Město Otrokovice před pěti lety oznámilo, že pomůže svým sociálně znevýhodněným občanům a postaví pro ně byty. Postupně ale radnice projekt Nových Hurdisek změnila na pro mnoho lidí cenově nedostupné nájemní bydlení. Tento krok politici veřejnosti nikdy nevysvětlili. Redaktor investigace.cz v Otrokovicích zjišťoval, co ke změně vedlo.

Když reportér investigace.cz kráčel třídou Tomáše Bati v Otrokovicích, měl ten den nachozeno už asi třináct kilometrů. Uprostřed křižovatky – za ním Baťovy domky, před ním nechvalně známá chemička Deza, napravo průmyslová čtvrť, nalevo říčka Dřevnice – učinil jednoduché rozhodnutí. Od Baťových domků přijel, a tak si to namířil do průmyslové čtvrti.

Po několika desítkách metrů ale narazil na dopravní značku „Chodník uzavřen“. Musel tedy přejít na druhou stranu rušné třídy, k čerpací stanici. Po pár metrech už bylo zřejmé, proč je chodník nepřístupný.

Novostavba redaktora zarazila, na první pohled totiž nezapadá do svého okolí. Kousek od místa jen před několika týdny hořel sklad plastů, kolem se nachází desítky fabrik, firem, dále autoservis, betonárna, recyklace odpadu, teplárna, čistička odpadních vod. A uprostřed toho všeho jsou tři zbrusu nové nízkopodlažní bytové domy zvané Nové Hurdisky.

Nové Hurdisky – nové nájemné

Zvenku vypadá novostavba bytového domu opravdu vkusně. Fasáda odkazuje na starou cihlovou zlínskou řadovou zástavbu z časů Tomáše Bati. Uvnitř je 42 městských nájemních bytů. A zájem o ně byl obrovský, zadané byly během několika dnů. 

Klíčové je ale v tomto případě nenápadné slovíčko – nájemní. Podle aktuálních informací se nájmy v Nových Hurdiskách pohybují od 14 140 korun za 1+kk přes 17 710 korun za 2+kk po 21 150 korun za 3+kk včetně poplatků. To jsou v Otrokovicích běžné komerční nájmy. Původně však mělo být vše jinak.

Na místě Nových Hurdisek ještě v roce 2021 stály původní Hurdisovy domky, což byla zástavba z 30. let 20. století. Podle serveru iDnes.cz v domech dlouhá desetiletí bydleli sociálně slabší obyvatelé s nájemným polovičním oproti komerčním nájmům. Problémem lokality ale byly časté havárie potrubí, statické problémy domů nebo třeba jejich nevyhovující hygienický stav.

Proto v roce 2021 otrokovická radnice rozhodla o demolici původních domů a výstavbě nových. Demolici však předcházely spory s nespokojenými starousedlíky.

Sociální vs. nájemní bydlení

V reportáži serveru iDnes.cz z dubna 2021 si místní obyvatelé kromě jiného stěžovali na to, že město nemá dostatek bytů, ve kterých by mohli bydlet sociálně a finančně znevýhodnění lidé, a už vůbec ne ve větších rodinách. „Je tady spousta důchodců a starších lidí s nízkými platy, kteří tohle nemůžou utáhnout,“ komentovala tehdy komerční nájemní bydlení jedna z tamějších obyvatelek.

I proto se město původně mělo s lokálními obyvateli dohodnout, že nové byty budou zařazené do městského fondu sociálního bydlení. Ostatně o tom mluvila i starostka Otrokovic Hana Večerková. V dubnu 2021 v prohlášení uvedla, že demolice starých a výstavba nových bytů bude výhodnější, protože se radnice chystá žádat o dotace na „nájemní sociální byty“.

Přečtěte si

Investiční byty a smlouvy na rok: Rozhovor se sociologem Martinem Luxem o nejmenší dostupnosti vlastnického bydlení v historii

To samé sdělil investigaci.cz i bývalý místostarosta Otrokovic Ondřej Wilczynski. Redaktorovi při osobním setkání zopakoval svoje tvrzení, s kterým konfrontoval i vedení města v komunikaci na sociálních sítích. Říká, že když se projekt připravoval, byl přítomen i při setkáních s tehdejšími obyvateli Hurdisek. 

„Při těchto setkáních jim byla z úst představitelů města – včetně mé osoby – přislíbena možnost návratu do této lokality po dokončení nové výstavby,“ tvrdí Wilczynski.

Tomu, že se město při původním plánování projektu Nové Hurdisky přiklánělo k sociálnímu bydlení, nasvědčuje i analýza realitního trhu, kterou si radnice nechala zpracovat u zlínské realitní makléřky Evy Mlčkové.

„Výstavba projektu reaguje na bytovou potřebu místních i nově příchozích obyvatel. Primárně je určena pro osoby různým způsobem znevýhodněné na realitním trhu: nízkopříjmové rodiny s malými dětmi, neúplné rodiny, jednotlivce v bytové nouzi, senioři jako jednotlivci i páry,“ píše Mlčková v analýze, kterou má redakce k dispozici.

Změna kvůli úvěru

Od léta roku 2022, kdy začala demolice starých domů, město přestalo o projektu s veřejností komunikovat. Další zpráva se objevila až v květnu 2024: radnice oznámila začátek výstavby bytových domů. Nejdůležitější změna ale v prohlášení nezazněla – z projektu sociálního bydlení určeného pro nízkopříjmové osoby se najednou stalo nájemní bydlení.

Záměr výstavby se tedy výrazně proměnil. Starostka Otrokovic Večerková pro redakci investigace.cz tuto náhlou změnu odůvodnila jinými dotačními programy.

„Tou dobou (v roce 2021, pozn. red.) žádné jiné dotace na výstavbu bytů než na sociální bydlení nebyly. A my jsme tehdy postavili deset bytů v ulici Hložková, které pronajímáme jako sociální bydlení na základě podmínek donora. V průběhu let, kdy jsme chystali projekt Hurdisky na bytovou výstavbu, jsme věděli, že město samo o sobě tak velkou investici není schopné profinancovat, takže jsme cílili na dotace,“ popisuje Večerková.

„A protože byla možnost získat dotaci na nájemní bydlení, která umožňovala zisk úvěru s výhodným úrokem, tak jsme šli do nájemního bydlení,“ dodává starostka. V roce 2022 přitom serveru iDnes.cz řekla, že město požádá o dotaci na sociální bydlení z ministerstva pro místní rozvoj a doplní ji i úvěrem.

Na dotaz redaktora, jestli změnili záměr vystavět sociální bydlení na stavbu nájemních bytů jen kvůli úvěru, Večerková odpověděla, že město chtělo zkrátka stavět. „Nevidím nic špatného na tom, že jsme využili první možné dotace k tomu, abychom postavili nové bydlení v Otrokovicích, které je ku prospěchu všech, a ne jen sociálně slabých. Sociálně slabší mají dostatek bytového fondu, aby mohli v Otrokovicích bydlet,“ vysvětluje.

„Já si nemyslím, že by sociálně slabší vytrhlo čtyřicet dva nových bytových jednotek.“ dodává. 

Město má málo sociálních bytů

Ještě v květnu roku 2025, když radnice otevírala sociální byty na ulici Hložkova, tvrdila starostka Večerková něco jiného. „Těchto deset nových bytů sice celkovou situaci nevyřeší, ale představují důležitý krok správným směrem,“ uvedla pro Zlínský deník.

Na to ostatně upozorňovali i obyvatelé původních domků v lokalitě Hurdisek. „Město má málo svých bytů, a když už, tak jde o garsonky, kam se větší rodina nevejde. A najít čtyřicet volných bytů nejde ani na realitním trhu, lidé budou muset z Otrokovic pryč,“ říkala v roce 2021 tamní obyvatelka. Podle dřívějších zpráv část rodin dostala náhradní bydlení od města, jiní to řešili po vlastní ose.

Město Otrokovice disponuje 384 byty s regulovaným nájemným. Podle oficiálního dokumentu města nazvaného „Komunitní plán sociálních služeb na Otrokovicku 2020–2022“ se ve městě a přilehlých obcích v předešlých letech nacházelo víc než 1 200 osob s potřebou příspěvku na péči, víc než 7 tisíc seniorů, 17 osob bez domova, 40 odkázaných na nouzové bydlení, minimálně 50 drogově závislých osob, 546 lidí se sociálně právní ochranou, 46 rodin ve finanční nouzi a dalších více než 2 600 lidí v různých formách zadlužení.

Města upřednostňují oblíbenější nájemníky

Trend chybějícího bydlení pro sociálně slabší je patrný napříč Českem i Evropou. Podle neziskové organizace Platforma pro sociální bydlení, která se zabývá pomocí lidem v nouzi, ale mohl kriticky ohroženou část obyvatelstva případ Otrokovic zasáhnout.

„Tito lidé pak typicky nemají kde bydlet, protože na běžném trhu si neporadí kvůli velkým vstupním nákladům a drahým nájmům, a je nepravděpodobné, že by jim pomohlo jiné město než to, ze kterého pocházejí. Mohou se tedy propadnout do bytové nouze,“ říká redakci advokační pracovník Platformy Mikoláš Opletal.

Přečtěte si

Komu patří Česko: Šmejdům s bydlením se v Česku daří

Podle něj je aktuálně v Česku přes 161 tisíc lidí v bytové nouzi, z čehož je 62 tisíc dětí. Politická reprezentace se podle něj však v současnosti víc soustředí na řešení bytové krize ve střední třídě. „Protože když je z čeho vybírat, upřednostní radši snažší a oblíbenější nájemníky,“ dodává Opletal.

Podle dat Platformy pro sociální bydlení je v Česku jen necelé procento bytů určeno pro nejzranitelnější osoby. „Ve zkratce se tedy dá říct, že sociální bydlení chybí úplně všude. Mohou existovat menší obce, kde je situace výjimečná, ale obecně se bavíme o chybějících desítkách tisíc bytů napříč republikou,“ míní Opletal. 

Uprostřed průmyslové zóny

Problémem je i zmíněná lokalita, ve které nové nájemní bydlení vyrostlo. Průmyslová zóna na kraji Otrokovic není dostatečně vybavená občanskými službami. Docházková vzdálenost do nejbližšího většího obchodu (nepočítaje večerku) je alespoň patnáct minut, základní škola je vzdálená asi dvacet minut, sportoviště ještě víc.

A pokud by noví obyvatelé opravdu chtěli do obchodu nebo školy docházet pěšky, celou cestu absolvují vedle rušné silnice, kterou využívají okolní firmy a fabriky pro nákladní dopravu. Procházka, jak se redaktor přesvědčil na vlastní kůži, to není příjemná.

Starostka Večerková výběr této lokality vysvětluje tím, že zde byly městské pozemky. Ale ani situace s občanskou vybaveností jí nepřijde tak dramatická.

„Občanské vybavení se tam teď buduje. Na bývalém spáleništi vznikly nějaké obchody a další vzniknou. Je tam Prior, kde jsou potraviny a jiné obchody. Nemyslím, že by tam chyběla občanská vybavenost v nějakém nejbližším okolí. Je tam zhruba od pěti set metrů do kilometru všechno. Já bydlím třeba v půldomku uprostřed bytové zástavby. Můžu vám říct, že do obchodu to mám daleko dál než Hurdisky,“ popisuje.

Při procházce Otrokovicemi redaktor našel rozvinuté i méně rozvinuté části města. Většina obyvatel bydlí na východ od tamního nádraží, ve směru do nedalekého krajského města Zlín. Ve východní části města našel redaktor taky zrekonstruovanou infrastrukturu, silnice, chodníky, školy.

V západní části města se však nachází vesměs jen obrovská průmyslová zóna, na kterou je zvolna napojena malá městská část Baťov. Nedaleko od Baťova se nachází i Nové Hurdisky. „Hned vedle máme lesopark, který může částečně zastínit pohled na fabriku. Otrokovice, jak jsou vybudované, už historicky za Bati se stavělo vedle fabriky,“ říká starostka.

Mimořádné odměny za standardní práci

Projekt Nových Hurdisek není ojedinělým případem problémů s komunikací mezi radnicí a veřejností. Loni si vedení města nechalo zastupitelstvem schválit speciální odměny ve výši dvojnásobku platu.

Původní návrh odměn pro starostku Večerkovou a jejího místostarostu Petra Ťopka z 12. února odůvodňoval odměny jako ocenění za dokončené investice a projekty. To však podle předsedy finančního výboru Stanislava Mišáka nebylo dostatečné.

Přečtěte si

Podcast ODPOSLECH: Jak bytové družstvo připravilo lidi ve finanční nouzi o bydlení – rozhovor

„Na toto jsme si vedení města zvolili a dostávají za to pravidelnou měsíční odměnu – takto budou reagovat občané. Myslím si, že by bylo lepší postavit to na mimořádných událostech. Jsem pro dát odměnu, ale nechci jim ublížit,“ říká podle zápisu z jednání výboru Mišák.

Předkladatelka návrhu, tajemnice městského úřadu Renata Zenáhlíková, návrh na odměny stáhla a přepracovala. Na další schůzi zastupitelstva 16. dubna se objevilo nové odůvodnění odměn, které kromě projektů obsahovalo i zásluhy vedení města při řešení následků povodní. Toto odůvodnění už bylo zastupitelstvem schváleno.

Když se redaktor v ulicích města ptal občanů, jestli o příběhu schválení mimořádných odměn vědí, dostalo se mu negativních odpovědí.

Starostka Hana Večerková netransparentní a nedostatečnou komunikaci s veřejností popírá. 

„Nemyslím si, že bychom něco zamlčovali. Pokud se mě chce někdo na něco zeptat, tak má vždy u mě dveře otevřené. Vždy je co zlepšovat. Co se týká veřejnosti, tak si myslím, že se setkáváme s veřejností na pravidelných setkáních každý rok. Máme komise místní části, které jsou prostředníky komunikace. Máme Facebook, máme mail, ke mně se může kdokoli kdykoli objednat,“ dodává Večerková.

Autor textu: Dávid Pásztor

The post Otrokovická otočka: Město slíbilo pomoc slabším. Přišlo ale s nájmy, na které nedosáhnou appeared first on investigace.cz.

První setkání devatenácti vybraných účastníků a účastnic se koná dnes, 13. února 2026, ve Skautském institutu v Praze, čímž začíná semestr zaměřený na rozvoj praktických dovedností v oblasti investigativní žurnalistiky. První ročník Akademie potrvá až do 26. června a účastníci se budou setkávat ve dvoutýdenních intervalech.

Akademie investigace vznikla díky spolupráci investigace.cz a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ). Vzdělávací program je rozdělen do dvou na sebe navazujících stupňů a propojuje teoretickou výuku, praktické workshopy a individuální mentoring od zkušených investigativních novinářů a novinářek.

První stupeň je postaven na skupinových seminářích a praktických workshopech, které účastníky systematicky provedou klíčovými oblastmi investigativní práce. Tematicky se program zaměří mimo jiné na práci s českými i zahraničními registry, skryté vlastnictví, otevřené zdroje, bezpečnost novinářů, práci se zdroji a whistleblowery, právní aspekty investigace, využití umělé inteligence, tvorbu videa a podcastů či převádění složitých dat do srozumitelných a čtivých příběhů.

„Akademie investigace je pro nás způsobem, jak systematicky předávat zkušenosti z dlouhodobé investigativní práce a přispět k posilování kvalitní žurnalistiky. Zájem novinářů o účast v Akademii předčil naše očekávání a jasně ukazuje, jak velká je poptávka po pokročilých technikách a nástrojích nezbytných pro investigativní žurnalistiku i mezi zkušenými novináři,“ říká Pavla Holcová, ředitelka investigace.cz.

Výuku povedou zkušení lektoři a lektorky z českých médií i odborníci na jednotlivá témata. Do programu se zapojí mimo jiné Pavla Holcová, Tomáš Němeček, Jan Cibulka, Ondřej Kundra, Zuzana Šotová, Kristina Vejnbender, Michal Komárek, Josef Šlerka, Barbora Šturmová, Jan Žabka, Petr Gojda, Jiří Slavičínský, Miroslav Tóth, Apolena Rychlíková, Jan Hrbáček, Martin Hradecký, Zdislava Pokorná nebo Michal Musil.

Tři nejúspěšnější absolventi či absolventky prvního stupně postoupí do navazujícího programu – intenzivního tříměsíčního mentoringu. Pod vedením zkušených mentorů budou samostatně pracovat na vlastní investigativní kauze, kterou projdou od formulace hypotézy až po finální publikaci.

„Podpora Akademie zapadá do naší snahy rozvíjet kvalitní žurnalistiku a dávat prostor těm, kdo se chtějí systematicky a zodpovědně věnovat investigaci, protože bez ní nemůže dlouhodobě fungovat zdravá demokracie,“ doplňuje Veronika Vlachová, programová manažerka z NFNZ, který program finančně podpořil.

Akademie investigace si klade za cíl dlouhodobě posilovat kapacity nezávislé investigativní žurnalistiky v České republice a vytvářet prostor pro sdílení zkušeností, know-how a spolupráci napříč redakcemi i regiony. Více informací, včetně programu, najdete na webu akademie.investigace.cz.

The post Startuje Akademie investigace, nový vzdělávací program pro investigativní novináře a novinářky appeared first on investigace.cz.

Investigace.cz ve spolupráci s Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky (NFNZ) otevírá možnost hlásit se do Akademie investigace. Jedná se o vzdělávací program určený aktivním novinářům a novinářkám, kteří chtějí rozvíjet své investigativní schopnosti a naučit se pracovat s mnoha praktickými nástroji. Semestr zahrnuje deset celodenních kurzů probíhajících od 13. února do 26. června 2026 ve dvoutýdenních intervalech.

Účastníci se mimo jiné naučí efektivně pracovat s českými i zahraničními otevřenými zdroji, ověřovat informace, plánovat investigativní projekty, získají základní dovednosti, jak dělat podcasty či videodokumenty a jak dbát o vlastní digitální i osobní bezpečnost.

Program povedou zkušení lektoři a lektorky. Mezi lektorujícími budou mimo jiné Pavla Holcová, Tomáš Němeček, Jan Cibulka, Ondřej Kundra, Zuzana Šotová, Kristina Vejnbender, Michal Komárek, Josef Šlerka, Barbora Šturmová, Jan Žabka, Petr Gojda, Jiří Slavičínský, Miroslav Tóth, Apolena Rychlíková, Jan Hrbáček či Martin Hradecký.

Tři absolventi úvodního semestru pak postoupí do druhé části Akademie, kde během tříměsíčního mentoringu pod vedením odborníků rozpracují vlastní investigativní kauzu.

„Jako členská redakce celosvětové sítě investigativních novinářů OCCRP máme bohaté zkušenosti s investigativní prací, o které se chceme v Akademii podělit a rozšířit okruh novinářů schopných dělat kvalitní investigativní žurnalistiku. Mezi lektory jsme přizvali novináře a novinářky z dalších médií i odborníky na konkrétní témata, aby si účastníci odnesli maximum,“ říká Pavla Holcová, ředitelka investigace.cz. „Podpora Akademie zapadá do naší snahy rozvíjet kvalitní žurnalistiku a dávat prostor těm, kdo se chtějí systematicky a odpovědně věnovat investigaci, protože bez ní nemůže dlouhodobě fungovat zdravá demokracie,“ doplňuje Veronika Vlachová, programová manažerka z NFNZ, který program finančně podpořil.

Přihlášky do Akademie investigace je možné podávat do 8. ledna 2026. Vybraní uchazeči a uchazečky budou kontaktováni 13. ledna. Více informací a přihlášku najdete na akademie.investigace.cz

The post Novináři se nyní mohou hlásit do Akademie investigace appeared first on investigace.cz.

Neúprosné represe v Ázerbájdžánu zlikvidovaly v autoritářské zemi jakýkoli náznak nezávislých médií. Zatímco prezident Ilham Alijev kritické novináře označuje za nepřátele státu, ti se i nadále snaží hnát moc k odpovědnosti – z exilu, nebo dokonce z vězení. 

Jak popisuje Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), Fatima Movlamli věděla, že si pro ni policie přijde.

Mladá ázerbájdžánská aktivistka a nyní i novinářka celé měsíce dokumentovala osudy svých kolegů, kteří byli očerňováni provládními médii, stejně jako zadržováni a obviňováni před soudy z „pašování hotovosti“.

Fatima se však na hrozbu zatčení připravila. Čtyřiadvacetiletá novinářka poskytla přístup ke svému účtu na Facebooku přátelům v zahraničí a nahrála minutové video určené ke zveřejnění, až dojde k nevyhnutelnému.

K tomu došlo 28. února 2025, tedy v den, kdy byla zatčena a přiřadila se k šestadvaceti obětem osmnáctiměsíční čistky v ázerbájdžánských nezávislých médiích.

Fatima se stala terčem útoku úřadů již dříve, když se jako náctiletá aktivistka proslavila svými „one-woman“ protesty proti Alijevovi.

„I kdybych věděla, že místo, kam půjdu, je vězení, a že všichni nezávislí novináři budou označeni za pašeráky, nic z toho, co jsem dosud dělala, bych nezměnila,“ řekla ve zmíněném videu a slíbila, že se vrátí k novinářství „hned ten den, kdy mě propustí“.

Pak s úsměvem a polibkem vyslaným přímo na kameru dodala: „Dávejte na sebe pozor – za pár let se uvidíme!“

Od té doby byli zatčeni další dva novináři, jejich celkový počet je nyní už dvacet osm.

Bezprecedentní zásah fakticky zlikvidoval tamní nezávislou žurnalistiku. Mezi zadrženými jsou i vedoucí představitelé dvou novinářských škol.

Nezávislá ázerbájdžánská média a mezinárodní skupiny na ochranu práv obvinily vládu, že novináře zadržuje kvůli jejich práci a vytváří regulační prostředí znemožňující jejich legální činnost.

Rachel Denber, zástupkyně ředitele oddělení Human Rights Watch pro Evropu a Střední Asii, označila „rychlost a komplexnost“ současného zásahu proti novinářům v Ázerbájdžánu za největší od získání nezávislosti země po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991.

Nejnovější Index svobody tisku Reportérů bez hranic, jenž byl zveřejněn v květnu 2025, zařadil Ázerbájdžán na 167. místo ze 180 zemí s odkazem na „novou vlnu tvrdých represí proti posledním zbývajícím novinářům v zemi“.

Naopak provládní média se k postoji úřadů připojila a zveřejnila obvinění, že nezávislí novináři dostávali nezákonné finanční prostředky. Mimo to je pravidelně dehonestovala zveřejňováním informací z jejich soukromí, a to včetně telefonních zpráv, osobních dokumentů a záznamů ze sledovacích kamer.

Stejnou taktiku zažila i Fatima. V dubnu 2019 unikly na internet její intimní fotografie a videa. Domnívala se, že byly vyjmuty z telefonu, když byla zadržena, zbita a donucena vydat své heslo. Jak tehdy informovala OCCRP, Fatima byla rovněž vybrána jako cíl špionážního softwaru.

Před únorovým zatčením Fatima pracovala na volné noze pro zpravodajské stanice včetně Meydan TV – dlouholetého členského centra OCCRP v Ázerbájdžánu – a pomáhala udržovat zpravodajství poté, co byli zadrženi všichni zaměstnanci centra v zemi.

Tato internetová stanice se díky svému nekompromisnímu zpravodajství o korupci a lidských právech v Ázerbájdžánu již před delší dobou stala terčem úředního pronásledování. Webové stránky Meydan TV jsou v zemi blokovány, přesto má obrovskou sledovanost na sociálních sítích, včetně téměř jednoho milionu sledujících na Instagramu a 640 000 odběratelů na YouTube (v Ázerbájdžánu žije 10 milionů obyvatel). Ačkoli médium již léta sídlí v zahraničí, podařilo se mu ještě před několika měsíci udržovat v Ázerbájdžánu tým novinářů, včetně šéfredaktorky Aynur Elgunash.

V nedávném dopise z vězení, zveřejněném televizí Meydan, Aynur popsala Ázerbájdžán jako zemi, která se „postupně mění v bažinu, jež se oddává polykání lidí“.

Vedení exilové redakce sdělilo OCCRP, že poprvé ve své dvanáctileté historii nyní nemá v zemi žádné zaměstnance.

Meydan TV je známá vysokou angažovaností místního publika – mnoho jejích reportáží vzniklo na základě čtenářských tipů. Momentálně sice nadále publikuje z exilu, ale nemůže již plně spolupracovat se svými ázerbájdžánskými příznivci a upozorňovat na společenská témata, která je zajímají. Bez reportérů v terénu je navíc téměř nemožné ověřovat fakta, což ještě zhoršuje blokování informací ze strany státních orgánů, jak dodalo vedení televize.

Zatčeným novinářům hrozí až dvanáct let vězení.

Co se týče existence a fungování nezávislých médií, Ázerbájdžán dlouhodobě patří k nejproblematičtějším zemím světa. Tamní vláda již dříve uvěznila novináře na základě obvinění označených obhájci práv svobody projevu za falešná a politicky motivovaná.

Od konce roku 2023 se však umlčování médií stupňuje.

Čistky odstartovaly v době před prezidentskými volbami v únoru 2024, které vyhrál Alijev s více než 92 % hlasů. Poté útoky vůči novinářům nabraly na obrátkách.

Televize Meydan TV, Toplum TV, Abzas Media a Kanal 13 nyní fungují výhradně z exilu a v Ázerbájdžánu nepracují žádní jejich zaměstnanci. Nejvlivnější nezávislá zpravodajská agentura v zemi, Turan News Agency, se v únoru rozhodla zcela ukončit svou činnost.

Citovaná média zveřejňovala reportáže odhalující korupci a porušování práv spojené s Alijevovým režimem.

Další nezávislá média menšího dosahu buď přestala fungovat, nebo výrazně omezila svou produkci, jakmile byli jejich zaměstnanci zadrženi.

Ti, co pro ně stále pracují ze zahraničí, se rozhodli zůstat v anonymitě, protože se obávají odvetných vládních opatření vůči rodinným příslušníkům, kteří žijí v zemi.

Z osmadvaceti novinářů a dalších pracovníků médií – například administrativních zaměstnanců – zatčených v posledních osmnácti měsících byli dva odsouzeni a uvězněni, patnáct je v současné době souzeno a zbytek na soud čeká.

Často jsou obviněni z toho, že do země přivezli cizí měnu, aniž by ji deklarovali, a to buď ve formě hotovosti, nebo v grantech ze zahraničí, za což jim hrozí až osm let vězení. Někteří ze zadržených ale čelí dalším obviněním včetně daňových úniků a praní špinavých peněz – v této kategorii dosahují tresty až dvanácti let. Všichni zatčení novináři podobná provinění popřeli.

Podmínky v ázerbájdžánských věznicích jsou notoricky známé. V červenci 2024 zveřejnila agentura Abzas Media dopis svého ředitele Ulviho Hasanliho, jenž napsal, že ve věznici, kde je držen během soudního procesu v hlavním městě Baku, dochází k „systematickému mučení“. „Mučení probíhá každý týden, někdy každý den. Někdy je bit jeden člověk a někdy deset až patnáct lidí najednou,“ informoval Hasanli.

Tentýž měsíc Výbor Rady Evropy pro zabránění mučení kritizoval ázerbájdžánské úřady za „přetrvávající nečinnost“ vzhledem k ukončení těchto praktik ve vězeňském systému.

Ázerbájdžánská prezidentská administrativa na žádost o komentář nereagovala.

Alijev, Trump a „nový světový řád“

V roce 2014 Ázerbájdžán zpřísnil právní omezení pro zahraniční dárce místních nevládních organizací, což vedlo k zavedení nových byrokratických a schvalovacích procesů ohledně grantů ze zahraničí. Důsledek pocítila právě k vládě kritická média, z nichž jsou mnohá zřízena jako nevládní organizace, subvencované i granty ze zahraničí.

Rachel Denber z organizace Human Rights Watch uvedla, že tato legislativa takovým médiím „prakticky znemožnila“ legálně působit. Legislativa podle ní „ponechává úřadům mnoho možností, jak svévolně odepřít schválení grantů“.

V Alijevových očích představují nevládní organizace součást sítě „pašeráků peněz“ podporovaných ze zahraničí, jejichž cílem je podkopávat stát. Na nedávném mezinárodním fóru v Baku proto Alijev chválil úspěchy ázerbájdžánského postupu proti těmto škůdcům.

„Takzvané granty poskytované takzvaným místním nevládním organizacím – ve skutečnosti pobočkám opozice – nyní musí být registrovány, a je tak velmi obtížné pašovat sem peníze,“ řekl Alijev, i když si posteskl nad tím, jak je cílení na takové „pašeráky“ vnímáno zvenčí.

„Když naše orgány činné v trestním řízení postaví tyto pašeráky peněz před soud, začnou nás obviňovat z nedemokratických věcí,“ prohlásil.

Fatima Movlamli ve videu zveřejněném na Facebooku v době svého zatčení poukázala na ironický fakt, že za pašeráky označuje Alijev novináře, kteří přitom jeho režim soustavně odhalují při tajném odčerpávání státních peněz do kapes svého nejbližšího okolí. Podle ní je prezident „patronem pašeráků“.

Na dubnovém fóru v Baku s názvem „Tváří v tvář novému světovému řádu“, kde se sešli zástupci z více než 44 zemí, Alijev pochválil amerického prezidenta Donalda Trumpa za zmrazení finanční pomoci médiím, jež kriticky informují o represivních režimech, jako je právě ten Alijevův.

„To, co prezident Trump začal dělat, je velmi slibné, myslím, že by neměl přestat,“ řekl Alijev.

„Měl by jít ještě hlouběji. Human Rights Watch, Freedom House, Amnesty International, Transparency International – celou tuto infrastrukturu politických nepřátel je třeba zcela znefunkčnit,“ dodal ázerbájdžánský prezident.

Během prvních 100 dní ve funkci Trump zrušil hlavní americkou vládní agenturu pro zahraniční pomoc USAID, kterou podle jeho názoru vedou „radikální šílenci“. Současně zmrazil i miliardy dolarů na projekty globální pomoci, včetně odhadovaných 268 milionů dolarů na podporu nezávislých médií po celém světě. (Organizace OCCRP podala na Trumpovu administrativu žalobu, v níž zmrazení financování napadá.)

Trump si zrušením financování vynutil také ukončení činnosti mezinárodních zpravodajských služeb včetně Hlasu Ameriky. VoA a další média financovaná USA, na něž se Trump zaměřil, jako například Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, často představovaly jedinou alternativu ke státním mediálním sítím v nedemokratických státech.

Dozor a očerňování cílí na stěžejní novináře 

Jak už bylo řečeno, souběžně s ázerbájdžánskými zásahy proti nezávislým novinářům vedou provládní média kampaň, jež posiluje jejich obvinění z nezákonného financování, přičemž ve svém zpravodajství někdy zveřejňují i informace, které údajně představují soukromou komunikaci týkající se obviněných.

Novináři, proti nimž byly tyto zprávy namířeny, uvedli, že ačkoli některé soukromé zprávy a záběry použité v reportážích mohly být vymyšlené, jiné se zdají být pravé, což vyvolává otázky, jakým způsobem byly získány.

Zprávy významné provládní televize Baku TV podle jejího vyjádření obsahovaly například screenshoty textových a hlasových zpráv mezi novináři Meydan TV z aplikací Signal a Slack.

Další provládní médium, Qafqazinfo.az, představilo montáž dokumentů, které podle média zahrnovaly návrhy grantových projektů a smlouvu s externím spolupracovníkem, a měly se týkat především Toplum TV a jednoho z jejích novinářů.

Oficiální Agentura Azeri-Press (APA) pak zveřejnila snímky obrazovek, jež údajně ukazovaly soukromé hovory a zprávy mezi novinářem v Ázerbájdžánu a novináři Meydan TV působícími v zahraničí, jakož i osobní údaje, které měly patřit nezávislému pracovníkovi Meydan TV Nurlanu Gahramanlimu. Po tomto zveřejnění byl Gahramanli zatčen.

Vedení Meydan TV sdělilo OCCRP, že pravé materiály použité při protivládním zadržení novinářů této stanice mohly být podle všeho získány „pod nátlakem“.

„Naši novináři byli vystaveni policejní brutalitě a výhrůžkám při pokusech získat přístup k jejich elektronickým zařízením,“ tvrdí Meydan TV.

Zástupce společnosti Abzas Media informoval OCCRP, že místní orgány činné v trestním řízení poskytovaly provládním médiím materiály s cílem „očernit novináře“ a „zdiskreditovat je v očích veřejnosti“.

Obhájci svobody sdělovacích prostředků rovněž vyjádřili obavy, jak mohly úřady a provládní média soukromé informace získat.

OCCRP v roce 2021 informovala o napadení desítek ázerbájdžánských novinářů špionážním softwarem Pegasus. Nevládní organizace Media Defence se sídlem v Londýně, která poskytuje právní pomoc několika zadrženým ázerbájdžánským novinářům, mezitím podala jménem řady obětí žádosti k Evropskému soudu pro lidská práva, v nichž tvrdí, že stát porušil jejich soukromí.

„Ať už to [úřady] získaly hackováním jejich telefonů, jejich sledováním či sledováním jinými způsoby, myslím si, že to všechno má velmi vážný dopad na způsob, jakým novináři vykonávají svou činnost,“ prohlásil Pádraig Hughes, právní ředitel organizace Media Defence.

Baku TV, APA a Qafqaz na žádosti o komentář nereagovaly.

Kdo ovládá média v Ázerbájdžánu? 

RSF ve své poslední zprávě uvedla, že „prakticky celý mediální sektor v Ázerbájdžánu je pod oficiální kontrolou“.

„Ze země nevysílá žádná nezávislá televize ani rádio a všechny tištěné noviny s kritickým postojem byly uzavřeny,“ uvádí se ve zprávě.

Vláda vlastní tři televizní stanice, včetně AzTV, a zpravodajskou agenturu Azertag.

Existují však také desítky soukromých provládních médií, přičemž podrobnosti o tom, kdo je ovládá, nejsou vinou nedostatečné transparentnosti veřejně zaznamenány. Ázerbájdžánská vláda v roce 2012 zakázala veřejný přístup k informacím o vlastnictví společností.

Například Baku TV je součástí holdingu Global Media Group (GMG), kterému patří i několik dalších provládních médií v Ázerbájdžánu – včetně zpravodajské agentury Report News Agency a zpravodajského webu Oxu.az – a také Haber Global TV v sousedním Turecku.

Z veřejných záznamů však nelze zjistit, kdo GMG vlastní.

Podle dostupných dokumentů registrovaných ázerbájdžánskými daňovými úřady je právním zástupcem a předsedou správní rady GMG bývalý úředník ministerstva dopravy Elnur Abdullayev.

Na své facebookové stránce má dvě fotografie s prezidentem Alijevem. Ten mu v roce 2020 udělil čestný diplom za „zásluhy o rozvoj masmédií v Ázerbájdžánské republice“.

V květnu 2024 se společnost GMG stala signatářem iniciativy OSN Global Compact, v níž se podniky dobrovolně zavazují k dodržování zásad udržitelného rozvoje, včetně lidských práv. Závazek podepsal Abdullayev.

E-mail zaslaný Abdullayevovi prostřednictvím společnosti GMG zůstal bez odpovědi.

Agentura Azeri-Press (APA) je pro změnu součástí holdingu APA Group, který ovládá řadu zpravodajských webových stránek v Ázerbájdžánu a jehož konečný vlastník je rovněž neznámý.

V rozhovoru o svobodě tisku z roku 2016 řekl generální ředitel APA Group Vusala Mahirgizi ázerbájdžánskému zpravodajskému serveru BBC News, že APA může psát o jakýchkoli tématech a její novináři nemají problém získat úřední dokumenty.

Pro média, jež jsou nyní nucena odejít do exilu, je situace zcela odlišná. Meydan TV i Abzas Media uvedly, že v tomto směru se musí spoléhat na odvahu nevládních novinářů, kteří jim poskytují informace pro jejich zpravodajství.

Zadržení, ale ne umlčení

Zatímco místní redakce jsou nyní prázdné, exilové publikace se starají o to, aby jejich zadržení zaměstnanci byli stále slyšet, a zveřejňují jejich výpovědi, soudní svědectví a dopisy z vězení.

„Věděli jsme, že kvůli naší práci na sebe strhneme hněv Ilhama Alijeva,“ řekl zatčený ředitel a zakladatel Abzas Media Ulvi Hasanli při soudním jednání v lednu. „To nás však neodradilo.“

Pracovníci Meydan TV v květnovém prohlášení rovněž uvedli, že jsou odhodláni nenechat se umlčet.

„Ti, kteří se domnívají, že nás umlčeli tím, že nás uvrhli za mříže, si neuvědomují osvobozující sílu vězení. Už se nemáme čeho bát – byli jsme zatčeni a odtud budou naše hlasy více slyšet, budou slyšet dál,“ uvedli zaměstnanci z Meydan TV.

Mimo odhodlání se v dopisech novinářů z vězení objevují i jiné zprávy. Například bývalá novinářka VoA Ulviyya Ali popsala své poslední minuty na svobodě následovně: „Když jsem v den svého zatčení zaparkovala u sebe před domem, červené světlo z černého auta krásně zbarvovalo deštěm skrápěnou zemi. Dokonce jsem si to vyfotila, a když jsem vzhlédla, přistoupil ke mně muž, že mě zatýká, a požádal mě o telefon. Netušila jsem, že to je poslední fotografie, kterou jsem pořídila na svobodě,“ stojí v dopise, který v květnu zveřejnila Meydan TV.

Její instinkt zaznamenávat dění kolem sebe nebyl potlačen ani ve vězení. „Nejvíc mi chybí novinařina a samozřejmě hudba. Někdy si broukám sama pro sebe. Když se v cele stane něco zajímavého, je škoda, že to nemůžu zvěčnit fotkou. Ale všechno, co se stane, si zapisuji.“

Aynur Elgunash, šéfredaktorka Meydan TV, si pro změnu posteskla nad příšernými telenovelami, které jí ve vězení slouží jako jediná zábava. „Podle mého názoru je hlavním trestem ve vězení povinnost sledovat místní televizní kanály,“ napsala v dopise rovněž publikovaném Meydan TV.

Své psaní však zakončila výzvou úřadům: „Vůbec nelituji, že jsem šla do vězení. Jinak bych si nebyla vědoma hořké skutečnosti, kterou jsem zažila. Jsem člověk, jenž věří v bumerangový efekt života. Proto pevně doufám, že ti, kteří z této země udělali to, čím je, jednou také projdou touto cestou a utopí se v bažině, kterou sami vytvořili.“

The post Umíráček žurnalistiky v Ázerbájdžánu appeared first on investigace.cz.

Od začátku ruské invaze do Ukrajiny v roce 2022 se tamní korupce stala politickým nástrojem. Prokremelská propaganda se toho snaží využít, aby zamezila zahraniční podpoře napadeného státu. Měli by místní novináři na vnitřní problémy země upozorňovat? Ukrajinská investigativní novinářka Kateryna Rodak věří, že mlčení není řešením. Podle ní je klíčové mluvit o těchto problémech otevřeně, pokud chce Ukrajina po válce pokračovat jako demokratická a progresivní země.

Pro ukrajinský investigativní web NGL.media píšete už téměř dva roky. Jakým kauzám se nejčastěji věnujete?

Vyšetřuji především korupci, ale také válečné zločiny a ekonomickou kriminalitu. Zkrátka všechno, co je v mé zemi špatně. Před začátkem ruské invaze do Ukrajiny v únoru roku 2022 bylo NGL.media pouze lokální investigativní redakcí, nyní pokrýváme celou Ukrajinu a zapojujeme se i do přeshraničních projektů.

Co vás k povolání investigativní novinářky přivedlo?

Naštvanost z nedodržování pravidel. Pokud jsou v naší společnosti nastavené určité normy, předpisy či zákony, jednoduše chci, aby je ostatní chápali a respektovali. Proto mě rozčilují lidé, kteří toho zneužívají, ale i systém, jenž jim to umožňuje. Odjakživa mě štve korupce na Ukrajině, a to jak v malém měřítku, kdy například musíte dávat úplatky doktorům, abyste dostali lepší péči, tak korupce na celostátní politické úrovni. V určitém okamžiku jsem proto pochopila, že nemůžu jen sedět doma, být naštvaná a psát o tom příspěvky na sociální sítě. Chtěla jsem s korupcí bojovat, vynášet ty příběhy na světlo a přispět k tomu, aby se situace v zemi zlepšila.

S jakými případy korupce se setkáváte nejčastěji?

V současné době často vyšetřujeme korupci uvnitř armády, například při nákupech vybavení a potravin pro vojáky. Několik velkých kauz na ministerstvu obrany jsme ale měli i předtím, než začala invaze v plném rozsahu. Válka v Ukrajině trvá od roku 2014, a přestože se od té doby některé věci změnily, fungování korupce a lidé, kteří se jí dopouštějí, zůstávají mnohdy stejní. Ty zločiny se opakují rok co rok a naše práce je na to upozorňovat.

Samozřejmě je důležité poukazovat na korupci i v jiných než armádních sférách. Jestliže se všichni soustředí pouze na válku a válečné zločiny, ostatní sektory veřejného života i ekonomiky zůstávají nepovšimnuty. V určitém okamžiku jsme se proto rozhodli, že se i my v NGL.media chceme vrátit k vyšetřování korupce v ekonomice, k příběhům o majetcích politiků a podobně.

Můžete uvést nějaký konkrétní případ, kdy jste korupční jednání odhalili?

Například jsme se zabývali příběhy o korupčnících z Ukrajiny, kteří kvůli mnoha trestním obviněním utekli do zahraničí. Našli jsme třeba jednoho bývalého poslance, zatím však netušíme, jak se mu podařilo překročit hranice. Zjistili jsme, že má příbuzné a nové nemovitosti v několika zemích. Zavřel své tuzemské firmy a všechny své peníze převedl do mezinárodních bank. Začal nový život a je mu jedno, co se v Ukrajině momentálně děje.

Policie a bezpečnostní služby podobné případy vyšetřují, opravdu dělají svou práci, ale lidé stejně utíkají, mizí. Bohužel máme mnoho podobných kauz vysoce postavených korupčníků, kteří zmizeli, aniž někdo věděl, jak se dostali přes hranice a kdo jim s útěkem pomáhal. Ti lidé teď žijí třeba na Slovensku a žádné další trestní stíhání jim nehrozí.

Řekla byste, že se míra korupce v Ukrajině od začátku ruské invaze snížila, nebo naopak řešíte více takových případů?

To se dá jen stěží odhadnout. Změnila se ale podoba korupce a pozadí, na němž se odehrává. Před invazí v únoru 2022 jsme řešili hodně případů zpronevěřování veřejných peněz a kupčení s veřejnými zakázkami ve školství, státních institucích a dopravních podnicích. Teď se tyto praktiky dějí v armádě, jde například o nákupy dronů a podobně. Korupčníci změnili svá zaměření a způsob fungování. Jejich firmy dříve vydělávaly třeba na výrobě nábytku a pak v roce 2022 začaly podepisovat smlouvy se státem a dodávat armádě drony. Což je vzhledem k napadení Ukrajiny potřebné a důležité a bylo by to v pořádku, pokud by to nedoprovázela korupce.

Změnila válka způsoby, jakými korupci zjišťujete? Je dnes například obtížnější získat informace od politiků a různých státních institucí?

Rozhodně, a není to jen moje zkušenost. Jde o obrovský problém, protože dnes jako novináři nemáme v Ukrajině přístup k mnoha otevřeným databázím. Rejstříky jsou sice dostupné, ale spousta dokumentů je v nich skrytá. Nemůžeme sledovat případy, jako jsme to byli zvyklí dělat před válkou. Také je téměř nemožné získat odpovědi, pokud o informace žádáme podle zákona. Posíláme žádosti státním institucím, politikům, nevládním organizacím, ale pokud s námi nechtějí komunikovat, vždy se vymluví na válku. Prostě napíšou: nic vám nedáme, spojte se s námi, až válka skončí. A to je podle mě manipulace, protože nikdo neví, kdy válka skončí, jestli to bude za rok, za dva nebo za pět let. Ti lidé, kterým dotazy pokládáme, můžou být v tu dobu kdekoli. Třeba v zahraničí, kde je už nikdo k odpovědnosti nedožene.

Jak tedy postupujete v situacích, kdy není možné získat informace prostřednictvím oficiálních kanálů?

Popsala bych to na jednom konkrétním případě. Na začátku loňského roku jsme poslali žádost o informace Lvovské oblastní státní administraci. Protože se Lvov nachází blízko západní hranice, požádali jsme administraci o údaje nevládních organizacích, které žádaly o povolení pro své mužské zaměstnance k překročení hranice. Muži ve věku od 18 do 60 let totiž nemůžou kvůli válečnému stavu opustit území Ukrajiny. Nechtěli jsme žádné osobní údaje těch mužů, pouze názvy nevládních organizací a počet povolenek, které dostali. Měli jsme totiž podezření, že někteří zaměstnanci tímto způsobem uprchli do zahraničí a už se nevrátili. Administrace naši žádost zamítla s tím, že kvůli stannému právu nebude sdílet žádné informace o nevládních organizacích.

Napsali jsme jim několik žádostí, zveřejnili jsme to na našich sociálních sítích, dokonce jsme je i zažalovali. Spor jsme však bohužel nevyhráli a dodnes jsme ty informace nedostali. Celý příběh má pro nás přesto šťastný konec, protože jsme narazili na zdroj, který nám všechna data poskytl. Pak jsme pochopili, proč nám je administrativa chtěla zatajit. Někteří její zaměstnanci se totiž nechávali uplácet, dovolovali mužům překročit hranici a nikdy se do Ukrajiny nevrátit. Případ teď vyšetřuje policie, ale kdybychom neměli ten zdroj, nikdy bychom se o celé záležitosti nedozvěděli.

Zajímá ukrajinskou veřejnost téma korupce i v době války? Jak se lidé staví k novinářům, kteří o ní píší?

Nastavení veřejnosti se od začátku války hodně změnilo. Když jsme začali o korupci znovu psát, bylo těžké přesvědčit čtenáře, že to, co děláme, je vzhledem k okolnostem pořád důležité. Setkali jsme se s velmi rozdílnými reakcemi. Někteří lidé byli vděční, protože cítili, že se v naší společnosti děje něco špatného. Ale samozřejmě se našla část veřejnosti, která nás dodnes obviňuje z toho, že pracujeme pro Rusko. Ruská propaganda totiž používá negativní informace o naší zemi jako zbraň. Vždycky si najde způsob, jak ukázat Ukrajinu ve světě i u nich doma ve špatném světle. A když ho nenajde, tak si něco vymyslí. Jestliže pak jako Ukrajinci ukazujeme na naše vnitřní problémy, najdou se lidé, kteří říkají: škodíte nám, pomáháte Rusku vyhrát válku na informačním poli.

Je složité komunikovat s našimi čtenáři a vysvětlit jim, proč to děláme. Když jsme třeba psali o tématech, jež se netýkají války, museli jsme v příběhu objasnit, proč je důležité se tomu věnovat právě teď. Přijde mi, že to společnost začala časem chápat. Jsme velká země s komplikovanou historií. A jsme samozřejmě stateční. Máme skvělé lidi, kteří za nás bojují, a další, díky nimž stále funguje naše ekonomika. Ale máme i korupci a jiné problémy, a pokud o nich budeme mlčet, nikdy je nevyřešíme.

Co byste tedy řekla lidem, kteří si myslí, že byste se kvůli probíhající válce měla soustředit spíše na vyšetřování válečných zločinů?

O válečných zločinech samozřejmě také píšu. Ale není to jediné důležité téma. I během války musíme v naší zemi udržovat demokracii. A nemluvit o našich slabostech nahlas je cesta, jak se stát podobně nesvobodnou zemí jako je Bělorusko nebo Rusko. Mají tolik problémů, ale pořád říkají: jsme dokonalý národ, jsme nejlepší. Jako Ukrajinci si zasloužíme být na sebe hrdí, pokud se však chceme progresivně rozvíjet, nesmíme se bát mluvit.

Stejně jako investigace.cz byla i vaše redakce součástí projektu Dubai Unlocked. Ten mapoval dubajské nemovitosti v držení oligarchů, trestně stíhaných a sankcionovaných osob. Našla vaše redakce na seznamu ukrajinská jména?

Momentálně bohužel nemáme k datům plný přístup, procházejí jej pro nás naši kolegové. Pracujeme však na příběhu jednoho ukrajinského politika, kterého jsme z podobné činnosti podezřívali už dlouhou dobu. Tušili jsme, že by mohl mít v Dubaji nemovitosti, jelikož tam založil firmu. A skutečně jsme tam našli jeho nemovitosti, další firmy i jeho příbuzné… Nedokážu vám popsat pocit uspokojení, který jsem cítila, když se naše předpoklady potvrdily. Teď navíc máme všechny potřebné podklady k tomu, abychom ho usvědčili. Článek zveřejníme v příštích týdnech a myslím si, že nebude poslední.

Přečtěte si

Dubai Unlocked: Jak se špinavé peníze nalévají do dubajských nemovitostí

Na jakých dalších případech aktuálně pracujete? Našly by se mezi nimi nějaké s přesahem do Česka?

V současnosti mě zajímají zahraniční nemovitosti proruských ukrajinských politiků a oligarchů, kteří z Ukrajiny utekli během invaze po únoru 2022 nebo ještě před ní. Nejvýznamnější jsou v tomto směru země geograficky blízké Ukrajině, kde se tito lidé cítí nejbezpečněji. Naše redakce už odhalila nějaké nemovitosti na Slovensku a jsem si jistá, že když se zaměříme na Česko, najdeme je tam také.

Novináři dříve hodně psali o majetcích ruských oligarchů v zahraničí. Myslím si, že nyní je důležité upozornit také na Ukrajince, kteří Rusko podporovali nebo utekli kvůli tomu, že jim na domácí půdě hrozilo trestní stíhání kvůli korupci. Mezinárodní veřejnost by o těchto věcech měla vědět.

Přečtěte si

KremRule: Co se stalo za uplynulý rok s českými majetky v ruských rukou

Nemáte obavy z toho, že zveřejňování informací o korupci může ovlivnit podporu, které se Ukrajině dostává od ostatních zemí?

Rozhodně nechci, aby to vyznělo tak, že jsou poměry v Ukrajině hrozné a že s korupcí nedokážeme bojovat. Přála bych si, aby lidé pochopili, že každá země má své vnitřní problémy, což neznamená, že nepotřebujeme podporu. Naše armáda a náš národ pomoc bezesporu potřebují. Když poukazuji na problémy, které v Ukrajině máme, jen tím otevírám dveře k jejich řešení. Ze strany zahraničních politiků a expertů vítáme doporučení a nápady, jak se s naší situací vypořádat. Novináři nejsou nepřátelé národa, nechceme, aby Rusko válku vyhrálo. Naopak potřebujeme vybudovat základy pro obnovu společnosti, až okupace v naší zemi skončí.

Autorka rozhovoru: Adéla Gajdicová

The post Novináři nejsou nepřátelé národa. Ukrajinská redaktorka vysvětluje, proč je nutné o korupci mluvit i během války appeared first on investigace.cz.

V posledním letošním Odposlechu se můžete setkat takřka s celou naší redakcí. Jaké kauzy nás letos nejvíc bavily a co bylo nejpřekvapivější? O své práci za poslední rok mluví v anketním podcastu Zuzana Šotová, Josef Šlerka, Kamila Plzáková, Kristina Vejnbender, Veronika Divišová, Barbora Šturmová, Jaroslav Formánek, Mahulena Kopecká, Marie Wichterlová a Hana Čápová.

Na otázky se členů redakce investigace.cz ptal Petr Gojda.

Přečtěte si

Nejlepší investigativní podcasty: Dvanáct tipů od naší redakce

The post Podcast Odposlech: „Vánoční kolekce“ investigace.cz appeared first on investigace.cz.

Milí čtenáři, je mi ctí vás přivítat u jubilejního stého dílu Odposlechu, podcastu investigace.cz. Tento díl také vychází těsně před výročím samotné investigace.cz. V roce 2023 totiž oslavíme 10 let od našeho založení. Osazenstvo redakce, úroveň novinařiny i obsah se v průběhu let nevyhnutelně měnily. Lidé přicházeli a zase odcházeli, kvalita práce pochopitelně neustále rostla stejně jako tematické zaměření nebo počet nasbíraných ocenění. Jedna věc se ale přeci jenom od založení investigace.cz nezměnila – Pavla Holcová. Kde investigace.cz vznikla? Čím si za 10 let své existence prošla? A kde ji její zakladatelka vidí za dalších 10 let?

Rozhovor se zakladatelkou a ředitelkou investigace.cz Pavlou Holcovou. Dostupný na všech podcastových platformách.

The post Podcast ODPOSLECH: 100 Odposlechů, 10 let investigace.cz, 1 Pavla Holcová – rozhovor appeared first on investigace.cz.

Před pěti lety ukončila bomba nastražená v autě život maltské investigativní novinářky Daphne Caruany Galizii. Dopad její práce v odkrývání korupce a nekalého podnikání maltských politiků a byznysmenů ale zákeřný útok nezvrátil. Díky spolupráci novinářů z OCCRP, kteří přinesli zprávu o dalším vývoji po její násilné smrti, a také jiných médií se Malta pomalu mění ve stát, jenž je pro novináře bezpečnějším místem. Vyšetřování kauzy totiž potvrdilo, že příčinou úmrtí Daphne byla její novinářská práce.

Daphne Caruana Galizia byla zavražděna 16. října 2017. Kvůli své práci se dostala do hledáčků řady maltézských politiků a podnikatelů. Dlouhodobě se věnovala rozkrývání bujícího organizovaného zločinu na středomořském ostrově. Strategická poloha Malty totiž nabízí spoustu možností pro zločince, kteří pašují zboží dále do kontinentální Evropy. Naopak maltský program takzvaných zlatých víz zase umožňuje za investice do tamních realit vstup do Evropy občanům třetích zemí, s čímž se pojí mimo jiné i praní peněz. Na Maltě získala Daphne přezdívku „one woman WikiLeaks“, odkazující na objem skandálních a citlivých dat, s nimiž pracovala.

Podle Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ), z vraždy byli obviněni dva bratři Degiorgiovy, konkrétně z toho, že dálkově odpálili bombu umístěnou pod sedadlem řidiče v autě, které patřilo Daphne. Oba dva bratři se k vraždě přiznali teprve pár dní po pětiletém výročí jejího úmrtí. Podle prokuratury si nájemné vrahy najal maltský podnikatel jménem Yorgen Fenech, který podniká v oblasti casin a hotelnictví. Na svůj soud stále ještě čeká.

Boj neustává

Ačkoli od smrti Daphne uplynulo pět let, její odkaz je stále aktuální. Kvůli své práci obdržela desítky žalob za pomluvu, z nichž některé dosud nejsou uzavřené. Mezi nimi jsou například i ty od bývalého premiéra Josepha Muscata a bývalého ministra cestovního ruchu Konrada Mizziho. Pro její příznivce tak tyto probíhající soudní spory představují známku toho, jak silně byla trnem v oku politickým aktérům.

Právě na ně se její články často zaměřovaly. Obviňovala je z nedostatečné transparentnosti, korupce a kritizovala kulturu beztrestnosti na nejvyšších příčkách politického žebříčku. Mezi její témata patřily i podezřelé offshorové společnosti založené vrcholnými členy Muscatovy vlády a údajná návštěva jednoho ministra v německém nevěstinci.

Po atentátu pokračovala v její práci další média, vedená francouzskou novinářskou skupinou Forbidden Stories, k nimž se připojila i nadnárodní novinářská síť OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project). Tato vyšetřování vyústila v několik velkých kauz: šéf Muscatova kabinetu byl obviněn z praní špinavých peněz a banku, o níž Daphne rovněž informovala, využívaly k praní špinavých peněz dcery ázerbájdžánského diktátora Ilhama Alijeva, jehož rodina v Ázerbájdžánu vládne již dlouhé roky a tamní státní pokladnu používá jako svůj soukromý fond. 

Přečtěte si

Vražda maltské investigativní novinářky zůstává stále nepotrestaná

Kampaň vedená rodinou

K úspěšnému završení Daphniných investigativních zjištění přispělo v posledních pěti letech mimo zmíněnou spolupráci novinářů několik dalších faktorů. Důležitou roli hrál neúnavný boj za svobodu tisku a aktivita rozhořčených maltských občanů. To nejpodstatnější ale dokázala rodina novinářky, která se soustředila na to, aby vláda zahájila nezávislé veřejné vyšetřování její vraždy a okolností, jež tuto tragédii umožnily.

V polarizovaném politickém prostředí Malty se však rodina setkala s odporem. Vládnoucí strana a její příznivci se bránili jakýmkoli pokusům o to, aby viníci nesli odpovědnost. Nadace Daphne Caruana Galizia, kterou po smrti novinářky její rodina založila, proto zahájila ostrou kampaň, do níž se zapojily i Evropský parlament, Evropská komise a další mezinárodní instituce. Výzvu k podpoře vyslyšely i organizace na ochranu svobody tisku, jako jsou Reportéři bez hranic a Výbor na ochranu novinářů (Committee to Protect Journalists). Na domácí půdě pak za spravedlnost bojovala občanská sdružení.

Vyšetřování z nutnosti

Než maltská vláda pod tlakem oznámila nezávislé vyšetřování vraždy Daphne, trvalo to dva roky. Ty se nesly ve znamení dlouhých vyjednávání, jež měla zaručit, že vyšetřování dospěje k nezávislému výsledku. Ani samotné vyšetřování ovšem neproběhlo bez zádrhelů. Ačkoli se nashromáždila svědectví od téměř 150 svědků včetně členů rodiny, novinářů a úředníků, hlavní problém spočíval v nedostatku odborníků. Vyšetřování se totiž nechtěli chopit právníci ani vyšetřovatelé. Stejně tak neexistovaly internetové stránky, které by o průběhu vyšetřování informovaly.

Celou situaci rovněž komplikovala i silná antikampaň ve státních médiích. Navzdory všem nesnázím byly výsledky přelomové. Průběh vyšetřování se nakonec dostal na titulní strany tisku a závěrečná zpráva o obsahu 435 stran konstatovala, že vražda Daphne souvisela s její novinářskou práci a že za prostředí, v němž se tento brutální akt udál, nese odpovědnost vláda. 

Přečtěte si

Čínská zlatá Malta: Posun v kauze zavražděné novinářky

Z vyšetřování vyplynula i řada doporučení, včetně reformy zákonů o médiích, finanční kriminalitě a posílení ochrany novinářů. Tato doporučení by se mohla stát vzorem pro ostatní země, jež řeší podobné problémy jako Malta. V současnosti je uskutečnění těchto opatření v rukou maltské vlády.

Systém, jako je ten maltský, se však nezmění přes noc. V listopadu 2019 sice došlo k zatčení jednoho z podezřelých ze zosnování vraždy Daphne a následovaly bouřlivé demonstrace, které vedly k odstoupení Muscata i Mizziho. Současný maltský prezident Robert Abela ale například prohlásil, že vyhýbání se trestní odpovědnosti předešlých politických figur není skutečný problém.

Navzdory omluvě rodině Daphne se hlava státu také nezavázala k tomu, že doporučení vycházející z vyšetřování budou implikována do zákonů i státních institucí. Rodina Daphne Caruany Galizii je proto odhodlána pokračovat a znovu apelovat na občanskou společnost, které tento případ konečně otevřel oči a snaží se čelit hluboce zakořeněným problémům své země. Osobní tragédie statečné novinářky tak bude ještě nějakou dobu určitě ovlivňovat občanské a politické sféry Malty.

EDIT: Dne 19. 10. byl text redakčně doplněn o informaci o vrazích zmíněné novinářky.

Autor textu: Ilya Lozovsky (OCCRP)
Zpracovala: Kamila Plzáková
Autor úvodní grafiky: James O’Brien (OCCRP)

The post Boj za spravedlnost po vraždě maltské investigativní novinářky není u konce appeared first on investigace.cz.

Novaja gazeta ve skutečnosti přestala vycházet už v březnu. Proč?

V několika číslech jsme stránky, kde původně měly být texty o válce na Ukrajině, záměrně ponechávali prázdné. Byl tam jen popisek, že tam měly být válečné reportáže našich reportérů, což ale zákon zakazuje. Toto gesto zřejmě nezůstalo bez povšimnutí a Roskomnadzor, který funguje jako cenzurní orgán, nám dal dvě výstrahy.

Skutečnost, že periodikum dostane v průběhu jednoho roku dvě výstrahy, může být důvodem pro zrušení licence. Novaja gazeta dostala dvě výstrahy v průběhu čtyř dní, přičemž byly za něco, za co se dřív udělovala jen pokuta. Na našem webu jsme na dvou místech totiž neměli označení „zahraniční agent“. Byla to čistě formální chyba, která vznikla nedopatřením, nikoli zlým úmyslem. Za to se běžně dává redakci pokuta ve výši 40 000 rublů a 4 000 rublů šéfredaktorovi. V minulosti jsme podobné pokuty vždy řádně uhradili, ale najednou jsme místo pokuty dostali výstrahy.

Proto jsme se rozhodli být opatrní a ponechat si noviny na lepší časy, takže jsme pozastavili jejich vydávání i publikování zpráv na webu do té doby, dokud nebude ukončena „speciální operace“. Stejně jako všichni jsme doufali, že to skončí rychle. Posléze jsme však zjistili, že RKN podal žádost o zrušení licence k soudu. Je třeba dodat, že dle znění příslušného zákona se RKN po udělení dvou výstrah může, ale i nemusí obrátit na soud.

Domníváte se, že RKN hledal jen drobné záminky, aby vás zavřeli?

Je to tak. Tento týden proběhlo soudní stání, kdy začalo být jasné, jak je celá záležitost absurdní, neboť problém vůbec nespočívá v byrokratických formalitách, které nám vytýká RKN. Například důvodem pro zrušení licence časopisu byla podle RKN skutečnost, že nevyšlo jeho srpnové číslo. U soudu jsme ukázali tištěné číslo s datací, tedy že vyšlo 8. srpna, jako důkaz to však nestačilo. Po patnácti minutách se soud rozhodl a vyhověl žádosti RKN. Je zřejmé, že jde o politický proces a pokus zničit poslední nezávislé médium v Rusku.

Vydrželi jsme to nejdéle ze všech. Hodně našich kolegů skončilo čtvrtého března, kdy vstoupil v platnost „zákon o válečné cenzuře“. Což samo o sobě pro média představovalo něco jako „noc dlouhých nožů“, poněvadž v noci z třetího na čtvrtého března došlo k zablokování kolem 30 médií, většinou internetových.

Čeho podle vás chce RKN ve finále dosáhnout?

Kam Rusko obecně směřuje, je zřejmé – za železnou oponu. Přesněji řečeno do stavu, kdy je vyloučený jakýkoli pohled odlišný od státní propagandy. V našem případě je cíl jasný – zákaz, zrušení, neexistence. Jenže si všichni uvědomujeme, že železná opona už není možná v té podobě, v jaké existovala během studené války. Máme nové technologie a omezit úplně všechno nejde. Pravda a informace dnes protékají i cenzorům jako voda mezi prsty. Další rok oslavíme třicet let publikování našich novin a žádné byrokratické rozhodnutí nás jen tak nezruší. Za mými zády také visí šest portrétů mých zavražděných kolegů, kteří pro nás pracovali, a proto zemřeli, což představuje silný závazek.

Zvažujete přenést sídlo novin do zahraničí, tak jak to udělala v minulosti řada jiných ruských redakcí?

Ti z našich novinářů, kteří se chtěli přestěhovat, už to udělali. Takto vznikla Novaja gazeta Evropa, s níž sice nejsme formálně spojení, jde o samostatné médium, ale dělají jej bývalí kolegové. Jak říká náš šéfredaktor, máme příbuzné DNA. Nikoho nenutíme zůstat ani nikoho nenutíme opustit Rusko – jde o individuální rozhodnutí každého z nás. Opustit vlast a začít někde znovu je navíc těžká zkouška. V tomto smyslu proto není až tak jasné, kdo to má těžší – ti, co zůstali, nebo ti, co odjeli? Novaja gazeta jsou ruské noviny, a dokud jsou naši čtenáři v Rusku, měli bychom zůstat tady. Pokud se i my přestěhujeme do zahraničí, bude to znamenat skutečný konec ruských médií.

Na druhou stranu je tu příklad Ivana Safronova, který byl za svou novinářskou činnost odsouzen na 22 let zrovna ve stejný den, kdy vám vzali licenci.

Ano, případ Váni Safronova je zcela nemyslitelný. Ostatně jsem přesvědčená, že ve vězení nebude tak dlouhou dobu, neboť mnohem dřív padne současný režim. V našem případě se ale rozhodli vydat jinou cestou. Také nás mohli označit za zahraniční agenty nebo novináře, kteří podporují extremismus. Zřejmě se ale rozhodli zaměřit na noviny jako takové. Nevím, jestli je to lepší, nebo horší možnost. Samozřejmě ve srovnání s rozsudkem Váni je zrušení licence sranda.

Nedávno zemřel Michail Gorbačov, jenž pro NG hodně znamenal. Mohla byste popsat roli, kterou sehrál v životě vaší redakce?

Oficiálně byl Gorbačov akcionář, měl desetiprocentní podíl našich akcií. Jeho role byla samozřejmě mnohem větší. V podstatě patřil ke spoluzakladatelům NG, protože za část z peněz, které tenkrát dostal za Nobelovu cenu (Gorbačov obdržel Nobelovu cenu za mír v říjnu 1990, pozn. red.), jsme koupili prvních dvacet počítačů. Bez něj by redakce nemusela vůbec vzniknout.

Nikdy přitom neovlivňoval náš obsah, přestože noviny pozorně sledoval a četl. Do redakce chodil spíše výjimečně, většinou během nějakých oslav nebo výročí. Jednou k nám dorazil na silvestrovský večírek v kostýmu Dědy Mráze. Dobře si pamatoval jména novinářů a to, o čem psali. Proto jim mohl říct: „Četl jsem váš sloupek a nesouhlasím s ním, je ale napsaný výborně.“ Vždy jsme si říkali, že to hlavní, co naše redakce sleduje, jsou lidská práva, a Gorbačov byl toho ztělesněním.

V nedávné době jsem vedla rozhovor s investigativním novinářem z Kyrgyzstánu Alim Toktakunovem. Vyprávěl, že investigativní novináři jsou pro obyčejné Kyrgyzy za hrdiny a spousta mladých lidí sní o tom takovým novinářem být. Jaká je v tomto směru situace v Rusku?

Nejlepší investigativní novináři Rusko opustili, protože čelili nebezpečí zatčení. Příkladem je náš bývalý kolega Roman Anin a celý jeho tým iStories. Před válkou jsme měli mezi začínajícími novináři hodně zájemců o stáž. Vzestup zájmu začal už po vraždě Anny Politkovské. Například speciální reportérka Elena Kostjučenko k nám nastoupila právě proto, že chtěla pracovat v redakci, kde působila Politkovská. Pak následovaly velké povolební protesty v letech 2011–2013 a proces Bolotnaja (pojmenování podle moskevského náměstí Bolotnaja, kde byly v květnu 2012 zatčeny a později souzeny desítky demonstrantů proti Putinovu režimu, pozn. red.) a přišla další vlna zájmu, zejména z řad mladých lidí. Zrovna v té době jsme rovněž zaznamenali nárůst čtenářské základny mezi lidmi ve věku 18–24 let.

Zároveň musím dodat, že současné vzdělání novinářů v Rusku je velkou neznámou. Fakulta žurnalistiky na Lomonosovově univerzitě, kde jsem kdysi studovala, se změnila k nepoznání. Dneska mají studenti žurnalistiky přiděleného pracovníka FSB, který na ně dohlíží. Dřív byla v nabídce předmětů i politická investigativní žurnalistika, nyní tam jednoduše není. Koho dnes připravuje fakulta žurnalistiky? Zaměstnance Russia Today a dalších státních médií. Dobrou pověst kdysi měla i Fakulta žurnalistiky na Vysoké škole ekonomické, ale i ta byla reorganizována a jejím děkanem je Ernest Mackevičius (moderátor státního televizního kanálu Rossija 1, pozn. red.). Nová generace novinářů to má zkrátka hodně těžké.

Jak může západní společnost podpořit nezávislá média v Rusku?

Za prvé, v Rusku žádná nezávislá média už oficiálně neexistují. Za druhé, jakákoli podpora ze zahraničí automaticky dělá z média zahraničního agenta, takže vlastně škodí. Řekla bych, že je spíš na čase podpořit ruské novináře, co odešli do zahraničí.

Plánuje Novaja gazeta spustit nové, zatím nezablokované projekty?

Podali jsme několik žádostí o licenci, uvidíme, zda budou schváleny. Spustili jsme obnovený YouTube kanál. Navíc rozhodnutí o zrušení licence zatím nevstoupilo v platnost. Podáme odvolání, pak bude následovat další soudní stání. Tento týden vyjde čtvrté číslo magazínu, a dokonce zvažujeme, že bychom vydali i poslední číslo novin před tím, než bude naše odvolání zamítnuto. Zbývá nám na to zhruba měsíc.

Připouštíte i možnost tajného vydávání novin?

Vzdor musí být. Pokud existuje síla, pak existuje i odpor. Samozřejmě netoužíme přímo po tom, abychom celostátní deník s třicetiletou tradicí a vybranou pověstí proměnili na samizdat, ale vzhledem k tomu, že novináři v minulosti dokázali pracovat i za nepříznivějších podmínek, my to určitě také nějak zvládneme.

Naděžda Prusenkova absolvovala Fakultu žurnalistiky Lomonosovovy Univerzity v Moskvě. Je speciální reportérka a mluvčí ruského listu Novaja gazeta. V redakci pracuje od roku 2009. 

Autorka textu: Kristina Vejnbender

The post Podpořte ruské novináře v exilu. Nám jen tak nepomůžete, vzkazuje mluvčí listu Novaja gazeta appeared first on investigace.cz.

Vítejte v dnešním #zesvěta, ve kterém se opět dozvíte, co se poslední týden ve světě organizovaného zločinu a investigativní novinařiny událo. Mimo jiné se dnes dozvíte, že pašeráci lidí v Sýrii hledají svoji obětinu na TikToku, nebo uslyšíte o dvojím životě dýdžejky Mikaely Jav z Ibizy. V noci roztáčí gramce, přes den pak šmelí v bance! Dnešní díl pak zakončujeme vážnou a důležitou zprávou o sílícím tlaku na ruskou nezávislou novinařinu, která by vás rozhodně neměla minout.

#1 Buď zemřeš jako hrdina, nebo budeš žít tak dlouho, než se z tebe stane padouch.

Španělská policie a celníci zatkli ve středním Atlantiku tři Brity poté, co na jejich jachtě plující z Karibiku do Evropy objevili tunu kokainu v hodnotě více než 80 milionů liber. Španělští představitelé tvrdí, že se jim díky těmto zadržením podařilo rozbít mezinárodní skupinu pašeráků drog, kterou údajně vedl bývalý důstojník britského královského námořnictva. Čtyřiašedesátiletý Robert Mark Benson byl jedním z deseti osob zatčených minulý měsíc při raziích v provinciích Malaga a Cádiz a ve španělské severoafrické enklávě Ceuta po dvojím zadržení lodí převážejících 1,5 tuny hašiše.

Jak se přechází na temnou stranu Síly si můžete přečíst na tomto odkazu.

#2 Dávejte pozor, co sledují vaše děti na internetech!

Nejenom média, politici a influenceři se snaží zapůsobit na (povětšinou) mladé uživatele sociální sítě TikTok. Pašeráci lidí v Sýrii v posledních měsících aplikaci stále častěji využívají k tomu, aby inzerovali své služby, které zahrnují „cestování bez hranic“ v luxusních vozidlech, která projíždějí vojenskými kontrolními stanovišti rozesetými po horské dálnicí z Damašku do Bejrútu.

Za 3 000 dolarů (necelých 65 tisíc korun) vás jeden z nich dokonce vezme na „soukromou cestu“ z Bejrútu až do Řecka, hlavní brány do Evropy. Potenciální klienti včetně těch, které hledá režim, jsou ujišťováni, že tato činnost je zcela „v souladu se zákonem“. TikTok se sice snaží takové účty snaží blokovat, jeho snaha je ale zatím marná. Novináři z OCCRP účty nabízející přímou cestu z Damašku do Bejrútu za v přepočtu zhruba 5 400 korun na síti stejně našli.

„Bojíte se odvodu Asadovým režimem? Chcete začít nový život v Evropě? Potom klikněte na sem a získejte speciální časově omezenou nabídku!“

#3 Belgická platforma na potírání darebáků 

Belgie spustila platformu, prostřednictvím které budou vláda a banky společně prověřovat podezřelé účty a sdílet informace o rizicích praní špinavých peněz, trestné činnosti a ochranných postupech. Děje se tak v přímé návaznosti na celosvětový novinářský projekt FinCEN Files, na kterém jsme se jako jediní z České republiky podíleli. Belgie byla totiž v projektu hojně zastoupena. Z 2100 uniklých dokumentů SAR se slovo „Belgie“ objevilo 365krát.

Více o belgickém snažení zde.

 #4 Ve dne takovou, v noci jinou

Mikaela Jav se proslavila jako dýdžejka, která rozjížděla párty na španělském ostrově Ibiza, který je již dlouho proslulý svým bujarým nočním životem. Pořadatelka večírků „Mikaela & Friends“ se aktivně prezentovala také na Facebooku, kde zveřejňovala okázalé fotografie z cest po Řecku, Thajsku nebo Las Vegas.

Ve skutečnosti se ale „Mikaela Jav“ jmenuje Izzat Khanim Džavadova, je to sestřenice ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva a posledních několik let je spolu se svým manželem Sulejmanem Džavadovem ve Velké Británii vyšetřována kvůli téměř 14 milionům liber, které jsou podle Národní kriminální agentury výnosy z korupce, krádeže nebo zpronevěry. Manželé peníze přijímali přes síť 20 neprůhledných společností se sídlem převážně v offshore jurisdikcích, z nichž sedm bylo součást Ázerbájdžánského laundromatu, univerzálního finančního nástroje, který OCCRP odhalil v roce 2017. Tento systém umožňoval vládnoucí elitě země zpronevěřovat finanční prostředky, vyhýbat se placení daní, prát peníze a převádět je z Ázerbájdžánu do Evropy, kde byly využívány k nákupu nemovitostí, financování luxusního životního stylu, nebo uplácení politiků. Je tak prvním členem vládnoucí rodiny Alijevů, o němž je známo, že Ázerbájdžánského laundromatu využíval.

Nadcházející turné Mikaely Jav najdete zde.

https://www.investigace.cz/jak-azerbajdzan-korumpoval-evropske-politiky/

#5 Příběhy moderního otroctví

Ve Velké Británii odsouzeni tři muže z řízení největšího gangu obchodníků s lidmi, jaký byl kdy ve Spojeném království dopaden. Muži nalákali stovky lidí z Polska do hrabství West Midlands s příslibem lepšího života. Ve skutečnosti ale nacpali až 11 lidí do domů se dvěma postelemi a nutili je pracovat. Jejich odměny si pak nepřekvapivě nechávali pro sebe. Soudní proces s obžalovanými je považován za vůbec největší stíhání za moderní otroctví v Evropě. Rozsudek nad třemi otrokáři bude vynesen později.

Kterak si nehledat brigádu ve Spojeném království se dozvíte tady.

#6 Nezávislá ruská novinařina opět pod útokem

Všechnu srandu stranou, dnešní #zesvěta bohužel zakončíme na smutnou notu. Ruská policie v úterý ráno provedla razii v bytech několika investigativních novinářů a jejich rodinných příslušníků. Policisté prohledali byt šéfredaktora investigativního internetového deníku Proekt Romana Badanina, jedné z jeho novinářek Marie Žolobové a provedli razii rovněž i v domě rodičů Badaninova zástupce Michaila Rubina. Razie podle všeho vznikly z případu pomluvy kvůli dokumentu z roku 2017, na němž Badanin a Žolobovová pracovali pro nezávislý televizní kanál Dožď a který pojednával o petrohradském podnikateli s údajnými vazbami na organizovaný zločin. Ruské úřady tak poté, co například prohlásily zpravodajský server Meduza za zahraničního agenta, nebo vyslýchaly našeho kolegu Romana Anina, opět zvyšují svůj tlak na tamní nezávislou novinařinu.

Více o situaci ruských novinářů si můžete přečíst zde, nebo poslechnout v podcastu níže.

The post #zesvěta: Bývalý důstojník britského námořnictva vedl gang pašeráků drog appeared first on investigace.cz.