Novinář Abdelhak El Idrissi pro francouzský deník Le Monde pokrývá vyšetřování Andreje Babiše ve Francii. S Abdelhakem jsme spolupracovali na kauze Pandora Papers, která odkryla, jak si Andrej Babiš přes půjčku, kterou poskytl sám sobě, nakoupil nemovitosti ve Francii na Azurovém pobřeží. Sešli jsme se začátkem prosince v pařížském parku nedaleko univerzity, kde Abdelhak přednáší, a mluvili jsme o tom, zda se blíží rozuzlení a jak případ dopadne.

Tento rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Jaký je plný název úřadu, který vyšetřuje případ staronového českého premiéra Andreje Babiše?

Je to Národní finanční prokuratura (v originále Parquet National Financier, pozn. red.), která byla ve Francii vytvořena v roce 2014 po velkém místním skandálu. Zjistilo se tehdy, že ministr financí, zodpovědný za rozpočet a tedy i za boj proti daňovým podvodům, sám na daních podváděl. To vyvolalo obrovský skandál a v reakci na to se kontrolní finanční systém ve Francii výrazně změnil. Mimo jiné vznikla tato Národní finanční prokuratura a také nová vyšetřovací jednotka odpovědná za boj proti korupci a finanční kriminalitě. V rámci tohoto úřadu existuje Ústřední úřad pro korupci a finanční kriminalitu, který má na starosti právě případ Babiš a Château Bigaud.

Má tato jednotka zkušenosti s podobně prominentními případy?

V rámci tohoto úřadu fungují dvě velké jednotky. Jedna má na starosti korupci, druhá daňovou kriminalitu, ta se specificky zabývá bojem proti daňovým podvodům. Obě jednotky se zabývají nejdůležitějšími a nejsložitějšími případy daňových podvodů jak jednotlivců, tak společností a velkých firem, jako jsou americké společnosti McDonald’s nebo Google, které jsou ve Francii vyšetřovány kvůli daňovým únikům a daňovým podvodům. Je to tedy jakási elitní jednotka, která se věnuje nejsložitějším a nejcitlivějším případům.

A právě tato jednotka má na starosti i případ Andreje Babiše? 

Ano. Prokuratura, Parquet National Financier, se rozhodla zahájit vyšetřování na základě novinářského projektu Pandora Papers, na kterém jsme ostatně pracovali spolu. Poté, co jsme kauzu vydali, jsem se dozvěděl, že se rozhodli zahájit vyšetřování. Ve Francii není zase tak výjimečné, že se vyšetřování inspiruje prací novinářů.

Přečtěte si

Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš

Dotáhli do konce už nějaké velké případy, které by byly podobné? Byli už například nějací politici z EU díky práci této jednotky obviněni a odsouzeni? 

Z hlavy ti moc příkladů nedám. Kromě Andreje Babiše tu ale jeden velký případ je, a to bývalý ministr, bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu a bývalý kandidát na prezidenta Dominique Strauss-Kahn. Jeho jméno jsme totiž našli v podobném projektu, a to v Panama Papers a později i v Pandora Papers. V jeho případě šlo také o podezření z praní špinavých peněz a z daňového podvodu v souvislosti se společností, kterou založil v Maroku.

Andrej Babiš tedy není jediný, kdo byl po zveřejnění Pandora Papers vyšetřován.

Takže úřad už má bohaté zkušenosti s vyšetřováním prominentních nebo citlivých případů, jako je tento…

Ano, pro nás asi nejcitlivějším případem byl bývalý francouzský ministr odpovědný za boj proti daňovým podvodům, který byl také z daňového podvodu podezřelý. Byl vyšetřován touto jednotkou. Není to pro ně nic výjimečného, že vyšetřují osoby s politickým vlivem kvůli daňovým podvodům.

Přečtěte si

Pandora Papers: Francouzská policie uzavírá vyšetřování Andreje Babiše

Od zahájení vyšetřování uplynuly asi dva roky. Mohl bys shrnout, co se během této doby stalo? 

Pro pozorovatele z venku může být překvapivé, že trestní vyšetřování trvá už dva roky a nic se nestalo. Jenže my máme ve Francii podstatný problém s nedostatkem vyšetřovatelů, tím pádem mají na starosti mnoho případů.

Dva roky tedy z této perspektivy nejsou pro vyšetřování finančních trestných činů tak dlouhá doba. Samozřejmě nemám radost z toho, že to trvá tak dlouho. Vyšetřování navíc komplikuje i fakt, že je potřeba mnoho informací získávat ze zahraničí a to pak trvá ještě déle.

Na začátku vyšetřování se ke mně dostala informace, že na základě našeho článku „byly provedeny kontroly“. To znamená, že vyšetřovatelé se začali zabývat tím, že museli stanovit, jestli podle francouzských zákonů opravdu došlo k daňovému podvodu.

Nebudu tu teď zacházet do detailů celé kauzy zámečku Bigaud. Všichni víme, že Andrej Babiš použil složité offshorové struktury, aby půjčil peníze sám sobě. Nejde o evidentní daňový podvod a úřady budou muset jasně vyargumentovat, proč to za podvod považují.

A kontext je také složitý, protože Babišovo politické pozadí francouzským prokurátorům situaci neusnadňuje.

Přečtěte si

Babiš se zbavuje zámečku, kvůli kterému je ve Francii vyšetřován

Ty jsi teď nakousl teorii, že Andrej Babiš vytvořil tento offshorový systém, aby se vyhnul placení takzvané solidární daně. Co je to solidární daň? Mohl bys to vysvětlit?

Když to řeknu zjednodušeně, solidární daň je staré jméno pro něco, co se dnes jmenuje daň z majetku. Je to taková daň pro bohaté lidi. Původní koncept byl ten, že když je někdo velmi bohatý, řekněme má více než jeden milion eur, musí zaplatit tuto daň. Emmanuel Macron tuto daň změnil. Teď to funguje tak, že bohatí lidé sice pořád musí zaplatit tuto „solidární daň“, ale pouze z jejich nemovitostí. Nezohledňuje se tedy vše, co jako boháč máš, ale pouze nemovitosti. Princip je jednoduchý. Máš nemovitosti v hodnotě více než řekněme pět milionů eur, a tak musíš zaplatit tuto daň.

A samozřejmě vím, že někteří lidé se snažili placení této daně vyhnout. Tvrdili, že sice mají vilu v hodnotě dvou milionů eur, ale protože si tyto peníze půjčili – například od banky –, je zůstatek nulový. A tím pádem žádnou daň platit nemusí.

Jenže, a teď je potřeba to vnímat zejména ve vztahu k případu Andreje Babiše, co když to není banka, kdo vám peníze půjčil? Co když jste peníze půjčil sám sobě? Tohle je pak šedá zóna a někteří daňoví právníci mohou namítat, že se stále jedná o půjčku. Není třeba daň platit.

Prokuratura to tak ale podle všeho nevnímá. Půjčku si vzala tatáž osoba, takže jde o zneužití zákona.

Myslíš, že právě tohle řeší vyšetřovatelé v případě Andreje Babiše, který půjčil skoro 400 000 000 korun sobě samému?

Myslím, že ano. Ale abych byl fér, Babiš není jediný, kdo je terčem vyšetřování za to, že takto obešel zákon.

A ví se, kdo právně zastupuje Andreje Babiše, jestli vůbec někdo? 

Andrej Babiš zatím nebyl předvolán k výslechu, takže pokud už ve Francii má právníka, tak tato informace není veřejná.

Autorka rozhovoru: Pavla Holcová

The post Francouzský novinář El Idrissi: Babiš na nákup „zámečku“ půjčil miliony sám sobě. Prokuratura určí, jestli to bylo legální appeared first on investigace.cz.

Podle informací Seznam Zprávy uzavírá francouzská policie vyšetřování nákupu nemovitostí Andreje Babiše ve Francii a do konce roku 2025 oznámí verdikt (později agentury upřesnily, že verdikt bude vynesen až začátkem roku 2026). Informaci o francouzských nemovitostech Andreje Babiše a jejich nákupu přes síť offshorových firem přinesla investigace.cz v říjnu 2021. Dokumenty dokládající vlastnictví offshorových firem a půjčky mezi firmami byly součástí uniklých dokumentů Pandora Papers jejichž zkoumání se investigace.cz účastnila jako jediná česká redakce. 

Přečtěte si

Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš

Kořeny offshorové kauzy bývalého českého premiéra spadají do roku 2009, kdy francouzská právní kancelář DB Artwel Advocats požádala své kolegy z Panamy (právní kancelář Alcogal) o speciální službu pro českého klienta. Byl jím Andrej Babiš, který v té době ještě nepůsobil v politice a chtěl anonymně založit firmy v diskrétních daňových rájích.

Strukturu offshorových firem na Britských Panenských ostrovech, v americkém Washingtonu a v Monaku použil nejdříve k tomu, že sám sobě půjčil skoro 400 milionů korun. Peníze v roce 2010 posléze investoval do nákupu šestnácti luxusních nemovitostí na francouzské Riviéře, včetně zámečku Château Bigaud. Firma, které tyto nemovitosti patřily (monacká SCP Bigaud), pak v roce 2018, kdy už byl Babiš českým premiérem, zakotvila ve společnosti SynBiol z Babišova svěřenského fondu jako jeho akvizice. Není jasné, jakou částku firma SynBiol za akvizici zaplatila.

Přečtěte si

Babiš se zbavuje zámečku, kvůli kterému je ve Francii vyšetřován

Francouzský deník Le Monde v srpnu 2022 zveřejnil informaci, že francouzská prokuratura zahájila trestní stíhání v souvislosti se zjištěními, které vyplývají z dokumentů Pandora Papers.

Během prezidentské volby v lednu 2023 Andrej Babiš informace o vyšetřování odmítal a reagoval tvrzením, že „pokud má někdo být vyšetřován, tak ho někdo musí kontaktovat“.

Francouzský prominentní právník William Bourdon v rozhovoru s investigace.cz řekl: „To je naprosto absurdní! Ve Francii můžete být vyšetřováni i bez toho, že by vás kdokoli kontaktoval. Pro prokuraturu neexistuje absolutně žádná povinnost dávat podezřelému vědět, že je vyšetřovaný. To je úplně iracionální stížnost.“

Přečtěte si

Francouzský právník Bourdon: „Babišovo tvrzení, že Francie musí vyšetřované kontaktovat, je absurdní.“

Pro francouzské úřady je problematický fakt, že Babiš byl majitelem jak firmy, která peníze poskytla, tak firmy, která pak nemovitosti nakoupila. Původ peněz je přitom neznámý. Navíc díky tomu, že nákup nemovitostí zaplatil z “půjčených” peněz, se Babiš vyhnul placení francouzské „daně z bohatství“.

V Česku, kde měl Babiš po vstupu do politiky přiznat vlastnictví offshorových firem, se vyšetřování zastavilo.

Na projektu Pandora Papers pracovalo více než 600 novinářů z celého světa, včetně investigace.cz, a zpracovali data o velikosti téměř tří terabajtů. Jejich práci koordinovalo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ).

Přečtěte si

Pandora Papers: O projektu

Kromě offshorových firem Andreje Babiše zkoumala a popsala investigace.cz i další sítě offshorových firem vlastněné prominentními Čechy. Jednalo se například o firmy Ivany Tykač, Radovana Vítka, Petra Bendy, Iva Rittiga nebo Františka Koníčka.

The post Pandora Papers: Francouzská policie uzavírá vyšetřování Andreje Babiše appeared first on investigace.cz.

V roce 2009 si Andrej Babiš pořídil nemovitosti na francouzském Azurovém pobřeží. Zámeček Bigaud s pěti ložnicemi, čtrnácti koupelnami, domácím kinem, třemi krby a saunou koupil za téměř 400 milionů korun, a to přes několik anonymních offshorových společností. Původ peněz na nákup nikdy přesvědčivě nevysvětlil, stejně tak nedokázal odpovědět, proč tento majetek nikdy neuvedl v majetkovém přiznání, jež byl povinen po svém vstupu do politiky každoročně vyplňovat a v němž jinak poskytuje detailní pohled do svých majetkových poměrů. O kauze jeho majetku ve Francii informovala investigace.cz v roce 2021. Tehdejší premiér následně prohrál parlamentní volby. V roce 2022 Babiše kvůli této transakci začala vyšetřovat francouzská prokuratura. Dnes se Andrej Babiš Château Bigaud zbavuje.

Podle inzerátu, který diskrétně neuvádí adresu, jde o luxusní nemovitost na pozemku o rozloze přibližně 5,5 hektarů. „Nemovitost nabízí výjimečné prostředí, kvalitní služby a ušlechtilé a elegantní materiály. Z bazénu si můžete v naprostém klidu vychutnat úchvatný a nádherný výhled na moře […] Sídlo má velmi krásný vchod, příjezdovou cestu a fontány. Nemovitost o rozloze 700 m² nabízí trojitou recepci s krbem, 5 apartmánů s koupelnami, kuchyní a spíží, hernu, domácí kino, saunu… […] Toto panství se také skládá z mnoha vedlejších budov včetně bytu správce, na přibližně 5,5 hektarech půdy nalezneme stáje, jízdárnu s výběhem, tenisový kurt i vyhřívaný bazén s úchvatným výhledem na moře,“ sděluje inzerát realitní kanceláře zaměřené na luxusní nemovitosti Sotheby’s.

V roce 2018 se v těchto místech fotila s kamarádkami a s nafukovacími plameňáky Monika Babišová. Na dovolenou do zámečku Bigaud na Azurovém pobřeží jezdila každé léto, jak dokládají i další fotografie z jejího Instagramu, kde používá hashtag Cannes a příslušný letopočet. Fotil se zde i Andrej Babiš – například v červenci roku 2015, kdy vykonával funkci ministra financí, tu byl vyfocen rozvalený v člunu s popiskem „25. 7. obhajuju rozpočet v Lánech, tak trénuju“. Dnes je dům k prodeji za necelých 568 milionů korun.

Video – Šéfredaktorka investigace.cz Pavla Holcová vysvětluje, jak jsme ověřili, že nemovitost, která se prodává, je skutečně zámeček Château Bigaud Andreje Babiše:

Andrej Babiš si nechal za účelem nákupu realit vytvořit panamskou právní kanceláří Alcogal sérii offshorových firem. První byla registrována na Britských Panenských ostrovech v Karibiku, další v USA a v Monaku. Smlouva přibližně na 400 milionů korun ve formě půjčky na nemovitost, kterou si poskytl sám Andrej Babiš a využíval ji opět jen Andrej Babiš a jeho rodina, vyvolala řadu podezření. Půjčka je ve smlouvě definována tak, že je splatná společně s úrokem, a to 17. září 2019. Jenže obě firmy – jak věřitel, tak dlužník – před splatností půjčky zanikly bez jakéhokoli nástupce (Blakey Finance v roce 2015 a Boyne Holding v roce 2018). Není tedy jasné, jestli půjčku v hodnotě téměř 400 milionů korun vůbec někdy někdo splácel a zda ji někdy někdo vymáhal.

Svou karibskou firmu Blakey Finance, jež existovala do roku 2015, washingtonskou Boyne Holding, zrušenou až v roce 2018, ale ani 0,1 procenta monacké společnosti SCP Bigaud, která je majitelem zmíněné nemovitosti ve Francii, Babiš neuvedl v žádném majetkovém přiznání, jež byl povinen každoročně vyplňovat po vstupu do politiky a v němž jinak poskytuje detailní pohled do svých majetkových poměrů od luxusních hodinek až po životní pojištění nebo plat z Agrofertu.

Francouzský úřad pro boj s korupcí a finančními a daňovými podvody (Office central de lutte contre la corruption et les infractions financières et fiscales) českého poslance předběžně vyšetřuje od února 2022. Prokuratura vidí jako problematický fakt, že Babiš je majitelem jak firmy, která peníze poskytla, tak firmy, jež poté nemovitosti nakoupila. Původ peněz je přitom neznámý. Navíc se Babiš tím, že se jedná o půjčené peníze, vyhnul placení francouzské „daně z bohatství“.

Andrej Babiš na dotazy autorů textu nereagoval.

Přečtěte si

Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš

The post Babiš se zbavuje zámečku, kvůli kterému je ve Francii vyšetřován appeared first on investigace.cz.

Královna realit Ivana Tykač a současná manželka jednoho z nejbohatších Čechů Pavla Tykače, vytvořila komplikované finanční schéma. Podle dokumentů Pandora Papers měly z jejích offshorů protéct směrem k jejím českým firmám mezi lety 2006 a 2018 stovky milionů korun. Není ale zřejmé, jestli šlo o reálné převody peněz, nebo tyto transakce proběhly jen na papíře. A pokud se napříč účty přelévaly reálné peníze, není jasné, odkud pocházely. K čemu schéma sloužilo? Kam až sahalo? A jak se hledá příběh ve změti dokumentů?

Rozhovor se Zuzanou Šotovou, která schéma popsala. Dostupný na všech podcastových platformách.

The post Pandora Papers: Kyperské schéma Ivany Tykač – rozhovor appeared first on investigace.cz.

Královna realit Ivana Tykač, současná manželka jednoho z nejbohatších Čechů Pavla Tykače, vytvořila komplikované finanční schéma. Podle dokumentů Pandora Papers měly z jejích offshorů protéct směrem k jejím českým firmám v letech 2006 až 2018 stovky milionů korun. Není však zřejmé, zda šlo o reálné převody peněz, nebo tyto transakce proběhly jen na papíře. A pokud se napříč účty přelévaly reálné peníze, není jasné, odkud pocházely. 

„Aquarius, 5+kk, 173 metrů čtverečních“ – tak zní titulek inzerátu nabízejícího zrekonstruovaný luxusní byt v centru Prahy za cenu od 80 tisíc měsíčně. K dispozici jsou čtyři ložnice, tři koupelny a k tomu možnost pravidelného úklidu nebo osobního asistenta či hlídání dětí. Jedná se o jednu z nabídek realitní společnosti Empirent. Vlastnictví tohoto bytu končí u offshorové firmy sídlící na Kypru. Konečným majitelem je Ivana Tykač. 

Kromě manželství s jedním z nejbohatších lidí Česka je Ivana Tykač známá jako realitní královna a zastánkyně žen, které se ocitly v tíživé životní situaci. Její nadace Women for Women pomáhá matkám samoživitelkám, jež si například nemohou dovolit platit svým dětem školní obědy nebo nemají na kauci při pronájmu bytu. V rozhovorech z různých časopisů vysvětluje motivaci tuto organizaci založit svou podobnou životní zkušeností. „Měla jsem tři děti. Rozváděla jsem se, když mi bylo třicet. Tehdy jsem podnikala se svým bývalým manželem, a vzhledem k tomu, že jsem odcházela já, tak jsem o to podnikání přišla. Musela jsem se proto postavit sama na vlastní nohy,“ prohlásila například v Blesku.

Tři roky po rozvodu založila na Kypru svěřenský fond The Ivana Trust a začala budovat síť offshorových firem. Podle dokumentů, která má investigace.cz k dispozici, uzavíraly tyto firmy mezi sebou, dalšími offshory a svou konečnou majitelkou – tedy Ivanou Tykač – od roku 2006 různé druhy smluv o poskytnutí finančních prostředků. Pokud transakce, jež tyto smlouvy ošetřují, skutečně proběhly, protekly mezi offshory, českými firmami a Ivanou Tykač více než dvě miliardy korun.

Součástí tohoto schématu jsou i tři české firmy, které vlastní několik nemovitostí. Obchodní rejstřík uvádí jako jejich majitele anonymní kyperské společnosti, evidence skutečných vlastníků ovšem odhaluje, že majitelkou je Ivana Tykač – tedy kromě jediné společnosti provozující hotel na Malé Straně. 

Důvod, proč své zapojení u ostatních firem uvedla, kdežto u této jedné nikoli, Tykač redakci investigace.cz neobjasnila. Stejně tak neodpověděla ani na další otázky.  

Původ neznámý

Podle dokumentů Pandora Papers vytvořila Ivana Tykač komplikované finanční schéma zahrnující trusty, offshorové firmy a ničím negarantované půjčky v hodnotě stovek milionů korun, kde na obou koncích řetězce stojí ona sama.

Schématu se celkem týká 564 dokumentů, ovšem ne u všech společností, jež v něm figurují, se podařilo dohledat, zda Ivaně Tykač patří – například proto, že byly zrušeny. Konkrétně se v dokumentech uvádí, že tři kyperské offshory (Nortelgate Consultancy Limited, Varinna Holdings Limited a Goweril Trading Limited) a několik českých firem (Rudbecia, Elleseina, Bocha) se společným vlastníkem – Ivanou Tykač – mezi sebou uzavřely v letech 2006 až 2018 celou řadu smluv.

Podle těchto písemností sjednaly zmíněné společnosti mezi sebou a svou majitelkou smlouvy o půjčkách v celkové hodnotě 362 500 000 korun. Kromě toho mezi nimi existovala úvěrová linka (line of credit) se stropem 940 100 000 korun. (Úvěrová linka je druh půjčky, kdy jedna strana poskytne po nějakou dobu straně druhé možnost čerpání financí do určité hodnoty. Vyčerpané finance pak druhá strana samozřejmě musí splatit.) Na základě dokumentů, které máme k dispozici, bylo z úvěrové linky vyčerpáno minimálně 71 440 000 korun. Dohromady takto proteklo přes účty spřátelených firem nejméně 433 milionů korun.

Už smlouvy o půjčkách vyvolávají řadu pochybností. Jsou na nich sice náležitosti jako data splatnosti nebo výše úroku, avšak data splatnosti se kvůli dodatkům ke smlouvám často posouvala i několikrát za sebou. Splatnost půjček nebo možnost čerpání financí byla u většiny smluv nastavena na 10 let, díky dodatkům je ale například splatnost u smlouvy o úvěrové lince mezi Ivanou Tykač a Goweril Trading Limited, uzavřené v listopadu 2015, posunutá na rok 2028. Firmy za splácení půjček také ničím neručily. Na smlouvách navíc často chyběly jakékoliv bankovní údaje, není tedy jasné, kam mají dlužníci splátky posílat nebo zda se jednalo o bezhotovostní transakce. 

Dokumenty Pandora Papers obsahují jen dvě zmínky o splácení půjček, a to z května 2016, kdy Goweril Trading Limited instruoval svou banku, aby Ivaně Tykač poslala 25 a o šestnáct dní později 36 milionů korun jakožto splacení půjčky. Z celkového objemu půjčených financí, který mohl dosáhnout výše až 1,3 miliardy, jde tedy o zanedbatelnou částku.

Kromě půjček a úvěrové linky probíhaly mezi firmami i další transakce za 120 952 000 korun. Šlo o smlouvy na pronájem nemovitostí, zprostředkování služeb, školení, převody podílů ve firmách, postoupení pohledávek. Například školením v realitním byznysu, které kyperská Goweril poskytla dceři Ivany Tykač Olze Grillové, si firma přišla v květnu 2010 na 1,8 milionu korun. 

V několika případech pak firmy zapojené ve finančním schématu podle dokumentů podepsaly „tripartitní dohody“, přesněji řečeno se v podstatě shodly na tom, že si navzájem dluží peníze, a proto se veškeré dluhy jednoduše mažou. Celé komplikované schéma půjček a převodů pohledávek se tak z hlediska prosté logiky zdá naprosto zbytečné. 

Z písemností Pandora Papers také není jasné, jakého původu byly ony stovky milionů, které si firmy mezi sebou posílaly. Dokumenty obsahují jenom smlouvy o platbách směrem k českým firmám, mezi offshory a Ivanou Tykač nebo mezi offshory navzájem. Kdo ovšem poskytl finance offshorovým společnostem, není zřejmé. 

Tak jako není jasné, zda šlo o reálné převody mezi firemními bankovními účty, či transakce probíhaly jen na oko. Uniklé dokumenty totiž neobsahují informace o bankovních převodech.

„Pokud by se jednalo o reálné převody, s velkou mírou pravděpodobnosti by uniklé dokumenty obsahovaly detailnější informace k transakcím. Podobná schémata za sebou vždy nechávají celou řadu otazníků,“ vysvětluje bývalý policejní vyšetřovatel a expert na problematiku praní peněz Kamil Kouba, jemuž investigace.cz ukázala anonymizované schéma. „Obecně se podobně složitá schémata závazků a pohledávek využívají, aby maskovala nelegální zdroj peněz, za které byly nemovitosti ve skutečnosti nakoupeny, mohou maskovat korupci spojenou s nabytím nemovitostí ve vlastnictví města, mohou se vyhýbat placení daní a v neposlední řadě mohou vytvářet nekonečné množství závazků, které budou po zbytek života splácet. Sami sobě. Takové perpetum mobile na praní peněz.“ Kouba dodává, že odpověď na otázku, jaký je skutečný účel schématu, znají momentálně jen ti, kteří ho sestrojili. 

Transakce začínají v roce 2006 a končí rokem 2018, nejvíce smluv se ovšem týká let 2013 a 2014. Splatnost některých půjček zatím stále běží. Podle dokumentů putovalo nejvíce peněz na účty českých společností Rudbecia a.s. a Elleseina a.s. a mezi offshorovými firmami a Ivanou Tykač. Méně často dokumenty zmiňují společnost Bocha a.s.

The Ivana Trust

První kyperský offshore z popsaného schématu, společnost Nortelgate Consultancy Limited, vznikl v roce 2000. Zakládací písemnosti sice Pandora Papers neobsahují, najdeme v nich ale dokument o kontrole, kterou prováděla najatá kyperská firma, jež Nortelgate spravovala. Právě z této listiny vyplývá vlastnictví společnosti Nortelgate Ivanou Tykač. Děje se tak nepřímo, přes svěřenský fond The Ivana Trust, který rovněž sídlí na Kypru. Ivana Tykač a její rodina navíc tím, že jsou beneficienty trustu, zakrývají další firmy. Ani The Ivana Trust totiž nevlastní společnost Nortelgate přímo, ale přes nastrčené podílníky a profesionální správcovské firmy. Kyperský rejstřík firem bohužel neuvádí konečné vlastníky, ale jen podílníky. Nortelgate původně oddělovaly od The Ivana Trust dvě podílnické firmy, v roce 2016 přibyla ještě třetí.

V dokumentech Pandora Papers lze dohledat, že správci a zakladatelky The Ivana Trust byly Ivana Tykač a její dcera Ivana Hronová. Beneficienty pak Ivana Tykač a její děti, stejně jako společné děti s jejím současným mužem Pavlem Tykačem.

Svěřenský fond The Ivana Trust založila Ivana Tykač v roce 2000 dlouho předtím, než se provdala za Pavla Tykače. Tehdy se podle informací z českého obchodního rejstříku jmenovala Ivana Hronová. 

Jak už bylo řečeno, tento svěřenský fond vlastní kyperskou společnost Nortelgate Consultancy Limited. Podle dokumentů, které máme k dispozici, jsou jeho součástí další dva kyperské offshory, Varinna Holdings Limited a Goweril Trading Limited, jež Ivana Tykač založila v roce 2006 pod svým dívčím jménem Nováková. Svěřenský fond The Ivana Trust tedy drží firmy a jejich majetky – beneficienti fondu mohou ze své pozice profitovat, například pokud firmy generují nějaký zisk, nemohou ale s majetky manipulovat, což znamená, že je třeba nemohou prodat. 

Na pozici ředitelů všech tří kyperských firem (Nortelgate, Varinna a Goweril) se kromě profesionálních ředitelů v průběhu let vystřídaly Ivana Tykač a její dcera Olga Grillová. Syn Josef Hron v rodinném byznysu rovněž oficiálně figuruje – momentálně je majitelem české realitní společnosti Empirent.

Labyrint jmen a dětí

Podle obchodního rejstříku vystřídala Ivana Tykač za svůj podnikatelský život celkem šest příjmení: za svobodna se jmenovala Nováková, pak Červenková (1993–1995), poté Hronová (1995–2003), v letech 2003 až 2007 se vrátila k rodnému Nováková, které v dalších dvou letech vystřídala Grillová (2007–2009). Příjmení Tykačová má od roku 2011, v roce 2013 začala užívat nepřechýlený tvar Tykač – vysvětlila to tím, že často pobývá s manželem ve Švýcarsku, kde je to praktické.

Po sňatku s Tykačem také začala vystupovat v médiích, mluvila hlavně o obecně prospěšné společnosti Women for Women, kterou s manželem založila v roce 2012 a kde zastává funkci ředitelky. Podle „slov zakladatelů“, jež si lze přečíst na stránkách této společnosti, přivádějí „komplikované rozvody plné zášti, útoků a smutku“ partnery „někdy až na hranici života a smrti“, a „utrpení dětí je tak mnohem hlubší“. Women for Women má proto rodinám „pomoci přejít po vrtkavém a nejistém mostě z komplikované minulosti do lepší budoucnosti“. 

The post Pandora Papers: Kyperské schéma Ivany Tykač appeared first on investigace.cz.

„Věnuji tomu čas a energii, protože to chci zastavit,“ říká pražský advokát Slavomír Hrinko. Z velké části bez nároku na odměnu zastupoval několik lidí, kteří spadli do pasti kladenských právníků Račokových. S nimi spojené firmy půjčovaly na smlouvy, které obsahovaly drastické pokuty. Když dlužníci nezaplatili, jejich dům nebo byt šel do dražby. „Okrádat slabé lidi, důchodce, lidi v nouzi je strašně nefér. Tím spíš, že to dělají právníci,“ dodává Hrinko na adresu pochybných finančníků, jejichž podnikání jsme popsali v článku Pandora Papers: Jak seychelské ostrovy pomohly lichvářům z Kladna.

Ke kladenským právníkům Račokovým a jejich predátorskému byznysu investigaci.cz dovedly uniklé dokumenty Pandora Papers. Ty zmiňují tři firmy ze Seychel spojené se jménem Račok. Jak jste se k rodině Račokových dostal vy?

Přečtěte si

Pandora Papers: Jak seychelské ostrovy pomohly lichvářům z Kladna

Přes klienta Jiřího Formana, který je také novinář. Udělal o nich reportáž na Tíseň.tv (magazín přinášející zpravodajství z oblasti bezpečnostních sborů, pozn. red.). Zažalovali ho za pomluvu, protože uvedl, že rodina Račokových nedělá všechno v souladu se zákonem. Na dvou případech jsme prokázali, že pan Forman měl pravdu.

A jak jste se potkal s novinářem Formanem?

Přes našeho společného kamaráda. Vlastně to začalo ještě jinak. Kolega, u kterého jsem dělal koncipienta, zastupoval jednu paní z Hostouně u Kladna, která se stala obětí byznysu Račokových. Vybavuji si, že ten kolega advokát mi tehdy řekl: „Podívej se, co dělají, to snad není možné. A představ si, že jeden z nich, Michal Račok, byl v představenstvu advokátní komory.“ Pak jsem ten případ převzal. Myslím, že Jirka Forman dokonce začal dělat svoji reportáž na základě toho, co jsme mu my advokáti řekli. Bylo to někdy kolem roku 2014.

Od té doby se na vás obrátila řada lidí, kteří se kvůli lichvářské půjčce dostali do potíží. Můžete popsat, jak tento predátorský systém funguje?

Někdo musí mít peníze, což podle mých informací mohl být v tomto případě Martin Preis. Pak je tu právní kancelář, právníci, tedy Michal a Martin Račokovi, Jiří Topka a další. A pak notář, u něhož se smlouvy podepisují, to byla Bohumila Račoková. A samozřejmě naháněči, kteří jsou často sami v nouzi a dohazují vám klienty. V celku šlo o to udělat dluh, navýšit ho o úroky a pokuty, které byly vymyšlené na všechno možné i nemožné. Nechat to naskákat a takto dostat lidi do situace, že nebudou schopni splácet. A pak prodat jejich byt nebo dům. Nejdřív levně, aby dlužníkovi po zaplacení dluhu nic nezbylo. A pak ještě jednou, za skutečnou cenu.

Kdo jsou lidé, na které tento systém cílí?

Především lidé v exekuci, důchodci, sociálně slabí. Lichváři měli své inzeráty, webové stránky, kde slibovali: Pomůžeme vám s exekucí, vyplatíme vás z ní. Uvedu příklad, máte malou exekuci, třeba kvůli třicetitisícovému dluhu u Home Creditu. Řeknou, že vám pomohou, ale oni vás naopak dostanou do daleko větší dluhové pasti. Kdyby váš dům prodával exekutor, tak z utržené sumy zaplatí dlužnou částku Home Creditu a nechá si třeba sto tisíc. Zbytek, třeba dva miliony korun, vyplatí dlužníkovi. Oni ale udělají z malého dluhu dluh daleko větší, byt nebo dům prodají co nejlevněji a dlužníkovi nezbude nic. Jejich systém sází na to, že člověk v exekuci, v nouzi, nepřemýšlí. Chce to mít co nejrychleji za sebou, uvěří jim. Řeknou mu, neboj se, bude to v pořádku, my to nějak vyřešíme. A najednou prásk – a dlužník nemá nic.

Myslím si, i když nejsem v této oblasti žádný odborník, že lidé z Kladna a okolí jsou snadné oběti. Za socialismu přišli k majetku, pracovali v hutích, někteří byli preferovaná skupina dělníků, ale pak neuměli v kapitalismu s majetkem hospodařit. Tím pomohli predátorskému byznysu vyrůst, protože se po změně režimu nechali lehce namotat do různých půjček.

Jak se dělá z malého dluhu větší?

Třeba pokutami za věci, které se nedají splnit nebo o nichž nevíte, že je splnit máte. Dám příklad, ve smlouvě třeba podepíšete, že nemovitost, kterou za úvěr ručíte, byla pojištěná. Ona ale nebyla a vy už nemáte šanci tuhle podmínku splnit. Nebo se zavážete, že ji pojistíte, ale nevíte o tom. Smlouvu tak pečlivě nečtete a nikdo vás o tom nepoučí. Pokuta ve smlouvě je vysoká a zvyšuje se donekonečna.

Kolik lidí, kteří se kvůli lichvářským smlouvám dostali do ještě větších potíží, jste potkal?

Pět případů jsem řešil osobně, na dalších jsem spolupracoval. Některé řeší jiní advokáti, voláme si a navzájem si pomáháme. Většinou je to tak, že člověk v nouzi má ve svém okolí někoho, kdo je dostatečně silný a komu to, co se stalo, připadá jako velká sviňárna. Vezme si proto advokáta a pustí se do toho. Ozvala se mi třeba vnučka jedné z podvedených, policistka. Ony tento případ vyhrály. Prokázalo se, že pan Račok byl při uzavírání smlouvy v notářské kanceláři paní Račokové, i když tam neměl co dělat, nezastupoval ani jednu ze stran. To myslím nevychytali, nepočítali s tím, že slabí lidé budou mít zastání v někom ze svého okolí.

O co šlo v těch pěti zmíněných případech?

První případ, který jsem řešil ještě jako koncipient, se týkal devadesátileté paní z Hostouně. Smlouvu podepisovala u notářky Račokové, křičeli tam na ni – tak honem, honem, podepište. Byla skoro hluchá, nevěděla, co podepisuje. Kauzu jsme vyhráli, lichváři té paní skoro vzali nemovitost, chtěli ji prodat, a my jsme to zastavili. Druhý případ se týkal novináře Jiřího Formana a žaloby kvůli jeho prohlášení, že rodina právníků Račokových nedělá všechno v souladu se zákonem. To jsme také vyhráli, prokázali jsme, že měl pravdu. U dalšího klienta se podařilo mimosoudně domluvit, že zaplatí jen čistý dluh, tedy rozumnou cifru. Zastupuji také kladenského hokejistu Martina Procházku. Ozývají se mi ale i lidé, kterým neumím pomoci.

O držiteli zlaté medaile ze zimních olympijských her v Naganu se psalo, že s Račokovými spojená firma Credito po něm chtěla k původně půjčeným 4,3 milionům korun „brutální smluvní pokutu“ v hodnotě 10,3 milionů korun.

Něco si půjčil, ale myslím, že to bylo méně než 4,3 milionů korun. Tvrdí, že všechno splatil. Krajský soud rozhodl v náš prospěch, zrušil rozhodčí doložku. Zcela dobojováno zatím ale není.

Co byste považoval za dobrý výsledek v jeho případě?

Tvrdí, že jim zaplatil všechno, co měl. Takže by neměl platit už nic.

Tvrdí? Nejsou důkazy o tom, že zaplatil?

Něco dával v hotovosti. Věřil jim, Martina Preise zná dlouho, považoval ho za kamaráda. Procházka chtěl podnikat a potřeboval někoho, kdo mu rychle půjčí. Nehledal v tom žádnou záludnost, hokejisté jsou zvyklí, že si mezi sebou v jednom týmu věří, jinak to na ledě nedají, tam takové podvody nejsou.

Zmínil jste, že se vám ozývají lidé, kterým neumíte pomoci. Na čem záleží, zda má smysl jít do sporu, nebo nemá?

Záleží na tom, zda jsme schopni prokázat, že to bylo lichvářské jednání. Že lidé nevěděli, co podepisují. To je těžké, jsou dospělí, měli by to vědět. Nestačí, že dlužník řekne – něco jsem podepsal, ale nevěděl jsem co. To by mohl říct každý. Musíme prokazovat, že opravdu nevěděl, potřebujeme to z něčeho dovodit. Důležité jsou okolnosti, z nichž by to vyplynulo. Jako třeba u té devadesátileté babičky z Hostouně, která neslyšela a v notářské kanceláři paní Račokové na ni tlačili, ať to honem honem podepíše. Situaci také komplikuje, když dlužník podepíše uznání dluhu – pak se mění to, kdo nese důkazní břemeno. Bez uznání totiž zapůjčení peněz musí prokazovat věřitel, s podepsaným uznáním nese důkazní břemeno dlužník. Problematický je ale i existující notářský zápis o dluhu. V takovém případě je dluh rovnou vymahatelný a o exekuci nemusí rozhodovat soud. Je to pak rychlé.

Které případy považujete za ztracené?

Především ty, kdy dlužník není schopen nebo ochoten spolupracovat. U některých lidí vidíte chuť, snahu, mají někoho za sebou. Jiní se ale stydí o problémech mluvit. A já nejsem schopen je vždy rozmluvit. Nejsem ani detektivní kancelář, potřebuji, aby mi při hledání důkazů pomohli.

Advokát Petr Němec, který se stal známým mimo jiné kvůli boji proti nekalým rozhodčím doložkám, také zastupoval jednu oběť klanu Račokových. Proces ale prohrál, což vysvětlil tím, že paní trpěla těžkými depresemi a nebyla schopná s ním spolupracovat.

To je přesně ono, neboť oni si cíleně vybírají slabé. Ti lidé za to nemohou, ale těžko se jim pomáhá. Na druhou stranu ale za ty roky znám své protivníky, vím, jak píšou smlouvy, kde jsou chyby, díry. Naučili jsme se to a určitě se to naučili i další advokáti.

Od klientů v nouzi moc peněz za zastupování nedostanete. Proč to vlastně děláte?

Zastupuji je často zadarmo, část mi pak zaplatí lichváři na nákladech právního zastoupení, když u soudu prohrají. Věnuji tomu čas a energii, protože to chci zastavit. Chci, aby se takové věci neděly. Je to odporné, okrádat slabé lidi, důchodce, lidi v nouzi. Je to strašně nefér, tím spíš, že to dělají právníci. My máme za takové lidi naopak bojovat. Když stojí na obou stranách stejně silní protivníci, mají za sebou právníky, a jeden vyhraje a druhý prohraje, je to v pořádku. Ale tady jsme úplně někde jinde. Nechápu, jak někdo může mít z takto nabytých peněz vůbec radost. Samozřejmě, že nikdo nemá dost. Ale koupit si větší televizi s vědomím, že ji mám proto, že jsem okradl babičku? Nebo alkoholika?

Potkáváte se s Račokovými u soudu, znáte je osobně?

Ano, s panem Račokem starším jsme měli u soudu incidenty. Mému klientovi Jiřímu Formanovi před soudem vyhrožoval, že si ho podají. Byla u toho justiční stráž a ten muž přišel sám od sebe do jednací síně a nahlásil, co se stalo. Soudce to zaprotokoloval. Podal jsem stížnost na komoru, odpověděli, že s Račokem mluvili a že je vše v pořádku, že se polepší. Místo aby měl kárné řízení, tak to urovnali. Měsíc nato mi přímo v průběhu jednání vynadal jako právnímu zástupci žalobců „debile“ a pak na moji výtku, aby to neříkal a že se to nahrává, pokračoval ve svém proslovu dál, přičemž mi tykal a říkal „nahraj to, nahraj to“. Dal jsem znovu podnět na komoru, tentokrát už to hodnotili jako kárné provinění. Myslím, že to má smysl. Díky tomu, že byl Michal Račok v představenstvu komory, tam měl silnou pozici. Když ale na jeho prohřešky upozorňujeme, oslabuje ho to. Nikdo nemůže být nedotknutelný.

Proč právnická rodina Račokových skrývá vlastnictví firem Money service a Credito za offshory na Seychelách?

Nechtějí být s nimi spojováni. Podle mého názoru totéž udělali po roce 2014, kdy zákon zakázal anonymní akcie, i další advokáti. Když lichvářskou společnost zastupujete jako advokát, vždycky můžete říct, jsem advokát, musím poskytovat služby každému. Ale být jejím majitelem je něco jiného.

Slavomír Hrinko (1973) vystudoval právo a informatiku. Pracoval pro firmu Varias a IBM. V letech 2003 až 2006 pracoval pro americkou společnost Ariba, dodávající software, pomáhal jí mimo jiné etablovat se ve východní Evropě. Od roku 2006 je partnerem slovenské poradenské společnosti Axcode. Od roku 2015 pracuje jako advokát.

Autorka textu: Hana Čápová
Úvodní fotografie: archiv Slavomíra Hrinky

Text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

The post Právník Hrinko: Tohle je velká právnická sviňárna appeared first on investigace.cz.

Letos v červnu investigace.cz oslavila své 9. narozeniny. Při té příležitosti proběhla debata na téma projektu Pandora Papers. Diskutujícími byli Pavla Holcová, ředitelka investigace.cz, Petr Janský, odborník na daňové ráje a ekonom a Kamil Kouba, expert na potírání praní špinavých peněz. Debatu moderoval komentátor David Klimeš.

The post Podcast ODPOSLECH: Debata k Pandora Papers appeared first on investigace.cz.

Nová analýza dat z Panama a Pandora Papers ukazuje, že anonymní offshorové firmy nejsou jen problémem Prahy.

Offshorová firma je jedním z nejkontroverznějších finančních nástrojů. Zatímco normální firma má sídlo tam, kde podniká, záměrem offshorových firem je vyhnout se většině právních povinností – jako například vést účetnictví nebo zveřejňovat jméno majitele.

Zásadní problém je totiž v tom, že zatímco zákony pevně respektují hranice jednotlivých zemí, finance a tyto komplikované majetkové struktury hranice nerespektují. Což zejména pro bohaté lidi nabízí možnost výběru, které zákony respektovat budou, a které nikoli. A zdaleka nejde jen o daňové zákony.

Ve velké části případů offshorové firmy totiž neslouží, jak bývá uvedeno v inzerátech, k daňové optimalizaci, nýbrž k anonymizaci – ať už podnikání, nebo reálného vlastníka společnosti. Založit si offshorové finanční schéma je dnes také extrémně jednoduché. Zatímco před zhruba patnácti lety musel člověk, který si chtěl otevřít firmu v Karibiku, do Karibiku reálně odletět, dnes už lze všechno vyřídit online. V tomto směru existuje celý průmysl – od právníků, firem na zakládání firem, až po nastrčené „profesionální“ ředitele nebo bílé koně.

Firmy anonymizované přes offshorové struktury nejsou v České republice zdaleka jen problém v podobě „velkých podnikatelů“ a „nadnárodních kooperací“ z Prahy. To dokazuje analýza dat uniklých dokumentů z projektů Panama Papers a Pandora Papers. Každý bod na mapě je jedna z celkem 299 offshorových společností, jejichž majitel má trvalý pobyt v Česku. Data jsme zanesli do mapy, z níž vyplývá, že velká města (Praha, Brno, Ostrava) jsou přirozeným centrem komplikovaných finančních struktur, nicméně utajovaní majitelé offshorových společností existují i na severozápadě Česka, tedy v oblasti tradičně považované za jednu z těch nejchudších.

V původním datasetu jsme pracovali s detailními informacemi – neboli konkrétními adresami i lidmi. Pro potřeby tohoto textu jsme se ale nakonec rozhodli mapu udělat statickou do úrovně větších obcí. Cílem totiž nebylo ukázat na jednotlivé lidi, kteří se za anonymními offshory skrývají, ale poukázat na to, že tyto offshory jsou problémem, který se týká nás všech, a všichni neseme s tím spojené náklady.

Nejde proto jen o Prahu, ale i o menší obce. Právě malé obce totiž mohou kvůli firmám s majiteli z offshorových destinací přicházet o hodně peněz. A to kvůli zneužívání offshorových struktur v zájmu vyhýbání se daňové povinnosti nebo předražování veřejných zakázek.

Daně

Ekonom Petr Janský rozlišuje dva základní uživatele výhod offshorů ohledně neplacení daní. „Jsou to nadnárodní společnosti, jejichž velká část využívá daňové ráje k tomu, aby například neplatili korporátní daně v Česku nebo v dalších zemích, v nichž jsou ekonomicky aktivní. Do druhé skupiny patří velmi bohatí lidé, kteří nechtějí platit daně ze svých příjmů. Těm vychází vstříc třeba Švýcarsko.“

Podle jeho odhadů mizí v případě velkých nadnárodních společností až 40 % jejich zahraničních zisků v daňových rájích. Tento zisk je pak často vyplácen jako dividendy reálným majitelům nebo odteče do dalších destinací. Země z celého světa tím celkově přicházejí na daňových příjmech o 200–300 miliard dolarů ročně. Tyto peníze pak chybí ve veřejných financích – třeba na provoz škol, opravu silnic nebo finanční pomoc podnikatelům během pandemie.

Veřejné zakázky

Česká republika dlouhodobě vykazuje neschopnost určit, kdo je opravdovým vlastníkem firem, jež získávají veřejné zakázky. Pravděpodobnost, že jsou mezi nimi politici nebo lidé přímo ovlivňující výběr výherce často mnohamilionové státní zakázky, je proto velká. Část výherců totiž nemá transparentní vlastnickou strukturu, jako majitel společnosti pak mnohdy bývá uváděna offshorová firma s neznámým vlastníkem. Podle studie Transparency International z roku 2016 skončilo v anonymních firmách s offshorovou strukturou minimálně 244 miliard korun z veřejných zakázek vysoutěžených mezi lety 2007–2016.

Čeští zákonodárci přijali zákon o evidenci skutečných vlastníků firem až před rokem – zákon začal platit k 1. červnu 2021. Evidence skutečných majitelů společností tady sice existovala už od roku 2018, v podstatě se však jednalo o nevymahatelnou věc. Firmám při nesplnění této povinnosti nehrozila žádná sankce, veřejnost do evidence nemohla nahlížet a vymezení pojmu jako takového bylo nejasné. Samotná evidence nefunguje dobře ani dnes. Není plně přístupná široké veřejnosti a úřady nemají povinnost data v ní uvedená ověřovat.

Ceny nemovitostí

Dalším dopadem anonymního vlastnictví jsou rostoucí ceny nemovitostí – což platí zejména pro větší města jako Praha, Brno nebo pro movitou klientelu přitažlivé Karlovy Vary. Právě nemovitosti se totiž podle Jonathana Millera, odborníka na realitní trh z New Yorku, staly novým globálním platidlem. Velmi bohatí lidé investují do nemovitostí v atraktivních městech po celém světě, aby své peníze uložili bezpečněji než v bance, a navíc s lepším úrokem. Ceny nemovistostí v Česku stabilně rostou, za posledních deset let narostly o 2,3násobek oproti roku 2010.

Odhadnout, kolik bytů v luxusních novostavbách zůstává investičních, tedy prázdných, a fungují jen jako bankovní účet ve tvaru domu, kam se odkládají peníze, je téměř nemožné. Jak uvádí britský novinář Oliver Bullough ve své knize Moneyland, v atraktivních evropských městech může jít až o polovinu nové výstavby s komfortními apartmány.

Tyto nemovitosti pak velmi často kupují zahraniční investoři – v Česku jde mnohdy o zkorumpované politiky ze zemí bývalého Sovětského svazu nebo o lidi z prostředí organizovaného zločinu. Tento typ investorů nadto není zvyklý dodržovat jakákoliv pravidla nebo zákony. Představa, že se po přestěhování do Česka tito lidé změní k lepšímu, je naivní.

Anonymní peníze v politice

Dalším zásadním problémem offshorových firem jsou anonymní peníze proudící do politiky. Známé jsou kauzy panamské firmy sponzorující několikamiliónovým darem politickou stranu Věci veřejné nebo aféra Věslava Michalika, jenž posílal Starostům peníze ze svých kyperských firem spravujících solárních elektrárny. Do tohoto výčtu patří i společnost Hrotano Czech developera Luďka Sekyry, která končí na Kypru a vedle STAN sponzorovala i ODS či TOP 09.

Přestože existují zákony o transparentních účtech politických stran, limitech na kampaně nebo nejrůznější výbory dohlížející na financování stran, většina těchto nástrojů v realitě běžné politiky selhává. A zejména politici by měli vědět, kdo peníze jejich straně dává a co za to bude chtít. Tato obecná nechuť politického spektra zabývat se pozadím finančních darů zaslaným stranám posléze vede k oslabení důvěry v demokratické procesy.

The post Můj soused offshorník appeared first on investigace.cz.

The post Podcast ODPOSLECH: 8 měsíců po Pandora Papers – rozhovor appeared first on investigace.cz.

Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) ve své databázi Offshore Leaks včera zveřejnilo třetí a poslední várku dat z takzvaných Pandora Papers, což je obrovské množství dokumentů uniklých ze čtrnácti právních kanceláří a společností, které zakládají a spravují firmy. Nově zveřejněná data obsahují informace o více než devíti tisících offshorových společností, svěřenských fondů, nadací a o klientech sedmi poskytovatelů offshorových služeb. Mezi českými zákazníky těchto společností lze nalézt podnikatele Radovana Vítka, proděkana pražské medicíny Reného Foltána nebo právníka Tomáše Kindla. 

Sídla sedmi poskytovatelů offshorových služeb se nacházejí po celém světě. Nejvýznamnější společností, z níž data unikla, je však Trident Trust, jedna z vůbec největších společností tohoto zaměření na světě. Z její kanceláře na Britských Panenských ostrovech uniklo něco přes 3,3 milionů záznamů. Majitel společnosti je neznámý, na dotazy novinářů o Trident Trust nikdy neodpověděl. 

Mezi klienty této společnosti patří i český podnikatel Radovan Vítek, jenž přes své offshorové schéma washingtonských a monackých firem koupil dvě vily na jihu Francie. Dalším klientem je český stomatolog a proděkan 1. lékařské fakulty na Univerzitě Karlově René Foltán. Jeho dvě offshorové firmy držely účty u švýcarské banky EFG Bank v Curychu. Jednu z těchto firem vyšetřovala i česká policie v souvislosti s korupcí. 

Mimo českou stopu si Trident Trust ke spravování svých offshorových machinací vybral například současný prezident Gabonu Ali Bongo Ondimba, vládce Kataru Tamím bin Hamad Ál Thání nebo bývalý premiér Haiti Laurent Salvador Lamothe. Firma skrze svou pobočku v Jižní Dakotě rovněž zakládala svěřenské fondy, které ukrývaly jmění v hodnotě více než 23 miliard korun. 

Klientem další ze společností, jejíž uniklá data nyní ICIJ zveřejňuje, byl advokát Tomáš Kindl, syn bývalého děkana plzeňských práv, nechvalně známého skandálem kolem nakupování titulů. Kindl mladší v rozhovoru pro investigaci.cz vysvětlil, že offshore sice vlastnil, ale nikdy nevyužil. 

Do lišty níže můžete zadat klíčová slova (jméno, název firmy) a po kliknutí na „Search“ se otevře nové okno s výsledky vyhledávání. 

Databáze Offshore Leaks momentálně obsahuje informace z projektu Pandora Papers o více než 750 tisících offshorových firem, svěřenských fondů a nadací, jejichž majitelé pocházejí z více než 200 zemí světa. 

Veřejně přístupné jsou názvy společností, nadací a svěřenských fondů, ale i jména jejich konečných vlastníků a dalších osob, jež v těchto subjektech figurují, a také základní informace o jednotlivých entitách – například datum založení konkrétní společnosti. 

Databáze naopak neobsahuje jednotlivé dokumenty, přístup k nim uděluje pouze ICIJ. Dále nebudou zveřejňovány osobní údaje, jako například data narození nebo čísla pasů a jiných dokladů. 

Samotný fakt, že se určité jméno objeví v Pandora Papers, ještě neznamená, že se k němu automaticky vážou relevantní a o nezákonnostech vypovídající dokumenty. U častěji se vyskytujících osob je zároveň nutné ověřit, zda se nejedná o shodu jmen. V Pandora Papers se rovněž vyskytují osoby, jež se samotnými offshorovými firmami nemají nic společného, typicky jsou to právníci a úředníci. 

Na projektu Pandora Papers pracovalo přes 600 novinářů z celého světa, včetně investigace.cz, a zpracovali data o velikosti téměř tří terabajtů, což jsou například více než dva miliony disket. Dvanácti milionům dokumentů uniklých ze čtrnácti právních kanceláří, poskytujících offshorové služby, se před novináři věnovali i technici z ICIJ. Práci všech koordinovalo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů. Název projektu je odvozen od legendární Pandořiny skříňky, ve které bylo uzamčeno všechno zlo, bědy a svízele světa. 

The post Pandora Papers: Třetí a poslední várka dat appeared first on investigace.cz.