Kauza serveru Hunterbrook odhalila nesrovnalosti v dokumentech a veřejných příslibech firmy Czechoslovak Group nejbohatšího Čecha Michala Strnada. Akcie CSG pak na burze okamžitě začaly padat o desítky procent. K dokreslení problémů, které skupina má, američtí novináři použili i citace z textů, na kterých spolupracovala investigace.cz.

Czechoslovak Group Michala Strnada není schopna vyrábět tolik munice, kolik deklarovala při lednovém vstupu na amsterodamskou burzu. Zjistil to americký investigativní server Hunterbrook. Po zveřejnění jejich zjištění se akcie CSG výrazně propadly.

Investoři si podle webu Hunterbrook koupili mnohem větší neznámou, než se dosud zdálo. Strnad je obchodník se zbraněmi, který munici ve větší míře přeprodává, než vyrábí. Do portfolia CSG patří i dceřiná společnost ve Španělsku, na kterou NATO uvalilo sankce pro možné korupční praktiky. Ve firmě CSG navíc zůstává významný menšinový vlastník, který disponuje „mimořádnými právy“ a pomyslným Damoklovým mečem nad finanční rozvahou společnosti.

Interní materiály prezentují CSG jako přímého konkurenta německého muničního gigantu Rheinmetall. Analýza Hunterbrooku odhaluje, že drtivá většina tržeb společnosti z munice nepochází z výroby granátů, ale z jejich přeprodeje.

Munice tvořila loni dvě třetiny tržeb CSG a byla hlavním motorem zvýšení jejího odhadovaného zisku. Interní materiály firmy ukazují současnou kapacitu výroby velkorážní munice na úrovni 630 tisíc nábojů ročně. Vyplývá z nich také, že osmdesát procent produkce CSG tvoří munice ráže 155 mm, což je nejžádanější dělostřelecká munice podle standardu NATO.

To by znamenalo, že CSG vyrábí půl milionu nábojů ročně, což by ji řadilo do stejné ligy jako Rheinmetall. Novináři ale upozorňují, že „výroba“ není totéž jako „výrobní kapacita“ a CSG možná této nejednoznačnosti ve svých propagačních materiálech využívá. Když Hunterbrook požádal CSG o objasnění, zda skutečně dokáže vyrobit kolem 500 tisíc nábojů ráže 155 mm, společnost odmítla odpovědět – s tím, že nezveřejňuje kapacitu podle typu munice.

Co jsme o CSG napsali v minulosti?

Hunterbrook svou analýzu opřel i o starší analýzy a investigativy médií z České a Slovenské republiky. Profil CSG dotváří i za pomoci zjištění redakce investigace.cz. Server Hunterbrook investigaci.cz cituje, aby doložil, že Michal Strnad i jeho otec Jaroslav měli vybudované pevné vztahy uvnitř české i slovenské politiky.

Strnad byl dárcem bývalého prezidenta Miloše Zemana a podle našich zjištění se na Zemanově volební kampani v roce 2018 podílel významným dílem – od Michala Strnada pocházely dvě třetiny všech příspěvků.

Víc o tomto tématu si můžete přečíst tady:

Přečtěte si

Válečný milionář: Jak hlavní sponzor Zemanovy kampaně vtrhl do balkánských muničních skladů

Hunterbrook upozorňuje i na další zjištění redakce investigace.cz. Strnad podle všeho v únoru 2024 nabídl české vládě dělostřelecké granáty ráže 155 mm za 3 200 eur za kus. Přibližně ve stejnou dobu nabídl turecký výrobce společnosti Excalibur Army prodej obdobných granátů M107 za 2 500 eur za kus. Strnad tedy prodal českému státu munici s třicetiprocentní přirážkou.

Víc o tomto tématu si můžete přečíst tady:

Přečtěte si

Pochybnosti i uznání. Česká muniční iniciativa čelí kritice, Ukrajině ale pomáhá

O CSG Strnada jsme psali i zde:

Jak si Jaroslav Strnad, zakladatel CSG, zakoupil dvě makedonské továrny na dělostřeleckou munici za směšné nízké ceny, a to prostřednictvím politiků a bezpečnostních služeb:

Přečtěte si

Výkup balkánských továren

Jak Jaroslav Strnad nakoupil vrtulníky od německé policie a přeprodal je maďarské policii za trojnásobnou cenu:

Přečtěte si

Dražší, ale nablýskané. Czechoslovak Group přeprodala Maďarům staré vrtulníky za trojnásobnou cenu

Jak CSG dodala houfnice Dana ázerbájdžánské armádě – navzdory doporučením OSN, EU a OBSE:

Přečtěte si

České zbraně v Ázerbájdžánu I: Jak se z podvozku stalo dělo

Jak funguje obchod s vojenským materiálem a jak toho využívá CSG:

Přečtěte si

České zbraně v Ázerbájdžánu II: Ministerská mlha

Jak CSG dodává předražené granáty na ukrajinskou frontu:

Přečtěte si

Zbraně pro Ukrajinu – zlatý důl byznysu i korupce

Přehled munice dodávané do Ukrajiny, včetně té od CSG:

Přečtěte si

EU a zbraně pro Ukrajinu: Realitou nepodložené sliby

Jak Strnad údajně podplácel slovenské orgány:

Přečtěte si

Slovenská firma z impéria zbrojaře Strnada je podezřelá, že dávala milionové úplatky

The post Český zbrojař CSG v krizi: Ázerbájdžán, Balkán, stará munice a Zeman appeared first on investigace.cz.

Česká muniční iniciativa dodává nekvalitní produkty, na nichž si zbrojaři navíc mastí kapsy – i takto zní kritika ze strany politické opozice i nevládního sektoru vůči projektu, který prezident Petr Pavel oznámil loni na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Patnáct zemí přesto prostřednictvím Česka loni nakoupilo pro Ukrajinu velkorážnou munici za více než 40 miliard korun. Projekt sice není perfektní, ale funguje, shodují se státy z EU i ukrajinská strana. Navíc vyhovuje i těm zemím, které se zdráhají otevřeně podporovat Ukrajinu nebo kterým to vlastní zákony komplikují.

Prezident uvedl, že by česká iniciativa mohla do Ukrajiny do konce roku dodat 1,8 milionu kusů dělostřelecké munice. Za poslední rok Ukrajina údajně získala v rámci české aktivity – tedy propojováním nabídky a poptávky – přibližně půl milionu kusů munice ráže 155 mm. Další milion byl zaplacen z jiných zdrojů vojenské pomoci Ukrajině.

Kromě české iniciativy totiž mohou zainteresované země nakupovat i samostatně a jednat přímo s výrobci nebo jako Nizozemsko a Dánsko nakupovat prostřednictvím „bilaterálních dohod“, jež fungovaly již před vyhlášením české iniciativy. Posledním typem je pak pomoc financovaná Evropskou unií z výnosů získaných ze zmražených ruských finančních aktiv.

Vládní zdroje z Ukrajiny podle zjištění reportérek z partnerské ukrajinské investigativní redakce Schemes (RFE/RL) uvádějí počty tohoto typu munice o něco menší, s ohledem na bezpečnostní rizika nicméně odmítly zveřejnit přesná čísla.

Nejde přitom o jediný problém spojený s muniční iniciativou. Ze strany tuzemské opozice, ale i českých a zahraničních médií se již delší dobu ozývají další zásadní otázky. Například ohledně kontrolních mechanismů neboli kdo vybral pět českých zbrojařských firem, jak se stanovuje cena jednotlivých druhů munice či kdo dohlíží na její kvalitu nebo na přiměřenost provizí účtovaných dodavateli. Tyto nejasnosti zdůraznil třeba šéf ANO Andrej Babiš, jenž bez uvedení konkrétních důkazů označil munici za „starou, plesnivou, předraženou, netransparentní“.

Ukrajina nemá právo veta

Česká muniční iniciativa je de facto aktivita pěti domácích zbrojařských firem, jejichž nabídky směřují do instituce spadající pod ministerstvo obrany – Agentury pro mezivládní obrannou spolupráci (AMOS). Ta údaje následně zařadí do tabulky s informacemi o typu, množství a ceně munice a také o pravděpodobném termínu jejího dodání. Představitelé zemí, které chtějí Ukrajině pomoci, si z této nabídky vyberou a posléze už sami jednají přímo se zbrojaři nebo jejich zástupci. Přesněji řečeno se společnostmi STV Group, Czechoslovak Group (CSG), Colt CZ Group (tedy majitelem České zbrojovky), Omnipol (spadající pod OMNIPOL Group) a DSS.

Ze strany organizátorů iniciativy, ale i dalších osob, které jsou s jejím fungováním obeznámeny, zní zdůvodnění výběru citovaných pěti firem takto: Byly zvoleny na základě velikosti a schopnosti dostát svým závazkům. Přihlíželo se i k jejich produkčním kapacitám (STV Group vyrábí v Česku, zatímco CSG v zahraničí) a zkušenostem s mezinárodním obchodem. Zároveň byly prověřeny tajnými službami, jež se na monitorování iniciativy podílejí.

Ředitel AMOSu Aleš Vytečka proces výběru vysvětluje následovně: „Máme dedikovaný počet českých společností, které byly v součinnosti s ministerstvem obrany Ukrajiny formálně odsouhlaseny již v létě 2022. Tyto firmy jsme zvolili s ukrajinskými partnery, protože mají odpovídající track record dodávek, a navíc se pět firem hlídá lépe než třeba dvacet. Jednak z pohledu bezpečnostního rizika v podobě úniku informací k Rusům, ale také kvůli dlouhodobé možnosti trasovat kvalitu dodávek.”

Podobnou informaci ohledně výběru dodavatelů, kteří jsou „průběžně konzultováni a formálně odsouhlaseni ukrajinským ministerstvem obrany“, investigaci.cz sdělil i zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný. Na druhou stranu ukrajinské ministerstvo obrany skrze svou tiskovou kancelář uvedlo, že výběr dodavatelů je „výlučně v pravomoci české strany. Ukrajina nemá právo veta“. Což lze pochopit tak, že je ukrajinská strana příjemcem darované munice, nikoli účastníkem samotného obchodu.

„Zároveň však ukrajinská a česká strana úzce spolupracují a společně řeší problematické otázky spojené s dodávkami od různých dodavatelů,“ píše se ve vyjádření ukrajinského ministerstva obrany.

Poslední citaci dokládá například řešení problematiky předčasně vybuchující munice, jež měla částečně pocházet od firmy CSG, ale také otázky ohledně kvality střeliva obecně. Do Ukrajiny v rámci zahraniční pomoci totiž ze skladů putovala i starší munice, u níž existuje riziko defektů – nemusí například vybuchnout vůbec, nebo naopak může explodovat během manipulace.

Česko prý případné stížnosti řeší, nicméně není garantem kvality – to je na výrobci a kontrole kupujícího. Podle Kopečného vysílají dárcovské země experty na kontrolu pravidelně.

Přečtěte si

EU a zbraně pro Ukrajinu: Realitou nepodložené sliby

Veteráni kritizují kvalitu. „Dezinformace,“ tvrdí Češi

Naše redakce má k dispozici celkem tři dopisy, které kritizují kvalitu dodané velkorážové munice – ta měla vybuchnout ještě v hlavni děla a zranit ukrajinské vojáky. Jeden z dopisů z července loňského roku, adresovaný prezidentu Pavlovi, poslala „Organizace válečných veteránů“. Sídlí v centru Kyjeva a sdružuje válečné veterány i zdravotně postižené od roku 1994, v otevřených zdrojích však o její činnosti není mnoho zmínek. Na dotazy redaktorky z ukrajinského Schemes předseda organizace Oleksandr Mamatov nejprve uvedl, že se domnívá, že se jednalo o ruskou sabotáž. Svá tvrzení ale nedokázal podložit a následně přestal zvedat telefon.

Kancelář prezidenta republiky naší redakci sdělila, že dopis od ukrajinských veteránů neobdržela. Nemají ho ani další dotázené české instituce – senát, parlament nebo ministerstvo obrany.

Další dva dopisy o předčasně vybuchující munici, jejichž autory neznáme, začínají slovy: „Jménem ukrajinských ozbrojených složek a lidu…“. Defektní munice ráže 155 mm měla být dodána skrze českou iniciativu. Dopisy byly v srpnu adresovány šéfovi AMOSu Aleši Vytečkovi, který je označil za „účelová sdělení“. Navíc, jak říká, je obtížné určit míru možné chybovosti jednotlivých dodávek nábojů, protože množství munice vypálené ukrajinskou stranou je naprosto bezprecedentní a změřit při takovém objemu potenciální závadnost střeliva se dosud nikdo nepokusil.

Podle Vytečky může hrát v potenciální defektnosti munice svou roli i lidská chyba a také způsob používání střeliva. Vojáci například ubírají nebo přidávají prachové nálože, aby zvětšili, nebo naopak zkrátili dostřel náboje.

Nezanedbatelná je i skutečnost, že na počátku války dodávaly Ukrajině různé státy vybavení ze svých skladů, a tamní armáda tak nashromáždila širokou škálu odlišných typů techniky, jež nemusí být vždy kompatibilní se všemi druhy munice.

Vytečka i Kopečný se nicméně shodují na tom, že oficiální cestou neobdrželi na munici dodanou prostřednictvím Česka žádnou reklamaci. Absenci reklamace potvrdily i společnosti STV Group a CSG. Posledně jmenovaná firma ovšem připustila, že v konkrétní dodávce, která byla nahlášena jako defektní, „se pouze tři případy mohly týkat námi doručené munice“.

Podle zdroje z ukrajinského ministerstva obrany nemá ani tato instituce informace o případech předčasně explodující munice dodané prostřednictvím Česka – údajně bývá spíše nekompletní než závadná. To ale prý čeští zbrojaři umějí vyřešit „do čtyřiadvaceti hodin“. Problémy prý mohou nastat i s délkou dodání.

Konflikt zájmů?

Po vyhlášení české iniciativy se šéf CSG Michal Strnad účastnil společně s premiérem Fialou slavnostní večeře zástupců českého a amerického byznysu. Mezi pozvanými byl i jeden z koordinátorů iniciativy, poradce premiéra Tomáš Pojar, jenž podle zjištění Deníku N v minulosti pracoval jako konzultant pro CSG. Samotný Pojar odmítl, že by jej to stavělo do střetu zájmů. Společnost CSG pak ke konfliktu zájmů uvedla, že konzultace s odborníky jsou běžné, pokud ovšem nezastávají veřejnou funkci. Dalším z konzultantů CSG byl například nynější šéf americké FBI, Kash Patel.

Firma CSG však není jedinou účastnicí muniční iniciativy, která má vazby na české politické prostředí. Poradce prezidenta Petr Kolář je zároveň členem výboru pro compliance a etiku – tedy dodržování zákona a etických zásad – v České zbrojovce (Colt CZ). Kolář i Colt CZ střet zájmů rovněž odmítli. „Jsem si jistý, že kdyby nějaký konflikt byl, tajné služby by na něj upozornily,“ uvedl Kolář na dotazy našeho kolegy z The Investigative Desk.

Nizozemské ministerstvo obrany, tedy jeden z největších podporovatelů Ukrajiny v rámci české muniční iniciativy, na dotazy The Investigative Desk uvedlo, že střet zájmů nebo interní fungování českých firem neprověřovalo. Hodnotí pouze „efektivitu“ jednotlivých nabídek a zda „cenově odpovídají tržním podmínkám“.

To, že se významní podnikatelé snaží s politiky udržovat dobré vztahy napříč stranami, je podle Marka Chromého, vedoucího analytika české Transparency International, běžné. „U společností CSG a Česká zbrojovka je ale riziko, že některé osoby mohou mít vliv nejen v těchto zbrojních společnostech, ale také na politiku České republiky. Jsou tak v exemplárním střetu zájmů. K tomu se ale opakovaně odmítají postavit,“ vysvětluje pro investigaci.cz. Když už nějaké vyjádření přijde, pak se týká pouze toho, že o střet zájmů se nejedná, což podle Chroméno samo o sobě nestačí, protože nepředkládají konkrétní důkazy.

„Nedostatečné poskytování informací spolu s netransparentností některých procesů v rámci České republiky, například muniční iniciativy, pak vyvolává řadu otázek o formálním i neformálním vlivu těchto osob,“ konstatuje Marek Chromý.

Obě firmy navíc dosud nezpřetrhaly veškeré vazby s ruským trhem. Redakce investigace.cz v prosinci informovala o tom, že produkty České zbrojovky (Colt CZ) navzdory sankcím stále putují na ruský trh prostřednictvím kazachstánských dodavatelů.

Přečtěte si

České zbraně v Rusku: stále v nabídce. Náboje putují přes Kazachstán, zbraně přes Kyrgyzstán a Arménii, optika přes Turecko

Na ruském trhu nadále působí i pobočka CSG Tatra Vostok, byť v omezeném režimu. Ve výroční zprávě Tatry za rok 2023 se uvádí, že fungování dceřiné společnosti Tatra Vostok bylo v důsledku sankcí vůči Rusku od začátku března 2022 pozastaveno. Mluvčí CSG nám sdělil, že se momentálně uvažuje o jejím prodeji. Firma nicméně požádala ruskou vládu o udělení exportních certifikátů potřebných k dovozu tatrovek i materiálu do Ruska a na konci roku 2023 a začátku 2024 je získala – některá osvědčení mají platnost až do roku 2027. Že by jich ale využila, se nám nepodařilo dohledat a CSG to popírá.

Kdo hlídá výši provize?

Společnost CSG uvádí, že loni více než zdvojnásobila své příjmy. Colt CZ rovněž hlásí nárůst výnosů o více než 50 %, „přičemž výsledky byly ovlivněny také konsolidací akvizice Sellier & Bellot od 16. května 2024,“ doplnilo jejich tiskové oddělení. Tržby zbrojovek přitom rostly i předloni – například STV Group ve výroční zprávě za rok 2023 sděluje, že na její vyrobu a obchod měl začátek války „zásadní vliv“.

V půlce srpna loňského roku tehdejší pirátský senátor Lukáš Wagenknecht vydal zprávu, ve které vyjádřil obavy, zda jsou veřejné peníze zemí zapojených do české iniciativy využívány obezřetně a efektivně. „U 20 % prostředků nakupovaných přes českou muniční iniciativu je cena zásadně nadhodnocena oproti ceně v místě a čase obvyklé,“ napsal senátor. Argumentoval porovnáním rozdílu mezi nabídkou munice od turecké zbrojovky a nabídkou, kterou přes zprostředkovatele dostal AMOS – odkazoval přitom na dokumenty, které má k dispozici i naše redakce. Zatímco turecká firma si za jeden dělostřelecký náboj M107, tedy základní typ ráže 155 mm, účtuje v přepočtu přes 60 tisíc korun, Excalibur Army spadající pod českou CSG nabízí střelivo, jenž vypadá jako stejný typ munice, za v přepočtu necelých 80 tisíc. Z nabídek ale nelze vyčíst, co všechno je do ceny započteno.

Ministryně obrany Jana Černochová kritiku Wagenknechta označila za ohrožení bezpečnostních zájmů České republiky a Ukrajiny, podle jejího názoru by zveřejňování podrobností o nákupech mohlo využít Rusko. Ministerstvo obrany zároveň odmítlo, že by česká muniční iniciativa byla nehospodárná a netransparentní.

V reakci na Wagenknechtovu zprávu se na začátku loňského září nicméně sešel senátní výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost s představiteli muniční iniciativy, zástupcem ministryně obrany a představiteli tajných služeb. Předseda senátního výboru Pavel Fischer na jednání pozval i Wagenknechta, ten však účast odmítl, protože nesouhlasil s tím, že má jít o schůzi v režimu utajení.

Jediným veřejným výstupem z tohoto jednání se stalo usnesení, jenž souznělo s dřívějším stanoviskem ministerstva obrany: „muniční iniciativa je organizována a realizována tak, aby za prostředky donorů a ČR byly zajištěny dodávky munice pro Ukrajinu v co nejvyšší kvalitě i kvantitě“. Žádné další podrobnosti veřejnost nedostala.

Za výši částky, kterou nakonec jednotlivé země českým zbrojařům zaplatí, podle Aleše Vytečky česká strana neodpovídá. „Donor si určuje cenu i délku kontraktu,“ říká.

Ředitel státní agentury současně vysvětluje, že AMOS cenotvorbu s českými firmami konzultoval. „Je jasné, že to nemohou dělat zadarmo, ale zároveň to nemohou dělat s třicetiprocentní marží,“ přibližuje Vytečka obsah jednání. „Pro nás je to nástroj pomoci Ukrajině, ne podpora obranného průmyslu nebo obchodní činnosti těch firem.“ Důkaz, že vše funguje, podle něj představuje kontinuální podpora české aktivity ze strany jednotlivých zemí, jež se iniciativy účastní.

Nizozemské ministerstvo obrany na dotazy partnerského The Investigative Desk uvedlo, že „AMOS je vládní agentura, jejímž účelem je podpora českého průmyslu“, a tedy je „samozřejmé, že primárně jedná s českými firmami“. Zároveň prý ministerstvo nemá vhled do toho, jaké provize si firmy účtují.

Cena nabízené munice podle Aleše Vytečky nikdy nepřekročila aktuální tržní hodnotu. Za základní dělostřelecké střelivo ráže 155 mm, tedy M107, se na jaře 2024 cena pohybovala mezi 3 200 a 3 400 eury za kus (tedy mezi 79 až 84 tisíci korun). Vytečka také říká, že kdyby byla nějaká nabídka předražená, neuspěla by v konkurenci těch ostatních. Na druhou stranu připouští, že před začátkem války byla standardní cena za tento typ munice 1 900 eur.

Z informací české i ukrajinské strany vyplývá, že by provize firem neměly překročit 13 %, podle Tomáše Kopečného se dá spíše hovořit o rozmezí mezi 5 a 10 procenty. Ukrajinští zprostředkovatelé si ovšem za stejné služby účtují 3 %.

V roce 2022 kvůli boji s korupcí vznikla v Ukrajině Agentura pro obranné zakázky (DPA). Ta si dokonce účtuje pouhé 0,4 % provize. Maryna Bezrukova, která byla do konce ledna její ředitelkou, tvrdí, že české zprostředkovatelské firmy nakupují munici v průměru o 10 až 20 procent dráž, než by to dokázala zmíněná agentura.

„Společnosti účastnící se české iniciativy se na rozdíl od DPA nesnaží shánět munici za nižší cenu. Úspora peněz není jejich prioritou, hlavní je nakoupit, co je třeba,“ řekla Bezrukova redakci Schemes v prosinci 2024, tedy měsíc před tím, než ji ministerstvo obrany za „nesplnění dodacích plánů a další pochybení“ odvolalo z funkce.

Oleksii Petrov mluvil s našimi kolegyněmi z redakce Schemes v únoru loňského roku. Tehdejší šéf další ukrajinské státní zbrojní agentury, SpetsTechnoExport, vysvětloval, že peníze nejsou to hlavní, důležitá je rychlost a efektivita dodávek. „Úroveň byrokracie a nadměrné regulace, které od roku 2023 panují na ukrajinském ministerstvu obrany, v české iniciativě neexistují,“ prohlásil pro Schemes měsíc před tím, než byl „kvůli sérii skandálů“ propuštěn.

Seznam Zprávy den před vydáním tohoto textu přinesly informaci o tom, že ukrajinská policie vyšetřuje možnou korupci při zbrojních zakázkách – zprostředkovatelská firma, jejíž jednatel žije v Česku, si měla naúčtovat nepřiměřené provize v celkové výši v přepočtu čtvrt miliardy korun, které pocházely z ukrajinské státní kasy. Vyšetřovaná zprostředkovatelská firma, seyschelská Bel Trading & Consulting Ltd, si měla mezi lety 2020 a 2024 provize účtovat z dodávek od Czech Defence Systems a Excalibur Army, tedy firem spadajících pod CSG. Vzhledem k tomu, že vojenský materiál nakupovala ukrajinská strana napřímo, se pravděpodobně nejednalo o součást české muniční iniciativy. Firma Excalibur Army v iniciativě nicméně figuruje.

Potřebuje iniciativa Česko jako zprostředkovatele?

Jak už bylo řečeno, v současné době vystupuje AMOS jako zprostředkovatel mezi nabídkami pěti českých zbrojařských firem a zeměmi, jež se na iniciativě finančně podílejí. Na otázku, proč státy neposkytují Ukrajině přímo peníze, aby si potřebné vybavení mohla nakoupit sama, existují podle expertů dva hlavní důvody.

První z nich se týká údajné nedůvěry v ukrajinské instituce a tamní zprostředkovatele – donorské státy se prý zdráhají svěřit finance státu, v němž přetrvává vysoká míra korupce. Pro Český Rozhlas to otevřeně komentoval Tomáš Jirsa, mimo jiné místopředseda výše zmiňovaného senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost: „Bohužel ukrajinská společnost je natolik zkorumpovaná, že česká muniční iniciativa a donoři, kteří chtějí pomáhat, teď volí tuto cestu. Dodávají munici, kterou Ukrajina potřebuje, ale nedávají jí peníze do ruky.“

Navzdory válce ale Ukrajina pokračuje v protikorupčních reformách. Po skandálu s předraženými dodávkami potravin v lednu 2023 – jenž vedl mimo jiné k propuštění Dmytry Klimenkova, náměstka ministra obrany, a několika trestním stíháním – zřídilo ministerstvo obrany protikorupční radu složenou z novinářů, dobrovolníků a zástupců nevládních organizací. Za účelem zvýšení transparentnosti a efektivity vznikly dva nové orgány – již zmíněná Agentura pro obranné zakázky a Státní logistický operátor. Každý z nich má odlišné odpovědnosti, což zabraňuje koncentraci pravomocí a snižuje riziko korupce.

Druhý důvod má geopolitický charakter. Například nabídka od turecké společnosti, kterou má naše redakce k dispozici, uvádí, že k uzavření obchodu s municí je nutné doložit „certifikát koncového uživatele“, neboť takový obchod musí schválit příslušné turecké úřady. Právě v tomto bodě může Česká republika sehrát roli prostředníka – v dokumentech potřebných pro získání exportního povolení by tak oficiálním kupujícím nebyla Ukrajina, ale Česká republika. Podobná „oklika“ může pomoci zejména státům, již se zdráhají veřejně přihlásit k podpoře Ukrajiny, ale nemají problém s prodejem zbraní do Česka.

Některé země pro změnu nedokážou uzavírat rychlé a přímé smlouvy se zbrojovkami například proto, že jim zákon ukládá povinnost vyhlašovat na státní nákupy výběrová řízení. Smlouvy proto uzavírají vlády mezi sebou: donorský stát, který chce dodat munici Ukrajině, tak pošle peníze české straně a Česko následně nakoupí předem dohodnuté položky.

Proč je Česko při zprostředkování munice Ukrajině ještě důležité, pak vidí senátor Pavel Fischer i v tom, že licenční proces pro munici exportovanou v rámci české iniciativy se oproti běžnému postupu zrychlil desetinásobně. „To, co dříve trvalo měsíce, nyní trvá týdny, nebo dokonce dny,“ řekl redakci. Jeho slova potvrzuje i ukrajinská strana. „Účastníci iniciativy rychle dodávají dokumenty a posílají položky, které jsou logisticky obtížně dodatelné. Bez nich by to bylo mnohem složitější,“ prohlásila dnes už bývalá šéfka Agentury pro obranné zakázky Maryna Bezrukova.

Exportní licence v Česku uděluje ministerstvo průmyslu a obchodu. To nás s dotazy na zrychlený proces odkázalo na ministerstvo obrany. Nakonec se nevyjádřila ani jedna strana s odvoláním na bezpečnostní důvody.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský označil během víkendové návštěvy Česka muniční iniciativu za excelentní.

Tento text vznikl jako spolupráce redakce investigace.cz, ukrajinského Schemes (RFE/RL) – Valeria Jegošina a Anna Myronjuk a nizozemského The Investigative Desk – Laurens Groeneveld, s přispěním Ilièse Hagouga. 

Projekt vznikl za podpory NFNZ – Nadační fond nezávislé žurnalistiky, Investigative Journalism for Europe (IJ4EU), Journalismfund Europe

The post Pochybnosti i uznání. Česká muniční iniciativa čelí kritice, Ukrajině ale pomáhá appeared first on investigace.cz.

Česká muniční iniciativa, která slibuje rychlé dodávky dělostřelecké munice do Ukrajiny, si od počátku získala mezinárodní uznání. Současně ji ale provází řada otázek, na které zatím čeští politici ani zapojené firmy neposkytli uspokojivé odpovědi. Jak vznikl celý projekt? Kdo vybral konkrétní zbrojní společnosti a jaké mají vazby na politiky a agenturu AMOS, která pomoc koordinuje? Jsou vysoké marže oprávněné, nebo někdo profituje víc, než je únosné? A co je pravdy na fámách o defektní munici či dřívějším podnikání českých zbrojařů v Rusku? Na Českou muniční iniciativu se podíval mezinárodní tým investigativních novinářů. V podcastu Odposlech s Petrem Gojdou debatují Valeria Jegošina z ukrajinské redakce Schemes, Laurens Groeneveld z nizozemské redakce The Investigative Desk a Zuzana Šotová z ⁠investigace.cz⁠. 

Podcast vznikl za podpory NFNZ – Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, Investigative Journalism for Europe (IJ4EU), Journalismfund Europe.

The post Podcast Odposlech – Česká muniční iniciativa: Kdo na ní vydělává a kdo mlčí? appeared first on investigace.cz.

Evropská komise uvádí, že do konce roku 2024 může evropský zbrojní průmysl vyrobit 1,4 až 1,7 milionu kusů dělostřelecké munice ráže 155 mm, která odpovídá standardům NATO a pro Ukrajinu je naprosto klíčová. Reálná čísla se však podle odhadů blíží spíše třetině, maximálně k šesti set tisícům kusů. Společně s našimi partnery z dalších médií jsme zmapovali evropské zbrojní možnosti i rozdíly mezi politickým diskurzem a realitou. Problémů je totiž hned několik – od nedostatečné kapacity továren i chybějících surovin potřebných k výrobě až po neuspokojivý stav financí. 

„Loni jsme si dali za cíl zvýšit výrobní kapacitu munice ráže 155 mm na jeden milion kusů za rok. Toho jsme dosáhli již dnes. Jinými slovy jsme o dva měsíce napřed, co se týče našich možností vyrábět v Evropě více munice,“ řekl na začátku letošního roku Josep Borrell, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, byť předtím uznal, že evropské státy Ukrajině ze slibovaného jednoho milionu kusů této munice, jež měla k vojákům dorazit do konce března 2024, dodaly zatím pouze něco přes tři sta tisíc.

Evropská komise je v podobných odhadech ještě optimističtější. Pod vedením Thierryho Bretona, komisaře pro vnitřní trh, se v reakci na ruskou invazi do Ukrajiny začalo realizovat několik plánů na přechod průmyslu k „válečné ekonomice“. Například letos bylo v rámci investičního plánu ASAP (Act in Support of Ammunition Production) vyplaceno pět set milionů eur výrobcům munice v EU. V březnu pak přišla Komise s druhým investičním plánem nazvaným EDIP (Evropský obranný investiční program) v hodnotě 1,5 miliardy eur.

Podle Bretona tak bude Evropa schopná do konce roku 2024 vyrobit až 1,7 milionu dělostřelecké munice, jak našim partnerům z The Investigative Desk potvrdil jeho mluvčí. To samé sdělila kolegům z Die Welt i mluvčí Evropské komise, i když podobně jako Borrell dodala, že ze slibovaného milionu nábojů EU zatím dodala zhruba polovinu.

Rozdíly mezi sliby a realitou potvrzují i rozhovory s politiky, experty a lidmi z oboru, kteří se shodují, že evropské zbrojní kapacity jsou v tomto směru daleko nižší. „Obávám se, že milion nábojů ráže 155 mm je množství pouze teoretické, reálná produkce je mnohem nižší,“ uvedl Magnus-Valdemar Saar, estonský vládní zmocněnec pro zbrojení, pro Delfi Estonia.

Novináři z Investigativního centra Jána Kuciaka (ICJK) naopak hovořili se zdrojem z prostředí slovenského dělostřelectva, který si přál zůstat v anonymitě. Podle něj jsou odhady EU „nerozumné“, protože zvyšování produkce nepostupuje dostatečně rychle. „Současná výrobní kapacita dosahuje v Evropě zhruba 580 tisíc kusů dělostřelecké munice za rok.“ Jeho slovům odpovídají rovněž informace, jež jsme v rámci naší investigativní práce shromáždili. Z různých zdrojů vyplývá, že munici ráže 155 mm dokáží evropské zbrojovky momentálně vyrobit v rozmezí mezi čtyřmi sty až maximálně šesti sty tisíci kusy za rok.

Nadsazené odhady evropských politiků zkrátka ovlivňují různé faktory. Výrobní kapacity „označují to, co už je vyrobeno, plus to, co se teprve vyrobí, plus materiál, který je už vyrobený, ale není vhodný k použití,“ vysvětluje pro investigaci.cz Tomáš Kopečný, vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny. Zbrojovky totiž kromě vlastní produkce také shánějí munici v různém stádiu a fázích výroby, aby ji uvedly do akceschopného stavu.

Ve videu redaktoři z investigativního projektu Schemes – RFE/RL popisují způsob používání munice na frontě v Ukrajině (Zdroj: Schemes –RFE/RL):

Česko přebírá iniciativu

„Kalkulace evropských politiků nevycházejí z tržní reality, tedy z toho, co lze prakticky vyrobit,“ pokračuje Kopečný. Na začátku roku 2023 se tak EU ocitla v situaci, kdy ani jedna ze společných iniciativ na dodávky velkorážní munice Ukrajině z evropských zdrojů nefungovala podle očekávání. Nastal „muniční hlad“, sklady v Evropě zely prázdnotou, nadto americký Kongres blokoval další finanční pomoc Ukrajině a odborníci hovořili o „zoufalé situaci“.

Podle Kopečného měla v té době Česká republika již rok fungující partnerství s Nizozemskem a Dánskem. „Ke konci června jsme díky tomu dodali 1,85 milionů kusů munice,“ říká Kopečný o nábojích zaslaných Ukrajině mimo jakoukoli iniciativu. „Celý letošní leden se přitom řešilo, proč Evropská unie nebyla schopná dodat onen slíbený milion kusů velkorážní munice,“ dodává. Právě tato zoufalá situace a naopak výše zmíněné fungující partnerství údajně vedly k únorovému veřejnému vyhlášení „české muniční iniciativy“ v rámci EU, ke které se zatím připojilo osmnáct států (z čehož tři mají přispívat jinak než finančně). V dubnu pak ministerstvo obrany ohlásilo, že iniciativa finančně pokryla již půl milionu kusů munice a do konce roku to bude osm set tisíc. Premiér Petr Fiala krátce předtím hovořil až o milionu.

Nyní je cílem dodat do konce roku Ukrajině půl milionu kusů velkorážní munice. Toto množství je podle ministryně obrany Jany Černochové už „finančně pokryto“. Na tiskové konferenci koncem června spolu s premiérem oznámili, že první várka – padesát tisíc kusů, jež zaplatilo Německo – do Ukrajiny už dorazila a další dodávky v řádu desítek tisíc nábojů budou následovat každý měsíc.

Jeden z háčků ovšem spočívá v tom, že do onoho půl milionu kusů „finančně pokryté“ munice se započítávají i přísliby. Potřebné peníze podle našich informací zatím neposlala polovina zemí, které přitom něco podobného slíbily. „V posledních třech měsících se sice přidaly nějaké další státy, ale je to frustrující, neboť řeknou, že něco pošlou, a pak nepošlou nic,“ vysvětluje Tomáš Kopečný.

Díky české iniciativě se podle propočtu naší redakce zatím vybralo přes 1,3 miliardy eur. Daná částka by tak stačila na zakoupení přibližně 413 tisíc kusů munice ráže 155 mm, jestliže vycházíme z ceny 3 211 eur za jeden kus, kterou za munici v rámci české iniciativy již zaplatilo Německo. Tato suma ale již nemusí odpovídat současné tržní realitě.

Na druhou stranu není vůbec jasné, jakým způsobem v rámci české iniciativy tečou peníze nebo odkud munice pochází. To vše podléhá utajení. „Existuje několik možností a každá země se rozhoduje samostatně. Někdo chce nakupovat individuálně, jiní společně,“ říká pro investigaci.cz poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar o pozici Česka jako mediátora. Zároveň však není tajné, že „česká iniciativa“ sestává z blízké spolupráce mezi státem a zbrojařskými firmami – převážně s STV Group a Czechoslovak Group.

„Každý dárce financí si rozhoduje o tom, za kolik a co přesně nakoupí. Záleží na stáří munice, jejím množství a doletu, vzdálenosti jejího zdroje, typu dopravy, nebo dokonce na tom, jestli (a kde) je nutné platit DPH. Munice je na světovém trhu dostatek,“ doplňuje Pojar a dodává, že pokud poptávku nebudou schopny pokrýt evropské firmy, není problém nakupovat mimo Evropu. Podle Kopečného přitom nehraje obzvláštní roli ani politická orientace dané země. „Sice to neznamená, že když máte finance, tak vám munici kdokoli prodá, obchodních partnerů v tomto byznysu je ale dneska hodně.“

Evropské nedostatky

„I kdyby pro nás vyráběly všechny (evropské) továrny – a je jedno, kdo by to zaplatil – nikdy by nám nedodaly potřebný počet munice včas,“ vysvětluje problém nedostatečných výrobních kapacit Oleksij Reznikov, ukrajinský ministr obrany mezi lety 2021 a 2023. Jeho současný následovník ve funkci, Rustem Umerov, prohlásil, že země by potřebovala dvě stě tisíc nábojů ráže 155 mm měsíčně. Pro srovnání, Evropa před válkou vyráběla kolem tři sta tisíc kusů ročně.

Jeden z největších výrobců vojenského materiálu a zbraní v Evropě, německý strojírenský komplex Rheinmetall, uvádí ve své prezentaci, kterou má Die Welt k dispozici, že jeho výrobní kapacita z konce loňského roku činila 350 tisíc kusů munice ráže 155 mm. Stejná prezentace se také zabývala možnostmi konkurence a došla k číslu dvě stě tisíc nábojů (zohledňovala produkci slovenské MSM Group, francouzské společnosti Nexter, finsko-norské NAMMO a britské BAE Systems).

Nexter by do konce letošního roku měla vyrobit maximálně sto tisíc nábojů. Podobně je na tom společnost NAMMO.

Slovenská MSM Group, která částečně spadá pod český holding CSG a jejímž dalším vlastníkem je slovenský stát, je podle zjištění našich kolegů z ICJK schopná vyprodukovat mezi šedesáti a sty tisíci kusy ročně. CSG v Česku munici typu NATO nevyrábí. Naopak další česká firma STV Group, kterou průzkum společnosti Rheinmetall nezapočítal, začala tuto munici vyrábět letos a podle svých odhadů by mohla dosáhnout kapacity sto dvaceti tisíc nábojů ráže 155 mm už tento rok.

S navýšením produkce by měla pomoci i výroba plánovaná přímo v Ukrajině. Tamní komplex Ukroboronprom – státní sdružení víceoborových podniků v různých odvětvích obranného průmyslu – potvrdil, že na tom spolupracuje s několika státními i soukromými firmami. Jejich jména ale z bezpečnostních důvodů neuvádí. Nicméně o plánované produkci v řádu dvou až tří let hovoří jak Rheinmentall, tak česká CSG.

Navíc by měla vzniknout nová ukrajinsko-slovenská továrna v Košickém kraji. Podle zjištění ICJK předložila košická společnost Arm Servis spojená s bývalým ukrajinským poslancem Maximem Jefimovem tamním úřadům k posouzení nový investiční záměr v hodnotě čtrnácti milionů eur.

Ze dne na den to nejde

Ačkoli evropské zbrojovky do výroby investují – ty české v řádu stovek milionů až miliardy ročně –, nedokáží navýšit svou produkci ze dne na den, neboť musí překonat několik překážek. Například Rheinmetall na začátku roku sice otevřela novou továrnu v Sasku, ta ovšem bude schopná příští rok vyrobit jen padesát tisíc nábojů. Na sto tisíc kusů munice se dostane až v roce 2026. „K navýšení produkce munice chybějí tři věci: peníze, střelný prach a TNT (výbušniny),“ sdělil novinářkám z média Schemes – RFE/RL Oleksandr Kamyšin, ukrajinský ministr strategického průmyslu.

Nadto jsou společnosti s financováním další výroby opatrné i z čistě pragmatických důvodů – všechny objednávky jsou jen krátkodobé. „Většina objednávek, které dostáváme, je na odběr v řádu nejbližších měsíců. Nemáme vůbec žádnou garanci, že poptávka bude pokračovat i v dalších letech. V takové situaci je třeba u každé investice řádně zvažovat, zda je do budoucna udržitelná,“ vysvětluje pro investigaci.cz Pavel Beran, ředitel speciálních projektů STV Group.

Bývalý ministr obrany Ukrajiny Reznikov k tomuto problému poznamenal, že pro jeho zemi je těžké činit jakékoli dlouhodobé závazky, protože rozpočet je schvalován jen na rok dopředu. Jestliže se jedná o kontrakt se státem nebo státní firmou, je proces jednodušší, soukromému sektoru ale není možné nic dopředu slibovat.

Jestliže peníze přece jen přijdou, nějakou dobu trvá samotné dodání požadovaného zboží. „Munice se prostě dodá jedině na základě platby na účet někoho, kdo ji buď má, nebo ji vyrábí. Pokud ji majitel nebo výrobce už má, bude trvat další dva tři měsíce, než se všechno vyřídí, aby mohl zboží expedovat. Jestliže munici nemá, začne ji vyrábět, a vy si de facto zaplatíte produkci podle toho, kolik dáte, na šest, dvanáct, osmnáct měsíců dopředu.“

Přečtěte si

Zbraně pro Ukrajinu – zlatý důl byznysu i korupce

Střelný prach nad zlato

Další velký problém, na němž se výrobci z celé Evropy shodují, je nedostatek surovin – obzvlášť střelných prachů a výbušnin, potřebných k náplni dělostřeleckých nábojů.

Munice ráže 155 mm na rozdíl od „sovětských“ ráží potřebuje k výrobě specifický druh střelného prachu, který ve světě produkuje jen velmi málo továren.

Jedna z nich patří české státní firmě Explosia. Právě na její nedostatečnou produkci si zainteresované strany stěžují, výrobní kapacita podniku Explosia se v uplynulých letech totiž výrazně snižovala. „Nejsou nám schopní dodat ani minimální množství,“ vysvětluje ředitel Beran z STV Group. Na produkci munice ráže 155 mm by STV přitom potřebovala 1 200 tun střelného prachu za rok. Současná kapacita Explosie je ale pouze 450 tun. Podobně jako zbrojovky argumentuje Explosia tím, že „zvýšit výrobu například na dvojnásobek v řádu dnů, týdnů, ale ani měsíců nelze,“ jak tvrdí její tiskový mluvčí Martin Vencl. Střelný prach i další výbušniny se vyrábějí ze surovin, kterých je také nedostatek, například z celulózy. Podle mluvčího ale Explosia přesto plánuje významné investice s cílem zdvojnásobit svou produkci – nejdříve se tak ovšem stane až v roce 2026.

Není cena jako cena

Aby problémů nebylo málo, zákazník si není nikdy jistý, kolik výrobcům či majitelům munice nakonec zaplatí. Nejde jen o to, že narůstající poptávka zvyšuje cenu každého náboje. Podle plukovníka Romana Bobala, náčelníka dělostřelectva Ozbrojených sil Slovenské republiky, může rozdíl v marži u jednoho kusu činit stovky eur, přičemž stejná společnost jej nabízí různým odběratelům za značně rozdílné ceny.

„Samotná prachová náplň stojí přibližně tři tisíce eur. Roznětka asi sto eur a zápalník do desítky eur. Jedna střela tak výrobce v průměru vyjde na řekněme 1 200 eur, ale konečná prodejní cena se může hodně lišit. To vše dohromady, a pokud vezmeme v úvahu i ochranný obal, nakonec stojí zhruba pět tisíc až pět a půl tisíce eur,“ vysvětlil kolegům z ICJK plukovník Bobal.

Například německé ministerstvo obrany nedávno objednalo dvě stě kusů munice 155 mm od společnosti Rheinmetall za průměrnou cenu 4 399 eur za kus. Další zbrojovky, jako třeba finsko-norská Nammo, si nyní za kus účtují až 6 569 eur.

„Pokud se bavíme o napakování si kapes na nějakých nestandardních poplatcích v rámci české iniciativy, tak ano, na to náš stát dohlíží. Ale nemůžu říct, že firmy nemají marži na tom, že munici někde najdou a dovezou. Zadarmo by to nedělaly, mají z toho zisk,“ říká vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný. Exportní licence českým firmám totiž vydává stát, proto má i přehled o tom, jaké byly standardní ceny před rokem 2022.

Mluvčí holdingu CSG Andrej Čírtek investigaci.cz sdělil, že pokud využívají služeb zprostředkovatelů, stanovuje se marže podle „rozsahu aktivit a jeho přínosu pro obchod. Všechny tyto marže jsou v místě a čase obvyklé a jejich výše bývá spíše podprůměrná.“ Konečnou částku pak schvaluje stát. „Do zprostředkovatelského poplatku se standardně započítávají i náklady za lokální zprostředkovatele, do čehož my nevidíme, ale i náklady za dopravu,“ vypočítává Kopečný. „Na konci se snažíme hlídat, aby to bylo v cenové hladině, která je v Evropě standardní.“

Na otázku, zda se ví, kolik zbrojního materiálu dodávají do Ukrajiny evropské státy, odpověděl poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar. Podle něj „existují pouze odhady“, žádnou „ucelenou tabulku postavenou na veškerých srovnatelných údajích“ neviděl.

Podcast Odposlech investigace.cz s autorkou textu Zuzanou Šotovou o tom, jak se daří naplňovat závazky české nákupní iniciativy z února letošního roku, si můžete poslechnout v podcastových platformách, nebo tady:

The post EU a zbraně pro Ukrajinu: Realitou nepodložené sliby appeared first on investigace.cz.