Díky Panama Papers se světová veřejnost před deseti lety poprvé dozvěděla o obrovských majetcích Vladimira Putina, o vyvádění státního bohatství z Afriky, ale i o daňových únicích evropských politiků. První velká mezinárodní spolupráce stovek investigativních novinářů vnesla světlo do machinací panamské právnické firmy Mossack Fonseca díky bezprecedentnímu úniku jedenácti a půl milionu důvěrných dokumentů. Co dnes víme o příběhu whistelblowera Johna Doea? Jaké důsledky Panama Papers měly? Co se na nich naučilo světové novinářstvo? Petr Gojda pozval k bilančnímu rozhovoru šéfredaktorku Pavlu Holcovou, která byla společně s celým týmem ICIJ za práci na Panama Papers oceněna Pulitzerovou cenou.

The post Podcast Odposlech: Daňové úniky, praní peněz, korupce. Deset let s Panama Papers appeared first on investigace.cz.

Třetí duben je důležitým novinářským výročím, a to především pro Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů, zkráceně ICIJ, jehož jsme jako investigace.cz součástí. Třetího dubna roku 2016 totiž došlo k prvním odhalením v kauze Panama Papers, mezinárodním novinářském projektu založeném na bezprecedentním úniku informací z panamské advokátní kanceláře Mossack Fonseca.

Zveřejněno bylo více než 11,5 milionu dokumentů, které se týkaly více než 214 tisíc offshorových společností a skandál zasáhl mnoho prominentních osobností, včetně politiků, celebrit a podnikatelů z celého světa. Třetí duben je ale také datum, kdy byla v roce 2013 publikována úplně první investigace ICIJ týkající se daňových rájů, označovaná jako Offshore Leaks či „Tajemství na prodej“.

Jak se v malém týmu pracuje na velkých věcech? Mění novináři svět k lepšímu? A mohou svůj zdánlivý boj s větrnými mlýny vyhrát? 

Rozhovor se zakladatelkou a šéfredaktorkou investigace.cz Pavlou Holcovou. Dostupný na všech podcastových platformách.

The post Podcast ODPOSLECH: Sedm let s Panama Papers – rozhovor appeared first on investigace.cz.

Nová analýza dat z Panama a Pandora Papers ukazuje, že anonymní offshorové firmy nejsou jen problémem Prahy.

Offshorová firma je jedním z nejkontroverznějších finančních nástrojů. Zatímco normální firma má sídlo tam, kde podniká, záměrem offshorových firem je vyhnout se většině právních povinností – jako například vést účetnictví nebo zveřejňovat jméno majitele.

Zásadní problém je totiž v tom, že zatímco zákony pevně respektují hranice jednotlivých zemí, finance a tyto komplikované majetkové struktury hranice nerespektují. Což zejména pro bohaté lidi nabízí možnost výběru, které zákony respektovat budou, a které nikoli. A zdaleka nejde jen o daňové zákony.

Ve velké části případů offshorové firmy totiž neslouží, jak bývá uvedeno v inzerátech, k daňové optimalizaci, nýbrž k anonymizaci – ať už podnikání, nebo reálného vlastníka společnosti. Založit si offshorové finanční schéma je dnes také extrémně jednoduché. Zatímco před zhruba patnácti lety musel člověk, který si chtěl otevřít firmu v Karibiku, do Karibiku reálně odletět, dnes už lze všechno vyřídit online. V tomto směru existuje celý průmysl – od právníků, firem na zakládání firem, až po nastrčené „profesionální“ ředitele nebo bílé koně.

Firmy anonymizované přes offshorové struktury nejsou v České republice zdaleka jen problém v podobě „velkých podnikatelů“ a „nadnárodních kooperací“ z Prahy. To dokazuje analýza dat uniklých dokumentů z projektů Panama Papers a Pandora Papers. Každý bod na mapě je jedna z celkem 299 offshorových společností, jejichž majitel má trvalý pobyt v Česku. Data jsme zanesli do mapy, z níž vyplývá, že velká města (Praha, Brno, Ostrava) jsou přirozeným centrem komplikovaných finančních struktur, nicméně utajovaní majitelé offshorových společností existují i na severozápadě Česka, tedy v oblasti tradičně považované za jednu z těch nejchudších.

V původním datasetu jsme pracovali s detailními informacemi – neboli konkrétními adresami i lidmi. Pro potřeby tohoto textu jsme se ale nakonec rozhodli mapu udělat statickou do úrovně větších obcí. Cílem totiž nebylo ukázat na jednotlivé lidi, kteří se za anonymními offshory skrývají, ale poukázat na to, že tyto offshory jsou problémem, který se týká nás všech, a všichni neseme s tím spojené náklady.

Nejde proto jen o Prahu, ale i o menší obce. Právě malé obce totiž mohou kvůli firmám s majiteli z offshorových destinací přicházet o hodně peněz. A to kvůli zneužívání offshorových struktur v zájmu vyhýbání se daňové povinnosti nebo předražování veřejných zakázek.

Daně

Ekonom Petr Janský rozlišuje dva základní uživatele výhod offshorů ohledně neplacení daní. „Jsou to nadnárodní společnosti, jejichž velká část využívá daňové ráje k tomu, aby například neplatili korporátní daně v Česku nebo v dalších zemích, v nichž jsou ekonomicky aktivní. Do druhé skupiny patří velmi bohatí lidé, kteří nechtějí platit daně ze svých příjmů. Těm vychází vstříc třeba Švýcarsko.“

Podle jeho odhadů mizí v případě velkých nadnárodních společností až 40 % jejich zahraničních zisků v daňových rájích. Tento zisk je pak často vyplácen jako dividendy reálným majitelům nebo odteče do dalších destinací. Země z celého světa tím celkově přicházejí na daňových příjmech o 200–300 miliard dolarů ročně. Tyto peníze pak chybí ve veřejných financích – třeba na provoz škol, opravu silnic nebo finanční pomoc podnikatelům během pandemie.

Veřejné zakázky

Česká republika dlouhodobě vykazuje neschopnost určit, kdo je opravdovým vlastníkem firem, jež získávají veřejné zakázky. Pravděpodobnost, že jsou mezi nimi politici nebo lidé přímo ovlivňující výběr výherce často mnohamilionové státní zakázky, je proto velká. Část výherců totiž nemá transparentní vlastnickou strukturu, jako majitel společnosti pak mnohdy bývá uváděna offshorová firma s neznámým vlastníkem. Podle studie Transparency International z roku 2016 skončilo v anonymních firmách s offshorovou strukturou minimálně 244 miliard korun z veřejných zakázek vysoutěžených mezi lety 2007–2016.

Čeští zákonodárci přijali zákon o evidenci skutečných vlastníků firem až před rokem – zákon začal platit k 1. červnu 2021. Evidence skutečných majitelů společností tady sice existovala už od roku 2018, v podstatě se však jednalo o nevymahatelnou věc. Firmám při nesplnění této povinnosti nehrozila žádná sankce, veřejnost do evidence nemohla nahlížet a vymezení pojmu jako takového bylo nejasné. Samotná evidence nefunguje dobře ani dnes. Není plně přístupná široké veřejnosti a úřady nemají povinnost data v ní uvedená ověřovat.

Ceny nemovitostí

Dalším dopadem anonymního vlastnictví jsou rostoucí ceny nemovitostí – což platí zejména pro větší města jako Praha, Brno nebo pro movitou klientelu přitažlivé Karlovy Vary. Právě nemovitosti se totiž podle Jonathana Millera, odborníka na realitní trh z New Yorku, staly novým globálním platidlem. Velmi bohatí lidé investují do nemovitostí v atraktivních městech po celém světě, aby své peníze uložili bezpečněji než v bance, a navíc s lepším úrokem. Ceny nemovistostí v Česku stabilně rostou, za posledních deset let narostly o 2,3násobek oproti roku 2010.

Odhadnout, kolik bytů v luxusních novostavbách zůstává investičních, tedy prázdných, a fungují jen jako bankovní účet ve tvaru domu, kam se odkládají peníze, je téměř nemožné. Jak uvádí britský novinář Oliver Bullough ve své knize Moneyland, v atraktivních evropských městech může jít až o polovinu nové výstavby s komfortními apartmány.

Tyto nemovitosti pak velmi často kupují zahraniční investoři – v Česku jde mnohdy o zkorumpované politiky ze zemí bývalého Sovětského svazu nebo o lidi z prostředí organizovaného zločinu. Tento typ investorů nadto není zvyklý dodržovat jakákoliv pravidla nebo zákony. Představa, že se po přestěhování do Česka tito lidé změní k lepšímu, je naivní.

Anonymní peníze v politice

Dalším zásadním problémem offshorových firem jsou anonymní peníze proudící do politiky. Známé jsou kauzy panamské firmy sponzorující několikamiliónovým darem politickou stranu Věci veřejné nebo aféra Věslava Michalika, jenž posílal Starostům peníze ze svých kyperských firem spravujících solárních elektrárny. Do tohoto výčtu patří i společnost Hrotano Czech developera Luďka Sekyry, která končí na Kypru a vedle STAN sponzorovala i ODS či TOP 09.

Přestože existují zákony o transparentních účtech politických stran, limitech na kampaně nebo nejrůznější výbory dohlížející na financování stran, většina těchto nástrojů v realitě běžné politiky selhává. A zejména politici by měli vědět, kdo peníze jejich straně dává a co za to bude chtít. Tato obecná nechuť politického spektra zabývat se pozadím finančních darů zaslaným stranám posléze vede k oslabení důvěry v demokratické procesy.

The post Můj soused offshorník appeared first on investigace.cz.

Dva roky poté co skandál známý jako Panama Papers otřásl světem offshorových financí, jsou k dispozici nové uniklé dokumenty z někdejší panamské právnické firmy Mossack Fonseca. Ty odhalují finanční detaily o další řadě významných osobností z celého světa, včetně fotbalové superhvězdy Lionela Messiho, rodiny argentinského presidenta nebo bývalého vysokého představitele Kuvajtu obviněného z vyrabování tamního státního systému sociálních dávek.

Z dokumentů lze také vyčíst, jak se firma Mossack Fonseca usilovně snažila zmírnit dopady úniku informací a na poslední chvíli zjistit totožnost svých skutečných klientů.

Celkem 1,2 milionu dokumentů je datovaných několik měsíců před dubnem 2016, kdy Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (International Consortium of Investigative Journalists, ICIJ) a více než 100 jeho mediálních partnerů zveřejnilo původní kauzu Panama Papers. Část nově uniklých dokumentů je datována až do prosince 2017. Dokumenty byly předány mnichovské redakci Süddeutsche Zeitung, která je sdílela s ICIJ. Jediným tuzemským členem ICIJ je investigace.cz.

Zakladatelé Mossack Fonseca, Jürgen Mossack a Ramón Fonseca, neposkytli novinářům z ICIJ odpovědi na žádné konkrétní otázky. V tiskovém prohlášení právníků z června 2016 je pouze uvedeno, že právní firma, její zaměstnanci ani její zakladatelé “se nikdy nepodíleli na nezákonných aktivitách.”

ČESKO

Po propuknutí skandálu známého jako Panama Papers kancelář Mossack Fonseca zjistila, že nezná reálné vlastníky u většiny společností, které spravuje. Nastalo horečnaté dohledáváni koncových vlastníků firem. Panamské ústředí kanceláře vyvinulo značný tlak na to, aby se dozvěděli jména aspoň části konečných uživatelů výhod offshoreových společností. V novém úniku dokumentů se 113 osob přímo týká Česka.

Papírový tygr Jiří Malivánek

Jiří Malivánek je – alespoň na papíře – jedním z nejbohatších českých průmyslníků. Podle nově uniklých panamských dokumentů je totiž tento chrudimský fyzioterapeut koncovým majitelem firem Mostalina Investments S.A. a Watergardens Corporations. Tyto firmy, které jsou registrované v daňovém ráji na Seychelách, spravují akcie desítek českých firem včetně těch, které patří pod konglomerát ČKD.

Papírový miliardář Malivánek přitom nebydlí v honosné rezidenci, nýbrž v panelákovém bytě na okraji historického centra Chrudimi. Schůzku odmítl s tím, že s novináři z investigace.cz si mluvit nepřeje, a že vlastnictví Mostaliny je jeho ˶soukromou záležitostí”.

Jeho možnou roli v mezinárodních majetkových strukturách popisuje jeho bratr Petr Malivánek přes svého právníka:

“Klient si je vědom, že jeho bratr Jiří poskytoval v České republice tzv. nominee služby. V nijak dramatickém rozsahu, rozhodně se nejednalo o stovky společností. Klient nemá žádné informace o tom, že by podobnou aktivitu vyvíjel jeho bratr Jiří Malivánek u zahraničních společností. Nicméně to nemůže vyloučit s ohledem na to, že jeho bratr Jiří Malivánek je od dětství dobrým přítelem Ing. Pavla Petroviče, který se dlouholetou a intenzivní spoluprací s firmou Mossack&Fonseca nijak netají.”

Jeho známí jej popisují jako schopného zdravotníka, který nepůsobí příliš sebevědomě. Otázkou je, nakolik vědomě či dobrovolně se stal vlastníkem desítek českých průmyslových firem a nakolik si je vědom případných právních důsledků, které problematické vlastnictví s sebou může nést.

Advokátka Petra Stupková k tomu dodává: “Takzvaný “nominee service” je možné za splnění zákonných podmínek poskytovat i v Česku, ale to neznamená absenci odpovědnosti za obchodní vedení.”

Člověk, co umí dělat nabídky: Zeev Ofer

Zeev Ofer byl mezi lety 2001 – 2006 členem dozorčí rady firmy Falkon Capital. Tedy firmy, která od českého státu v roce 2001 odkoupila zbytkovou pohledávku českého státu vůči Ruské federaci (pocházející ještě z éry Sovětského svazu) ve výšce sto miliard korun, a to za částku zhruba pětinovou, tedy dvacet miliard. Tato kauza je dodnes považována za jeden z největších záhad české politiky a i nadále vyvolává více otázek než odpovědí. A to zejména ohledně reálných vlastníků firmy Falkon Capital, role tajných služeb během vyjednávání transakce a ohledně samotného znění smluv mezi firmou Falkon Capital a Českou republikou, které nikdy nebyly odtajněny.

V nových dokumentech Panama Papers je Zeev Ofer majitelem seychelské společnosti Rosemount International Inc., která založila stejnojmennou dceřinou společnost ve Finsku. Vzhledem k tomu, že finská dceřinka byla založena v lednu roku 2018, nejsou o ní známy další skutečnosti.

Tiskař z Litvy: Aldas Motijeunas

Tento litevský podnikatel je v současné době stíhaný za podvod s fytosanitárními certifikáty. Těmito certifikáty se musí prokázat každý, kdo chce obchodovat s rostlinami a rostlinnými produkty na mezinárodní úrovni.

Podle zjištění litevského Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality měl Aldas Motiejunas tyto certifikáty padělat v Česku ve velkém a posílat do Litvy. Tam je následně přes společnost Vantra prodával místním přepravním společnostem. Peníze z prodeje posílal na účet offshoreové společnosti Norton Holdings s účtem v Litvě. Podle předběžných údajů si tímto způsobem vydělal minimálně okolo 3 milionů eur (přibližně 81 milionů korun).

Litevská kriminálka prohledala Motiejunasův dům, auto a kanceláře vedení společnosti Vantra. Během těchto razií zabavila dokumenty společnosti Norton Holdings, padělané fytocertifikáty a okolo 40 tisíc euro (přibližně milion korun). Na základě důkazů byl Aldas Motiejunas dán do vazby, odkud byl po dvou dnech po zaplacení kauce ve výši 10 tisíc euro propuštěn. Vyšetřování nadále pokračuje.

Podnikatelé se sluncem: Petr Ondřej a Michal Bažant

Podle dokumentů, které poslalo do USA české státní zastupitelství, byli Michal Bažant a Petr Ondřej vyšetřováni pro zpronevěru, praní peněz a podvod ve firmě CE Solar s.r.o. V té byl Michal Bažant od června 2009 do prosince 2010 jednatelem a celkem ji během této doby měl připravit o více jak 83 milionů korun.

V nových dokumentech Panama Papers má Petr Ondřej firmu Gandorf Invest INC, která je registrovaná přímo v Panamě a je 99 procentním vlastníkem společnosti Cormack Trade LLC se sídlem ve Washingtonu.

Se skořápkovou firmou Cormack Trade měl podle Krajského státního zastupitelství v Brně Bažant uzavřít jménem CE Solaru smlouvu o zprostředkování služeb. Jen pár dní před uzavřením této smlouvy společnost Cormack Trade zplnomocnila Michala Bažanta spolu s Petrem Ondřejem k založení bankovního účtu Cormacku v Lichtenštejnsku a k jeho následnému spravování a provádění finančních transakcí. O dva měsíce později přišla od Cormacku faktura za zprostředkovatelské služby ve výši přes milion eur. Peníze doputovaly na lichtenštejnské konto zřízené u Valartis Bank AG.

V Česku ji přes panamskou pobočku Mossack Fonseca zakládala česká firma Waberia, a to v roce 2016, tedy v době, kdy Petr Ondřej i Michal Bažant už byli vyšetřováni policií pro možnou zpronevěru a praní peněz. Když si v březnu roku 2017 v kanceláři Mossack Fonseca všimli, že spravují firmu vyšetřovaným lidem, okamžitě se dožadovali vysvětlení ze strany českých partnerů, tedy Waberie.

Zaměstnanci Waberia odpověděli, že oni ve své databázi nenašli žádnou informaci, která by naznačovala, že by Petr Ondřej mohl být výšetřovaný, a tedy nevědí, kde je problém. Kancelář Mossack Fonseca to ale vyhodnotila jinak a v květnu 2017, tedy po více než roce fungování, firmu Gandorf Invest zrušila.

Podle posledních dostupných informací nebyli Petr Ondřej ani Michal Bažant nikdy odsouzeni. V mezinárodní databázi LexisNexis, která shromažďuje dokumenty z právních a mediálních zdrojů a kterou využívají manažeři pro obchodní rozhodování, jsou ale označeni jako vysoce rizikoví obchodní partneři. V současnosti mají další společnosti v Německu a Rumunsku.

Autoři textu: Ryan Chittum, Will Fitzgibbon, Jakub Šimák, Lukáš Nechvátal, Pavla Holcová

The post Nové české úlovky v panamské síti appeared first on investigace.cz.

Od okamžiku, kdy se po celém světě vypukla kauza Panama Papers, začaly vznikat pochybnosti o tom, co je to za lidi, kteří k Panama Papers za Českou republiku a Slovensko dostali přístup do databáze. Kdo to je, kdo je platí a proč ti neznámí aktivisté raději nepřenechají tak důležitou práci profesionálům?

Přinášíme vám pár odpovědí na tyto často kladené otázky.

Kdo je teda ten tým lidí, co stojí za Českým centrem pro investigativní žurnalistiku?

V současné době jsme čtyři.

Pavla Holcová – Vystudovala žurnalistiku, pak pracovala v Člověku v tísni – na starost měla mediální projekty na Kubě. Během jednoho školení potkala investigativního novináře Paula Radu a začala občasně spolupracovat se skupinou novinářů sdružených v projketu Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP).V roce 2013 založila České centrum pro investigativní žurnalistiku (ČCIŽ) s cílem přinášet zahraniční know-how, trendy a kontakty na českou mediální scénu. Ještě ten rok se ČCIŽ stalo partnery několika mezinárodních projektů, z toho asi nejdůležitějsí bylo partnerství s Organized Crime and Corruption Reporting Project, což je síť investigativních novinářů primárně z regionů Východní a Jihovýchodní Evropy. Pavla tak dostala možnost spolupracovat s investigativními novináři z patnácti nezávislých médií: Kyiv Post, Novaya Gazeta, Rise Project a Rise Moldova, KRIK, CINS, RE:Baltica, Atlászó, Direkt36, Hetq a mnohými dalšími…

Za sérii článků, které Pavla psala s ázerbajdžánskou novinářkou Khadijou Ismayilovou, získala v roce 2013 Pavla ocenění Global Shining Light. Za články o šéfovi makedonských tajných služeb, které Pavla psala se Saškou Cvetkovskou,získala v roce 2014 ocenění European Union investigative journalism prize. Pavla v současné době sedí společně s Marinou Corbis z Institute for Feature, Sheilou Coronel z Colombia University a Victorem Jakobssonem v boardu ředitelů OCCRP.

Ještě v roce 2013 se ČCIŽ stalo partnery GIJN – globální sítě investigativních novinářů. Ti se jednou za dva roky scházejí na GIJN konferenci, aby se podělili o nové zkušenosti a poznatky o organizovaném zločinu, korupci a novinařině. Na podzim roku 2015 byla Pavla jedním z přednášejících.

V roce 2014 se České centrum pro investigativní žurnalistiku stalo partnerem další významné instituce, a to Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ). První projekt, na kterém jsme spolupracovali, se týkal praní peněz přes nákup realit na Manhattanu.

Pokračovalo to spoluprací na projektu Swissleaks a zatím poslední společná práce je na projektu Panama Papers.

V současné době Pavla kromě práce pro ČCIŽ pracuje pro OCCRP, školí pro Institute for War and Peace Reporting novináře v základech práce s mezinárodními databázemi a v Česku pomáhá hledat mladé talenty investigativní žurnalistiky v rámci projektu Achillova data.
Jan Indra – je datový novinář a analytik, dvakrát byl nominován na cenu Googlu pro mladé talenty datové žurnalistiky.

Honza v současnosti pokračuje ve studiu magisterského programu Mediální studia na téže fakultě. V ČCIŽ působí od roku 2014, k investigativní žurnalistice ho přivedl workshop Achillova data. Kromě datově analytické práce pro ČCIŽ pracuje Honza i jako fact-checker (člověk, co ověřuje, jestli fakta uváděná v článku jsou správná) pro OCCRP.

Eva Kubániová – studovala žurnalistiku na Slovensku, ve Francii a v České republice. V Praze se zúčastnila investigativního kurzu Achillova data pro studenty žurnalistiky, kde se potkala s Pavlou Holcovou. Prošla i kurzem Follow the Money, který přednášel zakladatel OCCRP a investigativní novinář Paul Radu. V ČCIŽ má na starosti slovenské kauzy a spolupráci se slovenskými novináři.

Steffi Černá – je studentkou magisterského programu Bezpečnostní studia na FSV UK. Mimo to koordinovala projekt Transparentnost městských společností pro Oživení, o.s. V minulosti spolupracovala na projektu Transparency International ČR monitorující možné praní špinavých peněz získaných z veřejných zakázek skrze offshore firmy nebo na studii pro Center for the Study of Democracy zabývající se financováním organizovaného zločinu v České republice.

Kromě týmu máme i správní a dozorčí radu, kde kromě novinářů, jako jsou Ondřej Kundra z Respektu nebo Tom Nicholson ze SME, je i ekonom Matěj Bajgar, právník Michal Čermák, proděkan Fakulty sociálních věd Filip Láb nebo Marie Němcová z mezinárodní organizace Media Development Investment Fund.

Kdo ČCIŽ platí?

Snažíme se být transparentní, proto si naše finanční závěrky můžete prohlédnout u nás na webu (jsou součástí výročních zpráv) nebo i v obchodním rejstříku. Na naše finance dohlíží kromě dvou účetních i dozorčí rada.

Jsme nezisková organizace, za kterou žádný velký dárce nestojí. Většina našich financí pochází od soukromých dárců, ze spolupráce na projektech s OCCRP nebo jako odměna za školení.

Co přesně je v databázi Panama Papers? A co tam není?

V databázi Panama Papers jsou tisíce dokumentů, které dokládají zakládání, udržování a rušení obchodních společností v jurisdikcích, jako jsou Panama, Seychely, Niue, Vanuatu, Britské Panenské ostrovy, Samoa nebo Hong Kong. Přibližně 90% těchto dokumentů se zabývá správou a spoluprací mezi jednotlivými buňkami právní kanceláře Mossack Fonseca. Dokumenty jsou ve formátech MSG (emailová komunikace), TIF (faxy a scany), PDF (oficiální dokumenty, akcie) a DOC (pracovní verze smluv). Dokumenty ve většině případů neobsahují bankovní transakce, nevysvětlují finanční triky a schémata a často ani neuvádějí takzvaného Ultimate Beneficial Owner – tedy člověka, který reálně z těchto firem profituje. Více se můžete dozvědět zde: http://panamapapers.sueddeutsche.de/articles/56febff0a1bb8d3c3495adf4/

Proč jste nenapsali víc skandálních odhalení z databáze Panama Papers?

Na Panama Papers pracujeme hned s několika týmy: s českým, slovenským  a kubánským.

Všechny týmy pravidelně přinášejí zajímavé kauzy, které se Panama Papers týkají. Samotná databáze Panama Papers ale není skladiště senzací, jen nástroj pro investigativní novináře. Odhadem 95 procent dokumentů jsou technické poznámky k firmám, poplatkům za registraci nebo udržování firmy, připomínky a urgence. Těch zbylých pět procent dokresluje offshoreové struktury kauz, které se odehrávaly v České republice. Jako novináři musíme mít jednotlivé kauzy do detailu zvládnuté, abychom pochopili, co znamenají zdánlivě nelogické kroky správců firem – například proč je firma na jeden den převedena pod lucemburský trust, proč do schématu na týden vstupuje společnost z Nového Zélandu nebo proč většina londýnských firem s napojením na Česko sídlí na stejné adrese… Jednotlivé dokumenty jsou navíc označeny sérií čísel, nikoliv jménem osob nebo kauzy. Pro nás jako novináře to znamená načíst stovky stran, než pochopíme, co to vlastně před sebou máme za data a k jaké kauze by se asi tak mohla vázat.

Proč ve zveřejněné části nemůžu najít všechny dokumenty nebo lidi, o kterých píšete?

Jako novináři spolupracující na projektu Panama Papers jsme měli k dispozici čtyři nástroje: databázi všech uniklých dokumentů, interaktivní platformu zobrazující vazby a vztahy mezi jednotlivými entitami, seznamy všech firem, které mají v dokumentaci zmíněnou naši cílovou zemi a kolaborativní virtuální prostor, kde jako novináři můžeme sdílet své poznatky nebo otázky.

Když na začátku května zveřejnilo ICIJ databázi firem, které v Panama Papers figurují, bylo to pro mnoho lidí zklamání, protože z kompletních dat byla zveřejněna jen část.

Veřejná databáze tedy není přesným zrcadlem toho, k čemu máme jako novináři spolupracující na projektu přístup. ICIJ se rozhodlo rozdělit kompletní set dat na veřejnou a neveřejnou část. Ve veřejné části můžete najít jména firem, napojení na vlastníka, adresy… v neveřejné části zůstávají emaily, kopie pasů a další osobní dokumenty. Tuto část nechceme po konzultaci s právníky zveřejňovat ani my, z dokumentů však občas citujeme.



The post Panama Papers a my – velmi často kladené dotazy appeared first on investigace.cz.

Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) a České centrum pro investigativní žurnalistiku spustí 9. května strojově zpracovanou databázi obsahující informace týkající se více než 200 000 offshoreových subjektů, které jsou součástí vyšetřování v rámci projektu Panama Papers.

Data pocházejí z panamské právnické společnosti Mossack Fonseca, jednoho z největších hráčů offshoreového světa, a obsahují informace o společnostech, trustech, nadacích a fondech registrovaných v 21 daňových rájích, od Hong Kongu po Nevadu ve Spojených státech. Data dále odkazují na osoby z více než 200 zemí světa.

Od 19 hodin SEČ dne 9. května budou moci uživatelé prozkoumávat data interaktivní databáze, integrující navíc i informace o dalších 100 000 společnostech, které byly součástí projektu Offshore Leaks.

ICIJ ale nezveřejní osobní údaje; databáze nebude obsahovat záznamy z bankovních účtů nebo z finančních transakcí, e-maily ani jinou formu korespondence, pasy nebo telefonní čísla. Databáze bude nicméně obsahovat seznamy klientů firmy Mossack Fonseca k jednotlivým zemím, tedy i k České a Slovenské republice.

Ve Spojených státech, kde některé státy fungují jako daňové ráje, prezident Barrack Obama okomentoval Panama Papers a mimo jiné uvedl, že globální vyhýbání se daním umožněné daňovými ráji je „obrovský problém“. Prezident dodal, že „hodně z těchto procesů je legálních, ale to je právě ten problém. Nejde o to, že by porušovali zákony, ale o to, že zákony jsou tak chybně napsány.“ Databáze bude publikována na adrese https://offshoreleaks.icij.org 9. května v 19 hodin SEČ.

The post Zveřejnění dat z Panama Papers appeared first on investigace.cz.

Struktury z daňových rájů umožňují původním majitelům se nenápadně soudit s bývalou firmou

Adam Junek

Prodat firmu a pak se s ní soudit o sporné pohledávky za desítky milionů korun s detailní znalostí toho, jak byly v minulosti řešeny? To zní jako hodně přitažené za vlasy. Zvlášť když v prodejních smlouvách jsou zpravidla klauzule o tom, že prodávající poskytl kupujícímu veškeré informace o stavu podniku a o jiných než běžících sporech nemá povědomí.

Přesto to lze. A díky neprůhledným strukturám v daňových rájích velmi snadno. LN ve spolupráci s Českým centrem pro investigativní žurnalistiku (investigace.cz) přesně na takovýto případ narazily při zkoumání dokumentů známých jako Panama Papers. Tedy materiálů uniklých z panamské společnosti Mossack Fonseca, která pro klienty z celého světa zakládá offshoreové struktury. Ačkoli vlastnictví firem v daňovém ráji není nelegální, zhusta se využívá k obcházení daňových povinností či krytí obchodů politiků či k zakrývání nelegálních obchodů.

Zpět ale k českému fíglu, který se podařilo díky uniklým dokumentům rozkrýt. Začněme tím nejjednodušším. Již několik let běží spor mezi britskou skořápkovou firmou United Business Agency a tradičním českým výrobcem vlaků Škoda Vagonka, která je od roku 2005 součástí plzeňského holdingu Škoda Transportation. Jde o sporné pohledávky ještě z 90. let v nominální hodnotě přesahující 33 milionů korun a příslušenství – tedy úroky z prodlení, které vzhledem k délce trvání sporu budou násobně základní sumu převyšovat.

Aktuální stav sporu je následující. Vloni Nejvyšší soud na základě dovolání britské firmy vrátil celý proces na počátek ke Krajskému soudu v Ostravě, když zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, který žalobu proti Vagonce zamítl.

Potud by šlo o běžný obchodní spor. Panamské dokumenty, které LN a investigace.cz prozkoumaly, ovšem odkrývají, kdo za britskou skořápkou stojí. Podle britského obchodního rejstříku je majitelem United Business Agency bahamská společnost Woodward & Bradley Corporation. Ta byla založena 3. května 2000. A jejími akcionáři byli půl na půl Petr Speychal a Petr Gregor. A to až do 5. října 2010. Pak akcie na sebe nechala zapsat Louisa Anestha Henry, která vystupuje v desítkách firem po celém světě, včetně České republiky, jako „krycí“ bílý kůň. O dva roky později pak byly akcie přepsány podle dokumentů z Mossack Fonsecy na seychelskou firmu Mostalina Investments, která byla přes panamského prostředníka rovněž zakládána z Česka.
A tady to začíná být pikantní. Český miliardář Petr Speychal, je totiž vládcem strojírenského holdingu ČKD, a to od roku 2004, kdy jeho společnost tehdy 11 FITE, dnes ČKD Asset, získala 85procentní balík akcií koncernu od státu. Konkrétně od České konsolidační agentury a Fondu národního majetku, s nimiž Speychal jednal o odkupu strojírenských podniků sdružených pod ČKD Praha Holding už od konce roku 2003. Celkem za firmy ze zkrachovalého impéria ČKD a jejich pohledávky zaplatila 11 FITE přes 300 milionů korun. Už předtím některé části holdingu ČKD získala v konkursech vyhlášených na některé firmy ze skupiny ČKD.

A výrobce kolejových vozidel tehdy pod jménem ČKD Vagonka byla součástí prodávaného koncernu. Na jaře 2005 pak Speychalův holding ČKD odprodal Vagonku svému soupeři z privatizace strojíren, plzeňskému Škoda Holdingu – dnes Škoda Transportation. Vagonka se sídlem v Ostravě se tak stala Škoda Vagonkou.

Teď do spletitého příběhu přidejme sporné pohledávky. Kvůli nim je třeba vrátit se ještě hlouběji do historie. Pocházejí z doby kdy předlužené strojírenské impérium ČKD, které mělo stamilionové nesplácené

dluhy u Investiční a Poštovní banky, spadlo přes konsolidační agenturu do rukou státu. Některé firmy z ČKD, jak už bylo řečeno skončily v konkursu. To byl i případ společnosti ČKD Dopravní systémy. A té právě pozdější Škoda Vagonka dlužila desítky milionů. Správce konkursní podstaty ČKD Dopravních systémů zažaloval v roce 2002 preventivně pohledávky, které jím spravovaná firma držela za Vagonkou. A hned po zahájení řízení v dalším roce je z části postoupil na společnost MICHIN.

Ta je obratem zase prodala dalším třem firmám – konkrétně BEC, Clark Oil a A-Z Lokomat. Všechny tři si je na přelomu let 2003 a 2004 – tedy v době, kdy Speychal připravoval vstup do ČKD, s Vagonkou vzájemně započetly. Tedy dluhy z hlediska Vagonky přestaly existovat.

Zvrat přišel v roce 2006. Tehdy společnost Michin přes řetězec dalších firem ovládla americká společnost Brainco LLC. Tehdy Michin oživil spor s Vagonkou u krajského soudu v Ostravě o uhrazení dluhů z 90. let. Zároveň na počátku roku 2007 jak Michin, tak jeho mateřská společnost, skončily z rozhodnutí vlastníků v likvidaci. A likvidátorka pak sporné pohledávky postoupila dál – tentokrát britské společnosti United Business Agency.

A tím se kruh uzavřel. Britská skořápka se u českých soudů snaží prokázat, že pohledávky nezanikly a nebyly postoupeny trojici firem, které si je s Vagonkou započetly. Argumentuje přitom tím, že doklady o převodu jsou neurčité a nejde o stejné pohledávky.

Jen pro dokreslení. Brainco LLC lze v českém obchodním rejstříku najít také jako majitele společnosti Septime Consulting. Ta vznikla v roce 2010 odštěpením od ČKD Praha Holding a jmenovala se GAMA-Sychrov. Jejím vlastníkem, který ji na americkou firmu převáděl byl centrální bod impéria ČKD – ČKD Asset. A za Brainco na základě plné moci z roku 2004 podepisoval smlouvu o převodu architekt Petr Gregor – tentýž, který se Speychalem na počátku zakládal Woodward & Bradley.

The post Panamský fígl z Česka appeared first on investigace.cz.

Kauza úniku dat o offshorových společnostech zvaná Panama Papers iniciovala vznik speciální skupiny investigativních novinářů, kteří prozkoumají údaje vázající se k Česku. Jde o unikátní krok, kdy své síly spojili novináři napříč konkurenčními periodiky.

Na data uniklá z panamské právní společnosti Mossack Fonseca se nově zaměří deset českých investigativních novinářů společně s týmem investigace.cz.

Společně prozkoumají všechna data týkající se českých jmen, kterých je v databází 283. Unikátní sdružení novinářů vzniklo tento čtvrtek.

“Databáze Panama Papers obsahuje tisíce velmi důležitých dokumentů. Tuto příležitost bychom chtěli maximálně vytěžit. Proto jsme vytvořili tým lidí, kteří si důvěřují a jsou ochotní navzájem spolupracovat,” říká k tomu Pavla Holocová.

Členy pátracího týmu jsou kromě členů ČCIŽ Holcové, Steffi Černé a Jana Indry tito novináři: Vojtěch Blažek (Hospodářské noviny), Jakub Bartosz (Právo), Michael Fiala (ČT), David Havlík (ČT), Eliška Hradilková Bártová (HlídacíPes.org), Karel Hrubeš (MF Dnes), Adam Junek (Lidové noviny), Jana Klímová (ČRo), Jan Cibulka (Samizdat) a Jaroslav Spurný (Respekt).

“Cílem je do hloubky rokzkrýt kauzy, které se mohou týkat vyvádění peněz z firem, obcházení daní, korupce nebo i praní peněz. Nepůjde nám ani tak o rychlé senzace, jako o kvalitní investigativní práci,” dodává Holcová.

Na právnickou firmu Mossack Fonseca bylo podle shromážděných dat navázáno téměř 215 tisíc firem fungujících pouze jako schránky a více než 14 tisíc klientů. Dosud se podařilo identifikovat 143 politiků, jejich rodin či jejich známých, včetně 12 vysoce postavených politiků, kteří prostřednictvím daňových rájů skrývali své bohatství.

The post Kauza Panama Papers spojila české investigativní novináře. Prověří společně data appeared first on investigace.cz.

Jak fungují daňové ráje, právníci i bílé stáje

Firma Mossack Fonseca a její partnerské organizace jsou známy kreativitou a vstřícností k přáním zákazníků. Novináři tušili, že ve své ochotě vyhovět zákazníkovi překračují zákon. Dokumenty Panama Papers poprvé prolamují hradby ticha, které uzavřenou komunitu offshoreových podnikatelů obklopují. Naskýtá se tak pohled do vnitřního fungování velmi uzavřené komunity offshoreového byznysu. Světa, kde nic není problém a všechno má svá řešení, jen je potřeba najít, kudy na to. Jako ilustraci tohoto světa přinášíme případ Josefa Monsporta. Právníka, který netuší, že je miliardář.

Josef Monsport se před revolucí živil jako prokurátor. Lidem z okolí Jazzové sekce navrhl v procesu z roku 1986 až osmileté tresty, a stal se tak jedním ze symbolů represe.

Po revoluci se Josef Monsport stal vyhledávaným advokátem, který zastupoval klienty jako Borise Vostrého z Harvardských fondů nebo bývalého ministra obrany Martina Bartáka, který byl nedávno osvobozený v kauze Tatra.

Monsportovy profesní aktivity jdou nicméně daleko za obhajování VIP klientů. Podle dokumentů z projektu Panama Papers je Josef Monsport držitelem akcií v hodnotě 100 milionů amerických dolarů (přibližně dvě a půl miliardy korun) u dvou firem registrovaných na ostrově Samoa v Pacifiku. Jde o firmy Integ S.A. a Kynsberg Trading. Otázkou zůstává, jak moc je cena akcií těchto firem reálná.

„Ostrov Samoa jsem naposledy slyšel v zeměpisu na gymnáziu. Doporučuji (…), prověřit, zda nejde o jiného Mosporta,“ zní vyjádření Josefa Monsporta přes SMS. V dokumentech z databáze Panama Papers má jako identifikátor uvedenou adresu: Pod Valem II 845, Pruhonice, PC 25243 Czech Republic. To je adresa, kterou Josef Monsport uvádí v obchodním rejstříku jako konkursní správce hned u několika firem, například H-SYSTEM a.s. nebo ČKD ENERGETIKA, akciová společnost.

V dokumentech stojí, že obě z Monsportových společností, jak Integ S.A., tak Kynsberg Trading, vydaly akcie v hodnotě 50 milionů amerických dolarů.

Přečtěte si

Nové české úlovky v panamské síti

Josef Monsport jako majitel společností s Mossack Fonseca nekomunikoval přímo. Veškeré dokumenty nutné k nákupu těchto dvou firem v daňových rájích obstarávala společnost Waberia Consulting LLC. Waberia má oficiální sídlo na Floridě ve Spojených státech, jejím ředitelem je ale Jiří Myslivec a veškerá korespondence byla směřována na adresu JUDr. Ing. Pavla Nováka, PhD.

Firma Integ byla registrována v lednu 2013, Kynsberg Trading pak v říjnu téhož roku. Josef Monsport ale nebyl od počátku držitelem jejich akcií. Jako ředitelé a jednatelé byli dosazeni lidé z portfolia bílých koňů firmy Mossack Fonseca. Tito lidé reálně ve firmě o ničem nerozhodují a na dokumentech jsou napsáni jen z legálních důvodů.

Jméno Josefa Monsporta poprvé padlo v roli akcionáře v jednom z emailů, které si Waberia a Mossack Fonseca vyměnili 8. ledna 2014. Tento mail obsahoval několik speciálních požadavků: navýšit základní kapitál obou společností z 50 tisíc amerických dolarů na 50 milionů rozhodnutím ředitele, a jmenovat Josefa Monsporta jako jediného držitele pěti akcií v hodnotě 10 milionů amerických dolarů za kus, jak pro Kynsberg Trading, tak pro Integ.

“Důvodem navýšení kapitálu je vytvořit obraz velké a ekonomicky silné finanční skupiny, obě společnosti budou použity z holdingových důvodů,” píše v jednom z emailů zaměstnanec Waberie jménem Václav.

V dalším z emailů však Václav žádá od pobočky Mossack Fonseca takzvaný “Letter of Inactivity” – dokument potvrzující, že “Společnost nikdy neobchodovala a ani nevešla v žádný smluvní vztah či závazky, a tím pádem nemá společnost žádná aktiva či pasiva.” Toto značné matoucí prohlášení, které stojí v rozporu s předchozím e-mailem, napovídá tomu, že “velká a ekonomicky silná skupina” nebyla apriori určena k tomu, aby vyvíjela jakoukoliv aktivitu.

Poslední žádostí byla prosba o antedataci navýšení kapitálu do roku 2013. To vyvolalo otázky i u jinak vždy vstřícných zaměstnanců centrály Mossack Fonseca. V odpovědi pak lidé z Mossack Fonseca potvrzují, že navýšení opravdu mohou antedatovat, rádi by ale znali důvod proč.

Odpověď Václava z Waberie vrhá na celou věc nové světlo. Zjednodušeně řečeno, obě samojské společnosti mají být poté, co budou prohnány celým offshorovým schématem, použity jako protihodnota neznámé slovenské firmy.

Elaborovaná odpověď Václava z Waberie je následující:

“Antedatované rozhodnutí o navýšení kapitálu Společnosti je z následujících důvodů:

a) Antedatace navýšení základního kapitálu je vyžadována kvůli účetnictví maltské společnosti

b) samojská společnost bude použita jako platební nástroj při koupi slovenské firmy, přesněji řečeno samojská společnost bude včleněna do maltské společnosti jako investice akcionáře a maltská společnost vyrovná tento nákup slovenské firmy touto samojskou společností

c) samojská společnost má být vlastněna slovenskou firmou.“

Podle policejního experta na finanční podvody mají podobná schémata jediný důvod: vyvést finance z reálné firmy, rychle je převést a popřípadě vyprat v anonymních offshorových schématech a na anonymních bankovních účtech. Následně je přes respektovanou mezinárodní banku investovat někde úplně jinde.

Podobná schémata byla v České i Slovenské republice v devadesátých letech tak populární, že dostala svůj vlastní název: tunelování.

O kterou slovenskou společnost šlo se nám bohužel zatím nepodařilo dopátrat.

Autorka textu: Pavla Holcová

The post Josef Monsport: právník, který netuší, že je miliardář appeared first on investigace.cz.

Praní peněz a vyhýbání se daním – dva hlavní důvody, proč si lidé zakládají firmy v daňových rájích. Podle studie Světové Banky proteče přes daňové ráje přes jeden a půl trilionu dolarů ročně. Tyto peníze jsou z drtivé části nelegální, a ve výsledku z nich profitují afričtí diktátoři, mexické drogové kartely, politici, italská mafie nebo i čeští tuneláři.

Jak funguje globální byznys založený na budování offshoreových struktur, nastrčených ředitelích, falešných akcionářích a bílých koních, který umožňuje fungovat organizovanému zločinu, přibližuje zatím poslední z mezinárodních projektů koordinovaných Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (ICIJ) #PanamaPapers (Panamské dokumenty).

Německé noviny Suddeutsche Zeitung obdržely od anonymního whistleblowera přes jedenáct milionů dokumentů interní komunikace firmy Mossack Fonseca. Firmy, která po desítky let napomáhala politikům anonymizovat vlastnictví firem, společnostem využívat díry v zákonech a neplatit daně, drogovým kartelům legalizovat výnosy z prodeje drog a diktátorům sponzorovat občanské války. Více než 376 investigativních novinářů ze 109 zemí světa spojilo své síly, aby analyzovali přes dva terabyty dokumentů, získané informace zasadili do regionálního kontextu a osvětlili nelegální praktiky ze světa velkých peněz. Tým investigace.cz prošel tisíce stran dokumentů, aby zjistil, jak se Češi zapojili do anonymního světa daňových rájů.

Čeští partneři firmy Mossack Fonseca mají v celém schématu důležitou roli – přes 250 000 dokumentů se týká českých klientů – a mezi nimi lidé stíhaní i odsouzení za finanční kriminalitu, lidé napojení na politické kmotry, obchodníci s diamanty nebo lidé spojovaní s největšími korupčními a privatizačními skandály posledních let.

„Stvořili jsme monstrum“

Firmu Mossack Fonseca založili Jurgen Mossack a Ramon Fonseca v roce 1977 jako právnickou kancelář specializující se na obchodní právo, trusty a investiční poradenství. Během krátké doby se z malé právní kanceláře stala jedna z nejdůležitějších společností, která zakládá globální offshoreová schémata desítek firem propojených tak, aby nebylo možné dohledat jak skutečného majitele, tak ani toky peněz.

Část těchto firem opravdu slouží legálnímu podnikaní, velké množství společností je ale používáno na legalizaci výnosů z trestné činnosti, korupci, vyhýbání se daním a nelegální obchod se zbraněmi a diamanty. „Stvořili jsme monstrum,“ prohlásil prý kdysi Ramon Fonseca.

Samotné podnikání se zakládáním firem a jejich prodejem by ale nebylo možné bez spolupráce s finančními institucemi. Jak ukazuje jeden z interních dokumentů, který má investigace.cz k dispozici, v Mossack Fonseca měli vypracovaný seznam spolupracujících bank, které neměly problém porušit předpisy zabraňující praní peněz a otevřít bankovní účty firmám bez zřejmého majitele z destinací jako Niue nebo Vanuatu. Na seznamu figurují jak mezinárodní a respektované bankovní domy, tak i menší a regionální – jako například česká eBanka.

„Jediná banka, kde jsme kdy byli schopni otevřít bankovní účet bez toho, že bychom uvedli reálného vlastníka, je eBanka (Česká republika). Všechny ostatní banky po nás chtěli aspoň kopii základních due diligence dokumentů ohledně vlastníka,“ uvádí jedna z interních zpráv. eBanka jako samostatná finanční instituce už neexistuje. Nicméně v době, kdy bylo možné si anonymní účet založit, byla pod správou finanční skupiny České pojišťovny, která zde od roku 2000 do roku 2006 měla majoritní podíl.

MF Escrow – prádelna na peníze

Mossack Fonseca však dokázala poskytnout i velmi speciální služby – vyprat nezákonně získané peníze. K tomu sloužilo oddělení s tajemným názvem MF Escrow, které řídilo převody peněz mezi zákazníkem a vlastními firmami tak, aby vše vypadalo naprosto legitimně.

Příkladem jsou manažeři německého Siemensu. Ti potřebovali převést černé fondy zpět do Siemensu (ale i do dalších offshoreových společností a hlavně do vlastních kapes). Aby zabránili zbytečným otázkám bankovních úředníků na „nestandardní“ bankovní operaci, převedli peníze přes MS Escrow. Virtuální peníze tak obletěly půlku světa jen proto, aby nakonec skončily zpět na švýcarských a dalších účtech. Vše ale vypadalo jako normální bankovní převod.

Mossack Fonseca si za speciální službu naúčtovala speciální sazbu: deset procent z převedené (vyprané) částky. Tuto sazbu odůvodňuje „choulostivostí operace“.

Podle zkoumaných dokumentů poskytovala evropským klientům tyto speciální legalizační služby slovenská firma Latem Trading s.r.o.

Bílá stáj

K zakládání tisíců firem jsou potřeba tisíce nastrčených ředitelů – neboli bílých koňů. Podle údajů z panamského obchodního rejstříku zaregistrovala firma Mossack Fonseca během své působnosti těžko uvěřitelných 52 696 lidí a firem na statutárních pozicích dalších firem. Mezi nejoblíbenější bílé koně patřila například Adelina Mercedes Chavarria de Estribi, předsedající necelým dvěma tisícům firem.

Mezi nejoblíbenější české bílé koně obecně patří Zuzana Herichová, Jana Lutken, Jiří Malivánek nebo Ian Taylor se stovkami firem po celém světě, ve kterých mají oficiálně fungovat jako ředitelé. Zuzana Herichová a Jana Lutken se v interní komunikaci Mossack Fonseca vyskytují pouze v interní komunikaci, nikoli jako držitelky akcií nebo ředitelky firem.

Ne vždy si ale zaměstnanci Mossack Fonseca vyberou své nastrčené ředitele dobře. Česká pobočka Mossack Fonseca najala bílého koně jménem Malchus Irvin Boncamper – účetního z ostrova Saint Kitts.

Ten byl v srpnu 2012 odsouzen v USA k osmi letům vězení nepodmíněně poté, co přiznal, že se účastnil praní peněz z prodeje falešných pojistných smluv. Na tento podvod by se pravděpodobně nikdy nepřišlo nebýt nešťastné náhody, která se odehrála v roce 2005 na jezeru George v USA. Tehdy se potopil výletní parník a utonulo 20 seniorů. Vzhledem k tomu, že měli jen falešná pojištění, jejich rodiny zažily šok hned dvakrát: jednou ze smrti blízkých, podruhé z nákladů na jejich repatriaci a pohřeb.

Mossack Fonseca se o celé kauze dozvěděla až v roce 2013 – tehdy už byl Boncamper nastrčeným ředitelem skoro padesáti společností, z toho 11 společností bylo stále aktivních. A tak 14. srpna požádalo obchodní oddělení Mossack Fonseca, aby byl Boncamper vyměněn za jiného bílého koně.

„Vyměňte Boncampera jako ředitele. Změny antedatujeme, nové datum vyberte tak, aby vyhovovalo,“ píše se v jedné zprávě. V říjnu 2013 měla MF Česká republika poskytnout k seznamu firem i termíny, kdy Boncamper naposledy podepisoval dokumenty jako ředitel. Češi promptně poskytli data pro 18 firem. Dokumenty ukazují, že minimálně pro tři z těchto společností – Garton, Faros a Westmore – poskytli Češi i antedatované dokumenty s novým ředitelem. V případě Faros bylo datum posunuto dokonce o deset let.

České terno

Samotných dokumentů, které se vztahují k českým klientům, je přes 250 tisíc. Ty obsahují jak právní listiny (zakládací listiny, akcie, certifikáty), tak i e-mailovou komunikaci nebo komentáře ke smlouvám. Ze seznamu 283 jmen, která jsou v databázi navázána na Česko, figurují ve 40 případech akcie na doručitele. Podle expertů z Tax Justice Network je právě tenhle typ vlastnictví nejvyšší formou anonymizace skutečného vlastníka. V dokumentech tak sice není uveden finální držitel akcií, je tam ale uvedena jeho adresa, ze které se dá mnohé odvodit.

Nejoblíbenější destinací, kam čeští klienti schovávají své firmy, jsou bezkonkurenčně Seychely, kde pro ně Mossack Fonseca založila přes 800 firem. Následují Britské Panenské ostrovy, Bahamy, Niue, Panama nebo ostrov Samoa.

Čechů, kteří drží akcie jedné nebo více firem zřízené Mossack Fonseca v jedné z offshoreových destinací, je 283. Dalších přibližně 50 jmen představují cizinci z Ruska, Tádžikistánu, Izraele nebo Srbska, kteří v Česku podnikají. Offshorová schémata firem jsou populární mezi majiteli solárních elektráren, developery, obchodníky s diamanty, lidmi, kteří zbohatli díky privatizaci, lidmi z reklamy, majiteli IT firem, stíhanými mafiány i lidmi napojenými na politiku.

„Daňové ráje klamou svým názvem. Nejsou to ráje a často se netýkají daní, ale finančních tajemství. Na mnohých českých korupčních případech vidíme, že se spíš než o daňové ráje jedná o korupční pekla zakrývající skutečné vlastníky společností nebo napomáhající praní špinavých peněz,“ říká k problematice Petr Janský, ekonom a expert na daňové ráje spolupracující na projektu Tax Justice Network.

Investigace.cz bude v následujících týdnech na základě zkoumání získaných dat postupně přinášet příběhy jednotlivých akcionářů, firem i obchodních praktik na hraně zákona.

Kdo se objevuje v Panama Papers

Solárníci

Podvody se solárními elektrárnami patří k českým specifikům. Proto každé jméno na seznamu Panama Papers přitahuje pozornost. Samozřejmě to neznamená, že všichni níže uvedení lidé se účastnili solárních podvodů.

Petr Skopal je jednatelem sítě solárních elektráren, které dohromady vyrobí přes 6 MW. Jedna z těchto elektráren, FVE Lužany, je spoluvlastněna tenistou Tomášem Berdychem. Spolu s Petrem Slabým a Petrem Verostou pak spoluvlastní bahamskou firmu Lafleur Enterprises.

Petr Lukovics je jednatelem sítě solárních elektráren pod vlajkou Sun Ship, solárních elektráren v okolí Uherského Hradiště. V databázi Panama Papers je uveden jako spoluvlastník společnosti Marlin Group Inc. se sídlem na Bahamách, a ředitel společností Carsso Ltd. a Palmerstone Assets Management.

David Trešl a Zdeněk Vančura společně vlastní firmu Newsun Ltd. registrovanou na Seychelách. Zároveň však také spravují více než dvacet českých firem, mezi jejichž předměty podnikání patří kromě pronájmu nemovitostí, obchodu a dalších také výroba elektřiny.

Klienti z vězení

Česko nemá moc kriminálníků, kteří by byli známí po celém světě. Radovan Krejčíř, který si v současné době odpykává pětatřicetiletý trest v Jihoafrické republice za únos, pokus o vraždu a obchodování s drogami, takovým kriminálníkem je. V databázi Panama Papers lze najít e-mailovou korespondenci z roku 1998, kdy si Krejčíř vyvedl peníze z vlastní firmy Corado Holding do své druhé firmy na Britských Panenských ostrovech jménem Ducane Finance. Přestože se případem podezřelé transakce zabývala policie, soud na ní neshledal nic, co by porušovalo zákon.

Dalším klientem Mossack Fonseca, který byl ve vězení, je bývalý obchodní partner Radovana Krejčíře Přemysl Synek. Oba byli v roce 2010 shledáni vinnými v kauze společnosti Technology Leasing. Podle státního zástupce byl Synek tím, kdo podepisoval fiktivní smlouvy, aby mohl převést desítky milionů z účtu firmy Technology Leasing, která získala úvěr od České spořitelny. Krejčíř byl odsouzený v nepřítomnosti k osmi letům vězení, Přemysl Synek k pěti letům nepodmíněně.

V dokumentech Panama Papers vlastní Přemysl Synek, společně se svým obchodním partnerem z diamantového byznysu Lubošem Říhou, dvě společnosti – S.Y.S. Jewellery Limited a Jakubella Limited. Obě jsou registrovány na Britských panenských ostrovech.

Lobbisté

Filip Rybín a Petros Michopulos jsou známí svým angažmá v PR agentuře Previa CR. Spolupracovali například na předvolební kampani ČSSD, kam na mítinky nasmlouvali popové hvězdy typu Michala Davida. Proslavila je také nahrávka, kdy britským a švédským novinářům v přestrojení za zbrojaře Petros Michopulos na dotaz ohledně gripenů vysvětluje, jak se v Česku dělá lobbing.

„K nám byl Steve Mead (manažer BAE) vždy velmi otevřený,“ říká v reportáži Michopulos. „Nehlásil týden po týdnu, koho uplatil a koho ne… Někdy nám to řekl, někdy se to poznalo ze změny postoje,“ říká v nahrávce Michopulos.

Rybín s Michopulosem spolu od roku 2006 vlastní firmu Couva Holdings S.A. z Britských Panenských ostrovů.

Králové privatizace

V dokumentech Panama Papers se nachází skupina velmi bohatých českých podnikatelů, jejichž jmění a obchodní impéria jsou do značné míry založena na kupónové privatizaci.

Multimilionář, majitel hokejové Sparty a ČKD Petr Speychal má v daňových rájích hned několik firem se svými obchodními partnery: Janem Kutišem a Petrem Gregorem. Všichni tři pak byli v roce 2014 vyslýchání v případu možného krácení daní. Případ je ale natolik komplexní, že vyšetřování zatím stále probíhá. Malý kousek jejich impéria se tak ocitl i v databázi Panama Papers. Jan Kutiš a Petr Speychal spolu vlastní firmu Branson Ventures na Seychelách, Petr Gregor a Petr Speychal pak vlastní bahamskou společnost Woodward & Bradley Corporation.

Dalším investičním mágem je Daniel Křetínský. Tento mladý český miliardář je spolumajitelem Energetického Průmyslového Holdingu, fotbalového klubu Sparta Praha a médií jako Blesk nebo Reflex pod hlavičkou Czech News Center. Křetínský vlastní firmu s romantickým názvem Wonderful Yacht Holdings registrovanou na Britských Panamských ostrovech.

Mezi milionáři pak vyniká Petr Kellner. Kromě toho, že se pravidelně umísťuje v žebříčku nejbohatších lidí planety sestavovaným časopisem Forbes a nedávného čínského angažmá, se toho o něm zase tolik neví. V databázi Panama Papers má Petr Kellner se svojí ženou Renátou hned několik firem na Britských Panenských ostrovech.

Další zajímavou osobou je Radek Menšík, obchodní partner Lenky Romanové, bývalé manželky jednoho z nejmocnějších mužů českého byznysu Martina Romana. Spolu s Lenkou Romanovou investují peníze do developerských projektů (například OC Lužiny). Menšík je majitelem Seychelské firmy Investdevelop.

Politické konexe

Čeští politici umějí velmi dobře využívat všech nástrojů anonymizace vlastnictví firem. Schovávají se za hradby právníků, firem z daňových rájů, bílých koňů a zprostředkovatelů. Je velmi složité vystopovat toky jejich peněz, a ještě složitější jim prokázat jakékoliv překročení zákona. Způsobů, jak se jim dostat na stopu, je jen velmi málo, zejména kvůli tomu, že kombinace akcií na doručitele s offshoreovou firmou je mezi politiky velmi populární.

V Panama papers lze najít čtyři akcie na doručitele seychelské společnosti Melbourne House. Adresa doručitelů akcií je ve všech případech stejná: rodinný dům v jedné části Ústí nad Labem. Majitelkou domu je Iveta Sadílková, žena často spojována s podnikáním takzvaných kmotrů z ODS Patrikem Oulickým a Alexandrem Novákem.

Zbraně

Zbrojařem vystupujícím v dokumentech Panama Papers je Tomáš Quis ze Vsetína. Ten je majitelem firmy Czech Small Arms, která vyrábí nebo certifikovaně znehodnocuje malé střelné zbraně. Kromě toho je držitelem hned několika patentů, které se střelných zbraní týkají. Jeho panamská společnost se jmenuje General Trading & Consulting Corp.

————-

The post #PanamaPapers appeared first on investigace.cz.