Díky Panama Papers se světová veřejnost před deseti lety poprvé dozvěděla o obrovských majetcích Vladimira Putina, o vyvádění státního bohatství z Afriky, ale i o daňových únicích evropských politiků. První velká mezinárodní spolupráce stovek investigativních novinářů vnesla světlo do machinací panamské právnické firmy Mossack Fonseca díky bezprecedentnímu úniku jedenácti a půl milionu důvěrných dokumentů. Co dnes víme o příběhu whistelblowera Johna Doea? Jaké důsledky Panama Papers měly? Co se na nich naučilo světové novinářstvo? Petr Gojda pozval k bilančnímu rozhovoru šéfredaktorku Pavlu Holcovou, která byla společně s celým týmem ICIJ za práci na Panama Papers oceněna Pulitzerovou cenou.

The post Podcast Odposlech: Daňové úniky, praní peněz, korupce. Deset let s Panama Papers appeared first on investigace.cz.

V roce 2009 si Andrej Babiš pořídil nemovitosti na francouzském Azurovém pobřeží. Zámeček Bigaud s pěti ložnicemi, čtrnácti koupelnami, domácím kinem, třemi krby a saunou koupil za téměř 400 milionů korun, a to přes několik anonymních offshorových společností. Původ peněz na nákup nikdy přesvědčivě nevysvětlil, stejně tak nedokázal odpovědět, proč tento majetek nikdy neuvedl v majetkovém přiznání, jež byl povinen po svém vstupu do politiky každoročně vyplňovat a v němž jinak poskytuje detailní pohled do svých majetkových poměrů. O kauze jeho majetku ve Francii informovala investigace.cz v roce 2021. Tehdejší premiér následně prohrál parlamentní volby. V roce 2022 Babiše kvůli této transakci začala vyšetřovat francouzská prokuratura. Dnes se Andrej Babiš Château Bigaud zbavuje.

Podle inzerátu, který diskrétně neuvádí adresu, jde o luxusní nemovitost na pozemku o rozloze přibližně 5,5 hektarů. „Nemovitost nabízí výjimečné prostředí, kvalitní služby a ušlechtilé a elegantní materiály. Z bazénu si můžete v naprostém klidu vychutnat úchvatný a nádherný výhled na moře […] Sídlo má velmi krásný vchod, příjezdovou cestu a fontány. Nemovitost o rozloze 700 m² nabízí trojitou recepci s krbem, 5 apartmánů s koupelnami, kuchyní a spíží, hernu, domácí kino, saunu… […] Toto panství se také skládá z mnoha vedlejších budov včetně bytu správce, na přibližně 5,5 hektarech půdy nalezneme stáje, jízdárnu s výběhem, tenisový kurt i vyhřívaný bazén s úchvatným výhledem na moře,“ sděluje inzerát realitní kanceláře zaměřené na luxusní nemovitosti Sotheby’s.

V roce 2018 se v těchto místech fotila s kamarádkami a s nafukovacími plameňáky Monika Babišová. Na dovolenou do zámečku Bigaud na Azurovém pobřeží jezdila každé léto, jak dokládají i další fotografie z jejího Instagramu, kde používá hashtag Cannes a příslušný letopočet. Fotil se zde i Andrej Babiš – například v červenci roku 2015, kdy vykonával funkci ministra financí, tu byl vyfocen rozvalený v člunu s popiskem „25. 7. obhajuju rozpočet v Lánech, tak trénuju“. Dnes je dům k prodeji za necelých 568 milionů korun.

Video – Šéfredaktorka investigace.cz Pavla Holcová vysvětluje, jak jsme ověřili, že nemovitost, která se prodává, je skutečně zámeček Château Bigaud Andreje Babiše:

Andrej Babiš si nechal za účelem nákupu realit vytvořit panamskou právní kanceláří Alcogal sérii offshorových firem. První byla registrována na Britských Panenských ostrovech v Karibiku, další v USA a v Monaku. Smlouva přibližně na 400 milionů korun ve formě půjčky na nemovitost, kterou si poskytl sám Andrej Babiš a využíval ji opět jen Andrej Babiš a jeho rodina, vyvolala řadu podezření. Půjčka je ve smlouvě definována tak, že je splatná společně s úrokem, a to 17. září 2019. Jenže obě firmy – jak věřitel, tak dlužník – před splatností půjčky zanikly bez jakéhokoli nástupce (Blakey Finance v roce 2015 a Boyne Holding v roce 2018). Není tedy jasné, jestli půjčku v hodnotě téměř 400 milionů korun vůbec někdy někdo splácel a zda ji někdy někdo vymáhal.

Svou karibskou firmu Blakey Finance, jež existovala do roku 2015, washingtonskou Boyne Holding, zrušenou až v roce 2018, ale ani 0,1 procenta monacké společnosti SCP Bigaud, která je majitelem zmíněné nemovitosti ve Francii, Babiš neuvedl v žádném majetkovém přiznání, jež byl povinen každoročně vyplňovat po vstupu do politiky a v němž jinak poskytuje detailní pohled do svých majetkových poměrů od luxusních hodinek až po životní pojištění nebo plat z Agrofertu.

Francouzský úřad pro boj s korupcí a finančními a daňovými podvody (Office central de lutte contre la corruption et les infractions financières et fiscales) českého poslance předběžně vyšetřuje od února 2022. Prokuratura vidí jako problematický fakt, že Babiš je majitelem jak firmy, která peníze poskytla, tak firmy, jež poté nemovitosti nakoupila. Původ peněz je přitom neznámý. Navíc se Babiš tím, že se jedná o půjčené peníze, vyhnul placení francouzské „daně z bohatství“.

Andrej Babiš na dotazy autorů textu nereagoval.

Přečtěte si

Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš

The post Babiš se zbavuje zámečku, kvůli kterému je ve Francii vyšetřován appeared first on investigace.cz.

Podle zjištění investigace.cz je luxusní vila na Hanspaulce, která patří rodině letitého vrcholového manažera Ruských drah s vazbami na Kreml Olega Toniho na prodej. Toni vlastní i celou řadu dalších komfortních nemovitostí ve Francii, Španělsku, Velké Británii a Německu. Přestože s jeho osobou souviselo nemálo korupčních skandálů, obdržel v průběhu uplynulých let několik nejvyšších státních vyznamenání – včetně medaile za zásluhy pro vlast od ruského prezidenta Vladimira Putina. Ani Toni, ani jeho příbuzní však nejsou na žádném ze sankčních seznamů.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Rodina „železničního kmotra“, jak se Olegu Tonimu přezdívá v ruských médiích, rozprodává své české majetky. Výchozí cena jeho pražské vily je podle zjištění redakce 205 milionů korun, avšak majitel je otevřený i dalším nabídkám.

Honosný rodinný dům v jedné z nejprestižnějších vilových oblastí Hanspaulka v pražských Dejvicích s celkovou plochou přes 700 čtverečních metrů, několika terasami, bazénem, saunou, zimní zahradou a mramorovou dlažbou je už nějakou dobu prázdný. „Momentálně v domě nikdo nebydlí, majitel se nachází v Německu,“ vysvětluje makléřka. Cena jednoho kusu nábytku od americké designérky Barbary Barry, jímž je zařízen téměř celý dům, se pohybuje v průměru kolem sta tisíc korun. Postel vyjde na více než 300 tisíc korun, jedna židle na 90 tisíc.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Svoboda & Williams Real Estate (@svobodawilliams)

Seznamte se – Toniho rodina

Podle českého katastru patří vila pražské společnosti VT-Company, jejímiž majiteli jsou téměř devadesátiletí rodiče manažera Ruských drah – Vilyams a Světlana – a také Olegova manželka Irina. Firma vznikla na konci devadesátých let: v té době bylo synovi Olega a Iriny 11 let. O sedm let později, ve svých osmnácti letech, se Sergej stal jednatelem firmy a je jím doteď. Dnes mladý muž žije spolu s manželkou Hanuškou, dcerou bývalého velvyslance Ázerbájdžánu v Londýně a módní influencerkou, která má zálibu v luxusních kabelkách, střídavě v Monaku a Londýně. Podle jeho profesního profilu na LinkedIn se věnuje realitnímu byznysu. Je totiž ředitelem investičního fondu registrovaného v Lucembursku, který spravuje evropské nemovitosti v hodnotě přesahující miliardu korun, jež dříve vlastnili různí členové jeho rodiny.

V roce 2021 rodina prodala svůj třípokojový byt v Dejvicích. „Prodej proběhl bez komplikací, jak prodejci, tak kupující splnili požadované podmínky a prošli kontrolami,“ vzpomíná realitní makléř, který prováděl transakci. Není to překvapivé – ani Oleg Toni, ani jeho rodinní příslušníci nejsou na žádném sankčním seznamu. Podle českého zákona je každý, kdo uskutečňuje obchody s nemovitostmi – advokáti, banky a realitní makléři –, povinen prověřovat jak původ peněz, tak i samotné klienty a jejich status na sankčním seznamu. 

„Pokud by realitní makléř něco přehlédl, dotyčného by advokát, banka nebo katastr zadrželi při jakémkoli manévrování s majetkem pod sankcemi. V naší praxi ale dosud nenastala situace, kdy by kupující nebo prodávající byli na sankčním seznamu, takže přiznávám, že nevím, jak by takový obchod proběhl,“ dodává makléř. Na otázku, zda Olegovi rodiče v bytě před prodejem bydleli, nedokázal odpovědět.

Navalného Fond boje s korupcí zařadil Toniho mezi „válečné štváče“, kteří patří na sankční seznam. „Jedná se o vrcholového manažera jedné z hlavních ruských státních společností, podílející se na materiální (dopravní, logistické a jiné) podpoře vojenských akcí, které narušují nebo ohrožují územní celistvost, suverenitu a nezávislost Ukrajiny,“ zní Toniho profil v databázi The War and Sanctions. Jeho současný status je však „v očekávání sankcí“.

Realitní impérium

Těsně před nástupem Toniho do Ruských drah, tedy mezi lety 2003 a 2004, jeho rodina podle zjištění OCCRP nashromáždila majetky v hodnotě zhruba 180 milionů korun. Ve stejném období, tedy v letech 2002 až 2003, vzniklo v Praze několik firem (SVW Group, TTT Praha, Trans PM), jejichž spolumajitelkou byla manželka Irina nebo Toniho rodiče. Tyto firmy však dnes již neexistují; všechny fungovaly jen několik let.

Mezi nemovitostmi zakoupenými v této době je například pařížský apartmán nedaleko Louvru, dvě vily na Francouzské riviéře a opulentní palác Chateau de Montapot u Paříže. Ten se rozkládá na ploše, kam by se vešly skoro čtyři tenisové kurty, a má 19 ložnic. Nákupy zámku a dalších nemovitostí probíhaly přes anonymní společnost registrovanou na Britských Panenských ostrovech, tedy ve známém daňovém ráji. Ředitelkou této společnosti byla Irina Toni. Anonymní firma následně předala nemovitosti společnostem v Lucembursku, jejichž majitelem je syn Sergej. Loni francouzská prokuratura začala vyšetřovat okolnosti, za nichž byly nemovitosti nabyty.

Způsob, jakým se rodina dostala k tak rozsáhlým a hodnotným majetkům, jejichž cena převyšuje zmíněnou částku 180 milionů korun, novinářům není znám. Před vstupem do významné manažerské pozice v Ruských drahách v roce 2004 byl Toni partnerem ve velké ruské stavební korporaci Baltická stavební společnost (BSS) s 30 tisíci zaměstnanci. Zároveň vedl její pobočky v Petrohradu a Moskvě.

Během jeho vedení vzniklo několik důležitých nádražních budov a fotbalový stadion moskevského klubu Lokomotiv. Před nástupem do státní společnosti Toni prodal svůj podíl v BSK a peníze údajně investoval. „Po patnácti letech je obtížné zhodnotit celkovou hodnotu firmy, ale Toniho podíl se odhadoval na zhruba 85 milionů rublů, což je přibližně tři miliony eur – mnohem méně než hodnota jeho majetků ve Francii,“ odhaduje investigativní médium iStories.

Ani po příchodu do Ruských drah se touha po nemovitostech u Toniho rodiny neumenšila. Mezi lety 2010 a 2018 koupili vilu, čtyři byty a dva domy s pozemky ve španělské provincii Alicante, a to za celkových 5,1 milionu eur (kolem 127,5 milionu korun). K tomu přibyly komerční nemovitosti – luxusní hotely v Německu a Nizozemsku a obchodní centrum v Itálii za celkovou částku 24 milionů eur (kolem 600 milionů korun). Všechna tato aktiva dnes spravuje Toni junior prostřednictvím svého investičního fondu.

Král železnic

Přezdívky „železniční kmotr“ nebo „železniční král“ dobře vystihují kariéru Olega Toniho v ruské dopravní společnosti. Během posledních dvaceti let měl pod kontrolou většinu rozsáhlých projektů Ruských drah. Tento státní monopol zaměstnává přes 700 tisíc lidí a ročně vydělává zhruba 17,6 miliardy korun. Avšak jedna z největších transportních společností na světě je známá i svou zkorumpovaností.

Do Ruských drah nastoupil Toni v březnu 2004 jako šéf dceřiné společnosti RŽD Stroj, specializující se na výstavbu a vývoj stavebních projektů v celém Rusku. S tehdejším ředitelem železnic Vladimirem Jakuninem, blízkým přítelem prezidenta Putina, ale i bývalého českého prezidenta Miloše Zemana, měl Toni tenkrát zřejmě blízký vztah. Když totiž v roce 2008 vydal svou knihu Zlatý řez: Úvahy o osudu moderního Ruska, napsal k ní Jakunin předmluvu. Oba spojovala nejen vášeň k dějinám moderního Ruska, ale i byznys.

Přečtěte si

OpenLux: ČESKO

Při stavbě dopravní infrastruktury v Soči, kde se v roce 2014 konaly Olympijské hry, Jakunin svého podřízeného veřejně chválil. Údajně to byl právě Toni, kdo se zasloužil o dopravní infrastrukturu, která zajistila plynulý průběh olympiády. „Za pět let dokázal vybudovat něco, na co by málokdo dosáhl,“ uvedl tehdy Jakunin ve svém blogu, momentálně už smazaném.

Jedním z klíčových dodavatelů pro výstavbu zmíněné infrastruktury v Soči, kterou Jakunin tak vychvaloval, byla společnost Transjužstroj. V té době ji vlastnili Anatolij Antipov a Alexandr Ševelev, blízcí obchodní partneři Olega Toniho z minulosti. Před vstupem do železniční správy s nimi vlastnil společně podíly v několika firmách. Právě tenkrát – na počátku nultých let – Toni začal budovat většinu svého evropského realitního impéria.

Podle výpočtů ruského Forbesu byla firma Transjužstroj v období, kdy Jakunin a Toni vedli Ruské dráhy, čtvrtým největším dodavatelem ruských železnic. V srpnu 2015 byl ale Jakunin z funkce ředitele odvolán. Toni však nejenže neskončil, ale dosáhl ještě vyšších pozic. O dva roky později se stal zástupcem ředitele celé společnosti.

Ve stejném roce měla pod vedením Ruských drah začít výstavba permské zoo, dalšího finančně lukrativního projektu. Jedním ze subdodavatelů byla firma Stuz LLC, jejímiž skutečnými majiteli byli Artem Jurjev a Oleg Paculja, další staří přátelé Toniho. V květnu 2023 byl Paculja zadržen v jednom z apartmánů slavné newyorské Trump Tower kvůli podezření z obcházení sankčních omezení: podle obvinění měl do Ruska dovážet součásti letadel. Město Perm dodnes novou zoologickou zahradu nemá dokončenou.

„Vítězství obchodu nad politikou“

Toni oficiálně navštívil Prahu v letech 2014, 2015 a 2016, kdy pravidelně předsedal ruské Obchodní radě pro spolupráci s Českem. Tato setkání se konala v Ruském domě v Praze. Během první schůzky v roce 2014, kdy byl anektován Krym, vyjádřil místopředseda české Sněmovny Vojtěch Filip názor, že řešit konfliktní situace pomocí sankcí a ekonomických hrozeb je nemožné.

František Masopust, předseda Komory pro obchod se státy Východní Evropy a Střední Asie, tehdy dodal, že reálný objem českého exportu do Ruska je výrazně vyšší než oficiálně deklarovaných pět procent a ve skutečnosti činí 50 % veškerého exportu země. Toto číslo údajně odpovídá faktu, že značná část dodávek nejprve směřuje do Německa nebo jiných zemí EU a nakonec se dostane do Ruské federace. Pokud by došlo ke snížení exportu do Ruska, mohlo by to podle něj vést ke ztrátě desítek pracovních míst v České republice.

V roce 2016 Oleg Toni konstatoval, že zasedání mělo poprvé za tři roky kladné výsledky. Dodal, že situaci je možné označit jako „vítězství obchodu nad politikou“. „Chci vás ujistit, že v Rusku je teď stabilní situace,“ vzkázal českým podnikatelům. To bylo naposledy, kdy se rokování konalo. 

Autorka textu: Kristina Vejnbender
Zdroj úvodní fotografie: ČTK/Profimedia

The post Pražská vila ruského železničního kmotra je na prodej. Sankce mu zatím nehrozí appeared first on investigace.cz.

V průběhu minulého roku zabavil ruský soud bývalému poslanci Státní dumy a nositeli medaile Řádu za zásluhy o vlast Sergeji Sopčukovi majetek v hodnotě 39 miliard rublů, v přepočtu přibližně 17 miliard korun. Politik byl ruskými úřady obviněn z praní peněz a zneužití politického postavení. Koncem minulého roku na něj byl vydán mezinárodní zatykač, a přestože je momentálně na útěku, svůj pražský majetek Sopčuk stihl včas zaopatřit, aby o něj nepřišel. Redakce investigace.cz zjistila, jak se mu to povedlo.

Exposlance Sopčuka s Českem formálně spojuje jen relativně krátké šestileté období – od roku 2010 do roku 2016 vlastnil prostřednictvím své české firmy Bixi Logistic byt o rozloze 115 metrů čtverečních v takzvaném domě s dírou neboli v luxusní rezidenci na pražských Kavčích horách. Nejdražší z bytů v této rezidenci o velikosti 6+kk, umístěný na střeše a vybavený zahradní terasou, už v roce 2009 stal více než 50 milionů korun. V daňovém přiznání z roku 2015 Sopčuk uvádí, že si svůj byt včetně garáže pořídil za více než 19 milionů korun.

Čím úspěšnější, tím chudší

V roce 2016 byl v rámci předvolební kampaně v regionálních novinách Primorskaja gazeta publikován seznam majetku kandidátů na místa poslanců do Státní dumy. V seznamu Sopčukových nemovitostí figuroval jak zmíněný byt, tak i pozemek nebo pozemky s celkovou plochou 4 959 metrů čtverečních v Česku.

Ve stejném roce uvedl svůj pražský byt v seznamu deklarovaného majetku naposledy. Naopak na seznamu publikovaném po volbách na webu Státní dumy už pozemky chyběly. Poté, co byl v roce 2016 zvolen do Státní dumy, mu totiž zahraniční majetek začal působit nepříjemnosti. V Dumě se v tu dobu objevovaly návrhy zákonů, jež měly poslancům zakázat vlastnictví nemovitosti v zahraničí. V přiznání Sopčukova majetku z roku 2017 už tak jakákoli česká nemovitost chyběla.

O tom, jak si na majetek včetně toho českého vydělal, kolovaly různé domněnky. Jeho spolustraníkům neuniklo, že příliš rychle kumuluje bohatství, neboť rodák z malého přímořského městečka Ussurijsk a bývalý mechanik na zemědělském statku se zničehonic stal miliardářem.

Záznam domovní prohlídky Sopčukova domu

Sopčukova politická kariéra začala už v roce 1990 mandátem v okresní radě lidových poslanců okresu Okťabrskij. Posléze byl v roce 1997 zvolen do Dumy Primorského kraje a  působil i jako vedoucí okresu a později předseda krajského zákonodárného sboru. Po několika letech povýšil na viceguvernéra Primorského kraje. V roce 2011 byl znovu zvolen do regionálního zákonodárného sboru a v roce 2016 do Státní dumy. 

Příliš aktivním poslancem ale v Moskvě nebyl – v průběhu prvních let jeho mandátu se mu dokonce začalo přezdívat „molčun“, což by se do češtiny dalo přeložit jako „člověk, co pořád mlčí“. Téměř rok od svého zvolení Sopčuk nepředložil jediný návrh zákona a nevystoupil na žádném plenárním jednání. Svou poslaneckou energii vynaložil spíše na podnikání, což mu poslanecký mandát přísně zakazoval.

Chudý poslanec, bohatá rodina

Politická kariéra totiž Sopčukovi nejen nebránila, ale naopak jeho byznysu prospívala. Hned po pádu Sovětského svazu působil v několika dopravních firmách, kde tajně setrval i po zvolení do funkce poslance.

Od roku 2011 do roku 2020 také investoval přes miliardu rublů do aktiv firmy „Ternej Zoloto“, která těží zlato v Primorském kraji. Za tyto peníze společnost provedla rozsáhlý průzkum a objevila zásoby zlata a stříbra v hodnotě přibližně 38,5 miliardy rublů. Přitom už v letech 2012 až 2014 společnost vytěžila 157 kilogramů zlata a dvě tuny stříbra. V roce 2016, kdy se Sopčuk stal poslancem Dumy, převedl sto procent aktiv na svou sestru – Ljudmilu Stukovou. Z pozice celostátního politika ovšem i nadále podporoval těžební aktivity firmy.

Čím víc se však Sopčukovi dařilo v podnikání i v politické kariéře, tím rychleji se překvapivě krátil jeho seznam vlastněného majetku a příjmů, jejž měl jakožto veřejný činitel pravidelně zveřejňovat. V Dumě se navíc často ozývaly nespokojené hlasy jeho chudších kolegů, kteří navrhovali v rámci boje s korupcí uzákonit zákaz vlastnění nemovitosti a podnikání ruských poslanců v zahraničí. Z hlasovacích záznamů na stránkách Dumy vyplývá, že hlasování o těchto návrzích se Sopčuk vždy strategicky zdržel, nicméně majetek se rozhodl prozíravě skrýt.

Parta z Herinku

V roce 2016, kdy „mlčenlivý poslanec“ převedl aktiva těžařské firmy na svou sestru, zdědila Ljudmila i „děravý“ byt na pražských Kavčích horách. Česká firma byla ovšem přepsána na Nataliu Litvinou, která stejně jako bývalý poslanec pochází z malého přímořského městečka Ussurijsk. Tím ale jejich provázání nekončí.

Jako trvalou adresu uváděl Sopčuk v letech 2016 a 2017 ulici Slunečná 67 v obci Herink na východě Prahy. Jde o rodinný dům, jenž podle záznamů z katastru dnes patří bratranci Litviné, jistému Grigoriji Primakovi. Stejný dům je podle informace portálu Kompromat zároveň stále evidován jako majetek samotného Sopčuka, což se ale redakci nepodařilo potvrdit.

Od roku 2008 Primakovi podle databáze Offshore Leaks Database, která obsahuje stovky tisíc uniklých záznamů z proslulých Pandora, Panama a Paradise Papers, patří podíl v offshorové společnosti Delmar Trading Limited, registrované na Britských panenských ostrovech, a od roku 2006 má podíl i v dalším offshoru Portman Commerce Limited. V  obci Herink se jako soused ale vyskytuje i další Primakův byznys parťák z offshorové firmy, podnikatel Oleg Marasanov, jenž měl podle výpisu z obchodního rejstříku do roku 2020 bydlet na adrese Slunečná 39.

Shodou neuvěřitelných náhod pak patří další dům v Herinku, s adresou Za Zahradama 66, společnosti USSURI-L, kterou v roce 2009 založil Roman Litvin, manžel Natalii Litviné. Ta byla v letech 2016 a 2017 jednatelkou této firmy. Od roku 2017, tedy v době, kdy se Sopčuk aktivně zbavoval majetku a nemovitostí, se jedním z jejích společníků stala americká firma Fox Weaver Management, vedená Milanem Kučerou. Podle informace z Open corporates je firma momentálně v likvidaci.

V domě bývalého ruského poslance dnes bydlí Ukrajinci

Zdroj redakce, jenž byl v minulosti pracovně ve spojení se Sopčukem, nám potvrdil, že Sopčuk s Litvinem měli „vřelé vztahy” a „Litvina byla Sopčukovi velmi loajální“.  Ruský poslanec si údajně pořídil českou nemovitost právě na doporučení Litviné, která v té době už žila v Česku.

O tom, že se nejedná o běžnou koupi realit, svědčí výpověď Litviné české známé, jež si také nepřála být jmenována. „Litvina je matkou mnoha dětí, a v jednu dobu dokonce pracovala jako pokojská. Sopčukovi zařizovala české dokumenty potřebné ke koupi nemovitosti a založení firmy,“ shrnuje zdroj.

Litvina má na svém instagramovém účtu jen několik snímků z roku 2020, kde tráví čas na lodi ve Španělsku nebo Maroku. Její nezletilý syn zveřejnil na svém instagramovém účtu foto pořízené na konci srpna na Kanárských ostrovech. Pražský byt na Kavčích horách je momentálně napsán právě na něj.

Redakci se nepovedlo Litvinou přímo zkontaktovat. Na zprávy na Instagramu nereagovala. Našemu zdroji ale potvrdila, že zprávu od redakce zaznamenala, ovšem kontakt s redakcí odmítla. „Byt (na Kavčích horách pozn. redakce) mi koupili jako dárek příbuzní, žádné jiné komentáře k tomu nemám. Nikoho by můj majetek neměl zajímat,“ řekla. Vzápětí byl její účet na Instagramu smazán. Na recepci rezidence nám bylo řečeno, že nikdo jménem Sopčuk ani Litvina v domě nebydlí. Na seznamu nájemníků jsme objevili jméno Sopčukovy sestry.

Navštívili jsme i Herink, kde jsme od sousedů zjistili, že v Primakově domě v minulosti bydlel postarší pán ruského původu. „Často chodil s holemi na vycházky, působil osaměle, ale příjemně,“ popsala ho sousedka. V současnosti v domě bydlí ukrajinští občané, kteří se tam podle sousedů nastěhovali zhruba před dvěma měsíci. 

„Pan Primak tu byl naposled v létě, ale teď je v Rusku, dám vám na něj kontakt,“ slíbil nám jeden z nich, který zrovna sekal trávu na zahradě. Po chvilce telefonování se vrátil a omluvil se – Primak si nepřeje být kontaktován. Další dva zmíněné domy – Sopčukův a Marasanovův – jsou momentálně prázdné a procházejí rekonstrukcí. V jednom z nich se podle vzpomínek sousedů vyskytovala „rusky mluvící žena s krátkým sestřihem“, což odpovídá někdejšímu vzhledu Natalii Litviné. 

The post Stíhaný ruský poslanec Sopčuk schoval své majetky v Česku appeared first on investigace.cz.

Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) ve své databázi Offshore Leaks včera zveřejnilo třetí a poslední várku dat z takzvaných Pandora Papers, což je obrovské množství dokumentů uniklých ze čtrnácti právních kanceláří a společností, které zakládají a spravují firmy. Nově zveřejněná data obsahují informace o více než devíti tisících offshorových společností, svěřenských fondů, nadací a o klientech sedmi poskytovatelů offshorových služeb. Mezi českými zákazníky těchto společností lze nalézt podnikatele Radovana Vítka, proděkana pražské medicíny Reného Foltána nebo právníka Tomáše Kindla. 

Sídla sedmi poskytovatelů offshorových služeb se nacházejí po celém světě. Nejvýznamnější společností, z níž data unikla, je však Trident Trust, jedna z vůbec největších společností tohoto zaměření na světě. Z její kanceláře na Britských Panenských ostrovech uniklo něco přes 3,3 milionů záznamů. Majitel společnosti je neznámý, na dotazy novinářů o Trident Trust nikdy neodpověděl. 

Mezi klienty této společnosti patří i český podnikatel Radovan Vítek, jenž přes své offshorové schéma washingtonských a monackých firem koupil dvě vily na jihu Francie. Dalším klientem je český stomatolog a proděkan 1. lékařské fakulty na Univerzitě Karlově René Foltán. Jeho dvě offshorové firmy držely účty u švýcarské banky EFG Bank v Curychu. Jednu z těchto firem vyšetřovala i česká policie v souvislosti s korupcí. 

Mimo českou stopu si Trident Trust ke spravování svých offshorových machinací vybral například současný prezident Gabonu Ali Bongo Ondimba, vládce Kataru Tamím bin Hamad Ál Thání nebo bývalý premiér Haiti Laurent Salvador Lamothe. Firma skrze svou pobočku v Jižní Dakotě rovněž zakládala svěřenské fondy, které ukrývaly jmění v hodnotě více než 23 miliard korun. 

Klientem další ze společností, jejíž uniklá data nyní ICIJ zveřejňuje, byl advokát Tomáš Kindl, syn bývalého děkana plzeňských práv, nechvalně známého skandálem kolem nakupování titulů. Kindl mladší v rozhovoru pro investigaci.cz vysvětlil, že offshore sice vlastnil, ale nikdy nevyužil. 

Do lišty níže můžete zadat klíčová slova (jméno, název firmy) a po kliknutí na „Search“ se otevře nové okno s výsledky vyhledávání. 

Databáze Offshore Leaks momentálně obsahuje informace z projektu Pandora Papers o více než 750 tisících offshorových firem, svěřenských fondů a nadací, jejichž majitelé pocházejí z více než 200 zemí světa. 

Veřejně přístupné jsou názvy společností, nadací a svěřenských fondů, ale i jména jejich konečných vlastníků a dalších osob, jež v těchto subjektech figurují, a také základní informace o jednotlivých entitách – například datum založení konkrétní společnosti. 

Databáze naopak neobsahuje jednotlivé dokumenty, přístup k nim uděluje pouze ICIJ. Dále nebudou zveřejňovány osobní údaje, jako například data narození nebo čísla pasů a jiných dokladů. 

Samotný fakt, že se určité jméno objeví v Pandora Papers, ještě neznamená, že se k němu automaticky vážou relevantní a o nezákonnostech vypovídající dokumenty. U častěji se vyskytujících osob je zároveň nutné ověřit, zda se nejedná o shodu jmen. V Pandora Papers se rovněž vyskytují osoby, jež se samotnými offshorovými firmami nemají nic společného, typicky jsou to právníci a úředníci. 

Na projektu Pandora Papers pracovalo přes 600 novinářů z celého světa, včetně investigace.cz, a zpracovali data o velikosti téměř tří terabajtů, což jsou například více než dva miliony disket. Dvanácti milionům dokumentů uniklých ze čtrnácti právních kanceláří, poskytujících offshorové služby, se před novináři věnovali i technici z ICIJ. Práci všech koordinovalo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů. Název projektu je odvozen od legendární Pandořiny skříňky, ve které bylo uzamčeno všechno zlo, bědy a svízele světa. 

The post Pandora Papers: Třetí a poslední várka dat appeared first on investigace.cz.

Pandora Papers neboli masivní únik dokumentů ze 14 právních kanceláří, které zakládají a spravují offshore firmy, spatřily světlo světa na začátku října. Než se tak stalo, tým Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ), jehož členem je i investigace.cz, dva roky zpracovával obrovský objem dat. ICIJ nyní poskytuje první várku těchto informací k dispozici široké veřejnosti, a to prostřednictvím své databáze Offshore Leaks Database. Zveřejňujeme tak například názvy firem a jména jejich vlastníků nebo dalších osob na ně napojených. 

Stejně jako v případě předešlých velkých datových úniků, jakými byly Panama Papers, Bahama Leaks nebo Paradise Papers, budou v této databázi postupně veřejně přístupné informace, které novináři z Pandora Papers získali. První várka dat pochází od dvou právních firem – Alcogal (ta mimo jiné spravovala offshore firmy Andreje Babiše) a Fidelity. Veřejně přístupné jsou názvy společností, nadací a svěřenských fondů, jakož i jména jejich konečných vlastníků a dalších osob, jež v těchto subjektech figurují, a také základní informace o jednotlivých entitách – například datum založení společností. 

Databáze nebude obsahovat jednotlivé dokumenty, přístup k nim uděluje pouze ICIJ. Dále nebudou zveřejňovány osobní údaje, jako například data narození nebo čísla pasů a jiných dokladů. 

Redakce investigace.cz na dokumentech týkajících se Česka nadále pracuje a bude postupně zveřejňovat další texty a příběhy, rozdělené na základě témat – naší současnou prioritou jsou veřejně činné osoby, následovat budou například velká jména z realitního byznysu, osoby napojené na zdravotnictví nebo na největší české podnikatele. V projektu Pandora Papers lze narazit na více než 300 Čechů a 178 offshorových firem s českým pozadím. 

Samotný fakt, že se určité jméno objeví v Pandora Papers, ještě neznamená, že se k němu automaticky váží relevantní a o něčem vypovídající dokumenty. U častěji se vyskytujících osob je zároveň nutné ověřit, zda se nejedná o shodu jmen. V Pandora Papers se rovněž objevují osoby, jež se samotnými offshore firmami nemají nic společného, typicky jsou to právníci a úředníci. 

Na projektu Pandora Papers pracovalo více než 600 novinářů z celého světa, včetně investigace.cz, a zpracovali data o velikosti téměř tří terabajtů, což je například více než dva miliony disket. Ještě předtím se dvanácti milionům dokumentů uniklých ze čtrnácti právních kanceláří, poskytujících offshorové služby, věnovali technici z ICIJ. Práci všech koordinovalo právě Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů. Název projektu je odvozen od legendární Pandořiny skříňky, ve které bylo zamknuto všechno zlo, bědy a svízele světa.

Do lišty níže můžete zadat klíčová slova (jméno, název firmy) a po kliknutí na „Search“ se otevře nové okno s výsledky vyhledávání. Vítejte v Offshore Leaks Databázi!

Vánoční limitovaná edice 2021

Kupte si tričko či ponožky z naší limitované edice 2021 a podpořte naši práci. Podpořte nezávislou investigativní žurnalistiku. Ukažte, že vám to není jedno.

Tričko i ponožky získáte jako odměnu za váš dar, který nám pošlete přes Darujme.cz či přímo na účet. Minimální výše daru za triko je 500 Kč, za ponožky 200 Kč. Můžete tak udělat radost sobě, či svým blízkým a darovat smysluplnou věc, navíc z udržitelných a etických materiálů.

Více informací zde.

The post Pandora Papers: Zveřejněná první várka dat appeared first on investigace.cz.