V Česku má trh s doklady potřebnými pro získání dlouhodobého víza letitou tradici. Jednou z nejžádanějších položek je potvrzení o zajištěném ubytování. Jedná se o nájemní smlouvu nebo doklad od ubytovatele, který musí cizinci předložit spolu s žádostí o povolení k pobytu, aby dokázali, že po dobu trvání pobytu budou mít kde bydlet. Před osmi lety vyšel v ruskojazyčných novinách Prague Express článek pražského právníka Denise Kašicyna, v němž varoval před podvodnými praktikami obchodníků s těmito doklady. Od té doby se byznys s adresami téměř nezměnil, a to i přesto, že Česko po začátku ruské invaze do Ukrajiny zavedlo bezvízový vstup pro ukrajinské uprchlíky. Zeptali jsme se autora zmíněného článku a právníka s dlouholetou zkušeností v oblasti migrace, proč se obchod s adresami i nadále těší popularitě a jak může přispět k nelegální migraci na území Česka.

Ruskojazyční a ukrajinskojazyční obchodníci inzerují prodej dokladů o zajištění ubytování zcela veřejně, převážně na sociálních sítích jako Facebook a Telegram. Zřejmě tedy nemají obavu z policie. Není prodej těchto dokumentů zakázán?

Je to komplikovaná otázka. Prodej pravého potvrzení o zajištění ubytování pro cizince není z formálního hlediska žádný zločin. Poskytovatel potvrzení by měl být majitelem nebo oprávněným provozovatelem nemovitosti a zajištěné ubytování by mělo splňovat veškeré zákonem stanovené požadavky. To, zda osoba, která si potvrzení zakoupila, plánuje na uvedené adrese bydlet, nicméně není odpovědností poskytovatele potvrzení o bydlení. Prokázat, že se obchodník s cizincem předem dohodli, že jde o potvrzení o zajištění bydlení jenom naoko a že se cizinec na uvedené adrese nechystá bydlet, je extrémně obtížné, pokud vůbec možné. Avšak v případě doložení takového jednání by šlo o napomáhání k neoprávněnému pobytu cizinců.

Přečtěte si

Bydlení naoko za pár tisíc. V Česku kvete obchod s doklady o ubytování. Umožňují cizincům získat vízum

Obecně lze tuto službu přirovnat k prodeji virtuálních sídel firem. Společnosti a živnostníci si pronajímají virtuální sídla a poštovní schránky, aby nemuseli platit za kancelář, kterou stejně nevyužijí. Podobná situace nastává i v případě nahlášení adresy ubytování – teoreticky bych si jako takový cizinec mohl pronajmout byt na celý rok, ale reálně bych v něm strávil jen pár dní v roce. Z formálního pohledu by to vyšlo na stejno, jen bych za to zaplatil mnohem více než za potvrzení o bydlení, které stojí pár tisíc korun.

Český zákon ukládá cizincům povinnost bydlet na adrese, kterou mají nahlášenou u policie, a hlásit změnu své adresy do tří pracovních dnů. Některé nabídky obchodníků zahrnují i službu doručení korespondence přímo do rukou cizince. Existuje možnost, že cizinecká policie pozná, že dotyčný ve skutečnosti na nahlášené adrese nebydlí?

Pobytové kontroly pravidelně navštěvují adresy, kde jsou nahlášeni občané třetích zemí, tedy lidé, kteří nepocházejí z EU či z Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska. Pokud má policie podezření, že dotyčný nebydlí na nahlášené adrese, může si ho pozvat na pohovor. Sám jsem byl svědkem podobných setkání a často bylo už po páté otázce zřejmé, že si člověk potvrzení o ubytování koupil. Uvedu příklad otázek, které policie cizincům kladla: „Na které straně bytu máte ráno slunce? Jakým směrem se otevírají dveře na toaletě? Na jaké straně je vypínač světla? Jakou barvu mají vstupní dveře do domu?“

I když je člověk pečlivý a předem si prohlédne ubytování, kde je nahlášený, nemá žádnou jistotu, že bude schopný na tyto otázky správně odpovědět. Další způsob, jak ověřit, zda se dotyčný na adrese pravidelně zdržuje, je promluvit si se sousedy. Policisté jim ukážou fotografii cizince a zeptají se, jestli toho člověka znají. Tato metoda má však háček – mnoho lidí se s policisty nechce bavit a raději řeknou, že dotyčného v životě neviděli. Osobně jsem podobné situace zažil.

V rámci průzkumu nabídek jsem se setkala s širokým rozpětím cen a s různými druhy potvrzení. Některé dražší varianty zahrnovaly uvedení jména na poštovní schránce a možnost doručení korespondence přímo do rukou cizince. Existují tedy různé typy poskytovaných služeb?

Ano, existuje několik kategorií. K „prémiové“ třídě patří potvrzení o ubytování v samostatném bytě či domě, kam může cizinec docházet, kde má vlastní poštovní schránku a kde o jeho pobytu sousedé vědí. V případě potřeby můžou jeho přítomnost potvrdit kontrolám. Druhou kategorií jsou potvrzení z velkých ubytoven, kam takový člověk pravděpodobně nikdy nezamíří – je tam nahlášeno mnoho dalších osob. Jde o potvrzení určená k jednorázovému užití: stačí zaregistrovat adresu a kontrola bude na cestě. Důvodem je, že takové adresy jsou často profláklé – znají je jak na cizinecké policii, tak na živnostenském či finančním úřadu. I já některé dobře znám. Dřív, když jsem se věnoval otázkám pobytu častěji, jsem podle adresy hned poznal, u kterého obchodníka si dotyčný potvrzení koupil.

Přečtěte si

Právník Jeremejev: Když slyším o „ruských oligarších v Česku“, směju se

Třetí a nejhorší možností je padělané potvrzení. Je to poměrně snadné díky českému veřejně dostupnému katastru nemovitostí. Stačí zfalšovat plnou moc majitele bytu a vystavit jeho jménem potvrzení o pobytu (potvrzení o nájemní nebo podnájemní smlouvě totiž nemusí být právně ověřené, stačí tedy z katastru opsat patřičné údaje, pozn. red.). Pak je můžete prodávat jako na běžícím pásu. Stalo se mi, že obyvatelé nějakého domu byli překvapení, když začali dostávat dopisy na jména cizinců, kteří u nich nikdy nebydleli. To znamená jediné – že někdo zfalšoval potvrzení o pobytu a cizinec byl na takové adrese nahlášen, aniž o tom majitelé nemovitosti věděli. Nejhorší je, že člověk, který takové padělané potvrzení zakoupí, nemá šanci dokázat, že to neudělal on. Většina obchodníků totiž rychle zmizí a hlavní podezření ze spáchání trestního činu padne na samotného cizince.

I když úředníci tyto adresy dobře znají a vědí, že nejsou skutečné, stejně je registrují?

Ano, nemohou to odmítnout. Z formálního hlediska je dokument o potvrzení v pořádku. Nicméně jakmile předložíte potvrzení o ubytování na jedné z těchto pověstných adres, okamžitě se stanete cílem pobytové kontroly.

Přečtěte si

Podcast ODPOSLECH: Zlatá brána otevřena

Jinými slovy, veškerá odpovědnost leží na cizinci, který si toto potvrzení koupil, nikoli na obchodníkovi, jenž mu doklad prodal?

Přesně tak. Pokud obchodník potvrzení nezfalšoval, nic nezákonného nespáchal. A za to, že dotyčný na dané adrese ve skutečnosti nebydlí, osoba nenese, která toto potvrzení vystavila, žádnou odpovědnost.

Proč je pro české úřady registrace cizinců na zakoupených adresách problém?

Protože pokud cizinec nemá zaregistrovanou datovou schránku, je domovská adresa jediným způsobem, jak se s ním české úřady dokážou spojit. Můžou taky nastat situace, kdy policie opakovaně nezastihne cizince na nahlášené adrese a zruší mu povolení k pobytu, aniž se o tom dotyčný dozví. Později přijde na ministerstvo, aby si nechal prodloužit vízum, a zjistí, že vízum bylo dávno zrušeno a že v Česku pobývá nelegálně. Bude mu nařízena deportace. V případě současných ukrajinských uprchlíků je to ještě větší problém – nemůžete jen tak někoho deportovat do válkou zmítané země. Dotyčný sice dostane deportaci, ale zůstane stále v zemi. A opět se dostává do situace, kdy nemá řádné ubytování.

Získat potvrzení o pobytu mi připadá poměrně jednoduché. Stačí přinést platnou nájemní smlouvu. Proč je tedy vůbec zájem o falešná potvrzení?

Dřív tuto službu využívali především cizinci, kteří tady sice podnikali a potřebovali dlouhodobé vízum, ale v Česku nebydleli. Jak už jsem říkal, pronájem bytu na celý rok jen kvůli registraci adresy a poště by byl nákladný. Zakoupení potvrzení stojí jen pár tisíc korun. Další skupinou lidí, která měla o taková potvrzení zájem, jsou ti, kdo si dokumenty pro žádost o vízum nevyřizovali sami. Například dělníci z Ukrajiny – ti obvykle dostanou hotový balíček vízových dokumentů včetně pracovní smlouvy a potvrzení o pobytu od pracovní agentury. Avšak tyto dokumenty a žádosti zpravidla předávají úřadům sami, takže pokud vznikne problém s bydlením, odpovědnost za to nese samotný cizinec, nikoli agentura, která za něj všechno vyřizovala.

Motivaci dnešních kupujících rozumím mnohem méně – proč si Ukrajinci, kteří mají bezvízový přístup do Česka, kupují tato potvrzení? Jedna možnost je, že se jedná o sezónní dělníky, kteří často střídají místa práce a pochybné ubytovny. 

Mimo to si taky myslím, že tato potvrzení cizincům často vnucují v rámci širšího balíčku služeb. Zprostředkovatelé a agentury je často klamou – tvrdí, že procedura hlášení bydlení je složitá, že běžná nájemní smlouva nestačí a tak dále. Je to v jejich zájmu, protože na tom vydělávají.

Je možné, že ubytovatel, například nelegální ubytovna, odmítne poskytnout cizinci potvrzení o ubytování, protože dané bydlení nesplňuje požadované standardy, jako například minimální obytnou plochu na osobu?

Ano, někteří ubytovatelé a pronajímatelé bytů nemusí chtít, aby jejich nájemci měli registrované bydliště na dané adrese. Důvody mohou být různé – buď prostor není zkolaudovaný jako byt, nebo v bytě může být nahlášeno příliš mnoho osob.

Co se týče ubytoven v nebytových prostorách, jako jsou například suterény nebo sklepy v domě, zde dochází k porušování hygienických a požárních předpisů. Toto není jen administrativní formalita. Velký počet lidí v malých prostorách bez únikových cest by v případě požáru mohl vést ke zbytečným ztrátám na životech.

Přečtěte si

Bubnov: V devadesátkách pral v Rusku peníze každý

Firmy, které nabízejí potvrzení o ubytování, často prodávají i pracovní smlouvy a vystupují jako pracovní agentury nebo provozují velké ubytovny určené pro zahraniční dělníky. Lze říci, že potvrzení o ubytování na prodej jsou součástí širšího systému?

Ano, to je samozřejmě pravda. Pro výrobní podniky je mnohem výhodnější získat zahraniční pracovníky prostřednictvím zprostředkovatelů nebo mistrů, kteří se o ně, co se týče dokumentů, postarají, řídí je. Tuto roli často plní takzvané zastřené pracovní agentury. Jedná se v podstatě o živnostníky nebo firmy zaměstnávající cizince, které pak dodávají podnikům jako zahraniční pracovní sílu. Pokud dojde k nějaké kontrole, nesou veškerou odpovědnost za pracovníky tyto agentury, nikoli samotné podniky.

Český stát otevřel pracovní trh ukrajinským uprchlíkům zrušením požadavků na pracovní víza a povolení. To ale samo o sobě nestačí. Mnoho cizinců se spíše spoléhá na rady známých, kteří zde již pracují, a při hledání zaměstnání využívá služby zprostředkovatelů. Tento zprostředkovatelský systém má výhody pro všechny strany: pracovníci nemusí platit daně, protože dostávají platby v hotovosti „na ruku“ od zastřených agentur, a místní podniky zase mohou ušetřit na nákladech na zaměstnance, jako jsou nemocenské, benefity a odstupné. Agenturní pracovníci jsou navíc velmi flexibilní pracovní síla, která se může přizpůsobit aktuálním potřebám výroby. Zakoupená potvrzení pak slouží jako další kousek skládačky – umožňují dělníkům bydlet v nelegálních ubytovnách, které nesplňují předpisy, nebo se snadno přesouvat z jedné takové ubytovny do druhé, aniž by pokaždé museli hlásit změnu na policii.

Co je třeba udělat, aby si cizinci přestali kupovat potvrzení?

První, co mě napadá, je zpřísnit už existující pokuty. Důležitá je taky intenzivní osvěta – neustále vysvětlovat, že koupit si potvrzení není řešení. Jedno propagační dvouminutové video na stránkách ministerstva vnitra opravdu nestačí.

Co by podle vás bylo dostačující?

Upřímně nevím. Informace o tom, že koupit si potvrzení není řešením, ale jen dalším problémem, by měla být nějakým způsobem dostupná na každém úřadě, kde se vyskytují cizinci. Měla by být vysvětlená srozumitelným jazykem, kterému budou cizinci rozumět – žádná úředničina.

Na druhou stranu, vezměme si jako příklad prevenci kybernetických podvodů. Téměř u každého bankomatu a v každém internetovém bankovnictví se objevuje varování před podvodnými praktikami. Takže ani osvěta pravděpodobně nezabírá stoprocentně. Je třeba přehodnotit nastavení celého systému.

The post Právník Kašicyn: Prodej dokladů o ubytování cizinců je byznys. Těží z něj zprostředkovatelé, podniky i ubytovny appeared first on investigace.cz.

Potvrzení o ubytování je nezbytnou podmínkou pro získání víza v Česku. Dokument dokládá, že migrant či uprchlík má zajištěné bydlení po celou dobu platnosti povolení, což většinou bývá minimálně rok. Ne každý cizinec si však umí dopředu zařídit řádné bydlení na tak dlouhou dobu. Se splněním této povinnosti pomáhají obchodníci s adresami, kteří žadatelům o pobyt nabízejí potvrzení o ubytování, aniž by ale na daném místě mohl konkrétní člověk skutečně bydlet. Mezi obchodníky jsou provozovatelé ubytoven, pracovní agentury nebo zjevní podvodníci. Zatímco migrantům i uprchlíkům za uvedení neplatné adresy pobytu hrozí pokuta, či dokonce vyhoštění ze země, v případě zprostředkovatelů pochybných služeb je porušení zákona prakticky nemožné dokázat.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

„Sháním potvrzení o bydlení, prosím pouze ověřené zdroje,“ píše uživatelka facebookové skupiny Ukrajinců v Praze. Zatímco využívání virtuálních sídel společností je obecně známou praxí, kterou provozují i české firmy, o nákup potvrzení zajištěného bydlení, kde ve skutečnosti žadatel nebydlí, mají zájem většinou cizinci. 

K získání dlouhodobého českého víza a tedy možnosti žádat o povolení k pobytu je totiž potřeba doložit místo, kde cizinec hodlá v průběhu platnosti víza bydlet. V případě změny adresy by měl nové bydliště nahlásit úřadům do tří pracovních dnů, a to předložením platné nájemní smlouvy nebo potvrzením od ubytovatele. Pokud ale cizinec přichází do země, kde nemá žádné kontakty, je pro něj shánění bydliště přinejmenším problematické. Komplikované je to i pro cizince, kteří bydlí v nezkolaudovaných bytech nebo se v průběhu pobytu stěhují z ubytovny na ubytovnu. Takové bydlení totiž nesplňuje požadavky pro udělení pobytového víza.

V komentářích k uvedenému inzerátu byly i desítky odpovědí s kontakty na osoby, které by mohly potřebné potvrzení poskytnout. Jeden z komentátorů ale napsal: „Být vámi, nepíšu to veřejně, policie ty adresy kontroluje.“ Redakce investigace.cz se rozhodla tento byznys s doklady v Česku prozkoumat – zjišťovali jsme, kolik takové potvrzení o bydlení stojí, kdo je prodává a zda je pravda, že o obchodování s adresami má povědomí i česká policie.

Kdo jsou obchodníci s adresami? 

Oslovili jsme několik obchodníků, kteří doklady o ubytování nabízejí. Své služby inzerují prostřednictvím rusko a ukrajinskojazyčných kanálů a skupin na platformách Telegram, Vkontakte a Facebook. „Potvrzení adresy na jeden rok včetně poštovní schránky vyjde na 4 500 korun,“ sdělil redakci muž jménem Anatolij, jenž inzeruje své služby na Facebooku a Telegramu. V ruštině obchodníci používají výraz „propiska“, který v překladu znamená přihláška nebo potvrzení adresy. Téma bydlení se v komunikaci vůbec neobjevuje. Zmíněná poštovní schránka je důležitá součást služby – v případě, že by cizinecká policie zkusila osobu kontaktovat na nahlášené adrese, Anatolij by jí prý dopis okamžitě doručil. 

Anatolijovo telefonní číslo patří podle Googlu pražské firmě Aluf Group, s. r. o. V některých inzerátech na sociálních sítích je Anatolij uveden jako kontaktní osoba této společnosti. Prodej potvrzení o ubytování je jednou z mnoha služeb, jež Aluf Group nabízí. Firma také poskytuje zdravotní pojištění pro cizince, výpisy z rejstříku trestů z celé řady zemí včetně Česka, zřízení virtuálního sídla firmy, a dokonce i pracovní smlouvy, které cizinci umožňují získat v Česku pracovní vízum.

Přečtěte si

Právník Kašicyn: Prodej dokladů o ubytování cizinců je byznys. Těží z něj zprostředkovatelé, podniky i ubytovny

„Sehnali jste úžasnou práci, ale zaměstnavatel s vámi nechce uzavřít žádnou smlouvu? Aluf Group vyřeší problém za vás. Nabízíme pracovní smlouvy ve sféře pohostinství – naše společnost vlastní hotely a apartmány, takže se rozhodně nemusíte bát zamítnutí víza,“ láká firma zájemce o pracovní víza na svých facebookových stránkách. V současné době má Aluf Group prostřednictvím Úřadu práce k dispozici sedm pracovních pozic, a to administrativní pracovníky, dělníky, pracovníky pro přípravu rychlého občerstvení a uklízeče domácností, hotelů nebo průmyslových objektů.

Firma skutečně provozuje několik hotelů, mezi nimi Abri Hotel na Vinohradech a apartmány v Garden Towers Apartments na Žižkově. Ubytování inzeruje například na platformě booking.com, kde se firma prezentuje jako „realitní společnost specializující se na plánování a správu nemovitostí“. „Jsme velmi potěšeni, že každý rok najdeme stále více partnerů a podobně smýšlejících lidí, pro něž hotelnictví není jen obchod a způsob, jak vydělat peníze, ale je součástí životní filozofie. Každý den se snažíme zlepšovat sebe a své podnikání a děláme malé, malé kroky a zlepšujeme svět kolem nás,“ píše se v prezentaci. Ubytování nabízí i v ruskojazyčném Vkontakte, kde cena za jedno lůžko v čtyř až šestilůžkovém pokoji v pražské ubytovně činí necelých pět tisíc korun za měsíc.

Další společnost, kterou redakce kontaktovala, je ESM INVEST, s. r. o., s kanceláří v Opletalově ulici, kde působí pod značkou Bhservice. V Česku se specializuje na vízové a právní poradenství, realitní služby, jazykové kurzy, asistenci s účetnictvím a prodej pojištění, na svém webu také nabízí například zprostředkování zlatých víz ve Španělsku. „Stejné služby poskytuje řada dalších subjektů, ale většina z nich je pokoutných. Nemají stálé zaměstnance ani stálou kancelář – jsou pouze zprostředkovateli, kteří nenesou odpovědnost za kvalitu poskytovaných služeb. Jsme česká společnost registrovaná v roce 2010, máme stálou kancelář v centru Prahy, stálé zaměstnance a licenci České národní banky. Všechny naše služby jsou zcela legální,“ uvádí společnost na svých webových stránkách. Cena potvrzení o ubytování od této firmy je skoro o polovinu vyšší než v předchozí nabídce – vyjde na sedm tisíc korun. „Poštovní schránka je v ceně,“ doplňuje pracovnice na informační lince firmy.

Je libo premium na jedno použití nebo padělek?

Pražský právník ruského původu Denis Kašicyn se věnuje problematice pobytu cizinců v Česku přes deset let. Rozlišuje několik kategorií těchto potvrzení. „K nejvyšší, prémiové třídě patří potvrzení o ubytování v samostatném bytě, kde máte vlastní poštovní schránku a o vašem pobytu vědí sousedi, kteří to můžou potvrdit policii. Druhou kategorií jsou potvrzení z velkých ubytoven, které pravděpodobně nikdy nenavštívíte – je tam nahlášeno mnoho dalších osob. Jde o potvrzení na jedno použití – stačí zaregistrovat adresu a kontrola pobytu bude na cestě, protože úřady tyto adresy dobře znají,“ vysvětluje Kašicyn.

Nebezpečnou a často nejlevnější variantou jsou padělané dokumenty, například podnájemní smlouvy, jež lze zfalšovat pomocí veřejně dostupných dat z katastru nemovitostí. Uživatel s přezdívkou Miša Garastěj takto nabízí v ruskojazyčném kanálu na Telegramu nejlevnější potvrzení o ubytování za 2 500 korun na rok. V českém obchodním rejstříku však žádný podnikatel nebo živnostník s podobným jménem není k nalezení.

Trh s potvrzeními o ubytování existuje již dlouhou dobu. Před osmi lety napsal Kašicyn článek do ruskojazyčných novin Prague Express, v němž před podvodnými praktikami obchodníků s doklady o pobytu varoval. „Některé adresy se neustále opakovaly, znal jsem je od pohledu a věděl, od koho byly koupeny,“ sděluje. Ačkoli úředníci na ministerstvu vnitra, kde registrace místa pobytu probíhá, mohou často se opakující adresy poznat, jsou povinni je přijmout a zaregistrovat. Teprve poté pošlou kontrolu cizinecké policie na podezřelou adresu.

Přečtěte si

Desítky nelegálních směnáren posílají miliony z Česka do Ruska a zpátky. Klienty nacházejí v Telegramu

„Každý týden dostáváme od Odboru azylové a migrační politiky (OAMP) podněty k prověření. To se děje tehdy, když se odboru něco nezdá nebo pokud se některé adresy opakují,“ vysvětluje mluvčí cizinecké policie Josef Urban. V případě potřeby má policie oprávnění vstoupit do bydliště a provést kontrolu ubytovaných osob. „Seznam lidí, kteří by měli na adrese bydlet, ale nikdy se tam nevyskytují, zašleme zpět OAMPu, který to zohlední v pobytovém řízení,“ shrnuje mluvčí policejní postup. Statistiky, kolik procent prověřených cizinců nebydlí na nahlášených adresách, protože použili koupené potvrzení, nemá policie k dispozici.

Obchodníkům s adresami přitom téměř nic nehrozí. Je totiž velmi náročné prokázat, že napomáhají k neoprávněnému pobytu cizinců. „Prodej potvrzení o zajištění ubytování pro cizince není zločin. To, jestli osoba, která si potvrzení zakoupila, na uvedené adrese plánuje nebo neplánuje bydlet, není odpovědností poskytovatele potvrzení o bydlení. Prokázat, že byli předem s klientem dohodnuti, že na uvedené adrese bydlet nebude, je téměř nemožné,“ konstatuje Denis Kašicyn.

Přečtěte si

Z Telegramu je nový dark web. Česká identita se dá koupit za sto korun a bankovní účet za tři tisíce

Proč to kupují?

Zatímco obchodníci s adresami operují v mezích zákona, cizinci, kteří uvedou nesprávnou adresu nebo předloží padělaný dokument, čelí přinejmenším pokutě a v nejhorším případě vyhoštění ze země. „Před několika lety tvořili hlavní klientelu těchto obchodníků sezonní pracovníci z Ukrajiny, kteří často neměli prostředky na řádné bydlení, a podnikatelé, co sídlí mimo Česko a potřebují virtuální adresu,“ poznamenává Kašicyn na základě svých dřívějších zkušeností.

Podle vedoucí právního oddělení lidskoprávní neziskové organizace Sdružení pro migraci a integraci Kláry Holíkové je největší zájem o nákup potvrzení mezi cizinci, kteří žádají o pobyt poprvé a v době podávání žádosti se nacházejí mimo území Česka. „Na rozdíl od cizinců, kteří si pobyt prodlužují, tedy se nacházejí na území Česka a mají tu vazby a většinou i trvalé bydlení, je pro ty, kteří sem míří poprvé, náročné sehnat bydlení na dálku, a proto si adresy kupují,“ sdělila redakci investigace.cz. Další problém nastává, pokud cizinec nemůže sehnat bydlení, které splňuje požadavky stanovené ministerstvem vnitra. „Zatímco Češi mohou bydlet v nezkolaudovaném bytě či v nebytových prostorech, cizinci tuto možnost nemají, protože nemohou v takovém bytě nahlásit pobyt, a tak jsou nuceni si pořídit potvrzení od dalšího ubytovatele,“ uvádí Holíková.

Jiným požadavkem je stanovená minimální obytná plocha na osobu, kterou přeplněné, ale levné ubytovny, kde uprchlíci a jiní cizinci bydlí, často nesplňují. Právnička podotýká, že nejčastěji jsou cizinci motivováni nutností, a nikoli nedostatkem informací a záměrem podvádět. „Pokud pobytovou náležitost nesplní, přijdou o povolení k pobytu i o možnost vydělávat, což je pro spoustu z nich zásadní,“ zdůrazňuje. Oba právníci se shodují, že nastavení současného vízového systému není ideální a že je potřeba ho změnit. „Koupená potvrzení jsou součástí etablovaného systému černého pracovního trhu, který fungoval v prostředí migrantů dlouho před začátkem války v Ukrajině,“ shrnuje Kašicyn.

Přečtěte si

Bubnov: V devadesátkách pral v Rusku peníze každý

Po ruské invazi do Ukrajiny přišlo do Česka velké množství uprchlíků. Přestože jim byl umožněn otevřený vstup na pracovní trh bez pracovního víza, část z nich se stále snaží řešit potřebné náležitosti pomoci šedých praktik. „Zprostředkovatelé shánějí pro uprchlíky práci i bydlení v nelegálních přeplněných ubytovnách a vyřizují jim veškeré dokumenty potřebné pro legální pobyt v Česku, a to včetně falešného potvrzení o bydlení. Jde o systém, který udržují všechny zúčastněné strany – zprostředkovatel dodá českým podnikům levnou a legální pracovní sílu, kterou vyplácí za odvedenou práci v hotovosti, takže cizinci pak nemusí platit daně, zprostředkovatel si nechává část jejich mzdy a podniky současně nemají starosti s náklady na zaměstnance, jako jsou nemocenské, benefity a odstupné,“ zdůrazňuje právník. 

Redakce oslovila ministerstvo vnitra s dotazem, zda by se nastavení migračního systému nemělo vzhledem k popsaným okolnostem změnit. „Zajištění ubytování je jednou ze základních podmínek pro získání pobytu cizincem na území ČR a nelze na ni rezignovat kvůli riziku bezdomovectví a bydlení nesplňujícímu základní hygienické normy. Pokud by byl dostačující pouze virtuální kontakt, například prostřednictvím datové schránky, tak tuto skutečnost nelze nijak zajistit či ověřit,“ konstatovala mluvčí ministerstva Hana Malá a dodala, že povinnost doložení pobytu platí jak pro cizince, tak pro občany České republiky. „Cizinec by v tomto ohledu neměl být zvýhodňován ve vztahu k občanům ČR, kdy by adresu z jeho strany nebylo nutné dokládat,“ podotýká. 

The post Bydlení naoko za pár tisíc. V Česku kvete obchod s doklady o ubytování. Umožňují cizincům získat vízum appeared first on investigace.cz.

Jestliže se o letním období říká, že je to pro svět médií okurková sezóna, něco podobného rozhodně neplatí pro organizovaný zločin. Naopak. I za parných měsíců vznikají nové špionážní programy, diplomaté se proměňují na pašeráky a balkánské kartely pořád láká pokoutní dovoz drog z Ameriky do Evropy. To všechno víme díky odhalením novinářů a kriminalistů, kteří si ani v létě nemohou užít chvíli klidu. Což by se však v budoucnosti mělo změnit, časem je totiž vystřídají roboti. O tom všem se dozvíte v novém přehledu #zesvěta.

​​#1 A další šmírování

Aféra Pegasus mimo jiné ukázala, že prodejem špionážních softwarů lze vydělat pěkný majlant. Hlavně proto, že potenciálními zákazníky jsou vlády z celého světa, které i kdyby na chleba nebylo, tak na sofistikované špehovací nástroje peníze vždycky najdou. Cestičkou vyšlapanou Pegasem se tak rozhodla vyrazit i rakouská firma DSIRF, jenž vyvinula spyware s názvem Subzero. Její software měl podle údajů společnosti Microsoft získat přístup k důvěrným informacím, jakými jsou hesla nebo přihlašovací údaje bank, právnických firem a strategických poradenských společností. Aby toho nebylo málo, Rakušané překvapili svět i zprávou o tom, kdo byl objednatelem tohoto softwaru. „Subzero byl vyvinut výhradně pro oficiální použití ve státech EU. Není nabízen pro komerční použití,“ uvedla firma ve svém e-mailovém prohlášení.

​​#2 Neuvadající obchod s kokainem

Začíná to jako anekdota. Potkají se Ital, Černohorec, Srb, Chorvat a Bosňan, a rozhodnou se, že budou společně pašovat drogy. Rozuzlení této historky podobné schůzce napovídá. Koncem července totiž Europol dopadl balkánský kartel, pašující kokain z Jižní Ameriky do Evropy. Vyšetřování zločinecké sítě trvalo pár let a týkalo se několika členských států EU a dalších zemí ze západní části Balkánu. Síť obchodu s drogami převážně tvořili občané Černé Hory, ale zahrnovala i občany z Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Itálie a Srbska. Podrobnosti se dočtete ve zprávě Europolu.

Přečtěte si

Balkánští narkobaroni v Praze: Anulace rozsudku pro Darka Šariće

​​#3 Hurá do Česka!

Kdo nekrade, ten okrádá vlastní rodinu. Tuto mantru z dob československého socialismu si zřejmě velmi dobře osvojil vysoce postavený diplomat a bývalý velvyslanec Pákistánu v Česku Israr Hussain. Jinak se nedá vysvětlit skutečnost, že po svých pákistánských spoluobčanech chtěl 150 tisíc korun na hlavu za české vízum a pracovní povolení v zemi. Hussain tímto způsobem obral sice jen deset zákazníků, ale i tak se obohatil o milion a půl českých korun. Jenže, kdo krade, ten i lže. Diplomat slib ohledně víza i pracovního povolení nedodržel a peníze svým klientům samozřejmě také nevrátil. Skupinka proto musela v Česku požádat o azyl. Celý příběh podvodného diplomata pašeráka najdete na stránkách The News.

​​#4 Robotičtí kriminalisté

Podle posledních informací ze světa moderních technologií se na seznamu profesí, které jednoho dne ovládnou roboti, brzy objeví i kriminalisté. Z nové zprávy o možnostech využití umělé inteligence z dílny Eurojust vyplývá, že AI, jak se této doméně ve zkratce říká, bude hrát klíčovou úlohu ve vyšetřování přeshraničního organizovaného zločinu. Obzvlášť velký potenciál by v tomto směru měly mít odvětví zabývající se zpracováním přirozeného jazyka a počítačového vidění. Obě lze využít pro zpracování rozsáhlého množství nestrukturovaných vizuálních a textových informací. Což by asi nezvládla ani hlava majora Zemana, kdežto pro robota to prý bude brnkačka.

Autorka textu: Kristina Vejnbender
Autorka úvodní grafiky: Martina Bartl

The post ​​#zesvěta: Diplomaté pašují do Česka lidi, zatímco roboti hledají pašeráky appeared first on investigace.cz.