„Chystají se tě zabít.“ Tak začínal e-mail, který Paulovi Vugtsovi změnil život. Jak vlastně vypadá život novináře, kterého chce zabít mafie? 

Paul Vugts je nizozemský novinář, který už víc než dvacet pět let sleduje dění v amsterodamském podsvětí. Píše o drogových gangsterech, objednaných vraždách i globálním kokainovém byznysu – a právě kvůli svým článkům se ocitl v ohrožení života. Čelil výhrůžkám smrtí, musel opustit domov a s budoucí manželkou žil pod ochranou elitní policejní jednotky v přísně střeženém bezpečnostním režimu.

V první epizodě podcastové série Protagonista mluví s Pavlou Holcovou o tom, jak se vyjednává se zločinci, co všechno novinář může zjistit – a kdy se to stává nebezpečným. Otevřeně popisuje zákulisí případu Ridouana Taghiho, šéfa jedné z nejbrutálnějších drogových organizací v Evropě, i to, jak se násilí z podsvětí přelilo k soudcům, právníkům a novinářům.

Vypráví o strachu, o odvaze – i o tom, proč nikdy nepřestal psát. A také o tom, co všechno musíte ztratit, než se znovu začnete cítit v bezpečí.

V příštím díle podcastové série Protagonista uslyšíte příběh maďarského novináře Szabolcse Panyiho, jehož práce někomu vadila tak moc, že ho začali sledovat.

Přečtěte si

PROTAGONISTA: Novinářky a novináři, kteří se nechtěně stali hrdiny svých vlastních kauz – celá série

The post PROTAGONISTA: 1. díl – Paul Vugts – Reportér v hledáčku narkomafie appeared first on investigace.cz.

Nizozemsko udělilo pokutu společnosti Uber, která posílala soukromá data řidičů do USA. Rumunské úřady zabavily luxusní automobily obžalovanému Andrewu Tateovi. Telegramový kanál Distributed Denial of Secrets byl uzavřen krátce poté, co publikoval uniklá data izraelského ministerstva spravedlnosti. Interpol zasáhl proti nigerijské zločinecké síti Black Axe.

Nové okolnosti v případu obžalovaného Andrewa Tatea. Členové rumunské protizločinecké agentury DIICOT zasahovali 24. srpna v sídle poblíž Bukurešti, jenž patří kontroverznímu influencerovi a jeho bratru Tristanovi. V domě byla kromě luxusních vozidel zabavena také hotovost v hodnotě tisíců amerických dolarů, notebooky a paměťové disky.

Jak už dříve informovala investigace.cz, Andrew Tate byl v Rumunsku obviněn ze znásilnění. Spolu se svým bratrem rovněž čelí obvinění z obchodování s lidmi a vytvoření zločinecké skupiny za účelem vykořisťování žen. Ke konfiskaci majetku došlo poté, co rumunský soud 22. srpna rozhodl o umístění Andrewa Tatea do domácího vězení, a to kvůli dalším obžalobám, mimo jiné z pohlavního styku s nezletilou osobou, praní špinavých peněz a ovlivňování výpovědí. Oba bratři veškerá obvinění nadále popírají a trvají na své nevině.

Přečtěte si

Andrew Tate obžalován za obchodování s lidmi a znásilnění

Nizozemský regulační úřad udělil aplikaci Uber pokutu 290 milionů eur za to, že posílala údaje o evropských řidičích na servery ve Spojených státech amerických. Obdobné poskytování osobních dat totiž podle nizozemského úřadu porušuje Obecné nařízení Evropské unie o ochraně osobních údajů (GDPR). Společnost Uber měla shromažďovat citlivé informace o evropských řidičích, včetně licencí na taxislužby, fotografií, platebních údajů, informací o poloze či dokladů totožnosti. V některých případech šlo dokonce o jejich záznamy v rejstříku trestů či o zdravotní údaje. V průběhu dvou let byla data přenášena do centrály společnosti Uber v USA.

Přečtěte si

Vykořisťování po evropsku. Novináři zmapovali pracovní situaci ukrajinských uprchlíků v Česku, Litvě a v Německu

Telegramový kanál Distributed Denial of Secrets (DDoSecrets) byl uzavřen krátce poté, co zveřejnil únik informací z izraelského ministerstva spravedlnosti. Novinářský kolektiv DDoSecrets, publikující uniklá data na internetu, byl vnímán jako nástupce WikiLeaks. Nedávno sdílel více než milion uniklých dokumentů z izraelského ministerstva spravedlnosti. Média spekulují o tom, zda za jeho uzavřením nestojí žádost ze strany izraelské kybernetické jednotky.

Novinář Lorax Horne z DDoSecrets řekl agentuře TNA, že Telegram pro odstranění jejich kanálu z platformy neposkytl žádné vysvětlení. Horne proto tvrdí, že se jedná o formu „cenzury“.

Krátce nato, co se uniklé dokumenty objevily, zahájilo izraelské Národní kybernetické ředitelství vyšetřování celé kauzy a ohledně všech uniklých materiálů nařídilo příkaz mlčenlivosti, který izraelským médiím brání o dokumentech informovat. Takové soudní příkazy byly v Izraeli použity k zamezení přístupu k materiálům zveřejněným na internetu i v minulosti.

Přečtěte si

Izraelský byznysmen a jeho špehovací impérium

Ve státě Chiapas na jihu Mexika roste organizované násilí způsobené kriminálními skupinami, a tisíce lidí tak musely odejít ze svých domovů. Zločinci se čím dál častěji zaměřují na civilisty, nedávno například pomocí dronů shazovali výbušniny na jejich domy. Terčem útoku se stala i budova soudu či armádní základna. V několika obcích ozbrojenci shromáždili obyvatele a přinutili je účastnit se blokád důležitých silnic, aby ztížili přístup konkurenčních zločineckých skupin a bezpečnostních složek do této oblasti.

Přečtěte si

MAFIE: 5. díl – Irská rodinná mafie. Kinahanovi ovládají z Dubaje evropský trh s kokainem

Při mezinárodní policejní akci proti nigerijské zločinecké síti Black Axe byly zatčeny stovky osob. Na sérii tajných operací a razií spolupracovaly bezpečnostní složky z jednadvaceti zemí pod vedením mezinárodní kriminální policie Interpol. Čtyřměsíční operace Jackal III, ukončená v červenci 2024, je už několikátým zásahem proti západoafrické mafii. Policisté během akce zabavili majetky v hodnotě tří milionů amerických dolarů (přes 67 milionů korun).

Black Axe kromě obchodu s drogami a lidmi stojí také za násilnými trestnými činy, a to i mimo hranice afrického kontinentu. Nejvýznamnějším zdrojem příjmů této zločinecké skupiny je však kyberkriminalita, především online finanční podvody v řádech milionů amerických dolarů. Mnozí členové Black Axe jsou vysokoškolsky vzdělaní, k praní špinavých peněz využívají sofistikovaný software a kryptoměny. „Objem finančních podvodů pocházejících ze západní Afriky je alarmující a stále se zvyšuje,“ upozornil ředitel Centra Interpolu pro finanční kriminalitu a boj proti korupci (IFCACC) Isaac Oginni. Přestože nejnovější operace přivodila nigerijské zločinecké síti velké ztráty, bude Interpol Black Axe jako přetrvávající globální hrozbu i nadále sledovat. 

Přečtěte si

ODPOSLECH – Závěrečný díl letního speciálu MAFIE od investigace.cz s Pavlou Holcovou

Zemřel Abd al-Rahman Milad, přezdívaný Bidja, nejvýznamnější libyjský pašerák a bývalý velitel tamní pobřežní stráže. Během jízdy v autě jej v neděli 1. srpna zastřelil neznámý pachatel, k vraždě došlo poblíž hlavního města Tripolisu. Bidja, nechvalně proslulý jako král středomořských pašeráků, byl zapojen do obchodu s lidmi. Stejně jako další místní pašeráci, často napojení na libyjskou pobřežní stráž, využíval chaotické politické a bezpečnostní situace v Libyi po svržení diktátora Muammara Kaddáfího v roce 2011. Podle Rady bezpečnosti OSN se rovněž dopouštěl násilí na migrantech, jejichž lodě spolu s dalšími členy pobřežní stráže potápěl pomocí střelných zbraní.

Autorka textu: Adéla Gajdicová, Mahulena Kopecká
Zdroj úvodní fotografie: ČTK / AP / Alexandru Dobre

The post #zesvěta: Andrew Tate bez aut appeared first on investigace.cz.

Minulý týden vyšla zpráva The State of Tax Justice za rok 2021, která zkoumá ztráty státních příjmů v důsledku přeshraničních daňových úniků nadnárodních společností a jednotlivců, kteří přesouvají své majetky a finanční zisky do zahraničí. Státy celého světa tak letos tratily dohromady 483 miliard dolarů (v přepočtu zhruba 10,75 bilionů korun), tedy částku, za kterou by se například populace celého světa mohla třikrát kompletně naočkovat proti nemoci Covid-19. Chudé státy navíc poměrně ztrácejí daleko víc než státy bohaté.

Zpráva o stavu daňové spravedlnosti, zveřejněná organizacemi Tax Justice Network (TJN), Global Alliance for Tax Justice a globální odborovou federací Public Services International, uvádí, že ze 483 miliard dolarů, jež země ročně ztratí na daních, připadá 312 miliard dolarů na nadnárodní společnosti, které přesouvají své zisky do zemí s nízkou korporátní daní – tzv. daňových rájů. Zbylých 171 miliard dolarů se pak týká zneužívání daňových rájů bohatými jednotlivci.

Letošních 483 miliard dolarů, což je oproti loňsku o 56 miliard dolarů více, se skládá pouze z přímých daňových ztrát. To znamená z těch, které lze zjistit z analýzy údajů, jež nadnárodní společnosti samy vykazují, a také z bankovních údajů shromažďovaných vládami. V tomto odhadu však nejsou započítány nepřímé ztráty neboli ty, jež vznikají za situace, kdy státy v mylném domnění, že takto přilákají investice, samy snižují daňové sazby, aby vyrovnaly přímé ztráty způsobené odléváním zisků nadnárodních korporací. Podle odhadů MMF (Mezinárodní měnový fond) jsou tyto nepřímé ztráty až třikrát vyšší než ztráty přímé.

Pro datového odborníka z TJN Miroslava Palanského proto 483 miliard dolarů ročně ztracených v daňových rájích představuje pouhou špičku ledovce. „To, co můžeme vidět nad povrchem, vidíme díky určitému nedávnému pokroku v oblasti daňové transparentnosti. Víme ale, že pod povrchem je mnohem více daňových úniků, které stojí státy mnohonásobně více,“ dodává.

Lví podíl viny na tomto stavu nesou mezi zeměmi s vyššími příjmy členové OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), malého klubu bohatých zemí, jenž je zároveň hlavním tvůrcem světových pravidel v oblasti mezinárodních daní. Navzdory závazkům členů OECD ohledně omezení globálního zneužívání daní bylo zjištěno, že členové OECD jsou zodpovědní za 78 % daňových ztrát, které svět ročně utrpí. Vyjádřeno v penězích, jedná se o zhruba 378 miliard dolarů ročně (cca 8,56 bilionů korun).

Globální minimální daň v procesu

Největším viníkem mezi členy OECD je pak Velká Británie, nesoucí zodpovědnost za více než třetinu (39 %) světových daňových ztrát. Spojené království je zkrátka největší původce globálního zneužívání daní, k čemuž využívá síť tvořenou britskými zámořskými územími, jako jsou Kajmanské ostrovy, ale i korunními závislými územími, jako je Jersey, a samozřejmě londýnským finančním centrem City. Vláda Spojeného království má plnou moc nařizovat nebo vetovat tvorbu zákonů v těchto zámořských a závislých územích a klíčové vládní pozice v těchto jurisdikcích jmenuje královna.

Pavučina Spojeného království je spolu s členskými zeměmi OECD Nizozemskem, Lucemburskem a Švýcarskem zodpovědná za více než polovinu daňových ztrát, kterými trpí svět (55 %). Z těchto důvodů jsou tyto země často označovány jako „osa daňových úniků“. Svět kvůli těmto státům ročně přijde na daních o více než 268 miliard dolarů (přes 6 bilionů korun), což odpovídá více než 18násobku částky, která by v letech 2020 a 2021 celosvětově pokryla náklady na roušky používané v době pandemie.

Globální zneužívání daní, jež umožňují bohaté země, ale naopak nejvíce dopadá na chudobnější státy. Země s vyššími příjmy sice přicházejí o více daní v absolutních číslech (443 miliard dolarů ročně), avšak jejich daňové ztráty představují v celkovém státním rozpočtu menší část jejich příjmů. Jde o částku, která nepřesahuje 9,7 % jejich společných výdajů na zdravotnictví. Země s nižšími příjmy oproti tomu přicházejí v absolutních číslech sice o méně daní (39,7 miliardy dolarů ročně), jejich ztráty ale představují mnohem vyšší podíl na jejich daňových příjmech a výdajích. Dohromady země s nižšími příjmy takto přicházejí o téměř polovinu (48 %) svých rozpočtů na zdravotnictví a na rozdíl od členů OECD mají jen malé nebo žádné slovo v otázce mezinárodních pravidel, jež toto zneužívání nadále umožňují.

Česká republika ztrácí podle výpočtů TJN v daňových rájích přes 755 milionů dolarů ročně (zhruba 17 miliard korun). To odpovídá necelým 2 % daňových příjmů země a přepočteno na obyvatele každý z nás svým způsobem přichází za rok zhruba o 70 dolarů (necelých 1600 korun). Přibližně 87 % těchto ztrát vytvářejí společnosti přesouvající své zisky do daňových rájů, zbytek jsou daňové úniky soukromých osob. Naopak laxním přístupem v této sféře daňové politiky Česká republika umožnila nadnárodním společnostem „ušetřit“ za poslední rok vlády Andreje Babiše 97 milionů dolarů (cca 2,19 miliardy korun).

Autor textu: Lukáš Nechvátal
Autorka grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post 11 bilionů korun ročně mizí v daňových rájích appeared first on investigace.cz.

Nezávislá mezinárodní síť Tax Justice Network (TJN), zabývající se výzkumem a analýzou daňové a finanční regulace, varuje, že země Evropské unie přicházejí ročně o 27 miliard dolarů (678,5 miliardy Kč) na daních od amerických firem, které zneužívají zákon a převádí své zisky do zemí s nízkou korporátní daní z příjmu. Existence takových daňových rájů pro nadnárodní firmy tak může ohrozit například financování následků koronavirové pandemie.

Velké americké společnosti zneužívají zákon a převádějí své zisky do států EU, jež nabízejí velmi nízké korporátní daně. Tímto krokem tratí většina členských zemí Evropské unie ročně více než 17 miliard dolarů (427 miliard Kč) na daních z příjmu. Ze stávající situace naopak profitují Velká Británie, Švýcarsko (není členem EU) a Lucembursko, které nabízejí sazby daně od 10 do 0,8 procent. K této, už tak dost vysoké částce, je třeba přičíst i 10 miliard dolarů ročně (251,5 miliardy Kč), které se „ztratí“ v Nizozemsku. Jedná se přitom o peníze, jež  by mohly být použity na financování vědy a výzkumu, zdravotnictví nebo právě při řešení následků současné pandemie.

Tajnůstkáři ve světě financí

Členské státy Evropské unie si přitom rizika spojená s daňovými ráji zjevně uvědomují – svědčí o tom například před pár dny přijaté rozhodnutí Dánska, Polska a Francie neposkytovat finanční pomoc s následky pandemie firmám, které jsou registrované v daňových rájích. Italský premiér Giuseppe Conte minulý týden v rozhovoru pro nizozemský De Telegraaf Nizozemsko ostře kritizoval. Nazval je „podivným daňovým rájem“ a uvedl, že jeho „dumpingová politika (snižování cen jako forma konkurence – pozn. red.) jen přispívá k tomu, aby se v Nizozemsku registrovalo čím dál tím více firem“. Evropská ekonomika zkrátka nemůže růst, jestliže existují zadní vrátka ve formě daňových rájů. A právě obnova ekonomiky bude v nejbližší době velmi důležitá.  

Spočítáme vám to

Tax Justice Network provedla analýzu dat publikovaných Spojenými státy, která ukazují, kde přiznávaly americké firmy zisky za roky 2016 a 2017. Namísto toho, aby zisky vykazovaly v zemích, kde je vytvořily, přesunuly v roce 2017 zisky v hodnotě 115 miliard dolarů (2,8 bilionu Kč) do Spojeného království, Švýcarska, Lucemburska a Nizozemska, kde jsou sazby daně z příjmu korporací v praxi mnohem nižší. Činí tak proto, aby mohly v jiných evropských zemích  přiznat méně vydělaných peněz a zaplatit tak o miliardy méně na daních z příjmu. Samotné Spojené království, Nizozemsko, Švýcarsko a Lucembursko jsou společně odpovědné za polovinu světového vyhýbání se placení daní z příjmu. 

Zpráva dále upřesňuje rozložení daňových úniků. Za největší ztráty na korporátních daních z příjmu je odpovědné Lucembursko – více než 12 miliard dolarů ročně (300,3 miliard Kč) – následuje Nizozemsko s 10 miliardami (250,5 miliardy Kč), Švýcarsko se 3 miliardami (75,1 miliardy Kč) a Spojené království s 1,5 miliardami dolarů (37,6 miliard Kč) ročně. Nejvyšší daňové úniky pak byly nahlášeny v zemích, které pandemie koronaviru postihla nejvíce – Francie, Německo, Itálie a Španělsko.

Níže uvedená tabulka ukazuje země Evropské unie podle ztrát přímo zapříčiněných vyhýbáním se placení daní z příjmu. Podstatný je druhý sloupec, jenž prezentuje změnu ve výnosech dané země (tzn. o kolik méně země vybrala na korporátních daních z příjmu). Částky jsou uvedeny v miliardách dolarů.

Evropské daňové ráje nejen že připravují ostatní evropské země o zisky z korporátních daní z příjmu, navíc ochuzují zbylé členské státy i o peníze, které by vybraly, kdyby státy jako Lucembursko, Nizozemsko a Velká Británie měly nastavenou běžnou výši daní. Americké firmy se tedy nejen srocují v daňových rájích a platí daně z příjmu jen tam, ale zároveň platí daně tak nízké, že na tom prodělává celá EU. Lucembursko v tomto směru „plýtvá“ nejvíce – ročně vybere na daních z příjmu amerických firem jen 0,4 miliardy dolarů (10 miliard Kč). Za každý dolar, který Lucembursko vybere, přijde Evropská unie o 32 dolarů (za každých 25 Kč ztrácí  800 Kč). Nizozemsko, které vybere na daních asi 2 miliardy dolarů, připraví EU o 10 miliard dolarů ročně (50 miliard Kč vybráno, 250 miliard Kč ztráta).

Co jsou to daňové ráje? Vysvětlíme!

Co s tím?

Jak může Evropská unie proti zneužívání daňových rájů bojovat? Prvním krokem by mohla být dlouho připravovaná reforma jednotného způsobu danění pro celou EU (například the Common Consolidated Corporate Tax Base). Převádění profitu do daňových rájů by se stalo nepotřebným, protože by každý musel platit daně tam, kde nabyl zisků, nikoli tam, kde zisky přiznal.

Dalším způsobem, jak zlikvidovat daňové ráje, by bylo zavedení minimální daně z příjmu v celé EU ve výši 25 procent nebo více – navýšení daní z příjmu pro firmy, které profitují z pandemie, by navíc poskytlo Evropské unii dostatek prostředků na řešení následků krize spojené s covid-19. Jednotlivé země by také měly vypracovávat zprávy, které by zajistily transparentnost i pro nadnárodní společnosti. Tax Justice Network v tomto směru vytvořila pětistupňový test, jenž může snadno prověřit, zda daná společnost „ulívá“ své zisky do jiné země.

V době pandemie se více než kdy jindy ukazuje, že je na čase skutečně dobře sledovat, kam výdělky z dané země tečou – protože „odteklé“ peníze by jednotlivé státy mohly použít právě na podporu svých obyvatel, namísto podpory těch nejbohatších.

The post EU prodělává na evropských daňových rájích appeared first on investigace.cz.

The Financial Secrecy Index (FSI) mapuje největší a nejproblematičtější světové daňové ráje. V první desítce jsou USA, Nizozemsko či Japonsko a překvapivě jen dva karibské ostrovy.

Podle odhadů leží na účtech v daňových rájích po celém světě bohatství ve výši 21 až 32 bilionů dolarů (482,8 až 735,6 bilionu korun) a každý rok na nich přibývá jeden až 1,6 bilionu dolarů (22,97 až 36,75 bilionu korun). Pro srovnání, roční rozpočet České republiky je 1,5 bilionu korun. 

Termín „daňové ráje“ je ale nepřesný – tyto destinace se využívají nejen k daňové optimalizaci, ale také kvůli anonymitě. Pomáhají zastřít finanční toky z nelegálních nebo nelegitimních zdrojů, kam patří například korupce nebo nelegální obchod se zbraněmi. 

Neplať daně. Just do it

Jednotlivé daňové ráje si nabízenými službami navzájem konkurují od 80. let 20. století, kdy se světové trhy začaly propojovat. Finanční globalizace napomohla rozvoji specifického odvětví podnikání, jehož klíčovými institucemi jsou největší světové banky, právnické a účetní firmy a specializovaní poskytovatelé tajných offshorových struktur pro klienty, kteří se chtějí vyhnout odvodu daní nebo obcházet pravidla. 

Anonymita vytváří ideální podmínky pro obcházení nebo přímo porušování zákona a pro trestnou činnost – zpronevěru, podplácení, praní špinavých peněz nebo tunelování rozpočtů. Mnoho chudých, například afrických zemí je kvůli takovému tunelování kapitálu do daňových rájů závislých na zahraniční pomoci. Nová studie Světové banky ukazuje, že z celkového objemu peněz určených na humanitární a rozvojovou pomoc odchází okamžitě 7,5 procenta na offshorové účty. Postihnuty však jsou i evropské země, například Portugalsko, Řecko nebo Itálie, jejichž benevolentní daňová politika vedla k finanční krizi.

Kdo nejde s námi, jde proti nám

Mezi nejaktivnější a nejdůležitější daňové ráje patří ty největší a nejbohatší země světa. Hlavními aktéry nelegálních finančních toků jsou členské země OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) a jimi spravovaná území. To podle FSI vysvětluje, proč se po tolika letech mezinárodních snah o rozkrytí zneužívání anonymity daňových rájů stále nedostavilo výrazné zlepšení – ti, kteří z těchto nelegálních praktik nejvíce profitují, jsou zároveň těmi, kdo by proti nim měli bojovat.

Jak ovšem FSI také ukazuje, situace se začala zlepšovat. Stalo se tak nejen díky globální finanční a hospodářské krizi, ale i díky zájmu aktivistů a médií. Světoví politici byli zkrátka donuceni začít offshorovou problematiku řešit. Zlepšila se efektivita předávání informací i možnosti, jak dohledat skutečné vlastníky firem. Minimální posun ale nastal v reformách daňových zákonů na úrovni jednotlivých států. Právě OECD má kompetence reformovat mezinárodní daňový systém, kvůli kterému doposud celé odvětví offshorů vzkvétalo. 

Ekonom Petr Janský na otázku, jaké má situace řešení, uvádí, že jednoduché to jistě nebude. „Zvyšující se transparentnost omezuje možnosti daňových úniků. Pro daňové úniky jednotlivců, zdá se, docela dobře funguje tzv. automatická výměna informací. Pro daňové úniky nadnárodních korporací by mohla být slibná reforma systému korporátní daně, ale na ní není shoda mezi jednotlivými státy, i když se o to v těchto měsících na půdě OECD snaží.“ Vysoká příčka v seznamu FSI patří Nizozemsku i kvůli tomu, že je důležitým finančním centrem, ale také proto, že v Evropě patří mezi spíše méně transparentní státy. Nízká finanční transparentnost a nízké zdanění firem však mohou podle Janského být jen jedněmi z faktorů výběru zahraničního holdingu a jejich váha se bude u jednotlivých firem lišit.

(Ne)danění po Evropsku

Podle Financial Secrecy Index jsou v první desítce zemí, které provozují nebo napomáhají nelegálním finančním aktivitám, zastoupeny i dva evropské státy – Lucembursko na šestém místě a Nizozemsko na osmém. Registrace holdingu v Nizozemsku se podle propagačních materiálů vyplatí z několika důvodů. Prvním z nich je zjednodušení tamních zákonů na založení společnosti s ručením omezeným (BV), které vešlo v platnost v roce 2012. Firmy zřízené v Nizozemsku nemusí skládat na účet základní kapitál. Stát také poskytuje vysokou míru anonymity a daňové výhody mezinárodním společnostem. 

Založení holdingové společnost v Lucembursku (Soparfi) je naopak výhodné díky nulovým nebo velmi nízkým daním. V Lucembursku je také velmi spolehlivé a stabilní bankovnictví a prakticky zde díky několika používaným úředním jazykům (mimo lucemburštinu i francouzština a němčina) neexistuje jazyková bariéra. Společnosti sice musí předkládat své finanční záznamy, nemusí je ale zveřejňovat, a pokud jejich roční obrat nepřekročí šest milionů eur (152 milionů korun), není vyžadován audit. 

Zjednodušeně z toho plyne, že pokud si někdo chce zřídit firmu, ale nechce platit daně či být dohledatelný jako majitel této firmy, založí si v Lucembursku nebo v Nizozemsku mateřskou společnost, která novou firmu údajně spravuje, a účinně tak obejde předpisy konkrétní země, v níž si firmu zakládá. To se přímo dotýká i České republiky. Podle serveru BusinessInfo.cz byl v roce 2019 objem jmění českých firem, které ovládají vlastníci z daňových rájů, 314,4 miliardy korun. Z daňového ráje je kontrolováno 2,44 % českých firem. Data z ledna 2020 ukazují, že své majitele má v Nizozemsku přes 3 300 společností sídlících v České republice. Jedná se i o velké firmy jako například PPF Petra Kellnera, pod kterou spadá devět různých nizozemských společností, jež vlastní celkem 23 českých firem – například O2, PPF Banku nebo Škoda Transportation. Na dotaz, proč tomu tak je, odpověděla tisková mluvčí PPF, že firmu do Nizozemska převedli z důvodu stability legislativního prostředí a dohod o ochraně investic, a prohlásila, že platí stejné daně, jako by platili v ČR (15 %).

Plejáda podnikatelských odvětví, která hledají zázemí nizozemského holdingu, je značně rozmanitá. O něco podobného usilují developerské firmy, realitní kanceláře a společnosti působící v oblasti stavebnictví a nábytkářství (Jitona), ale i firmy podnikající v gastronomii (Pivovary Staropramen, Rudolf Jelínek) a v ubytování (Four Seasons Hotel) nebo prodejci oblečení (ZOOT, Nike, Replay) a kosmetiky (Oriflame). Nejvíce firem s nizozemskými vlastníky se vyskytuje v Praze, celkem 1 374 – jedné takové firmě například patří několik velkých obchodních center (Centrum Černý most, Centrum Chodov, Centrum Praha Jih-Chodov, CGI Metropole). Pozoruhodné je ale i například nizozemské vlastnictví 37 ubytovacích zařízení v Čisté v Krkonoších Šťastný kopec. Mezi další známé firmy s nizozemským majitelem patří Air Bank, Lázně Teplice, Avast Software, všichni tři čeští mobilní operátoři, Twisto Payments nebo Česká pojišťovna. V seznamu je však i malá firma prodávající medovinu ve stánku na ulici. 

Naopak společnosti registrované v Lucembursku vlastní přes 800 českých firem, z toho 605 jich sídlí v Praze. Jedná se převážně o realitní a developerské společnosti, najdeme zde však i jednu z největších českých firem vůbec – Škoda Auto, kterou oficiálně vlastní Volkswagen Finance Luxembourg. Dalšími společnostmi vlastněnými z Lucemburska jsou například Skype nebo plzeňská společnost Vodárenská a kanalizační. Zajímavostí je, že společnosti Oriflame a Pivovary Staropramen mají svá sídla jak v Nizozemsku, tak v Lucembursku. 

The post Tajnůstkáři ve světě financí appeared first on investigace.cz.

Ženy původem z východní Evropy bývají v Nizozemsku nuceny provozovat prostituci v souvislosti s mezinárodním obchodem s lidmi. Informovala o tom OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project). Způsob, jakým obchodníci s lidmi vydírají ženy k prostituci, ilustruje na případu maďarské rodiny, která několik let nutila šestnáct žen – původem taktéž z Maďarska – k prostituci. Manželský pár, který dívky do Nizozemí přivedl, a jejich komplicové skončil na tři a půl roku za mřížemi.

Nizozemsko v roce 1999 prostituci legalizovalo a od té doby mohou sexuální pracovníci a pracovnice tuto činnost provozovat jako zaměstnanci nebo živnostníci. Příchozí z východní Evropy, nejčastěji ženy, často neznají svá práva a v případech zneužívání či jiných nezákonností se mnohdy bojí kontaktovat úřady. To byl i případ maďarských dívek, které pracovaly pro rodinu B (nizozemský soud pro OCCRP jejich přesnou identitu neuvedl).

Za vytvořením tohoto obchodu stáli manželé Sandor a Erika B. a několik jejich příbuzných. Využívali k tomu kombinaci manipulace a vydírání, a to mimo jiné na základě smyšlených dluhů. Takto ženy donutili prodávat své tělo v nevěstincích nizozemského města Haag. Ženy pak musely většinou přes dvanáct hodin denně stát za výlohami v takzvaných „red light districtech“ a souložit se zákazníky za úplatu.

To, jakým způsobem manželé B. manipulovali s ženami, dokládají soudní záznamy z procesu na příkladu Maďarky jménem Estzer (z důvodu ochrany obětí redakce použila smyšlená jména, pozn. red.).

Estzer musela každý den vyrážet do práce v jednom z legálních center prostituce nizozemského Haagu. Za výlohou vystavovala svoje tělo a lákala potenciální zákazníky. Domů se mohla vrátit až poté, co vydělala 600 eur. Za patnáct minut soulože přitom sazba často činí zhruba 30 eur. Jak uvádí OCCRP, Estzer musela mít každý den sex alespoň s dvaceti muži.

Někdy ji nutili pracovat i šestnáct hodin v kuse. Když přišla domů velmi pozdě, její „patroni“ ji upozornili, že se musí rychle umýt, aby se stihla vyspat a další den mohla brzy vyrazit do práce. Stávalo se, že musela ráno odejít, aniž by se po předchozím pracovním dni zvládla umýt.

Pokud Estzer nevydělala předpokládanou každodenní částku, její „adoptivní rodina“ jí vynadala. Manželé udržovali ženy pod kontrolou díky tomu, že s nimi vytvořili zdánlivě hluboký osobní vztah a zároveň si vymýšleli domnělé dluhy. Většina žen se na členech rodiny B. stala emocionálně závislá a s některými dokonce navázaly intimní vztah. Ti pak na ženy mohli dohlížet nejen při práci, ale i v jejich volném čase. 

V pasti psychického teroru

Všem šestnácti ženám bylo mezi osmnácti a dvaceti lety. Pocházely z maďarského maloměsta a do Nizozemí odcházely, aby unikly chudobě. Vzhledem k tomu, že je Maďarsko i Nizozemsko součástí Evropské unie, proběhl odchod na Západ bez jakýchkoliv problémů.

Eszter vyrůstala ve stejném městě jako Sandor a Erika B. a v dětství je často navštěvovala.  Poté, co dosáhla plnoletosti, jí manželé sdělili, že si může v Nizozemsku vydělat spoustu peněz, podobně jako jiná dívka, které dříve pomohli.

Poněvadž Estzer podle své výpovědi pocházela z velmi chudé rodiny, kde mnohdy „neměli  peníze ani na plyn do sporáku“, nabídku manželů B. přijala. Ti jí pak slíbili uhrazení cestovného do Nizozemska, ubytování a práci. Ústní dohoda spočívala i v tom, že až splatí dluh za cestu, bude se moci každý víkend vracet domů a že na ni budou v cizí zemi dohlížet jako na vlastní dceru.

Tři dny po příjezdu do Haagu však manželé Estzer informovali, že jim dluží pět tisíc eur (zhruba 127 tisíc korun) za dopravu. Jak na takovou vysokou částku přišli, přitom není jasné. OCCRP ve své zprávě uvádí, že běžná letenka z Budapešti do Amsterodamu – nejbližšího letiště od Haagu – stojí nanejvýše 200 eur, tedy něco přes pět tisíc korun. Estzer však manželům uvěřila a pár jí sdělil, že si částku může vydělat prostitucí.

Rodina B. pak smyšlený dluh využívala jako záminku k tomu, aby mohla Estzer bez ustání kontrolovat, a to dokonce i v situacích, když souložila s klienty.

Jako prostitutka pracovala celkem dva roky. Z peněz, jež vydělala, neviděla ani euro.

Dívka jménem Anna, kterou manželé Sandor a Erika často prezentovali ostatním dívkám jako příklad jejich zářivé budoucnosti v zemi tulipánů, přijela do Haagu v roce 2010 za doprovodu rodinné známé manželů B. Bylo jí tehdy osmnáct let.

Den po příjezdu už stála za výlohou jednoho z veřejných domů v ulici Doublestraat. Anna pak pracovala každý den až do Vánoc od půl jedenácté ráno do půlnoci. Manželé jí navíc sdělili, že kromě splácení smyšlených dluhů musí živit i ženu, která Annu do Nizozemska doprovázela. Když protestovala, začali ji manželé psychicky vydírat a tvrdit jí, že ji milují jako vlastní dceru.

Anna se několikrát pokusila uprchnout. Nikdy se však neodvážila vrátit do svého rodného města. Sandor s Erikou jí totiž vyhrožovali, že by se místní dozvěděli, jakým způsobem se v Nizozemsku živila.

Podobnému nátlaku a psychickému vydírání podrobila rodina B. i zbylých čtrnáct dívek. Jejich osud není znám, soud se totiž rozhodl zachovat jejich anonymitu. Nejspíše se však vrátily domů nebo dále pracují v sexbyznysu.

Ina Hutová, ředitelka neziskové organizace CoMensha zabývající se obchodem s lidmi v Nizozemsku, druhou eventualitu nevylučuje:

„Někdy ženy nemají možnost vrátit se domů, protože cítí stud za to, jakou prací se živily,“ líčí složitou situaci dívek z Východu, jež zabředly do prostituce. 

Příběh Anny a Estzer podle ředitelky není v Nizozemsku vůbec ojedinělý. Ačkoliv je v zemi prostituce již dvacet let legální, stále je na ni často napojen organizovaný zločin. Pasáci navíc přivádějí dívky z východní Evropy a z Afriky a posléze je přinutí k prostituci, aniž by s nimi podepsali pracovní smlouvu, což vyžaduje zákon. 

„Některé z žen si mnohdy myslí, že budou pracovat jako modelky nebo servírky, avšak  skončí v nevěstincích,“ vysvětluje jejich motivaci k odchodu do Nizozemska Hutová. 

Úřady marně hledají řešení

Předloňská zpráva tamních úřadů ukazuje, že v Nizozemsku se každoročně stává obětí obchodu s lidmi zhruba šest tisíc osob. Dvě třetiny z nich jsou k prostituci přinuceny pod nátlakem svých „ochránců“. Podle Hutové však reálná čísla „dalece překračují“ oficiální odhady. Skutečná cifra údajně přesahuje více než dvacet tisíc obětí.

Další problém vidí ředitelka neziskové organizace v nezájmu nizozemské společnosti, která si navíc nepřipouští, že k obchodování s lidmi v zemi velmi často dochází. Veřejnost vnímá tento „byznys“ spíše jako druh kriminality, jež se děje v chudobných státech. Opačnou stranou stejné mince je pak skutečnost, že oběti těchto praktik se stydí ozvat.

„Obchodníci s lidmi je velmi často psychicky ovládnou vymyšleným dluhem, který musejí dlouho splácet. Vždy si navíc vybírají ty nejzranitelnější osoby, jež se nacházejí v těžké životní situaci,“ dodává Hutová. 

Nizozemským úřadům se problém vykořisťování sexuálních pracovnic ze zahraničí nedaří řešit. Haagská radnice například schválila vyhlášku zakazující provozování prostituce v chudších částech města, kde ženy čelí vyššímu riziku nezákonných pracovních podmínek. Mluvčí radnice ale OCCRP sdělil, že zatím není vůbec jasné, jak chtějí radní zavést vyhlášku v praxi.

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post V Nizozemsku nutí obchodníci s lidmi tisíce cizinek k prostituci appeared first on investigace.cz.