Indická Vantara se prezentuje jako největší záchranná stanice na světě. Je domovem pro téměř 48 tisíc zvířat, mnoho z nich dovezla z Česka. Podle zpráv kontrolních úřadů se o zvířata stará dobře. Její role v ochraně ohrožených druhů je přesto nejasná. Největší světová organizace na ochranu živočichů (CITES) nedávno zveřejnila výsledky své mise ve Vantaře a poukázala na možné nedostatky v kontrole. 

Rozlehlý komplex Vantara se prezentuje jako záchranná stanice. Nachází se v indickém státě Gudžarát v areálu rafinérie. Vantaru založil Anant Ambani, syn jednoho z nejbohatších mužů na světě – Mukeše Ambaniho. Indický premiér Nárendra Módí slavnostně otevřel toto zařízení letos v březnu a ocenil jej za „podporu ekologické udržitelnosti a ochranu divoké zvěře“.

Vantara je domovem téměř 48 000 zvířat – pro srovnání, pražská ZOO uvádí, že v ní žije necelých sedm tisíc zvířat. Podle sekretariátu Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) bylo do zařízení dovezeno přes dva tisíce druhů zvířat ohrožených vyhynutím.

Zpráva z mise sekretariátu CITES popisuje, že řada dovozů divokých zvířat od roku 2021 obsahovala nesrovnalosti, které „měly vyvolat dodatečnou hloubkovou kontrolu ze strany Indie“. V reportu také sekretariát doporučil indickým úřadům nepovolovat dovoz pro zvířata ohrožená vyhynutím, dokud nepřezkoumají své kontrolní postupy.

Indie letos v srpnu zahájila vyšetřování Vantary, vyšetřovatelé však na rozdíl od sekretariátu CITES žádné nedostatky nenašli. Po osmnáctidenním vyšetřování dospěla indická inspekce k závěru, že pořízení zvířat bylo v souladu s indickými zákony.

„Nekomerční“ obchod

Redakce investigace.cz letos v červnu popsala, že tisíce živočichů včetně těch nejpřísněji chráněných vyvezl do Vantary z České republiky místní obchodník se zvířaty a majitel soukromé Zoo Sedlec Jindřich Blahož. Investigace.cz ve spolupráci s redakcí Süddeutsche Zeitung zjistila, že Blahož dostal povolení k vývozu mimo jiné u zvířat, jejichž původ je nejasný. Tato zvířata s nejasným původem se díky kontrolám nakonec do Vantary přes Českou republiku nedostala. Reportérům se nepodařilo zjistit, kde se nyní nacházejí.

Vantara, která tvrdí, že zvířata zachraňuje, přitom různé živočichy aktivně shání a platí za ně. Z dokumentů získaných Süddeutsche Zeitung a investigací.cz vyplývá, že Blahož Vantaře za zvířata vzácných druhů vystavil faktury. Podnikatel jednou účtoval společnosti GZRRC, tedy jedné z firem provozujících Vantaru, 237 350 eur (v přepočtu téměř 5,9 milionů korun) a jindy 177 800 eur (skoro 4,5 milionu korun). Obchodník ale tvrdí, že z jeho strany se jednalo o „nekomerční transakce“, a zvířata do Vantary tudíž neprodává. Podle vlastních slov dostává pouze poplatek za poradenství.

Přečtěte si

Čech si účtuje miliony za zvířata putující do záchranné stanice. Ta ale zachraňovat nepotřebují

Otázku komerčního charakteru řešil na své misi i sekretariát CITES, jenž po indických úřadech požadoval vysvětlení ohledně faktur. Indické úřady tvrdí, že jde o takzvané CIF faktury, tedy faktury za náklady na pojištění a přepravu, které jsou nutné pro jakýkoli dovoz.

Úředníci CITES nebyli s tímto vysvětlením spokojeni a ve zprávě uvedli, že faktury „se zdají být v rozporu s tvrzením, že tyto vývozy zahrnovaly pouze výdaje spojené s náklady na pojištění, přepravu a clo“.

„V případě dovozů z Česka má sekretariát obavy, že zúčastněné strany mají odlišné chápání provedených transakcí a vystavených faktur,“ píše sekretariát CITES ve zprávě popisující výsledky mise ve Vantaře a vyzval indické úřady k dalšímu vysvětlování.

„Příslušné orgány v Indii již byly o komerčním způsobu získání zvířat vývozcem z naší strany informovány, stále však trvají na tom, že z jejich strany jsou zvířata získávána nekomerčně,“ sdělila redakci investigace.cz mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) Karolína Šůlová. „Od nás nejsou až na výjimky vyvážena zvířata zabavená, zachráněná ani nechtěná, jak deklaruje dovozce, ale exempláře, s kterými se běžně v EU i mimo ni obchoduje – pokud pocházejí z legálních chovů, kde byly odchovány,“ doplnila. Mezi vyvážená zvířata patří například různé druhy želv, hadů nebo drápkatých opiček.

„Zvířata určená k záchraně nelze z podstaty věci nakupovat, takový nákup pouze stimuluje poptávku a v případě vzácných a ohrožených druhů, jako jsou například lidoopi, může vést k nelegálnímu odchytu zvířat z volné přírody a k falšování potřebných dokumentů, což je ve zprávě Sekretariátu také zmíněno,“ podotýká Šůlová.

Indický orgán CITES podle mluvčí Ministerstva životního prostředí Veroniky Krejčí potvrdil, že Vantara splňuje standard zoologické zahrady, jedná se o nekomerční zařízení zaměřené na ochranu ohrožených druhů v rámci záchranných programů, slouží i jako záchranné centrum pro opuštěná a handicapovaná zvířata a je pravidelně kontrolována indickými orgány ochrany přírody. „Dosud tak nevznikl žádný důvod, proč žadatelům na jejich žádost povolení nevydat. Ke všem vyvezeným zvířatům byly doloženy doklady o legálním původu, jde o jedince narozené a odchované v zajetí, a nepocházejí tedy z volné přírody,“ říká Krejčí.

Podezřelé přesuny zvířat

Úředníci CITES byli znepokojeni také četnými přesuny zvířat do Indie přes třetí země. Například německý chovatel poslal stovky želv a leguánů do Indie přes západoafrický stát Togo. Pozornost vzbudily také přesuny lidoopů a velkých koček přes Spojené arabské emiráty.

Některá zvířata pocházela ze zemí, v nichž není známý jejich výskyt ve volné přírodě ani žádné chovné programy. Šlo například o gorilu z Haiti, čtyři gepardy ze Sýrie a bonobo – primáta podobného šimpanzovi –, který byl odeslán z Iráku. Tato zvířata se v uvedených zemích běžně nevyskytují.

„Irák není státem, ve kterém se bonobo vyskytuje, a není známý chovem tohoto druhu,“ uvádí zpráva CITES. „Není proto jasné, jak bylo rozhodnuto, že tento exemplář splňuje definici ‚chovaného v zajetí‘.“

„AOPK ČR jako vědecký orgán CITES standardně ověřuje původ dovážených jedinců do ČR komunikací s vědeckým orgánem vyvážející země a vyžaduje potvrzení o tom, že nebyla porušena pravidla Úmluvy CITES. Toto však příslušné indické orgány ve zmiňovaných případech zřejmě neudělaly, a byly proto Sekretariátem vyzvány k vysvětlení těchto konkrétních případů dovozů zvířat do GZRRC,” vysvětluje mluvčí AOPK Karolína Šůlová.

Přečtěte si

Pytlačení mrtvých tygrů

Novináři ze Süddeutsche Zeitung zjistili, že zvířata do Indie putují také například z fiktivních zoologických zahrad ve Spojených arabských emirátech.

Další podezřelý přesun se týká šimpanzů z Demokratické republiky Kongo. V prosinci 2024 tamní nejvyšší úřad CITES povolil vývoz devíti šimpanzů do Vantary. Údajně byli odchováni v zajetí. Odbornice na lidoopy Iris Ho však Süddeutsche Zeitung řekla, že jí není známo žádné zařízení v DR Kongo, kde by se šimpanzi chovali.

Redakce investigace.cz poslala tiskovému oddělení Vantary dotazy ohledně závěrů sekretariátu CITES, to ale do vydání článku neodpovědělo.

Na základní problém, který se Vantary týká, upozorňují ochránci zvířat opakovaně: Vantara mohutně zvýšila poptávku po ohrožených druzích zvířat a otevřela se tak dobrá příležitost pro pytláky a pašeráky.

Autorka článku: Barbora Šturmová

Líbil se vám tento text? Podpořte redakci investigace.cz

The post Záchrana, nebo obchod? Kontrola v největší „záchranné stanici“ světa poukázala na možné porušování pravidel appeared first on investigace.cz.

Na příkaz indického nejvyššího soudu čelí chovatelské a záchranné zařízení Vantara vyšetřování kvůli podezřením ze špatného zacházení se zvířaty a jejich nelegálního původu, ale i možným finančním nesrovnalostem. Soud ovšem uvedl, že dosud neexistují důkazy, píše BBC. 

Vyšetřovatelé v Indii navštíví rozsáhlou soukromou zoo, kterou vlastní miliardářská rodina Ambaniových. Nejvyšší soud v Indii nařídil vyšetřování Vantary kvůli obvinění, že zvířata umístěná v tomto zařízení jsou získána nelegálně.

Vyšetřování se podle BBC bude zabývat také možným porušením zákonů na ochranu volně žijících živočichů a obviněními z finančních nesrovnalostí a praní špinavých peněz. Nejvyšší soud sice uvedl, že na podporu těchto obvinění ze špatného zacházení a nelegálního nabytí neexistují žádné důkazy, přesto ale nařídil vyšetřování.

Příkaz k vyšetřování soud vydal na základě petic založených na mediálních zprávách a stížnostech organizací na ochranu zvířat. „Vzhledem k obviněním, že úřady nebo soudy nejsou ochotny nebo schopny plnit svůj mandát (…), považujeme v zájmu spravedlnosti za vhodné požádat o nezávislé posouzení skutkového stavu,“ uvedl soud.

Zoo Vantara, kterou provozuje Anant Ambani, syn nejbohatšího muže Asie Mukeše Ambaniho, je domovem stovek slonů, tygrů a dalších zvířat. Zařízení přislíbilo plnou spolupráci při vyšetřování. „Vantara se i nadále zavazuje k transparentnosti, soucitu a plnému dodržování zákonů. Naším posláním a cílem zůstává záchrana a rehabilitace zvířat a péče o ně,“ uvedla Vantara, aniž se přímo vyjádřila k obviněním.

Zařízení se v poslední době stalo středem zájmu protestů ve státě Maháráštra poté, co byl v červenci na základě rozhodnutí vrchního soudu do Vantary přemístěn nemocný slon jménem Mahadevi, jenž byl po tři desetiletí chován v džinistickém chrámu ve městě Kolhápur. V reakci na kritiku ministerský předseda státu Maháráštra prohlásil, že tamní vláda podá k nejvyššímu soudu žádost o přezkoumání rozhodnutí, aby se Mahadevi mohl vrátit zpět.

Tisíce živočichů z Česka

Tisíce živočichů včetně těch nejpřísněji chráněných vyvezl do Vantary z České republiky místní obchodník se zvířaty a majitel soukromé Zoo Sedlec Jindřich Blahož. Investigace.cz ve spolupráci s redakcí Süddeutsche Zeitung zjistila, že Blahož dostal povolení k vývozu mimo jiné u zvířat, jejichž původ je nejasný. Například tamarín pinčí neboli primát chráněný úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženou faunou a flórou CITES měl shodné číslo mikročipu s primátem jiného druhu vyvezeným v roce 2019 do Thajska. Mělo by přitom jít o unikátní číslo, které slouží mimo jiné k tomu, aby se zabránilo nelegálnímu zacházení se zvířaty. Tamarín s už jednou použitým mikročipem nakonec do Vantary z Ruzyně neodletěl. Kde se teď opička nachází, se reportérům investigace.cz zatím nepodařilo dohledat.

Přečtěte si

Čech si účtuje miliony za zvířata putující do záchranné stanice. Ta ale zachraňovat nepotřebují

Navzdory tomu, že Blahož dostal povolení k vývozu deseti makaků jávských, do Vantary odcestovali pouze čtyři jedinci, protože zbývající neměli mikročip uvedený v povolení a zabudovaný v těle. Jejich původ je tím pádem nejasný.

„Máte špatné informace,“ odpověděl Blahož na dotaz, jak je možné, že se čísla mikročipů u některých jeho zvířat opakují.

Otazníky rovněž visí nad komerčním charakterem vývozů. Podle Správy indických zoologických zahrad se Vantara coby „autorizované a uznané záchranné zařízení pro zvířata“ nesmí v žádném případě podílet na „komerčním zacházení se zvířaty“.

Vantara, která tvrdí, že zvířata zachraňuje, přitom různé živočichy aktivně shání. „Je to největší zařízení na světě. Já obchoduju se zvířaty, byl jsem osloven, zda bych jim nepomohl sehnat na doplnění nějaká zvířata,“ vysvětluje Blahož, jak se k Vantaře dostal.

Z dokumentů získaných Süddeutsche Zeitung a investigací.cz vyplývá, že Blahož Vantaře za zvířata vzácných druhů vystavil faktury. Podnikatel jednou účtoval společnosti GZRRC, tedy jedné z firem provozujících Vantaru, 237 350 eur (v přepočtu téměř 5,9 milionů korun) a jindy 177 800 eur (skoro 4,5 milionu korun). V obou případech šlo o stovky zvířat. Obchodník ale tvrdí, že z jeho strany se jedná o „nekomerční transakce“, a zvířata do Vantary tudíž neprodává. Podle vlastních slov dostává pouze poplatek za poradenství.

Autorka: Barbora Šturmová

The post Indická zoo Vantara čelí vyšetřování. Tisíce zvířat tam poslal český obchodník appeared first on investigace.cz.

Mazlení s opičkou v exotické destinaci může působit nevinně, ve skutečnosti za tím často stojí krutý obchod, stres a doživotní utrpení zvířat. Krmení delfínů zase může poškodit vztah s jejich mláďaty. „Turisté vidí roztomilé zvíře, ale netuší, čím si prošlo. Často jde o osiřelé jedince vyrvané z přírody,“ říká zooložka a odbornice na primáty Petra Bolechová. V rozhovoru také mluví o zákulisí zvířecí turistiky, o tom, proč odmítnutí vyfotit se se zvířetem není málo a jak se z pytláků stávají ochranáři.

Když jsem se připravovala na tento rozhovor, hlavně mě zajímalo, nakolik je téma zvířecích „atrakcí“ na dovolené stále aktuální. Přijde mi, že v tomto směru existuje hodně osvěty. Pak jsem na Instagramu zadávala různé hashtagy a vyhledala jsem aktuální fotky a videa primátů uvázaných na kšírech, jak si je lidé fotí a krmí je. 

Spousta lidí se samozřejmě snaží nějakým způsobem bojovat nebo vést osvětu, aby podobné praktiky skončily. Známé společnosti, jako je třeba Airbnb, které nabízejí turistické atrakce nebo ubytování, uvádějí rovněž informace například o situaci ohledně projížděk na slonech – že je nemáme nevyužívat. Osvěta měla určitě odezvu. V Thajsku byla úspěšná, protože tam obdobné zážitky se slony nyní prezentují v jiné formě. Můžete se třeba o slony postarat. Ale vraťme se k primátům. Nám lidem jsou to nejbližší savci a nejde jen o malinké opičky, ale často i o lidoopy. Statistiky nelegálního obchodování a záchytů přesto naznačují, že trh s nimi stále trvá a trend vůbec nemizí.

Hlazení a krmení na videích na mě nepůsobilo tak, že by to bylo konkrétní opičce nepříjemné. Co doopravdy vidíme na takových fotkách? 

Otázkou je, jaký má ta opice za sebou život. A čím si vůbec prošla. To by mělo kmitnout hlavou každému, kdo se s ní nechá vyfotit. To zvíře skutečně budí dojem, že se k člověku tulí, že se choulí. Což hodnotíme z našeho pohledu, je to prostě zvířátko k pomazlení. Ono to tak ale nemusí být. My přesně nevíme, co vyjadřují její pohyby. Může nám přijít, že je to naprosto v pořádku, jenže to zvíře může naopak vykazovat maximální míru stresu.

Jak to poznám? 

Nejspíš nemáte šanci, zvířata jsou trénovaná, aby udržela pozornost návštěvníka. Předtím jim ale třeba majitel zabije celou rodinu, upiluje jim zuby, aby nedošlo k poranění klienta, zkrátka jsou již psychicky zlomená, než je někde na pláži nebo na ulici nabízí jako atrakci k vyfocení, k osahání. V případě opic jsou to navíc vždycky jen mláďata, staré opice mohou turistovi ublížit. Věřím, že existuje pár takových majitelů, kteří se o taková zvířata dokážou vhodně postarat, ale otazník stále visí nad tím, kde a jak k nim přišli. Jeden ze způsobů, jak poznáte, jestli je zvíře v pořádku, je právě to, jestli má vůbec všechny zuby, jestli jsou zuby normální a nejsou obroušené. Těžko to ale zjistím při focení.

Jestliže tedy poznám, jaký pravděpodobný osud má opice za sebou a nechci se s ní vyfotit, co mám dělat? Mám odmítnout člověka, který mi fotku s opičkou nabízí, nebo mám zavolat policii či nějaké záchranáře? 

Na to se mě všichni ptají a někdy odpovídám s humorem, i když to asi úplně humor není – zkrátka záleží na vaší statečnosti. Ono skutečně stačí odmítnout, byť taková diskuse nemusí být úplně příjemná. Ale nezapomínejme, že jste v zemi, kde se to odehrává, jako host. Pokud vám osud toho zvířete opravdu leží na srdci, je dobré v té příslušné zemi zjistit, jaké tam působí ochranářské organizace, a kontaktovat je. Kdybyste zavolala policii, nic moc většinou nevyřešíte. Nemají kompetence a většinou jde o země, kde je i vysoká míra korupce.

Myslím si, že lepší je být připravený předem, proto se snažíme lidi informovat, aby trochu přemýšleli, jestli to, co dělají, je benefit pro zvíře, nebo jen pro ně. I to, že dokážete odmítnout, je velký krok.

Přečtěte si

Čech si účtuje miliony za zvířata putující do záchranné stanice. Ta ale zachraňovat nepotřebují

Když tedy někdo nabízí opici jako atrakci, je to tím, že prostě nemá jiný zdroj peněz?

Může to tak být. Anebo jde o velmi snadné získání docela velkého příjmu bez větší pracovní námahy.

Lidé, kteří primáty chytají ve volné přírodě, je mohou také prodat na tradiční asijskou medicínu, poptávka je i jinde…

Ano, třeba noční poloopice outloni na tento trend velice doplácejí. Tím se zároveň vnucuje otázka, zda s tím chceme něco dělat, tedy mluvit o tom nahlas a veřejně, aby se situace začala měnit k lepšímu. Některé „tradice“ jsme jako lidé schopni nějakým způsobem vymýtit, týká se to především nových generací. Malé děti jsou nejvíc empatické a vnímavé. Proto je neskutečně důležitá práce lidí v terénu. Ukazuje se to i u nás v zoo, že menší děti vidí a vnímají u zvířat mnohem víc věcí než dospělí. Ovšem netuším, zda jim podobná schopnost vydrží až do dospělosti.

Kde je ochrana zvířat nejproblematičtější?

Největší problémy zaznamenáváme v rozvojových zemích. Tam jde hlavně o to, aby byla existenčně zajištěna rodina, proto je potřeba získat peníze, mnohdy za každou cenu. Nicméně je známo, že z největších pytláků jsou nejlepší ochranáři. Pokud budou mít zajištěné slušné životní podmínky a tamní ochranářské organizace jim budou schopné poskytnout práci, sami poznají, že to má význam. Navíc už nejde o ilegální trestnou činnost, takový člověk může být na svou práci hrdý, může být hrdý i na zemi, v níž žije a která je zajímavá pro návštěvníky ze zahraničí.

To myslíte doslova – že z pytláků jsou nejlepší ochranáři? 

O tom by vám mohli vyprávět moji kolegové, kteří pracují v terénu. Řada z nich ve svém týmu bývalé pytláky skutečně má. Jeden kolega mi vyprávěl o muži, jenž byl velmi úspěšným lovcem a současně měl zvířata opravdu rád. V jeho komunitě a zemi ale za úspěch platí to, kolik zvířat kdo dokáže ulovit a prodat na trhu, ať už jsou živá, nebo mrtvá. Když ten muž začal spolupracovat s mým kolegou, nějakou dobu mu trvalo, než pochopil, že už vlastně pracuje s jiným cílem v podobě ochrany zvířat. Když posléze viděl smysluplnost i úspěšnost své práce a stálý příjem, nikoli nejistý jako předtím, sám říkal, že je mnohem šťastnější a také hrdý na to, že dostal takovou příležitost.

Je vůbec nějaká forma kontaktu se zvířetem z volné přírody eticky přijatelná? 

Myslím si, že ne, pokud jde o potřebu si na něj sáhnout nebo ho nakrmit. My lidé jsme jiný druh. Jestliže se chce člověk s nějakým zvířetem pomazlit, jsou tu psi a kočky, které jsou na soužití s lidmi zvyklé a vlastně nás i potřebují. Pokud ovšem jde o náhodný kontakt, je to taková chvilková interakce, která může nastat. Zvíře se přijde podívat, samo se dotkne, samo si přičichne a my bychom si měli takové setkání užít, ale to je všechno. Co se týče krmení, jedná se o naši přirozenost. Máme potřebu konat dobro, a to třeba tím, že zvířeti dáme dobrotu. Zvířata tak velmi jednoduše pochopí, že se nemusí moc namáhat ani vynakládat žádnou energii, protože jim to jídlo dá někdo přímo pod nos.

To jste zmiňovali v Průvodci zodpovědného turisty i u delfínů…

Za delfíny se jezdí hlavně na Nový Zéland. Jakmile připlave delfín, máte potřebu si na něj sáhnout, samozřejmě, kdo by si nesáhnul. A když dostane rybu a my ho pak chceme hladit, tak se trochu začne otáčet na bok. Jenomže tento pohyb představuje i pokyn pro mládě, že se matka nastavuje na kojení. Ona se ale ve skutečnosti nastavuje na ruku člověka. Mládě pak většinou odhání, a jak prokázalo už více studií této situace, mláďata jsou pak méně kojená a jsou proto v horší kondici. Člověk, který své počínání sice myslel dobře, tím snižuje vitalitu zvířat.

V liberecké zoo máte na starosti primáty. Jaký s nimi máte vztah? 

Vlastně jsem jejich nepřítel, protože zoolog dělá nepopulární věci. Když mě vidí paviáni, spustí povyk, protože vědí, že se blíží nějaký veterinární zásah. Ošetřovatelé jsou naopak přátelé. Dobrý vztah ošetřovatele se zvířetem se pozná tak, že před vámi neprchá, ale o fyzickém kontaktu nemůže být vůbec řeč. Máme tam třeba i šimpanze, ti nás rozeznávají a pamatují si nás dlouhé roky. S nimi se v rámci možností pozdravíme. Reagují na náš hlas a svou vlastní vokalizací jsou schopni nám odpovídat. My jsme tak schopni poznat, jestli je ten či onen dobře naladěn, ale také zda nemá nějaké problémy.

Autorka rozhovoru: Barbora Šturmová

Líbil se vám tento text? Podpořte redakci investigace.cz

The post Krmili jste na dovolené delfína nebo se vyfotili s opičkou? Zvíře za to může platit zdravím nebo životem, varuje zooložka appeared first on investigace.cz.

Český obchodník se zvířaty vyvezl do indického záchranného a chovatelského zařízení Vantara tisíce živočichů. Přestože se toto zařízení prezentuje jako záchranná stanice, shání ve velkém zvířata od soukromých chovatelů, která zachraňovat nepotřebují. Ve vývozních dokumentech jsou ale neshody, mimo jiné jsou víckrát používány unikátní kódy mikročipů, jež mají bránit nelegálnímu kšeftování s ohroženými druhy zvířat, zjistili reportéři investigace.cz a Süddeutsche Zeitung.

Letošní květen byl pro obchodníka se zvířaty, chovatele plazů a podnikatele Jindřicha Blahože rušný. České úřady kontrolovaly transporty zvířat, které vyvezl do zahraničí.

„Měl jsem v posledním měsíci neskutečně kontrol, takže se prošetřovaly ještě zpětně veškeré transporty, veškeré papíry. V podstatě (přijely, pozn. red.) nejvyšší šarže z veterinární správy, ředitelka Jihočeského kraje veteriny, dokonce za mnou přijeli i z Prahy,“ řekl podnikatel redakcím investigace.cz a Süddeutsche Zeitung. Podle něj bylo vše v pořádku.

Blahož tvrdí, že mu bylo řečeno, že kontroly proběhly „na popud nějakých novinářů“. Jejich zvědavost totiž vyvolala jeho aktivita z posledních let. Blahož je jeden z největších exportérů do indické Vantary a právě tato instituce vyvolává u českých úřadů spoustu otázek.

Svatba s politiky

Projekt Vantara se prezentuje jako záchranná stanice v indickém státě Gudžarát. „Ve Vantaře je záchrana zásadním prvním krokem k tomu, aby zvířata dostala novou šanci na život. Vyhledáváme a zajišťujeme volně žijící živočichy v nouzi, která byla způsobena zničením biotopu, konflikty s lidmi nebo uzavřením v zajetí, a zajišťujeme, aby každá operace proběhla precizně a pečlivě,“ uvádí na svém webu.

Už toto prohlášení má však trhliny – jak uvádí sám Jindřich Blahož, Vantara ho oslovila, aby v zájmu projektu sehnal různé druhy zvířat. Ta, jež do Indie dodal, se ale narodila v chovných stanicích či u soukromých chovatelů a zachraňovat nepotřebují.

Vantaru založil Anant Ambani, syn jednoho z nejbohatších mužů na světě – Mukeše Ambaniho. Ten je nejen ekonomicky, ale i politicky velmi vlivný a má přímé napojení na premiéra Indie.

Skupina společností Reliance Industries, kterou otec zakladatele Vantary vybudoval, má nejvyšší obrat ze všech firem působících v Indii. Její obory podnikání sahají od těžby ropy a petrochemie až po textilní výrobu a média. Záchranná stanice Vantara tak paradoxně vznikla na rafinerii. Ostatně rafinerie je dodnes součástí tohoto areálu.

V loňském roce obletěla fotografie nyní třicetiletého Ananta Ambaniho celý svět, protože u příležitosti své svatby uspořádal několik působivých oslav. Jedna z nich se konala ve Vantaře a mimo jiné se tam objevili Mark Zuckerberg, Bill Gates a Ivanka Trump, vystoupila i zpěvačka Rihanna. Rozsáhlých svatebních oslav se také zúčastnila řada politiků, jako třeba současný indický premiér Naréndra Módí nebo ministr letectví Kindžarapu Rám Móhan Naidú. Premiér Módí navštívil Vantaru i letos na jaře. V tomto roce pak Vantara získala prestižní ocenění od indické vlády, která ocenila „výjimečnou péči o zvířata“.

Vantara se rozkládá na území o rozloze přibližně 14 kilometrů čtverečních na západě Indie. V zoo se mimo jiné nachází vířivka pro slony a největší karanténní zařízení pro zvířata. Během posledních pěti let zde byly vybudovány kliniky, jídelny, výběhy pro zvířata a chovatelská centra, jež podle všeho patří k nejmodernějším zařízením pro chov zvířat na světě.

Jak zjistili novináři Süddeutsche Zeitung v obchodních databázích i v jiných zdrojích, za posledních čtyři a půl roku tam bylo vyvezeno více než 45 000 zvířat. Mezi nimi bylo přes tisíc velkých šelem. Na svém webu Vantara uvádí, že celkově vlastní více než 150 000 zvířat a přes dva tisíce druhů. Pro srovnání – Zoo Praha ke konci roku 2024 měla 6 950 zvířat a 700 druhů.

Snímky z let 2016, 2022 a 2025 zachycují území v indickém státě Gudžarát, kde vpravo postupně vznikl areál Vantara. Ten přímo sousedí s jednou z největších průmyslových zón na světě – ropnou rafinérií Reliance Industries Limited (vlevo). Satelitní záběry ukazují rychlou proměnu původně neosídlené krajiny. Zdroj: Google Earth

• 24. 3. 2016
• 18. 2. 2022
• 24. 2. 2025

Indické zařízení naopak není dostupné veřejnosti. Proti kritickým hlasům brojí žalobami. Společnosti GZRRC a RKTEWT, které tvoří Vantaru, podaly žalobu například na asijský magazín Himal Southasian, jenž v roce 2024 publikoval o Vantaře investigativní článek. Právní výzvy organizace poslala i deníku Süddeutsche Zeitung nebo keňskému expertovi Danielu Stilesovi.

Vantara vyvolává řadu otázek u úřadů i ochránců přírody, neboť v rámci projektu dochází k dosud nevídaným přesunům desetitisíců zvířat z celého světa, a to včetně Česka, do jednoho záchranného zařízení. „Aktuálně zjišťujeme konkrétnější informace o indickém zařízení a komunikujeme s indickým vědeckým orgánem CITES. Další postup ohledně vývozů do Indie bude ještě předmětem diskuze mezi námi, MŽP (Ministerstvo životního prostředí) i ČIŽP (Česká inspekce životního prostředí),“ říká Silvie Ucová z Agentury ochrany přírody a krajiny, vědeckého orgánu CITES pro Českou republiku.

Největší dovozce z Česka

Český chovatel Jindřich Blahož je podle serveru iRozhlas nejaktivnější importér do Vantary z celé EU. Vyvezl tisíce živočichů a podle evidence Ministerstva životního prostředí mezi nimi bylo 849 zvířat chráněných úmluvou CITES.

„Všechno funguje podle zákona, podle toho, jak se to dělat má. Ta zvířata mají legální původ a na základě toho se dělají vývozní povolení, která schvaluje Ministerstvo životního prostředí a veterinární správa. Není jiná cesta jak to dělat,“ tvrdí Blahož.

Aby mohl vývozce vypravit zvíře zařazené pod CITES do třetích zemí, musí nejprve požádat o vydání vývozního povolení z České republiky do cílové destinace. Následně MŽP v rámci správního řízení požádá vědecký orgán CITES, což je v České republice Agentura pro ochranu přírody a krajiny (AOPK), o stanovisko ke konkrétnímu vývozu. AOPK poté posuzuje, zda transakce nebude mít škodlivý dopad na zachování příslušného druhu ani na rozsah území, na němž se populace tohoto druhu vyskytuje. Zároveň se prověřuje, zda nejsou známy žádné další okolnosti týkající se zachování dotyčného druhu, které by svědčily proti vydání povolení nebo potvrzení.

„V případě vývozů z ČR vyvážíme v naprosté většině jedince narozené a odchované v zajetí v ČR/EU, kde je předmětem stanoviska zejména zhodnocení legálního získání jedinců (případně také rodičovských, prarodičovských exemplářů) z volné přírody nebo z legálního chovu,“ sdělila Silvie Ucová z Agentury ochrany přírody a krajiny.

Před časem se Vantara obrátila na Blahože s tím, zda by mohl sehnat zvířata. „Je to největší zařízení na světě. Já obchoduju se zvířaty, byl jsem osloven, zda bych jim nepomohl sehnat na doplnění nějaká zvířata,“ vysvětluje Blahož, jak se dostal k Vantaře. Podle svých slov má v chovatelství dobré kontakty a dokáže tak sehnat mnoho zvířat.

Český obchodník chová plazy, ale také hlodavce, které prodává do zoologických zahrad jako krmivo, například do Zoo Praha nebo Zoologické a botanické zahrady města Plzně, kam prodal i dva varany plodožravé. Provozuje rovněž resort Blatnice v Jižních Čechách na Táborsku – ubytovací zařízení s wellnessem a restaurací. Občané nedaleké obce Řemíčov jej zvolili v komunálních volbách před třemi lety do tamního zastupitelstva. V roce 2023 převzal po smrti původního majitele licencovanou soukromou zoo u Mikulova, známou pod názvem Fauna park Sedlec.

V chovatelské komunitě je Blahož poměrně známý. „Hodně vyváží zvířata do zahraničí. Když půjdete do hlavního sálu, je tam vystavovatel, který má od něj pardály (chameleony pardálí, pozn. red.), ale nevím, jestli vám přizná, že je neodchoval sám,“ řekl s úsměvem jeden z vystavovatelů redaktorce při návštěvě teraristického veletrhu. Zmiňovaný chovatel v hlavním sálu skutečně potvrdil, že se znají. „Jasně, Blahože zná skoro každej, on posílá hodně zvířata ven,“ popsal českého vývozce muž s chameleony, kteří se snažili prodrat na svobodu z průhledné plastové nádoby.

Chaos v značkování

Mezi zvířaty, jež Blahož vyváží, nejsou jen plazi, ale i primáti nebo šelmy. Obchodník také importoval i několik chovatelských rarit, jako jsou zmije pavoučí, ploskorep Henkelův nebo ještěrky naultinus grayii. Redakce investigace.cz a Süddeutsche Zeitung mají k dispozici dokumenty, které obsahují čísla mikročipů několika zvířat, jež Blahož buď vyvezl, nebo na ně získal povolení.

Reportéři investigace.cz zjistili, že jeden z tamarínů pinčích, na jehož vývoz Blahož získal povolení, měl shodné číslo mikročipu s jiným primátem, kosmanem zakrslým, který byl ale exportován už v roce 2019. A to je problém. „Značení exemplářů mikročipem by mělo být unikátní a čísla čipů by vždy měla být rozdílná,“ sdělila redakci mluvčí Ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.

„Pro oba výše uvedené exempláře byly vydány registrační listy, ve kterých bylo uvedeno číslo čipu 968000010618362, potvrzeno vydávajícím úřadem (v obou dokladech je nalepena nálepka s tímto – stejným – číslem),“ dodala Krejčí.

Podle odborníka z Centra environmentálních forenzních věd z Univerzity Karlovy Zdeňka Nováka tuto praktiku mohou využívat lidé, kteří se snaží dostat do systému zvířata nabytá nezákonně. „Jeden unikátní mikročip by se u více druhů rozhodně opakovat neměl. Je to jedna z praktik, kterou používají lidé, kteří se snaží zlegalizovat nezákonně získaná zvířata. Známé jsou i případy nedovoleného opakovaného použití celistvých uzavřených kroužků, jimiž se označují ptáci. Například po úhynu papouška je jeho kroužek z nohy sejmut a použit pro označení jiného, často nelegálně získaného jedince. Při následných úředních kontrolách pak vše papírově sedí, ale ve skutečnosti tím došlo pouze k zamaskování skutečného – nelegálního – původu ptáka,“ doplňuje Novák.

Jestli Jindřich Blahož věděl, že používá číslo mikročipu, jenž by už neměl být volně k dispozici, není jasné. Na náš dotaz do uzávěrky tohoto textu neodpověděl.

Tamarín s už jednou použitým mikročipem nakonec do Vantary z Ruzyně neodletěl. Kde se teď opička nachází, se reportérům investigace.cz nepodařilo dohledat. Podle tiskové mluvčí České inspekce životního prostředí (ČIŽP) Miriam Loužecké nebyla ani navržena k vývozu, což znamená, že inspekce neměla možnost ji na letišti zkontrolovat. „Důvod, pro který nebyl tamarín zařazen do vývozu (kontrolovaného 24. 10. 2024) není inspekci znám. Lze předpokládat, že tento tamarín zůstal v držení vývozce,“ řekla mluvčí České inspekce životního prostředí Miriam Loužecká. Blahož získal primáta od subjektu, jemuž byl již v minulosti za porušení povinnosti týkající se značení exemplářů v jiném případě jednou ukládán správní trest. „Skutečnou příčinu shody údaje o značení uvedeného v permitech kosmana a tamarína již však bohužel není možné určit a vyvodit z ní odpovědnost,“ dodala Loužecká.

Další shodu v číslech mikročipů objevili reportéři ze Süddeutsche Zeitung u makaka jávského, primáta chráněného úmluvou CITES. Stejný mikročip se totiž vyskytuje v povolení u dvou jedinců, kteří se liší datem narození – jeden se narodil 20. 11. 2021, druhý 20. 7. 2019.

„Ohledně makaka jávského s číslem čipu 953010003870349 – byl vydán permit č. 24CZ036336 pro celkem deset jedinců daného druhu, ale byli vyvezeni pouze čtyři jedinci z důvodu toho, že zbylých šest jedinců nebylo označeno čipy uvedenými ve vývozním povolení. Tato nesrovnalost byla zjištěna ČIŽP při fyzickém odečtení čipů při vývozu,“ řekla nám Veronika Krejčí. „Popsaná situace, která se týkala primátů vyvážených v rámci povolení č. 24CZ036336, kdy ČIŽP řešila nesrovnalosti ve značení, je zcela ojedinělá,“ doplnila.

„Značení pomocí mikročipů je jedinečné a nezaměnitelné, dvě zvířata by tedy neměla být označena čipem stejného čísla. Za správnost značení odpovídá vlastník (vývozce) exempláře, který toto značení uvádí v žádosti o vývozní povolení a v případě povinně registrovaného exempláře (všichni primáti podléhají povinné registraci) také v registračním listě (ty vydávají krajské úřady a Magistrát hl. m. Prahy). Svým podpisem v registračním listě a v žádosti o vývozní povolení vlastník exempláře potvrzuje, že údaje o exempláři jsou správné a pravdivé. Pokud se prokáže opak, řeší to ČIŽP, která například může exemplář zadržet,“ dodala mluvčí ministerstva.

Podle mluvčí České inspekce životního prostředí Miriam Loužecké může být shoda označení v registračních listech zvířat způsobena několika důvody. „Počínaje prostou administrativní chybou (ke které mohlo dojít např. při registraci na krajském úřadě či při žádosti o vývozní povolení na Ministerstvu životního prostředí) až po záměrné porušení zákona (případná odpovědnost za něj zanikla uplynutím promlčecí doby). V současnosti již nelze bohužel skutečnou příčinu určit,“ sdělila Loužecká.

„Máte špatné informace,“ odpověděl Blahož na dotaz, jak je možné, že se čísla mikročipů u některých jeho zvířat opakují.

Nekomerční obchod

Reportéři investigace.cz ve spolupráci se Süddeutsche Zeitung také pátrali po původu zvířat, které Blahož exportoval. Podle darovací smlouvy z února 2025 dostal darem celkem 21 živočichů z německé záchranné stanice. Šlo o zvířata s nejvyšší možnou ochranou, konkrétně o dva levharty obláčkové, pět lemurů, šest tamarínů skákavých a několik dalších kočkovitých šelem. Blahož následně vystavil fakturu Vantaře právě na levharta obláčkového, opičky tamarín, lemury a další zvířata.

To, že přeposlal tato zvířata do Vantary, pak potvrdil novinářům investigace.cz a Süddeutsche Zeitung. „Já jsem zprostředkovával ten vývoz, ano. To je další věc, kterou dělám, prostě zprostředkovávám vývozy,“ sdělil.

Že by za ně ale Vantaře fakturoval, popírá. Redakce Süddeutsche Zeitung má nicméně k dispozici fakturu, kde si Blahož účtuje peníze za levharty obláčkové, lemury i opičky tamarín. Součástí faktury v hodnotě čtyři a půl milionu korun jsou i desítky dalších zvířat. Vzhledem k tomu, že faktura neobsahovala čísla mikročipů, reportérům investigace.cz se nepodařilo ověřit, zda šlo o přesně ta samá zvířata darovaná z německé záchranné stanice.

Obchod nebo ZOO

Když žadatel žádá o vývozní povolení ke zvířeti uvedeném na seznamu CITES, musí také uvést zkratku vyjadřující účel vývozu. Ten může být například „T“ pro obchod, „E“ jako edukační účel nebo například „Z“, tedy zoo. Právě poslední zmíněnou zkratku „Z“ mají v dokumentech zvířata, jež Blahož poslal do Vantary.

Podle Správy indických zoologických zahrad se Vantara jako „autorizované a uznané záchranné zařízení pro zvířata“ nesmí v žádném případě podílet na „komerčním zacházení se zvířaty“. Z dokumentů získaných Süddeutsche Zeitung a investigace.cz vyplývá, že Blahož Vantaře vystavil faktury za zvířata vzácných druhů na vysoké částky. Blahož jednou účtoval GZRRC, jedné z firem provozujících Vantaru, 237 350 eur (v přepočtu téměř 5,9 milionů korun) a jindy 177 800 eur (skoro 4,5 milionu korun). V obou případech šlo o stovky zvířat. Obchodník přitom tvrdí, že z jeho strany se jedná o „nekomerční transakce“ a zvířata do Vantary tudíž neprodává. Podle jeho slov dostává pouze poplatek za poradenství.

České úřady zatím spoléhají na stanovisko indického úřadu CITES, který podle mluvčí MŽP Veroniky Krejčí potvrdil, že podmínky pro uplatnění kódu „Z“ jsou splněny. „Do tohoto zařízení byly všechny vývozy uskutečněny pod kódem Z, jehož účelem je vývoz do zoologické zahrady, tedy pokud se transakce provádí za účelem přemístění exempláře do zoologické zahrady s cílem veřejného vystavování, péče, reprodukce, vzdělávání a osvěty veřejnosti, vědeckého výzkumu, záchrany, obnovy nebo ochrany. I tyto exempláře lze převézt za úplatu, podstatné však je, aby daná transakce splňovala podmínky pro uplatnění výše uvedeného účelu kódu Z,“ sdělila investigaci.cz mluvčí MŽP Krejčí.

Redakce oslovila s dotazy také Vantaru, která do vydání článku neodpověděla.

Autorka textu: Barbora Šturmová

The post Čech si účtuje miliony za zvířata putující do záchranné stanice. Ta ale zachraňovat nepotřebují appeared first on investigace.cz.

Do indické zoo Vantara, která se prezentuje jako záchranné a chovatelské zařízení, se dováží obrovské množství zvířat z celého světa. Míří do ní i tisíce zvířat z Česka. Tomu, jak se do Vantary dostávají i velmi ohrožené a chráněné druhy, se ve spolupráci se Süddeutsche Zeitung věnuje reportérka investigace.cz Barbora Šturmová. O tajemné indické zoo, kontrole obchodu s ohroženými druhy a přístupu českých úřadů s ní natáčel Jiří Slavičínský.

Přečtěte si

Čech si účtuje miliony za zvířata putující do záchranné stanice. Ta ale zachraňovat nepotřebují

The post Podcast Odposlech: Záchrana, nebo obchod? Český překupník účtuje Vantaře miliony, zvířata záchranu nepotřebují appeared first on investigace.cz.

Je známým faktem, že sloni jsou často loveni pro své kly, což ohrožuje jejich populaci v přírodě. Proto patří mezi zvířata chráněná Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). Se slonovinou tak lze dnes obchodovat pouze v případě, kdy prodávající dokáže doložit její původ, což je však mnohdy obtížné. Navíc právě s tímto materiálem často obchodují organizované zločinecké skupiny. Redakce investigace.cz zjišťovala, jak požadavky zákona naplňuje slonovina dostupná na českém trhu. 

„Výrobek mám po dědovi, ale žádný doklad nemám. Brož přivezl kdysi dávno z Afriky. Žádnou účtenku ani nic podobného určitě nemohu dohledat,“ řekla redaktorce investigace.cz žena, která na internetu nabízela brož se slonovinou. V podobném duchu se nesla většina rozhovorů s inzerenty, jež investigace.cz oslovila – artefakt mají zkrátka po předkovi, a jelikož jej vlastnit nechtějí, rozhodli se věc prodat. „Sošku jsme našli v pozůstalosti, ale žádné dokumenty k ní nebyly,“ sdělil další prodejce.

„Já ani nevím, jestli je to slonovina, asi to bude spíš rohovina z nějakého jiného živočicha, nevím,“ podotkl jiný inzerent. „Koupil jsem to na dovolené, ale účtenku jsem nedostal,“ dodal.

Další inzerent se slonovinou kdysi obchodoval, ale už se tomu nevěnuje. „Pár artefaktů mi tu zbylo, ovšem žádné dokumenty k nim nemám. Pokud je potřebujete, mohu dojít pro nějaké potvrzení ke znalci,“ navrhl.

Redakce investigace.cz prozkoumala anonce nabízející slonovinu na internetových bazarech. Zeptali jsme se patnácti inzerentů, kteří v červenci 2024 nabízeli různé artefakty z tohoto materiálu, přičemž ani jeden z nich žádné doklady ke svému zboží neměl.

Přečtěte si

Luskoun a medvědí žluč. Co lidé nelegálně dovezli do Česka?

Tím ovšem riskují, že se dostanou do problémů, protože vlastnili slonovinu bez patřičných dokumentů. „Základem pro vlastníka nebo držitele je prokázat legální původ exempláře. Prodej slonů, a tedy i slonoviny, není možný bez výjimky ze zákazů obchodní činnosti, kterou vlastníkovi vydá příslušný krajský úřad, ovšem až poté, co bude ujištěn o legálním původu,“ řekl investigaci.cz Jindřich Novák, ředitel oddělení CITES České inspekce životního prostředí.

Doložit legální původ slonoviny může být ale velmi komplikované. Držitel musí prokázat, že slonovina byla ze zvířete získána před rokem 1947 (v roce 1997 totiž na území EU začal platit zákon o obchodování s ohroženými druhy, přičemž byl povolen obchod se starožitnostmi ze slonoviny – starožitnost je předmět starý nejméně 50 let, a proto byl určen tento rok) nebo že byla legálně zakoupena na území EU před rokem 1975 (pro slony z Afriky 1976), což se však týká jen hudebních nástrojů s obsahem slonoviny (rok 1975 a 1976 kvůli tomu, že tehdy byli sloni zařazeni do CITES přílohy II). „Legální původ vlastněných starých předmětů ze slonoviny je možné potvrdit účtenkou, historickou fotografií, svědectvím a podobně. Jejich prodej bez zmíněné výjimky je ovšem dnes nelegální,“ podotkl Novák.

Až na jednoho inzerenta žádný nevěděl, že by měl mít kvůli prodeji slonoviny výjimku od úřadu. „Účtenku nemám. A kde bych vzala fotku? Babička zase tak bohatá nebyla, aby si mohla cokoli vyfotit,” odpovídá jedna z inzerentek na otázku, zda by dokázala doložit stáří nabízeného artefaktu třeba účtenkou nebo fotografií.

Jiný obchodník redakci naopak nabídl, že stáří může prokázat tím, že zajde k odborníkovi, který letitost předmětu posoudí. Jak ale ukázala studie z roku 2021 zkoumající stáří slonoviny, ani znalci ho spolehlivě odhadnout nedokážou.

Jednou z metod, jak účinně prokázat stáří slonoviny, je radiouhlíkové datování. Tým Jitky Kufnerové z Univerzity Karlovy a Kateřiny Pachnerové z Akademie věd ČR ve zmíněné studii zkoumal 25 artefaktů, jež Česká inspekce životního prostředí zajistila v rámci akce namířené proti internetovým překupníkům. Podle nezávislého znalce mělo 14 zkoumaných předmětů skutečně pocházet z období před rokem 1947. Výzkumníci ale pomocí metody radiouhlíkového datování odhalili, že 17 z 25 artefaktů vůbec nedosahovalo deklarovaného stáří, a byly tedy ze zvířat odejmuty až po roce 1947.

Policejní razie 

Minulý rok v březnu celníci provedli razii u plzeňského obchodníka se starožitnostmi. Na internetu totiž nabízel výrobky ze slonoviny, k nimž neměl doklad o jejich původu. Byl to už druhý člověk v rozmezí sedmi měsíců, kterého plzeňské úřady začaly prověřovat kvůli podezření z nelegálního prodeje slonoviny. Ve druhém případě celníci objevili artefakty v hodnotě šesti milionů korun.

Loni kriminalisté rovněž obvinili osmdesátiletého muže z Olomoucka ze spáchání přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami. Prodával na internetu tři kusy vyřezávaných artefaktů ze slonoviny za téměř 300 000 korun, přičemž objekty přechovával od 80. let minulého století.

Celkem bylo loni v rámci kontrol mezinárodního obchodu zadrženo nebo zajištěno 100 kusů výrobků ze slonoviny – zmíněné číslo uvádí Zpráva o bezpečnostní situaci na území ČR za rok 2023.

„Při prodeji slonoviny, ať už na internetu, nebo v kamenných obchodech, se setkáváme s porušením zákona velmi často. Mnoho předmětů ze slonoviny jsou starožitnosti a jakékoli doklady k nim chybí. Navíc v 70. a 80. letech minulého století bylo možné v obchodech podniku Klenoty zakoupit šperky ze slonoviny naprosto běžně a doslova za pár korun,“ řekl investigaci.cz Jindřich Novák.

Přečtěte si

Šéf CITES: Rozbalovat celní poštu je jako Vánoce, občas vyleze brouk, prasečí embryo nebo štír v čokoládě

Organizovaný zločin 

Nejnovější analýzy, jako je třeba Zpráva o wildlife zločinech za rok 2023 publikovaná Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu, uvádějí, že za posledních deset let množství případů, kdy byla slonovina zadržena, výrazně kleslo. Zároveň se snížila i její tržní cena a míra pytlačení. Slonovina byla totiž společně s nosorožčími rohy podle této zprávy v popředí politického zájmu v oblasti „wildlife kriminality“ (kriminalita páchaná na volně žijících druzích zvířat a rostlin, pozn. red.), což zapříčinilo tvrdší opatření v oblasti ochrany slonů. V roce 2021 například EU zakázala většinu forem obchodu se slonovinou – povoleno je prodávat pouze starožitnosti.

V Británii zákon zakazující obchod se slonovinou (až na několik výjimek) vstoupil v platnost v roce 2022. Za jeho nedodržení hrozí pokuta až 250 000 liber nebo pět let odnětí svobody. Zmíněná zpráva zdůvodňuje pokles kriminality týkající se obchodu se slonovinou i faktem, že klíčové země vyvinuly specializované jednotky zaměřující se na kriminalitu proti chráněným živočichům.

Se slonovinou se ale stále obchoduje po celém světě a nelegální obchod na území České republiky je pouze malým segmentem slonovinového trhu. Část výrobků může pocházet z doby před rokem 1947, nicméně bez doložení původu nemá kupující jistotu, zda nepodpořil organizovaný zločin.

Přečtěte si

Zadržené opice a mrtví koníci. Jak se v Česku pašují živočišné druhy

Obchodníci se slonovinou se objevují i na seznamu nejhledanějších osob Interpolu – například Keňané Ahmed Mahabub Gedi nebo Samuel Bakari Jefwa. Nelegální obchod se slonovinou rovněž financuje činnost organizovaných zločineckých skupin. Například pytláci napojení na džihádistickou teroristickou skupinu Boko Haram, která působí na území Nigérie, od roku 2007 do roku 2017 zmasakrovali podle odhadů až 25 tisíc slonů. Kly zvířat prodávali za 65 liber (téměř dva tisíce korun) za kilo na asijském černém trhu.

Další teroristickou organizací, jež finančně profituje z nelegálního obchodu se slony, je Armáda božího odporu (LRA), která vznikla v Ugandě a rozšířila se například do Súdánu nebo Konga, kde měla na svědomí masakry a únosy lidí.

Lidé, jimž se podařilo před LRA utéct, v roce 2012 uváděli, že příslušníci na žádost svého vůdce Josepha Konyho stříleli slony a odstraňovali jim kly. Uprchlíci také tvrdili, že jim neznámí lidé poskytovali příděly potravin výměnou za slonovinu. Jeden ze zběhů LRA, který byl ve svých deseti letech unesen a v řadách LRA strávil 27 let, řekl deníku The Telegraph, že sloní kly vyměňuje LRA za munici.

Příjem z pytlačení slonů má rovněž organizace Džandžavíd, proslulá krutostmi především v Dárfúru, což je oblast na východě Súdánu. Stejně jako LRA i tato organizace kupuje z příjmů ze slonoviny munici a zbraně.

The post „K tomu musím mít doklady?“ Jak si vede z pohledu zákona slonovina dostupná na českém trhu appeared first on investigace.cz.

Sklad oddělení CITES České inspekce životního prostředí (ČIŽP) působí na první pohled jako kabinet kuriozit. Jsou v něm rozmístěna vypreparovaná zvířata a na policích leží různé předměty – části zvířat či výrobky. Jaký s nimi měl jejich původní majitel úmysl, si můžeme jen domýšlet – některé věci vypadají jako módní doplňky, další patří do tradiční asijské medicíny. Jedno mají ale společné, hranice České republiky překročily nelegálně. 

Celní úřad Praha Ruzyně předal za rok 2023 inspekci celkem 117 případů porušení Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy (CITES). Porušení byla odhalena během celních kontrol cestujících, při odbavování zboží dováženého leteckou nákladní dopravou, ale i v poštovních zásilkách ze zemí mimo Evropskou unii.

CITES reguluje obchod s více než čtyřiceti tisíci živočišnými i rostlinnými druhy. Bez povolení si tyto druhy lidé nemohou do České republiky dovézt. To samé se týká i jejich částí a výrobků z nich pořízených. Pokud celníci podobný exemplář u pasažérů objeví, Česká inspekce životního prostředí jej zajistí. Jestliže cestovatel nedodá potřebné dokumenty ani zpětně, stává se zadržený předmět majetkem Ministerstva životního prostředí, které jej pak může poskytnout například muzeu nebo různým výzkumným institucím. Některé exempláře má ČIŽP také uloženy ve svém skladu. Redakce investigace.cz se do něj podívala a přináší několik ukázek toho, co se lidé snažili přes hranice nelegálně propašovat.

Na tomto obrázku je zabavený vykuchaný luskoun. Luskouni jsou jediní savci, kteří mají po těle šupiny. Dokážou také chodit po zadních a matky vozí svá mláďata na ocase. Nedávno se v pražské zoo narodilo druhé mládě tohoto hmyzožravce.

Luskouni patří ke zvířatům, s nimiž se ve světě nejvíce obchoduje. Podle webu Ukradená divočina putuje z Asie každý den nelegálně přes hranice více než 100 kilogramů jejich šupin nebo těl. Populace těchto savců tak v přírodě klesá, a proto jsou chráněni úmluvou CITES.

V tradiční asijské medicíně se jejich šupiny drtí na prášek, který má léčit kožní a pohlavní nemoci, podporovat krevní oběh i laktaci nebo příznivě působit na otoky. Žádný výzkum však obdobné léčebné účinky nikdy neprokázal. Kromě šupin se loví i pro maso.

Minulý rok vyšla studie, na níž se podílely také vědkyně z České zemědělské univerzity. Studie pomohla detekovat hlavní ohniska pytláctví luskounů bělobřichých pomocí testů DNA.

Dalšími exempláři, jež má ČIŽP ve skladu, jsou různé části medvěda. Tradiční asijská medicína využívá i medvědí žluč. Podle webu Ukradená divočina má na rozdíl od mnoha jiných výrobků tradiční asijské medicíny skutečně léčivé účinky – její hlavní složka, kyselina ursodeoxycholová, rozpouští žlučové kameny, chrání játra a snižuje horečku. V minulém století se používala i v západní medicíně, ale v polovině století se podařilo najít alternativu. Někteří konzumenti, především v Asii, však stále věří, že nejlepším lékem na žlučové kameny a další potíže je pouze medvědí žluč. Jenomže obchodování s touto látkou citelně ohrožuje medvědí populaci, žluč se navíc získává neobyčejně krutým způsobem – medvěd je držen v kleci v kazajce a do žlučníku se mu zavede trubička, kterou je drahocenná látka čerpána. Tímto způsobem se získá více žluči, než kdyby byl medvěd zabit. Úmrtnost medvědů zapřičiněná popsanou metodou ovšem dosahuje kolem 50–60 procent.

Zneužívání medvědů se děje i jiným způsobem – například kvůli loveckým trofejím. Studie z roku 2020 ukázala, že jedním z největších dovozců medvědích trofejí je Evropa. Podle studie bylo v letech 2010–2018 do České republiky legálně dovezeno 495 částí (většinou trofejí) medvědů ze zahraničních zemí, a to zejména z Kanady a Ruska. Naopak nelegálních dovozů Česká inspekce životního prostředí v letech 2005–2020 zajistila celkem 36 z osmi zahraničních zemí. Obsahovaly celkem 346 exemplářů. Většinou šlo právě o části těl, jež byly přivezeny jako trofeje především z Kanady, Ruska a USA. ČIŽP mezi těmito dodávkami objevila i tradiční asijskou medicínu – žluč. V některých případech byly zajištěné věci vráceny, neboť jejich majitel doložil potřebné doklady.

Žádané jsou také drápy této šelmy používané na výrobu šperků nebo talismany z části medvěda. Hlavními dovozci do České republiky jsou již zmíněné země Kanada a Rusko.

Alkohol s naloženým hadem je tradičním nápojem v některých asijských zemích, zejména ve Vietnamu. Tamní obyvatelé věří, že má afrodiziakální účinky. V tradiční asijské medicíně jsou hadi považováni za symbol moudrosti, síly a dlouhověkosti. Na obrázku je alkohol s kobrou, jedovatým hadem, který je chráněn úmluvou CITES a bez povolení nesmí překročit hranice (nejen) České republiky. Nápoj se připravuje tak, že se had vykuchá, naloží do například rýžové pálenky a několik měsíců fermentuje na slunci. Pro vizuální efekt je do stáčeného alkoholu přidán menší had nebo jiná menší zvířata.

Kuriózní případ se odehrál v Číně. Tentokrát však nešlo o alkohol s kobrou, ale se zmijí. Výrobce sklenici s hadem špatně uzavřel a had nezahynul, neboť měl celou dobu přístup ke vzduchu. Ve stavu podobném hibernaci had dokáže přežít delší dobu. Když pak jedna Číňanka po několika měsících sklenici otevřela, aby se hadího lekvaru napila, zmije ji uštknula.

Na dalším obrázku je zabavený krém na klouby, přičemž na obalu je uvedeno, že byl vyroben z hadího jedu – ten se bez povolení převážet rovněž nesmí.

Ve skladu oddělení CITES se nachází také lebka nosorožce. Tato zvířata patří společně se slony a luskouny kvůli pytláctví a nelegálnímu obchodu k nejohroženějším živočišným druhům na světě. Podle odhadů činil v letech 2016–2018 celosvětový roční příjem z nelegálního obchodu s nosorožčími rohy 170 až 280 miliony dolarů (3,8–6,3 miliardy korun). Nejnovější studie ale ukazují, že nelegální obchod a pytlačení s nosorožci klesá a velké záchyty na hranicích jsou spíše ojedinělé. To ale neznamená, že nezákonný byznys tato zvířata stále neohrožuje. Nosorožci jsou atraktivní zejména pro své rohy, využívané v tradiční asijské medicíně. Hlavní spotřebitelské trhy s touto komoditou jsou v Číně a ve Vietnamu.

Podle webu TRAFFIC způsobil hospodářský růst v některých částech Asie od roku 2008 zbohatnutí městské třídy obyvatelstva, což přineslo i větší kupní sílu spotřebitelů, a tím pádem i zvýšený zájem o nosorožčí rohy. TRAFFIC uvádí, že právě tato skutečnost je jedním z faktorů, jež se podepsaly na situaci směřující k vyhynutí druhu. Ke zvýšené spotřebě vedly také mýty, šířené samotnými pytláky, o zdraví prospěšných účincích nosorožčích rohů schopných vyléčit rakovinu nebo zmírnit kocovinu.

Zhruba 80 procent afrických nosorožců se nachází v Jihoafrické republice, která nese hlavní tíhu pytláctví na kontinentu. V současné době je mezinárodní obchod s nosorožčí rohovinou zakázán úmluvou CITES právě kvůli rostoucím obavám vyvolaným zvýšenou poptávkou ze strany asijských zemí. Mimochodem v posledním desetiletí se v krizi ocitlo i samotné pytláctví, neboť populaci afrických nosorožců naprosto zdecimovalo.

Také krokodýli jsou chráněni a z nich vyrobené suvenýry si bez dokumentů přivézt nemůžete. To samé se týká i některých hadů. Z kůží těchto plazů se vyrábějí především módní doplňky považované za luxusní zboží. Nabízí jej řada prodejců, kteří zájemci předají spolu se zbožím také dokumenty CITES, pokud se tak ovšem nestane, jde o nelegální obchod. Podle ČIŽP si čeští turisté z Eurasie dovážejí často i kožešiny z kočkovitých šelem, vlků a medvědů.

Přes hranice bez povolení neprojdou ani různé druhy korálů a mušlí nebo sběratelské předměty. Turisté si z tropických destinací často přivážejí právě schránky chráněných druhů měkkýšů a tvrdé mořské korály, které nasbírali na pláži, aniž by věděli, že je to zakázané.

Česká inspekce životního prostředí může za nezákonný dovoz udělit pokutu ve výši až 1,5 milionu korun, a v některých zvlášť závažných a úmyslných případech může být nelegální dovoz posuzován i jako trestný čin. Pokud si turisté chtějí dovézt suvenýry, jež spadají pod úmluvu CITES, musí mít vývozní povolení země, z níž cestují, a zároveň i dovozní povolení České republiky.

Přečtěte si

Šéf CITES: Rozbalovat celní poštu je jako Vánoce, občas vyleze brouk, prasečí embryo nebo štír v čokoládě

The post Luskoun a medvědí žluč. Co lidé nelegálně dovezli do Česka? appeared first on investigace.cz.

Česko je chovatelskou velmocí, říká vedoucí oddělení CITES z České inspekce životního prostředí Jindřich Novák. Ne vždy je však s vzácnými zvířaty a rostlinami zacházeno podle pravidel. Jen letos bylo za spolupráce oddělení CITES pravomocně ukončeno více než sto řízení týkajících se nezákonné činnosti a kolem šedesáti případů je rozpracovaných. 

Českými i světovými médii nedávno proletěla zpráva, že čínští celníci odhalili muže, jenž pašoval přes sto hadů v kalhotách. Podobných neuvěřitelných zpráv ohledně pašování zvířat byly v minulosti spousty. Který případ, na němž jste se podílel, byl pro vás nejvíce překvapivý?

Asi před patnácti lety jsme zadrželi 1 200 ještěrů trnorepů afrických, jež putovali ve škodovce z Maroka. Takové množství je přece jenom obrovské, zvířata zaplnila velkou část auta.

Jak se tam vešla?

Hadi a ještěrky se velmi dobře převážejí v plátěných, tkaničkou zavázaných sáčcích, kde můžou dýchat. Čas od času namočíte roh sáčku do vody, aby se zvířata mohla napít a byla zvlhčená. Plazi takto můžou vydržet mnoho dnů.

Jak tato akce probíhala?

Dostali jsme od celníků zprávu, že auto směřuje do města, kde bydlel člověk převážející ještěry. Čekali jsme několik hodin na příjezdech do města, měli jsme SPZ. Naše hlídka už pomalu spala, ale najednou se auto objevilo. Zavolali jsme celníkům a ti ho zastavili. K večeru jsem volal do zoologické zahrady, že máme šest set exemplářů. V zoo říkali, že je to strašné, ale že je přijmou. Víte, ten proces chvíli trvá – než to spočítáte, zúřadujete, navíc ten člověk nechtěl moc spolupracovat. V devět večer jsem do zoo znovu volal, že jich je už devět set, a o půlnoci jsme došli k finálnímu číslu 1 200. Pan Velenský (kurátor plazů pražské zoo, pozn. red.) mi pak říkal, že jsme jim zvýšili fundus zvířat o sto procent.

Vzali si je? Měli na ně prostor?

Připravili terária a někdy ve dvě v noci jsem jim ještěry slavnostně přivezl. Byli velmi životaschopní a zajímaví – měli různá zbarvení. Nakonec se stali majetkem státu a ministerstvo životního prostředí je začalo nabízet. Braly si je výzkumné instituce, domy mládeže nebo erudovaní chovatelé. Ale nezaznamenal jsem, že by se odchov těchto plazů nějak zvlášť dařil, aby se zamezilo jejich dovozu, jako je tomu třeba u želv.

Přečtěte si

Zadržené opice a mrtví koníci. Jak se v Česku pašují živočišné druhy

Takže želvy se už nelegálně tolik nepřepravují?

Můžeme říct, že řadu druhů želv se už nikomu nevyplácí převážet, protože želvu si u nás může každý koupit od chovatele, s doklady a bez parazitů z přírody. V Česku jsou excelentní chovatelé želv. Obecně lze říct, že v některých případech můžou chovy velmi dobře zajistit ochranu zvířat před jejich zneužitím, neboť jich nabídnou dostatečné množství, a proto nemá cenu je nelegálně dovážet. Což ovšem neznamená, že se želvy přestaly pašovat úplně.

Dobře, tuzemský chov tedy může pomoci v ochraně některých zvířat, ale co třeba v zahraničí, mimo Evropu, kde se běžně a veřejně obchoduje s exotickými zvířaty mnohdy ve špatném stavu? Lze je zachránit odkoupením?

To má mnoho aspektů a také to záleží na konkrétní situaci. Například jdete na trh někde v Asii a tam prodávají nějaké zubožené zvíře, třeba opici. Instinktivně si řeknete, že ji koupíte a postaráte se o ni nebo ji pustíte na svobodu – zkrátka jí chcete nějak zachránit život. Proti tomuto emočnímu přístupu ovšem stojí jiná filozofie – jestliže zvíře koupíte, podpoříte toho prodejce, který bude tím pádem v této formě nezákonného obchodu se zvířaty pokračovat, protože vidí, že zvíře prodal. Takto jednoduché by to ovšem bylo jenom v případě, kdy by prodejce neměl jinou možnost, jak s opicí naložit, než ji prodat. On ji ale může také sám sníst. Takže tak jako tak půjde většinou chytit další zvíře.

Jaké jsou momentální „trendy“ ve zločinech proti ohroženým druhům – stále vede tradiční asijská medicína? 

Z hlediska počtu případů skutečně vedou přípravky takzvané tradiční asijské medicíny. Ročně jde o více než sto porušení zákona a setkáváme se s tím zejména při hraničních kontrolách na letišti. Bez povolení převážené živočišné druhy většinou nebývají ve velkém množství; vždy jde vesměs jen o několik balení – blistrů, krabiček nebo lahviček, které u sebe vezou fyzické osoby. Za společensky nebezpečnější považujeme nelegální chovy zvířat, hlavně kočkovitých šelem, opic, poloopic, papoušků, dravců a sov. Pokud držitel nebo vlastník neprokáže legální původ exempláře, nikdy si nemůžeme být jisti, zda zvíře pochází z chovu a jedná se jen o administrativní pochybení, nebo zda bylo odchyceno v přírodě a k nám propašováno. Sledování internetových prodejních serverů a sociálních sítí nám bezesporu velmi pomáhá.

Přečtěte si

Pytlačení mrtvých tygrů

Kdo chce s vlky výti…

V současnosti se mluví o takzvaném pozitivním seznamu zvířat, jehož princip spočívá v tom, že by byla vyčleněna ta, která se smějí chovat v zajetí. Myslíte, že by to mohlo pomoct jejich ochraně, nebo je to jen zbytečné omezování chovatelů?

Při bližším pohledu se téma rozpadá na dílčí okruhy, jejichž řešení si může protiřečit. Jako lepší řešení osobně vnímám spíš rozšíření seznamů těch druhů, které se chovat nesmějí, a to jakkoli by byly rozsáhlé. A také specifikovat druhy, jež se chovat smějí, ale nesmějí se už odebírat z přírody.

Druhým aspektem je výběr druhů a původ chovaných jedinců. Například proti chovu suchozemských želv nebo akvarijních ryb, které se v lidské péči dobře množí, bychom nemuseli nic namítat, protože domácí chovy můžou saturovat velkou část poptávky a tím do určité míry vlastně chránit přírodní populace. Pozitivně je třeba vnímat i záchranné chovy, jež by mohly sloužit k obnově ohrožených nebo zaniklých přírodních populací. Na druhé straně se domnívám, že chov velkých šelem, primátů, velmi vzácných živočichů všech skupin a jedovatých či jinak nebezpečných zvířat by se měl přísně regulovat, popřípadě zakázat.

Současně je třeba zvažovat i to, že velké omezení chovů by mělo i významné dopady ve sféře ekonomiky a zaměstnanosti v mnoha zemích. Společně se zákazy je proto nutné vytvořit systém výjimek, jež nesmějí mít nárokový charakter, ale které umožní chov zvířat z důvodů edukačních, výzkumných nebo záchranných, a to pro zoologické zahrady, vědecké instituce a podobně.

Rozhodnutí musejí vyjít z co nejširší diskuse, v níž by měla mít hlavní slovo signifikantní, vědecky podložená data. Ale nemůže mít hlas jen jedna strana. Kam třeba zařadíte úvahu, jakou je právo zvířete na to být chováno? Pro zvíře je chov luxusní hotel, jestliže je v dobrých rukou. Podívejte se, jak třeba v přírodě umírají staří lvi. Jistě krutě, pokud se na ně vrhnou hyeny.

Dá se ale například vlk, který je u nás chráněný, chovat v odpovídajících podmínkách?

Je to možné, vlk je smečkové zvíře, tudíž vazba na chovatele existuje. Pokud ho zvládnete a máte kompetence, tak je to v pořádku. Jsou tu také veterinární předpisy, které říkají, jak velký má být výběh, jak má být vybavený a tak dále. Jestliže tohle chovatel dodrží, má z hlediska veterinárních předpisů splněno. Musí ale respektovat rovněž ochranářské předpisy – potřebuje výjimku k držení, a pokud si vlka někde koupil, musí mít také výjimku ze zákazu obchodní činnosti.

V rozhovoru pro investigaci.cz jste v lednu řekl, že Česko je chovatelská velmoc. Chovají se tu i exotická zvířata, například tygři. Máte údaje o jejich počtech? A může mít vůbec zvíře jako tygr odpovídající podmínky v zajetí a v českém podnebí? Která další podobná zvířata tu lidé chovají?

Aktuálně je u nás v soukromých chovech okolo devadesáti tygrů, což je téměř třikrát víc než v zoologických zahradách, kde jich je něco přes třicet. Zejména sibiřské populace můžou být chované po celý rok venku. Nejčastější velkou kočkou v soukromých chovech je ale lev (téměř 140 exemplářů), poté puma – těch je kolem stovky, levhartů soukromníci chovají necelých čtyřicet, gepardů kolem deseti. Setkáváme se i s případy, kdy jsou vlci nezodpovědnými chovateli vydáváni za československé vlčáky. Živých vlků a jejich kříženců bylo různými úřady jen letos zadrženo, zabaveno nebo majitelům odebráno z důvodů neprokázání původu nebo špatné péče prozatím deset.

Lidé, kteří kříží vlky s ovčáky, to dělají záměrně, nebo se stává, že se někde v Beskydech zaběhne fenka a vrátí se březí, načež se narodí kříženec? 

Většinou se jedná o případy, že chovatel třeba v minulosti získal vlka ze zoologické zahrady díky tamnímu přebytku této šelmy nebo ho koupí a pak ho zkříží se psem. Což je nezodpovědné a neseriózní, protože československý vlčák existuje jako plemeno několik desítek let a plemeno je to stabilizované. Osobně jsem se nikdy nesetkal s tím, že by se fenka vrátila z lesa gravidní s vlkem. Divocí vlci je většinou zabijí, protože pes je pro ně potravní konkurent.

Hrozí chovateli křížence vlka se psem i nějaké osobní ohrožení?

Člověk si koupí malinké roztomilé štěňátko, ale pak mu z toho vyroste zvíře, které ne každý zvládne, neboť jde o zvířata svérázná, samostatná a dominantní. Ve třech až pěti letech života se snaží vybojovat si postavení ve smečce.

Zároveň existuje řada nebezpečí, jak můžou tato zvířata skončit, třeba někde na dvorečku v nevyhovujících podmínkách nebo je majitelé vypustí do přírody. Můžou se pak zapojit do smeček, ale tím se naruší přirozený genofond vlčích populací, protože do něj budou vneseny psí geny. A kříženec se člověka nebojí, takže poté můžou být taková zvířata nebezpečná i pro lidi. Když dnes někde v přírodě narazíte na čistokrevného vlka, bude se vás naopak bát a uteče.

Mluví se o tom, že vlci se vrátili na Vysočinu. Zavedli jste opatření proti pytláctví prováděné vůči těmto šelmám? Máte s tím už nějakou zkušenost?

ČIŽP nemá pravomoc postihovat pytláctví jako takové. Tato oblast je ošetřena zákonem o myslivosti a trestním zákoníkem. Vlk má v Česku vlastně několikanásobnou ochranu: ze zákona č. 114/1992 Sb. je zvláště chráněným druhem, k jehož držení je potřeba výjimka. A také je na seznamech CITES – v EU v nejvyšší kategorii ochrany. Tady má naše inspekce jak kontrolní, tak i sankční pravomoce a využívá je. Nejčastější případy, s nimiž se setkáváme, jsou zmrazená nebo vycpaná zvířata, o kterých jejich vlastník tvrdí, že je našel sražená na silnici. Ovšem i u takových exemplářů je třeba prokázat legální původ, například policejní záznam o nehodě, u zvláště chráněných druhů je navíc nutné předložit i výjimku k jejich držení. Kuriózní situace nastává, když se v mrtvole údajně sraženého zvířete najdou stopy po střelbě. Podobné případy pak většinou končí u orgánů činných v trestním řízení a u soudu.

Jaký podíl na zločinech proti živočichům a rostlinám žijícím ve volné přírodě (anglicky wildlife crime) mají Češi? Spolupracují například s pašeráky z jiných zemí?

O organizovaném zločinu v této oblasti se hodně mluví. Protizákonná činnost na úseku úmluvy CITES má významné trestněprávní přesahy končící soudním projednáním. Z poslední doby ale neznám žádný případ, kdy by rozsudek konstatoval, že trestného činu se pachatel dopustil jako člen organizované skupiny. Za organizovaný zločin obecně považujeme to, že se více subjektů vzájemně domluví například na nelegálním obchodu. A k tomu bezesporu dochází velmi často. Problémem je, jak to dokázat.

Na druhou stranu když srovnáte podobně velké země, co se týče počtu obyvatel – Českou republiku, Maďarsko a Portugalsko –, u nás je v registru CITES téměř padesát tisíc subjektů neboli lidí či organizací vlastnících nějaké zaregistrované zvíře. V Maďarsku jich je kolem pěti tisíc a v Portugalsku pět set. Takže jenom z těchto počtů je možné dovodit, že podhoubí potenciální nezákonné činnosti je u nás obrovské.

Neobvyklé zásilky 

V roce 2020 odešel z oddělení CITES celý tým pod vedením Pavly Říhové. Jak se vám daří navazovat? 

Restrukturalizace prakticky celého oddělení na České inspekci životního prostředí, zvlášť jde-li o tak specializovaný útvar, jakým je Oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES, nemůže být jednoduchá. Veškeré agendy ovšem musejí fungovat dál, jako by se nic nestalo, a musí to být vidět jak na vnějších vztazích, tak i na číslech. Naštěstí se podařilo postupně přijímat velmi schopné inspektory, kteří se neuvěřitelně rychle zorientovali. Postupně jsme dokončili více než sto rozpracovaných případů, jež nám předal předchozí tým, a mohli jsme si vymezit nové priority a dělbu práce, obnovit staré a navázat nové vztahy jak s orgány státní správy, tak zejména s Policií ČR a celními úřady. Máme vynikající vztahy uvnitř inspekce, zejména s Oddělením ochrany přírody, ale i s oblastními inspektoráty, jejichž inspektoři se velmi účinně zapojují do kontrol a řízení na úseku CITES.

Přečtěte si

Černý trh s exotickými zvířaty je problém i v Česku, státní správa by na to měla reagovat, myslí si expertka

Kdybyste měl popsat svou práci – je to něco jako detektivní pátrání, nebo spíš administrativní rutina? 

Naše práce má několik rovin. Absolutním základem jsou kontroly hranic, což primárně provádí Celní správa. Kontroly hranic jsou dvojí – jednak letiště (v současnosti je to především Letiště Václava Havla) a pak celní pošta. Na letišti držíme služby v pracovní dny. Čekáme, až nám celníci zavolají, že mají nějakou zásilku a že potřebují součinnost. Také dostáváme od všech vývozců a dovozců mailem avízo, co kdy chtějí dovézt nebo vyvézt, což rovněž prošetřujeme. Dále reagujeme na podněty občanů a jiných státních orgánů a pak je tu i rovina detektivní.

Díky kontrolám na hranicích jste odhalili i případ se sokoly, kdy se kroužky z uhynulých živočichů přenášely na nové ptáky a tím se falešně legalizovali. Jak jste v řešení tohoto případu postupovali? Měli jste například nějakého informátora? Museli jste proniknout do komunity chovatelů?

Kontrolujeme všechny exportované i importované sokolovité dravce. Ročně jde o sedm set až osm set ptáků, u kterých individuálně odečítáme značení a kontrolujeme soulad s dokumenty. Nesrovnalosti nás postupně přivedly k distributorům a chovatelům. Mnoho chovatelů ptáků samozřejmě známe, protože jsou evidováni v registru CITES. To byl další zdroj, skrze který jsme naše zjištění prověřovali. Šetření u chovatele nebývá jednoduché. Ti lidé mají ve voliérách desítky i stovky exemplářů. Někteří ptáci aktuálně sedí na vejcích, a s určitými kontrolními úkony je proto třeba počkat. Jedna větší kontrola tak představuje proces, kterého se účastní většinou tři až čtyři inspektoři. Pochybení, jež mnohdy odhalí, často mívá charakter trestné činnosti. Takové případy inspekce předává policii nebo Celní správě s tím, že jim dále poskytuje součinnost, mimo to se stává správcem zajištěných exemplářů a rovněž zpracovává odborná vyjádření. Jde o mravenčí práci.

Jak fungují kontroly na celní poště?

Na poště sedí pracovník, který pomocí rentgenu prohlíží balíčky. Když má podezření, že je uvnitř nějaký biologický materiál, dá balíček stranou. Zhruba jednou za týden je jezdíme kontrolovat. Rozbalovat ty balíčky je jako o Vánocích. Někdy se z toho vyklubou standardní komerční motýli v obálkách. Může jich být i několik tisíc. Jindy objevíme jednoho živého brouka, o kterého chce někdo pečovat. Posílají se ale i kudlanky, strašilky nebo předměty pro provozování černé magie – třeba sušení netopýři nebo prasečí embrya. Přicházejí také věci na jídlo, třeba cvrčci. Nedávno přišli štíři v čokoládě.

Odkud?

Z jihovýchodní Asie.

Co se stane, když je nějaký exemplář na seznamu Úmluvy CITES?

Pokud lidé nemají povolení, tak ho celníci zadrží a předají nám. My věc uskladníme a dotyčného oslovíme, zda má dokumenty. Stává se, že je třeba zapomněl k zásilce přidat. Jestliže je předloží, věc mu vrátíme. Pokud ne, tak mu to zabavíme. Poté, co rozhodnutí o zabavení nabude právní moci, patří ta věc státu a ministerstvo životního prostředí má právo s exemplářem nakládat, jak uzná za vhodné. Jestliže jde o neživou věc, ministerstvo ji nabídne muzeu nebo výzkumným institucím. Věci, o něž nemá nikdo zájem, se musejí zlikvidovat.

Přečtěte si

Výpověď pašeráka: Nejvíc se dá vydělat na vzácných ptácích, riziko je minimální

Jak se likvidují?

Biologický materiál patří do kafilerie. V případě, že obsahuje líh nebo je to tradiční asijská medicína, končí v nebezpečném odpadu, běžné věci jdou do tříděného odpadu. Takže když je zabavena třeba kořalka s hadem a nikdo ji nechce, otevřeme lahev, háčkem vytáhneme hada a předáme ho do kafilerie. Líh vylijeme do nebezpečného odpadu a lahev dáme do kontejneru na tříděný odpad. Vše musí být samozřejmě podloženo protokolárně – předmět musí být například finančně oceněný.

Kde končí živá zvířata?

Zadržené živé exempláře jsou umístěny v záchranných centrech, a to až do doby, než je jim zajištěna definitivní péče. Kapacita záchranných center je však v ČR bohužel zoufale malá. Inspekce má ovšem možnost ve zvlášť odůvodněných případech ponechat zvíře do zabavení u původního majitele.

Autorka rozhovoru a úvodní fotografie: Barbora Šturmová

The post Šéf CITES: Rozbalovat celní poštu je jako Vánoce, občas vyleze brouk, prasečí embryo nebo štír v čokoládě appeared first on investigace.cz.

„Nelegální činnost páchaná na volně žijících druzích zvířat a rostlin, tzv. wildlife crime, (…) se stává klíčovým prvkem nadnárodního organizovaného zločinu,“ píše ve své lednové zprávě Česká inspekce životního prostředí. Interpol a Světová celní organizace proto od roku 2017 každoročně vyhlašují tzv. Operaci Thunder, jejímž cílem je toto nezákonné obchodování s ohroženými druhy zvířat a rostlin zastavit. Do operace Thunder se zapojilo celkem 133 zemí světa a mezi nimi i Česko. O výsledcích této operace i o tom, jakých podob může wildlife crime nabývat a jaké problémy přináší, si s Barborou Šturmovou povídal Jiří Slavičínský.

Přečtěte si

Zadržené opice a mrtví koníci. Jak se v Česku pašují živočišné druhy

The post Podcast Odposlech: Zločiny proti divočině jsou často přehlíženy, říká reportérka investigace.cz appeared first on investigace.cz.

Sloni, nosorožci nebo chráněné tropické dřevo. To jsou příklady pašeráckého zboží, které zabavili celníci a policisté ze 133 zemí během Operace Thunder. Tu od roku 2017 každý rok koordinuje Interpol a Světová celní organizace. Cílem je zastavit obchodování s volně žijícími živočichy a dřevem. Do operace se zapojila i Česká republika. 

Cestující přiletěl na pražské letiště z Vietnamu a měl dopravit na Slovensko celkem 750 tablet takzvané tradiční čínské medicíny (TCM), jež obsahovaly výtažky chráněné holoparazitické rostliny zárazce pouštního (tento druh rostlin je závislý na výživě od jiného hostitele). Celníci úřadu Praha Ruzyně jej ale v rámci Operace Thunder zachytili a tablety zabavili.

Dalším případem na českém území bylo zadržení osmi takzvaných drápkatých opic – konkrétně šlo o dva kosmany bělovousé, čtyři tamaríny pinčí a dva tamaríny žlutoruké. Opice jsou zatím v péči současného majitele, který má ještě možnost prokázat, že k nim přišel legální cestou.

Zmíněné příklady patří k výsledkům Operace Thunder 2023. Její celkový výstup se teprve vyhodnocuje, už nyní jsou ale v obchodování s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami čitelné určité trendy.

Až 60 % obdobných případů měly na svědomí nadnárodní skupiny organizovaného zločinu, jež operovaly na trasách známých z pašování jiných nelegálních produktů.

Rovněž se ukázalo, že chránění plazi a mořští živočichové jsou zneužíváni pro luxusní značkovou módu, stejně jako že k prodeji volně žijících živočichů, ale i dřeva a mořských exemplářů se stále využívají online prodejní platformy.

„Náklady pro společnost jsou ještě vyšší, jak ukazuje tato operace, neboť téměř veškerá trestná činnost v oblasti životního prostředí má vazby na jiné formy trestné činnosti včetně násilí, korupce a finanční kriminality, ale také silné vazby na nadnárodní skupiny organizovaného zločinu,“ říká v tiskové zprávě CITES tajemník Interpolu Jürgen Stock.

Takzvaný wildlife crime neboli zločin proti živočichům a rostlinám žijícím ve volné přírodě bývá velmi lukrativní trestnou činností. Jen obchod s úhoři, jedním z nejpašovanějších živočišných druhů světa, ročně vynese 85 miliard korun.

Wildlife kriminalita v Česku

Česká republika se s wildlife crime potýká dlouhodobě. Server investigace.cz se již v minulosti zabýval například pytlačením mrtvých tygrů. V roce 2018 celým světem otřásl případ tygřího bujonu, který se v tuzemsku vařil ze zdravých tygrů.

Operace Thunder nebyla v loňském roce první událostí, jež odhalila nelegální činnost v oblasti pašování chráněných zvířat a rostlin. V říjnu proběhl velký záchyt celkem 1634 přípravků tradiční čínské medicíny, který obsahoval například chrpovník lopuchový zařazený do přílohy CITES I, což znamená, že je bezprostředně ohrožen vyhynutím. Přípravky čínské medicíny dále obsahovaly zárazce pouštního, orchidej vzpřímenou a takzvaný mošus – pižmo získávané z dospělého samce jelínka rodu kabar, který je rovněž ohrožen a zařazen do přílohy CITES II.

Celníci z oblasti Praha Ruzyně zadrželi také zboží obsahující chrpovník lopuchový, když v srpnu zachytili celkem 360 tablet a 90 sáčků s touto chráněnou rostlinou. Cestující kromě těchto přípravků vezl i přes 10 tisíc dalších tablet s výtažky z chráněných rostlin.

Tradiční čínská medicína (TCM) je podle vedoucího CITES oddělení České inspekce životního prostředí (ČIŽP) Jindřicha Nováka dovážena do České republiky ve velkém. „Setkáváme se ovšem také s dovozy medvědí žluče, která je na trhu s TCM sice velmi ceněná, ale její získávání z živých zvířat je extrémně neetické. Ve spolupráci s celní správou se daří nelegální dovozy TCM odhalovat většinou hned na hranicích a zboží okamžitě zabavovat,“ vysvětluje Novák.

Přečtěte si

Pytlačení mrtvých tygrů

Ani němé tváře nebyly minulý rok nelegálního obchodu ušetřeny. Na začátku srpna přiletělo do Prahy letadlo z Dubaje s cestujícím z Hanoje, jenž měl u sebe 73 mořských koníků. Ty se v čínské medicíně používají k léčbě impotence a na plešatost. Účinnost však nikdy nebyla vědecky prokázána, tak jako u řady dalších produktů TCM. Koníci jsou zařazeni v příloze CITES II, a to kvůli tomu, že jejich populaci decimuje právě nelegální lov a obchod.

V květnu minulého roku byl zase z Tel Avivu vrácen tam nepřevzatý kufr se čtyřiašedesáti exempláři hadů, pěti želvami a čtyřmi gekony.

Česko však není jen tranzitní zemí, přes niž nelegální zboží putuje dál. „Česká republika je i producentem a příjemcem – rozhodující je konkrétní komodita,“ vysvětluje Jindřich Novák. Právě tradiční čínská medicína představuje komoditu, u níž je Česká republika většinou konečnou spotřebitelskou zemí.

Česko je supervelmoc chovu 

Co se týče produkce, tuzemsko je podle Nováka supervelmocí v chovu a rozmnožování zájmově chovaných druhů zvířat i pěstování rostlin, hlavně sukulentů. „Může za to zejména historická kontinuita v akvaristice, teraristice i chovatelství a pěstitelství, případně extrémně silná cirkusová tradice. Ročně jsou od nás vyváženy statisíce akvarijních a terarijních živočichů, nebo vyšší stovky sokolovitých dravců,“ dodává Novák.

Právě sokoli, rarohové a jejich kříženci jsou exportováni především do arabských zemí, které mají v sokolnictví silnou tradici. Přestože obchod s těmito druhy nemusí být nutně nelegální, i s tímto odvětvím chovatelství souvisela v minulosti řada protiprávních jednání. Týkala se zejména padělání dokumentů CITES a nezákonné manipulace s identifikačními kroužky.

„Kroužky se z uhynulých ptáků přenášely na živé, čímž docházelo k falešné legalizaci těchto exemplářů. Právě proto se sokolnictví stalo jedním z hlavních témat, kterým se inspektoři ČIŽP po transformaci oddělení CITES v uplynulých letech zabývali,“ podotýká Novák. Ročně inspektoři zkontrolují na pražském letišti více než 700 sokolů a další stovky během vnitrostátních kontrol v chovných zařízeních.

Přečtěte si

Mrtvý tygr, dobrý tygr: zpráva o obchodu s divočinou

Falešné doklady i opakované použití povolení k exportu i chovu odhalily úřady i v rámci operace Thunder a zdá se, že zločinci se k tomuto typu podvodu uchylují čím dál více.

V Česku se setkáváme také s případy nelegálního chovu. Medializovanou se minulý rok stala kauza odebrání mláděte tygra ze soukromého chovu zápasníka Karlose Vémoly, který neprokázal původ a legální způsob pořízení zvířete. Tygrovy drápy na předních tlapách byly navíc chirurgicky odstraněné, což může naznačovat týrání. Státní veterinární správa toto podezření prověřuje.

Problémem je i nelegální lov. „Proniknutí do pytláckých komunit je však velmi složité. Obecně lze říci, že zatím nedokážeme přesně zmapovat, kolik vlků či rysů je v ČR ročně upytlačeno, stejně jako nikdo nedokáže říci, jaký je přesný počet těchto zvířat ve volné přírodě,“ vysvětluje Novák.

V loňském roce celníci odhalili také nelegální prodej slonoviny, která je stále oblíbenou komoditou po celém světě. Podle právních předpisů Evropské unie se slonovina může prodávat v případě, že jde o starožitnost (předpokládaný původ by měl být starší než rok 1947), přičemž stáří slonoviny odhalí jen zkušený odborník. Slonovina se přesto hojně prodává i na českých webech s inzercí. Podle odbornice na wildlife crime Pavly Říhové mezi těmito nabídkami bývají i pašované výrobky. V roce 2021 analyzovali čeští vědci a vědkyně celkem 25 artefaktů ze slonoviny, jež byly zabaveny v rámci operace zaměřené na nelegální obchod se slonovinou na internetu. Radiouhlíkové měření odhalilo, že 17 z 25 zpracovaných vzorků není starožitných.

Pašerácké finty 

Zločinecké skupiny dokážou být ve skrývání pašovaného zboží poměrně vynalézavé. Například při převozu mísí nelegálně vytěžené dřevo s dřevem získaným legální cestou, aby bylo obtížné jejich podvod odhalit.

„Kromě pašování v osobních zavazadlech jsme zaznamenali i případy, kdy došlo k pokusům pronést hibernované exempláře živočichů přímo na těle. Jednalo se o pokus pronesení živých papoušků. Byly to poměrně mladé exempláře. Tento pokus o nelegální dovoz nepřežila víc jak polovina z třiceti pašovaných zvířat,“ říká mluvčí Celního úřadu Praha Ruzyně Igor Lenský.

Přečtěte si

Žabí mafie dovážela na Slovensko ohrožené druhy obojživelníků za miliony

Stát a odhalování wildlife crime

Jak si Česko vede v odhalování wildlife kriminality, není jednoduché odhadnout. „Zhodnotit komplexně situaci je velmi obtížné, protože můžete vždy hodnotit jen data, která máte k dispozici. Jenže taková data nevypovídají ani tak o rozsahu této ilegální činnosti v Česku, jako spíš o tom, kolik se toho podaří zachytit,“ upozornila odbornice na wildlife crime Pavla Říhová v rozhovoru pro investigaci.cz. „Množství případů, jež se podaří odhalit, závisí na tom, jaké úsilí vyšetřování věnujete a kolik na tom pracuje lidí. Pokud jich je málo, bude samozřejmě i málo odhalených případů. Zhodnotit úroveň něčeho, co je nelegální, prakticky moc nejde, nevíte, kolik jste toho neobjevili. Reálná čísla, ke kterým se dostaneme, vypovídají spíš o práci státní správy, ne o rozsahu černého obchodu,“ dodala.

Podle Říhové, která pracovala 27 let pro ČIŽP, je členkou expertní skupiny Interpolu pro boj proti wildlife crime a nyní pracuje v Centru environmentálních forenzních věd na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, si Česká republika dlouho vedla v této oblasti dobře. „Aktuální situace je ale bohužel spíše stagnující. V příslušných státních institucích – ČIŽP, Celní správě i Policii ČR – probíhají různé změny a restrukturalizace. Hodně zkušených lidí ze státní správy odešlo a nové se daří získat jen obtížně,“ vysvětluje Říhová pro investigaci.cz. Problém je navíc v tom, že noví pracovníci zaměření na wildlife kriminalitu potřebují delší čas k nabytí potřebných zkušeností. „Trvá dlouho, než se inspektor naučí být inspektorem a získá patřičný rozhled a zkušenosti,“ vysvětluje Říhová pro investigaci.cz.

Přečtěte si

Černý trh s exotickými zvířaty je problém i v Česku, státní správa by na to měla reagovat, myslí si expertka

Po tom, co z ČIŽP v roce 2020 odešel tým CITES, jemuž Říhová šéfovala a který odhalil velké kauzy, jako byla například tygří jatka, a podílel se i na velkých operacích Trophy a Rhino, se ČIŽP snaží tým obnovit. „Odchod původního týmu byla pro inspekci bezpochyby citelná ztráta. V rámci činnosti nového týmu se podařilo zajistit plnění zákonných povinností inspekce a v současné době lze konstatovat, že tým je stabilizovaný a odborně kompetentní,“ říká ředitel ČIŽP Petr Bejček.

Pavla Říhová ale vidí další problém i v tom, že mnohé státní instituce se snaží řešit své přetížení na úkor svých kompetencí. „Vidíme to u ČIŽP i u Celní správy, které přesouvají výkon svých kompetencí na jiné státní orgány. ČIŽP na obce, Celní správa na Policii. Zda to prospěje výkonu státní správy, to je ve hvězdách. Státní orgány se prostě nyní potýkají s množstvím problémů a je to znát,“ míní Říhová. Podle Petra Bejčka se inspekce aktuálně snaží posílit spolupráci s Celní správou i s Policií ČR a do budoucna se chtějí zaměřit na významné kauzy z oblasti wildlife crime.

The post Zadržené opice a mrtví koníci. Jak se v Česku pašují živočišné druhy appeared first on investigace.cz.