Epstein Files jsou podle slovenského nezávislého novináře Jakuba Pohle největší skandál, jaký svět zažil. Obchodování s lidmi, zneužívání nezletilých, finanční kriminalita, špionáž a to všechno sahá do nejvyšších kruhů světové politiky a veřejného života. Jakub Pohle strávil analýzou odtajněných dokumentů stovky hodiny. Hledal v nich slovenské stopy a společně s BBC natočil rozhlasový dokument o roli Nadi Marcinkové, slovenské pilotky, která byla 7 let hlavní přítelkyní Jeffreyho Epsteina. Jakuba Pohle si do Odposlechu pozvala Zuzana Šotová.

Podcast Odposlech z produkce investigace.cz získal už čtyři Novinářské ceny v kategorii Nejlepší audiovizuální rozhovor nebo diskuse. Ocenění letos získala epizoda Gaza: Marah chce zemřít.

Podcast Odposlech přináší investigativní rozhovory a reportáže, které jdou do hloubky a dávají událostem kontext.

Přečtěte si

Odposlech získal už počtvrté Novinářskou cenu. Uspěla epizoda Gaza: Marah chce zemřít

The post Podcast Odposlech: Slovenské stopy v Epstein Files appeared first on investigace.cz.

Česko vyváží sledovací a špionážní technologie do zemí, jež porušují lidská práva, mimo jiné do Myanmaru, Nigérie či Vietnamu. Z nového reportu organizace Human Rights Watch vyplývá, že evropské země nadále schvalují export nástrojů, které jsou využitelné ke špehování opozice či novinářů a jsou zneužitelné vládami. 

Česko v letech 2022 a 2023 povolilo vývoz sledovacích a špionážních technologií do dvaceti zemí. Do Myanmaru, Nigérie, Ukrajiny a Mexika vydalo exportní licence v obou těchto letech. Další země, kam Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) povolilo vývoz, jsou například Irák, Pákistán, Mosambik, Indie nebo Somálsko.

Exportní data jsou podle ministerstva tajná a opakovaně je odmítlo redakci poskytnout, tudíž máme k dispozici pouze to, co získali výzkumníci z Human Rights Watch. Z dat sice lze vyčíst, kam produkty putovaly a o jaký typ technologií se jednalo, nicméně jednotlivé země nelze propojit s konkrétními technologiemi. Ani s jejich výrobci.

Kromě „forenzních a investigativních nástrojů“, tedy nástrojů umožňujících analýzu elektronických zařízení, pokud k nim má dotyčný fyzicky přístup, povolilo Česko vývoz systémů na odposlouchávání mobilní komunikace, na „monitorování internetu“ a sledování online komunikace nebo přímo software k nabourání se do elektronického zařízení na dálku a skrytě.

Přečtěte si

Spyware Pegasus napadl přes 1 200 uživatelů WhatsAppu včetně jednoho z Česka, ukazuje soudní dokument

Výzkumníci své závěry založili na datech z exportních licencí. Jedná se o povolení, které zbrojařské nebo právě špionážně-technologické firmy potřebují při vývozu svých produktů. V Česku tuto licenci vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Konkrétně u sledovacích a špionážních technologií, a tedy i spywaru, by se jednotlivé země měly navíc řídit novelou evropského zákona z roku 2021, který ukládá povinnost „zohlednit“, zda nemůže být konkrétní produkt v cílové zemi zneužit k porušování lidských práv. Zpráva Human Rights Watch zdůrazňuje, že jedním z problémů této regulace je právě požadavek na „zohlednění“ situace v oblasti lidských práv v zemi, do níž se má technologie vyvézt. To je podle výzkumníků nedostatečné a vývozu efektivně nezabraňuje.

Evropská komise navíc v roce 2024 zmírnila výklad zmiňovaného zákona, zvláště pak povinnost reportovat export a v otázkách transparentnosti. „Měli bychom být (jako veřejnost) schopni posoudit, jak nebezpečné tyto produkty jsou, a přesně vědět, kam směřují,“ vysvětluje pro investigaci.cz autor reportu Zach Campbell. „Ale kvůli tomu, jak Evropská komise vykládá právní předpisy, se tak neděje.“

„Přitom členské státy EU, včetně České republiky, vydávají licence na vývoz sledovacích technologií do zemí, které mají dlouhou historii využívání těchto nástrojů k porušování lidských práv. Členské státy a EU by měly tento vývoz omezit,“ uzavírá Campbell.

Mluvčí MPO Štěpánka Filipová na dotazy redakce ohledně nastavení parametrů kontroly možného zneužití těchto technologií uvedla, že „u každé žádosti o vývozní povolení MPO prověřuje konečné použití vyváženého zboží“ a doplňuje, že každá žádost musí obsahovat i  prohlášení konečného uživatele produktu.

Podle Filipové se při vyhodnocování žádostí řídí sankčními opatřeními a posuzují je „ve spolupráci s ostatními orgány státní správy, jako například s ministerstvem zahraničních věcí, které se k žádostem vyjadřuje ze zahraničněpolitického hlediska, které zahrnuje také případné riziko porušování lidských práv.“ Ministerstvo zahraniční se do vydání textu nevyjádřilo.

Přečtěte si

Řecká kauza špehování novinářů a opozice: Představitelé a spolupracovníci Intellexy odsouzeni na 8 let

Sledovací a špionážní technologie typu spyware by se měly prodávat pouze vládám, případně policiím či tajným službám, přičemž jejich použití je jasně vymezeno na závažnou kriminalitu nebo terorismus.

V Myanmaru nastolila od roku 2021 vládnoucí junta „digitální diktaturu“ a hojně využívá AI a špionážní technologie k perzekuci opozice. Nigérie se v roce 2023 podle výzkumníků stala největším zákazníkem výrobců sledovacích technologií v Africe. O tom, jak v Mexiku úřady sledovaly spywarem Pegasus například truchlící rodiče, kteří se snažili najít své děti poté, co je tamní policie předala kartelu, jsme psali v roce 2021. Pegasus byl v minulosti zneužit ke sledování novinářů i v Indii, kde se loni vláda pokusila zavést povinnou celostátní mobilní aplikaci ke sledování občanů.

Podobně jsou na tom další státy, kam MPO schválilo vývoz sledovacích a špionážních technologií – v Pákistánu a Iráku popsali výzkumníci zneužívání spywaru Predator, stejně tak spyware v minulosti zneužívaly vietnamské orgány v kampani na X (Twitter), cílené mimo jiné na evropské zákonodárce. V mosambických velkých městech rapidně narůstá počet sledovací techniky, přičemž lidskoprávní organizace upozorňují, že sledování může být zneužito proti opozici. Stejně tak měla somálská vláda pořídit nástroje k „hackování“ opozice – médiím to popsal v roce 2021 bývalý tajný agent.

„Evropská unie, v jejíchž členských státech sídlí mnoho společností, které tyto technologie vyvíjejí a vyvážejí do celého světa, je součástí tohoto problému,“ vysvětlují výzkumníci v reportu. „Zejména v případě obhájců lidských práv, novinářů a dalších osob, jejichž práce se zaměřuje na odhalování zneužívání, korupce a dalších trestných činů ve veřejném i soukromém sektoru, jsou sledovací technologie využívány k omezování jejich schopnosti pracovat svobodně a bezpečně a chránit své zdroje.“ Na území většiny evropských států operuje alespoň jedna firma prodávající sledovací technologie.

Většina zemí EU odmítla exportní data výzkumníkům poskytnout, případně je nezveřejnila online. Kromě rozmezí dvou let pro Česko zmapovali výzkumníci několik let vývozů z Bulharska, Dánska, Estonska, Finska nebo Polska.

Evropská komise bude zmiňovanou novelu zákona o exportu zboží dvojího užití (tedy civilního i vojenského) z roku 2021 vyhodnocovat letos v září.

Autorka text: Zuzana Šotová

The post Česko povolilo vývoz špionážních technologií i do zemí, které dlouhodobě porušují lidská práva appeared first on investigace.cz.

Online reklamy a aplikace v chytrých telefonech o nás sbírají data, která prozrazují o našich životech mnoho – vzorce chování, zvyky, zájmy. Webloc je nástroj, který na základě takových dat dokáže lokalizovat a sledovat jednotlivé osoby. Takto sledovaných osob jsou stovky milionů po celém světě, k datům mají přístup mimo jiné státy a jejich bezpečnostní složky. Sledování ve velkém probíhá i v Maďarsku. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Nová zpráva výzkumníků z organizace Citizen Lab, která se zneužíváním různých druhů špionážních technologií dlouhodobě zabývá, odhaluje, že prostřednictvím Weblocu stát nebo jeho instituce získají přehled o tom, kde, kdy a potenciálně s kým se pohybují lidé, kteří stát z nějakého důvodu zajímají. Může tak o jedincích odhalit i velmi citlivé a osobní informace, například o zdravotním stavu nebo sexuální orientaci.

Výzkumníci vysvětlují, že takzvané sledovací technologie založené na reklamě (ADINT) se rozšířily souběžně s rozvojem ekonomiky založené na sledování osobních údajů. Ty se využívají například pro personalizaci reklamy, kdy se uživatelům zobrazuje obsah, který poskytovatelé vyhodnotí jako pro ně atraktivní. Typicky se to projeví třeba při cestování. Když například Čech odjede do zahraničí, začnou se mu postupně zobrazovat reklamy z dané země.

Lidé, které Webloc skrze data z reklamy sleduje, k tomu nedali svolení a pravděpodobně o tom ani neví.

Nástroj Webloc vyvinula izraelská společnost Cobwebs Technologies a v současnosti jej prodává její nástupnická společnost PenLink – firmy se sloučily v roce 2023.

Novináři z redakce VSquare společně s Citizen Lab popsali, že maďarské zpravodajské a bezpečnostní složky využívají nástroje pro sběr informací, které vyvinula Cobwebs Technologies, již nejméně pět let. Maďarsko – které špionážní software proti novinářům či opozici používalo již v minulosti – je první zemí Evropské unie, kde bylo nasazení systému Webloc potvrzené. A to navzdory tomu, že předpisy o ochraně osobních údajů a soukromí podle GDPR takové využívání osobních a reklamních údajů fakticky zakazují.

Přečtěte si

Česká firma inkasovala 2,2 milionu korun od tvůrců špionážního systému Predator

Webloc i pro lokální policii

„Z našeho výzkumu vyplývá, že k invazivnímu a z právního hlediska spornému sledování založenému na reklamách (tedy bez soudního příkazu nebo náležitého dohledu) mají přístup vojenské, zpravodajské a bezpečnostní složky, a to až po regionální policejní jednotky, v několika zemích po celém světě,“ uvádí ve zprávě Citizen Lab.

Mezi další klienty, kteří Webloc používají, patří národní policie El Salvadoru, americké ICE (celní a imigrační jednotky), ale i armáda Spojených států a další tamní lokální policie a státní zastupitelství. Citizen Lab se snažil vypátrat i používání sledovacích nástrojů, které čerpají data skrze online reklamu v rámci Evropy, narazil ale na „vysokou míru netransparentnosti“.

Z analýzy dokumentů a dalších zdrojů, které má Citizen Lab k dispozici, vyplývá, že se Webloc prodává jako doplněk ke špionážnímu nástroji Tangles, který rovněž vyvinuli Izraelci a který společně s Cobwebs Technologies koupila v roce 2023 PenLink.

Webloc poskytuje přístup k neustále aktualizovanému proudu záznamů z až 500 milionů mobilních zařízení po celém světě, které obsahují identifikátory zařízení, souřadnice polohy a profilová data získaná z mobilních aplikací a online reklamy. Polohu zařízení ale umí zjistit i historicky. Podporuje také geofencing, což je v podstatě virtuální hranice, jejíž překročení vyvolá nějakou reakci, nebo mapování vztahů mezi zařízeními, tedy kdy, kdo a na jak dlouho spolu interaguje.

Europol – tedy evropská policie – výzkumníkům potvrdil, že informace o společnosti Webloc má, ale odmítl jim je poskytnout. Britské ministerstvo vnitra a švédský policejní úřad sice neodpověděli na otázky týkající se Weblocu, ale uvedli, že k produktům od podobných dodavatelů nemají přístup. Rakouská, nizozemská a rumunská ministerstva odmítla sdělit, zda Webloc používají. A zatímco pět britských policejních útvarů potvrdilo, že informace o Weblocu nemá, třicet devět útvarů to ani nepotvrdilo, ani nevyvrátilo.

Přečtěte si

Spyware Pegasus napadl přes 1 200 uživatelů WhatsAppu včetně jednoho z Česka, ukazuje soudní dokument

Z investigativy Citizen Lab nicméně vychází, že v Benátkách uspořádala tamní policie v roce 2022 o Weblocu školení. Izraelští vojáci absolvovali školení o Weblocu během služby v Izraelských obranných silách. Nizozemský prodejce propagoval Webloc na evropském trhu. Mapy zobrazené v dokumentech popisujících Webloc naznačují, že byl používán ke sledování osob v Německu, Rakousku, Itálii, Maďarsku, Rumunsku, Spojených arabských emirátech, Izraeli, Singapuru a Rusku.

Sledovací technologie typu Webloc jsou podle výzkumníků nedostatečně regulovány a často je prodávají firmy, které působí netransparentně, což vyvolává vážné obavy ohledně bezpečnosti, ochrany soukromí a občanských svobod – zejména pokud je využívají autoritářské vlády.

Firma PenLink se bude i letos účastnit pražské konference ISS World Conference, která zástupcům jednotlivých států, bezpečnostním složkám a tajným službám prezentuje nejnovější pokroky mimo jiné v oblasti špionážních nástrojů.

Autorka textu: Zuzana Šotová

The post Špionážní systém Webloc sleduje 500 milionů lidí přes mobilní reklamy. Používá ho i Maďarsko appeared first on investigace.cz.

Další česká firma je napojená na spywarovou Intellexu. Intellexa stojí za špionážním systémem Predator, který ke sledování opozice zneužívají vlády po celém světě. Irské pobočce Intellexy účtovala peníze za zprostředkování služeb česká firma. Jejím jednatelem byl v té době syn bývalého izraelského premiéra Juval Rabin. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Konsorcium Intellexa zahrnuje firmy s různými názvy a v různých zemích. Do povědomí veřejnosti se v posledních letech dostala zejména řecká Intellexa SA, jejíchž služeb zneužila řecká vláda ke sledování novinářů nebo politické opozice. Letos v březnu athénský soud nepravomocně rozhodl o vině majitelů a představitelů konsorcia.

„Fakturujeme Vám za práci zástupce 4% provize z Vámi uzavřených kontraktů,“ zní popis faktury z 30. srpna 2022. Irská Intellexa Limited měla české Sigi Consulting s.r.o. zaplatit 92 899 euro (tedy zhruba 2,2 milionu korun). Co přesně firma zprostředkovala ale není jasné. Firma sídlí ve Stanovicích u Karlových Varů. Podle účetnictví nakládá s jednotkami milionů korun. Kromě toho, že zprostředkovala práci zástupce pro Intellexu, se toho o její činnosti dá zjisti jen málo.

K faktuře, již česká Sigi Consulting vystavila irské Intellexa Limited, je přiložen také notářský zápis, který jako majitelku firmy jmenuje Natalyu Aharon a jakožto jednatele Juvala Rabina. Rabin je synem Jicchaka Rabina, premiéra Izraele v letech 1974–1977 a následně od roku 1992. V roce 1995 byl Jicchak Rabin zavražděn.

Přečtěte si

Řecká kauza špehování novinářů a opozice: Představitelé a spolupracovníci Intellexy odsouzeni na 8 let

Majitelem domu, na jehož adrese je vedeno sídlo firmy, je majitelčin syn. Zároveň zde sídlí chovná stanice barzojů, ruských chrtů, jíž je Aharon hrdou majitelkou. Podle sociálních sítí měla minimálně v minulosti s Rabinem romantický vztah.

Aharon jednatele Rabina z funkce loni v dubnu odvolala, nově ji zastává sama. Zároveň si v obchodním rejstříku změnila adresu na bytový dům v centru Nitry.

Kdo je Juval Rabin

Kariéra Juvala Rabina začala v 80. letech v elitní výcvikové technologické jednotce izraelské armády (IDF) MAMRAM, kterou Rabin následně několik let vedl. Poté působil v několika firmách jako softwarový specialista nebo na manažerských pozicích v technologických či telekomunikačních firmách.

Izraelské médium Haaretz v textu z roku 2015 popsalo Rabinovu cestu od technologických firem po lobbying: „Při pohledu na jeho kariéru lze říci, že Rabin začínal v oblasti počítačů a nyní je nezávislým podnikatelem, který se zabývá hlavně zprostředkováváním, otevíráním dveří a lobbováním.“

Mezi Rabinovy první firmy patřila společnost Galila Line Cellular, kterou Haaretz popsal jako „lab“ pro mobilní telefony. Tu Rabin v roce 2010 zrušil. V následujících letech se ale pohyboval v dalších technologických firmách a jedna z jeho společností poskytovala například služby v oblasti exportu obranných prostředků do Nigérie. Mezi jeho byznyspartnery patřili lidé z IDF, izraelských tajných služeb nebo obchodník se zbraněmi. Následně se podle dostupných informací Rabin soustředil na investice v rámci různých fondů, několik z nich sídlilo v Polsku.

V dubnu 2019 se americko-izraelský investiční fond Lazar Vision Fund, v němž je Rabin partnerem, stal majitelem polské UseCrypt. Ta vyvinula šifrovanou komunikační platformu pod stejným názvem. „Technologie vytvořená a využívaná společností UseCrypt revolučním způsobem mění telekomunikaci. UseCrypt nabízí průlomový komunikační nástroj a komplexní nástroj pro výměnu a ukládání digitálních dat, který z těchto procesů odstraňuje zprostředkovatele,“ prezentoval tehdy platformu Juval Rabin. V roce 2021 se do UseCrypt rozhodl investovat i spoluzakladatel Netflixu Mitch Lowe. Polskou společnost Lazar opustil v roce 2024.

Investiční fond vedl právě Rabin. Podle dostupných informací se soustředil na investice do umělé inteligence, kyberbezpečnosti a obecně technologií. Do jiné než polské společnosti ale fond zřejmě neinvestoval a nyní není aktivní.

Přečtěte si

Spywarová firma Intellexa platila programátorovi z Krnova

UseCrypt na dotazy, zda někdy spolupracovala s Intellexou nebo českou Sigi Consulting, neodpověděla. Stejně tak na dotazy zaslané na WhatsApp účet označený business s popiskem „SC“ nereagovali Juval Rabin ani Natalya Aharon; Rabin nereagoval ani na zprávu na síti LinkedIn.

Sigi Consulting není jediná česká firma, která s Intellexou spolupracovala – jedním z nejvýznamnějších dodavatelů řecké Intellexy SA byl muž z českého Krnova, jak zjistila investigace.cz. O napojení českých firem na irskou část konsorcia se zatím nevědělo.

Firmy typu Intellexa dlouhodobě umožňují porušování lidských práv – prodávají totiž své špionážní produkty i do zemí, kde je vysoce pravděpodobné, že budou autoritářskou vládou zneužity proti novinářům, opozici nebo občanské společnosti. Případy útoků na novináře, opoziční politiky či občanskou společnost ale známe i z Evropy – například z Maďarska, Polska nebo zmiňovaného Řecka.

Autorka textu: Zuzana Šotová

The post Česká firma inkasovala 2,2 milionu korun od tvůrců špionážního systému Predator appeared first on investigace.cz.

Orbánova vláda se opět uchyluje k taktikám autoritářských režimů, tentokrát namířených proti novináři Szabolcsi Panyimu, který odhaluje informace nepohodlné vládě. Redakce investigace.cz se přidává k prohlášení naší partnerské redakce VSquare a zveřejňuje celé jeho znění.

Těsně před publikací tohoto textu oznámil šéf kanceláře premiéra Viktora Orbána, že maďarská vláda podala na Szabolcse Panyiho a maďarské médium Direkt36 trestní oznámení pro špionáž. 

Náš kolega Szabolcs Panyi, který působí ve VSquare jako redaktor a editor a také jako redaktor maďarského Direkt36, se stal terčem brutálního útoku koordinovaného maďarskou vládou. Děje se tak kvůli jeho investigativní práci na odhalování ruského vlivu v Budapešti. Maďarská vláda vůči němu zahájila dehonestační kampaň, která má jediný cíl: podrývat kredibilitu jeho zjištění, odvést pozornost veřejnosti a zdiskreditovat reportéra, který kompromitující informace odhalil.

To vše se děje jen několik dní před maďarskými parlamentními volbami, které by poprvé za více než dekádu mohly vyústit v konec vlády Viktora Orbána.

Přečtěte si

Novinář Panyi: V Maďarsku máme v čele státu zločince s bílými límečky, na Slovensku jsou to spíše mafiáni 

Je to typický modus operandi Kremlu, přesně podle pravidel v sovětských manuálech napsaných v Lubjance (manuály pro výcvik KGB agentů).

Maďarská vláda s nezávislými médii systematicky bojuje již roky a chová vůči nim hlubokou zášť. Není to navíc poprvé, co se Szabolcs stal terčem vládní kampaně – v roce 2021 jsme společně s partnery z celého světa odhalili, že maďarská vláda špehovala novináře prostřednictvím spywaru Pegasus. Szabolcs byl jedním z prvních známých jmen mezi špehovanými osobami z Maďarska. Dnes ho ta samá vláda obviňuje z toho, že „předal telefonní číslo maďarského ministra zahraničním tajným službám“, jako kdyby si tajné služby neuměly samy sehnat kontaktní údaje politiků.

Co se ve skutečnosti stalo: Szabolcs dlouhodobě zkoumá, jakými způsoby a kanály předával maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó tajné informace z jednání představitelů EU ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi.

Přečtěte si

PROTAGONISTA: 2. díl – Szabolcs Panyi – Novinář, kterého sledoval stát

Orbánovu vládu nezajímají fakta ani logika. Zoufale se snaží přijít s divadlem, které by zlepšilo její pozici v nadcházejících volbách – například když maďarské složky zadržely ukrajinský konvoj ze státní banky, který prováděl rutinní převoz peněz z Rakouska do Ukrajiny. Zadržení personálu a peněz ale nemělo žádné právní opodstatnění. Za odhalením bizarního pozadí této akce stál také Szabolcs a právě kvůli jeho dlouhodobé zásadní novinářské práci se z něj stal cíl vládní pomlouvačné kampaně.

Maďarský úřad pro ochranu suverenity (Sovereignty Protection Office) o redakci VSquare šíří naprosté lži dlouhodobě, často jako součást šikany našich maďarských partnerů. Nařčení z toho, že sloužíme „cizím“ (polským, evropským, americkým…) zájmům, už jsou ze strany maďarské vlády ohraná písnička. Jejich jediným účelem je odvést pozornost od stále viditelnějších vazeb Budapešti na Moskvu.

Nenecháme se zastrašit. Budeme pokračovat v naší práci a sloužit veřejnému zájmu, našim čtenářům a demokracii, kterou Orbán tak opovrhuje.

Autoři prohlášení jsou Anna Gielewska (šéfredaktorka VSquare) a Wojciech Cieśla (předseda nadace Fundacja Reporterów, která vydává VSquare, a šéfredaktor polského FRONTSTORY).

Autorka české verze: Zuzana Šotová

The post Maďarská vláda podala trestní oznámení pro špionáž na nepohodlného novináře appeared first on investigace.cz.

Soud v Athénách dnes rozhodl v kauze nelegálního špehování více než 90 politiků, novinářů a podnikatelů spywarem Predator, které se provalilo v roce 2022. Podle nepravomocného rozsudku se zakladatel spywarové firmy Intellexa Tal Dilian a další čtyři osoby provinily mimo jiné porušením zákona na ochranu soukromé komunikace.  

Soudní proces s Intellexou v Řecku začal v dubnu loňského roku. V přelomové kauze obvinila athénská prokuratura čtyři osoby – zakladatele firmy Tala Diliana, jeho dlouholetou obchodní i osobní partnerku Saru Hamou, oficiálního majitele Intellexy Felixe Bitziose a majitele řecké společnosti, která zakoupila Predator, Giannise Lavranose.

Soudce jednočlenného soudu pro přestupky v Aténách uvedl, že všichni čtyři byli shledáni vinnými z „porušení důvěrnosti telefonní komunikace“, „opakovaného manipulování se systémem na uchovávání osobních údajů“ a z „nelegálního přístupu k informačnímu systému nebo údajům“. Soudce vyměřil celkový trest na 126 let a 8 měsíců odnětí svobody, ze kterých by si odsouzení měli odpykat 8 let.

Přečtěte si

Soud v Athénách: Intellexa obcházela sankce a nabízela spyware přímo tajným službám

Obžalovaní se k soudu nedostavili. Právní zástupci všech čtyř se proti rozsudku odvolali a odsouzení po dobu trvání soudních řízení zůstávají na svobodě.

„Po zvážení všech důkazů, zejména svědeckých výpovědí, ale také dokumentů, bylo prokázáno, že obžalovaní na základě společného rozhodnutí spolu s dalšími osobami spáchali tyto činy úmyslně,“ uvedl předseda soudu Nikos Askianakis. „Získali přístup k osobním údajům a osobním konverzacím.“

Soud rovněž souhlasil s předáním zápisu z řízení dalším kontrolním institucím a orgánům činným v trestním řízení, aby prošetřily možné další trestné činy spáchané čtyřmi obžalovanými a dalšími svědky na základě informací, které byly během řízení odhaleny.

Nezákonné sledování vyšlo najevo poté, co řecký novinář Thanasis Koukakis obdržel analýzu svého telefonu. Minimálně deset týdnů mohl spyware Predator sledovat doslova každou aktivitu jeho profesního i soukromého života. V létě 2021 mu totiž přišla smska: „Thanasisi, víš o tomhle“ a odkaz na web, jenž na první pohled vypadal úplně stejně jako řecký zpravodajský blog. Tím ovšem nebyl a odkaz poskytl spywaru Predator přístup do Koukakisova telefonu.

Přečtěte si

Spywarová firma Intellexa platila programátorovi z Krnova

Naše redakce se zneužívání spywaru věnuje dlouhodobě. Spyware je definován jako zbraň a pro jeho vývoz a prodej proto platí stejně přísná pravidla. V minulosti jsme popsali dodavatelský řetězec techniky a dalších produktů pro řeckou Intellexa, za kterou stálo několik osob žijících v Česku.

Přečtěte si

Špionážní technika z Krnova pro řeckou Intellexu

Zároveň jsme v rámci takzvaného Pegasus Project popsali zneužívání dalšího spywaru z dílny Tala Diliana a jeho firmy NSO Group, mimo jiné maďarskou vládou.

Autorka textu: Zuzana Šotová

The post Řecká kauza špehování novinářů a opozice: Představitelé a spolupracovníci Intellexy odsouzeni na 8 let appeared first on investigace.cz.

Přeshraniční represe – státy sledují, šikanují, nebo přímo fyzicky napadají a vraždí své občany žijící v jiných zemích. Děje se to i v Evropě. Děje se to i v Česku. Investigace.cz přináší rozhovor s Natem Schenkkanem, spoluautorem výzkumné zprávy o přeshraniční represi pro Evropský parlament.

„Přeshraniční represe je, zjednodušeně řečeno, situace, kdy státy překračují hranice, aby umlčely disidenty,“ říká v rozhovoru pro investigaci.cz Nate Schenkkan. „Mohou to být občané daného státu, ale je důležité si uvědomit, že někdy jimi nejsou, může se jednat o diasporu, lidi v exilu, další generaci, která už v zahraničí žije dlouhodobě,“ vypočítává.

V letech 2014–2024 došlo na území členských států EU ke 139 případům přeshraničních státních útoků. Čtyři případy se odehrály v Česku. Nejčastějším útočníkem bylo Rusko.

Ve zprávě rozlišujete různé formy represe, některé jsou zřejmé, například fyzické ublížení, výhružky vraždou, nebo dokonce vražda. Jaké jsou tedy další taktiky, které represivní síly používají?

Ano, existuje velmi široká škála strategií. Patří mezi ně vraždy nebo pokusy o vraždu, fyzické útoky nebo případy, kdy je někdo unesen státem původu, jak ty země obecně označujeme. Pak do taktik zahrnujeme různé formy manipulace a zneužívání migrační politiky. Některé státy mohou být v otázkách vydávání nebo vyhošťování osob benevolentnější, ačkoli jejich postupy mohou být v rozporu se zákonem.

A pak je tu celá řada taktik, které jsou sice velmi dobře známé, ale je velmi těžké je přesně zdokumentovat.

Jaké taktiky máte na mysli?

Jde například o digitální nadnárodní represi, což je rozsáhlá oblast, která zahrnuje spyware, zastrašování a vyhrožování online a také hacking nebo pomlouvačné a diskreditační kampaně. Důležitá je i kontrola mobility. Státy využívají kontrolu nad pasy nebo jinými doklady, které lidé potřebují, aby se mohli pohybovat přes hranice. Příkladem může být Bělorusko, které v posledních několika letech začalo hromadně odmítat obnovu pasů lidem, kteří jsou v zahraničí. Turecko se chovalo velmi podobně. Pak jsou tu finanční mezinárodní represe. A státy využívají i možnosti zařadit lidi na seznam extremistů nebo teroristů či je obvinit z praní špinavých peněz.

Takže vlastně vytvoří záminku, aby jim mohli zmrazit peníze. 

Ano. Říká se tomu debanking, lidé nemají přístup k bankovním účtům, aktivům, ničemu, nemohou převádět peníze, nemohou přijímat peníze. Je to stále častější jev a je to velký problém, například v Nikaragui nebo v Rusku. Lidé se to samozřejmě naučili obcházet, přes prostředníky, kryptoměny, hromadné převody peněz – vždycky to ale přináší ztráty a neefektivitu.

Přečtěte si

Desítky nelegálních směnáren posílají miliony z Česka do Ruska a zpátky. Klienty nacházejí v Telegramu

Když jste říkal, že státy například označí cíle represí za zločince, jakou roli v tom hraje zapsání na takzvaný Red Notice, tedy seznam hledaných osob Interpolu? 

Interpol je v podstatě informační centrum. A když vydá země oznámení, má být Interpolem zkontrolováno, aby bylo v souladu s ústavou Interpolu a splňovalo různé další standardy. Jenže jakmile je oznámení vydáno, informace je zanesena do databází všech členských zemí, které používají Interpol. A ty jsou pak kontrolovány různými institucemi, v závislosti na okolnostech a zemi. Nejčastější případ z praxe: řekněme, že překračujete hranici a pohraniční stráž se dívá do svého počítače, zatímco kontroluje váš pas. Část toho, na co se dívají, je pravděpodobně to, zda se v mezinárodních databázích objeví nějaké upozornění. Zneužívání Interpolu je tedy mechanismus, který využívá tento systém k politickému pronásledování lidí, což není legální a není to povoleno podle ústavy Interpolu. Nemělo by se to stávat, ale stává se to neustále. Nedávno vyšla velká investigativa o tom, jak tohoto systému zneužívá Turecko. Dalšími, kdo ho úspěšně zneužívá, jsou třeba Rusko nebo Tádžikistán.

Naše redakce dlouhodobě sleduje zneužívání různých druhů spywaru. Existuje nějaká souvislost mezi bohatstvím a úrovní technické vyspělosti státu a zneužíváním spywaru? 

To už myslím neplatí. Ale bývalo to tak. Počátky těchto technologií se datují řekněme patnáct let zpátky, došlo k několika generačním změnám. Zpočátku byly státy při budování těchto nástrojů do značné míry závislé na svých vlastních zdrojích, proto bylo opravdu jen velmi málo států, které měly špičkový spyware – například Čína, Spojené státy, Rusko, Izrael. Krátký seznam. Ale před nejméně deseti lety došlo k posunu, kdy se zejména s komercializací izraelské technologie stal spyware dostupnější, trh se otevřel a rozrostl. Nemyslím si, že v současné době jsou pořizovací náklady extrémně vysoké, takže korelaci s bohatstvím zemí úplně nevidím. Pokud vím, tak jej jako formu přeshraniční represe ve velkém naopak používají některé z nejchudších států.

Existuje nějaký rozdíl v tom, jak se represe odehrávají v evropských zemích a jak globálně? Například jestli v Evropě jde spíše o kybernetické hrozby?

V některých ohledech jsou vzorce všude podobné, protože nejvíce zaznamenaných incidentů, které jsme schopni zdokumentovat, se odehrává prostřednictvím zneužívání a manipulace migračního systému. Jde tedy o zadržování a nezákonné deportace. Co se týče únosů, většinou se dějí tam, kde existuje velká spolupráce mezi hostitelským státem a státem původu. Ale to není případ Evropy, kde tento druh spolupráce prakticky neexistuje.

Dalším typem represe jsou fyzické útoky a atentáty. Ze zprávy vyplývá, že představují 18 % ze všech případů. 

Domníváme se, že to souvisí s příležitostmi a způsoby, jakými státy mohou nebo nemohou provádět určité druhy operací. A to je může tlačit k tvrdším a násilnějším metodám. Možná by raději někoho unesly, ale únosy a nezákonné vydávání osob jsou ve skutečnosti velmi obtížné a obvykle vyžadují značnou spolupráci ze strany hostitelského státu.

Dalo by se tedy říci, že čím demokratičtější je hostitelská země, tím spíše se bude jednat buďto o akce v rámci zákona nebo na jeho hraně, nebo to bude úplně extrémní a půjde o vraždy?

Přesně tak. Státy jako Rusko a Írán ztratily hodně diplomatických kontaktů. V posledních několika letech byly z Evropy vyhoštěny stovky ruských diplomatů. Většina z nich nebyli diplomaté, jak všichni víme, proto byli vyhoštěni. Ale to pak přeshraniční akce činí mnohem těžšími, zkrátka nemají lidi v terénu, nemají dobré kontakty na správných místech. Írán čelí podobným problémům, samozřejmě stále má ambasády v různých částech Evropy, ale je pod velkým dohledem, protože se v minulosti zapojil do přeshraničních represí a násilí. To tedy tyto státy tlačí k jiným postupům, protože stále hledají způsoby, jak dosáhnout stejných cílů, ale nemají k dispozici stejné nástroje.

Když mluvíme o, řekněme, represivních státech, z vaší zprávy vyplývá, že nejvýrazněji se angažuje Rusko, což asi překvapivé není. Vysoko v počtu aktivit jsou i Čína, Írán, ale taky Turecko nebo Tádžikistán. 

Začnu ve zkratce Tureckem, jehož aktivity jsou poměrně dobře popisovány i v médiích. Obrat nastal v posledním desetiletí, zejména po pokusu o státní převrat v roce 2016. Turecká vláda tenkrát začala dělat čistky – doslova to tak nazývali – a to nejen v Turecku, ale po celém světě. Je to pokus o odstranění Gülenova hnutí z turecké společnosti a turecké politiky a vůbec všude. Unesli více než sto lidí z celého světa v desítkách zemí a v dalších se o to pokoušeli. V Evropě s menším úspěchem právě proto, že tu nemají dobré vazby a evropské úřady jsou vůči nim velmi podezřívavé.

Obzvlášť mě zaujalo, že tádžická vláda je velmi aktivní v Polsku. Proč?

Tádžikistán je také velmi důležitý a velmi zajímavý případ. V Tádžikistánu došlo k bodu zlomu nebo krizi v roce 2014, 2015, kdy vláda rozbila opozici a rozhodla, že opozice je teroristické hnutí a v zemi celou politickou stranu zakázala. Její vůdci byli vyhnáni nebo uvězněni, v rámci opozice vznikla řada odštěpených skupin, z nichž mnohé působí v zahraničí. Tádžikistán má obrovskou populaci emigrantů, protože země je velmi chudá a ekonomika je ve špatném stavu, takže exil a politika diaspory jsou pro zemi nesmírně důležité a vláda se velmi snaží je kontrolovat. Po zásahu v Tádžikistánu došlo k zásahu v Rusku, kde žije největší počet tádžických migrantů. Došlo k desítkám únosů a nezákonných vydání, stále více lidí tedy prchalo do Evropy. Mnozí z nich procházeli Běloruskem a překračovali pozemní hranici, a tak někteří z nich skončili v Pobaltí, ale většina v Polsku.

Tam byli zadrženi polskými úřady na základě informací od tádžické vlády. Polsko pak posílalo lidi zpátky, myslím, že se to stalo i v Rakousku, v Německu, zkrátka je tam docela dost spolupráce ze strany Evropanů a evropských úřadů. Zároveň se tyto případy moc neobjevují v tisku, nedostává se jim moc pozornosti. Samozřejmě nepomáhá to, že tito lidé například stáli za velkým teroristickým útokem v Moskvě, byli zapojeni do některých útoků v Turecku a do některých útoků souvisejících s ISIS. Proto je pro evropské země snazší souhlasit a říct: „Ano, jistě, pošleme je zpátky,“ i když to nedává smysl a existují velmi dobře zdokumentované případy, například tádžického opozičníka jménem Hizbullo Shovalizoda, který byl z Rakouska formálně vydán do Tádžikistánu, kde byl okamžitě uvězněn, a nejvyšší soud v Rakousku poté, co byl poslán pryč, uvedl, že to byla chyba, vydán být neměl a není v Tádžikistánu chráněn před mučením.

Ale nemělo by rozhodnutí soudu předcházet vyhoštění? 

Každá země má trochu jiné podmínky, ale ano, tohle byla jasná chyba. Není to neobvyklé, zejména v případech Tádžikistánu, kde je velmi těžké získat adekvátní právní zastoupení a evropské instituce jsou velmi skeptické.

Přečtěte si

Vydávání osob do zahraničí: Stíhaný by měl mít přístup ke spisu, říká advokát Krutina

Samozřejmě mě zajímají středoevropské případy – vybavujete si některé z nich?

Českých případů bylo v našich datech několik, ale nevybavuji si je. Počtem útoků je zajímavé Polsko. Mnoho z nich se týkalo zadržení a deportací, což hodně souvisí s velkými migračními toky přes Bělorusko, ať už Čečenců, Bělorusů, Tádžiků nebo Rusů. Navíc si myslím, že zejména za vlády PiS (momentálně opoziční strana Právo a Spravedlnost, pozn. red.), kdy se dal přístup k migraci shrnout jako „nejprve deportovat, pak se ptát“, to bylo velmi snadné, zejména pokud šlo o lidi muslimského původu.

Co se týče Slovenska, vybavuji si známý případ únosu vietnamského podnikatele, který byl vietnamskými tajnými službami z Německa odvezen na Slovensko a pak do Vietnamu. Prsty v tom měla slovenská vláda, kde byla v té době na návštěvě vietnamská vládní delegace.

Existují nějaké případy, kdy jsou ti, řekněme, špatní ve skutečnosti ti, které bychom normálně považovali za kladné hrdiny, spojence? Například britská nebo americká vláda?

Přísně vzato, podle toho, jak definujeme přeshraniční represe, tedy zaměřené na lidi s národní vazbou nebo občany těchto zemí, tak ne. To se teď moc nevidí. Neříkám, že k tomu velmi brzy nedojde.

Nicméně takový způsob chování není Američanům cizí – existuje mnoho překryvů s taktikami a technikami války proti terorismu (War on Terror, která začala po útoku 11. září 2001, pozn. red.). Na základě toho, jak si tenkrát počínaly Spojené státy, které se zapojily do kampaní únosů, vytvářely tajná vězení po celém světě a praktikovali mučení, se teď vlastně chovají – alespoň částečně – některé ze států, kde monitorujeme vůli k přeshraničním represím. Velmi často přebírají taktiky a napodobují je, v některých případech používají stejný jazyk, používají stejné obrazy, zobrazování lidí. Myslím, že skutečná paralela spočívá v tom, že tyto taktiky, zejména ze strany Spojených států a Izraele, pomohly vytvořit svět, kde je to přijatelné, pomohly pro tyto praktiky vytvořit jakousi logiku a model fungování.

Máte pro tohle přebírání modelu fungování nějaký příklad?

Mým oblíbeným příkladem je Turecko, nejen proto, že jsem ho hodně studoval, ale také proto, že je to tak zřejmé. Jak jsem říkal, Turecko začalo s únosy v letech 2016, 2017, a pokračovali v tom několik dalších let. Mají provládní noviny, které zahrnují i anglicky psanou verzi s názvem Daily Sabah. Daily Sabah přidalo na webovou stránku sekci s názvem „Válka proti teroru“, a když unesli někoho z Kyrgyzstánu, Gabonu nebo Jižního Súdánu, postavili tu osobu před tureckou vlajku, v poutech, celou pohmožděnou a zmučenou, a takto ji do oné sekce vyfotili.

A je tu ještě jedna věc, kterou bych k tomu chtěl říct, a sice že ve Spojených státech dochází k velkému nárůstu spolupráce. Velmi spolupracují se zeměmi, které se podílejí na přeshraničních represích v USA, což ještě  před rokem a půl nedělaly.

Vaše data pokrývají deset let, během té doby se stalo mnoho věcí. Lze pozorovat změny v počtech represí v souvislosti s tím, jak se mění politická situace v různých zemích?

Odpověď není jednoznačná, nemáme dostatek dat. Samozřejmě v některých případech je to zjevné, jak jsem již říkal, Turecko po roce 2016 nebo Rusko po roce 2022, kdy započalo invazi do Ukrajiny a následoval masivní odchod Rusů ze země.

Přečtěte si

Cesta bolesti a krve: svědectví z Běloruska

Možná také Bělorusko v letech 2020–2021, kdy došlo k obrovským protestům a brutálním represím?

Ano, přesně, takové obrovské změny, které mají za následek masivní emigraci, vidíme. Obecně je ale vzácné mít něco jako současné USA, kde můžete v reálném čase říct: „Víte, vláda se změnila a teď je úplně jiná politika,“ a to vůči íránským, ruským ale i čínským disidentům v zemi. To je něco, co se za poslední rok opravdu dramaticky změnilo, Spojené státy nyní rozhodně spolupracují alespoň s Ruskem a Íránem na vracení disidentů. To je něco, co Spojené státy dříve nedělaly. Ale je to spíše výjimečné, v hostitelských zemích, kde vidíme tento druh změny, je to spíše nenápadné a odehrává se to, řekl bych, většinou v delším časovém období.

Myslíte, že takových případů bude přibývat i v Evropě? S celkovým posunem k populismu, možná i pravicové politice.

Doufám, že ne. Doufám, že díky zájmu Evropského parlamentu a Evropské komise dojde ke společnému úsilí na úrovni evropských institucí i na úrovni některých členských států a EU bude tento problém brát opravdu vážně.

Je to realistická vize?

Ano. Myslím, že je. V některých členských státech se již řada věcí děje. V naší studii jsme se snažili navrhnout praktická řešení. A teď jde o to, udělat další krok. Je to jako když začnete pokládat jednu nohu před druhou, brzy se rozběhnete.

Takže pomalu, ale jistě? 

Doufejme, že ne příliš pomalu. Někdy to musí jít trochu rychleji.

Autorka rozhovoru: Zuzana Šotová

The post Perzekuce bez hranic: Jak autoritářské vlády pronásledují své disidenty na území jiných států appeared first on investigace.cz.

Není to obyčejný internetový podvod, kde můžete přijít o peníze. Tady jde o život. IT odborník Chris Monteiro na darknetu objevil podvod nových rozměrů – nabídku zprostředkování vraždy. Popište cíl, zaplaťte v bitcoinech a my vám dodáme zabijáka. Monteiro si uvědomil, že ačkoli podvodníci ve skutečnosti žádné zabijáky nenabízejí, podněcují k vraždám. A pustil se s nimi do boje.

Podvod, o kterém se bavíme, tedy darknetové weby nebo fóra na objednávky vražd či ublížení na zdraví, provozuje Yura, údajně z Rumunska, přes deset let. Navíc se k němu připojili další, z podniku se stala franšíza. Pokračuje to dodnes?

Je to tak. Scammeři s provozováním těch webů pokračují. Já ale největší problém nespatřuji v množství lidí, kteří se na podvodu podílejí, ale v tom, že i kdyby policie postupně všechny pozatýkala a zajistila jejich techniku, bude mít k dispozici pořád jen zlomek dat. V letech 2023 a 2024 policisté zatkli asi pět lidí, ale efekt té akce byl nulový. Podvodníci totiž data postupně mažou, weby se pravidelně obměňují. To znamená, že jediný člověk, který má archiv dat za roky provozu tohoto podvodu, jsem já. Ani ti podvodníci, ani policie. Což mě staví do role jediného člověka, který může podvod vyšetřovat. Proto obcházím novináře, policii a dobrovolníky, kteří by mohli pomoci ty případy vyšetřovat. Nemůžu čekat, až to udělá někdo jiný.

Stala se z toho poslání taky osobní pomsta? 

Dalo by se to tak říct. Částečně. Kromě toho, že se snažím zabraňovat vraždám lidí. Kdyby se jednalo jenom o podvod, přestal bych s tím už před lety. Jenže jde o lidi, kteří se snaží vraždit. A já vím, že kdybych to nechal být, zemřou další lidé, někdy strašlivým způsobem. Protože lidé už zemřeli. Vím, že to musím dělat. Zároveň ale čím dál jasněji vidím, jak jsou policie – jak v Británii, tak po celém světě – ve vyšetřování tohoto typu zločinu neefektivní. Jak mezinárodní spolupráce nefunguje. Nefunguje shromažďování a sdílení informací. Takže to je další důvod, proč pokračuji. Chci na tyhle problémy upozornit a třeba přispět k tomu, že se policie ve vyšetřování nadnárodních podvodů a kyberzločinů zlepší. A samozřejmě bych byl rád, kdyby lidi, co za těmi weby stojí, dohnala spravedlnost. Protože jsou to lidé, kteří ponoukají k vraždám, snaží se zájemce přesvědčit – třeba když si někdo chce objednat bití, tak se ptají, jestli by za ty peníze už rovnou nechtěl vraždu. „Chceš zabít jednoho člověka? Dáme ti slevu na dva.“

Je to vlastně hrozně zvláštní případ. Řekla bych, že většina internetových podvodů není moc nebezpečná, lidé zkrátka přijdou o peníze…

Jsou částečně nebezpečné. Ve smyslu finančního rizika, reputačního. Opravdu ale většinou nejde o fyzické nebezpečí nebo přímo vraždy.

Jedna věc mi není jasná. Yura, provozovatel webů, kontaktuje novináře, mluvil i s vámi, a o celém případu je už veřejně dostupná spousta informací. Přesto v podvodu pokračuje. Jak to, že ještě nebyl zatčen? 

Myslím, že si počíná chytře v tom, že ten podvod neprovozuje v Rumunsku, kde žije. Jinak si nemyslím, že je nějak výjimečně inteligentní. Je součástí rumunské kyberzločinecké skupiny. Pravděpodobně hraje roli buďto nekompetentnost rumunských orgánů, nebo korupce. Víme také, že mluví rusky a že se pohybuje i v ruských kyberzločineckých kruzích – a jak je známo, ty jsou chráněné ruskou vládou a FSB (tajné služby, pozn. red.). Myslím, že má dobré konexe i tam. Dokonce se ke mně od jistých tajných služeb dostala informace, že Yura může být nástrojem hybridní války proti Západu. Když se na to člověk podívá jako na celek, je možné, že nejde jen o lokální případy úkladných vražd, ale zkrátka o vytváření chaosu.

Zároveň měl Yura a jeho weby propracovanou infrastrukturu, měl vlastní marketing…

Přesně tak. Provozoval stránky, které porovnávaly weby na najímání zabijáků, a měl i optimalizace při vyhledávání – to znamená, že když někdo prostě googlil „najmutí zabijáka online“, vyskočil na něj srovnávací web, ze kterého se pak dalo dostat na dva weby, které provozoval. Aby weby vypadaly důvěryhodně, měl zvlášť stránku na úschovu peněz, která ale samozřejmě nebyla nezávislá. Existovalo taky několik darknetových webů, které na jeho stránky odkazovaly nebo je promovaly. Zkrátka propracovaný marketing.

Přečtěte si

Kill List: Pronájem vraha snadno a rychle

Mezi daty, co jste nám poskytl, byla zaznamenaná i konverzace mezi objednatelem a správci webu – nejprve se handrkovali o vyšší částku, až nakonec admin přiznal, že se jedná o podvod, vysvětlil, že zabíjení lidí je špatné, a navrhl objednateli, ať se k podvodu přidá. A když bude předstírat, že je spokojený zákazník nebo jeden ze zabijáků, podělí se s ním podvodníci o profit. Co to je za model?

Dělají to, protože nechtějí ztrácet čas hádáním se s lidmi. Zároveň je to určitá forma sebeobrany – když se pokusí přesvědčit lidi, aby se k nim přidali, místo toho, aby je prostě naštvali, cílí na to, aby se vyhnuli špatnému hodnocení nebo aby lidé o webech tvrdili, že jsou podvodné. Myslím, že některé lidi tak skutečně rekrutovali, například právě na promo a marketing, a vznikla z toho vlastně taková forma franšízy. Zároveň si ale myslím, že většina z těch lidí nikdy žádné peníze neuvidí, je to jen další scam.

Zároveň asi většina podvedených nepůjde na policii, protože se sami dopustili zločinu, plánování vraždy. 

Ano, to je další „výhoda“.

Co si o té Yurově filozofii, kdy vlastně vystupuje jako kladný hrdina, který zabraňuje vraždění tím, že objednatele okrádá, myslíte? 

Očividně to není pravda. Existuje několik případů, kdy se podvedení lidé velmi rychle odhodlali vraždu provést sami. Naopak si myslím, že je ještě podporuje. Jakmile se jednou odhodláte udělat ty kroky, rešerši, najít web, objednat vraždu, zaplatit, je snazší se k vraždě odhodlat v reálném životě. Takže ten argument neberu, prostě vydělává obrovské peníze na tom, že vzývá násilí. Kdyby chtěl skutečně někomu pomáhat, mohl už dávno přijít za mnou, nebo třeba založit organizaci, která by ty případy mohla vyšetřovat.

Naše redakce v minulosti psala o telegramových kanálech, kde je možné si objednat třeba podpálení auta nebo ublížení na zdraví. Jak se tohle promítá do činnosti Yury a jemu podobných? 

Obecně je „zločin jako služba“ stále velmi okrajový byznys. Tím chci říct, že to není snadné, většinou si nejde jen tak objednat bití nebo vraždu, a to je dobře, je to velmi dobře. Myslím, že takový byznys se moc nevyplatí provozovat, potenciálních zákazníků je málo a sehnat lidi, kteří budou objednávky realizovat, je složité – například na rozdíl od obchodu s drogami. To ale neznamená, že ti lidé neexistují. V datech máme případy, kdy se lidé hlásili jako nájemní vrazi, ale většina skončí u nějaké formy marketingu. Vím nicméně o jednom případu, ještě v počátcích webu, kdy Yura někomu napsal: „Ok, sedni na letadlo, jeď tam a tam a zbij tohohle člověka.“ Je tedy dost dobře možné, že se snažil ten byznys opravdu rozjet, možná to ze začátku neměl být podvod. Pak ale zjistil, že může prostě brát peníze a nedělat nic. A tak se z něj stal podvodník. A myslím, že je to další důvod, proč operuje tak dlouho – protože nepáchá fyzické násilí.

Přečtěte si

Deset tisíc korun za zapálení auta v Praze. Telegramový kanál nabízí útok na objednávku

Třeba by mohli najímat lidi na Telegramu, aby občas něco provedli, a tím dokazovat, že jsou legitimní služba. A dál podvádět. 

Není to třeba. Když se v roce 2016 snažili zkoušet různé marketingové strategie, stát se virální, dělat reklamu, velmi rychle přišli na to, že stačí využít optimalizace vyhledávání, aby zkrátka jejich weby vyskakovaly jako první, když někdo hledá klíčová slova „najmout zabijáka“.

Chápu, že když Yura v roce 2016 začínal, lidé věřili, že si na darknetu mohou najmout zabijáka, ale dneska? Vážně tomu lidé pořád věří?

Jasně, všichni tomu věří. Když řeknete lidem, že si na darknetu můžou koupit drogy, dává jim to smysl. Vyhackovaná data, ukradené kreditky? Jasně, dává to smysl. Podle stejné logiky, když někomu řeknete, že se na darknetu dá najmout vrah, dává jim to smysl. Pro většinu lidí je to hrozně vzdálený svět. A na světě existuje spousta lidí, kteří jsou v zoufalé situaci, a když najdou takovou stránku, tak ji použijí. Lidé, kteří ví, že taková služba neexistuje, ji zkrátka nepoužijí. Existují ale tisíce lidí, kteří ji využili, a další desítky tisíc lidí, kteří ji vyhledali uvažovali o tom, že ji použijí. Je štěstí, že není reálná.

Takže nájemného vraha si online objednat nejde?

Zcela výjimečně, existuje jen několik případů. Vždycky to ale byly jednorázové případy. Na různých fórech najdete lidi, kteří jsou schopni něco takového udělat, ale rozhodně jich není mnoho. Ale že by existovalo tržiště, služba, kde si objednáte vraždu kohokoli na světě za danou částku, tak to opravdu neexistuje.

Názvy podvodných webů se často mění. Jak se jmenují a vypadají teď?

Z hlavy nevím. Ale obecně je to tak, že Yura a zřejmě i další lidé provozují dva weby, jeden je v bílém provedení, druhý v černém. Ten bílý má většinou nějakou mexickou tematiku, černý má obecnější názvy s klíčovými slovy jako „hitman“. Mění se každých pár měsíců, takže se nezatěžuju s tím si je všechny pamatovat.

Litujete toho, že jste se o celou věc začal zajímat, že jste se pustil do vyšetřování? 

Ano. Kdybych byl věděl, jak to bude celé zamotané, že mi to zabere roky života… Ale zase si říkám, že jsem dokázal spoustu dobrého, zachránil jsem životy, zachránil lidi před násilím a zneužíváním. Netušil jsem, že můžu vůbec narazit na tak závažné informace a ještě v takovém množství, a stejně to policii a další orgány nebude zajímat. Je pro mě neuvěřitelné, že jsem musel tolik práce udělat sám. Všechny informace o zatčeních nebo vraždách eviduju na svém webu a spoléhám na pomoc dobrovolníků.

Jak by měla tahle kauza ideálně dopadnout? Yura skončí ve vězení? 

Rozhodně. Bylo by samozřejmě na orgánech činným v trestním řízení a na soudu, aby určily, co za zločiny přesně spáchal. Ale ano, rád bych ho viděl za mřížemi. Nejen za to, že podporuje vraždění, ale zkrátka za všechny ty životy, které zničil. Některé vraždy se skutečně staly, a už jen to, že se lidé dozvědí, že se někdo pokusil na ně objednat vraha, je velmi traumatizující.

Vyvolává ve vás ta kauza nedůvěru v systém, v policii a další orgány?

Vnímám policii jako tupý nástroj. Dokáží velmi dobře pracovat s informací: tenhle člověk v mém městě chce zavraždit tamtoho člověka. Jenže s informací typu: mezinárodní podvod, co ale vlastně není podvod, data, která nebyla získána striktně legálně, spolupráce mezi jednotlivými zeměmi… Myslím, že na to policie zkrátka není vybavená. Alespoň podle toho, co vidím u nás, v Británii. Kdyby policie neudělala nic, bylo by to mnohem lepší. Nejprve mě zatkli, protože si mysleli, že za tím podvodem stojím ve skutečnosti já. Pak mi hrozili právními postihy. A tím, že při zatýkání podvodníků zamezili v přístupu k jejich webům, pomohli ty weby lépe zabezpečit. Prostě hrozné. Ale já budu pokračovat, protože co je stres a právní hrozby v porovnání s tím, že se chystá něčí vražda?

Je to podle vás ze strany policie nekompetentnost nebo ignorantství, volba cesty nejmenšího odporu? 

Myslím, že nesou určitou odpovědnost. Když totiž nemají data a informace, nemají povinnost vyšetřovat. Když policie dostane informaci o přípravě vraždy, má zákonnou povinnost ji prošetřit. Takže si trochu usnadňují život. Jinde ve světě jsem několikrát pomáhal s důkazy k obžalobě. Chápu, že mnou nashromážděná data mohou být trochu problematická z právního hlediska, nicméně za ty roky, co to dělám, se na mě britská policie nikdy neobrátila. Ví, kde bydlím, vykopli mi dveře.

Autorka textu: Zuzana Šotová

The post Kill List: Když už se jednou rozhodnete někoho zabít, není tak těžké to skutečně udělat appeared first on investigace.cz.

Chris Monteiro si myslel, že upozorňuje na další z řady nekonečných online podvodů – tentokrát šlo o web, kde si lze zaplatit nájemného zabijáka. Tehdy netušil, že se pustil do nekonečné bitvy s podvodníkem, který tuto platformu provozuje dodnes. Nejen že okrádá lidi, ale zároveň je ponouká k násilí a vraždám. Dvě vraždy si někdo objednal i v Česku – jeden z případů řešila policie.

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

„Řekněte mu, že vás poslal Thomas. Thomas vzkazuje ƒ‚zaplať za to, cos mi udělal‘.“ Tak zní konec objednávky ublížení na zdraví na darknetovém webu s příznačným názvem Black Hitmen Site z roku 2022. Zamýšleným cílem bití měl být chlapec z Česka, který objednatele údajně roky šikanoval. Co objednatel ale netušil, je, že šlo o podvod.

Na podvodníka upozornil Chris Monteiro, jehož koníčkem v té době bylo sepisovat obdobu wikipedie pro online podvody, už v roce 2016 a postupně se stal jeho největším nepřítelem. Tenkrát se web na zprostředkování nájemných vražd jmenoval Besa Mafia (besa znamená v albánštině čest). Když tenkrát Monteiro na podvod upozornil, ozval se mu někdo pod jménem Yura s tím, aby svůj příspěvek o jeho podvodném webu smazal, že mu za pozitivní recenzi zaplatí. Když Monteiro odmítl, začal Yura vyhrožovat.

Yura, zřejmě žijící v Rumunsku, provozoval za uplynulých deset let podobných darknetových webů a fór celou řadu. Ukazují to data, která má investigace.cz k dispozici. Média o podvodu přitom informovala už v roce 2018. Data za Česko a Slovensko ukazují objednávky od roku 2016 až do 2023. Jediné, co se mění, jsou názvy webů, které služby nabízí.

V Česku a na Slovensku si vraždu objednali čtyři lidé. U nás se objednatelé mohli dopustit zločinu vraždy ve fázi přípravy.*

Přečtěte si

Kryptopříběhy z Pobaltí: Estonsko jako centrum podvodů a praní špinavých peněz

Vraždy, bití, zbraně

Z dat, která máme k dispozici, vyplývá, že objednávku vraždy dokončili lidé pro dva Čechy. Jen v jednom z případů ale z dostupných informací došlo k platbě 10 tisíc dolarů v bitcoinech a zároveň objednatel poskytl i fotografii cíle.* Tímto případem se zabývala policie.

Mluvčí z pražského ředitelství nám sdělil, že podnět k vyšetřování přišel od britské policie. Jednalo se o pokus vyřešit osobní spor a policii se podařilo identifikovat objednatele. Ten by byl stíhán za zločin vraždy ve stadiu přípravy, měl ale smrtelnou nehodu, a tak stíhání nebylo možné.

Muž, který měl být obětí, o objednávce nevěděl a ani netušil, kdo by si vraždu mohl objednat. Nejedná se o nijak veřejně působící osobu, žije v menším městě a pracuje ve stavebnictví. Objednatel poskytl bydliště, fotku i instrukce: „Nejlepší by bylo, kdyby to vypadalo jako nehoda nebo sebevražda.“

Muž na naše dotazy pouze uvedl, že se jedná o „trestný čin, který byl na mě před lety spáchán a je řádně uzavřen“ a že v něm celá kauza zanechala hluboké trauma. Dál se o události nechtěl bavit.

Na dotazy o druhé zamýšlené oběti z Česka, kdy objednatel podvodníkovi požadovaných 9 tisíc dolarů nakonec zřejmě nezaplatil*, policie uvedla, že případ neeviduje. Mladého muže, který pracuje jako obchodní zástupce v zemědělské firmě, chtěl objednatel zabít tak, aby to vypadalo jako nehoda. Specifikoval také jeho výšku a váhu, nicméně neposkytl fotografii. Muž na e-mail, zda by redakci mohl kontaktovat, nereagoval.

U dalších českých případů nedošlo k platbě. Někdo si chtěl objednat zbraň, někdo se chtěl přihlásit jako nájemný zabiják. Výše citovaný Thomas si pod přezdívkou „trynboi“ chtěl objednat zbití vrstevníka. Jeden člověk chtěl objednat „násilné přerušení těhotenství“. Další si chtěl objednat vraždu, ale záhy napsal, že si to rozmyslel.

Ve dvou případech objednatelé podvodníkovi zaplatili a poskytli veškeré údaje za vraždy Slováků – oba dva muži jsou, stejně jako Češi, stále naživu.

Jeden ze Slováků, kteří byli označeni za oběti, na dotazy kolegů z deníku SME uvedl, že „události související s tímto tématem byly způsobené těžkou životní situací, která vedla k hloupým rozhodnutím, která ovlivnila můj život na následujících několik let“. Muž dále vysvětlil, že musel kvůli situaci, ve které se ocitl, vyhledat odbornou pomoc, a téma by proto nerad znovu otevíral. Deníku SME se vyjádření policie nebo jiných orgánů do vydání českého textu nepodařilo získat.

Jeden z objednavatelů poté, co mu administrátoři stránky sdělili, že se jedná o podvod, přijal nabídku stát se součástí podvodu. Uživatel pod přezdívkou GeniusTatra pak potenciálním zákazníkům na fóru tvrdil, že zabijáci jsou skuteční a že jeho objednávku splnili – jednou zavraždili jeho šéfa, pak zase blíže nespecifikovanou ženu.

„Podvedeme, co nejvíce lidí to jde“

Modem operandi podvodníka Yury bylo vydávat se za zprostředkovatele mezi nájemnými zabijáky a objednateli. Ti poskytli identifikační údaje zamýšlených obětí, vyplnili formulář, kde vysvětlili, o jaký typ služby mají zájem, případně specifikovali, jak má být útok proveden, a dostali nacenění. Pak vložili bitcoiny do úschovy, kterou ale také provozoval Yura. Jakmile měla být objednávka splněna, bitcoiny měly putovat příslušnému zabijákovi. Podvodník se pak pod různými záminkami snažil z objednatelů vymámit další peníze. Když usoudil, že už další finance nedostane, oznámil objednatelům, že se stali obětí podvodu. „Zabíjení je nemorální. Proto podvádíme potenciální vrahy,“ vysvětluje Yura jednomu z podvedených, slovenskému uživateli GeniusTatra.

„Podvedeme, co nejvíce lidí to jde,“ zní začátek popisu podvodu přímo od jeho tvůrce. „Když pak oznámíme, že se jedná o scam, ptáme se podvedených, jestli se k nám chtějí přidat a vydávat se za nájemné zabijáky.“ Následuje detailní popis úkonů, které se od nového nájemného zabijáka očekávají – nejprve bude dostávat malé zakázky, aby si vybudoval reputaci. Scammeři se pak se svým novým komplicem podělí o zisk půl na půl.

„Přidej se k nám, vydělávej peníze a přestaň chtít zabíjet lidi. Existují jiné způsoby, jak problémy vyřešit, ne zabíjením,“ zakončuje podvodník své sdělení. Zároveň vysvětluje, že nemá cenu snažit se po internetu šířit informaci, že se jedná o podvod, weby se totiž pravidelně mění.

Dalším důvodem, proč by objednatelé vražd nebo ublížení na zdraví pravděpodobně nechtěli své zkušenosti šířit, je fakt, že se jedná o trestný čin.

Chris Monteiro se na Yurovy aktivity pokusil policii upozornit několikrát – až to vyústilo v policejní razii u něj doma a jeho zatčení s tím, že právě on je záhadným podvodníkem.

Mezi lety 2023 a 2024 policisté podle Monteira proti webu zasáhli, zatkli několik lidí a stránky zabezpečili. „Což ale v praxi bohužel znamená jen to, že webu posílili zabezpečení, takže už se k obsahu nedostanu,“ vysvětluje Monteiro pro investigaci.cz. Do té doby totiž Monteiro využíval mezery v zabezpečení webů – zadních vrátek –, aby monitoroval a archivoval objednávky vražd a ublížení na zdraví. Vznikl tak archiv s názvem ƒƒ‚Kill List‘.

„Tím, jak se weby obměňují a občas jsou nějací lidé zatčeni, jsou data průběžně mazána. Já jsem jediný, kdo ten archiv má,“ konstatuje Monteiro. Proto vzal problém do svých rukou – provozuje web The Hitman Scam a novinářům, vyšetřovatelům a policii ochotně poskytuje relevantní data.

Ačkoli se totiž podvod odehrává ve virtuálním prostředí, ukázalo se, že má velmi vážné dopady na reálný svět – jedním z nich byla vražda ženy z malého města v Minnesotě. Co na první pohled vypadalo jako sebevražda, významně korespondovalo s objednávkou vraždy na jednom z Yurových webů. Ženu zavraždil její manžel, který si půl roku předtím několik měsíců dopisoval s adminy webu a snažil se vraždu objednat. Zaplatil v bitcoinech.

„Lidi opravdu věří tomu, že to jde, najmout si zabijáka na darknetu. Existuje spoustu lidí, kteří se nachází v zoufalé situaci a neví, jak jinak ji řešit, než že se pokusí si najmout vraha,“ odpovídá Monteiro na otázku, jak je vůbec možné, že někdo na podvod naletí. „Tu stránku použily tisíce a tisíce lidí a minimálně si tyto informace hledali a na tu stránku přišly statisíce. Problém je v tom, že jakmile se odhodláte k tomu tu vraždu objednat a zaplatit, už není tak těžké se nakonec odhodlat k tomu ji provést.“

Weby v mezičase pořád běží. Jsou dva, ten laděný do černé barvy mění názvy v rámci klíčových slov jako „online hitmen“ nebo „internet killers“. Bílý web se točí kolem tematiky mexických mafií. Názvy se mění co pár měsíců.

* Edit: 25.5.2026 jsme v textu po konzultaci s Chrisem Monteirem změnili informaci o druhé české objednávce vraždy – objednatel zřejmě za vraždu nezaplatil.

The post Kill List: Pronájem vraha snadno a rychle appeared first on investigace.cz.

Slovenské pistole firmy Grand Power se v hlavním městě Jemenu objevily krátce poté, co je firma začala vyrábět. Spolu s dalšími evropskými zbraněmi se dostaly do země, kde už více než deset let probíhá ozbrojený konflikt a vážná humanitární krize. Redakce ARIJ, která mapuje dění v arabských zemích, zjistila, že slovenské pistole putovaly přes Česko. Podrobnosti jsme zjišťovali s kolegy ze slovenského ICJK. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Slovenské pistole spolu s americkými Glocky či italskými Berretami inzeroval na svém Facebooku jemenský obchodník se zbraněmi Ashraf Munef. Obchoduje v hlavním městě San’á, které ovládají Hútíové – tedy jedna ze stran občanské války, která v zemi probíhá už od roku 2014. Amerika, Kanada i další země je považují za teroristickou organizaci.

Dodávání vojenského materiálu do Jemenu je porušením mezinárodního práva a smluv. V Česku musí mít firmy k vývozu zbraní povolení od ministerstva průmyslu a obchodu. Jeho součástí je i deklarace, kam zbraně putují, tedy takzvaného koncového uživatele. To, že zbraně končí v zemi, kam se vojenský materiál dovážet nesmí, poukazuje na nedostatečnou kontrolu jak cílové destinace, tak případných přeprodejců.

„Podmínkou povolení vývozu je mimo jiné prohlášení konečného uživatele (EUC) nebo mezinárodní dovozní certifikát vydaný příslušnou autoritou dovážejícího státu. Mimo to mohou být stanoveny při udělení licence nebo povolení podmínky postlicenční kontroly,“ uvedl na naše dotazy ohledně kauzy mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu David Hluštík. Případné kontroly v cílové destinaci jsou pak prý prováděny ve spolupráci s ministerstvem zahraničí a konkrétní ambasádou.

Podle Martiny Heranové, vedoucí katedry bezpečnostních studií na CEVRO Univerzitě, mají jednotlivé státy zajistit, že se zbraně nedostanou do zemí pod mezinárodními sankcemi právě prostřednictvím udělování exportních licencí. „Vývozu musí zabránit i v případě vývozu zbraní do třetích zemí, které pod sankcemi nejsou, pokud existuje reálné riziko, že by mohly být právě do sankcionovaných států reexportovány,“ vysvětlila pro naše kolegy z Investigatívného centra Jána Kuciaka (ICJK).

Pistole z Facebooku

Obchodník Ashraf Munef každopádně neměl žádný problém s inzerováním zbraní na Facebooku. A jeho obchod stále funguje. Když se ho novináři média ARIJ pod záminkou zájmu o slovenské pistole ptali na jejich dostupnost, obchodník potvrdil, že firma má pašeráky, kteří umějí zbraně do San’á doručit.

Pistole X-Calibur MK23, které jemenský obchodník nabízel, vyrábí slovenská firma Grand Power. Ta ale podle zjištění novinářů z ARIJ s Jemenem žádnou historii obchodních vztahů nemá. Novináři také zjistili, že dodávky slovenských pistolí zařizovala česká firma Kalibrgun. V dubnu 2023 putovalo dvě stě pistolí X-Calibur Gold 9 mm, z nichž jedna měla sériové číslo K102358, do Saúdské Arábie, konkrétně společnosti Arabian Hunter.

Šéf Grand Power Jaroslav Kuracina redakci investigace.cz sdělil, že na veškeré zboží, které jeho firma exportovala české Kalibrgun, byly řádně vystaveny licence jak z České, tak Slovenské strany, a že účelem obchodu byl reexport do Saúdské Arábie. „O obchodu mezi Saúdy a Jemenem jsme nevěděli.“

Saúdskoarabská firma Arabian Hunter spadá pod Ben Humaid Company a jedná se o jednoho z největších dovozců a prodejců loveckých a střeleckých potřeb. Na svých stránkách uvádí osm prověřených značek, které „odrážejí tradici kvality, inovace a důvěry“. Jednou z nich je česká Kalibrgun. Novináři z ARIJ získali dokument z roku 2022, který udává, že společnost Arabian Hunter dovezla do země 320 různých střelných zbraní od společnosti Grand Power, a to skrze českou Kalibrgun.

Majitelem mateřské společnosti, Ben Humaid Company, je syn jejího zakladatele Nawaf Bandar bin Nayef bin Humaid, který působí jako předseda představenstva Saúdsko-České obchodní komory.

„Našimi zákazníky jsou lovci, sportovní střelci a nadšenci do vzduchových zbraní, kteří vyžadují absolutní přesnost a spolehlivost, kterou naše produkty poskytují,“ píše se na stránkách Kalibrgun, založené v roce 2005 v Moskvě, která má továrnu v Praze. Až do března 2022 měla Kalibrgun ruského majitele, nyní jím je Richard Janoušek. V rozhovoru pro Hard Air Magazine uvedl, že „za dvacet let neobdrželi od zákazníků v Saúdské Arábii ani jednu stížnost“ na kvalitu dodávaného zboží. „Zároveň množství dodávek do tohoto regionu překračuje 50 tisíc pušek.“

To, že se zbraně do Jemenu dostaly, je porušením Smlouvy o obchodu se zbraněmi OSN z roku 2014, která mimo jiné zakazuje doručovat zbraně komukoli jinému než koncovému uživateli. Dodávání zbraní do Jemenu porušuje i směrnici EU, která zakazuje vývoz do zemí, kde by jejich použití přispívalo k ozbrojenému konfliktu. Novináři z ARIJ zároveň získali obchodní smlouvu, která jasně uvádí, že převoz zbraní nebo obchodování se zbraněmi mimo Saúdskou Arábii je zakázán, pakliže nebylo povoleno úřady země, ze které pochází dodavatel zbraní.

„V případě, který popisujte, se slovenská firma Grand Power hájí tím, že zbraně vyvezla do České republiky, tedy státu Evropské unie, a teprve odtud měly být tyto zbraně vyvezeny mimo EU. Odpovědnost tak skutečně padá na české licenční orgány, které musely dát české společnosti Kalibrgun vývozní povolení do zmiňované Saúdské Arábie,“ říká pro ICJK vedoucí katedry bezpečnostních studií Heranová.

Zbraně Grand Power se podle zjištění ICJK ocitly navzdory sankcím i v Rusku. Firma popřela, že by s tím měla co dočinění. Kuracina potvrdil, že jedna z dodávek – samopaly Stribog – prodali české firmě. Jestli to ale byla Kalibrgun, se nám nepodařilo zjistit.

Podle Jaroslava Kuraciny přišla s návrhem na dodávky zbraní do Saúdské Arábie firma Kalibrgun. Na otázku, proč přední výrobce a dodavatel vzduchovek vyvážel do Saúdské Arábie slovenské pistole, ani na naše další dotazy Kalibrgun do vydání článku nereagoval.

Autorka textu: Zuzana Šotová, s přispěním Tomáše Madleňáka (ICJK)

The post Slovenské pistole putovaly do rukou jemenských teroristů přes Česko appeared first on investigace.cz.