Spousta lidí si myslí, že když v Česku nevybuchují auta, nestřílí se během dne na ulici a ve Vltavě neplavou mrtvoly, balkánský organizovaný zločin se nás netýká. Opak je ale pravdou. „Neexistuje zločinecká skupina z Balkánu bez vazeb na Česko,“ osvětlil pro investigaci.cz srbský investigativní novinář a odborník na balkánské mafie Stevan Dojčinovič. 

Ilegální drogovou burzou v Miláně, kde se určují ceny kokainu, heroinu, metamfetaminu a dalších narkotik určených pro Evropu, ovládal kolem roku 2003 přes své spolupracovníky Černohorec se slovenským pasem Darko Šarič. Hovoří se o něm jako o jednom z největších balkánských narkobaronů posledních dvaceti let. On i jeho bratr měli v Česku firmy.

Přímo v Praze se 8. listopadu 2017 sešli v malebné hospodě Zlatý klas dva muži, kteří klidně mohli být jen starými přáteli. Branislav Cvijović přijel za Branislavem Bikićem, žijícím v českém hlavním městě již dlouhou dobu. Jenže důvod návštěvy nebyl rázu přátelského, jako spíš obchodního – kšeftování s kokainem. Oba byli nějakým způsobem spojeni s Grupo America – jednou z nejdůležitějších balkánských organizovaných zločineckých skupin působících po celém světě. Schůzky se zúčastnil i Josip Capik, který se tenkrát vrátil z Nizozemska, kam jel vyzvednout osm kilogramů kokainu. Zásilka sestávala ze dvou igelitových tašek zabalených v papíru. Kokain už byl trochu naředěný, policie jeho čistotu stanovila na 75 procent.

Na sklonku roku 2018 zadržela speciální jednotka české policie Slobodana Kašćelana. Šlo o mezinárodně hledaného zločince, na nějž vydal zatykač Interpol. Kašćelan je vůdce jednoho z nejdůležitějších balkánských mafiánských klanů, jenž do Evropy dováží kokain ve velkém a svých nepřátel se zbavuje vraždami. V Česku byl Kašćelan zatčen v bytě v centru Prahy. Svůj pobyt v hlavním městě vysvětloval u soudu nutností podstoupit zde chirurgický zákrok.

Ve čtvrtek 1. srpna 2019 provedla policie v několika zemích světa koordinovaný zásah, po němž skončilo v poutech šestnáct lidí. Jedenáct z nich policisté dopadli v Asii a v Evropě. Mezi nimi byli i dva čeští piloti, kteří převáželi kokain z jihoamerické Uruguaye do Švýcarska. Jednoho zadrželi přímo ve Švýcarsku, druhého u něj doma v Česku.

V proslulém karlovarském Grandhotelu Pupp najde návštěvník luxusní zlatnictví. Provozuje ho společnost Europlan Invest a jako odpovědný vedoucí je uveden jistý Kole Jakupi. Návštěvníka by možná překvapilo, že vedoucí prodejny dostal svého času třináct let vězení za (neúspěšnou) přípravu vraždy.

To hledaný kosovský zločinec Ismet Osmani, známější jako Curi, byl srbskou a německou tajnou službou prohlášen za extrémně nebezpečného obchodníka s drogami. V Kosovu jej obvinili z lichvy a vydírání, avšak v brněnském Jundrově se cítil dostatečně bezpečně – jméno měl na schránce i na zvonku.

Citovaná jména představují skutečně pouze krátký výčet toho, jak se od devadesátých let v Česku usazuje a rozmáhá balkánská mafie a jak tu podniká. Podle reportu Světové iniciativy proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (Global Initiative Against Transnational Organized Crime) začala být tato část jihovýchodní Evropy tamním gangům malá, a tak expandovaly do světa. Jedním z klíčových působišť balkánských gangsterů je podle této zprávy Česká republika.

Zrod balkánských kartelů

Na začátku balkánského organizovaného zločinu stáli Srbové a Černohorci, kteří si po druhé světové válce vybudovali síť vazeb a kontaktů po celém světě. Spousta z nich byli nacionalisté, a proto museli z Jugoslávie utéct před vítěznými komunisty. „Takto se do různých částí světa dostaly i velmi radikální nacionalistické skupiny, jež se snažily komunistickému režimu nějak škodit – například plánovaly bombové atentáty na jugoslávské ambasády, nebo se dokonce pokusily unést letadlo. Komunisté se proto rozhodli bránit a vyslali po stopách těchto radikálů osoby, jejichž cílem byla jejich likvidace,“ vysvětluje Stevan Dojčinovič.

Úkladné vraždy ale nemohl vykonat samotný stát – tehdejší jugoslávská vláda si nemohla dovolit poslat do zahraničí tajné služby, aby zlikvidovaly exilovou opozici. Proto se přibližně v šedesátých letech rozhodla obrátit na zločince. Jako odměnu jim stát nabídl ochranu a finanční provizi. Tento přístup se však záhy ukázal být dost komplikovaný. Zhruba do osmdesátých let totiž organizovaný zločin nebyl v jugoslávském komunistickém policejním státě etablovaný. Na vražedné mise do zahraničí tak byli vysíláni například zloději, kteří se zabíjením neměli sebemenší zkušenosti, což se ukázalo jako kontraproduktivní. Tito námezdní zabijáci neuměli naplánovat a vykonat profesionálně dokonalé odstranění nepohodlné osoby. Zbytečně páchali brutální zločiny, čímž přitahovali nechtěnou pozornost nejen zahraniční veřejnosti a policie, ale i médií.

„Jugoslávské tajné služby se proto rozhodly tyto zabijáky trénovat, vyškolit je k jemnějším způsobům likvidace člověka. Z archivů nelze přesně vyčíst, kdy to probíhalo, podle všeho se tento proces odehrával někdy mezi šedesátými a osmdesátými léty. Najatí zločinci se postupně začali učit, jak zabíjet efektivně, nepřitahovat pozornost, jak sledovat své oběti, a jak se naopak vyhnout tomu, aby kdokoli sledoval je. S touto zkušeností pak na konci osmdesátých let ovládli srbští zločinci nejdůležitější evropská města, například Amsterdam či velká německá nebo švédská města. Byli vycvičení lépe než místní gangy a zároveň za nimi pořád stál stát, který je vybavoval falešnými pasy, mohli bez problémů cestovat,“ vysvětluje Dojčinovič.

Když pak v devadesátých letech srbská mafie opanovala další evropská města, vznikl balkánský organizovaný zločin v podobě, jakou známe dodnes. Navíc zůstalo i propojení na srbské tajné služby. Právě to dělá zejména srbskou mafii tak silnou – nadále za ní totiž stojí stát.

Státní pašování cigaret

První mafiánské síťě vybudovali tehdejší Jugoslávci na obchodu s cigaretami. Titova vláda se dohodla s italskou mafií, že do Itálie bude pašovat cigarety – tedy dodávat je bez placení daní. „Je to první případ, kdy naše vláda spolupracovala s mafií. Jen to tenkrát byli Italové, protože na Balkáně ještě mafie neexistovaly,“ dodává Dojčinovič.

Grupo America

Balkánci posléze využili tyto kontakty a trasy k pašování daleko ziskovějšího kokainu z Jižní Ameriky, a na scéně se tak objevil kartel jménem Grupo America. Jeho šéfové v New Yorku spolupracovali s Johnem Gottim, mafiánem známým svým působením v popkultuře. Mimochodem o Gottim byl natočen stejnojmenný hollywoodský film s Johnem Travoltou. Kartel Grupo America se rychle naučil mezinárodnímu obchodu s kokainem, který tato balkánská skupina řídila z New Yorku. Postupně si vytvořili téměř monopol na dovoz kokainu do Evropy. Jejich vůdce Mileta Miljanić byl v USA zatčen FBI i díky práci reportérů investigace.cz, která je citována v obžalobě. Synovec Milety Miljaniče mimo jiné země žije i na Slovensku, v Česku si členové Grupo America přeprodávají kokain po kilogramech.

Darko Šarić

Z Grupo America vzešel asi nejznámější balkánský narkobaron Darko Šarić. Ten se od skupiny odrodil a začal pašovat drogy na vlastní pěst. Jak už bylo řečeno, časem ovládl nejen milánskou drogovou burzu a nastavil spolupráci s italskou mafií na dovoz kokainu, a nespolupracoval s nikým, kdo nebyl schopný odebírat minimálně 50 kilogramů kokainu týdně.

V lednu roku 1998 Darko Šarić založil společně s několika dalšími občany tehdejší Jugoslávie firmu Solimba Z. M. na pražské adrese Táborská 22. Jednatelkou společnosti se stala Milka Štěpánková, která, jak řekla reportérům investigace.cz, utekla do Česka před jugoslávskou válkou.

„Ty dokumenty přinesl můj manžel Zoran. Já jsem je podepsala a na nic se neptala. Byli to moji krajané a potřebovali pomoc. A navíc jsem se bála manžela. Bil mě,“ vysvětlila Štěpánková pro investigaci.cz v roce 2016 okolnosti založení pražské firmy jednoho z největších balkánských narkobaronů.

Podle svých dalších slov netušila, že Darko Šarič byl drogový magnát.

„Znala jsem ho ještě z Pljevje, oba jsme se tam narodili. Vždycky na mě působil jako takový hodný kluk, možná trochu buran. Nikdy bych neřekla, že by měl mozek a konexe na to dělat do drog,“ tvrdí Milka Štěpánková. Jak sama dodává, potkala ho v Praze jen jednou, v roce 1993, kdy přijel podepsat nějaké dokumenty. „Od té doby jsem ho neviděla. Podíl ve firmě tady měl jen proto, aby získal papíry. Co já vím, tak chtěl dostat trvalý pobyt v polovině evropských zemí. Mířil hlavně na Západ.“

Solimba Z. M. byla od začátku jen skořápkovou firmou a nikdy nepodala žádné daňové přiznání. To potvrdila i Milka Štěpánková: „Musela bych o tom vědět, musela bych to podepsat. A nic takového se nikdy nestalo.“

Jak investigaci.cz sdělilo slovenské ministerstvo vnitra, Darko Šarić obdržel v roce 2005 na Slovensku dokonce občanství, a to na základě fingované svatby s Veronikou Poláčikovou. O rozvod požádal jen několik týdnů po uznání občanství. Coby trvalou adresu měl uveden byt Dragoslava Kosmajca, pravděpodobného zakladatele takzvané Balkánské cesty – trasy, kterou přes Balkán putují drogy do Evropy. Kosmajca získal slovenské občanství již v roce 2004.

Přečtěte si

Balkánští narkobaroni v Praze – Život a dílo Darko Šariće

V Česku měl firmu i šéf italské buňky Šarićova impéria Boško Nedić. Pro Šariće koordinoval velkoobchodní dodávky kokainu italským a albánským mafiím, jež se staraly o jeho další distribuci a prodej. V pondělí 19. ledna 2009 Boško Nedić naložil kokain do dodávky a společně se spolehlivými kurýry poslal zásilku ze skladiště v toskánské Tirrenii svým obchodním partnerům v Albánii. Dodávka však nikdy nedorazila. Byla zastavena italskou policií a následoval zátah v tirrénské vile pronajaté na jméno Jan Prosek, kde se našlo dalších 266 kilogramů kokainu. Jednalo se však už jen o zbytek z mnohem větší dodávky. Policie zatkla řidiče, avšak Boška Nediće nechala uprchnout s tím, že ji dovede k šéfům balkánského kartelu. Byl to risk, který se nevyplatil. Boško Nedić zmizel.

O tom, co Nedić od roku 2009 dělal, se toho moc neví. Jedno z mála bílých míst vyplňuje český obchodní rejstřík: půl roku po zmizení, 11. června 2009, si Nedić kupuje poloviční podíl ve firmě MAN – CO, která sídlí v Praze na Evropské ulici 550/28, v budově, jež patří ČVUT. Tato firma ale v Česku oficiálně nikdy nevyvíjela žádnou aktivitu a rovněž nikdy neplatila žádné daně.

Nedić před zatčením italskou policií uprchl do Jižní Ameriky, kde se v současné době skrývá. Jako spolupodílník je ve firmě uveden Vitomir Bajić, další ze Šarićova gangu. Podle vyšetřovatelů měl na starosti nájemné vraždy. Byl zatčen v Černé Hoře a eskortován do vězení v Itálii, kde v roce 2010 spáchal sebevraždu.

Přečtěte si

Záhadná mrtvola z Paraguaye zřejmě patřila srbskému mafiánovi

Superkartel aneb Titův kartel

Dnes je jedním z nejmocnějších balkánských kartelů takzvaný Titův kartel, v Latinské Americe jednoduše přezdívaný Cartel de Los Balkanes (Balkánský kartel), v Severní Americe a Evropě nepřesně nazývaný Superkartel, neboť v zájmu logistických potřeb obchodu s kokainem se spojilo několik kartelů. Šéfem je Edin Gačanin, narkobaron pocházející z Bosny, který se ale časem usadil v Dubaji a v současnosti dominuje nákupu a pašování peruánského kokainu.

Balkánská cesta i balkánská pračka

Přes Česko vede takzvaná „Balkánská drogová cesta“, tedy jeden z hlavních proudů, kudy se do Evropy dostávají drogy jako kokain nebo heroin. Poslední dobou je ale využívána i k pašování lidí kvůli nucené práci či prostituci nebo migrantů ze zemí postižených válečnými konflikty.

Výše zmíněné informace ale zdaleka nepředstavují kompletní výčet toho, proč si balkánští mafiáni Česko oblíbili. Jak uvádí zpráva Světové iniciativy proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, balkánské drogové klany využívají Česko i kvůli legalizací výnosů z trestné činnosti a k další finanční kriminalitě.

Česko je pro zločince z bývalé Jugoslávie či současné Albánie hodlající proprat své peníze z prodeje drog lákavé hned z několika důvodů – daří se tu korupci, až do nedávna tady nebyl nijak regulovaný hazard a velmi snadno si zde lze otevřít firmu a založit účet na jméno někoho jiného.

Proč tedy balkánský organizovaný zločin není v Česku víc vidět? „Máme na to v Srbsku takové přísloví – nechodíš na záchod tam, kde jíš. Pravděpodobně právě proto se v Praze schovávají, chtějí být neviditelní. Proč by si to kazili zločiny, které budou přitahovat pozornost? Kdyby ale šlo do tuhého, jsou schopni všeho. Poslední dobou vidíme vraždy, jež mají na svědomí například černohorské mafie, ve Španělsku, Řecku, Německu nebo Nizozemí,“ vysvětluje Stevan Dojčinović.

The post MAFIE: 1. díl – Balkánské mafie v Česku appeared first on investigace.cz.

V proslulém karlovarském Grandhotelu Pupp najde náhodný návštěvník luxusní zlatnictví. Provozuje ho společnost Europlan Invest a jako odpovědný vedoucí je uveden jistý Kole Jakupi. Návštěvníka by možná překvapilo, že vedoucí prodejny dostal svého času třináct let vězení za (neúspěšnou) přípravu vraždy.

Syn Kola Jakupiho míval podíl ve společnosti Remass, která dnes na pražském letišti provozuje masážní křesla. Podíl od něj odkoupil v roce 2013 jeho krajan Faton Gashi a drží ho dodnes. Je to týž Gashi, který byl odsouzen za organizování obchodu s 250 kilogramy heroinu.

Kosovští Albánci jsou na vzestupu, pozvolna přebírají lukrativní místa v centru Karlových Varů namísto Rusů. Obchodů s luxusním zboží se ujímá druhá generace – včetně synů lidí jako Jakupi, kteří do Česka v 90. letech přenesli kosovský organizovaný zločin.

V Česku se chovali nenápadně, hleděli si obchodu se zlatem. Jen občas se dostala do novin zpráva o pašování drog nebo o vyřizování účtů v rámci jejich komunity.

Odpovědný vedoucí

Jednou z nejvýraznějších postav je zmíněný Kole Jakupi. Ten byl v roce 2008 v Praze odsouzen za objednávku vraždy kosovského podnikatele Marjana Gegy ke třinácti letům vězení – trest si měl odpykat v Chorvatsku (jeho rodina sice pochází z Kosova, ale posledních čtyřicet let žila právě v Chorvatsku), kde žije i v současnosti po propuštění.

Marjan Gega měl být podle zdůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze zabit do Silvestra roku 2006, neboť Jakupiho „bolely oči, když ho viděl“. Za vraždu podle zdůvodnění rozsudku zaplatil dvacet tisíc eur (zhruba 560 tisíc korun). Vrahem, jenž byl za tento čin i odsouzen, je Slovák Ján Rusó. Ten 30. prosince 2006 vypálil v domovním výtahu na Marjana Gegu dvě rány – jedna prošla hrudníkem do ramene, druhou Rusó netrefil. Vzhledem k tomu, že se poté Gega začal bránit svou legálně drženou zbraní, objednaný zabiják svou práci nedokončil a utekl.

Podle jeho syna Edmonda, který po něm zčásti převzal zlatnickou živnost, byl otec odsouzen „na základě lží a nepravdivých tvrzení podplacených svědků“. Když jsme se ho ptali, o jaké lži se přesně jednalo či kdo byli oni lživí svědkové, už do uzávěrky článku neodpověděl.

V rodinné firmě Jakupiových Europlan Invest se sídlem na pražském Václavském náměstí mají dnes většinu synové Anton a Edmond, nicméně otec Kole si stále drží pětinový podíl. V obou zlatnictvích, jež vlastní v Karlových Varech, je dodnes uveden jako odpovědný vedoucí.

Podle zprávy AN55D – 0049/03 Německé zpravodajské služby (BND) z roku 2003 se o Europlan Invest zajímali agenti zpravodajských služeb v Evropě i v USA. Ti mají za to, že klan Jakupiových byl svého času jeden ze „středových dílků evropské drogové skládačky“. Podle BND měli využívat Česko jako ideální překladiště heroinu na cestě do zbytku Evropy.

Ve společnosti Europlan Invest měla původně většinový podíl ještě jiná barvitá postava kosovské komunity, Qazim Osmani, přezdívaný Felix. Osmani uvádí trvalou adresu v Německu, své zbohatnutí vysvětluje údajným hráčským štěstím: první milion tehdejších německých marek prý vydělal hraním v německých kasinech. V Česku a na Slovensku vlastnil síť kasin Banco Casino.

Navenek vystupuje jako balkánský playboy randící se srbskými popovými zpěvačkami. Ve skutečnosti je ale podle článku německého deníku Hamburger Abendblatt, jenž vychází z tajné zprávy BND, napojen na svět organizovaného zločinu, prostituce a pašování drog.

Qazim Osmani nicméně nikdy nebyl odsouzen – na rozdíl od svých bratrů Burima a Bashkima, které policie usvědčila alespoň z finančního podvodu.

Muž s telefonem

Dalším obchodním partnerem rodiny Jakupiových je odsouzený drogový boss Faton Gashi, kosovský Albánec s chorvatským pasem a českou manželkou. V roce 2013 převzal po Edmondovi Jakupim podíl ve společnosti Remass. Od téhož roku firma provozuje masážní křesla na letišti v pražské Ruzyni.

Česká policie zatkla Fatona Gashiho v roce 2003 v rámci operace Titanium. Gashi měl pověst vlivného organizátora, dokonce ještě i ve vazební věznici u něj našli mobil, kterým se pokoušel úkolovat své podřízené. Gashi také v rámci kosovské komunity dojednával usmíření poté, co si Kole Jakupi neúspěšně pokusil objednat vraždu Marjana Gegy; údajně mělo od Jakupiho putovat ke Gegovi jako „odškodné“ třicet milionů korun.

Jen pár dnů před podáním žaloby na Gashiho policejní prezidium v roce 2004 oznámilo, že kosovsko-albánské gangy připravují likvidaci plzeňské státní zástupkyně Věry Brázdové, která na tomto případu pracovala. Ta pro web investigace.cz řekla, že si sama žádného nebezpečí nevšimla: „Nevím, kde policie tuto informaci vzala.“

Vzhledem k naléhavosti policejního sdělení se ale její nadřízení rozhodli neriskovat: na padesátimetrovou vzdálenost ze státního zastupitelství k soudu jezdila limuzínou s neprůhlednými skly a měla přidělenou ochranku. „Tato přísná bezpečnostní opatření jsem moc nechápala, s Fatonem Gashim jsem se potkala u soudu a nenabyla jsem z něj dojmu, že by mě plánoval zavraždit,“ dodává státní zástupkyně.

Faton Gashi byl českými soudy nakonec odsouzen za organizování obchodu s 250 kilogramy heroinu (zásilka měla putovat do Itálie) k dvanácti a půl letům vězení s nejpřísnější ostrahou.

Podle Tomáše Šmída, odborníka na organizovaný zločin z Masarykovy univerzity v Brně, měly kosovské gangy na Itálii tradiční vazby. „Albánský organizovaný zločin je relativně podobný klasickým klanovým strukturám, které známe třeba z Kalábrie v podobě ’Ndranghety, oni jsou si hodně blízcí. Dřív dělali pro Italy i špinavou práci, postupně ale albánský organizovaný zločin natolik zesílil, že se v celé řadě byznysů stali rovnocennými partnery,“ dodává Tomáš Šmíd.

Návštěvník ale o historii kosovsko-albánského podnikání a o původu jejich peněz nic netuší. V lázeňském centru Karlových Varů mají balkánští podnikatelé v současnosti dvacet devět obchodů.

Princ s novým obličejem

Obchodním partnerem rodiny Jakupiových je taktéž odsouzený kosovo-albánský drogový boss a šéf severní části takzvané balkánské trasy Princ Dobroshi. Ten se stal v 90. letech minulého století jedním z nejdůležitějších hybatelů evropského obchodu s narkotiky – podle odhadů Interpolu dodával do Skandinávie až 90 % tam distribuovaných drog.

V roce 1994 se Norům podařilo Dobroshiho zadržet a odsoudit, a to díky jeho českým kurýrům, kteří se rozhodli spolupracovat s vyšetřovateli. Dobroshi dostal čtrnáct let, nicméně v roce 1997 z vězení uprchnul díky podplacenému dozorci. Zmizel v Chorvatsku, kde si nechal udělat plastickou operaci. S novým obličejem se poté usadil v Česku. Tady byl v roce 1999 ale opět zatčen a převezen zpět do norského vězení. V roce 2005 byl Dobroshi za dobré chování propuštěn, na čas se vrátil do ČR, neboť tu měl rodinu a ještě tři měsíce platné vízum. Poté zamířil zpět do Kosova.

Edmond Jakupi ve vyjádření k tomuto článku nepopřel, že s výše zmíněnými lidmi on nebo jeho rodina spolupracovali, ani však nespecifikoval, jak hodně či jestli spolu ještě stále podnikají. „Naše komunita je velmi malá, každý zná každého, a pokud vím, není protizákonné znát své krajany,“ dodává.

Autor článku: Lukáš Nechvátal
Autor úvodní fotografie: Facebook.com

Text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

The post Balkánská cesta kolonádou Karlových Varů appeared first on investigace.cz.