“: nesmrtelný byznys s Ukrajinci, který vzdoruje českým úřadům appeared first on investigace.cz.

Zatímco hned na začátku války v Ukrajině tvořili dospělí muži v branném věku desetinu celkového počtu ukrajinských uprchlíků v Česku, dnes je jich už čtvrtina – 93 tisíc mužů. Podobný trend vykazují i sousední země. A to i přesto, že v Ukrajině po celou dobu platí stanné právo a všeobecná mobilizace a muži ve věku od 18 do 60 let až na výjimky nesmějí vycestovat ze země. Část z nich využila služby převaděčů, kteří doprovázejí dezertéry přestrojené za humanitární pracovníky nebo je převádějí přes hranice mimo hraniční přechody. Redakce investigace.cz prozkoumala schémata pašování ukrajinských mužů přes hranice a promluvila si s jedním z převaděčů.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Počet ukrajinských mužů mezi uprchlíky přibývá nejen v Česku, ale i v okolních zemích. Například v Německu se jejich podíl z celkového počtu ukrajinských uprchlíků v produktivním věku od jara 2022 ztrojnásobil. Až 80 tisíc Ukrajinců v branném věku se podle zjištění polského deníku Rzeczpospolita nachází i v Polsku. 

Trend potvrzuje i ukrajinská strana. „Od začátku invaze bylo při přecházení ukrajinských hranic zadrženo 6 100 mužů, kteří se pokoušeli dostat ze země na padělané dokumenty nebo falešná povolení,“ říká mluvčí čopského oddělení ukrajinské pohraniční stráže, plukovnice Olena Tračuk. Město Čop se nachází poblíž trojmezí Ukrajiny s Maďarskem a Slovenskem a pro útěk do Evropské unie, jež ukrajinské dezertéry zatím nevrací, je ideálním místem. Pohraničníci se nyní soustřeďují na dopadení těch, kteří se pokoušejí proklouznout ze země mimo hraniční přechody. Od začátku invaze takto zadrželi na 13 600 lidí. Olena Tračuk se však domnívá, že počet nelegálních uprchlíků je ve skutečnosti mnohem vyšší. 

 „Zachraňuji životy“

Pašování ukrajinských mužů prchajících před mobilizací do Moldavska, Rumunska a dále do Evropy se Vladimir začal věnovat poté, co mu na bojišti zahynuli dva kamarádi. (Vladimir je přezdívka, kterou používá v Telegramu. Redakce ale pravou totožnost tohoto muže zná.) „Oba se ocitli na frontě – jeden z ukrajinské strany, druhý z té ruské. Poněvadž se oba cítili jako kanónenfutr, uvědomili si, jak nesmyslná je to válka, a chtěli pryč. Pomoct jsem jim měl já. Než jsem získal potřebné kontakty a zdroje, bylo pozdě – oba zemřeli,“ vypráví muž, jenž za dobu války údajně dostal za hranice několik stovek lidí včetně vojáků. „Pracovat s vojáky je mnohem jednodušší než s civilisty – jsou disciplinovaní a uvědomují si cenu vlastních chyb, protože už válku zažili a vědí, čeho se mají skutečně bát,“ konstatuje. Civilisté mají podle něj z cesty přes hranici mnohem větší obavy. „Občas jim neříkám všechny detaily, aby se nevylekali a nerozmysleli si to. Tím zachraňuji jejich životy – to je moje poslání,“ domnívá se.

Na převaděče inzerujícího své služby ve facebookové skupině určené pro ukrajinské uprchlíky v Česku narazila redaktorka investigace.cz na sociálních sítích. Podmínky převádění, ceník, aktuální informace i recenze spokojených zákazníků jsou k nalezení v jeho telegramovém kanálu. Skutečnost, že část jeho klientů směřuje do Česka, dokládá několik videozáběrů ve formě poděkování spokojených klientů, jež byly podle rozboru naší redakce natočeny v ulicích Prahy. Mezi další populární destinace patří Polsko a Německo. Tomu odpovídají i skokové nárůsty počtů ukrajinských mužů ve zmíněných zemích.

Redakci se pravou identitu Vladimira podařilo dohledat pomocí jeho telefonního čísla a sociálních sítí, kvůli dohodě o zachování anonymity jsme se ji však rozhodli nezveřejnit. Vladimir pracuje v moldavském městě Tiraspol pro dopravní společnost s pobočkami i v Rumunsku.

Tiraspol je de jure součástí Moldavska, ale de facto hlavním městem separatistické Podněsterské moldavské republiky podporované Ruskem. Nachází se zhruba hodinu jízdy od oficiálního hraničního přechodu s Ukrajinou nazývaného „Tudora“. Právě tento přechod používá Vladimir k převádění svých klientů vydávajících se za humanitární pracovníky – což dosvědčuje fotografie cestovního pasu s razítkem z „Tudora“, kterou zveřejnil jeden z jeho spokojených zákazníků. Z Moldavska většina uprchlíků pokračuje dál do Evropy.

To potvrzují i statistiky moldavských úřadů – z 850 tisíc Ukrajinců, kteří překročili moldavsko-ukrajinskou hranici, zůstal v zemi každý osmý. Na častou otázku zájemců, proč nepřevádí rovnou přes polsko-ukrajinskou hranici, Vladimir odpovídá: „Polská pohraniční služba spolupracuje s Ukrajinou na společných operacích zaměřených na nelegální přechod hranice. Míra úspěšnosti překročení hranice je tam proto velmi nízká.“

Před válkou neutečeš

„Legální“ cesta z Ukrajiny, tedy s předložením falešných dokumentů humanitárního pracovníka na hraničním přechodu, vyjde zákazníka na 7 000 dolarů, v přepočtu 157 tisíc korun. Vladimir svým klientům ale doporučuje spíše „jízdu načerno“ mimo oficiální přechody. „Pokud překročíte hranice jako humanitární pracovník, máte záznam v registračním systému, a jestliže se nevrátíte do stanovené doby zpátky do Ukrajiny, čekají vás po návratu problémy se zákonem. To se u nelegálního přechodu nemůže stát, protože se o vás jednoduše neví,“ vysvětluje. 

Ilegální přechod autem v takzvané zelené zóně vyjde na 100 tisíc korun. Případné slevy závisí na náročnosti samotné cesty. Jestliže se jedná o pěší pochod, cena se snižuje. „Pokud jste připraveni ujít alespoň dva kilometry, vyjde vás to na 2 500 dolarů (60 tisíc korun), ujdete-li osm kilometrů, cena klesne na 1 500 dolarů (35 tisíc),“ píše se ve Vladimirově ceníku. 

Platí se teprve po úspěšném překonání hranice, a to v hotovosti, kryptoměně, nebo dokonce v „naturáliích“ v podobě klientova auta, pokud jej pro přechod hranice nebude potřebovat. Na otázku, zda se stává, že klienti převaděči nezaplatí, Vladimir odpovídá kladně. „Stávalo se to často – musel jsem zařídit celou logistiku a uplatit správné lidi ze svého, což není zrovna nejlevnější záležitost, proto nově požaduji zálohu.“ Zároveň ale připouští, že ze země utíkají hlavně ti, co mají finanční prostředky – prodali nemovitost nebo měli našetřeno. „Ti nejbohatší utekli v průběhu prvních dní po začátku války. Bojovat jdou jen ti nejhloupější, vlastenci s vymytým mozkem nebo chudina,“ dodává Vladimir. Svůj odchod ze země zatím neplánuje. „Občas mě to napadne, ale pak si říkám, že před válkou stejně neutečeš. Jsem přesvědčen, že se konflikt časem rozšíří do Pobaltí, Moldavska a dál na Západ.“ 

Na otázku, kdo je zodpovědný za současnou válku v Ukrajině, odpovídá vlastní teorií, postavenou na jeho zálibě v okultních vědách. „Konflikt je výsledkem vyšších mocenských sil, jež přesahují zájmy jedinců i národů,“ řekl v osobní komunikaci s redakcí. 

Nečekejte na zimu – zmrznete

Roční období a počasí hrají v harmonogramu převaděčských výprav podstatnou roli. V okamžiku, kdy začíná období přívalových dešťů, kvalita cest v zelené zóně prudce klesá. „Komunikace, po kterých vás dopravujeme, bohužel nejsou zpevněné – pneumatiky na blátivých cestách zanechávají stopy, což nechceme, proto musíme čekat, než povrch uschne. Buďte na to připraveni,“ vysvětluje Vladimir zájemcům. Ani klesající teploty nejsou příznivou zprávou. „V mrazu bude těžké čekat na jednom místě, než nastane čas vyrazit. S tím počítejte a neodkládejte cestu na zimu,“ varuje své klienty.

O dobrodružství, které mají v případě úspěchu za sebou, by ale jeho zákazníci měli raději mlčet. „Pokud jste už v zahraničí, naučte se mlčet – zatímco vám hrozí maximálně pokuta, nám hrozí vězení, a stejně jako vy i my máme rodiny. O nás vyprávějte jen civilistům. Myslete na ty, kteří budou potřebovat naši pomoc po vás,“ apeluje převaděč. I přesto se prý jednou za čas snaží jeho operaci narušit pracovníci ukrajinské tajné služby SBU. Ve svém kanálu Vladimir pravidelně sdílí fotografie a doklady totožnosti údajných odhalených agentů. Redakci se nepodařilo zjistit, zda uvedené osoby skutečně s ukrajinskými tajnými službami spolupracují nebo spolupracovaly.

Přečtěte si

Ukrajinský bloger slibuje rodinám ruských zajatců jejich rychlejší osvobození. Porušuje tím ale mezinárodní právo

Vladimirův cestovní byznys ohrožují nejen občasné pokusy agentů SBU sabotovat jeho logistická schémata, ale i velká konkurence na černém trhu. Jiný telegramový kanál nabízí stejné služby za násobně nižší ceny. Povolení opustit zemi přes systém Šljach, viz další odstavec, vyjde u konkurence na 700 dolarů, což je až desetkrát nižší cena. Vladimir je ale přesvědčený, že takto nízké částky si účtují jen podvodníci – neměli by prý z toho žádný zisk. Konkurenční převaděči navíc nabízejí zaplacení svých služeb formou splátek – pravidelným odečtením 12 % z platu v nové práci, kterou zájemcům údajně zajistí. Práci na místě, tedy v Lotyšsku, Estonsku, Polsku, Německu a Česku, pro své klienty umí sehnat i Vladimir. „Bohužel to nejsou žádná luxusní místa – většinou na stavbách nebo ve výrobě,“ upřesňuje nabídku.

Cesta jedním směrem 

„Šljach“ znamená v ukrajinštině „cesta“. Registrační systém s tímto názvem byl ukrajinskými úřady spuštěn po vyhlášení všeobecné mobilizace v březnu roku 2022. Jeho cílem bylo usnadnit výjezd za hranice pendlujícím řidičům a humanitárním pracovníkům. Podle oficiálních údajů ze začátku letošního července získalo tento druh povolení k překročení hranic 254 tisíc osob – z toho téměř 150 tisíc řidičů, kteří podnikají v dopravě. Při každém novém překročení hranice musí držitel tohoto oprávnění podat úřadu novou žádost.

Zbylých 104 tisíc jsou řidiči, co přepravují humanitární pomoc. Ti mohou být do systému zařazeni pouze na základě rozhodnutí ministerstva dopravy nebo krajských vojenských správ, ale až po přezkoumání předložených dokumentů potvrzujících činnost humanitární organizace, pro kterou řidič pracuje. Rozdíl mezi oběma skupinami spočívá v tom, že tu první tvoří podnikatelé, kteří využívají k podání žádosti elektronický systém, zatímco dobrovolníci z druhé skupiny předkládají žádosti v papírové podobě.

S propustkami se na černém trhu začalo obchodovat téměř ihned po spuštění systému Šljach. Podle ukrajinského poslance Serhije Kozyra ze strany Služebníci lidu uteklo během prvního roku do zahraničí díky propustkám bezmála 19 tisíc ukrajinských mužů v branném věku. Nejznámější případ zneužití systému, který pobouřil ukrajinskou veřejnost, se odehrál hned na začátku války v březnu roku 2022, kdy do zahraničí uprchl devětadvacetiletý Ihor Portnov, syn proruského politika Andrije Portnova. Povolení k výjezdu získal od lvovské Oblastní vojenské správy, jež má schvalování žádostí v tomto regionu na starosti. Dopis od neziskové organizace, který doložil k žádosti o výjezd, byl falešný. Samotný Portnov starší opustil zemi o dva měsíce později.

Falešné neziskovky a jejich podílníci

Podle zjištění ukrajinského investigativního projektu NGL Media vzniklo velké množství ukrajinských neziskových organizací s oprávněním výjezdu pro své řidiče těsně po začátku války a jejich činnost je buď netransparentní, nebo zcela neznámá. Mimo to je spojuje i fakt, že všechny jejich žádosti byly schváleny stejným úřadem – lvovskou Oblastní vojenskou správou (OVS).

Jednou z nejúspěšnějších žadatelek o povolení k výjezdu je podle investigativních novinářů charitativní nadace Čistyj Kyiv, která do zahraničí dostala 385 osob a lvovskou správou je označována za jednoho z hlavních humanitárních partnerů. Tato organizace byla sice založena už v roce 2020, svou stránku na sociálních sítích ale zprovoznila teprve koncem roku 2022 a zatím tam zveřejnila jen několik příspěvků.

Samotná nadace prohlašuje, že přes hranici přepravila více než 1 500 tun humanitární pomoci, v otevřených zdrojích o tom ale nelze najít žádné záznamy. Někteří dobrovolníci, kteří prostřednictvím této organizace získali výjezdní povolení, mají navíc pochybnou minulost. Například v květnu 2022 odjel a už se nevrátil opakovaně trestně stíhaný Ivan Močulský, jenž v současnosti figuruje na ukrajinském seznamu hledaných osob. Samotný šéf a zakladatel nadace Čistyj Kyiv Maksym Tkačyk opustil zemi již v srpnu minulého roku na základě povolení, které rovněž získal od stejného lvovského úřadu.

Přečtěte si

Ževagův „vysavač“. Ukrajinský oligarcha Konstantin Ževago vytuneloval české slévárny

Další příklad je charitativní organizace Naši dobri spravy, založená na podzim roku 2022, které se za devět měsíců podařilo obdržet povolení k výjezdu pro 270 mužů, z nichž přinejmenším několik desítek se nevrátilo. Organizace nemá žádné webové stránky ani stránky na sociálních sítích a informace o ní nejsou ani v médiích. Její sídlo by se mělo nacházet v budově, jež podle ukrajinského katastru nemovitostí neexistuje. Stejně tak neexistuje člověk, který je uvedený jako zakladatel a ředitel Naši dobri spravy.

Do třetice je tu i kyjevská nadace Bajraktar, která do zahraničí dostala 220 mužů. Devatenáctiletý Denys Synjavskyj nadaci založil loni v létě a nyní je vyšetřován kvůli podezření z nelegálního převádění mužů přes státní hranici. Z rozsudků v soudním rejstříku nadto plyne, že údajní humanitární pracovníci zaplatili nejmenovanému zaměstnanci lvovské OVS 2 500 dolarů za osobu, v přepočtu 56 tisíc korun, za schválení žádosti v systému Šljach.

V bezpečí Evropské unie

Ukrajinským novinářům z NGL Media se podařilo identifikovat celkem přes dva tisíce žadatelů – mužů v branném věku, kteří stejně jako Portnov mladší získali povolení od lvovské OVS a nevrátili se, a také desítky charitativních organizací, jež se na podvodném schématu podílely. O tom, kam tito muži zamířili, novináři nemají žádné informace. „Možnost sledovat pohyb těchto lidí bohužel není v našich silách. Jediné, co víme, je to, který hraniční přechod použili, když opouštěli zemi,“ sdělila nám šéfka projektu Oleksandra Hubytska.

Vyhýbání se mobilizaci je v Ukrajině trestným činem, za nějž hrozí vězení v délce tří až pěti let. Ukrajinské úřady se dosud zaměřovaly hlavně na stíhání těch, kteří odmítli povolávací rozkaz, ale zároveň zůstali v Ukrajině a byli tak pro policii snadno dosažitelní. Vyhledávání osob, jež už zemi opustily, je ale mnohem složitější. Například Česko oznámilo, že ukrajinské muže, co uprchli před mobilizací, vydávat nebude.

„Ministerstvo spravedlnosti k dnešními dni neregistruje žádné žádosti o vydání tohoto typu, podané ukrajinskými justičními orgány. V obecné rovině platí, že pro případné povolení vydání je třeba splnit řadu podmínek, které jsou posuzovány v každém konkrétním případě, tedy jsou vyhodnocovány v souladu s platnou legislativou a judikaturou na individuální bázi příslušnými justičními orgány ČR,“ sdělila nám Marcela Nevšímalová z tiskového oddělení Ministerstva spravedlnosti. 

Daleko více než zběhové před vojenskou povinností ale riskují samotní převaděči. V případě odhalení či dopadení je v Ukrajině čeká trest odnětí svobody na sedm až devět let.

Autorka textu: Kristina Vejnbender
Zdroj úvodní fotografie: ČTK/Profimedia

The post Převaděč promluvil. Zachraňuji ukrajinské muže před smrtí. Cena sto tisíc korun appeared first on investigace.cz.

Představte si, že uzavřete roční nájemní smlouvu, aniž byste viděli byt, který si chcete pronajmout, nebo se přímo setkali s jeho majitelem. Právě takový postup Ministerstvo vnitra požaduje po cizincích, kteří přijedou do Česka. Potvrzení o zajištěném ubytování je nutnou podmínkou k tomu, aby mohl v Česku člověk podat žádost o vízum. Místo, na němž se cizinec chystá bydlet následující rok, musí ministerstvu vnitra nahlásit dokonce ještě před příjezdem do Česka. A v případě, že se tento člověk přestěhuje na novou adresu, má tři dny na to, aby tuto informaci osobně nahlásil Cizinecké policii.

Takto vzniklý problém s pronájmem bytu v Česku pomáhají cizincům řešit takzvaní obchodníci s adresami. Ti za pár tisíc korun ročně vystaví žadateli o vízum dokument, který potvrzuje, že má dotyčný kde bydlet. Jenže ve skutečnosti tento cizinec kde bydlet nemá. Podobnou službu se rozhodla skoro před dvaceti lety využít i naše reportérka Kristina Vejnbender, pocházející z Kazachstánu. Právě ona se tématu obchodu s adresami podrobně věnuje.

O obchodování s doklady o ubytování si s redaktorkou investigace.cz Kristinou Vejnbender povídal redaktor Jiří Slavičínský.

Více informací k obchodování s doklady o ubytování si můžete přečíst v našich článcích:

Přečtěte si

Bydlení naoko za pár tisíc. V Česku kvete obchod s doklady o ubytování. Umožňují cizincům získat vízum

Přečtěte si

Právník Kašicyn: Prodej dokladů o ubytování cizinců je byznys. Těží z něj zprostředkovatelé, podniky i ubytovny

The post Podcast ODPOSLECH: Kvete tu byznys s falešnými doklady o ubytování. Bydlení naoko jsem kdysi měla i já, říká reportérka investigace.cz appeared first on investigace.cz.

V Česku má trh s doklady potřebnými pro získání dlouhodobého víza letitou tradici. Jednou z nejžádanějších položek je potvrzení o zajištěném ubytování. Jedná se o nájemní smlouvu nebo doklad od ubytovatele, který musí cizinci předložit spolu s žádostí o povolení k pobytu, aby dokázali, že po dobu trvání pobytu budou mít kde bydlet. Před osmi lety vyšel v ruskojazyčných novinách Prague Express článek pražského právníka Denise Kašicyna, v němž varoval před podvodnými praktikami obchodníků s těmito doklady. Od té doby se byznys s adresami téměř nezměnil, a to i přesto, že Česko po začátku ruské invaze do Ukrajiny zavedlo bezvízový vstup pro ukrajinské uprchlíky. Zeptali jsme se autora zmíněného článku a právníka s dlouholetou zkušeností v oblasti migrace, proč se obchod s adresami i nadále těší popularitě a jak může přispět k nelegální migraci na území Česka.

Ruskojazyční a ukrajinskojazyční obchodníci inzerují prodej dokladů o zajištění ubytování zcela veřejně, převážně na sociálních sítích jako Facebook a Telegram. Zřejmě tedy nemají obavu z policie. Není prodej těchto dokumentů zakázán?

Je to komplikovaná otázka. Prodej pravého potvrzení o zajištění ubytování pro cizince není z formálního hlediska žádný zločin. Poskytovatel potvrzení by měl být majitelem nebo oprávněným provozovatelem nemovitosti a zajištěné ubytování by mělo splňovat veškeré zákonem stanovené požadavky. To, zda osoba, která si potvrzení zakoupila, plánuje na uvedené adrese bydlet, nicméně není odpovědností poskytovatele potvrzení o bydlení. Prokázat, že se obchodník s cizincem předem dohodli, že jde o potvrzení o zajištění bydlení jenom naoko a že se cizinec na uvedené adrese nechystá bydlet, je extrémně obtížné, pokud vůbec možné. Avšak v případě doložení takového jednání by šlo o napomáhání k neoprávněnému pobytu cizinců.

Přečtěte si

Bydlení naoko za pár tisíc. V Česku kvete obchod s doklady o ubytování. Umožňují cizincům získat vízum

Obecně lze tuto službu přirovnat k prodeji virtuálních sídel firem. Společnosti a živnostníci si pronajímají virtuální sídla a poštovní schránky, aby nemuseli platit za kancelář, kterou stejně nevyužijí. Podobná situace nastává i v případě nahlášení adresy ubytování – teoreticky bych si jako takový cizinec mohl pronajmout byt na celý rok, ale reálně bych v něm strávil jen pár dní v roce. Z formálního pohledu by to vyšlo na stejno, jen bych za to zaplatil mnohem více než za potvrzení o bydlení, které stojí pár tisíc korun.

Český zákon ukládá cizincům povinnost bydlet na adrese, kterou mají nahlášenou u policie, a hlásit změnu své adresy do tří pracovních dnů. Některé nabídky obchodníků zahrnují i službu doručení korespondence přímo do rukou cizince. Existuje možnost, že cizinecká policie pozná, že dotyčný ve skutečnosti na nahlášené adrese nebydlí?

Pobytové kontroly pravidelně navštěvují adresy, kde jsou nahlášeni občané třetích zemí, tedy lidé, kteří nepocházejí z EU či z Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska. Pokud má policie podezření, že dotyčný nebydlí na nahlášené adrese, může si ho pozvat na pohovor. Sám jsem byl svědkem podobných setkání a často bylo už po páté otázce zřejmé, že si člověk potvrzení o ubytování koupil. Uvedu příklad otázek, které policie cizincům kladla: „Na které straně bytu máte ráno slunce? Jakým směrem se otevírají dveře na toaletě? Na jaké straně je vypínač světla? Jakou barvu mají vstupní dveře do domu?“

I když je člověk pečlivý a předem si prohlédne ubytování, kde je nahlášený, nemá žádnou jistotu, že bude schopný na tyto otázky správně odpovědět. Další způsob, jak ověřit, zda se dotyčný na adrese pravidelně zdržuje, je promluvit si se sousedy. Policisté jim ukážou fotografii cizince a zeptají se, jestli toho člověka znají. Tato metoda má však háček – mnoho lidí se s policisty nechce bavit a raději řeknou, že dotyčného v životě neviděli. Osobně jsem podobné situace zažil.

V rámci průzkumu nabídek jsem se setkala s širokým rozpětím cen a s různými druhy potvrzení. Některé dražší varianty zahrnovaly uvedení jména na poštovní schránce a možnost doručení korespondence přímo do rukou cizince. Existují tedy různé typy poskytovaných služeb?

Ano, existuje několik kategorií. K „prémiové“ třídě patří potvrzení o ubytování v samostatném bytě či domě, kam může cizinec docházet, kde má vlastní poštovní schránku a kde o jeho pobytu sousedé vědí. V případě potřeby můžou jeho přítomnost potvrdit kontrolám. Druhou kategorií jsou potvrzení z velkých ubytoven, kam takový člověk pravděpodobně nikdy nezamíří – je tam nahlášeno mnoho dalších osob. Jde o potvrzení určená k jednorázovému užití: stačí zaregistrovat adresu a kontrola bude na cestě. Důvodem je, že takové adresy jsou často profláklé – znají je jak na cizinecké policii, tak na živnostenském či finančním úřadu. I já některé dobře znám. Dřív, když jsem se věnoval otázkám pobytu častěji, jsem podle adresy hned poznal, u kterého obchodníka si dotyčný potvrzení koupil.

Přečtěte si

Právník Jeremejev: Když slyším o „ruských oligarších v Česku“, směju se

Třetí a nejhorší možností je padělané potvrzení. Je to poměrně snadné díky českému veřejně dostupnému katastru nemovitostí. Stačí zfalšovat plnou moc majitele bytu a vystavit jeho jménem potvrzení o pobytu (potvrzení o nájemní nebo podnájemní smlouvě totiž nemusí být právně ověřené, stačí tedy z katastru opsat patřičné údaje, pozn. red.). Pak je můžete prodávat jako na běžícím pásu. Stalo se mi, že obyvatelé nějakého domu byli překvapení, když začali dostávat dopisy na jména cizinců, kteří u nich nikdy nebydleli. To znamená jediné – že někdo zfalšoval potvrzení o pobytu a cizinec byl na takové adrese nahlášen, aniž o tom majitelé nemovitosti věděli. Nejhorší je, že člověk, který takové padělané potvrzení zakoupí, nemá šanci dokázat, že to neudělal on. Většina obchodníků totiž rychle zmizí a hlavní podezření ze spáchání trestního činu padne na samotného cizince.

I když úředníci tyto adresy dobře znají a vědí, že nejsou skutečné, stejně je registrují?

Ano, nemohou to odmítnout. Z formálního hlediska je dokument o potvrzení v pořádku. Nicméně jakmile předložíte potvrzení o ubytování na jedné z těchto pověstných adres, okamžitě se stanete cílem pobytové kontroly.

Přečtěte si

Podcast ODPOSLECH: Zlatá brána otevřena

Jinými slovy, veškerá odpovědnost leží na cizinci, který si toto potvrzení koupil, nikoli na obchodníkovi, jenž mu doklad prodal?

Přesně tak. Pokud obchodník potvrzení nezfalšoval, nic nezákonného nespáchal. A za to, že dotyčný na dané adrese ve skutečnosti nebydlí, osoba nenese, která toto potvrzení vystavila, žádnou odpovědnost.

Proč je pro české úřady registrace cizinců na zakoupených adresách problém?

Protože pokud cizinec nemá zaregistrovanou datovou schránku, je domovská adresa jediným způsobem, jak se s ním české úřady dokážou spojit. Můžou taky nastat situace, kdy policie opakovaně nezastihne cizince na nahlášené adrese a zruší mu povolení k pobytu, aniž se o tom dotyčný dozví. Později přijde na ministerstvo, aby si nechal prodloužit vízum, a zjistí, že vízum bylo dávno zrušeno a že v Česku pobývá nelegálně. Bude mu nařízena deportace. V případě současných ukrajinských uprchlíků je to ještě větší problém – nemůžete jen tak někoho deportovat do válkou zmítané země. Dotyčný sice dostane deportaci, ale zůstane stále v zemi. A opět se dostává do situace, kdy nemá řádné ubytování.

Získat potvrzení o pobytu mi připadá poměrně jednoduché. Stačí přinést platnou nájemní smlouvu. Proč je tedy vůbec zájem o falešná potvrzení?

Dřív tuto službu využívali především cizinci, kteří tady sice podnikali a potřebovali dlouhodobé vízum, ale v Česku nebydleli. Jak už jsem říkal, pronájem bytu na celý rok jen kvůli registraci adresy a poště by byl nákladný. Zakoupení potvrzení stojí jen pár tisíc korun. Další skupinou lidí, která měla o taková potvrzení zájem, jsou ti, kdo si dokumenty pro žádost o vízum nevyřizovali sami. Například dělníci z Ukrajiny – ti obvykle dostanou hotový balíček vízových dokumentů včetně pracovní smlouvy a potvrzení o pobytu od pracovní agentury. Avšak tyto dokumenty a žádosti zpravidla předávají úřadům sami, takže pokud vznikne problém s bydlením, odpovědnost za to nese samotný cizinec, nikoli agentura, která za něj všechno vyřizovala.

Motivaci dnešních kupujících rozumím mnohem méně – proč si Ukrajinci, kteří mají bezvízový přístup do Česka, kupují tato potvrzení? Jedna možnost je, že se jedná o sezónní dělníky, kteří často střídají místa práce a pochybné ubytovny. 

Mimo to si taky myslím, že tato potvrzení cizincům často vnucují v rámci širšího balíčku služeb. Zprostředkovatelé a agentury je často klamou – tvrdí, že procedura hlášení bydlení je složitá, že běžná nájemní smlouva nestačí a tak dále. Je to v jejich zájmu, protože na tom vydělávají.

Je možné, že ubytovatel, například nelegální ubytovna, odmítne poskytnout cizinci potvrzení o ubytování, protože dané bydlení nesplňuje požadované standardy, jako například minimální obytnou plochu na osobu?

Ano, někteří ubytovatelé a pronajímatelé bytů nemusí chtít, aby jejich nájemci měli registrované bydliště na dané adrese. Důvody mohou být různé – buď prostor není zkolaudovaný jako byt, nebo v bytě může být nahlášeno příliš mnoho osob.

Co se týče ubytoven v nebytových prostorách, jako jsou například suterény nebo sklepy v domě, zde dochází k porušování hygienických a požárních předpisů. Toto není jen administrativní formalita. Velký počet lidí v malých prostorách bez únikových cest by v případě požáru mohl vést ke zbytečným ztrátám na životech.

Přečtěte si

Bubnov: V devadesátkách pral v Rusku peníze každý

Firmy, které nabízejí potvrzení o ubytování, často prodávají i pracovní smlouvy a vystupují jako pracovní agentury nebo provozují velké ubytovny určené pro zahraniční dělníky. Lze říci, že potvrzení o ubytování na prodej jsou součástí širšího systému?

Ano, to je samozřejmě pravda. Pro výrobní podniky je mnohem výhodnější získat zahraniční pracovníky prostřednictvím zprostředkovatelů nebo mistrů, kteří se o ně, co se týče dokumentů, postarají, řídí je. Tuto roli často plní takzvané zastřené pracovní agentury. Jedná se v podstatě o živnostníky nebo firmy zaměstnávající cizince, které pak dodávají podnikům jako zahraniční pracovní sílu. Pokud dojde k nějaké kontrole, nesou veškerou odpovědnost za pracovníky tyto agentury, nikoli samotné podniky.

Český stát otevřel pracovní trh ukrajinským uprchlíkům zrušením požadavků na pracovní víza a povolení. To ale samo o sobě nestačí. Mnoho cizinců se spíše spoléhá na rady známých, kteří zde již pracují, a při hledání zaměstnání využívá služby zprostředkovatelů. Tento zprostředkovatelský systém má výhody pro všechny strany: pracovníci nemusí platit daně, protože dostávají platby v hotovosti „na ruku“ od zastřených agentur, a místní podniky zase mohou ušetřit na nákladech na zaměstnance, jako jsou nemocenské, benefity a odstupné. Agenturní pracovníci jsou navíc velmi flexibilní pracovní síla, která se může přizpůsobit aktuálním potřebám výroby. Zakoupená potvrzení pak slouží jako další kousek skládačky – umožňují dělníkům bydlet v nelegálních ubytovnách, které nesplňují předpisy, nebo se snadno přesouvat z jedné takové ubytovny do druhé, aniž by pokaždé museli hlásit změnu na policii.

Co je třeba udělat, aby si cizinci přestali kupovat potvrzení?

První, co mě napadá, je zpřísnit už existující pokuty. Důležitá je taky intenzivní osvěta – neustále vysvětlovat, že koupit si potvrzení není řešení. Jedno propagační dvouminutové video na stránkách ministerstva vnitra opravdu nestačí.

Co by podle vás bylo dostačující?

Upřímně nevím. Informace o tom, že koupit si potvrzení není řešením, ale jen dalším problémem, by měla být nějakým způsobem dostupná na každém úřadě, kde se vyskytují cizinci. Měla by být vysvětlená srozumitelným jazykem, kterému budou cizinci rozumět – žádná úředničina.

Na druhou stranu, vezměme si jako příklad prevenci kybernetických podvodů. Téměř u každého bankomatu a v každém internetovém bankovnictví se objevuje varování před podvodnými praktikami. Takže ani osvěta pravděpodobně nezabírá stoprocentně. Je třeba přehodnotit nastavení celého systému.

The post Právník Kašicyn: Prodej dokladů o ubytování cizinců je byznys. Těží z něj zprostředkovatelé, podniky i ubytovny appeared first on investigace.cz.

Potvrzení o ubytování je nezbytnou podmínkou pro získání víza v Česku. Dokument dokládá, že migrant či uprchlík má zajištěné bydlení po celou dobu platnosti povolení, což většinou bývá minimálně rok. Ne každý cizinec si však umí dopředu zařídit řádné bydlení na tak dlouhou dobu. Se splněním této povinnosti pomáhají obchodníci s adresami, kteří žadatelům o pobyt nabízejí potvrzení o ubytování, aniž by ale na daném místě mohl konkrétní člověk skutečně bydlet. Mezi obchodníky jsou provozovatelé ubytoven, pracovní agentury nebo zjevní podvodníci. Zatímco migrantům i uprchlíkům za uvedení neplatné adresy pobytu hrozí pokuta, či dokonce vyhoštění ze země, v případě zprostředkovatelů pochybných služeb je porušení zákona prakticky nemožné dokázat.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

„Sháním potvrzení o bydlení, prosím pouze ověřené zdroje,“ píše uživatelka facebookové skupiny Ukrajinců v Praze. Zatímco využívání virtuálních sídel společností je obecně známou praxí, kterou provozují i české firmy, o nákup potvrzení zajištěného bydlení, kde ve skutečnosti žadatel nebydlí, mají zájem většinou cizinci. 

K získání dlouhodobého českého víza a tedy možnosti žádat o povolení k pobytu je totiž potřeba doložit místo, kde cizinec hodlá v průběhu platnosti víza bydlet. V případě změny adresy by měl nové bydliště nahlásit úřadům do tří pracovních dnů, a to předložením platné nájemní smlouvy nebo potvrzením od ubytovatele. Pokud ale cizinec přichází do země, kde nemá žádné kontakty, je pro něj shánění bydliště přinejmenším problematické. Komplikované je to i pro cizince, kteří bydlí v nezkolaudovaných bytech nebo se v průběhu pobytu stěhují z ubytovny na ubytovnu. Takové bydlení totiž nesplňuje požadavky pro udělení pobytového víza.

V komentářích k uvedenému inzerátu byly i desítky odpovědí s kontakty na osoby, které by mohly potřebné potvrzení poskytnout. Jeden z komentátorů ale napsal: „Být vámi, nepíšu to veřejně, policie ty adresy kontroluje.“ Redakce investigace.cz se rozhodla tento byznys s doklady v Česku prozkoumat – zjišťovali jsme, kolik takové potvrzení o bydlení stojí, kdo je prodává a zda je pravda, že o obchodování s adresami má povědomí i česká policie.

Kdo jsou obchodníci s adresami? 

Oslovili jsme několik obchodníků, kteří doklady o ubytování nabízejí. Své služby inzerují prostřednictvím rusko a ukrajinskojazyčných kanálů a skupin na platformách Telegram, Vkontakte a Facebook. „Potvrzení adresy na jeden rok včetně poštovní schránky vyjde na 4 500 korun,“ sdělil redakci muž jménem Anatolij, jenž inzeruje své služby na Facebooku a Telegramu. V ruštině obchodníci používají výraz „propiska“, který v překladu znamená přihláška nebo potvrzení adresy. Téma bydlení se v komunikaci vůbec neobjevuje. Zmíněná poštovní schránka je důležitá součást služby – v případě, že by cizinecká policie zkusila osobu kontaktovat na nahlášené adrese, Anatolij by jí prý dopis okamžitě doručil. 

Anatolijovo telefonní číslo patří podle Googlu pražské firmě Aluf Group, s. r. o. V některých inzerátech na sociálních sítích je Anatolij uveden jako kontaktní osoba této společnosti. Prodej potvrzení o ubytování je jednou z mnoha služeb, jež Aluf Group nabízí. Firma také poskytuje zdravotní pojištění pro cizince, výpisy z rejstříku trestů z celé řady zemí včetně Česka, zřízení virtuálního sídla firmy, a dokonce i pracovní smlouvy, které cizinci umožňují získat v Česku pracovní vízum.

Přečtěte si

Právník Kašicyn: Prodej dokladů o ubytování cizinců je byznys. Těží z něj zprostředkovatelé, podniky i ubytovny

„Sehnali jste úžasnou práci, ale zaměstnavatel s vámi nechce uzavřít žádnou smlouvu? Aluf Group vyřeší problém za vás. Nabízíme pracovní smlouvy ve sféře pohostinství – naše společnost vlastní hotely a apartmány, takže se rozhodně nemusíte bát zamítnutí víza,“ láká firma zájemce o pracovní víza na svých facebookových stránkách. V současné době má Aluf Group prostřednictvím Úřadu práce k dispozici sedm pracovních pozic, a to administrativní pracovníky, dělníky, pracovníky pro přípravu rychlého občerstvení a uklízeče domácností, hotelů nebo průmyslových objektů.

Firma skutečně provozuje několik hotelů, mezi nimi Abri Hotel na Vinohradech a apartmány v Garden Towers Apartments na Žižkově. Ubytování inzeruje například na platformě booking.com, kde se firma prezentuje jako „realitní společnost specializující se na plánování a správu nemovitostí“. „Jsme velmi potěšeni, že každý rok najdeme stále více partnerů a podobně smýšlejících lidí, pro něž hotelnictví není jen obchod a způsob, jak vydělat peníze, ale je součástí životní filozofie. Každý den se snažíme zlepšovat sebe a své podnikání a děláme malé, malé kroky a zlepšujeme svět kolem nás,“ píše se v prezentaci. Ubytování nabízí i v ruskojazyčném Vkontakte, kde cena za jedno lůžko v čtyř až šestilůžkovém pokoji v pražské ubytovně činí necelých pět tisíc korun za měsíc.

Další společnost, kterou redakce kontaktovala, je ESM INVEST, s. r. o., s kanceláří v Opletalově ulici, kde působí pod značkou Bhservice. V Česku se specializuje na vízové a právní poradenství, realitní služby, jazykové kurzy, asistenci s účetnictvím a prodej pojištění, na svém webu také nabízí například zprostředkování zlatých víz ve Španělsku. „Stejné služby poskytuje řada dalších subjektů, ale většina z nich je pokoutných. Nemají stálé zaměstnance ani stálou kancelář – jsou pouze zprostředkovateli, kteří nenesou odpovědnost za kvalitu poskytovaných služeb. Jsme česká společnost registrovaná v roce 2010, máme stálou kancelář v centru Prahy, stálé zaměstnance a licenci České národní banky. Všechny naše služby jsou zcela legální,“ uvádí společnost na svých webových stránkách. Cena potvrzení o ubytování od této firmy je skoro o polovinu vyšší než v předchozí nabídce – vyjde na sedm tisíc korun. „Poštovní schránka je v ceně,“ doplňuje pracovnice na informační lince firmy.

Je libo premium na jedno použití nebo padělek?

Pražský právník ruského původu Denis Kašicyn se věnuje problematice pobytu cizinců v Česku přes deset let. Rozlišuje několik kategorií těchto potvrzení. „K nejvyšší, prémiové třídě patří potvrzení o ubytování v samostatném bytě, kde máte vlastní poštovní schránku a o vašem pobytu vědí sousedi, kteří to můžou potvrdit policii. Druhou kategorií jsou potvrzení z velkých ubytoven, které pravděpodobně nikdy nenavštívíte – je tam nahlášeno mnoho dalších osob. Jde o potvrzení na jedno použití – stačí zaregistrovat adresu a kontrola pobytu bude na cestě, protože úřady tyto adresy dobře znají,“ vysvětluje Kašicyn.

Nebezpečnou a často nejlevnější variantou jsou padělané dokumenty, například podnájemní smlouvy, jež lze zfalšovat pomocí veřejně dostupných dat z katastru nemovitostí. Uživatel s přezdívkou Miša Garastěj takto nabízí v ruskojazyčném kanálu na Telegramu nejlevnější potvrzení o ubytování za 2 500 korun na rok. V českém obchodním rejstříku však žádný podnikatel nebo živnostník s podobným jménem není k nalezení.

Trh s potvrzeními o ubytování existuje již dlouhou dobu. Před osmi lety napsal Kašicyn článek do ruskojazyčných novin Prague Express, v němž před podvodnými praktikami obchodníků s doklady o pobytu varoval. „Některé adresy se neustále opakovaly, znal jsem je od pohledu a věděl, od koho byly koupeny,“ sděluje. Ačkoli úředníci na ministerstvu vnitra, kde registrace místa pobytu probíhá, mohou často se opakující adresy poznat, jsou povinni je přijmout a zaregistrovat. Teprve poté pošlou kontrolu cizinecké policie na podezřelou adresu.

Přečtěte si

Desítky nelegálních směnáren posílají miliony z Česka do Ruska a zpátky. Klienty nacházejí v Telegramu

„Každý týden dostáváme od Odboru azylové a migrační politiky (OAMP) podněty k prověření. To se děje tehdy, když se odboru něco nezdá nebo pokud se některé adresy opakují,“ vysvětluje mluvčí cizinecké policie Josef Urban. V případě potřeby má policie oprávnění vstoupit do bydliště a provést kontrolu ubytovaných osob. „Seznam lidí, kteří by měli na adrese bydlet, ale nikdy se tam nevyskytují, zašleme zpět OAMPu, který to zohlední v pobytovém řízení,“ shrnuje mluvčí policejní postup. Statistiky, kolik procent prověřených cizinců nebydlí na nahlášených adresách, protože použili koupené potvrzení, nemá policie k dispozici.

Obchodníkům s adresami přitom téměř nic nehrozí. Je totiž velmi náročné prokázat, že napomáhají k neoprávněnému pobytu cizinců. „Prodej potvrzení o zajištění ubytování pro cizince není zločin. To, jestli osoba, která si potvrzení zakoupila, na uvedené adrese plánuje nebo neplánuje bydlet, není odpovědností poskytovatele potvrzení o bydlení. Prokázat, že byli předem s klientem dohodnuti, že na uvedené adrese bydlet nebude, je téměř nemožné,“ konstatuje Denis Kašicyn.

Přečtěte si

Z Telegramu je nový dark web. Česká identita se dá koupit za sto korun a bankovní účet za tři tisíce

Proč to kupují?

Zatímco obchodníci s adresami operují v mezích zákona, cizinci, kteří uvedou nesprávnou adresu nebo předloží padělaný dokument, čelí přinejmenším pokutě a v nejhorším případě vyhoštění ze země. „Před několika lety tvořili hlavní klientelu těchto obchodníků sezonní pracovníci z Ukrajiny, kteří často neměli prostředky na řádné bydlení, a podnikatelé, co sídlí mimo Česko a potřebují virtuální adresu,“ poznamenává Kašicyn na základě svých dřívějších zkušeností.

Podle vedoucí právního oddělení lidskoprávní neziskové organizace Sdružení pro migraci a integraci Kláry Holíkové je největší zájem o nákup potvrzení mezi cizinci, kteří žádají o pobyt poprvé a v době podávání žádosti se nacházejí mimo území Česka. „Na rozdíl od cizinců, kteří si pobyt prodlužují, tedy se nacházejí na území Česka a mají tu vazby a většinou i trvalé bydlení, je pro ty, kteří sem míří poprvé, náročné sehnat bydlení na dálku, a proto si adresy kupují,“ sdělila redakci investigace.cz. Další problém nastává, pokud cizinec nemůže sehnat bydlení, které splňuje požadavky stanovené ministerstvem vnitra. „Zatímco Češi mohou bydlet v nezkolaudovaném bytě či v nebytových prostorech, cizinci tuto možnost nemají, protože nemohou v takovém bytě nahlásit pobyt, a tak jsou nuceni si pořídit potvrzení od dalšího ubytovatele,“ uvádí Holíková.

Jiným požadavkem je stanovená minimální obytná plocha na osobu, kterou přeplněné, ale levné ubytovny, kde uprchlíci a jiní cizinci bydlí, často nesplňují. Právnička podotýká, že nejčastěji jsou cizinci motivováni nutností, a nikoli nedostatkem informací a záměrem podvádět. „Pokud pobytovou náležitost nesplní, přijdou o povolení k pobytu i o možnost vydělávat, což je pro spoustu z nich zásadní,“ zdůrazňuje. Oba právníci se shodují, že nastavení současného vízového systému není ideální a že je potřeba ho změnit. „Koupená potvrzení jsou součástí etablovaného systému černého pracovního trhu, který fungoval v prostředí migrantů dlouho před začátkem války v Ukrajině,“ shrnuje Kašicyn.

Přečtěte si

Bubnov: V devadesátkách pral v Rusku peníze každý

Po ruské invazi do Ukrajiny přišlo do Česka velké množství uprchlíků. Přestože jim byl umožněn otevřený vstup na pracovní trh bez pracovního víza, část z nich se stále snaží řešit potřebné náležitosti pomoci šedých praktik. „Zprostředkovatelé shánějí pro uprchlíky práci i bydlení v nelegálních přeplněných ubytovnách a vyřizují jim veškeré dokumenty potřebné pro legální pobyt v Česku, a to včetně falešného potvrzení o bydlení. Jde o systém, který udržují všechny zúčastněné strany – zprostředkovatel dodá českým podnikům levnou a legální pracovní sílu, kterou vyplácí za odvedenou práci v hotovosti, takže cizinci pak nemusí platit daně, zprostředkovatel si nechává část jejich mzdy a podniky současně nemají starosti s náklady na zaměstnance, jako jsou nemocenské, benefity a odstupné,“ zdůrazňuje právník. 

Redakce oslovila ministerstvo vnitra s dotazem, zda by se nastavení migračního systému nemělo vzhledem k popsaným okolnostem změnit. „Zajištění ubytování je jednou ze základních podmínek pro získání pobytu cizincem na území ČR a nelze na ni rezignovat kvůli riziku bezdomovectví a bydlení nesplňujícímu základní hygienické normy. Pokud by byl dostačující pouze virtuální kontakt, například prostřednictvím datové schránky, tak tuto skutečnost nelze nijak zajistit či ověřit,“ konstatovala mluvčí ministerstva Hana Malá a dodala, že povinnost doložení pobytu platí jak pro cizince, tak pro občany České republiky. „Cizinec by v tomto ohledu neměl být zvýhodňován ve vztahu k občanům ČR, kdy by adresu z jeho strany nebylo nutné dokládat,“ podotýká. 

The post Bydlení naoko za pár tisíc. V Česku kvete obchod s doklady o ubytování. Umožňují cizincům získat vízum appeared first on investigace.cz.

Poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, mnohé lidskoprávní organizace varovaly před rizikem obchodování s lidmi, kteří budou ze země utíkat, což se týká především dětí bez doprovodu. A přesně tak, jak organizace předpokládaly, investigativní novináři z organizace Lost in Europe zjistili, že 1,5 milionu dětí, jež uprchly z Ukrajiny během prvního měsíce války, nebylo řádně zkontrolováno ani zaregistrováno. Pouze čtyři evropské státy evidovaly, kolik dětí bez doprovodu do země vstoupilo. Dalších osm zemí novinářům poskytlo nedostatečná či vůbec žádná data nebo pohyb nezletilých nesledovaly. Česko si v porovnání s ostatními státy EU v tomto směru vede dobře.

Ve středu 24. srpna uplynulo přesně půl roku od okamžiku, kdy ruská vojska zákeřně vtrhla na Ukrajinu. Podle Organizace spojených národů, respektive Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), bylo za posledních šest měsíců z Ukrajiny do sousedních zemí nuceno uprchnout zhruba 10,5 milionu lidí. Invaze v Evropě způsobila největší uprchlickou a humanitární krizi od druhé světové války.

Podle dat UNHCR tvoří ženy a děti 90 % z celkového počtu ukrajinských běženců. Muži jsou v menšině, neboť ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj hned po napadení země Ruskem zakázal všem mužským občanům Ukrajiny ve věku od 18 do 60 let opustit zemi. Zákaz platí nepřetržitě od 24. února, minulý týden byl prodloužen do 21. listopadu. 

Řada organizací přitom již dříve varovala tyto ženy a děti na útěku před rizikem sexuálního vykořisťování, zneužívání a obchodování s lidmi. UNICEF (Dětský fond Organizace spojených národů) už v březnu upozornil na obchodníky s lidmi, kteří by mohli využít chaosu při rozsáhlých přesunech ukrajinského obyvatelstva. V dubnu pak UNHCR varoval uprchlíky před zločineckými sítěmi slibujícími bezplatnou dopravu, ubytování, zaměstnání nebo jiné formy pomoci.

Útěk z Ukrajiny 

Děti a nezletilí Ukrajinu opouštěli různými způsoby, jeden z nich lze přiblížit na případu sedmnáctileté Aliny, jež odešla z rodné země 27. února 2022. „S maminkou jsme měly pochybnosti, zda mi dovolí odjet do Polska bez doprovodu dospělého. Během cesty mi matka zavolala a já předala telefon ženě, která seděla vedle mě v autobuse. Tato paní souhlasila, že mi napíše potvrzení, které mi umožní překročit hranice do Polska spolu s ní.“

Podle ukrajinských zákonů nemohou děti mladší 16 let opustit zemi bez rodičů nebo dospělého doprovodu pověřeného rodiči. Schengenský hraniční kodex ale přechod přes hranice umožňuje bez ohledu na věk. Polští novináři tak zaznamenali i případy, kdy mladiství ve věku 16 až 18 let vstupovali do Polska bez jakéhokoli doprovodu nebo společně s náhodnými dospělými podobně jako zmíněná Alina, a to zejména v prvních týdnech exodu.

Jejich zkušenosti s přechodem hranice popsal novinářce Anastasii Morozové například šestnáctiletý Ihor, jenž opustil Ukrajinu v dubnu: „Přišel za mnou pohraničník, odvedl mě do nějaké místnosti a řekl, že nezletilí nemohou sami cestovat do Polska. Povídá: ‚Počkej chvíli tady, pak tě odvedou na místo pro uprchlíky, kde je jídlo a voda a kde ti dobrovolníci najdou v Polsku dočasného opatrovníka.‘ Doufal jsem, že se tak stane, ale postupně jsem nabýval dojmu, že nikoho nehledají. Proto jsem si sám našel opatrovníka během jediného dne. Jen jsem napsal příspěvek na Facebook a druhý den už jsme byli na cestě do Čenstochové.“ Z Ihorovy výpovědi vyplývá, že po prvním kontaktu si ho na hranicích už dál nikdo nevšímal a mohl tak padnout do rukou komukoli. 

Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky chyběly na vnější schengenské hranici důslednější kontroly a rovněž neexistoval žádný systém nebo monitorování různých skupin a osob přicházejících do příhraničních oblastí sousedících s Ukrajinou. UNICEF proto vyzval vlády zemí sousedících s Ukrajinou, aby na hraničních přechodech zavedly v zájmu ochrany dětí jejich kontroly a registraci a rychle rovněž identifikovaly osamocené děti.

„Všechny děti si zaslouží důsledné sledování, evidování a následnou kontrolu svého stavu až do vyřešení situace a návratu do bezpečí. Nemůžeme chránit děti, které nevidíme. Mezery v identifikaci, registraci a prověřování zranitelnosti dětí z Ukrajiny přicházejících do EU představují vážný problém. Obáváme se, že se tyto děti stanou oběťmi násilí, zneužívání a obchodování s lidmi,“ říká Jagoda Luto z organizace Missing Children Europe a dodává: „Nedostatek údajů o prchajících dětech, zejména těch pohřešovaných, je velmi znepokojivý. Každé pohřešované dítě upozorňuje na mezeru v sociálním systému a systému ochrany dětí.“ Bez přesných a aktuálních dat podle ní není možné navrhnout kvalitní systémy ochrany. 

Nedostatečná registrace

Investigativní novináři z organizace Lost in Europe se proto rozhodli zjistit, kolik zemí výzvu UNICEF naplnilo a věnuje se monitorování zranitelných skupin, jako jsou děti bez doprovodu. Zeptali jsme se několika evropských vlád (za redakci investigace.cz se na projektu Lost in Europe podílel autor tohoto textu), kolik ukrajinských dětí bez doprovodu zaregistrovaly včetně jejich věku a pohlaví. Další otázky se pak týkaly toho, kolik Ukrajinců bylo státními orgány identifikováno jako oběti obchodování s lidmi, vykořisťování či zneužívání.

Celkem jsme o data požádali dvanáct evropských zemích: Belgii, Českou republiku, Francii, Itálii, Chorvatsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Slovensko, Spojené království, Španělsko a Švýcarsko. Z těchto zemí pouze čtyři (Belgie, Česká republika, Francie a Itálie) zaznamenávaly, kolik dětí bez doprovodu na jejich území vstoupilo, včetně údajů o věku a pohlaví. Další tři země (Chorvatsko, Slovensko a Nizozemsko) registrovaly počet dětí bez doprovodu, ale neznaly jejich věk ani pohlaví.

Pět zemí nezaregistrovalo žádné přicházející děti bez doprovodu nebo v odpovědi sdělily, že se jedná o důvěrné informace. Španělsko argumentovalo tím, že poskytnutí odpovědi by „poškodilo bilaterální vztahy“, zatímco Slovensko se odvolalo právě na důvěrné informace. Polské ministerstvo pro rodinu nám oznámilo existenci online registru nezletilých bez doprovodu z Ukrajiny, zavedeného 22. března. O dva dny později vyzval tamní dětský ombudsman „všechny organizace a jednotlivce, kteří do země přivezli nebo stále přivážejí skupiny ukrajinských dětí“, aby je do citovaného registru dobrovolně a urychleně nahlásili. Do zveřejnění tohoto článku nám polské úřady ale výsledky svého úsilí o ochranu nezletilých Ukrajinců stále nesdělily. 

Sedm z dvanácti oslovených zemí (Francie, Německo, Itálie, Polsko, Španělsko, Švýcarsko, Spojené království) nám také nebylo schopno poskytnout žádné údaje o tom, kolik ukrajinských státních příslušníků bylo během prvního měsíce války identifikováno jako oběti obchodování s lidmi, vykořisťování či zneužívání. Tři země (Belgie, Chorvatsko a Česká republika) neregistrovaly během prvního měsíce invaze žádnou oběť. Slovensko vyšetřilo třicet případů možných obětí obchodování s lidmi, výsledek byl negativní. Nizozemsko vyšetřovalo dva případy sexuálního vykořisťování.

Česko příkladem

Jak se s dětskými uprchlíky z Ukrajiny vypořádalo Česko, vysvětluje mluvčí cizinecké policie Renata Grecmanová: „Pakliže [děti bez doprovodu] přicestují na území České republiky, prvním kontaktem je KACPU (Krajské asistenční centrum pro uprchlíky z Ukrajiny). V případě, že se jedná o nezletilé dítě bez doprovodu, je kontaktován OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí),“ upřesňuje opatření v České republice mluvčí cizinecké policie Renata Grecmanová.

Její slova lze doplnit popisem běžné praxe, jak ji investigaci.cz sdělila mluvčí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Alena Lednová: „OSPOD následně dle potřeb a možností dítěte rozhoduje o jeho dalším umístění. […] Primárním zařízením k umístění nezletilého cizince bez doprovodu je Zařízení pro děti-cizince. Česká republika má velmi dobře propracovaný – a v Evropě ojedinělý – způsob péče o tuto skupinu migrantů. Vzhledem k tomu, že je tato péče poskytována v síti zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, lze velmi rychle, zpravidla do 24 hodin po zadržení nezletilého bez doprovodu, poskytnout dětskému migrantovi odpovídající péči, která je zpočátku cílená zejména na zmírnění traumat a stresujících zážitků a na osobní stabilizaci klienta. Následně se rozjíždí proces komplexní péče o klienta, který plně respektuje nejlepší zájem dítěte. Cílem péče o tuto skupinu migrantů je včasná integrace do českého vzdělávacího systému a české společnosti.“ 

„Všechny tyto děti jsou monitorovány OSPODem, nevíme tedy o žádném, které by bylo bezprizorní či se stalo obětí nějakého zneužívání,“ dodává k možnému ohrožení ukrajinských dětí v Česku vedoucí oddělení mediální komunikace Ministerstva práce a sociálních věcí Jakub Augusta.

Autorky textu: Adriana Homolová, Monica Lam, Emma van den Hof
Autor české verze textu: Lukáš Nechvátal
Autor úvodní fotografie: Lukáš Nechvátal

The post Jak chránit ukrajinské děti, které před válkou uprchly do EU, když o nich nic nevíme? appeared first on investigace.cz.